Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Petřík

František
Petřík

Narodil se 18. 5. 1898 v Jamném nad Orlicí. Dělník v kamenolomu v Jablonném nad Orlicí. Spolupracoval s ilegálními organizacemi v Orlici a Ústí nad Orlicí. Rozmnožoval a šířil letáky. Dne 12. 9. 1941 zatčen gestapem pro odbojovou činnost. Vězněn v Hradci Králové, Praze, Terezíně a Mauthausenu, kde byl 30. 4. 1942 umučen.

Antonín <br />Kleinpetr

Antonín
Kleinpetr

Narodil se v rodině pekařského mistra a váženého českotřebovského měšťana. Rodná chalupa stávala pod kostelem při dnešní Hýblově ulici. Měl být také pekařem, učil se dokonce u otce v pekárně, ale zvítězila hudba. Hudební základy získal u tehdejšího řídícího učitele a ředitele kůru Mikuláše Matyáše. Přitom zpíval na pohřbech a v kostele. Dalšího školení se mu dostalo v klášteře augustiniánském v Brně u kněze a skladatele Pavla Křížkovského. Zde vyspěl v koncertního pěvce – barytonistu.

Vystupoval v Pištěkově divadle a ve sboru Národního divadla v Praze. Po několika letech se dostal na naši druhou největší scénu, do Národního divadla v Brně. Zde již ale působil jako prvotřídní sólista. Zájem o něho projevila i vídeňská opera. Přesto zde dlouho nepobyl a dal přednost rodnému městu a svým přátelům. V České Třebové vychoval k hudbě celou řadu žáků. Byli mezi nimi také pozdější hudební skladatel Bohuslav Leopold a všestranně nadaný Karel Plicka. V roli zpěváka nemohl chybět na žádném koncertě, akademii či církevním obřadu. Když zemřel, pochován byl za velké účasti jeho ctitelů, přátel, žáků a hudebních kolegů na českotřebovském hřbitově. Je autorem díla Pochod potápníků.

Marta <br />Demelová

Marta
Demelová

Malířka, pedagožka, režisérka a ochotnická herečka. Studovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Absolvovala tříletý kurz amatérské scénografie v Hradci Králové. Učila na textilní škole v Ústí nad Orlicí a od roku 1990 trvale zakotvila na Gymnáziu v České Třebové.


Ochotnickému divadlu se začala věnovat na střední škole, pod vedením profesora matematiky Miroslava Chudého. Účinkovala v pohádce Ondřej a drak, Filozofické historii, Jitřní paní, Bílé nemoci, Babičce a v jubilejní inscenaci divadelního spolku Hýbl i v Radúzovi a Mahuleně. Navrhla a zrealizovala přes čtyřicet jevištních výprav. Ve spolku se podílela na tvorbě kulis, během působení na textilní škole navrhovala i divadelní kostýmy.


Na českotřebovském gymnáziu začala působit ve školním divadle. Se studenty uvedli Werichovu Princeznu Koloběžku, Čapkovu Loupežnickou pohádku, Molierovu hru Jeho urozenost pan měšťák a k devadesátému výročí školy Lucernu.


Ve volném čase paní Demelová maluje. Zprvu se věnovala květinám, zátiším, perokresbám, městským motivům. Později zkoušela i grafiku, tedy linoryty, suchou jehlu a monotyp. Nejvíce ji oslovila technika suché křídy. V roce 2001 vystavovala tři obrazy "Marnost I", "Marnost II"a "Marnivost". Uskutečnila i výstavu obrazů a tapiserií.


Roku 2006 získala cenu města Česká Třebová Cenu Kohout. V roce 2008 jí byl udělen Zlatý odznak J.K.Tyla. V roce 2013 vystavovala své obrazy u příležitosti svých 70 narozenin v Městské knihovně Česká Třebová. (přehled ostatních výstav najdete v odkaze Maxmilián)

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan Václav <br />Breda

Jan Václav
Breda

5. 12. 1688 -  20.7. 1740

Majitel kyšpereckého panství v letech 1728 - 1740. Rozporuplná osobnost. Na jedné straně považovaný za necitelného cizince, feudála, který se dostával do sporu se svými kyšpereckými poddanými. Na straně druhé milovník umění. V Kyšperku měl velkou sbírku mědirytin a obrazárnu s díly holandských, italských a německých malířů. Rád cestoval, vybudoval velkou knihovnu. Byl rovněž horlivým ctitelem sv. Jana Nepomuckého. Dal zbořit starou kapličku na Kopečku a na jejím místě roku 1734 vystavěl novou kapli.

