Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Tomeš

Karel
Tomeš

Narodil se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD Karla Tomše. Měl ještě dva sourozence – bratra a sestru. A této českotřebovské čtvrti zůstal věrný po celý život.

Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebylo peněz, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti.

Po vyučení odešel pracovat do Tábora k dekorativnímu malíři Touskovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Prošel „vrchní stavbou“, topírnou, byl malířem písma, věnoval se drážní propagaci.V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
   
Byl všestranně nadaný. Znali jsme jej nejen jako malíře, ale i sochaře, řezbáře, ilustrátora, karikaturistu, dekoratéra, figuristu zpěváka, herce i režiséra. Přitom vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Nejhlouběji se vryl do našich srdcí svými obrázky.  Motivy čerpal nejenom v České Třebové a jejím okolí. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu.V našem městě je jen málo domácností, ve kterých by nevisel Tomšův obrázek.

František <br />Egerle

František
Egerle

Narodil se 1. 6. 1846 v Rychnově nad Kněžnou, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se otec stal valchařským mistrem. Z důvodu častého stěhování byl nucen měnit školy (Tábor, Písek). Na vídeňské technice studoval chemii, studia ukončil na technice v Brně v r. 1867. Věnoval se cukrovarnictví - stal se ředitelem cukrovaru, později inspektorem technické finanční kontroly. Nechal si patentovat dva vynálezy: difuzní nůž a počitadlo (pojistná zámyčka). V Ústí přestavěl domek čp. 376 (dnešní Městská knihovna) - přibylo patro, věž a altán. Nad vchodem na památku umístěna 2 ozubená kola z valchovního stroje, která kdysi koupil jeho otec. Kolem budovy rozmístil kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába. Udělením hostinské koncese v r. 1883 začal provozovat hostinec "U Zeleného kříže", mezi místními nazývaný "Na Pindulce". Ač hojně navštěvován, byl v zájmu dobrých mravů zrušen. Coby vášnivý sběratel zbraní a průkopník muzejnictví, zbraně vystavil a zpřístupnil veřejnosti (spolu s rukopisy později věnovány ústeckému muzeu). Byl jedním za zakládajících členů Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zabýval se významem jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí (dílo "Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky"). Autor divadelních her, básní a veršovánek ("Poválečné veršovánky"), sbírky dobových písní a kupletů. Některé rukopisy jsou uloženy ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Fr. Egerle zemřel 8. 2. 1933 a je pochován na ústeckém hřbitově.

Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín  <br />Pechar

Antonín
Pechar

21.8. 1874 - 9. 11. 1928

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1895 a setrval v ní do 29. října 1918, kdy začal konat činnou službu v československé armádě jako šikovatel. 27. prosince 1918 došlo k jeho přeložení k leteckému sboru v Praze posádka Olomouc, kde sloužil až do 1. srpna 1920, kdy byl přemístěn k čs. leteckému pluku 3 gen. M. R. Štefánika v Nitře. Po celou dobu se pohyboval v hospodářských službách, zejména jako účetní a těžce se vyrovnával se svými zdravotními problémy. Z toho důvodu mu také byla 1. srpna 1925 jako nadporučíku poskytnuta roční dovolená a 1. srpna 1926 došlo k jeho přeložení do výslužby. Usadil se v Ústí nad Orlicí, kde jako vojenský penzista 4. února 1928 zemřel.

 <br />Karel I.


Karel I.

17.8. 1882 - 1.4. 1922

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

11.8. 1898 -  11.3. 1960

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.