Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Plicka

Karel
Plicka

Vynikající fotograf – výtvarník, režisér, scénárista, kameraman, hudebník, folklorista, hudební vědec a spisovatel, dirigent a pedagog na AMU a FAMU se narodil se českým rodičům ve Vídni. Otec František  (1844–1929) pocházel z Vítova u Slaného, matka roz. Hořčičková (1862–1908) byla rodačkou z České Třebové. Sem se v roce 1900 rodina Plickova přistěhovala. Karlův otec si tu zřídil v Hýblově ulici čp. 67 obchod s prádlem a hračkami. Později se Plickovi přestěhovali do domu čp. 17 na náměstí.


Už od dětství projevoval umělecké nadání, zpíval ve sboru, hrál na housle, dobře maloval a od roku 1904 rád fotografoval (k této činnosti ho přivedl českotřebovský lékárník Adolf Jan Zapský ze Zap).

Zde vychodil měšťanskou školu a do konce svého života se sem rád vracel (zejména za svými příbuznými – známou třebovskou postavičkou byl jeho bratr Emil Plicka). V letech 1909–1913 nejdříve vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové, dále rozvíjel umělecké zájmy na pražské a později berlínské konzervatoři (hra na housle a klavír), byl členem kvarteta Komorního sdružení ve Švédsku a studoval hudební vědy, národopis a historii umění na bratislavské Komenského univerzitě (1927–1931).


Těsně před první světovou válkou nastoupil na první učitelské místo v Úpici (zde se také poprvé setkal se svoji budoucí manželkou). Za války působil jako zpěvák Dvorní opery ve Vídni a u vojenské hudby. Po převratu v roce 1918 byl zprvu učitelem a zakladatelem uměleckého souboru v Novém Městě nad Metují (1918–1923). S pomocí Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka se stal pracovníkem Matice slovenské v Martině (1923–1938), pro kterou sbíral po celém Slovensku lidové písně, pohádky, přísloví, moudra, zvyky a obyčeje. Díky svému fotografickému umění zanechal pro archiv Matice slovenské stovky fotografií, kde zachytil krásu, lyriku a poetiku Slovenska. Z jeho sbírání vznikly knihy Český rok (1944), Český zpěvník (1946), U maminky (1956), Veselá kopa (1956), Slovenský zpěvník (1961), vzpomínky Zlatá brána (1964), Z kytice slovenských pohádek (1965), Spiš (1971), Ptáci (1990) aj.


Poté pracoval jako zdatný pedagog filmového oboru bratislavské Školy umeleckých remesiel (1937–1939), fotograficky zachycoval Prahu ve Státním fotoměřickém ústavu (1939–1945), krátce se stal předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti (1945–1946) a z jeho popudu byla založena pražská FAMU (1946). Zde působil v letech 1946–1950 jako děkan a mimořádný profesor kompozice filmového obrazu. Kvůli slábnoucímu zraku byl nucen školu opustit a odejít na zasloužený odpočinek. Od roku 1926 se začal Karel Plicka zajímat též o filmovou dokumentaristiku. Z jeho rukou coby kameramana, střihače, autora námětu, scenáristy a režiséra vznikly dokumentární snímky Za slovenským ľudom (1928), Po horách, po dolách (1929), Jaro na Podkarpatské Rusi (1929), Zem spieva (1933), Jaro v Praze (1934), Za Slovákmi od New Yorku po Mississippi (1936), Věčná píseň (1941), Praha barokní (1943), Chebsko (1943), Pán prezident na Slovensku (1945) atd.


