Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan  Evangelista<br />Andres

Jan Evangelista
Andres

Narodil se 20. 12. 1783 v Ústí nad Orlicí v čp. 288. Po gymnáziu pracoval jako praktikant v lékárně U Zlatého orla ve Vysokém Mýtě, magisterskou zkoušku vykonal 3. 9. 1807 ve Vídni. Po návratu domů podal žádost o otevření lékárny, koncese udělena a první lékárna ve městě (rohový dům na sev. straně náměstí) otevřena 14. 12. 1808. Zde zařídil i jeviště, hrálo se pouze česky - Zschokke: Adelino, Velký zbojník (v překl. J. Hýbla), Gotter: Médea (opera s hudbou J. Bendy, přel. K. I. Thám). Texty buď z Krameriovy České expedice či od hradeckého J. H. Pospíšila. Andresovi, společně s Korábovými a Rettigovými, propagovali češtinu, šířili českou literaturu, založili veřejnou českou knihovnu a podíleli se i na Magdalenině kuchařské škole pro děvčata. Z těchto kursů vznikla na naléhání přátel slavná Domácí kuchařka. Roku 1819 převzal po příbuzném výrobu likérů v domě čp. 24. Po jeho smrti pokračoval syn Alois (po studiích farmacie, od 1844), zakladatel známé firmy A. J. Andres se speciálními jemnými likéry. Dochovaný notový materiál z Andresova divadla je uložen ve sbírkách Městského muzea.

Marie <br />Sedláčková

Marie
Sedláčková

Marie Sedláčková z Horní Sloupnice zvaná Manka se narodila 13. března 1923 v Horní Sloupnici u Litomyšle jako první ze tří dětí manželů Sedláčkových. Otec byl Čech, matka pocházela z německé pohraniční obce Knapovec. Jako studentka litomyšlského a pražského gymnázia v roce 1942 maturovala na litomyšlském gymnáziu. Chtěla se stát lékařkou. V důsledku války se však brány univerzit zavírají. V době okupace existovalo na Litomyšlsku rozsáhlé odbojové hnutí. Po 15. březnu 1939 se do odbojové práce zapojovaly také další skupiny obyvatelstva mezi nimi i studující. V Litomyšli to byli především studenti reálného gymnázia a učitelského stavu. Patřila mezi ně i Manka. V květnu 1940 nabývají postupně akce mládeže na organizovanosti. Jednotlivé skupinky studentů se spojily v ilegální organizaci. Členové organizace se snažili současně získat spojení i s dělníky a vesnickou mládeží. V roce 1942 byl zatčen vedoucí této organizace, spolu s některými dalšími spolupracovníky a přišel 27. květen 1942 - atentát na Reinharda Heydricha. Po vyhlášení stanného práva začalo zatýkání jednotlivců i celých skupin a jejich hromadné popravy. 18, června 1942 byl na pardubickém Zámečku popraven chlapec Marie Sedláčkové. Zatýkání dalších členů studentské organizace pokračuje i v roce 1943. V této době se součástí Mančiny ilegální práce stávají cesty do pohraničí, zajišťování falešných dokladů a další činnosti. 14. 12. 1942 byla přijata do veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané, kde hodlala získat kmeny nakažlivých chorob. 17.4.1943 rozvazuje pracovní poměr, stěhuje se a s získaným materiálem dále pokračuje ve své činnosti. Píše se rok 1944. Kultivované bakterie jsou Mankou využívány k šíření nakažlivých nemocí mezi osobami německé národnosti a mezi domácími zvířaty na německých usedlostech. Dále bylo pomocí kyseliny pikrinové u osob české národnosti nakomandovaných na nucené práce docilováno vyvolání umělé žloutenky, aby jejich odjezd mohl být zmařen. Spolupráce s Ivanovicemi trvala až do února 1945, kdy bylo nutné po zásazích gestapa veškerou práci přerušit. Další z jejích činností již od roku 1942 bylo dodávání prádla ušitého z materiálů získaných v německých skladištích do internačního tábora ve Svatobořicích. Na podzim 1944 se Manka zapojuje do ilegální organizace R3 jako spojka známá na Moravě též pod jménem Pavla. Po smrti vedoucího R3 se řada členů postupně zapojovala do partizánských oddílů. Manka dále vystupovala jako kurýr R3, ale ve skutečnosti pracovala samostatně. Od února 1945 již zná gestapo její totožnost a snaží se jí všemožně dopadnout. Z té doby lze v blízkosti jména Marie Sedláčkové zaznamenat četná jména partizánských oddílů a odbojových skupin. Manka se pro gestapo stává klíčovou osobou pro odhalení moravského odboje. Na scénu vystupuje Jan Dvořák jeden z konfidentů gestapa. Manka mate stopu gestapa změnou zevnějšku a jména. 10. března 1945 je domluvena schůzka Manky s Janem Dvořákem na mostě u vesnice Luleč. Přichází tam se dvěma partyzány a netuší, že ji tam čeká zrada v podobě členů gestapa skrytých v záloze. Dochází ke střetu mezi partyzány a gestapem, který skončil zajetím Manky a jednoho z partyzánů. Po výsleších a mučení byla z Kounicových kolejí odvezena 7. dubna 1945 na transport KL 3 o celkovém počtu 207 osob, z nichž většina byli pomocníci a spolupracovníci partyzánů z Moravy Tito lidé měli být bez soudu popraveni. Transport dorazil 9. dubna do Mauthausenu. 10. dubna 1945 jsou vězni popraveni v plynové komoře. Tím by snad život této smělé dívky byl u konce. Přímý svědek smrti žen z transportu v plynové komoře však chybí a ve zprávě nalezené po válce nedaleko letiště ve Vysokém Mýtě bylo uvedeno, že se Manka dostala do Göteborgu ve Švédsku a leží tam v nemocnici. Tato zpráva byla po válce zástupcem ČSR po jeho návratu ze Švédska vyvrácena.

