Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Quido  Tomáš<br />Kocian

Quido Tomáš
Kocian

Narodil se v Ústí nad Orlicí v rodině soukeníka Romana Kociana v domě čp. 234, jako jeho šesté dítě. Vzhledem k tomu, že od mládí nedoslýchal na jedno ucho, nemohl se věnovat obchodu, jak si přál jeho otec. Na doporučení svého učitele odešel roku 1889 studovat Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší, kterou absolvoval v roce 1893. Z Hořic vedla Kocianova cesta do Prahy na Umělecko-průmyslovou školu do ateliéru prof. Celdy Kloučka, který učil figurální a ornamentální modelování. V roce 1896 přestoupil k prof. Josefu Václavu Myslbekovi na Akademii výtvarného umění. Zde se mu dostalo v roce 1898 první významné pocty: „Šárka“ získala výroční cenu Akademie. Tato plastika byla pak ale také příčinou jeho dočasných roztržek s profesorem Myslbekem (pozn. kritika napsala, že zase v tomto případě žák předčil Mistra). Finančně jej na počátku pražských studií výrazně podpořil baron K. F. Bartoš-Sturz Sattelberg. V roce 1899 ukončil Kocian studia na akademii a na Novém Městě v Praze 2 v ulici Na Moráni č. 360 si zřídil ateliér.

 

V roce 1901 modeloval jednu ze svých nejlepších soch, „Mrtvého Ábela“ (realizováno v bronzu před Sochařsko-keramickou školou v Hořicích v Podkrkonoší), která měla velký ohlas u kritiky a znovu jej usmířil s prof. Myslbekem. V roce 1902 získal za tuto plastiku Klárovu a Římskou cenu a odjel na studijní cestu do Itálie. Rok 1904 byl pro něho zvláštní významný: navštěvuje Paříž a seznamuje se s A. Rodinem a E´. A. Bourdellem. Setkání  mělo vliv na jeho další tvorbu.

 

V roce 1906 přijal místo profesora na Sochařsko-keramické škole v Hořicích v Podkrkonoší a definitivně opustil Prahu. Kocianův zhoršující se zdravotní stav vyvolal u nadřízených školských úřadů požadavek na jeho předčasný odchod do důchodu. Náhlé penzionování v roce 1927 způsobilo jeho hluboký psychický otřes po kterém následoval záchvat srdeční mrtvice, kterému o tři dny později, 3. ledna 1928 podlehl.

 

Vedle svého povolání se také věnoval vlastní tvorbě. Vytvořil celou řadu plastik – návrhů pomníků, portrétů, reliéfů i volných plastik.


Socha Šárky, která se dnes nachází v městském parku Javorka vznikla v letech 1909 až 1911. Zhotovili ji žáci sochařské školy v Hořicích podle modelu svého profesora Quido Kociana. Je z pískovce a celá práce trvala 518 hodin. Je evidovaná jako kulturní památka. Zásluhou Okrašlovacího spolku byla socha v roce 2003 celkově opravena.

Josef <br />Ilman

Josef
Ilman

Josef Ilman pocházel z rodu Ilmanů ze vsi Račiněves, kde rod hospodařil na zemědělské usedlosti. Vystudoval vyšší zemědělské školy v Táboře a Roudnici. Pracoval jako správce v hospodářském družstvu v Roudnici, později - do roku 1938 v Ahníkově u Chomutova. Po roce 1948 pracoval po celé republice v Geoplánu. Pro svého syna, který chtěl emigrovat, opatřil 100 švýcarských franků a 20 dolarů. 18. října 1951 byl proto zatčen a 28. února 1952 byl Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k 12 letům odnětí svobody, k pokutě 50 000 Kčs, k propadnutí veškerého majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Důchod mu byl vypočítán na 180 Kčs, takže v 69 letech nastoupil jako topič v Praze v pojišťovně.

Josef Ilman byl rehabilitován Městským soudem v Praze 23. dubna 1991.

Alois  Břetislav<br />Malich

Alois Břetislav
Malich

Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové, kde působil v letech 1937 až 1958. Profesor Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu.

Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na českotřebovském gymnáziu spravoval přírodovědecké sbírky.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Dušek

Václav
Dušek

22.6. 1923 -         

Václav Dušek, úředník a dělník, byl 11. března 1955 Krajským soudem v Pardubicích a 7. června 1955 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za velezradu k 10 letům odnětí svobody, propadnutí poloviny jmění a ke ztrátě čestných práv občanských. Propuštěn byl na základě amnestie v říjnu 1960.

Václav Dušek byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 5. října 1990.

Vilém <br />Brázda

Vilém
Brázda

11.6. 1901 -  28.6. 1931

Jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy.
Mladý Vilém začal studovat reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU v Praze (profesor Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři Boucher, Bourdelle).

Po studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u gymnázia). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze? Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nestihl naplnit. Zemřel nečekaně při nedělním koupání ve Štěchovicích. Pohřben je na olšanském hřbitově.

František <br />Boudík

František
Boudík

1.6. 1927 - 2.3. 2011

Profesor František Boudík se narodil 1. 6. 1927 v Zásadě u Jablonce nad Nisou. Maturoval v Turnově, absolvoval lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. Zabýval se kardiorespirační problematikou a byl řadu let pracovníkem laboratoře pod záštitou SZO v Ženevě.Věnoval se epidemiologii a léčbě ischemické choroby srdeční. Při realizaci výzkumu vybudoval novou katetrizační laboratoř, umožňující invazivní léčbu srdečních a cévních nemocí včetně inplantací kardiostimulátorů. Koncem svého života se zajímal o elektrické srdeční pole v obrazech srdečních map s cílem vytvořit atlas. Byl osobním lékařem kardinála Tomáška. Ženatý - MUDr. Božena Malá - měl syna a dceru.