Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Rudolf <br />Faltus

Rudolf
Faltus

Narodil se 1884. Akademický malíř, syn správce kyšperského zámku, absolvoval vídeňskou malířskou akademii. Jako voják rakousko-uherské armády bojoval na italské frontě. Námětem pro jeho obrazy byl často Kyšperk. V jeho tvorbě lze pozorovat fialové a modrofialové období. Některé jeho obrazy jsou k vidění v muzeu na letohradském zámku.

Josef <br />Chmelík

Josef
Chmelík

Absolvoval českotřebovské gymnázium (1972), poté Karlovu univerzitu, v rámci vysokoškolského studia zvolil disciplínu analytické chemie a vždy se s profesní hrdostí hlásil k nestorům oboru, profesorům Josefu Koštířovi a Jaroslavu Janákovi. Pracoval v čelní instituci v Ústavu analytické chemie AV ČR v Brně. Přes svůj relativně mladý věk odvedl významné tvůrčí dílo: navázal na výzkum frakcionace chemických látek tokem v silovém poli Josefa Janči v 80.letech a rozvinul směr separaci biopolymerů. Jeho jméno se často objevuje v aplikované sféře (technologie potravin, pivovarnictví a sladařství, všeobecné zemědělství, rostliná a živočišná výroba apod.). Podílel se na vysokoškolské výchově chemiků coby člen nejrůznějších grémií nebo oponent absolvenských prací. Pracoval v posuzovatelských komisích Grantové agentury ČR nebo AV ČR. V čele Ústavu analytické chemie stál od roku 2001. Když k 31. březnu 2005 končil své čtyřleté funkční období ve funkci ředitele Ústavu analytické chemie, Akadamická rada AV ČR mu vyslovila poděkování za vykonanou práci, během níž kladl důraz na mezinárodní standardy v uplatnění výsledků pracoviště.

Karel <br />Steiner

Karel
Steiner

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.

Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel věznicemi v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Z Terezína  byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal Pamětní odznak, trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 až 1945.

Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a odsouzen za velezradu na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, čestných občanských práv na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí. Propuštěn byl na amnestii v srpnu 1960. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990.

Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.

Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až do zrušení).

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Bedřich  <br />Peška

Bedřich
Peška

25. 10. 1820 -  15.6. 1904

Narodil se 25. 10. 1820 v Ústí nad Orlicí. Syn mydláře, který provozoval svou živnost v čp. 130 (později Hotel Praha). Studoval v Litomyšli a Brně, první literární pokusy pod vlivem svého profesora F. M. Klácela. Jako student práv byl aktivním účastníkem bouří roku 1848. Od r. 1849 úředník pražského magistrátu. Autor textů k hudebním skladbám, povídek, pověstí, básní a pořekadel. Překládal z cizí literatury - libreta oper a operet italských, francouzských a německých, dále básně Adama Mickiewicze a bajky Jeana de La Fontainea. Přispíval do Havlíčkovy České včely, Květů, Světozoru, ale také ostrými satirickými básněmi s politickým zaměřením do Humoristických listů. Na sklonku života pobýval v Brandýse nad Orlicí a Chocni. Z díla: Vlasti své buď Čechu věrný; Sláva Ti, vlasti má aj. Zemřel 15. 6. 1904 v Praze.

František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Josef <br />Škarka

Josef
Škarka

30. 10. 1872 -  17.5. 1937

30. října 1872 se v Ústí nad Orlicí narodil městský kronikář, správce městského muzea a starosta města Josef ŠKARKA.
Josef se u svého otce vyučil obuvníkem. Po vyučení strávil čtyři roky „na vandru“ ve Vídni. Po návratu a po absolvování státního kurzu si zřídil v Ústí nad Orlicí v roce 1898 samostatnou obuvnickou živnost. V tomto roce se i oženil. Po absolvování mistrovského obuvnického kursu a kursu pro učitele na pokračovacích školách v Praze vyučoval na odborné škole oděvní v Ústí nad Orlicí.
V první světové válce byl povolán k 30. domobraneckému pluku ve Vysokém Mýtě. Po výcviku v Koptáze v Maďarsku odešel do Sedmihradska k 11. pěšímu pluku. Zúčastnil se zákopových bojů na řece Seretu a Putně. V roce 1917 prošel školou účetních poddůstojníků v Ploesti a jako účetní poddůstojník byl přidělen k výměnné stanici Rimnikul-Sarrat a St. Baru v Černé Hoře. Po skončení války se vrátil zpátky do rodného města. V roce 1919 byl zvolen členem městské rady a v roce 1925 starostou města Ústí nad Orlicí. Starostou města byl celé čtyři roky. 8. června 1929 byl zvolen městským kronikářem. Josef Škarka se stal prvním oficiálním městským kronikářem a začal psát Pamětní knihu města Ústí nad Orlicí. První zápis zachycuje rok 1929. V roce 1936 sepsal tzv. „Memorabilien“ (vzpomínkové zápisy) zachycující období let 1924 – 1929. Jim psaná Pamětní kniha z let 1929 – 1936 je uložena ve Státním oblastním archivu v Ústí nad Orlicí. Na ustanovující schůzi muzejní komise 5. dubna 1922 byl zvolen jejím náměstkem a až do června roku 1935 pracoval jako správce muzejních sbírek. 15. června 1935 na svoji funkci zřejmě ze zdravotních důvodů rezignoval. Za svoje působení na půdě ústeckého muzejnictví odvedl veliký kus práce. Muzeum bylo přemístěno z čp. 1 „Klementina“ do vlastní rekonstruované budovy dnešní radnice. Nově vzniklá expozice, kterou tvořily pouze vlastní muzejní sbírky, se těšila velké pozornosti a přízni veřejnosti. Josef Škarka tehdy zpracoval a vydal „Průvodce po sbírkách muzea v Ústí nad Orlicí“ (in. Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických, 1932, č. 2). Při jeho čtení na nás dýchne tehdejší atmosféra a doslova vidíme expozici před očima. Spatříme vstupní prostor s vraty a zvonkem zvaným „šturmováček“, lapidárium, obrazárnu, jizbu s nezbytným ústeckým betlémem a tkalcovským stavem, místnosti s archiváliemi, památkami spolků, vzpomínky na legionáře a církevní památky. Samozřejmě nepřehlédneme ani spoustu drobností a různého nářadí. Muzejní a letopisecká komise ocenila jeho zásluhy o rozvoj ústeckého muzejnictví a jmenovala jej v roce 1936 čestným předsedou tohoto spolku. Josef Škarka muzejnictví a historii miloval až do sklonku svého života. Ani těžká nemoc nezabránila, aby vynechal jednání muzejní komise. Naposled se komise zúčastnil 14. května 1937, tři dny před svojí smrtí. Josef Škarka byl 20. května 1937 pochován na ústecký hřbitov.