Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Štancl

František
Štancl

Narodil se 22. 1. 1885 v rodině domáckého tkalce. Řemeslu se vyučil u místního malíře a pozlacovače Josefa Springera. Odborné, umělecké i životní zkušenosti získal jako malíř a restaurátor v Praze, Vídni, Brně, Novém Městě nad Metují a jiných městech. K řemeslu se vrátil po 1. světové válce. Vynikal i jako malíř zátiší a portrétů, byl jedním z posledních malířů ústeckých betlémů. Byl výraznou osobností ústeckého kulturního života - organizoval výstavy, psal zajímavé statě o historických památkách a vývoji města. V letech 1937-53 působil jako kronikář. Zajímal se o historii a kulturu, podílel se na založení Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 9. 1963 v Ústí nad Orlicí.

František <br />Preisler

František
Preisler

Narodil se v Olomouci. Byl v pořadí již šestým Františkem rodině, jedním z těch, kteří zasvětili svůj život hudbě. Působil jako operní režisér a umělecký šéf opery Leoše Janáčka v Brně. V roce 1987 začal František Preisler mladší studovat varhanní a klavírní třídu na brněnské konzervatoři. Také soukromě studoval zpěv, trombón, kompozici a dirigování. Stal se sólistou pěveckého sboru Foerster. 1990 přijal angažmá jako korepetitor operetního souboru Zemského divadla v Brně. Po ukončení studií na konzervatoři přešel na JAMU v Brně na obor dirigování. Začal psát hudbu pro brněnskou televizi, pro německou agenturu aranžoval dvanáct tenorových arií. 1994 byl přizván k realizaci české premiéry opery A. L. Webera „Jesus Christ Superstar“. 1995 - 2003 působil v angažmá v pražském Národním divadle a současně od r. 1996 jako šéfdirigent v Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.


Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel, mimo jiné v Lublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu a Rusku. V roce 2007 měl velmi úspěšné turné s Komorní filharmonií Pardubice, které začalo v České republice a pokračovalo ve Španělsku, dále až v Novosibirsku, nebo třeba i úspěšným pražským koncertením provedením Gerschwinovy opery Porgy a Bess ve vlastním aranžmá, nebo koncertem na 49. ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl. Působil tradičně na hudebním festivalu Antonína Bennewitze. Zemřel nečekaně v roce 2007 na dovolené v Itálii.

Václav <br />Kuťák

Václav
Kuťák

Narodil se 8. 11. 1876 v Jaroměři. Učitel na Chrudimsku, Trutnovsku, ředitel střední školy ve Vrchlabí. Od r. 1935 na odpočinku v Ústí nad Orlicí. Přírodovědec, konzervátor a ochránce přírody. Aktivní člen Klubu českých turistů a Svazu spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. V r. 1938 se stal konzervátorem státní ochrany přírody. Zemřel 21. 1. 1956 v Ústí nad Orlicí. Z díla: lichenologické stati v odb. časopisech, spolured. sborníku Chrudimsko a Nasavrcko.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vratislav <br />Bělský

Vratislav
Bělský

5.5. 1924 -  26.4. 2003

Význačný cembalista, varhaník, hudební vědec a pedagog se narodil v České Třebové v rodině akademického malíře a středoškolského profesora Františka Bělského. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a přitom se hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích a soukromě ve Třebové u Františka Preislera mladšího (klavír). Během války byl totálně nasazen, a tak mohl studovat na brněnské konzervatoři až v roce 1945 (varhany u profesora Jos. Černického). V roce 1949 se oženil, manželka Vlasta studovala též varhany. Další vzdělání získal na JAMU u profesora Františka Michálka.

Než nastoupil na dráhu profesora brněnské konzervatoře, nejprve se věnoval koncertní činnosti s komorními sólisty. Z této spolupráce také vznikla celá řada televizních a rozhlasových nahrávek. Od roku 1952 učil na hudebních školách v Kuřimi u Brna a ve Šlapanicích.

