Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Felix <br />Lerch

Felix
Lerch

Narodil se svobodné matce v Herborticích u Lanškrouna. Krátce po narození byl dán na vychování k tetě a strýci do Třebovic. Osmiletou školní docházku ale již absolvoval v České Třebové, kam se strýcova rodina v roce 1872 přestěhovala. U firmy Antonín Felcman se vyučil truhlářem a šest let zde pracoval. Po vojenské službě se k této profesi nevrátil. Zajímala jej drážní služba. Nejprve působil v Brně, potom v České Třebové. Zde se také oženil s Annou Rambouskovou a bydlel v městské části Bezděkově.

Za sociální demokracii byl zvolen do městské rady a obecního zastupitelstva. Kromě toho plných padesát let pracoval jako člen a předseda dozorčí rady Konzumní jednoty a byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Spolku domkářů a malorolníků v České Třebové. Stýkal se jak s ministry, poslanci a senátory, tak s těmi nejprostšími. A všemožně jim pomáhal.

V čase volna psal kroniku. Bez donucení, jen k potěše srdce. Zabýval se zaznamenáváním nejrůznějších událostí, kterých byl sám svědkem, nebo které načerpal z vyprávění pamětníků. Ve svých zápiscích také soustředil mnohá zajímavá statistická data, ke kterým měl přístup z titulu veřejné funkce. Jeho kroniky a pamětní knihy, které napsal krásným vyrovnaným písmem svým synům a dcerám, se staly bohatým zdrojem poznání a pramenem pro bádání o historii našeho města.

Bohumil <br />Heran

Bohumil
Heran

Narodil se 6. 2. 1907 v Ústí nad Orlicí. Hudební talent zdědil po matce, učil se hře na klavír, později na housle u A. Dlouhého a A. Sychry. V devíti letech se začal učit na violoncello u J. Mazánka. Po smrti svého dalšího učitele H. Wihana odešel studovat pražskou konzervatoř (žák J. Buriana), absolvoval v r. 1925. Po absolvování mistrovské školy obdržel stipendium francouzské vlády ke studiu ve Francii. Dva roky pobýval v Paříži u známého virtuóza a pedagoga G. Hekkinga. První angažmá získal ve švýcarském Winterthuru a krátce působil také jako koncertní mistr a sólista Puppova orchestru v Karlových Varech. V letech 1930-50 koncertní mistr symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Po 2. svět. válce podnikl několik uměleckých zájezdů do zahraničí (Polsko, Maďarsko, Čínská lid. rep.). Od r. 1953 profesor pražské konzervatoře a od r. 1962 brněnské JAMU. Člen Českého komorního kvarteta, čestný koncertní mistr Čs. rozhlasu (1953). Vyznamenán Za vynikající práci (1955). Umělec ovládající bohatý repertoár sólový i komorní od Bacha po nejnovější tvorbu. Z díla: Základní etudy pro violoncello (1961-65), Muzikantův skicář, Hanuš Wihan; rekonstrukce děl starých českých mistrů, např. Mysliveček, Kraft, Stamicové. Zemřel 4. 5. 1968 v Praze, kde je také pochován. U příležitosti 20. výročí úmrtí (2. 5. 1988) byla odhalena replika jeho busty na ústeckém sídlišti "Na Štěpnici".

František <br />Boudík

František
Boudík

Profesor František Boudík se narodil 1. 6. 1927 v Zásadě u Jablonce nad Nisou. Maturoval v Turnově, absolvoval lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. Zabýval se kardiorespirační problematikou a byl řadu let pracovníkem laboratoře pod záštitou SZO v Ženevě.Věnoval se epidemiologii a léčbě ischemické choroby srdeční. Při realizaci výzkumu vybudoval novou katetrizační laboratoř, umožňující invazivní léčbu srdečních a cévních nemocí včetně inplantací kardiostimulátorů. Koncem svého života se zajímal o elektrické srdeční pole v obrazech srdečních map s cílem vytvořit atlas. Byl osobním lékařem kardinála Tomáška. Ženatý - MUDr. Božena Malá - měl syna a dceru.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Hubert  Gordon<br />Schauer

