Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Boštík

Václav
Boštík

Narodil se 21. 2. 1897 ve Vysokém Mýtě. Gymnázium vystudoval v Hradci Králové. V sedmnácti letech byl odveden do 1. světové války. Po jejím skončení začal studovat teologii v Hradci Králové. Pro mimořádné schopnosti byl za rok poslán na studia do Říma, kde byl 9. 7. 1923 vysvěcen na kněze. Místo děkana v Ústí nad Orlicí nastoupil 17. 6. 1934. Během 2. světové války byl členem protifašistického odboje. 6. 3. 1942 byl gestapem zatčen a následně vězněn v Pardubicích, Drážďanech, Praze, Terezíně a nakonec v koncentračním táboře Flössenburg. Domů se vrátil 15. 5. 1945. V r. 1961 byl zbaven státního souhlasu pro výkon kněze a vzhledem ke svému věku požádal o odchod do důchodu. Zemřel náhle 23. 7. 1963.

Radim <br />Vizváry

Radim
Vizváry

Narodil se v roce 1979, své dětství prožil do 9 let ve Skuhrově u České Třebové, poté (v roce 1989) se s matkou a sestrou přestěhovali do Poličky. Radim Vizváry patří mezi jedny z nejvýraznějších a mezinárodně uznávaných osobností současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde získal titul Ph.D.
Vizváry je spoluzakladatel mezinárodně úspěšného divadelního souboru TANTEHORSE. Je uměleckým šéfem domácího souboru MIME PRAGUE nebo kmenovým režisérem souboru TICHÁ OPERA, který propojuje operu s pantomimou. Do Vizváryho umělecké činnosti, vedle interpretační, patří i autorství, dramaturgie, režie a choreografie v oboru mimického divadla. Několik let působil jako herec v angažmá divadla MINOR nebo hostoval v souboru SPITFIRE COMPANY. Dodnes spolupracuje s mnoha významnými divadly, výtvarníky, hudebníky, filmaři a básníky.  Je také ředitelem mezinárodního festivalu MIME FEST a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře KOMEDIANTI V ULICÍCH.
Jeho umělecký záběr obsahuje i specializaci vlastní metodiky techniky tělesného mimu. Rozvíjí ji do současné podoby a obohacuje o nově objevené principy. Projevuje zájem o problematiku moderního mimu. Činí tak jak ve sféře tvůrčí, tak v pedagogice a teorii. Nezabývá se přitom jen domácí problematikou (situací na domácí scéně), ale přináší své vědecké a umělecké aktivity i do zahraničí. Působí jako recenzent (Taneční aktuality, Taneční zóna) nebo publikuje články v odborných časopisech.
Na katedře pantomimy Hudební a taneční fakulty AMU v Praze už několik let působí jako interní pedagog hlavního odbornému předmětu Pantomima a tělesný mimus. V českém centru Nového cirkusu CIRQUEON vyučuje předmět Fyzické divadlo a mimus. Nejdříve však své pedagogické zkušenosti získával v berlínské škole Die Etage (2009–2013), kde vyučoval komplexní výuku pantomimy nebo vyučoval jevištní pohyb na Vyšší odborné škole herecké v Praze (2006-2011). Převážně v zahraničí, ale i doma vede master classes nebo workshopy na prestižních školách a festivalech.
Vizváry má na svém kontě více než třicet autorských a spoluautorských představení. Dále přes dvacet choreografických nebo pohybových spoluprací. Jako herec ztvárnil role již v šesti filmech (Klauni, Jsem brána, atd.).
V roce 2014 byl nominován na cenu Divadelních novin za námět, choreografii a účinkování v inscenaci UTER QUE. Od roku 2014 je zapsán v registru významných osobností Oxford Encyclopedia. Vizváry je držitelem polské ceny Perla (2011) za herecký výkon v inscenaci LORCA a mnoha dalších ocenění v EU nebo USA.

