Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Rérych

Jaroslav
Rérych

Narodil se v Kropáčově Vrutici (okres Mladá Boleslav) v rodině účetního Bedřicha Rérycha. Po studiu na reálce v Mladé Boleslavi vystudoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1912 až 1919 pobýval v zahraničí, zejména v Itálii, Švédsku a Rusku, kde ještě studoval a zdokonaloval svou malířskou techniku. Náměty pro své obrazy také získával v USA (1919-1920), Holandsku a Francii (1921). Malířská tvorba nemohla poskytovat pravidelný zdroj příjmů, a proto ještě vystudoval profesuru kreslení a deskriptivní geometrie. Od roku 1923 působil jako středoškolský profesor v Praze, České Třebové a Německém (Havlíčkově) Brodě. Na českotřebovském gymnáziu učil pouze jeden rok. Od 1.9.1926 do 31.8.1927. Na odpočinek odešel v roce 1957.

 Zabýval se krajinomalbou, portrétní tvorbou, grafikou a také plastikou (B. Němcová, K.H. Borovský …). Vystavoval v Hořicích, Táboře, Brně, České Třebové a v Praze (třikrát v Rubešově galerii). Napsal několik divadelních a rozhlasových her, v rukopise zanechal rozsáhlé Vzpomínky. Příležitostně se věnoval scénografii. Jako krajinář byl ovlivněn impresionismem. Zemřel v Havlíčkově Brodě.

Miloslav <br />Kašpar

Miloslav
Kašpar

Miloslav Kašpar se narodil dne 23. února 1924 v Dašicích, v rodině obuvníka Karla Kašpara a jeho manželky Marie, rozené Šedové. Miloslav měl ještě tři sourozence. Poté, když rodiče krátce po sobě (matka v prosinci 1929, otec v lednu 1930) zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na vychování. Malý Miloslav se tak dostal ke svým prarodičům, kde zůstal až do doby ukončení obecné školy.


Po absolvování pěti tříd obecné školy v Chocni vychodil čtyři třídy klasického Rašínova státního gymnázia v Hradci Králové. Studia ukončil v roce 1940. V době od 20. března 1940 do 20. září 1942 se vyučil číšníkem v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Zde zůstal zaměstnán do 27. září 1943, kdy byl totálně nasazen ve válečném průmyslu, v továrně fy Mráz v Chocni. Na konci druhé světové války se opět navrátil ke svému někdejšímu zaměstnavateli, kde setrval až do 30. září 1946. Od 1. října 1946 nastoupil vojenskou presenční službu, odkud se vrátil opět k Františku Jarolímovi do Chocně. Odsud definitivně odešel 20. srpna 1949. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací školu pro živnosti potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v letech 1949 – 1951 absolvoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá studia uzavřel v roce 1965 maturitou na Střední ekonomické škole veřejného stravování v Brně.


Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha. Následujícího roku se stal náměstkem ředitele Krajské správy RaJ, od roku 1955 působil ve stejné funkci na podnikovém ředitelství RaJ v Pardubicích. V roce 1959 přešel jako vedoucí provozního oddělení, technolog výroby a vedoucí obchodně výrobního oddělení na podnikové ředitelství RaJ Ústí nad Orlicí.


Dne 1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince 1980. Současně s ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka Danuška, rozená Fišerová, s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se narodil syn Miloslav.


Restaurace Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. Miloslav Kašpar patřil totiž ještě k té generaci hostinských, kteří na vlastní kůži poznali prostředí soukromých restauračních zařízení a s nimi spojenou úctu a vážnost zaměstnanců k hostům. Velice brzo si zde získal své oblíbené hosty, kteří se tu stávali každodenními návštěvníky.