Hubert Gordon
Schauer

27. 10. 1862 -  26.7. 1892

Schauerův život byl od jeho dětských let pestrý. Narodil se roku 1862 na litomyšlském předměstí Zahájí a už na gymnáziu projevoval mimořádné schopnosti. Po maturitě odešel do Vídně a z praktických důvodů zvolil práva, ale ta ho neuspokojovala a nedokončil je. Víc ho vždy vábila filozofie a literatura; k usnadnění jejich sledování v evropském měřítku si osvojil slušnou znalost čtyř hlavních západoevropských jazyků. Když se o jeho znalostech dozvěděl T.G. Masaryk, svěřil mu překlad své knihy o konkrétní logice do němčiny a přijal ho do redakce právě toho roku připravovaného Ottova slovníku naučného, jejímž vedením byl Schauer pověřen. To ale ještě doznívaly bouřlivé boje o pravost údajně starobylých Rukopisů Královéhradeckého a Zelenohorského, kdy se Masaryk postavil do čela vědců, kteří prokazovali, že se jedná o novodobá falza. Když pak vyšlo koncem roku 1886 první číslo nového časopisu mladých Masarykových přívrženců ČAS s úvodníkem H.G. Schauera Naše dvě otázky, obsahující kritiku současné české politiky, obrátila se nenávist široké veřejnosti i politiků nejen proti Masarykovi, ale i proti Schauerovi. Ten byl prohlášen za "nihilistu" a spolu s Masarykem za hlasatele "národní samovraždy". Masaryka události přiměly k tomu, že se zřekl vedení redakce naučného slovníku a nové vedení propustilo s dalšími i Schauera. Masaryk se vrhl do aktivní politiky, Schauer přišel o zaměstnání a nadto mu český tisk odmítal jeho příspěvky, týkající se hlavně soudobé literatury, takže přišel i o nepatrný příjem, který měl z honorářů. Roku 1889 ho tato svízelná situace znovu zahnala do Vídně, kde se mu podařilo zakotvit jednak v Listech moravských a také vídeňských, kde uplatňoval svoje stati o otázkách národohospodářských a sociálních. Až roku 1891, po změnách v českém politickém životě, se mohl vrátit do Prahy, kde získal na Masarykovu přímluvu, dobře placené místo redaktora hospodářské rubriky Národních listů.

Již za tohoto druhého pobytu ve Vídni se u něho objevovaly zdravotní potíže, které pak v Praze propukly v listopadu 1891 v tuberkulózu, k níž byl Schauer dědičně náchylný. Sám majitel Národních listů Julius Grégr, jenž před nemnoha lety zahájil kampaň proti Masarykovi, právě za Schauerův článek Naše dvě otázky poslal Schauera na jaře 1892 do tyrolského sanatoria v Griesu. Tam se však Schauerův zdravotní stav zhoršil.


11. května psal Schauer do Prahy svému nejlepšímu příteli, přírodovědci Dr. Štolcovi, že chce z Griesu odjet a že by rád “do některých českých lesnatých lázniček”; dodal, že “nejvíce mě vábí ”Hory" u České Třebové". Brzy na to pak zase psal, že “chci jen místo, kde bych udělal dva kroky a byl v suchém jehličnatém lese - a přitom dostal něco kloudného jíst”. V dalším dopise z 2. června už nabízel příteli setkání v České Třebové a vysvětloval, že restaurace na Horách s lázněmi je asi 15 minut od nádraží, a že “kopec se vypíná přímo nad nádražím”; z toho lze soudit, že Schauer znal Hory již tehdy od svých školních let litomyšlských. K setkání se Štolcem však tehdy nedošlo.


