Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Bíbus

Václav
Bíbus

Narodil se 10.4.1899 v Ústí nad Orlicí. Zemřel 20.4.1966 v Ústí nad Orlicí. Živnostník, politický vězeň. Aktivní a velmi populární občan Ústí nad Orlicí. Náčelník Orla, režisér a herec ochotnického divadla, funkcionář ve fotbalovém klubu SK Ústí nad Orlicí, předseda městského i okresního výboru Čs. strany lidové.  Po r. 1948 jeho živnost znárodněna. V roce 1954 zatčen a obviněn z ukrývání pistole a vysílačky. Odsouzen z velezrady na 12 let odnětí svobody, 1960 propuštěn na amnestii, vrátil se zpět do Ústí nad Orlicí. Rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 23. listopadu 1990.

Jindřich <br />Růžička

Jindřich
Růžička

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (1937-1945), přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945-1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby.

Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea v roce 1953 se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (G. Schauer, T.G. Masaryk), dějiny filmu …

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002.

Z díla: Litomyšl v kresbách Karla Vika (1959), Román o Drašarovi a poličských buditelích (1966). Dějiny města Poličky I, do r. 1848 (s J. Krušinou, 1966), Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta Huberta Gordona Schauera 1862-1892 (s J. Krušinou, 1966); s kol. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po fondech a sbírkách (1973); Frant. Matouš Klácel a jeho rodný kraj (1978).

Ladislav <br />Hladík

Ladislav
Hladík

Základní vzdělání v Hradci Králové. Dále na Mistrovské škole strojnické v Litomyšli /abs. 1939/ a Střední průmyslové škole v České Třebové, kde matutoval v roce 1942. Po válce u fy Křižík v Trutnově, poté tech. vedoucí v pozdějším závodě Moravia v Mariánském Údolí. Ředitel závodu Karma Český Brod. V letech 1952-1957 byl vězněn z politických důvodů. Od r. 1957 ve Vysokém Mýtě jako zaměstnanec místní STS. Řada autorských osvědčení a patentů v oblasti zemědělské techniky, nejvýznamnější za kruhové ustájení dojnic. Rozsudek zrušen 1974, plně rehabilitován 1990. Od 1992 člen Konfederace politických vězňů, později místopředseda výboru pobočky 66 Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Marie <br />Kalivodová

Marie
Kalivodová

25.6. 1878 -  17. 12. 1951

Marie Kalivodová se narodila v České Třebové. Roku 1897 vystudovala pražskou Pivodovu pěveckou školu a započala s profesionální pěveckou dráhou.


Působila u kočovné divadelní společnosti ředitele J. Drobného (1897-1903), v Městském divadle v Plzni (1903-1905), v Národním divadle v Brně (1906-1909), v Divadle na Vinohradech (1909-1919) a ve Vinohradském zpěvohře (1920-1924). Již v březnu 1923 hostovala v opeře Národního divadla v Praze. Otakar Ostrčil na konci téhož roku podal návrh na její angažování do této scény, jež se uskutečnilo až o rok později. Až do svého penzionování setrvala tedy jako sólistka opery Národního divadla v Praze (1924-1932).

Už ve Vinohradském divadle se stala oporou souboru šéfa Otakara Ostrčila. V této době vystupovala převážně v operách a operetách. Později se z ní stala spolehlivá operní mezzosopránová repertoárová zpěvačka s emotivním přednesem. Často alternovala se zpěvačkou Věrou Pivoňkovou ve vážných a komických partech starších a starých žen. Zpívala například Ludmilu (Prodaná nevěsta), Larinu (Eugen Oněgin), Hanu (Debora), Martinku (Hubička), Datla a Paní Páskovou (Příhody Lišky Bystroušky), Matku (Čert a Káča), Kateřinu (Polský žid), Pamelu (Fra Diavolo), Hospodskou (Boris Godunov), Martu (Faust a Markétka), Častavu (Šárka), Bertu (Lazebník sevillský) a nebo Tisbu (Popelka).

Ladislav <br />Plíva

Ladislav
Plíva

7.6. 1952 -  17.9. 2011

Ústecký rodák Ladislav "Larry" Plíva byl jako výtvarník a muzikant od konce 60. let minulého století spjat s hnutím českého undergroundu. Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). Plíva byl iniciátorem mnoha poetických happeningů. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1982 i s rodinou do USA. Žil a tvořil v Hawthornu (New Jersey). Věnoval se převážně abstraktní malbě, elektronické hudbě a konceptuálním instalacím. Do rodného Ústí se vracel po „sametové revoluci“ poměrně pravidelně, i když ne příliš často. V roce 2008 ho ke společné výstavě pozval Jan Steklík, přední představitel českého výtvarného undergroundu a nepřehlédnutelná osobnost české výtvarné scény. Samostatné expozice dvou ústeckých přátel byly otevřeny v červnu zmíněného roku v místní Galerii pod radnicí. Pro Ladislava „Larryho“ Plívu byla výstava, na jejíž přípravě se nemalým dílem podílel i Orlický deník, úspěšným „comebackem“. V rodném městě svou tvorbu po „revoluci“ představil vůbec poprvé. Výstava se setkala s mimořádným ohlasem a dala se bez přehánění označit za jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí roku 2008 v Ústí nad Orlicí.

Pavel <br />Kovář

Pavel
Kovář

1.6. 1952 -         

Prof. Pavel Kovář je absolventem posledního ročníku SVVŠ před obnovením gymnázia (maturita v r. 1970). Na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudoval obor geobotaniku (ekologickou botaniku) 1970-1975 po 15 letech práce ve dvou ústavech Akademie věd byl po listopadu 1989 povolán zpět na Alma Mater, aby pomohl modernizovat svou mateřskou katedru botaniky, jejímž vedoucím dnes je. Oblasti jeho zájmu spojuje ekologie, zejména krajinná a ekologie obnovy (v angličtině označovaná půvabným termínem ekologie restaurační). Studoval biotické vztahy na deponiích toxických substrátů, po záplavách v roce 1997 se jeho pozornost zčásti přesunula do postižených oblastí, kde se spolu se studenty zajímá o znovuosidlování ploch vegetací a její změny.

Jedním z jeho posledních zahraničních projektů bylo studium biodiverzity v andských ekosystémech „páramos" v Ekvádoru ovlivněných lidskou a vulkanickou činností. Nejnověji vstupuje do jednoho z výzkumných programů EU (tzv. Klíčové akce 1.1.4: Globální změny, klima a biodiverzita, kde se zahraničními kolegy z dalších 13 zemí uspěli s návrhem projektu nazvaného Biodiversity and Habitats). Do České Třebové jezdí pokud jen trochu může za svými rodiči a je čtenářem (příležitostně také dopisovatelem) našeho Českotřebovského zpravodaje.


Je spoluautorem "evropské" knihy "High Nature Value Farming in Europe". Vydali ji editoři v Německu, v níž o titulním tématu pojednává 35 evropských států. Kapitolu za Českou republiku vytvořil se dvěma spolupracovníky právě Pavel Kovář. Další kniha z "dílny" Pavla Kováře je pro změnu výuková, letos na jaře vydaná učebnice ekosystémové a krajinné ekologie.