Jiří <br />Krejčí

Jiří
Krejčí

1. 12. 1899 - 8.6. 1977

Narodil se v Praze v rodině významného českotřebovského rodáka Františka V. Krejčího. Každé prázdniny přijížděl do České Třebové za svým dědečkem Františkem Vostárkem, strojmistrem státních drah. V pozdějších letech zde i maloval. Důkazem toho jsou jeho obrazy s českotřebovskou tématikou. Jako žák prof. Maxe Švabinského na pražské AVU (1919 – 1925) se stal generačním druhem Jana Baucha, Vojtěcha Tittelbacha, Cyrila Boudy, Miloslava Holého a Vladimíra Sychry, s nimiž jej spojovaly mnohé výtvarné názory. Také Jiří Krejčí inklinoval nejprve ke kubismu, potom však našel větší spřízněnost s poetismem, který lépe vyhovoval jeho cítění a fantazii. Od začátku se projevoval jako velký milovník přírody, volné krajiny i tichých lesních zákoutí, v nichž dokázal zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Volil přitom jednoduché výrazové prostředky, používal metodu výtvarné zkratky, v níž je tvar i barva ve vyrovnané symbióze.


V protikladu je Krejčího zájem o vysloveně městská témata. Ve třicátých letech tak reagoval na sociální vlnu v umění. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i později

Byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a později členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Nebyl jen malířem, ale také sochařem (je autorem řady drobných plastik) a výtvarným kritikem. Napsal menší monografie o Václavu Špálovi (1947) a Josefu Mánesovi (1949) a knihu Hovory o obrazech (1948).

Jiří Krejčí byl také uznávaným fotografem. Nejstarší volnou tvorbou jsou drobné abstraktní fotogramy cca z přelomu 20. a 30. let, vytvořené ještě v duchu doznívajícího poetismu. Paralelu k nim nalezneme v autorově tehdejší malířské tvorbě. Další fotografický žánr - reportáž, si Krejčí osvojil v polovině 30. let, kdy působil v redakci časopisu Světozor, který vlastnil a redigoval levicový publicista Pavel Altschul . Krejčí se v časopise uplatnil jako redaktor, ale i fotografoval a byl autorem řady článků.

Jeho obrazy vlastní NG Praha, GMU Roudnice nad Labem a další veřejné a soukromé sbírky ČR. Ve šlépějích otce se vydala i jeho dcera Hedvika, narozená 4.1. 1947 v Praze. Vystudovala SUPŠ a AVU v Praze u prof. A. Paderlíka a jeden rok se vzdělávala v Paříži (École Nationale des Beaux, sochařský ateliér Etien Martin).

Jiří Krejčí zemřel 8. června 1977 v Chřibské.

Emanuel  Karel<br />Zeiner

Emanuel Karel
Zeiner

8. 12. 1851 -  23.6. 1915

Narodil se 8. 12. 1851 v Litomyšli. V letech 1864-71 studoval Gymnázium v Litomyšli. Po maturitě vstoupil do Hradeckého kněžského semináře, po roce však odešel a nastoupil dráhu učitele. Začínal v Budislavi u Proseče, poté působil ve Zhoři u České Třebové, r. 1874 nastoupil na nově zřízenou chlapeckou měšťanskou školu v Ústí nad Orlicí. Postupně se stal členem obecního i okresního zastupitelstva a pracoval téměř ve všech místních spolcích. Historik, komeniolog, srovnávací jazykozpytec v onomastice a etymologii, národopisec, sběratel lidové mluvy, organizátor. Propagátor Ústí nad Orlicí jako letoviska, průvodce po okolí. Zpracoval dějepis města Ústí nad Orlicí. Žil v dnešní ulici T. G. Masaryka v čp. 112. Z díla: Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky (vyd. vl. n. r. 1880 u Karla Rathouského v Rychnově nad Kněžnou). Zemřel  23. 6. 1915 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.