Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín <br />Plocek

Antonín
Plocek

Narodil se v České Třebové v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole pokračoval na řemeslnické škole v Litomyšli, kterou ukončil v roce 1929.Než nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, krátce pracoval ve Šreflově Armaturce. Leteckou školu ukončil 30. června 1932 a okamžitě nastoupil presenční službu u 3. leteckého pluku M.R. Štefánika v Žilině. Zde byl jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře. V roce 1935 je převelen do Boky Kotorské v Jugoslávii, kde sloužil pět měsíců.


Po návratu do vlasti absolvoval kurs nočního létání, který ukončil v květnu 1937. Do rozbití republiky sloužil v Žilině. Potom pracoval v Praze jako úředník na ministerstvu vnitra, odkud 6. prosince 1939 odešel do Anglie. Po nucené karanténě a následné přísaze ve Falmouthu je zařazen do RAF. Po přeškolení na bombardovací letouny Wellington je v prosinci 1940 převelen k čsl. 311. bombardovací peruti RAF v Honingtnu. Zde prošel dalšími procvičovacími a zdokonalovacími lety, které trvaly do 3. března 1941. V následujících dnech začal létat s různými osádkami na cíle v Německu a v okupované Evropě.

 

V červnu 1941 je jmenován 2. pilotem v osádce kapitána stg. Oldřicha Helmy. Jejich letoun byl o měsíc později omylem sestřelen britským nočním stihačem. Při návratu z náletu na Cherbourg s největší pravděpodobností selhal přístroj IFF (Identification Friend or Foe, "identifikace přítel - nepřítel"). Při pohledu na radar tak důstojník GCI (kontrola pozemního řízení stíhání) usoudil, že Helmův Wellington je ve skutečnosti nepřátelským strojem a vydal přesně navedenému britskému nočnímu stíhači povel k palbě. Je smutným paradoxem, že za řízením útočícího Beaufighteru Mk.IF seděl samotný velitel 604. noční stíhací perutě RAF Wing Commander Charles H. Appleton, DSO, DFC, který ve tmě nedokázal neznámý dvoumotorový letoun bezpečně identifikovat. V troskách sestřeleného Wellingtonu KX-U 311 zahynula poblíž města Mere a Shaftesbury v hrabství Wiltshire celá československá posádka. Kromě seržanta Helmy ji tvořili P/O Richard Hapala a seržanti Jaroslav Lančík, Adolf Dolejš, Jaroslav Petrucha a Antonín Plocek. Všichni členové posádky zahynuli a jsou pohřbeni ve společném hrobě (urna 153, 311) na vojenském hřbitově The Devizes Road Cemetery, Salisbury, Wiltshire.

Miloslav <br />Kašpar

Miloslav
Kašpar

Miloslav Kašpar se narodil  dne 23. února 1924 v Dašicích, v rodině obuvníka Karla Kašpara a jeho manželky Marie, rozené Šedové. Miloslav měl ještě tři sourozence. Poté, když rodiče krátce po sobě (matka v prosinci 1929, otec v lednu 1930) zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na vychování. Malý Miloslav se tak dostal ke svým prarodičům, kde zůstal až do doby ukončení obecné školy.


Po absolvování pěti tříd obecné školy v Chocni vychodil čtyři třídy klasického Rašínova státního  gymnázia v Hradci Králové. Studia ukončil v roce 1940. V době od  20. března 1940 do 20. září 1942  se vyučil číšníkem v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Zde zůstal zaměstnán do 27. září 1943, kdy  byl  totálně nasazen ve válečném průmyslu, v továrně fy Mráz v Chocni.  Na konci druhé světové války  se opět navrátil ke svému někdejšímu zaměstnavateli, kde setrval až  do 30. září 1946. Od 1. října 1946 nastoupil vojenskou presenční službu, odkud se vrátil opět k Františku Jarolímovi do Chocně. Odsud definitivně odešel 20. srpna 1949. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací  školu pro živnosti  potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v letech 1949 – 1951 absolvoval  Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá studia uzavřel  v roce 1965  maturitou na   Střední ekonomické škole veřejného stravování v Brně.


Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar  zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha. Následujícího roku se stal náměstkem ředitele Krajské správy RaJ, od roku 1955 působil ve stejné funkci na podnikovém ředitelství RaJ v Pardubicích. V roce 1959 přešel jako vedoucí provozního oddělení,  technolog  výroby  a vedoucí obchodně výrobního oddělení  na podnikové ředitelství RaJ Ústí nad Orlicí.