Hana <br />Habrmanová

Hana
Habrmanová

Jejím otcem byl výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt.  Hana Habrmanová v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Byla dlouholetou členkou pedagogického sboru českotřebovského gymnázia. Vyučovala češtinu, dějepis, latinu a španělštinu. Svůj obzor si rozšiřovala v nejrůznějších kurzech (např. na Mezinárodní letní univerzitě v Santanderu ve Španělsku) a také studijními cestami do Řecka, Itálie, Francie, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a dalších zemí. Ráda cestovala i po naší republice, přitahovaly ji zvláště jižní Čechy a především Praha.

Podstatnou část svého života věnovala školní práci. Organizovala společenské akce sboru a zájezdy, vedla historický kroužek. Řadu let byla předsedkyní Spolku absolventů a přátel gymnázia, který podporoval nejrůznější školní a žákovské aktivity. Vedla pěvecký sbor. Byla také zakládající členkou redakční rady Českotřebovského zpravodaje a od jeho vzniku v r. 1970  napsala  spoustu článků zaměřených především na historii našeho města a jeden rok byla také městskou kronikářkou. Napsala také mnoho článků do nejrůznějších novin a časopisů, byla spoluautorkou sborníku "Česká Třebová 1278 - 1978" vydaného k 700. výročí první zmínky o městě Česká Třebová. Zemřela v pátek 11. června 2004   .
 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Eduard <br />Vaníček

Eduard
Vaníček

25.2. 1926 - 3.1. 2012

Narodil se v Kostelci nad Černými lesy dne 25. února 1926 v muzikantské rodině. Jeho otec působil jako vojenský kapelník v Jugoslávii, poté se usadil v Kostelci nad Černými lesy , kde působil jako varhaník v tamním římskokatolickém kostele a především učil hře na nejrůznější – tehdy dostupné - hudební nástroje (klavír, smyčcové a dechové nástroje).
Pan Vaníček už od dětství projevoval výjimečné hudební nadání a také jeho ostatní sourozenci byli nadšenými amatérskými hudebníky. Jeho prvním učitelem byl jeho otec, poté studoval u profesora Jindřicha Felda na Mistrovské škole v Praze  (Pražská konzervatoř) jako jeho soukromý žák. Působil také v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
 Po dvouletém působení v armádním uměleckém souboru přišel do České Třebové 15. ledna 1951 na zdejší hudební školu, aby zde už natrvalo zůstal. Během svého působení v našem městě vychoval stovky houslistů, kteří si mimo základů hry na tento nástroj odnesli především také lásku k hudbě. Více než dvacet z jeho žáků dále pokračovalo ve studiu hudby na konzervatořích a AMU a stali se profesionálními hudebníky.

