Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Demel

Jaroslav
Demel

Narodil se v České Třebové. Po maturitě na českotřebovském gymnáziu vystudoval učitelství pro školy II. cyklu, obor matematika - deskriptivní geometrie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vyučovat začal na střední odborné škole pro studující při zaměstnání v České Třebové. V roce 1977 odešel do Ústí nad Orlicí, aby se stal zástupcem ředitele jiného Třebováka Ing. Jaroslava Ploce na ústecké textilce. V roce 1992 se pak stal jejím ředitelem. Ta je nyní zajištěna tak pevně, že byla dokonce zařazena jako rodinné stříbro Pardubického kraje. 
V letech 1987 až 1989 byl nucen odejít na ONV, kde jako vedoucí odboru školství řídil mateřské, základní a později i střední školy. Po sametové revoluci byl zvolen místopředsedou rekonstruovaného ONV a v roce 1991 využil možnosti vrátit se do školy.

Mimo přímého působení na "textilce" si Jaroslav Demel vyzkoušel vyučování na Vysoké škole textilní a strojní Liberec, která tehdy zřídila v Ústí svoje konzultační středisko. O středoškolském působení  jubilanta však není třeba psát jen v minulém čase. Již dvacet let díky stálému zájmu studentů vyučuje na českotřebovském gymnáziu deskriptivní geometrii.

Sportoval od mládí, od 16 let hrál závodně především basketbal.  Českotřebovskou Lokomotivu reprezentoval v krajském basketbalovém přeboru a také v divizní soutěži. Za svou trenérskou práci s mládeží byl Jaroslav Demel oceněn také v anketě Hledáme nejlepší sportovce, trenéry a rozhodčí okresu Ústí nad Orlicí.  V roce 2002 byl na kandidátce ČSSD jako nezávislý kandidát. O dva roky později kandidoval do Senátu ČR. V komunální oblasti kandidoval Jaroslav Demel úspěšně ještě ve  volbách 2006 za českotřebovské živnostníky a v následujícím období  byl členem kontrolního výboru vedeného JUDr. Martinem Netolickým. Podílí se také na kulturním dění v České Třebové s manželkou Martou Demelovou pomáhal s realizací scén pro někoik divadelních představení spolku Hýbl či vystoupení českotřebovské skupiny Medvědi, dále se také podílí na přípravě výstav výtvarné skupiny Maxmilián. Od roku 2009 má také jako předseda na starost běh spolku Kruh přátel hudby Česká Třebová. S manželkou Martou má dvě děti Ing. Jaroslava Demela, proděkana  ekonomické fakulty Technické univerzity Liberec, dceru Ing. Markétu  Demelovou, pracovnici finančního úřadu Ústí nad Orlicí a pět vnoučat,  Jana , Markétu, Karolínu, Jakuba a Matěje.

Milan <br />Zahálka

Milan
Zahálka

Narodil se ve Vysokém Mýtě jako jediný syn Josefy, rozené Pruškové a Antonína Zahálky. V roce 1926 rodina přesídlila na Slovensko do Zvolena, kde bylo otci, bývalému kapitánu jezdectva a ruskému legionáři nabídnuto místo strojního zámečníka v dílnách ČSD. Milan zde navštěvoval národní školu a reálku. Známé události v březnu 1939 vyhnaly rodinu zpět do Čech. Otec našel zaměstnání v České Třebové a Milan vstoupil do kvinty zdejšího reálného gymnázia, aby již započatou školu dokončil. Po celé období, které zbývalo do maturity se u něho formovalo národní povědomí a vznikal zájem o českou literaturu ve spojení s historií, který následně přerostl v hluboký vztah. Jistě by v tomto směru pokračoval na vysoké škole, ale ty byly od roku 1939 uzavřeny. Úspěšný maturant pokračoval alespoň ve studiu angličtiny a francouzštiny v pražském Ústavu moderních jazyků. Po osvobození se již těžko navazovalo na předcházející studium, hlásila se také choroba.


