Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín <br />Kleinpetr

Antonín
Kleinpetr

Narodil se v rodině pekařského mistra a váženého českotřebovského měšťana. Rodná chalupa stávala pod kostelem při dnešní Hýblově ulici. Měl být také pekařem, učil se dokonce u otce v pekárně, ale zvítězila hudba. Hudební základy získal u tehdejšího řídícího učitele a ředitele kůru Mikuláše Matyáše. Přitom zpíval na pohřbech a v kostele. Dalšího školení se mu dostalo v klášteře augustiniánském v Brně u kněze a skladatele Pavla Křížkovského. Zde vyspěl v koncertního pěvce – barytonistu.

Vystupoval v Pištěkově divadle a ve sboru Národního divadla v Praze. Po několika letech se dostal na naši druhou největší scénu, do Národního divadla v Brně. Zde již ale působil jako prvotřídní sólista. Zájem o něho projevila i vídeňská opera. Přesto zde dlouho nepobyl a dal přednost rodnému městu a svým přátelům. V České Třebové vychoval k hudbě celou řadu žáků. Byli mezi nimi také pozdější hudební skladatel Bohuslav Leopold a všestranně nadaný Karel Plicka. V roli zpěváka nemohl chybět na žádném koncertě, akademii či církevním obřadu. Když zemřel, pochován byl za velké účasti jeho ctitelů, přátel, žáků a hudebních kolegů na českotřebovském hřbitově. Je autorem díla Pochod potápníků.

Ilja <br />Pek

Ilja
Pek

Ilja Pek se narodil v České Třebové. Zde vychodil základní školu a vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu. Po maturitě na tehdejší SVVŠ jej náklonnost k přírodním vědám nasměrovala k dalšímu studiu na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 1963 stal posluchačem oboru geologie s orientací na paleontologii. Fakultu absolvoval v roce 1968 po obhájení diplomové práce “Agnostidní trilobiti středočeského ordoviku”.

Pro výborné studijní výsledky jej doporučil významný paleontolog prof. Zdeněk Špilar na místo asistenta Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Nastoupil tedy na katedru geologie. Zde vyučoval paleontologii, ale i jiné obory geologických věd, zastával funkci vedoucího katedry, dosáhl titulu doktora přírodních věd, vědecké hodnosti kandidáta věd a byl jmenován docentem.


Další ze zájmových oblastí doc. Peka se stala ichnologie, tj. studium stop po životních projevech vyhynulých organizmů. Patřil mezi přední odborníky na trilobitovou faunu a také ve výzkumu fosilních stop po životě (ichnofosilií). Významnou prací sev tomto oboru stala monografie “Úvod do studia fosilních stop”, vydaná společně s R. Mikulášem v roce 1996.

Stěžejním tématem Pekova bádání byl také výzkum fauny ledovcových souvků (uloženin), zavlečených na území severní Moravy a Slezska kvartérním ledovcem. I v této oblasti se doc. Pek vypracoval v jednoho z předních odborníků a výsledky jeho studia byly oceněny i v mezinárodním měřítku. Stal se členem německé vědecké společnosti pro výzkum souvků Gesselschaft für Geschiebe Forschung v Hamburku. Také další věhlasná vědecká společnost, International Paleontological Association v USA jej přijala mezi své členy. Takřka samozřejmostí bylo jeho členství v České geologické společnosti v Praze.

Stal se učitelem svými studenty uznávaným a respektovaným. Učební text “Základy zoopaleontologie”, zpracovaný doc. Pekem společně s kolegy Z. Vašíčkem, Z. Ročkem, V. Hajnem a R. Mikulášem, nebude ještě dlouho překonán.

V roce 1988 byl jako mezinárodně uznávaný odborník požádán o revizi ordovické trilobitové fauny z nalezišť ve Španělsku a v Bolívii.

V roce 1993 byl doc. Pek jmenován vedoucím katedry geologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci Byl zvolen předsedou Poradního sboru Slezského zemského muzea v Opavě a jako spolupracovník muzeí v Olomouci, Šumperku, Moravské a České Třebové se podílel na revizi a determinaci paleontologických sbírek, v některých případech i na přípravě expozic. Po instalaci moderní geologicko - paleontologické expozice v muzeu v Moravské Třebové plánoval vybudování podobné expozice v našem městském muzeu.

Všechny své poznatky pochopitelně nestačil publikovat. I tak je seznam jeho prací úctyhodný a zahrnuje jak drobné příležitostné články, tak i obsáhlé studie a monografie.

Hluboký zájem o historii, regionální historii a vlastivědu jej přivedl mezi pracovníky Městského muzea v České Třebové, kde se významně podílel na přípravě několika zajímavých vlastivědných publikací. (např. napsal společně s Mgr. Milanem Michalskim obsáhlou publikaci Neživá příroda Českotřebovska). Publikoval také v Českotřebovském zpravodaji.

Pekova sbírka druhohorních a třetihorních fosílií z našeho regionu o úctyhodném počtu více než 21 000 jedinců se v roce 2002 stala součástí geologicko-paleontologické sbírky Městského muzea v České Třebové, kde dosud čeká na odborné zpracování.

