Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Uher

Josef
Uher

Narodil se 14. 3. 1910 v Bystřeci. Člen Sokola Bystřec, soustružníkem dřeva v Ústí nad Orlicí. Dne 2. 5. 1943 zatčen a vězněn v Pardubicích, Terezíně, Praze, Drážďanech, Lipsku a Norimberku. Zde 25. 8. 1944 odsouzen k trestu smrti. Trest nevykonán a J. Uher se 16. 5. 1945 vrátil domů. Zemřel 13. 1. 2006 v Ústí nad Orlicí.

 <br />Karel I.


Karel I.

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Josef <br />Bílý

Josef
Bílý

Josef Bílý - povoláním soukromý zemědělec, stavební dělník a družstevní zemědělec byl Okresním soudem v Lanškrouně 10. července 1951 z důvodu ohrožení jednotného hospodářského plánu odsouzen k 8 týdnům odněntí svobody a k peněžitému trestu 3000 Kč.

Rehabilitován byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 16. srpna 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Barcal

František
Barcal

1. 10. 1848 -  26. 10. 1917

Narodil se 1. 10. 1848 v Nových Hradech. Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a poté medicínu na pražské univerzitě. Promoval 27. 2. 1875. Poté přišel do Ústí nad Orlicí a začal pracovat nejprve jako městský lékař, později byl jmenován i lékařem železničním. V průběhu 1. světové války se stal jednatelem nově vzniklé odbočky Červeného kříže. Spolek zřídil a provozoval filiálku c. k. záložní nemocnice Vysokomýtské, která byla umístěna v domě katolických spolků v Ústí nad Orlicí (dnešní Malá scéna) a dr. Barcal se stal společně s dr. F. Vicenou ošetřujícím lékařem. Po smrti syna Klementa se s manželkou Annou rozhodli celý svůj majetek věnovat. Městu Ústí nad Orlicí darovali dům čp. 1 k umístění městského muzea, čítárny a knihovny, který měl být na synovu paměť pojmenován "Klementinum". Založili fond okresní kolonie sirotčí v Ústí nad Orlicí, při Gymnáziu ve Vysokém Mýtě zřídili stipendia a značný obnos peněz věnovali na vybudování okresní veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 10. 1917 v Havlíčkově Brodě a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

Jiří <br />Keprt

Jiří
Keprt

2. 10. 1932 -  30.6. 2020

Narodil se 2. října 1932 v České Třebové v rodině průvodčího vlaků ČSD. Je to mladší bratr Dobromila, známého kapelníka, učitele hudby a hudebního skladatele (*1920, +2014). Měl ještě starší sestru Věru Vincíbrovou (*1923, +2008). Stejně jako bratr se i Jiří Keprt také věnoval od mládí hudbě. Známé je jeho působení na českotřebovském reálném gymnáziu na začátku padesátých let, kdy spolu se svými spolužáky (připomeňme např. dvojčata Langovy nebo o rok mladšího Josefa Petráka) založil a vlastně i vedl velmi kvalitní kapelu, pro kterou dokázal aranžovat mnoho zajímavých písní.  Pamětníci připomínají jeho působení (a vedení hudby) v operetě Mamzele Nitouche, kterou hrál na Vánoce v roce 1960 v Národním domě DS Hýbl (25. a 26. prosince). V této inscenaci si zahrál svou životní dvojroli (Floridor/Celesten) tehdy populární Karel Tomeš.
Po maturitě na českotřebovském gymnáziu absolvoval Jiří Keprt v roce 1955 Pedagogickou fakultu v Brně a od téhož roku pracoval jako učitel matematiky a fyziky na zdejší osmileté střední škole a a o rok později na průmyslové škole pro pracující v České Třebové. Současně dálkově vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde si jeho talentu povšiml Prof. RNDr. Bedřich Havelka, DrSc., vedoucí katedry optiky a teoretické fyziky. V roce 1963 Jiří Keprt nastoupil jako odborný asistent a vědecký pracovník do tehdy nově zakládané Laboratoře optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd. Tam působil celý svůj odborný život, také ještě jako osmdesátník.
Odborný růst Jiřího Keprta na přírodovědecké fakultě dokládají jeho postupy a vědecké hodnosti. V roce 1967 získal titul RNDr., o rok později obhájil kandidátskou práci (CSc.) a doktorskou disertační práci (DrSc.) pak v roce 1992.  Bohatá je také jeho publikační činnost a praktická užitečnost jeho působení v oboru holografie a stavbě unikátních optických přístrojů. Získal možnost dlouhodobé stáže v USA u prof. Leiha, Michigan (1978). Byl členem řešitelských týmů a koordinátorem řady vědeckých projektů. O jeho působení na Olomoucké Univerzitě Palackého můžeme najít množství záznamů a jeho odborný život je popisován se superlativy. Dlouhá léta přednášel v oborech optika a optoelektronika, vychoval řadu doktorandů a odborných pracovníků především v oboru holografie. V roce 2012 byl Jiří Keprt oceněn  rektorem olomoucké univerzity za zásluhy o rozvoj uznávané olomoucké optické školy udělením zlaté medaile Univerzity Palackého u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.

Josef <br />Kalous

Josef
Kalous

26. 10. 1907 - 6.4. 1990

Josef Kalous, rodák z Orliček, obchodník, později horník a dělník. Josef Kalous se vyučil obchodníkem u pana Bibuse v Ústí nad Orlicí. Vojenskou službu měl ve Vysokém Mýtě a po návratu mu jeho otec předal vedení divize v jeho obchodní společnosti Antonín Kalous a spol. v Jablonném nad Orlicí. V roce 1934 se oženil. V roce 1949 byla firma znárodněna a zařazena pod národní podnik Kovomat. Podle slov syna Jana Kalouse předal otec v 50. letech plukovníku Dudovi obnos 25000 pro rodiny politických vězňů. 27. září 1958 byl zatčen, 27. ledna 1959 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen za velezradu k 8 letům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k propadnutí celého jmění. Po odsouzení pracoval v táboře Vojna v Příbrami. 9. května 1960 byl na amnestii propuštěn. Pracoval jako dělník v cementárně a jako skladník. Po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů Českloslovenska. Zemřel 6. dubna 1990.

Josef Kalous byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.