Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Pavel  <br />Bartoň

Pavel
Bartoň

Pavel Bartoň (vlastním jménem Jiří Šeda) projevoval už od dětství výrazné hudební nadání.  Po maturitě na gymnáziu studoval zpěv na Lidové konzervatoři. První nahrávky natočil jako technický pracovník hudebního vydavatelství Supraphon. Vojenskou službu absolvoval jako zpěvák v Armádním uměleckém souboru a pak se vydal na dráhu sólového zpěváka. Nechtěl však mít nálepku protekčního dítěte, proto si zvolil pseudonym zcela odlišný od svého jména. Jeho otec, hudební vědec a spisovatel Jaroslav Šeda, byl totiž v té době generálním ředitelem Supraphonu.
V roce 1973 zvítězil Pavel Bartoň v soutěži Intertalent v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín), účastnil se soutěží Děčínská kotva a Bratislavská lyra, v anketě Zlatý slavík se umístil na sedmém místě. V tomtéž roce si zahrál ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně malou roli kazatele. Vzápětí dostal výjimečnou nabídku na smlouvu s německou vydavatelskou firmou Ariola. Smlouva se však nerealizovala pro nesouhlasný postoj agentury Pragokoncert. Pavel Bartoň pak odešel z Prahy do Ostravy, kde spolupracoval s Ivo Pavlíkem a jeho popularita postupně klesala. Hrála vtom roli i skutečnost, že nikdy neměl vlastní doprovodnou kapelu. Jedny ze svých posledních nahrávek pak pořídil v 80. letech 20. století s Orchestrem Václava Hybše. Na začátku 90. let ukončil svou pěveckou kariéru a začal se věnovat pěstování bonsají a výrobě keramiky, především misek na bonsaje. Často býval srovnáván s Karlem Gottem. Je zajímavé, že pro ně oba tvořili v té době stejní autoři.

Alois <br />Vrecl

Alois
Vrecl

Narodil se v nádražní budově železniční stanice Cerekvice – Česká Hrušová (dnešní Cerekvice nad Loučnou). Krátce po jeho narození se rodina Vreclova se šesti dětmi přestěhovala do Peček, kde Alois prožil své mládí a navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Krátce po vyučení v Praze jej otec v 16 letech přihlásil do Rakousko-uherské armády. V ní pak sloužil nejdříve jako elév u hudby a poté jako zdravotník u 2. pěšího pluku v Brašově v Sedmihradsku (dnes Rumunsko). Od zdravotní služby byl převelen k tehdy se ještě tvořícímu letectvu a byl vycvičen pilotem. Po získání leteckého průkazu (č. 868) roku 1917 bojoval na východní frontě (Zborov a Oděsa), kde mu byly přiznány tři sestřely nepřátelských letadel.

Po skončení I. sv. války se Alois Vrecl přihlásil do řad vznikající čs. armády a sloužil u letectva jako pilot. Létal na takřka všech typech letadel, kterými v té době letectvo disponovalo. V jeho řadách se zúčastnil také bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Za tuto službu byl také vyznamenán.

Alois Vrecl byl dobrým pilotem a v jeho hodnocení najdeme kladné posudky jeho odborných znalostí, ale i vlastností osobnostních. Při různých leteckých soutěžích se umisťoval mezi prvními. Sloužil u různých útvarů po celé republice, ponejvíce u leteckého pluku 1 v Praze Kbelích a byl povyšován podle předpisů. Protože byl velmi dobrým pilotem, bylo mu roku 1923 svěřeno řízení letadla na tu dobu dálkového letu Praha – Göteborg přes Berlín a Kodaň.

