Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

Oldřich <br />Sršeň

Oldřich
Sršeň

Četař déle sloužící polní pilot letec Oldřich Sršeň zemřel 9. listopadu 1938 ve veřejné nemocnici v Levoči na následky automobilové havárie.
Karel <br />Bartošek

Karel
Bartošek

Obchodník v České Třebové. Jeho náklonnost k lyžování začala již v roce 1918. Tehdy se z I. světové války vrátil jeho otec a soused kolář František Jandera, který byl celou válku u horských myslivců v rakouských Tyrolích a přivezl si domů rakouské lyže. Malý Karel lyžařský "um" zkoušel v Benátkách a později na Jelenici. Lyžování zůstal věrný až do pozdního věku. Později aktivně závodil ve všech disciplínách o čemž svědčí dochovaný závodnický průkaz II. třídy pro běh, sjezd a skok prostý. Závodil v období jak před II. světovou válkou, tak i o jejím skončení v letech 1946-1950. Účastnil se různých přeborů úpřádaných tehdy Klubem českých turistů. Pracoval v krajském výboru ČSTV jako trenér a cvičitel lyžování i jako rozhodčí. Několikrát byl vedoucím krajské reprezentace na vrcholných soutěžích Mistrovství ČSR. Karel byl také milovník motocyklového sportu a oblíbeným hlasatelem při závodech v ,,motoskiörinku“ v ulicích města se startem v Riegrově ulici před sklenářstvím Vojtěcha Hýbla.


V lyžařských kruzích a mezi námi závodníky byl velmi oblíben neboť byl výborný společník ve chvílích volna. Ve svých vzpomínkách se rád vrací k období začátků klasického “telemarku” a vzniku zvednutých špicí a patek u lyží, kdy se na svazích provozovalo tak zvané “krasolyžaření”, kterému podlehlo mnoho lyžařů a na určitý čas se stalo velkou módou.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Dobromil <br />Keprt

Dobromil
Keprt

31. 12. 1920 - 6.7. 2014

Byl jedním z největších českotřebovských odborníků na dechovku. Narodil se 31.12.1920. Dechovka naplnila prakticky celý jeho život, i když se nikdy nestala jeho profesí. Vždy když se rozhodoval o tom, zda se věnovat v zajímavém angažmá hudbě nebo zůstat u jeho profese na dráze v České Třebové, rozhodl otec za syna a dráha vyhrála.


Narodil se na Farářství ve čtverci a jeho první kroky k hudební vzdělanosti mohl vést i sám mladý Jinřich Praveček, který tehdy bydlel v sousedství. Jenže ten odešel na vojnu a tak do houslí chodil k paní učitelce Hubálkové. Dechovka získala Dobromila Keprta především na vojenské hudební škole v Praze. Ze školy byl přidělen na půlroční zacvičení k 28. pěšímu pluku do Prahy ke kapelníkovi št. Kapitánovi Janu Peštovi, potom v lednu 1938 k 27. pěšímu pluku do Uherského Hradiště. Pak přišla okupace a s ní propuštění do civilu. Po válce se v roce 1947 oženil, po té se zapojil do řady aktivit spojených se zakládání tehedejších hudebních souborů. V roce 1949 byl jedním ze zakladatelů Závodního klubu železničářů. Díky klubu se pak mohl zůčastnit hudebních kurzů ve Zlonicích. V letech 1949-52  vystudoval dálkově pražskou konzervatoř. Státní zkoušku ze hry na snížcový pozoun složil v červnu 1952. Působil jako vychovatel na iternátě železniční průmyslovky, který byl tehdy v budově dnešní základní školy na Nádražní ulici. Zde vytvořil ze studentů mistrovské školy svou první dvacetičlennou dechovku. Ta se účastnila soutěží a vystupovala na estrádách. Dechovka pracovala do roku 1963.