Koncem roku 1947 uzavřel sňatek s Jaroslavou Hanyšovou z České Třebové. V roce 1950 spolu odešli za prací do Náchoda. Po návratu v polovině padesátých let se rodina (již se dvěma dětmi) nastěhovala do domku Hanyšových na Hřbitovní ulici čp. 850. Mnohostranné jazykové znalosti jej přivedly do exportních oddělení výrobních podniků, jeden čas pracoval i v peněžnictví. Volný čas ale věnoval výhradně milované literatuře ve vztahu k rodnému kraji. Zajímal se o F.M. Klácela, F.V. Krejčího, o předčasně zemřelé – básníka Jankeleho a houslistu M. Škrabala. Jeho pozornosti neušli také literární historik Arne Novák, litomyšlský rodák a předčasně zemřelý prof. K. Horský, litomyšlská učitelka F. Benešová, literárním jménem Lucie Sovová a Tereza Nováková ve vztahu k lázeňskému místu Hory u České Třebové.


Většinu svých poznatků publikoval v litomyšlském sborníku Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, ve Zpravodaji vlastivědného kroužku v Litomyšli a v krajském deníku Pochodeň. V Litomyšli absolvoval i dvě přednášky. Stalo se tak v roce 1970 a byly věnovány Arne Novákovi a vztahu Boženy Němcové k F.M. Klácelovi. Poslední práce Milana Zahálky vznikaly na lůžku litomyšlské nemocnice, kde zemřel po těžké nemoci. Rodina a přátelé se s Milanem naposled rozloučili v obřadní síni městského krematoria v České Třebové.

Karel <br />z Lichtenštejna

Karel
z Lichtenštejna

Majitel panství Lanškroun a Lanšperk, tedy i města Česká Třebová, nejznámější člen rodu Lichtenštejnů, který jako první získal knížecí titul, v erbu již užíval čtvrcený štít, který je dnes státním znakem knížectví v Alpách, s jeho jménem jsou spojeny i popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621.


Karel byl nejstarším synem Hartmanna II. z Lichtenštejna (1544–1585) a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Jeho bratry byla knížata Maxmilián a Gundaker.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde. 

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Max <br />Donnebauer

Max
Donnebauer

17.5. 1838 - 5.2. 1888

Český německy píšící numismatik. Restauratér nádražní restaurace v Pardubicích, pak v České Třebové a nádraží střed v Praze. Jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů mincí a medailí své doby (přes 7000 kusů). Sbírku získala francouzská numismatická firma Adolfa Hesse za 27000 zlatých. Odborné články ve Wiener numismatische Zeitschrift. Popis sbírky Eduard Fiala pod názvem Beschreibung der Sammlung böhmischen Münzen und Medaillen des Max Donnebauer, Praha 1888.

František <br />Preisler

František
Preisler

5.5. 1886 - 6.6. 1945

Narodil se v Poličce v rodině místního kapelníka a ředitele kůru. V prostředí, ve kterém vyrůstal podpořilo talent malého Františka, takže již jako žák měšťanské školy složil tři valčíky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (prof. Ant. Dvořák, J. Stecker, J. Klička, K. Hoffmeistr) a první hudební praxe v Nových Hradech. Hned v následujícím roce odmítl lákavou nabídku z Kutné Hory a z lásky k rodnému kraji nastupuje na místo ředitele chrámové hudby a kapelníka v České Třebové. Ještě v témž roce (1907) založil a řídil hudební spolek Filharmonia, později změněný na pěvecko-hudební spolek Smetana. Organizoval také dechovou hudbu, ale na vyšší úrovni, než jaká dosud v našem městě působila. Celý život zasvětil hudbě. Skládal, upravoval a nastudoval celou řadu významných děl, pracoval jako pedagog. Z jeho podnětu vznikl v České Třebové Spolek pro postavení divadla. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.