Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Kučera

Jaroslav
Kučera

Jaroslav Kučera se narodil v Proseči a vyučil se jako lesní hajný. V roce 1947 se oženil a se ženou se odstěhoval na hájovnu do Heřmanic v okrese Česká Lípa. Narodily se jim dvě dcery.

28. září 1952 byl zatčen a spolu s dalšími byl pro velezradu a vyzvědačství 8. září 1953 Krajským soudem v Liberci odsouzen k 25 letům odnětí svobody, k propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Za spoluvinu byla na 2,5 roku odsouzena i manželka Jaroslava Kučery. Děti byly po celou dobu u babičky a u tet. Po návratu Anežky Kučerové z vězení bydleli v Chocni. Jaroslav Kučera si odpykával trest v Jáchymově v táboře Rovnost. 9. května 1960 byl propuštěn na amnestii. Až do důchodu v roce 1981 pracoval jako galvanizér v podniku Orličan v Chocni.

František <br />Barcal

František
Barcal

Narodil se 1. 10. 1848 v Nových Hradech. Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a poté medicínu na pražské univerzitě. Promoval 27. 2. 1875. Poté přišel do Ústí nad Orlicí a začal pracovat nejprve jako městský lékař, později byl jmenován i lékařem železničním. V průběhu 1. světové války se stal jednatelem nově vzniklé odbočky Červeného kříže. Spolek zřídil a provozoval filiálku c. k. záložní nemocnice Vysokomýtské, která byla umístěna v domě katolických spolků v Ústí nad Orlicí (dnešní Malá scéna) a dr. Barcal se stal společně s dr. F. Vicenou ošetřujícím lékařem. Po smrti syna Klementa se s manželkou Annou rozhodli celý svůj majetek věnovat. Městu Ústí nad Orlicí darovali dům čp. 1 k umístění městského muzea, čítárny a knihovny, který měl být na synovu paměť pojmenován "Klementinum". Založili fond okresní kolonie sirotčí v Ústí nad Orlicí, při Gymnáziu ve Vysokém Mýtě zřídili stipendia a značný obnos peněz věnovali na vybudování okresní veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 10. 1917 v Havlíčkově Brodě a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

Jaroslav <br />Kocian

Jaroslav
Kocian

Narodil se 22. 2. 1883 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 31 (dnes ulice M. J. Kociana). Prvním učitelem byl jeho otec Julius, později J. Zábrodský, na pražské konzervatoři pak O. Ševčík. Kompozici studoval u A. Dvořáka. Studia ukončil r. 1901 a zahájil koncertní turné po českých městech. Cestu do světa mu otevřelo zahájení hudební sezóny ve Vídni. Spolu s J. Kubelíkem byli nejvýraznějšími reprezentanty českého houslového umění své doby v zahraničí. Krátce byl také primáriem Oděského kvarteta. Od r. 1921 působil na pražské konzervatoři jako Ševčíkův asistent, v letech 1939-40 stál v jejím čele. Profesor mistrovské školy v letech 1929-43. Kompozice označovány jako novoromantické; houslové se vyznačují brilantní technikou a českou zpěvností. Dne 11. 9. 1926 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. K jeho poctě vzniklo Kocianovo kvarteto (1955) a Kocianova houslová soutěž (1959). V regionu působí Komorní orchestr Jaroslava Kociana. Z díla: Počátky hry na housle. Zemřel v noci z 8. na 9. 3. 1950, proto v literatuře najdeme obě data. Na vlastní přání pochován do rodinné hrobky na ústeckém hřbitově, v r. 1958 ostatky převezeny na čestné místo na pražském Slavíně.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín <br />Buchtel

Antonín
Buchtel

4.5. 1804 - 1.3. 1882

Kněz, městský zastupitel, hudební skladatel, hudebník a sběratel starých hudebních nástrojů.

Podle některých pramenů se narodil o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové.

Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze.

Působil jako duchovní v Klášterci nad Orlicí (1827), po 11 letech přeložen do Pěčína u Rokytnice, a od roku 1845 působil v Letohradu (Kyšperku). Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Psal chrámové skladby, komorní i taneční hudbu. Zajímavá písňová tvorba na texty revoltujících básníků českých (Jablonský) i německých (Uffo Horn). Jeho skladby byly vydávány v Praze i Vídni, klavírní školy zůstaly v rukopise. Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku 1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby.

Kromě četných chrámových skladeb komponoval zejména skladby pro klavír, tance a písně. Psal hudbu nejen na německé texty (např. sbírka písní: Lieder eines Blinden), ale i na texty české (Poselství, Hraběnce na památku). O jeho úctě k české hudbě svědčí i vlastní klavírní transkripce skladby Jana Václava Hugo Voříška Lístek do památníku.

Byl i znamenitým hudebním pedagogem. Pouze v rukopisu však zůstaly jeho školy hry na klavír.

Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec- Dům chudých č.p.212 a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání.

Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě.

 

 

Milan <br />Michalski

Milan
Michalski

1.5. 1945 -         

Pochází z učitelské rodiny a doma často vídával, kolik nezměrného úsilí učitelská práce i mimo školu vyžaduje. Již od dětství mě fascinovala neživá příroda a proto se chtěl věnovat geologii. Nakonec přece jen zvítězila rodinná tradice a vystudoval učitelství s aprobací přírodopis a chemie. Jeho zásluhou vzmikl v České Třebové Mineralogický klub. Je také dokumentaristou a dopisujícím redaktorem Orlických novin.

Mezi jeho další koníčky patří fotografování a cestování, při kterém se setkal, s řadou známých osobností, např. Rudolfem Krautschneiderem, Vítězslavem Dostálem, Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem.


Roku 2011 získal cenu města Česká Třebová Cenu Kohout.

Jan <br />Mehl

Jan
Mehl

19.5. 1912 -  22.5. 1990

Narodil se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. V rodné České Třebové absolvoval čtyři ročníky měšťanské školy a pokračoval na školách uměleckých. Nejprve na škole uměleckých řemesel v Brně, následovala pražská Akademie (profesoři V. Nechleba, W. Nowak) a studia zakončil čestným rokem u Františka Kupky v Paříži. Potom se usadil v rodném městě, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940 oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do Prahy.


Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě, grafice a restaurování nástěnných maleb. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím Panton (obálky, frontispice, vazby a ilustrace), s loutkovou scénou ÚDA v Praze a Národním divadlem (návrhy kostýmů pro Verdiho operu Don Carlos). Od roku 1935 byl organizován ve Skupině výtvarných umělců v Brně, od roku 1939 působil ve SVU Aleš v Brně a Praze. Členství měl i v tvůrčí skupině B7 a TVORBA. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných členských a celostátních výstav (Zlínský salon, Jízdárna Pražského hradu, Topičův salon, Výtvarná úroda, Galerie U Řečických v Praze …). Vystavoval také v zahraničí – v Sofii, Moskvě, Budapešti, Rio de Janeiro a Paříži. Obrazy Jana Mehla vlastní Národní galerie, řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je v držení soukromých sběratelů. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou v depozitáři Městského muzea v České Třebové.


Nesmíme zapomenout ani na jeho činnost restaurátora nástěnných maleb. Nejnáročnější prací byla rekonstrukce Alšových freskosgrafit a sgrafit na budově Smetanova muzea v Praze.


Naposledy v České republice vystavoval na společné výstavě k 90. narozeninám prof. Williho Nowaka - “ Willi Nowak a jeho škola ”, která se uskutečnila koncem roku 1976. Zemřel v Praze.