V roce 1926 se Alois Vrecl "proslavil" akrobatickým kouskem, když v Praze na stroji Avia BH podletěl vyšehradský železniční most, za což byl kázeňsky potrestán. V roce 1928 se stal prvním vojenským pilotem, který seskočil z letadla na padáku československé výroby.
V roce 1939 Alois Vrecl odešel ilegálně do Polska, aby se přihlásil do řad vznikajícího čs. zahraničního vojska. Po krátkém pobytu v Krakově odplul s dalšími dobrovolníky do Francie, kde byl zařazen jako vojenský pilot do cizinecké legie. Ve Francii a v severní Africe se podílel na výcviku francouzských a čs. pilotů. Po vyhlášení války Francii odplul v červnu 1940 do tehdejší Velké Británie. Zde pak sloužil jako pilot dopravních letadel u 24. perutě britského Královského letectva (dále RAF). V roce 1945 přiletěl na kontinent spolu s 21. skupinou armád maršála Montgomeryho osvobozující Francii a Belgii.
Po osvobození byl Alois Vrecl několikrát vyznamenán, byl povyšován a nadále sloužil u čs. letectva. Zlom v jeho vojenské kariéře nastal po roce 1948, a ač byl členem KSČ (od r. 1946) nevyhnulo se mu vyloučení z armády, coby příslušníka RAF. Po opuštění armády se Alois Vrecl živil v podřadných profesích, povětšinou jako pomocný dělník. V roce 1983 zemřel v Dřínově u Kralup nad Vltavou ve svém rodinném domku čp. 87 a je pochován v Třeboradicích. Byl rehabilitován v roce 1969 (povýšen na podplukovníka) a podruhé v roce 1991 byl povýšen in memoriam na plukovníka letectva.

Alois Vrecl byl adoptoval syna Arnošta Staňka, který létal v RAF a zahynul nad kanálem La Manche.

Josef  Cyrill<br />Sychra

Josef Cyrill
Sychra

Narodil se 12. 3. 1859 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u svého otce Václava. Varhanní školu absolvoval u prof. Františka Skuherského v Praze. Při studiu získával praktické hudební zkušenosti jako basista a varhaník v Emauzském kláštěře. V letech 1879-82 byl varhaníkem a ředitelem kůru (1882-89) ve Staré Boleslavi. Vedl zpěvácké spolky Václav a Bojan. V letech 1889-1923 působil jako ředitel kůru v Mladé Boleslavi, vyučoval také zpěv na gymnáziu a reálce. Řídil zpěvácký spolek Boleslav a provozoval vlastní soukromou hudební školu. Ve své době byl považován za nejlepšího žijícího církevního skladatele. Roku 1930 obdržel papežské vyznamenání - jmenován rytířem řádu sv. Řehoře Velikého. Nositel zlaté medaile Čs. obce pěvecké. Skladatelské činnosti se věnoval velmi pilně, zanechal na 450 prací věnovaných převážně hudbě chrámové a sborovému zpěvu. Zemřel 21. 8. 1935 ve Staré Boleslavi. Z díla: Populární škola na varhany, autobiografické Vzpomínky českého muzikanta, Cvičebnice zpěvu pro střední školy.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jiří <br />Keprt

Jiří
Keprt

2. 10. 1932 -  30.6. 2020

Narodil se 2. října 1932 v České Třebové v rodině průvodčího vlaků ČSD. Je to mladší bratr Dobromila, známého kapelníka, učitele hudby a hudebního skladatele (*1920, +2014). Měl ještě starší sestru Věru Vincíbrovou (*1923, +2008). Stejně jako bratr se i Jiří Keprt také věnoval od mládí hudbě. Známé je jeho působení na českotřebovském reálném gymnáziu na začátku padesátých let, kdy spolu se svými spolužáky (připomeňme např. dvojčata Langovy nebo o rok mladšího Josefa Petráka) založil a vlastně i vedl velmi kvalitní kapelu, pro kterou dokázal aranžovat mnoho zajímavých písní.  Pamětníci připomínají jeho působení (a vedení hudby) v operetě Mamzele Nitouche, kterou hrál na Vánoce v roce 1960 v Národním domě DS Hýbl (25. a 26. prosince). V této inscenaci si zahrál svou životní dvojroli (Floridor/Celesten) tehdy populární Karel Tomeš.
Po maturitě na českotřebovském gymnáziu absolvoval Jiří Keprt v roce 1955 Pedagogickou fakultu v Brně a od téhož roku pracoval jako učitel matematiky a fyziky na zdejší osmileté střední škole a a o rok později na průmyslové škole pro pracující v České Třebové. Současně dálkově vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde si jeho talentu povšiml Prof. RNDr. Bedřich Havelka, DrSc., vedoucí katedry optiky a teoretické fyziky. V roce 1963 Jiří Keprt nastoupil jako odborný asistent a vědecký pracovník do tehdy nově zakládané Laboratoře optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd. Tam působil celý svůj odborný život, také ještě jako osmdesátník.
Odborný růst Jiřího Keprta na přírodovědecké fakultě dokládají jeho postupy a vědecké hodnosti. V roce 1967 získal titul RNDr., o rok později obhájil kandidátskou práci (CSc.) a doktorskou disertační práci (DrSc.) pak v roce 1992.  Bohatá je také jeho publikační činnost a praktická užitečnost jeho působení v oboru holografie a stavbě unikátních optických přístrojů. Získal možnost dlouhodobé stáže v USA u prof. Leiha, Michigan (1978). Byl členem řešitelských týmů a koordinátorem řady vědeckých projektů. O jeho působení na Olomoucké Univerzitě Palackého můžeme najít množství záznamů a jeho odborný život je popisován se superlativy. Dlouhá léta přednášel v oborech optika a optoelektronika, vychoval řadu doktorandů a odborných pracovníků především v oboru holografie. V roce 2012 byl Jiří Keprt oceněn  rektorem olomoucké univerzity za zásluhy o rozvoj uznávané olomoucké optické školy udělením zlaté medaile Univerzity Palackého u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.