Když potom Schauer zval Štolce znovu k návštěvě, sděloval mu, že bude ubytován "ne sice s komfortem, a přece nějak", a při stravě může "volit mezi masy a mezi domácí stravou, kterou jsem já s plesáním uvítal. Neuvěříš, jak to dělá dobře po těch prokletých věčných filetech, beafsteacích, pečeních, moci večeřet syrovátkovou polívku s brambory atd. Rád-li mléko, tady se ho můžeš natáhnout jako žok". Z dopisu je znát jak stále sledoval brněnské Literární listy, do kterých jako hlavní kritik psával svoje posudky současných českých novinek: litoval, že už mu nebude asi dopřáno vychovat si mladší kritické síly, které do časopisu uvedl: “Těch několik měsíců, co ještě asi budu žít, na to nestačí, a pak jsem taky na to příliš apatický a fyzicky sláb… a teď už sil nenabudu. Než o tom ústně, a proto naléhám, abys přišel. Už mne často v tomto životě neuvidíš.”


Štolc sice sliboval, že přijede koncem června, ale přišly mu do toho vážné osobní a služební překážky. Schauer tedy nedostal ani knihy, které měl Štolc přivézt. Šlo o knížky filozofické a pak o díla anglického básníka Lorda Byrona, kterého Schauer přímo zbožňoval od litomyšlských studentských let, kdy si v sextě připojil k svému křestnímu jménu Byronovo křestní jméno Gordon.


Návštěvy přítel Štolce se dočkal až asi 15. července. Ale přijel i další Schauerův blízký druh - spisovatel Vilém Mrštík, s nímž si Schauer z Hor také dopisoval. Zůstal však jen krátce, druhý den odjížděl. Svoje dojmy ze shledání s přítelem sděloval své známé do Turnova: “Smutné shledání. Chtěl poslední zbytky plic zachránit v jehličnatých lesích. Ležel na divaně - života mu zbývá jen několik dní. Už nemluví, jen šeptá a mluví zdivočelými řečmi. Když mě uviděl, vzepjal se radostí, ještě se mu podařilo vzepřít se o špičaté lokte. Na oslavu pil ještě trochu mnichovského piva, ale druhý den upadl již v apatii. Viděl jsem ho naposledy. Grégr by rád nyní zachránil, co se zachránit nedá. Talentům se odjaktěživa pozdě chodí naproti. A Schauer byl talent pořádný.”


Štolc zůstal na Horách až do 24. července. Po příjezdu do Prahy psal hned Mrštíkovi, že z Hor odjel i Schauerův otec, který za synem občas dojel z Litomyšle. Schauer tak zůstal osamocen s ošetřovatelkou, kterou před časem povolali z pražské nemocnice. Štolc v zmíněném dopise Mrštíkovi sděloval svůj dojem: “Bohužel, myslím, že nebude dlouho trvati a katastrofa nastane.” 26. července Schauer zemřel.


Zprávu o tom zaslal do Prahy českotřebovský tehdy ještě vysokoškolák a začínající redaktor Jiří Pichl. Když šel toho dne ráno lesní cestou na Hory navštívit Schauera, byl tam zřejmě předtím několikrát, dozvěděl se o Schauerově skonu už cestou od železničáře, který spěchal do Třebové do práce. Pichl poslal telegramy do Národních listů a také Šaldovi. Šalda s dr. Štolcem se hned vypravili vlakem do Třebové, kam přijeli o půlnoci a spěchali na Hory s Schauerovu úmrtnímu lůžku. Dalšího dne přijel i redaktor Národních listů Pachmajer a všichni pak strávili celou další noc nad mrtvým Schauerem, než se odebrali do Litomyšle, kde čekali na vůz, který měl přivézt Schauerovo tělo.


Pohřeb se konal 29. července odpoledne. Štolc, Šalda a Pachmajer s jedním vysokoškolákem spouštěli rakev se zesnulým do rodinného hrobu, který se nachází jen přes uličku za zdobným náhrobkem Magdaleny Dobromily Rettigové. Mezi účastníky pohřbu kromě studentů a těch, jimž jméno Schauerovo něco říkalo, byla i spisovatelka Tereza Nováková a čtrnáctiletý student litomyšlského gymnázia Zdeněk Nejedlý. Stojí ještě za zmínku, že dodnes je možné se setkat v České Třebové s dříve dost rozšířeným tvrzením, že místem posledního Schauerova odpočinku se stal zdejší starý hřbitov u rotundy sv. Kateřiny.

František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

17. 10. 1914 -  18.9. 1944

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.