Jaroslav <br />Zedník

Jaroslav
Zedník

Zastupitel Pardubického kraje, starosta města Česká Třebová (nestr. za TOP 09+Starostové). V letech 1995-2002 byl jednatelem společnosti Eko Bi s.r.o., která se zabývá likvidací a ukládáním odpadů.
V roce 2002 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva města Česká Třebová a byl zvolen starostou, kterým je dodnes. Od roku 2004 je členem Zastupitelstva Pardubického kraje. Ve volbách v roce 2010 kandidoval neúspěšně do Poslanecké sněmovny PČR.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Radomil <br />Ilman

Radomil
Ilman

5. 11. 1924 - 3.5. 1989

Radomil Ilman byl z rolnického rodu Ilmanů z Račiněvsi. Poprvé byl odsouzen 10. ledna  1951 Okresním soudem v Roudnici nad Labem za ohrožení jednotného hospodářského plánu na 6 měsíců. Pak byl, podle svědectví bratra Jana, bez dalšího soudního rozhodnutí poslán na dalších 6 měsíců do TNP v Pardubicích. Tam se seznámil se spoluvězněm - konfidentem StB, který mu nabídl útěk přes hranice. Při útěku byl zadržen. Měl u sebe 20 000 Kčs, 100 švýcarských franků a 20 dolarů. Přiznal se, že mu valuty opatřil otec Josef Ilman. Tím pro StB vznikla protistátní skupina. Radomil Ilman byl 28. února 1952 Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu  k 10 letům odnětí svobody, k peněžitému trestu 30 000 Kčs, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. Těsně před propuštěním byl znovu obžalován a za pobuřování odsouzen  Okresním soudem v Příbrami k 18 měsícům odnětí svobody. Po propuštění pracoval v Praze jako lešenář. Po okupaci v roce 1968 odejel na řádný pas do Švýcarska a tam požádal o politický azyl. Byl prověřen a směl tam zůstat a pracovat. Finančně podporoval rodinu v Československu. V únoru 1989 utrpěl úraz, na jehož následky zemřel. 

Antonín <br />Kleinpetr

Antonín
Kleinpetr

19. 11. 1869 -  20.8. 1932

Narodil se v rodině pekařského mistra a váženého českotřebovského měšťana. Rodná chalupa stávala pod kostelem při dnešní Hýblově ulici. Měl být také pekařem, učil se dokonce u otce v pekárně, ale zvítězila hudba. Hudební základy získal u tehdejšího řídícího učitele a ředitele kůru Mikuláše Matyáše. Přitom zpíval na pohřbech a v kostele. Dalšího školení se mu dostalo v klášteře augustiniánském v Brně u kněze a skladatele Pavla Křížkovského. Zde vyspěl v koncertního pěvce – barytonistu.

Vystupoval v Pištěkově divadle a ve sboru Národního divadla v Praze. Po několika letech se dostal na naši druhou největší scénu, do Národního divadla v Brně. Zde již ale působil jako prvotřídní sólista. Zájem o něho projevila i vídeňská opera. Přesto zde dlouho nepobyl a dal přednost rodnému městu a svým přátelům. V České Třebové vychoval k hudbě celou řadu žáků. Byli mezi nimi také pozdější hudební skladatel Bohuslav Leopold a všestranně nadaný Karel Plicka. V roli zpěváka nemohl chybět na žádném koncertě, akademii či církevním obřadu. Když zemřel, pochován byl za velké účasti jeho ctitelů, přátel, žáků a hudebních kolegů na českotřebovském hřbitově. Je autorem díla Pochod potápníků.

Jaromír <br />Lahulek

Jaromír
Lahulek

26. 11. 1892 - 5. 12. 1959

Narodil se 26. 11. 1892 v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1912). Do Ústí nad Orlicí přišel v prosinci 1914 jako úředník spořitelny a záložny. Bydlel ve služebním bytě v Lochmanově ulici čp. 158. Organizátor kulturního, společenského a sportovního života města - člen ochotnického divadelního souboru Vicena (vytvořil na 47 rolí, režíroval, psal scénickou hudbu), člen nově založeného Sportovního klubu (později předseda), trenér házené a atletiky. Přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy. Při slavnostním otevření (září 1936) dirigoval zahajovací představení Smetanova "Tajemství". Veškerý volný čas věnoval dirigování, organizování hudebního života a skladatelské činnosti. Dirigoval dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes (1920-35), byl dirigentem Orchestrálního sdružení, Cecilské hudební jednoty, patřil k zakl. Hudební školy Jaroslava Kociana (1939), kde externě učil hře na hoboj a fagot (až do r. 1951). Napsal na sta tanečních a drobných skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo více než 80 rukopisů. Z díla: Památce Husově, Boží bojovníci, Fantazie na chorál Kdož jste boží bojovníci, Pochod tkalců. Zemřel 5. 12. 1959 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově společně se svojí ženou Hedvou, která zemřela v roce 2001. Dne 26. 11. 1992 se stal čestným občanem města in memoriam.