Dne  1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince 1980.  Současně s  ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka  Danuška,  rozená Fišerová,  s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se narodil syn Miloslav.


Restaurace  Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. Miloslav Kašpar patřil totiž ještě k té generaci hostinských, kteří na vlastní kůži poznali prostředí soukromých restauračních zařízení a s nimi spojenou úctu a vážnost zaměstnanců k hostům. Velice brzo si zde získal své oblíbené hosty, kteří se tu stávali každodenními návštěvníky.

Karel <br />Aliger

Karel
Aliger

Narodil se v Ústí nad Orlicí. Mládí si užíval v Dlouhé Třebové, ale převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943 získal svůj první ateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské Perly, kde pracoval až do svého odchodu do invalidního důchodu.

Zúčastnil se s úspěchem různých výstav doma i v zahraničí, jeho fotografie se také pravidelně objevovaly na stránkách Českotřebovského zpravodaje, v krajském deníku Pochodeň, okresním deníku Jiskra Orlicka, v týdeníku Květy, v závodním časopise Výzva a dalších tiskovinách. Za fotografie do publikace Česká Třebová 1278-1978 byl odměněn pamětním listem s medailí od MěstNV v České Třebové u příležitosti 700. výročí města. Velice si také vážil děkovného dopisu od paní Zuzany Švabinské za kozlovské motivy, které vytvořil v jubilejním roce Maxe Švabinského (1973). Karel Aliger si své odborné znalosti (absolvent uměleckoprůmyslové školy, vyučen v oboru, léta praxe) nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával malým nadšencům fotografování. Několik let také působil jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona. Zemřel po delší nemoci, pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. U příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin vydalo Městské muzeum v České Třebové malou monografii s názvem Karel Aliger a jeho Česká Třebová.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josefa <br />Kšírová

Josefa
Kšírová

16.7. 1897 -  13.2. 1980

Josefa Kšírová (rozená Černá) patří k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. Lásku k divadlu snad dostala jako dar do kolébky. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na jevišti: „Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí, černých vlasů, antického profilu a nejhlavnější, co mě upoutalo, byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl”.

Během několika let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi (partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír - budoucí manžel), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Na které její odehrané role nejraději vzpomínala? Byla to abatyše v Sestřičkách od svaté panny Kláry, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných her Maryša, Princezna Pampeliška či Matka (K. Čapek). Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu.

Pavel <br />Holásek

Pavel
Holásek

11.7. 1972 -         

Biolog, středoškolský profesor. Spoluautor metodické příručky pro práci s výukovým programem Kras a pseudokras.

Josef  Bohdan<br />Mikuláštík

Josef Bohdan
Mikuláštík

4.7. 1906 -  19. 11. 1967

Narodil se 4. 7. 1906 na faře Jednoty bratrské v Ústí nad Orlicí. Vyučil se obchodním příručím. V období od 1. 10. 1926 do 1. 4. 1931 absolvoval několik leteckých kurzů v Prostějově a Praze. Po návratu do Ústí si otevřel obchod se sportovními potřebami, zapojil se do práce v Sokole a stal se průkopníkem bezmotorového létání. Po roce 1935 jeden z předních organizátorů a instruktorů Masarykovy letecké ligy. Po březnu 1939 odešel přes Polsko, Rusko a Turecko do Anglie. Dne 25. 7. 1941 přijat do RAF. Podílel se na výcviku navigátorů a pozorovatelů, později palubních střelců. Ze zdravotních důvodů přeškolen na kontrolora leteckého provozu. Z RAF propuštěn jako Flying Officer 12. 8. 1945 (nalétal 1.002,15 hod.). Po válce kontrolor leteckého provozu v Brně, později v Praze. Dne 12. 4. 1947 přijat za člena důstojnického sboru z povolání, zrušil obchod a odešel do Brna. Dne 1. 8. 1950 propuštěn z armády a vystřídal několik zaměstnání (vedoucí dílny v Čistírnách a opravnách města Brna, vrtmistr v Moravských zeměvrtných závodech). Od roku 1964 v invalidním důchodu. Po částečné rehabilitaci povýšen do hodnosti podplukovníka (1965). Zemřel 19. 11. 1967 v Brně. Nositel několika československých i anglických vyznamenání. Hodnost plukovníka mu byla udělena 19. 3. 1991 in memoriam. Od roku 1993 má na letišti v Ústí nad Orlicí pamětní desku.