Byl nejen praktickým hudebníkem, ale věnoval se i studiu historie a teorie hudby. Objevil a z rukopisů připravil k provedení řadu skladeb českých mistrů, které také vydal tiskem v edici Musica antiqua bohemica. Soustředil se na Adama Michnu z Otradovic a Jana Dismase Zelenku. Pro své žáky na konzervatoři napsal Nauku o varhanách, která se dočkala několika vydání.

Přeložil knihy a učebnice o interpretaci (Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu J.J. Quantze, Důkladná škola na housle L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na klavír C. Ph. E. Bacha …). Varhanní hru na konzervatoři vyučoval sedmnáct let, ještě dlouho v důchodovém věku byl lektorem odborných předmětů na JAMU.

František <br />Jandera

František
Jandera

22.5. 1920 -  23.2. 2012

František Jandera pocházel ze  starého třebovského rodu Janderů z Hýblovy ulice, v němž bylo po několik generací provozováno kolářské řemeslo. Narodil se 22. května 1920 v rodině posledního koláře  Františka Jandery nejstaršího a jeho manželky Albíny, rozené Skalické, pod krovem stařičké Janderovy chalupy čp. 333, která se nacházela v dolní části Hýblovy ulice. V roce 1936 chalupa ustoupila stavbě nového Janderova domu.

 

Mladý František se v Hurtově slévárně na Trávníku vyučil zámečníkem. Tuto svoji profesi po celý život, až do odchodu do důchodu,vykonával v železničních dílnách.


František Jandera od mládí propadl kouzlu historie našeho města. V dětství se často pohyboval v kovárně Skalických v Litomyšlské ulici, u své babičky a dědečka. Díky tomu poznal zákoutí a plácky v Tkalcovské ulici a na starém Trávníku. Jeho tajuplné prostředí s křivolakými uličkami mu navždy učarovalo. Kromě těchto míst a rodné chalupy také docházel do stavení své tety Antonie Schejbalové čp. 87 v Podbranské ulici nedaleko Kapounova mlýna. I na dřívější podobu této části města, s průzračnou vodou tekoucí v náhonu na zmíněný mlýn, velice rád vzpomínal. Proměny Třebové vždy obdivoval nad starými fotografiemi a pohlednicemi. Byl výborným pamětníkem a vypravěčem rodinných událostí a historek ze starého Trávníka, zaznamenaných ing. Eduardem Stříbrným.


František Jandera také propadl kouzlu betlémů. V rodině dlouhá léta opatroval starý betlém, složený z malovaných figur malovaných na papírové lepence několika známých betlemářských malířů, doplněný trojrozměrnou dřevěnou architekturou. Vedle typických orientálních staveb zaujme i maketa českotřebovského kostela sv. Jakuba Většího v podobě před požárem v roce 1884 s původní Hardtmuthovou bání a sanktusníkem (malá věžička na hřebeni střechy kostela, po požáru již nebyl obnoven). V roce 2000 daroval František Jandera betlém našemu městskému muzeu. Navštěvoval také, pokud zdraví dovolilo výstavy betlémů v našem městě.


František Jandera  se stal  jedním z prvních zdejších  filmařů. Se svojí kamerou a několika pomocníky od  počátku 60. let 20. stol. zachytil na filmový pásek právě proměny Třebové. Ať se jednalo např. o starý Trávník, původní výstavbu v Riegrově ulici, dřívější podobu ulic Podbranské a na Chmelnici, ledování na pivovarském rybníčku či jednu z prvních Jabkancových poutí. Neunikla mu také demolice zdejšího pivovaru.


V polovině 80. let  20. století po znovuvzkříšení činnosti zdejšího muzea se stal pan Jandera jedním ze tří členů inventarizační komise jeho sbírek. K této práci jej přivedla opět láska k rodnému městu.


V posledních letech, když ovdověl (manželka Anna zemřela v roce 1998) a zdraví již tolik nesloužilo, nalezl pan František Jandera oporu v rodině svého jediného syna Františka ml.

Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.