Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Milan <br />Langer

Milan
Langer

Milan Langer, výtvarník a básník, se narodil v Ústí nad Orlicí, žil v Hradci Králové.
Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu).
Milan Langer byl také člen hudební skupiny Meat House Chicago I.R.A., autor textů a výtvarné podoby obalů všech jejích alb. V roce 2011 mu vyšla kniha Red Crab Migration - devatenáct textů. "Langerova poezie je prodloužením malby. Typografické členění textu plní funkci rytmickou a grafickou, rozrušuje instituci řeči. Typografický prostor je plný proměnlivých mezer, kryptogramů a usazenin. Slovní spojení se skládají v celkový obrazec, prázdný prostor kolem znaků získává svou důležitost. Básně jsou objektem v objektu, či spíše četnými možnými objekty, prostory, osobami a odkazy." (PhDr. Michal Tošner). 

Milan Langer zemřel 20. listopadu 2017.

Lea <br />Janečková-Zvěřinová

Lea
Janečková-Zvěřinová

Tanečnice, pedagožka, choreografka, režisérka.

Po studiích na taneční škole v Hradci Králové přešla v roce 1945 do Národního divadla, kde působila jako členka baletního sboru. V letech 1953-1961 byka členkou v Buriánově D 34 v pantomimické skupině M. Sládka. Krátce také působila v Divadle Čs. armády, ve Státním divadelním studiu, kde vytvořila choreografie mj. činoherních představení pro Divadlo Za brabou. Po politickém zákazu Státního divadelního studia spolupracovala především s režiséry oblastních divadel. Byla lektorkou vzdělávacích akcí, mj. Kurzu divadelní režie a herectví či Kurzu pro vedoucí dětských dramatických kolektivů. Pro olympiádu v Melbourne 1956 vytvořila choreografii pódiové skladby moderních gymnastek.

Jiří  <br />Fišer

Jiří
Fišer

Jiří Fišer se narodil spolu s bratrem Josefem 7. 1. 1936 v České Třebové.  Jeho otec Arnold Fischer pracovall na dráze, jako úředník v železničním skladě v České Třebové, kde pracoval až do dubna 1939, kdy byl kvůli židovskému původu poslán do výslužby. Po té se rodina přestěhovala do Přerova. Arnold Fischer se zapojil do odboje, gestapo ho v roce 1940 zatklo a byl bez soudu poslán do koncentračního tábora Dachau. Později byl převezen do koncentračního tábora Neuengamme nedaleko Hamburku, kde 17. května 1941 zemřel. Arnold Fischer je uveden na pamětní desce v nádražní hale v České Třebové mezi oběťmi války z řad železničních zaměstnanců.

Jiří Fišer byl s matkou i dvěma sourozenci v roce 1942 deportován do Terezína. Děti se po celou dobu pobytu v Terezíně s matkou nemohly potkat. Poprvé se setkaly až po dvou letech 15. května 1944 během transportu do Osvětimi Birkenau, kam byla celá rodina deportována. Umístěni byli v tzv. terezínském rodinném táboře. Po likvidaci rodinného tábora v červenci 1944 zůstala z celé rodiny naživu pouze dvojčata Jiří a Josef. Až několik let po válce se bratři Fischerovi dozvěděli, že jejich dvaatřicetiletá maminka Emilie a desetiletá sestra Věra zahynuly v noci z 11. na 12. července 1944 v osvětimské plynové komoře společně se třemi a půl tisíci československých žen a dětí.
S několika desítkami dalších dvojčat z celé okupované Evropy byli Jiří a Josef umístěni na zvláštní nemocniční oddělení do bloku č. 14, kde byli zařazeni do programu zkoumání jednovaječných dvojčat, vedeným nechvalně známým doktorem Mengelem.
Po návratu oba chlapci bydleli u svého strýce v Nesovicích u Brna, který během transportu do Osvětimi uprchl a tím si zachránil život. 
Jiří Fišer vystudoval vojenskou školu v Moravské Třebové. Poté pracoval jako důstojník. V té době se také s bratrem nechali přejmenovat ze jména Fischer na Fišer. jeho koncentračními tábory podlomené zdraví mu nedovolilo dále setrvat v armádě. Proto začal studovat elektrotechnickou průmyslovku v Olomouci. Po jejím ukončení pracoval v MEZu v Zábřehu jako zkušební technik na rozvaděčích. Jiří Fišer je členem Olomoucké židovské komunity v Lošticích, kde mají synagogu. Druhý z dvojčat Josef Fišer vystudoval železniční školu ve Valticích. Zemřel v roce 1980.
O životě Jiřího Fišera vyšla v roce 2020 v nakladatelství Zeď kniha pod názvem Mengeleho dvojče A-782, jejímž autorem je Pavel Baroch.

