Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.

František <br />Bálek

František
Bálek

Spisovatel, redaktor, orientalista-sinolog, autor detektivních a dobrodružných příběhů.
Narodil se ve Starém Sedle na Sokolovsku. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v Holicích. V letech 1945-1947 studoval gymnázium v Prachaticích. Po těchto studiích od roku 1947 do roku 1950 pracoval jako pomocný dělník v Chotěbořských kovodělných strojírnách. Potom odešel do ČKD Děčín. V této době ukončil maturitou přípravný kurz pro pracující zamýšlející studovat na vysokých školách. Následovalo studium Vysoké školy politických a hospodářských věd. Uprostřed studia přestoupil na obor filozofie a začal studovat čínštinu a dějiny Dálného východu. Na sklonku šedesátých let začal publikovat kriminální příběhy s dobrodružnou zápletkou a posléze i realistické romány, jako redaktor autor mezinárodněpolitických článků.

Josef <br />Prchal

Josef
Prchal

Spisovatel knih pro mládež, autor pedagogických knih a příruček.
Josef Prchal se narodil v Lučici v rodině středního zemědělce. Vyrůstal na zemědělské usedlosti společně se třemi sourozenci. Obecní školu absolvoval s výtečným prospěchem v Lučici v letech 1912—1917. Následovalo studium na měšťanské škole v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě; každý den ho čekala pěší túra do Okrouhlice na vlak, po škole zpět. Po jednoročním učebním kurzu pokračoval v letech 1921—1925 ve studiích na učitelském ústavu, obojí absolvoval v Čáslavi. Po získání maturity se věnoval naplno učitelskému povolání. Postupně učil na školách obecních a měšťanských. V letech 1946-1950 studoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy se specializací na mateřský jazyk a dějepis pro II. stupeň. Na to navázalo studium na Vysoké škole pedagogické v letech 1953—1955 se specializací český jazyk a literatura pro školy III. stupně a pedagogika a psychologie pro školy III. stupně. S povolením ministerstva školství studoval současně dva obory. Po řádném vystudování vyučoval jako profesor na střední škole a k tomu ještě externě na škole vysoké. V závěru profesního života pracoval Josef Prchal na ministerstvu školství a na škole sociálně-právní, a to až do důchodu, kam odešel v roce 1966. Poté se plně věnoval literární činnosti. Umírá v roce 1987.
Josef Prchal publikoval celkem 32 knih, většinou v několika vydáních. Nejúspěšnější byl Bílý jestřáb, který dostal hlavní cenu v anonymní soutěži „Družstevní práce“.
Od počátku třicátých let minulého století psal do časopisů pro děti a mládež; do Ohníčku, Mateřídoušky, Úsvitu, Klasu, Mladého hlasatele či Českého domova přispíval verši, povídkami i pohádkami. Pro dospělé čtenáře publikoval verše i prózy v časopisech a novinách Nový lid, Niva, Rozkvět, Venkov, Národní politika, Kultura a Květy. Spolupracoval také s rozhlasem a pořádal besedy s ukázkami z tvorby. S československým filmem spolupracoval na zfilmování své povídky Kabát pro Evičku.
Pseudonymy a šifry, kterých používal: P. Janovec, J. v Prchal, J. Pl., -ch-já-.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel  <br />Klouček

Karel
Klouček

31. 10. 1919 -     ?   

Plachtař, motorář, absolvent plachtařské zkoušky stupně „A“, člen „Masarykovy letecké ligy“, 1936-1964 náčelník a instruktor plachtařů v Ústí nad Orlicí.

Otakar <br />Hruška

Otakar
Hruška

4. 10. 1878 - 8.2. 1950

Třebovský rodák Ing. Otakar Hruška se stal uznávaným odborníkem v oboru hornictví. Jeho mnohaleté odborné zkušenosti bývaly často využívány během jeho působení na různých vysokých postech v podnicích zabývajících se těžbou nerostných surovin.

