Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Martin <br />Vídenský

Martin
Vídenský

Narodil se 25. 9. 1970 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové pracoval krátce jako pomocník strojvedoucího v Lokomotivním depu Česká Třebová. Po základní vojenské službě přestoupil do Železniční stanice Letohrad, kde je vlakvedoucím osobních vlaků. Od roku 1996 žije v Letohradu. Věnuje se paraglidingu. V letech 1999–2001 se zúčastnil extrémního štafetového závodu Dolomitenmann v rakouském Lienzu. O průběhu závodu psal reportáže do časopisů Paragliding a Everest. Jako autor básní se uvedl poprvé v Almanachu mladých básníků Podorlicka (2001). V roce 2003 knižně debutoval sbírkou Ozvěny ticha.

František <br />Kettner

František
Kettner

Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28. června 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové.


Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží, mezi kterými byl i Josef Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.


František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na českotřebovském hřbitově.

Alfons <br />Mucha

Alfons
Mucha


Alfons Mucha byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Muicha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy.

Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu.

Alfons Mucha po absolvování obecné školy v Ivančicích odchází do Brna studovat na gymnázium. Seznamuje se se studentem učitelského ústavu Julkem Stantejským, který pocházel z Ústí nad Orlicí, a stávají se z nich přátelé. Po nedokončeném studiu na gymnáziu odjíždí mladý Alfons Mucha s Juliem Stentejským do Ústí nad Orlicí s pobývá zde asi čtrnáct dní v jeho rodině. Pobyt v Ústí byl pro sedmnáctiletého Muchu důležitý z hlediska jeho budoucího životního směřování. Ve zdejším děkanském kostele Nanebevzetí P. Marie ho okouzlily malby kyšperského malíře Jana Umlaufa na stropě a tento zážitek měl vliv na jeho rozhodnutí stát se malířem. V roce 1903 se seznamuje se svojí budoucí ženou Marií Chytilovou z Chrudimi, jejíž strýc Gustav Fischl byl majitelem textilní továrny a žil ve městě Kyšperk. Od roku 1928 až do své smrti Mucha s rodinou téměř každoročně jezdíval do Kyšperka k rodině Fischlově. Ateliér měl v budově živnostenské školy pokračovací a v době prací na obrazech bydlel v rodinné vile rodiny Künzelovy.
Kyšperské motivy jsou v několika jeho dílech. Jeden je v obrazu Přísaha omladiny pod slovanskou lípou, kde je zobrazena lípa u hospodářského dvora v Lukavici. Chodl tamna vycházky a lidé lípě říkají Muchova Lípa. Druhým dílem je návrh značky na textilní zboží firmy Gustava Fischla - sup hledící doprava s továrními střechami v pozadí. Logo firmy vychází z názvu města Kyšperk, který vznikl zkomolením německého Geiersberg, což znamená Supí hora. Znak byl použit i na firemní dopisní papíry. Dochovalo se bohužel jen nebarevné provedení. Kyšperské motivy lze najít ještě na několika dalších dílech. Vyjádřením úcty, které se Alfons Mucha v Kyšperku těšil, bylo jeho jmenování čestným občanem města u příležitosti jeho 75. narozenin. Z děkovného dopisu A. Muchy městskému zastupitelstvu: Jsem hrd na Vaše jmenování, jež s díkem přijímám, a slavně slibuji, že co živ budu, chci považovati mšsto Kyšperk za své druhé rodiště. Vždy rád se budu vracet do krásného kraje nad Orlicí a doufám, že ještě často budu zde čerpati sílu pro svoji práci a osvěžení pro svůj odpočinek.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Josef <br />Havel

Josef
Havel

13. 10. 1937 -         

Narodil se 13. 10. 1937 v Litomyšli. Spisovatel, autor literatury faktu, filmař (kronikářské filmy o Ústí n. Orlicí), publicista a vlastivědný pracovník. Učil se soustružníkem v n.p. Kovostav, studium zakončil maturitou na Vyšší prům. škole strojně textilní v Náchodě. Poté 2 roky vojenské služby u protiletadlového dělostřeleckého pluku v Brně - Židenicích. V r. 1960 se vrátil do n.p. Kovostav na pozici technického kontrolora a později konstruktéra, podílel se na realizaci prvního provozuschopného bezvřetenového dopřádacího stroje na světě – BDA 200. Po r. 1970 nastoupil do Výzkumného ústavu bavlnářského, kde setrval až do odchodu do důchodu v r. 1998. Věnuje se událostem válečného období, zejm. let 1937-45. Knižní tvorba: ...in memoriam (1993), Z historie létání v Ústí nad Orlicí (1997), Poupata ožehlá nenávistí (2000), Štvancem svědomí (2002) aj. Za svou činnost byl oceněn - v r. 2007 Cenou E. E. Kische – Čestné uznání za významné dílo literatury faktu, v r. 2008 Cenou starosty města Ústí nad Orlicí za rok 2007.

Alois <br />Šlezinger

Alois
Šlezinger

28. 10. 1806 -  24.2. 1893

Narodil se 19. 10. 1806 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 314 (dnešní Lukesova ul.). Vyučil se tkalcem a odešel do světa na zkušenou. Vrátil se roku 1829. Postupně si zřídil sklady s rukodělnými tkaninami v Praze a Kutné Hoře. Stal se prvním exportérem ústeckých rukodělných tkanin. Při návštěvách v Praze a Kutné Hoře se seznámil s českými buditeli a vlastenci. Stal se členem tajných revolučních spolků, K. H. Borovskému pomáhal v Praze a po českém venkově šířit jeho tisk. Aktivně se zapojoval do revolučních událostí roku 1848. Byl zatčen a vězněn. I po propuštění stále pod policejním dohledem. V roce 1856 se i s rodinou vystěhoval do Spojených států, kde v Nebrasce farmařil. Své vzpomínky a zážitky postupně vydával v krajánském časopise "Amerikán" v Chicagu. Jimi se inspiroval spisovatel Otto Janka při psaní knihy "Jsem Sioux!" (Albatros, 1964). Některé vzpomínky lze najít i v knize A. Branalda "Hrdinové všedních dnů". Zemřel v Denveru v USA 24. 2. 1893 a byl pochován na tamním hřbitově.