Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Preisler

František
Preisler

Narodil se v Poličce v rodině místního kapelníka a ředitele kůru. V prostředí, ve kterém vyrůstal podpořilo talent malého Františka, takže již jako žák měšťanské školy složil tři valčíky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (prof. Ant. Dvořák, J. Stecker, J. Klička, K. Hoffmeistr) a první hudební praxe v Nových Hradech. Hned v následujícím roce odmítl lákavou nabídku z Kutné Hory a z lásky k rodnému kraji nastupuje na místo ředitele chrámové hudby a kapelníka v České Třebové. Ještě v témž roce (1907) založil a řídil hudební spolek Filharmonia, později změněný na pěvecko-hudební spolek Smetana. Organizoval také dechovou hudbu, ale na vyšší úrovni, než jaká dosud v našem městě působila. Celý život zasvětil hudbě. Skládal, upravoval a nastudoval celou řadu významných děl, pracoval jako pedagog. Z jeho podnětu vznikl v České Třebové Spolek pro postavení divadla. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Milan <br />Gabčan

Milan
Gabčan

Milan Gabčan, elektrikář a dělník, byl 10. září 1953 Krajským soudem v Brně odsouzen za sdružování proti republice, nedovolené ozbrojování, rozkrádání a poškozování národního majetku a majetku lidových družstev k 3 letům odnětí svobody, propadnutí poloviny jmění, k peněžitému trestu 1000 Kčs a ke ztrátě čestných práv občanských. Počátkem 50. let žil s bratrem ve Svitavách, kde za pomoci přátel tiskli protisocialistické letáky. Pokoušel se ukrýt na Slovensku, ale byl vyzrazen. Většinu trestu si odpracoval v Horním Slavkově v dolech Barbora a Svatopluk a v Ležnici.  Po propuštění pracoval v závodě ČKD Choceň. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 7. prosince 1990.

Miloslav <br />Štusák

Miloslav
Štusák

Narodil se v českotřebovské čtvrti U kostelíčka v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole odešel v roce 1927 do Bratislavy na státní školu pro výchovu učitelů. Jako absolvent školy působil na různých slovenských školách. V roce 1936 nastoupil vojenskou službu. V tomto období absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a obdržel hodnost poručíka – letce. V civilu se opět věnoval pedagogické činnosti. Učil ve Zvolenu a potom v Bratislavě.

Když došlo k rozbití republiky, odešel přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko, Sýrii a Alžír do Francie. Po vojenské přísaze, kterou složil v československém vojenském táboře v Agde jej převeleli k 1. letecké skupině pod vedením štkp. Schejbala. Zde se přecvičoval na francouzskou leteckou techniku (letouny MS – 230 a MS 406) až do kapitulace Francie. V polovině roku 1940 odjel anglickou lodí z přístavu v Bardeaux do Anglie. Zde vystřídal řadu vojenských základen, až byl převelen k 313. československé stíhací peruti RAF. Jejím úkolem byla bojová činnost, která spočívala v hlídkování nad konvoji v Kanále, doprovod bombardérů nad územím nepřítele a hlídkování nad Anglií.

V osudný den 27. února 1943 doprovázela jeho 313. peruť anglické bombardéry k německé námořní základně v Brestu. Na zpáteční cestě byly letouny napadeny německými stihači. Stroj Miloslava Štusáka byl těžce poškozen. Když posádka opouštěla letadlo, mělo výšku asi 100 m. Než se M. Štusákovi otevřel padák, zabil se prudkým nárazem o vodní hladinu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.


Miloslav Štusák je vzpomenut na panelu 121 v památníku letců Runnymede v Anglii. Za bojovou činnost byl také vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Antonín <br />Adamec

Antonín
Adamec

7.5. 1907 -  23.1. 1979

Antonín Adamec byl původním povoláním učitel na odborném učilišti.

9. února 1965 byl krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k 2 letům odnětí svobody. 

Jeho dcera Zdislava Králová na svého otce vzpomíná: "Můj otec byl obviněn z údajného zločinu, že od roku 1956 do roku 1963 ´veden nepřátelstvím k socialistickému zřízení vyhotovoval štvavé protistátní letáky a posílal je čelným představitelům republiky, KSČ, ústředním orgánům a institucím...´ V květnu 1965 při amnestii prezidenta republiky mu byl trest snížen na jeden rok a 16. srpna byl podmínečně propuštěn na svobodu."

Antonín Adamec byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 18. ledna 1991.

Milan <br />Michalski

Milan
Michalski

1.5. 1945 -         

Pochází z učitelské rodiny a doma často vídával, kolik nezměrného úsilí učitelská práce i mimo školu vyžaduje. Již od dětství mě fascinovala neživá příroda a proto se chtěl věnovat geologii. Nakonec přece jen zvítězila rodinná tradice a vystudoval učitelství s aprobací přírodopis a chemie. Jeho zásluhou vzmikl v České Třebové Mineralogický klub. Je také dokumentaristou a dopisujícím redaktorem Orlických novin.

Mezi jeho další koníčky patří fotografování a cestování, při kterém se setkal, s řadou známých osobností, např. Rudolfem Krautschneiderem, Vítězslavem Dostálem, Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem.


Roku 2011 získal cenu města Česká Třebová Cenu Kohout.

František <br />Navara

František
Navara

27.5. 1904 -  16.2. 1989

Jeho matka Cecilie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za ing. Bartáka, pracovala téměř celý život jako dětská lékařka.

Byl známým českotřebovským knihařem (nejraději pracoval s kůží a zlatem). Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba paspart, kterých měl vždy v zásobě několik druhů a nové stále vymýšlel. Jejich odběrateli byli mimo jiných výtvarníci zvučných jmen, jako např. Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý …Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka Javorníka a dřevěné divadélko v zadní části parku Javorka! Protože divadélko nebylo nikým dotováno, organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení pomáhal organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně sloužit převážně loutkohercům.

Od roku 1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938, pracoval v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření), z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované skautské středisko při Farské ulici pod Horami ve svém rodišti. František Navara měl dvě děti. Syn Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) byla známou zpěvačkou (zemřela 7.12.2004). Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví.