Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Broulík

František
Broulík

Narodil se 24. 4. 1853 v Ústí nad Orlicí v domku čp. 145 na Příkopech. Vynikal krásným hlasem, který mu s pomocí učitele Fr. Špindlera zajistil přijetí do brněnského kláštera minoritů (vokalista). Studoval gymnázium, s příchodem mutace však musel místo vokalisty opustit. Vrátil se do rodného města a nastoupil místo písaře v kanceláři dr. Pitry. Ten na mladý talent upozornil Jana Ludevíta Lukese, který mu zprostředkoval kancelářské místo v Praze a ujal se jeho pěveckého výcviku (1875). Dne 17. 7. 1878 poprvé vystoupil v Prozatímním divadle a pro velký úspěch byl ihned angažován. Po roce však odešel do Štětína, později přijal nabídku ředitele vídeňské opery W. Jahna a stal se členem tehdy nejproslulejší opery ve střední Evropě. Z Vídně odešel do Pešti (1884-1903), kde spolu s Irmou Reichovou tvořili "slavné české souhvězdí". Hostoval také na českých scénách. Po změnách hranic v r. 1918 měl z důvodu přiznání penze přijmout maďarské občanství. Odmítl, přihlásil se ke svému češství, avšak přišel téměř o všechen majetek. Přesídlil tedy s rodinou do Vídně a přijal místo na velvyslanectví Československé republiky. Zde přispíval do českých novin. Rodné město navštívil pouze několikrát při svých dovolených. Po smrti druhé ženy se odstěhoval k dceři Elišce na statek ve Stanislawowě (dnes Ivano-Frankivsk), kde v listopadu r. 1931 zemřel.

Karel <br />Holbik

Karel
Holbik

Profesor Karel Holbik je rodák z České Třebové žijící mnoho desetiletí v USA, kde se dokázal prosadit tak, že jeho osud je popsán v americké encyklopedii Who´s Who in America.


Pochází z železničářského prostředí, v němž vysokoškolská tradice nebyla. Tím, že začal studovat na gymnáziu, přijal jiné perspektivy. Gymnázium prohloubilo především zájem o francouzštinu a o jeho další studium. Po letech mu znalost této řeči umožnila přednášet na francouzských vysokých školách a také v Bruselu, Francouzské Africe a v Tunisu. Francouzština mu také pomohla získat pozvání k účasti na ekonomické konferenci na pařížské Sorboně. S manželkou, Češkou, si vyměnili manželské sliby také ve francouzštině v ženevském kostele ve Švýcarsku.


Ani němčinu nezanedbával. Prázdniny trávil v Rakousku a v Sudetech. V r. 1939 udělal univerzitní zkoušku a o prázdninách po septimě, se pustil do angličtiny na Anglickém ústavu v Praze. Výlohy tehdy uhradil z malého stipendia, které mu v tu dobu poskytla českotřebovská spořitelna.


Rok 1939 byl pro něho nečekaný mezník. Nevrátil se do oktávy a ke kamarádům do Třebové, ale zůstal v Praze u svého bratra. Pobyt v Praze mu umožnil pokračovat v angličtině a přidat k tomu italštinu. (Znalost tohoto jazyka a jeho kniha "Italy in International Cooperation" publikovaná v Itálii v r. 1959 mu otevřela dveře do celého Apeninského poloostrova.) Do Třebové jezdil z Prahy a později z Baťových závodů ve Zlíně, kde byl zaměstnán, na víkendy tak dlouho, dokud tam bydlela jeho matka.


Cizí jazyky se staly jeho existenční základnou a také koníčkem. K nim se přidalo později právo absolvoval právo na Karlově univerzitě roku 1947.


Karel Holbik nastoupil u Baťů, kde se stal sekretářem velmi vlivného a kompetentního spolupracovníka pana Batrly, který zastupoval Baťu v USA. Kvůli tomuto setkání měl touhu poznat Ameriku.


Do USA odjel po promoci na UK v prosinci 1947, kde mu studium na právnické fakultě umožnilo seznámit se s profesorem národního hospodářství dr. Karlem Englišem.


V Americe studoval získal MBA v roce 1950 na universitě v Detroitu, 1955 získal doktorát na univerzitě ve Wisconsinu, kde také učil. Poté přišla nabídka, aby v akademickém roce 1963-1964 nastoupil na pozici rezidenčního ekonomického poradce na Námořní akademii v Newportu (RI). Na univerzitě v Bostonu učil (1958-1986) a na harvardské univerzitě (1973-1998).

Publikační činnost ho později přivedla i na čtyři roky ke Spojeným národům (OSN) v New Yorku, kde mu nabídli místo vedoucího finančního oddělení.

Svou akademickou práci ukončil v roce 1998.

 <br />Karel I.


Karel I.

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Lea <br />Janečková-Zvěřinová

Lea
Janečková-Zvěřinová

26.6. 1925 - 7.6. 2001

Tanečnice, pedagožka, choreografka, režisérka.

Po studiích na taneční škole v Hradci Králové přešla v roce 1945 do Národního divadla, kde působila jako členka baletního sboru. V letech 1953-1961 byka členkou v Buriánově D 34 v pantomimické skupině M. Sládka. Krátce také působila v Divadle Čs. armády, ve Státním divadelním studiu, kde vytvořila choreografie mj. činoherních představení pro Divadlo Za brabou. Po politickém zákazu Státního divadelního studia spolupracovala především s režiséry oblastních divadel. Byla lektorkou vzdělávacích akcí, mj. Kurzu divadelní režie a herectví či Kurzu pro vedoucí dětských dramatických kolektivů. Pro olympiádu v Melbourne 1956 vytvořila choreografii pódiové skladby moderních gymnastek.

Alois <br />Vrecl

Alois
Vrecl

15.6. 1896 - 1986

Narodil se v nádražní budově železniční stanice Cerekvice – Česká Hrušová (dnešní Cerekvice nad Loučnou). Krátce po jeho narození se rodina Vreclova se šesti dětmi přestěhovala do Peček, kde Alois prožil své mládí a navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Krátce po vyučení v Praze jej otec v 16 letech přihlásil do Rakousko-uherské armády. V ní pak sloužil nejdříve jako elév u hudby a poté jako zdravotník u 2. pěšího pluku v Brašově v Sedmihradsku (dnes Rumunsko). Od zdravotní služby byl převelen k tehdy se ještě tvořícímu letectvu a byl vycvičen pilotem. Po získání leteckého průkazu (č. 868) roku 1917 bojoval na východní frontě (Zborov a Oděsa), kde mu byly přiznány tři sestřely nepřátelských letadel.

Po skončení I. sv. války se Alois Vrecl přihlásil do řad vznikající čs. armády a sloužil u letectva jako pilot. Létal na takřka všech typech letadel, kterými v té době letectvo disponovalo. V jeho řadách se zúčastnil také bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Za tuto službu byl také vyznamenán.

Alois Vrecl byl dobrým pilotem a v jeho hodnocení najdeme kladné posudky jeho odborných znalostí, ale i vlastností osobnostních. Při různých leteckých soutěžích se umisťoval mezi prvními. Sloužil u různých útvarů po celé republice, ponejvíce u leteckého pluku 1 v Praze Kbelích a byl povyšován podle předpisů. Protože byl velmi dobrým pilotem, bylo mu roku 1923 svěřeno řízení letadla na tu dobu dálkového letu Praha – Göteborg přes Berlín a Kodaň.

V roce 1926 se Alois Vrecl "proslavil" akrobatickým kouskem, když v Praze na stroji Avia BH podletěl vyšehradský železniční most, za což byl kázeňsky potrestán. V roce 1928 se stal prvním vojenským pilotem, který seskočil z letadla na padáku československé výroby.
V roce 1939 Alois Vrecl odešel ilegálně do Polska, aby se přihlásil do řad vznikajícího čs. zahraničního vojska. Po krátkém pobytu v Krakově odplul s dalšími dobrovolníky do Francie, kde byl zařazen jako vojenský pilot do cizinecké legie. Ve Francii a v severní Africe se podílel na výcviku francouzských a čs. pilotů. Po vyhlášení války Francii odplul v červnu 1940 do tehdejší Velké Británie. Zde pak sloužil jako pilot dopravních letadel u 24. perutě britského Královského letectva (dále RAF). V roce 1945 přiletěl na kontinent spolu s 21. skupinou armád maršála Montgomeryho osvobozující Francii a Belgii.
Po osvobození byl Alois Vrecl několikrát vyznamenán, byl povyšován a nadále sloužil u čs. letectva. Zlom v jeho vojenské kariéře nastal po roce 1948, a ač byl členem KSČ (od r. 1946) nevyhnulo se mu vyloučení z armády, coby příslušníka RAF. Po opuštění armády se Alois Vrecl živil v podřadných profesích, povětšinou jako pomocný dělník. V roce 1983 zemřel v Dřínově u Kralup nad Vltavou ve svém rodinném domku čp. 87 a je pochován v Třeboradicích. Byl rehabilitován v roce 1969 (povýšen na podplukovníka) a podruhé v roce 1991 byl povýšen in memoriam na plukovníka letectva.

Alois Vrecl byl adoptoval syna Arnošta Staňka, který létal v RAF a zahynul nad kanálem La Manche.

Ladislav <br />Vyskočil

Ladislav
Vyskočil

26.6. 1899 -  22. 10. 1943

Narodil se 26. 6. 1899. Majitel elektrotechnického závodu v Kyšperku (Letohrad). Pro odbojové hnutí zhotovoval vysílací a přijímací radiostanice pro spojení se zahraničím. Zatčen 24. 10. 1941 na udání. Vězněn v Pardubicích, Terezíně a Drážďanech, kde byl 22. 10. 1943 popraven.