Mezinárodního věhlasu dosáhl právě snímkem Zem spieva (1933), který byl s českými filmy Extase (1932), Bouře nad Tatrami (1932) a Řeka (1933) oceněn Čestným uznáním za režii a hlavně Cenou města Benátek (1934) na italském II. Mezinárodním filmovém festivalu v italských Benátkách. Jako kameraman se podílel na poválečných dokumentech Otakara Vávry Vlast vítá (1945) nebo Cesta k barikádám (1946) a jako umělecký poradce na snímcích Martina Friče Jánošík (1935) a Varúj…! (1946). Byl to on, kdo Fričovi doporučil pro úlohu Jánošíka budoucího herce Paľo Bielika. Své fotografie, v nichž Plicka dokázal skloubit estetické možnosti, monumentalitu, skvělé osvětlení a kultivovanost, uveřejnil např. ve foto publikacích Slovensko (1937), Praha ve fotografii (1940), Praha královská (1940), Slovensko ve fotografii (1949), Vltava (1957), Žijeme v Praze (1964), Československo (1974), Procházky Prahou (1976) a zejména několikrát vydaný Pražský hrad (1940). Jeho knihy se dočkaly řady překladů a vydání.
Mimo ocenění za své snímky (kromě filmu Zem spieva byl film Po horách, po dolách roku 1932 oceněn Zlatou medaili na Výstavě umění ve Florencii) a čestnými členstvími v různých československých a mezinárodních kulturních institucí (např. Umělecká beseda slovenská, Národopisná společnost československá, Unie slovanských novinářů, Společnost pro hudební výchovu) získal oficiální ceny: Řád práce (1954), Zasloužilý (1959) a Národní (1968) umělec, Národní cena Slovenské socialistické republiky (1975), Řád republiky (1979) či Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam (1991).


Významný a všestranný český a slovenský dokumentární filmař, sběratel, etnograf, fotograf, kameraman, režisér, tvůrce, hudební vědec, spisovatel, pedagog a profesor Karel Plicka zemřel v Praze ve vysokém nedožitém věku devadesáti tří let. Pohřben je na Národním hřbitově ve městě Martin na Slovensku. Na jeho počest vznikly filmové i televizní dokumenty (například v letech 1970 a 1994), byly napsány knižní monografie, otevřeno muzeum ve slovenské Blatnici a vydána poštovní známka (2008).

Miloslav <br />Bělonožník

Miloslav
Bělonožník

Významný československý lyžař a trenér Miloslav Bělonožník se narodil 11. 7. 1918 ve Zlaté Olešnici (okres Jablonec nad Nisou). Byl prvním skokanem na lyžích, který v roce 1955 překonal hranici 100 metrů. Účastnil se ZOH 1948 ve Svatém Mořici a v letech 1950 - 1960 byl trenérem čs. družstva skokanů. Od roku 1953 byl funkcionářem Mezinárodní lyžařské federace, členem skokanské komise a subkomise pro výstavbu můstků. Žil v Ústí nad Labem.

Josef <br />Krčmář

Josef
Krčmář

Josef Krčmář - soukromý zemědělec, hospodařil na statku o 15 ha, byl dlouholetým náčelníkem Sokola, divadelním ochotníkem, okresním předsedou svazu chovatelů a jednatelem Českého svazu zemědělců. Za okupace organizoval odchod vojáků do zahraničí. Po Únoru byl vyloučen z veřejného života a pro svoji všeobecnou vážnost a důvěru byl považován za nebezpečného. Byl považován za hlavní příčinu neúspěšné kolektivizace v obci. Po mnoha domovních prohlídkách byl za větu vytrženou z kontextu z projevu na pohřbu zatčen a souzen. Lidovým soudem v Žamberku 3. října 1952 a 14. listopadu 1952 Krajským soudem v Hradci Králové byl za pobuřování proti republice odsouzen k 18 měsícům odnětí svobody, k peněžitému trestu 30000 Kčs a ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky. Po návratu z vězení nadále soukromě hospodařil až do roku 1958, kdy soukromé hospodaření již nebylo únosné, a vstoupil do jednotného zemědělského družstva. V JZD pracoval až do odchodu důchodu v roce 1969. Josef Krčmář zemřel v roce 1978.
Rehabilitován byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 13. prosince 1991.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaromír <br />Roller

Jaromír
Roller

15. 12. 1910 -  11.9. 1974

Byl nejen známým parnickým knihkupcem, ale i výborným muzikantem, učitelem houslí a také betlemářem. Krátce vedl i dětský pěvecký sbor při základní škole na Parníku.