Od roku 1976 až do odchodu do důchodu byl Eduard Vaníček více než deset let také ředitelem zdejší Lidové školy umění. Díky jeho působení se jako plně organizovaná čtyřoborová škola zařadila mezi nejlepší v kraji. Mimo to jej většina občanů našeho města zná jako vynikajícího umělce - houslistu. Těžko někdo spočítá, kolikrát za celou dobu svého působení v České Třebové vystupoval na koncertním pódiu ať už jako sólista, člen symfonického orchestru Smetana nebo Komorního orchestru Jaroslava Kociana.
Ze svého syna vychoval zdatného houslistu, který po studiu na Pražské konzervatoři působil jako hudební pedagog na Lidové škole umění v Litomyšli. Poté byl přijat jako violista do Komorního orchestru Virtuosi di Praga. Nyní působí  jako violista v symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze.
Pan Eduard Vaníček byl ženatý s paní Jindřiškou Vaníčkovou, která rovněž působila na českotřebovské hudební škole jako učitelka klavírní hry, později i jako její ředitelka.

Jaroslav <br />Kocian

Jaroslav
Kocian

22.2. 1883 - 9.3. 1950

Narodil se 22. 2. 1883 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 31 (dnes ulice M. J. Kociana). Prvním učitelem byl jeho otec Julius, později J. Zábrodský, na pražské konzervatoři pak O. Ševčík. Kompozici studoval u A. Dvořáka. Studia ukončil r. 1901 a zahájil koncertní turné po českých městech. Cestu do světa mu otevřelo zahájení hudební sezóny ve Vídni. Spolu s J. Kubelíkem byli nejvýraznějšími reprezentanty českého houslového umění své doby v zahraničí. Krátce byl také primáriem Oděského kvarteta. Od r. 1921 působil na pražské konzervatoři jako Ševčíkův asistent, v letech 1939-40 stál v jejím čele. Profesor mistrovské školy v letech 1929-43. Kompozice označovány jako novoromantické; houslové se vyznačují brilantní technikou a českou zpěvností. Dne 11. 9. 1926 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. K jeho poctě vzniklo Kocianovo kvarteto (1955) a Kocianova houslová soutěž (1959). V regionu působí Komorní orchestr Jaroslava Kociana. Z díla: Počátky hry na housle. Zemřel v noci z 8. na 9. 3. 1950, proto v literatuře najdeme obě data. Na vlastní přání pochován do rodinné hrobky na ústeckém hřbitově, v r. 1958 ostatky převezeny na čestné místo na pražském Slavíně.

Antonín <br />Müller

Antonín
Müller

14.2. 1871 -  18.7. 1951

Narodil se v rodině Františka a Josefy Műlerových na Lhotce. Celý život zasvětil práci na železnici a také historii. Své poznatky uplatnil v řadě článků a několika publikacích. V roce 1941 napsal brožurku Historie rotundy sv. Kateřiny, v níž soustředil dostupné informace o této významné stavební a kulturní památce našeho města. Ke 100. výročí zahájení provozu na železniční trati Olomouc – Praha napsal v roce 1945 brožovanou knížku Sto let železnice Olomouc – Praha a její vliv na vývoj města České Třebové. Velké množství článků odesílal do týdeníku Východ, který byl listem Československé národní demokracie pro východní Čechy a do časopisu Krása našeho domova, vydávaného v Praze. Působil v mnoha místních spolcích, zasloužil se o přemístění barokních soch z pilířů starého mostu přes Třebovku na Zámostí na nové místo u kostela sv. Jakuba. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován na místním hřbitově.