Zdeňka Baldová (Pseudonym)

Vlastním jménem Zdena Rosalie Balašová. Narodila se v České Třebové. Rodný domek stával v Chorinově ulici 29. Její matkou byla Zdenka Balašová (23. 7. 1857 Česká Třebová – 24. 10. 1945 Praha), dcera obuvnického mistra Karla Balaše a jeho ženy Amalie, rozené Faltejskové. Jméno Baldová získala malá Zdeňka po svatbě své matky (9. března 1886 na Vinohradech) s pražským strojníkem Josefem Baldou (18. 9. 1854 Praha – 18. 9. 1944 Praha), synem Jakuba Baldy a Marie, rozené Červenkové. Od 14. března 1886 celá rodina žila v Praze na Žižkově. Zdenčin mladší bratr Jaroslav Balda (27. 4. 1889 Žižkov – 5. 6. 1956 Praha) byl účetním. Zdenka Baldová v bydlela v České Třebové pouze do března 1886, pak se s rodiči odstěhovala do Prahy na Žižkov. (Místně se traduje, že zde bydlela do svých šesti let, což vyvrací Bc. Jaroslav Lopour.)

Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské Besedě zkusila štěstí u paní Ziegerové v Libni. V roce 1907 byla angažována ředitelem F.A. Šubertem do právě se tvořícího hereckého souboru Městského divadla na Královských Vinohradech odkud po patnácti letech přešla do Národního divadla. Byla sice manželkou (1914-1935) šéfa Vinohradské činohry a později i šéfa činohry Národního divadla, významného českého režiséra Karla Hugo Hilara, nikdy jí z toho však neplynul ani herecký prospěch, ani vyjímečné postavení v souboru. K paradoxům jejího života patří skutečnost, že jako herečka se prosadila teprve po Hilarově skonu.

Na divadelních prknech začínala coby tragédka a milovnice. Hilarovou zásluhou se brzy těchto rolí vzdala. Přeorientovala se na obor komických naivek, jenž se stal  její trvalou doménou. Vytvořila mnoho rolí, z nichž je stále vzpomínána znamenitá Fanka z Čapkova Loupežníka či Kukuščinová z Ostrovského Výnosného místa. Postupem let vytvořila galerii pozoruhodných postav (Goldoniho Mirandolina, Gozziho Turandot, hejtmanka v Revizorovi, Fanka v Čapkově Loupežníkovi, slečna Růžena v Šrámkově Létu, slečna Brigita z Rozbitého džbánu, sochařova žena z Nezvalovy hry Atlantida, paní Dulská ze hry Gabriely Zapolské Morálka paní Dulské …..). Poprvé před filmové kamery stanula roku 1921 v němém melodramatu Neznámé matky.

Až po deseti letech započala pravidelně filmovat v éře zvukového filmu (hrála dobrosrdečné maminky, hubaté tetičky i klepavé měštky). Během let 1931–1958 se objevila ve více jak šedesáti titulech (např. Revizor, Poslední muž, Tři muži ve sněhu, Uličnice, Mravnost nade vše, Lidé na kře, Filosofská historie, Kdybych byl tátou, Eva tropí hlouposti, Tetička, Ryba na suchu, Nezbedný bakalář, Parohy, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr či Labakan). Svůj nejvyzrálejší herecký výkon podala ve filmu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948) v tragické postavě židovské matky Kaufmannové. Poslední dvě titulní úlohy babičky Skořepové (Páté kolo u vozu) a panovačné majitelky domu paní Dulské (Morálka paní Dulské) sehrála těsně před svojí smrtí už vážně nemocná. Zesnula týden po premiéře (proběhla 19. září 1958) svého posledního filmu Morálka paní Dulské. Příležitostně účinkovala v rozhlase, televizi a její hlas je zachycen na gramofonových deskách.

Za výkon v Ostrovského divadelní hře Výnosné místo na scéně Národního divadla v Praze byla prohlášena laureátkou Státní ceny (1951). O dva roky později jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně (1953) a u příležitosti 70. narozenin byla jmenována Národní umělkyní (1955). Jako národní umělkyni jí byl v historické budově Národního divadla v Praze vypraven státní pohřeb. Pochována je po boku svého manžela na pražském Vinohradském hřbitově.

Vlastním jménem Zdena Rosalie Balašová a narodila se v České Třebové. Její rodný dům stával na Chorinově ulicí číslo 29. Její matka, Zdenka Balašová, která byla dcerou obuvnického mistra Karla Balaše a jeho ženy Amalie, rozené Faltejskové.
Ještě jako malá přijala Zdeňka příjmení Baldová po svatbě své matky s pražským strojníkem Josefem Baldou. Rodina žila v České Třebové pouze do března 1886 se poté odstěhovala do Prahy na Žižkov. Zdenka měla mladšího bratra Jaroslava Baldu, který se stal účetním.
Zdenka Baldová začala svou hereckou kariéru v žižkovském Pokroku a v Měšťanské Besedě, ale později přešla ke paní Ziegerové do Libně. V roce 1907 byla angažována do nově vznikajícího hereckého souboru Městského divadla na Královských Vinohradech pod vedením ředitele F.A. Šuberta. Po patnácti letech přešla do Národního divadla. I když byla manželkou významného režiséra Karla Hilara, šéfa Vinohradské činohry a později Národního divadla, její herecké schopnosti a postavení v souboru nevynikaly. Její herecký průlom nastal až po Hilarově smrti.
Na divadle začala jako tragédka a milovnice, ale brzy se přeorientovala na komické role a na tomto poli se stala úspěšnou. Vytvořila mnoho pozoruhodných postav, včetně Fanky z Čapkova Loupežníka a Kukuščinové z Ostrovského Výnosného místa. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1921 a pravidelně začala hrát až v éře zvukového filmu, přičemž ztvárňovala různé typy postav, jako dobrosrdečné matky, hubaté tetičky nebo klepavé měštky. Celkem se objevila ve více než šedesáti filmech, včetně titulů jako Revizor, Poslední muž, Tři muži ve sněhu, Uličnice, Mravnost nade vše, Lidé na kře, Filosofská historie nebo Daleká cesta.Za svůj herecký výkon ve hře Výnosné místo na scéně Národního divadla získala v roce 1951 Státní cenu. V roce 1953 jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně a v roce 1955, k příležitosti jejích 70. narozenin, se stala Národní umělkyní. Zemřela krátce po premiéře filmu Morálka paní Dulské. Státní pohřeb proběhl v historické budově Národního divadla v Praze. Byla pochována na Vinohradském hřbitově vedle svého manžela.