Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Hosnedl

Jaroslav
Hosnedl

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga (aprobace čeština, filozofie) a profesora SPŠŽ (střední průmyslová škola železniční).

Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a kronikářem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.

Kromě divadla, kterému věnoval ze svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem, malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí.

Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958.

V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole a na SPŽC na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n. p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.

Jaromír <br />Lahulek

Jaromír
Lahulek

Narodil se 26. 11. 1892 v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1912). Do Ústí nad Orlicí přišel v prosinci 1914 jako úředník spořitelny a záložny. Bydlel ve služebním bytě v Lochmanově ulici čp. 158. Organizátor kulturního, společenského a sportovního života města - člen ochotnického divadelního souboru Vicena (vytvořil na 47 rolí, režíroval, psal scénickou hudbu), člen nově založeného Sportovního klubu (později předseda), trenér házené a atletiky. Přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy. Při slavnostním otevření (září 1936) dirigoval zahajovací představení Smetanova "Tajemství". Veškerý volný čas věnoval dirigování, organizování hudebního života a skladatelské činnosti. Dirigoval dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes (1920-35), byl dirigentem Orchestrálního sdružení, Cecilské hudební jednoty, patřil k zakl. Hudební školy Jaroslava Kociana (1939), kde externě učil hře na hoboj a fagot (až do r. 1951). Napsal na sta tanečních a drobných skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo více než 80 rukopisů. Z díla: Památce Husově, Boží bojovníci, Fantazie na chorál Kdož jste boží bojovníci, Pochod tkalců. Zemřel 5. 12. 1959 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově společně se svojí ženou Hedvou, která zemřela v roce 2001. Dne 26. 11. 1992 se stal čestným občanem města in memoriam.

Josef <br />Chaloupka

Josef
Chaloupka

Svébytný výtvarník, malíř a kulturní činovník. Studoval Osvětovou školu v Brně a Vysokou školu sociální a politickou (v 50. letech nedokončil). Jako pracovník Okresního kulturního střediska v Litomyšli a později ve Svitavách připravoval výstavy místních i známých umělců /Matička, Bukáček.../. 

Josef Chaloupka začal sám malovat v padesátých letech. Jeho tvorba je především krajinářská, i když zahrnuje jak portréty /Hercova tvář, Matka/ tak i zátiší. Náměty ale čerpá především z okolí rodné vesnice a Litomyšle /Šuráňkův kopec, Cesta ze vsi.../. Druhou oblastí jeho výtvarného zájmu jsou slovenské hory, kam se rád s přáteli - turisty a horolezci, každoročně vrací. Zamiloval si především Roháče, Malou a Velkou Fatru, které prochodil mnohorát s batohem na zádech. Z těchto cest čerpal náměty pro svou tvorbu /Hold modré a bílé, Vzpomínka na Oravu, Nebezpečí lavin.../.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.

Antonín <br />Buchtel

Antonín
Buchtel

4.5. 1804 - 1.3. 1882

Kněz, městský zastupitel, hudební skladatel, hudebník a sběratel starých hudebních nástrojů.

Podle některých pramenů se narodil o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové.

Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze.

Působil jako duchovní v Klášterci nad Orlicí (1827), po 11 letech přeložen do Pěčína u Rokytnice, a od roku 1845 působil v Letohradu (Kyšperku). Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Psal chrámové skladby, komorní i taneční hudbu. Zajímavá písňová tvorba na texty revoltujících básníků českých (Jablonský) i německých (Uffo Horn). Jeho skladby byly vydávány v Praze i Vídni, klavírní školy zůstaly v rukopise. Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku 1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby.

Kromě četných chrámových skladeb komponoval zejména skladby pro klavír, tance a písně. Psal hudbu nejen na německé texty (např. sbírka písní: Lieder eines Blinden), ale i na texty české (Poselství, Hraběnce na památku). O jeho úctě k české hudbě svědčí i vlastní klavírní transkripce skladby Jana Václava Hugo Voříška Lístek do památníku.

Byl i znamenitým hudebním pedagogem. Pouze v rukopisu však zůstaly jeho školy hry na klavír.

Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec- Dům chudých č.p.212 a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání.

Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě.

 

 

Jan <br />Mazánek

Jan
Mazánek

13.5. 1851 -  29. 12. 1937

Narodil se 13. 5. 1851 v Hostovicích. Po studiích v Pardubicích, Moravské Třebové a Hradci Králové získal r. 1869 místo učitele na městské škole v Ústí nad Orlicí. V letech 1873-1909 byl učitelem na obecné škole chlapecké. Spolu s Juliem Kocianem se zasloužili o hudební rozvoj města. V r. 1874 vstoupil do Cecilské hudební jednoty, kde uplatnil své hudební vzdělání. Zavedl nový způsob výuky zpěvu na obecných a měšťanských školách. Věnoval se také ochotnickému divadlu - autor "Pamětí ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí". V r. 1896 z jeho popudu založen spolek divadelních ochotníků Vicena. Spoluzakladatel pěveckého spolku Lumír, čestný člen pěveckého spolku Lukes, Orchestrálního sdružení apod., sbormistr. K významným žákům patřil např. Bohuš Heran. Autor řady metodik a škol zpěvu, ale také literatury pro mládež. Z díla: Vyučování zpěvu na školách obecných a měšťanských, Cvičebnice zpěvu pro školy měšťanské aj. Od 13. 5. 1931 čestný občan města. Zemřel 29. 12. 1937 a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jménem pojmenována jedna z ulic.