Stranou zájmů doc. Peka nezůstala ani etnografie a historie rodného kraje. Obdivoval zejména staré českotřebovské betlémy a býval pravidelným účastníkem vernisáží výstav se zaměřením na historii a umění.

Zemřel nečekaně 25.11.1998 v Olomouci. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Antonín <br />Buchtel

Antonín
Buchtel

Kněz, městský zastupitel, hudební skladatel, hudebník a sběratel starých hudebních nástrojů.

Podle některých pramenů se narodil o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové.

Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze.

Působil jako duchovní v Klášterci nad Orlicí (1827), po 11 letech přeložen do Pěčína u Rokytnice, a od roku 1845 působil v Letohradu (Kyšperku). Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Psal chrámové skladby, komorní i taneční hudbu. Zajímavá písňová tvorba na texty revoltujících básníků českých (Jablonský) i německých (Uffo Horn). Jeho skladby byly vydávány v Praze i Vídni, klavírní školy zůstaly v rukopise. Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku 1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby.

Kromě četných chrámových skladeb komponoval zejména skladby pro klavír, tance a písně. Psal hudbu nejen na německé texty (např. sbírka písní: Lieder eines Blinden), ale i na texty české (Poselství, Hraběnce na památku). O jeho úctě k české hudbě svědčí i vlastní klavírní transkripce skladby Jana Václava Hugo Voříška Lístek do památníku.

Byl i znamenitým hudebním pedagogem. Pouze v rukopisu však zůstaly jeho školy hry na klavír.

Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec- Dům chudých č.p.212 a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání.

Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě.

 

 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Konstantin <br />Bouchal

Konstantin
Bouchal

10.5. 1866 -  14.7. 1931

Narodil se 10. 5. 1866 v Ústí nad Orlicí v rodině ústeckého krupaře. Učil se zámečníkem u firmy Andres, 21. 5. 1885 složil zkoušku strojníka parních strojů na c.k. vysoké škole technické v Praze. V r. 1888 přijat do firmy Sobotka a spol. v Kerharticích. Po založení zdejšího dobrovolného hasičského sboru byl na základě zkušeností jmenován jeho velitelem. V Hubálkově hasičské župě působil jako dozorce a pokladník, 15. 2. 1925 zvolen jejím starostou. Soustřeďoval se především na prevenci a samaritánství, často navštěvoval i ústecké školy. Od r. 1885 členem sdružení divadelních ochotníků, od r. 1896 člen spolku divadelních ochotníků Vicena (předsedou v letech 1914-30).  Aktivně pracoval téměř ve všech kerhartických a ústeckých spolcích - místopředseda Družstva pro postavení divadelní budovy v Ústí nad Orlicí, předseda Zásobní jednoty Rovnost, člen Červeného kříže atd. Část korespondence, veřejné projevy i osobní doklady jsou uloženy v městském muzeu. Zemřel 14. 7. 1931 ve Vysokém Mýtě, pochován je na ústeckém hřbitově.

Bernard  Bořivoj <br />Quadrat

Bernard Bořivoj
Quadrat

13.5. 1821 -  27. 10. 1895

Narodil se 13. 5. 1821 v Praze. Vystudoval klasickou filozofii na pražské univerzitě. Pod vlivem prof. K. B. Presla a J. Redtenbachera přešel ke studiu přírodních věd, zejm. chemie. Asistentem a později docentem chemie na univerzitě v Praze. Roku 1848 odešel do Anglie za A. Hofmanem. Roku 1850 jmenován profesorem všeobecné a analytické chemie na německé technice v Brně. Pro vlastenecké postoje r. 1871 penzionován. V letech 1872-75 vyučoval na nižší německé soukromé reálné škole v Hylvátech. Byl jedním z prvních, kteří publikovali v oboru chemie česky, autor studií kompletních kyanidů platiny. Napsal několik učebnic obecné a technické chemie. Z díla: Lučebné opyty (1848), Základové chemie (1854). Zemřel 27. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

František <br />Mejdr

František
Mejdr

14.5. 1885 - 4.3. 1942

Narodil se 14. 5. 1885 v Ohnišťanech. Do Ústí nad Orlicí přišel jako mladý absolvent textilní školy v Jilemnici a obchodní školy v Praze. Obchodník textilem, výrazná osobnost města. Aktivní člen Sokola, divadelního spolku Vicena, Klubu českých turistů aj. Jeden z organizátorů vybudování Památníku odboje, staročeských poutí a všech dalších akcí spojených se získáváním financí pro stavbu divadla. V letech 1934-42 předseda Družstva pro postavení divadla. Za okupace členem národního výboru, org. ÚVOD a vedoucím odbojové skupiny v Ústí nad Orlicí (spolupracovníci: N. Vašíček, L. Cihlář, Fr. Zábrodský, V. Boštík). Zatčen na podzim 1941, vězněn v Pardubicích, Terezíně a Osvětimi, kde 4. 3. 1942 zemřel. Za zásluhy o osvobození získal od prezidenta republiky Československý válečný kříž 1939 - in memoriam.