 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

28.8. 1920 -  22. 11. 2013

František Uhlíř se narodil 28. 8. 1920 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u otce Františka (*1892), kapelníka ústecké městské hudby. Hru na klavír studoval u N. Fišera a v Pardubicích, pozoun u prof. Smékala v Brně. Od 14 let byl členem Cecilské hudební jednoty. První skladatelské pokusy se hrály již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz (improvizace v taneční hudbě). Za války byl totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, František byl jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze působil jako učitel místní hudební školy. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel Bohuše Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Od roku 1970 komponuje především pro dechový orchestr. První skladba, pochod, byla odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944, řada dalších nahrána různými orchestry. V provedení vojenské hudby byly součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, byl spoluzakladatelem festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987). Do sbírek městského muzea věnoval množství notového materiálu. Soubor obsahuje skladby provedené místními hudebními tělesy v průběhu dvou staletí, zastoupena je tištěná i rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Publikační činnost: s J. Šilarem "Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s K. Štanclem historie taneční hudby "Hráli jsme pro radost". Samostatně "170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí" a "Ústecký hudební život v období Československé republiky". Čestné občanství města Ústí nad Orlicí bylo Františku Uhlířovi uděleno 5. 9. 2000.

František <br />Fiala

František
Fiala

11.8. 1820 -  10.7. 1892

Narodil se 11. 8. 1820 v Kostelci nad Orlicí. Po studiích obchodníkem v Ústí nad Orlicí, v roce 1860 zvolen starostou. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. První starosta okresního zastupitelstva (1866), od roku 1867 poslanec zemského sněmu. Aktivní při organizování táborů lidu - tehdy mimo zákon stojících opozičních lidových shromáždění. Dne 22. 8. 1868 spolupředkladatel deklarace, kterou byla zahájena tzv. pasívní rezistence poslanců, požadující uznání státoprávní svébytnosti českých zemí. Pro radikální názory donucen postupně opustit veřejné funkce. Na jeho počest byla na počátku 20. století založena nadace, podporující zchudlé ústecké rodáky. Zemřel 10. 7. 1892 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

František <br />Kruml

František
Kruml

23.8. 1864 -  26.6. 1941

Stavitel. František Kruml pocházel z početné rodiny zednického mistra Vincence Krumla z Bílku. Vyučil se zedníkem a pokračoval studiem Nižší stavební průmyslovky v Praze. Po předčasném úmrtí otce byl nucen po dvou letech studium přerušit a jako nejstarší syn pomáhal matce živit rodinu. Pílí a houževnatostí vyrostl ze zednického mistra ve spolehlivého a kvalifikovaného stavaře.V Chotěboři založil vlastní staviební firmu s parní pilou, lomem a kruhovou cihelnou na Bílku. Společně se svým synem Josefem se zúčastnil prvního betonářského kursu v českých zemích a otevřel vlastní cementárnu. Zrealizoval celou řadu významných staveb nejen v Chotěboři, ale i v okolí. Podílel se na rekonstrukci zámku v Malči, Chotěboři (po požáru v roce 1927), a Rozsochatci. Je autorem pozoruhodného a na svou dobu pokrokového chotěbořského řadového sídliště Krumlov. V letech první světové války postavil chotěbořské gymnázium, dále dům čp. 614 S věžičkou nyní u kruhového objezdu, kde byly v letech 1918-1919 umístěny kvinta a sexta místního gymnázia, postavil také Hubáčkovu vilu, v Eckhartově továrně v letech 1906-1908 rozšiřoval tovární halu, v roce 1902 postavil kapličku Svaté Anny a další. Když nebyla v Chotěboři a okolí práce dokázal sehnat práci na stavbách až ve Vídni. Patřil též k předním aktivním činitelům ve městě. Stal se iniciátorem založení Reálného gymnázia v Chotěboři. Zemřel v Chotěboři a je pochován na městském hřbitově.