Narodil se v České Třebové v rodině Otakara Hrušky staršího, účetního v místním pivovaru a jeho manželky Veroniky, dcery hostinského Bernarda Vostárka. Manželé Hruškovi byli nadáni podnikavých duchem. Dne 3. ledna 1905 se stali majiteli domů čp. 72 - 73 v Hýblově ulici, na jejichž místě dnes nalezneme výstavnou budovu spořitelny s okolní zástavbou.

Ing. Otakar Hruška vystudoval reálku v Pardubicích a v roce 1902 ukončil vysokoškolská studia na c. k. důlní akademii v Příbrami. Poté se stal báňským inženýrem ve Slaném a později působil jako místoředitel horního ředitelství České obchodní společnosti ve Světci u Bíliny. Od 15. července 1911 do 30. listopadu 1938, kdy odešel ze zdravotních důvodů do ústraní, pracoval jako závodní v dolech hnědouhelného revíru výše uvedené společnosti a to postupně na dolech Albert v Tuchomyšli, Marie Antonie v Roudníkách, Alexandr v Řetenicích a nejdéle v dole Apollo v Ledvicích u Duchcova. Současně také vykonával funkci přednosty inspektorátu v Ledvicích. Po záboru hnědouhelných dolů v roce 1938 byl zvolen členem komise pro projednávání československo-německých hospodářských záležitostí.

Ing. Otakar Hruška se věnoval také publikování odborných knih a příruček s geologickou tématikou, ve své době vysoce ceněných a využívaných v báňském školství.

Dne 28. července 1903 se ing. Hruška oženil s osmnáctiletou slečnou Marií Müllerovou z Parníka, dcerou Josefa Müllera, nájemce tamní tovární restaurace. Manželům Hruškovým se narodily dvě dcery, v roce 1904 Marie a v roce 1906 Karla.

Podle stavebních plánů z roku 1930, postavila zdejší firma Rössler & Kudlík pro ing. Hrušku v Javorce vilu čp. 1462, které se podle jména majitelovy manželky dostalo názvu "Marie". Sem se po svém odchodu z hnědouhelných dolů přestěhoval a zde také dne 8. února 1950 zemřel.

Karel <br />Kubánek

Karel
Kubánek

18. 10. 1901 - 1.2. 1994

Dramatik, spisovatel, publicista.

Karel Kubánek byl jedním z prvních absolventů chotěbořského gymnázia (abiturientský ročník 1921). Poté odešel studovat vysokou školu obchodní do Prahy, kde potom prožil většinu života.

Celým životem ho provázela láska k divadlu. Již při studiích na gymnáziu odehrál a režíroval desítky divadelních her v akademickém spolu Rieger a v ochotnickém spolku Palacký. Během pražských studií se mu naskytla příležitost odehrát v tehdy novém Tylově divadle v Nuslích role v několika představeních. Jeho divadelní kariéra však nebyla dlouhá. Po získání titulu komerčního inženýra zakotvil v pražském pojišťovnictví. Zakrátko se oženil a založil rodinu.

Celý život ho pronásledovaly zdravotní potíže, a tak dobu, kdy musel ležet, překonával psaním. Už na gymnáziu se pokoušel literárně tvořit. Svoje prvotiny, krátké a satirické články, zasílal do Hlasů z Posázaví. Podepisoval je značkou bratr Hnát Řimbaba. Napsal řadu divadelních her - komedie, dramata, historické hry, detektivky.

Kubánek se ve svých dílech věnoval také svému rodnému městu. Chotěbořskou epizodu husitských válek zpracoval v dramatu Kacíři. Dějiny Chotěboře zpracoval ve zkrácené verzi pod názvem Kapitoly z dějin Chotěboře. Ty vycházely na pokračování v novinách Cesta vysočiny. Čtenáři časopisu Chotěbořské ECHO měli možnost seznámit se s ukázkami z knihy Kronika rodu Kubánků, které vycházely na pokračování v roce 1997 pod názvem Vítr vane Vysočinou.