Narodil se v Ústí nad Orlicí v Královéhradecké ulici, kde měl jeho otec hostinec. Jaromír působil v Bratislavě (první zaměstnání po vyučení, v letech 1931 až 1932 vojenská prezenční služba) a v Březové nad Svitavou, kde měl své první knihkupectví. Zde také poznal svoji budoucí manželku Boženu. Na Parník přišel v roce 1938 pod vlivem mnichovských událostí. Nejprve bydleli v Růžičkově domě v dnešní ulici Dr. E. Beneše, kde si Jaromír Roller zřídil i obchod. Po šesti letech se rodina přestěhovala i s knihkupectvím do domu holiče Františka Vrby. Dům, který Jaromír Roller o rok později zakoupil, stojí na rohu ulic Dr. E. Beneše a Čechovy.


Po znárodnění obchodu pracoval Jaromír Roller jako dělník v Koventě a prodejnu Kniha převzala jeho manželka, paní Božena Rollerová. Spolu vychovali čtyři děti – Hanu, Jaromíra, Janu a Petra.


Ve volném čase hrával v českotřebovském smyčcovém kvartetu (E. Vaníček, Jos. Petrák, J. Roller, R. Urbanec), v orchestrálním sdružení Smetana a také v parnické Kyralově dechovce. Zasloužil se o založení městské hudební školy v České Třebové, byl jedním z iniciátorů hudebních čtvrtků, zapříčinil se o odhalení pamětní desky profesora a ředitele pražské konzervatoře Antonína Bennewitze v nedalekém Přívratu. V poměrně mladém věku onemocněl zhoubnou kloubní chorobou, kterou trpěl do konce života.

Jan  Evangelista<br />Andres

Jan Evangelista
Andres

20. 12. 1783 -  17.7. 1825

Narodil se 20. 12. 1783 v Ústí nad Orlicí v čp. 288. Po gymnáziu pracoval jako praktikant v lékárně U Zlatého orla ve Vysokém Mýtě, magisterskou zkoušku vykonal 3. 9. 1807 ve Vídni. Po návratu domů podal žádost o otevření lékárny, koncese udělena a první lékárna ve městě (rohový dům na sev. straně náměstí) otevřena 14. 12. 1808. Zde zařídil i jeviště, hrálo se pouze česky - Zschokke: Adelino, Velký zbojník (v překl. J. Hýbla), Gotter: Médea (opera s hudbou J. Bendy, přel. K. I. Thám). Texty buď z Krameriovy České expedice či od hradeckého J. H. Pospíšila. Andresovi, společně s Korábovými a Rettigovými, propagovali češtinu, šířili českou literaturu, založili veřejnou českou knihovnu a podíleli se i na Magdalenině kuchařské škole pro děvčata. Z těchto kursů vznikla na naléhání přátel slavná Domácí kuchařka. Roku 1819 převzal po příbuzném výrobu likérů v domě čp. 24. Po jeho smrti pokračoval syn Alois (po studiích farmacie, od 1844), zakladatel známé firmy A. J. Andres se speciálními jemnými likéry. Dochovaný notový materiál z Andresova divadla je uložen ve sbírkách Městského muzea.

Emanuel  Karel<br />Zeiner

Emanuel Karel
Zeiner

8. 12. 1851 -  23.6. 1915

Narodil se 8. 12. 1851 v Litomyšli. V letech 1864-71 studoval Gymnázium v Litomyšli. Po maturitě vstoupil do Hradeckého kněžského semináře, po roce však odešel a nastoupil dráhu učitele. Začínal v Budislavi u Proseče, poté působil ve Zhoři u České Třebové, r. 1874 nastoupil na nově zřízenou chlapeckou měšťanskou školu v Ústí nad Orlicí. Postupně se stal členem obecního i okresního zastupitelstva a pracoval téměř ve všech místních spolcích. Historik, komeniolog, srovnávací jazykozpytec v onomastice a etymologii, národopisec, sběratel lidové mluvy, organizátor. Propagátor Ústí nad Orlicí jako letoviska, průvodce po okolí. Zpracoval dějepis města Ústí nad Orlicí. Žil v dnešní ulici T. G. Masaryka v čp. 112. Z díla: Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky (vyd. vl. n. r. 1880 u Karla Rathouského v Rychnově nad Kněžnou). Zemřel  23. 6. 1915 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.