František <br />Broulík

František
Broulík

Narodil se 24. 4. 1853 v Ústí nad Orlicí v domku čp. 145 na Příkopech. Vynikal krásným hlasem, který mu s pomocí učitele Fr. Špindlera zajistil přijetí do brněnského kláštera minoritů (vokalista). Studoval gymnázium, s příchodem mutace však musel místo vokalisty opustit. Vrátil se do rodného města a nastoupil místo písaře v kanceláři dr. Pitry. Ten na mladý talent upozornil Jana Ludevíta Lukese, který mu zprostředkoval kancelářské místo v Praze a ujal se jeho pěveckého výcviku (1875). Dne 17. 7. 1878 poprvé vystoupil v Prozatímním divadle a pro velký úspěch byl ihned angažován. Po roce však odešel do Štětína, později přijal nabídku ředitele vídeňské opery W. Jahna a stal se členem tehdy nejproslulejší opery ve střední Evropě. Z Vídně odešel do Pešti (1884-1903), kde spolu s Irmou Reichovou tvořili "slavné české souhvězdí". Hostoval také na českých scénách. Po změnách hranic v r. 1918 měl z důvodu přiznání penze přijmout maďarské občanství. Odmítl, přihlásil se ke svému češství, avšak přišel téměř o všechen majetek. Přesídlil tedy s rodinou do Vídně a přijal místo na velvyslanectví Československé republiky. Zde přispíval do českých novin. Rodné město navštívil pouze několikrát při svých dovolených. Po smrti druhé ženy se odstěhoval k dceři Elišce na statek ve Stanislawowě (dnes Ivano-Frankivsk), kde v listopadu r. 1931 zemřel.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Josef <br />Dědour

Josef
Dědour

30.5. 1894 - 6.7. 1976

Josef Dědour byl místopředsedou Jednotného zemědělského družstva v Ústí nad Orlicí. 28. listopadu 1957 byl Krajským soudem v Pardubicích a 30. ledna 1958 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 5 1/2 roku odnětí svobody, propadnutí celého jmění, ztrátě čestných práv občanských na 5 let a k zákazu pobytu v okrese Ústí nad Orlicí na 5 let. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 23. listopadu 1990.

Konstantin <br />Bouchal

Konstantin
Bouchal

10.5. 1866 -  14.7. 1931

Narodil se 10. 5. 1866 v Ústí nad Orlicí v rodině ústeckého krupaře. Učil se zámečníkem u firmy Andres, 21. 5. 1885 složil zkoušku strojníka parních strojů na c.k. vysoké škole technické v Praze. V r. 1888 přijat do firmy Sobotka a spol. v Kerharticích. Po založení zdejšího dobrovolného hasičského sboru byl na základě zkušeností jmenován jeho velitelem. V Hubálkově hasičské župě působil jako dozorce a pokladník, 15. 2. 1925 zvolen jejím starostou. Soustřeďoval se především na prevenci a samaritánství, často navštěvoval i ústecké školy. Od r. 1885 členem sdružení divadelních ochotníků, od r. 1896 člen spolku divadelních ochotníků Vicena (předsedou v letech 1914-30).  Aktivně pracoval téměř ve všech kerhartických a ústeckých spolcích - místopředseda Družstva pro postavení divadelní budovy v Ústí nad Orlicí, předseda Zásobní jednoty Rovnost, člen Červeného kříže atd. Část korespondence, veřejné projevy i osobní doklady jsou uloženy v městském muzeu. Zemřel 14. 7. 1931 ve Vysokém Mýtě, pochován je na ústeckém hřbitově.

František <br />Mejdr

František
Mejdr

14.5. 1885 - 4.3. 1942

Narodil se 14. 5. 1885 v Ohnišťanech. Do Ústí nad Orlicí přišel jako mladý absolvent textilní školy v Jilemnici a obchodní školy v Praze. Obchodník textilem, výrazná osobnost města. Aktivní člen Sokola, divadelního spolku Vicena, Klubu českých turistů aj. Jeden z organizátorů vybudování Památníku odboje, staročeských poutí a všech dalších akcí spojených se získáváním financí pro stavbu divadla. V letech 1934-42 předseda Družstva pro postavení divadla. Za okupace členem národního výboru, org. ÚVOD a vedoucím odbojové skupiny v Ústí nad Orlicí (spolupracovníci: N. Vašíček, L. Cihlář, Fr. Zábrodský, V. Boštík). Zatčen na podzim 1941, vězněn v Pardubicích, Terezíně a Osvětimi, kde 4. 3. 1942 zemřel. Za zásluhy o osvobození získal od prezidenta republiky Československý válečný kříž 1939 - in memoriam.