Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Pichl

Jiří
Pichl

 Narodil se v rodině strojvedoucího ČSD. Jeho rodným domem byla bývalá škola čp. 11. Dům stojí v ulici za kostelem poblíž náměstí. Základní školu absolvoval v České Třebové, gymnázium v Hradci Králové.  Po studiích odešel přímo k žurnalistice. Začal v chrudimském časopise Hlasy východních Čech, pokračoval v Pelclových Rozhledech, Českých novinách, České demokracii a Českém slově (u kterého se podílel v roce 1907 na jeho vzniku), vydával brožury o programu nár. soc. strany. Ve dne pracoval v redakci, večery trávil na schůzích a přednáškách. Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i Dělnické gymnázium.

Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za prvního popřevratového starostu na Královských Vinohradech. Působil také v novinářských organizacích: ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě českých novinářů a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce 1920 byl zvolen syndikem a v této funkci setrval do 11. června 1939. Při oslavě  70. narozenin J. Pichla roku 1942 byl jubilant na schůzi novinářů jednomyslně zvolen doživotním čestným syndikem českých novinářů. Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní zůstal i po 2. světové válce. Zemřel v Praze a pohřben je na Vinohradském hřbitově.

František <br />Jandera

František
Jandera

František Jandera pocházel ze  starého třebovského rodu Janderů z Hýblovy ulice, v němž bylo po několik generací provozováno kolářské řemeslo. Narodil se 22. května 1920 v rodině posledního koláře  Františka Jandery nejstaršího a jeho manželky Albíny, rozené Skalické, pod krovem stařičké Janderovy chalupy čp. 333, která se nacházela v dolní části Hýblovy ulice. V roce 1936 chalupa ustoupila stavbě nového Janderova domu.

 

Mladý František se v Hurtově slévárně na Trávníku vyučil zámečníkem. Tuto svoji profesi po celý život, až do odchodu do důchodu,vykonával v železničních dílnách.


František Jandera od mládí propadl kouzlu historie našeho města. V dětství se často pohyboval v kovárně Skalických v Litomyšlské ulici, u své babičky a dědečka. Díky tomu poznal zákoutí a plácky v Tkalcovské ulici a na starém Trávníku. Jeho tajuplné prostředí s křivolakými uličkami mu navždy učarovalo. Kromě těchto míst a rodné chalupy také docházel do stavení své tety Antonie Schejbalové čp. 87 v Podbranské ulici nedaleko Kapounova mlýna. I na dřívější podobu této části města, s průzračnou vodou tekoucí v náhonu na zmíněný mlýn, velice rád vzpomínal. Proměny Třebové vždy obdivoval nad starými fotografiemi a pohlednicemi. Byl výborným pamětníkem a vypravěčem rodinných událostí a historek ze starého Trávníka, zaznamenaných ing. Eduardem Stříbrným.


František Jandera také propadl kouzlu betlémů. V rodině dlouhá léta opatroval starý betlém, složený z malovaných figur malovaných na papírové lepence několika známých betlemářských malířů, doplněný trojrozměrnou dřevěnou architekturou. Vedle typických orientálních staveb zaujme i maketa českotřebovského kostela sv. Jakuba Většího v podobě před požárem v roce 1884 s původní Hardtmuthovou bání a sanktusníkem (malá věžička na hřebeni střechy kostela, po požáru již nebyl obnoven). V roce 2000 daroval František Jandera betlém našemu městskému muzeu. Navštěvoval také, pokud zdraví dovolilo výstavy betlémů v našem městě.


František Jandera  se stal  jedním z prvních zdejších  filmařů. Se svojí kamerou a několika pomocníky od  počátku 60. let 20. stol. zachytil na filmový pásek právě proměny Třebové. Ať se jednalo např. o starý Trávník, původní výstavbu v Riegrově ulici, dřívější podobu ulic Podbranské a na Chmelnici, ledování na pivovarském rybníčku či jednu z prvních Jabkancových poutí. Neunikla mu také demolice zdejšího pivovaru.


V polovině 80. let  20. století po znovuvzkříšení činnosti zdejšího muzea se stal pan Jandera jedním ze tří členů inventarizační komise jeho sbírek. K této práci jej přivedla opět láska k rodnému městu.


V posledních letech, když ovdověl (manželka Anna zemřela v roce 1998) a zdraví již tolik nesloužilo, nalezl pan František Jandera oporu v rodině svého jediného syna Františka ml.

František <br />Navara

František
Navara

Jeho matka Cecilie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za ing. Bartáka, pracovala téměř celý život jako dětská lékařka.

Byl známým českotřebovským knihařem (nejraději pracoval s kůží a zlatem). Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba paspart, kterých měl vždy v zásobě několik druhů a nové stále vymýšlel. Jejich odběrateli byli mimo jiných výtvarníci zvučných jmen, jako např. Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý …Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka Javorníka a dřevěné divadélko v zadní části parku Javorka! Protože divadélko nebylo nikým dotováno, organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení pomáhal organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně sloužit převážně loutkohercům.

Od roku 1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938, pracoval v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření), z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované skautské středisko při Farské ulici pod Horami ve svém rodišti. František Navara měl dvě děti. Syn Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) byla známou zpěvačkou (zemřela 7.12.2004). Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
 <br />Karel I.


Karel I.

17.8. 1882 - 1.4. 1922

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Vilém <br />Kyral

Vilém
Kyral

16.8. 1909 -  26.9. 1961

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády. Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924-1928) a na pražské konzervatoři (1928-1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.

Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, Taneční suita, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice.

Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.

František <br />Kettner

František
Kettner

27.8. 1918 -  19.5. 2003

Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28. června 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové.


Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží, mezi kterými byl i Josef Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.


František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na českotřebovském hřbitově.