Dobromil Kepr nepůsobil jen v dechovce, např. Také v tanečním orchestru Collegiál, založil soubor Studio, angažoval se v divadelním spolku Hýbl.
Roku 1968 profesně přesídlil z internátu na tehdejší prvozní oddíl ČSD, po nástupu normalizace pak byl v roce 1970 jako nespolehlivý odsunut do stanice, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1980 pracoval jako celní deklarant. V roce 1973 se vrací zpět k dechovce, do čela železničářské dechovky. Od 19. července 1973 do 2. prosince 1976 vystoupila českotřebovská železničářská dechovka pod vedením Dobromila Keprta na více než 40 koncertech na nejrůznějších místech Čech a Moravy, účinkovala i v Polsku. V následujícím období vedl tři roky dechový orchestr v Dlouhé Třebové a osm let obdobnou kapelu v Lanškrouně.

Nelze  opomenout další oblasti  hudební činnosti, a to oblast aranžérskou a skladatelskou, vytvořil řadu vlastních orchestrálních skladeb. Své působení u třebovské dechovky má podrobně zmapované ve vlastní kronice se spoustou fotografií, koncertních programů a vystřižených novinových článků. Své působení u dechovky ukončil v Kolíně v roce 1976, po problémech spojených s uvolňováním muzikantů pro nasmlouvané akce vedením tehdejšího Lokomotivního depa. Dechovku předal Františku Vilímovi.


Po odchodu do důchod ještě působil v dechovce v Dlouhé Třebové a v Lanškrouně. Během svého působení složil několik polek, valčíků, písní, orchestrálních sladeb. Mnoho skladeb pro dechovku také aranžoval. 

Jan Václav <br />Breda

Jan Václav
Breda

5. 12. 1688 -  20.7. 1740

Majitel kyšpereckého panství v letech 1728 - 1740. Rozporuplná osobnost. Na jedné straně považovaný za necitelného cizince, feudála, který se dostával do sporu se svými kyšpereckými poddanými. Na straně druhé milovník umění. V Kyšperku měl velkou sbírku mědirytin a obrazárnu s díly holandských, italských a německých malířů. Rád cestoval, vybudoval velkou knihovnu. Byl rovněž horlivým ctitelem sv. Jana Nepomuckého. Dal zbořit starou kapličku na Kopečku a na jejím místě roku 1734 vystavěl novou kapli.

Jan <br />Šebela

Jan
Šebela

24. 12. 1940 -  22.6. 2017

Mgr. Jan Šebela byl Třebovák a nadšený místní patriot. Po maturitě na tehdejší Jedenáctileté střední škole v České Třebové následovala studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Téměř po celý život pracoval Mgr. Šebela v podniku Korado, a. s., Česká Třebová (dříve Koventa) v různých funkcích, naposledy jako vedoucí archivu. Jan Šebela se již od mládí zajímal o historii svého rodného města a kraje a v průběhu let vybudoval se synem Martinem bohatou sbírku dokumentárních fotografií a starých pohlednic s tématikou České Třebové a jejího okolí, čítající dnes úctyhodných cca 14 tisíc položek. Více než deset let je spolupracovníkem našeho městského muzea, kde pracuje na evidenci rozsáhlého souboru historických fotografií a pohlednic.
Je autorem řady drobných publikací, vydávaných městským muzeem, a autorsky se podílel i na vydání prvního dílu „Toulek minulostí Českotřebovska“. Z jeho pera pochází  pamětní spis, uložený spolu s dalšími dokumenty do báně chrámu sv. Jakuba při rekonstrukci kostelní věže v roce 1991.

Mezi jeho záliby patřila také regionální geologie a paleontologie. Se zesnulým doc. RNDr. Iljou Pekem, Csc., se podílel na uspořádání, determinaci a evidenci geologicko - paleontologických sbírek městského muzea a na několika odborných statích s touto tématikou.

Roku 2007 získal cenu města Česká Třebová Cenu Kohout.