Václav <br />Pánek

Václav
Pánek

5. 10. 1915 -  10. 12. 1942

Narodil se 5. 10. 1915 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se strojním zámečníkem, do roku 1933 pracoval ve strojírně J. a F. Rösslerových. Po odchodu do Prahy pracoval ve firmě Walter vyrábějící letecké motory. Zájem o létání realizoval nejprve v Masarykově letecké lize, později v armádě. Dne 1. 10. 1937 nastoupil vojenskou službu ke 4. leteckému pluku do Kbel, absolvoval kurz leteckého mechanika. Základní pilotní výcvik absolvoval v Chebu. Od 29. 7. 1938 působil v Milovicích u 1. leteckého pluku T. G. Masaryka jako pilot dvoumístných bojových letounů. Pilotem-letcem jmenován 9. 8. 1938. Po propuštění z armády (1. 4. 1939) se vrátil do "Waltrovky". Již v srpnu 1939 však odešel do Polska a po zápisu do Cizinecké legie se přesunul do Francie. Zde dne 2. 10. 1939 povýšen do hodnosti desátníka a zařazen ke 136. pluku fr. bombardovacího letectva v Pau. Po kapitulaci odešel do Anglie. Do RAF přijat 25. 7. 1940, od 28. 3. 1941 u 311. peruti jako druhý, později první pilot. Od 22. 6. 1942 příslušník 138. britské perutě zvláštního nasazení. Povýšen do hodnosti Flight Sergeanta. Dne 10. 12. 1942 se nevrátil z operačního letu, s celou posádkou zmizel mezi Káhirou a Maltou. Dne 1. 2. 1947 jmenován in memoriam rotmistrem, následně štábním rotmistrem-letcem v záloze. Dne 29. 5. 1991 povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam a obdržel Čestný odznak čs. vojenského pilota. Nositel i dalších československých, anglických a francouzských vyznamenání. Od roku 1946 čestný občan města, v roce 1993 odhalena pamětní deska na ústeckém letišti.

Josef <br />Kalous

Josef
Kalous

26. 10. 1907 - 6.4. 1990

Josef Kalous, rodák z Orliček, obchodník, později horník a dělník. Josef Kalous se vyučil obchodníkem u pana Bibuse v Ústí nad Orlicí. Vojenskou službu měl ve Vysokém Mýtě a po návratu mu jeho otec předal vedení divize v jeho obchodní společnosti Antonín Kalous a spol. v Jablonném nad Orlicí. V roce 1934 se oženil. V roce 1949 byla firma znárodněna a zařazena pod národní podnik Kovomat. Podle slov syna Jana Kalouse předal otec v 50. letech plukovníku Dudovi obnos 25000 pro rodiny politických vězňů. 27. září 1958 byl zatčen, 27. ledna 1959 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen za velezradu k 8 letům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k propadnutí celého jmění. Po odsouzení pracoval v táboře Vojna v Příbrami. 9. května 1960 byl na amnestii propuštěn. Pracoval jako dělník v cementárně a jako skladník. Po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů Českloslovenska. Zemřel 6. dubna 1990.

Josef Kalous byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.