Jiří Orten

Narodil se v Kutně Hoře jako druhý syn manželů Eduarda Ohrensteina a Berty. V letech 1929-1936 navštěvoval místní reálku. Po neúspěšném pokusu o přijetí na konzervatoř odešel do Prahy, aby studoval jazykovou školu. Na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, kam vstoupil v roce 1937, absolvoval tři ročníky. Studia přerušil koncem školního roku 1939-1940, kdy byl kvůli svému židovskému původu nucen odejít. Po svém vyloučení publikoval pod cizími jmény např. Karel Jílek, Jiří Jakub, Václav jílek.

Pro svou básnickou činnost si zvolil pseudonym Jiří Orten. Debutoval v Mladé kultuře a Haló novinách, kde po určitý čas redigoval rubriku mladých. V Halasovské edici První knížky mu vyšla prvotina Čítanka jaro. Rozsáhlá báseň Jeremiášův pláč, byl již podepsán Jiří Jakub, rovněž i sbírka Ohnice. Sbírka Ohnice se tak stala poslední knížkou, jejíž uvedení se auto dožil. Sám sice ještě uspořádal dvě sbírky Elegie a Scestí, ale ty se mohly objevit na knižních pultech až po osvobození.

Pozoruhodným svědectvím o Ortenově životě jsou tři knihy jeho deníků Modrá, Žíhaná a Červená, do nichž zaznamenával své postřehy, básně i výpisky z četby v období od 10. ledna 1938 až do osudného l30. srpna 1941, kdy byl přejet německou sanitkou. Následkem těžkého zranění podlehl 1.září 1941 ve věku dvaadvaceti let.

Z jeho díla vyplývá, že měl velký talent, nebyl členem žádné skupiny, ale byl ovlivněn existencialismem. Ortenovo dílo velmi ovlivnilo českou poezii. Jeho poezie vyjadřuje pocity mladých lidí zaskočených a zraněných těžkou dobou.

Na památku Jiřího Ortena se od roku 1993 koná v Kutně Hoře festival Ortenova Kutná Hora. S ním je spojená i stejnojmenná literární soutěž pro mladé autory poezie do 22 let. V roce 1991 po něm bylo pojmenováno také pražské Ortenovo náměstí.