Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Tykač

Jan
Tykač

Narodil se v Čelákovicích, jeho otec byl řezníkem a v té době měl pronajatý hostinec Na Rynku. Jako absolvent učitelského ústavu Budeč v Praze nastoupil praxi  ve Stochově u Peruce, v Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. Začátkem prosince 1868 přišel za zaměstnáním do České Třebové a tomuto městu zůstal věrný do konce svého života. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků.

Byl dobrým zpěvákem a dirigentem, působil v pěveckém spolku Lumír, přednášel, psal do odborných školních časopisů, do Zíbrtova vlastivědného měsíčníku Český lid, sbíral lidová pořekadla, písně, pranostiky, dětské říkánky a místní pověsti, studoval  a popsal zdejší nářečí. Jeho přičiněním byl založen divadelní spolek Hýbl, knihovna Občanské besedy a hlavně zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum (1888). Stal se jeho prvním správcem, současně založil i Muzejní spolek, který vedl až do své smrti.

Napsal drobné dílko České povídky 1-3. Kromě odborných pedagogických článků vydal i dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách.

Neodpočíval ani v důchodu. V roce 1915 začal psát své paměti, které dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.

Václav  Felix<br />Skop

Václav Felix
Skop

Narodil se 20. 11. 1848 v Ústí nad Orlicí. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté varhanickou školu v Praze. Jako učitel hudby působil nejprve v Petrinji v Chorvatsku a od r. 1878 až do své smrti na Učitelském ústavu v Innsbrucku, kde také 4. 12. 1932 zemřel. Autor 60 hudebních vokálních skladeb, několik jich je uloženo ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí (např. opis skladby "V Orlických horách“, kterou věnoval 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty).

František <br />Navara

František
Navara

Jeho matka Cecilie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za ing. Bartáka, pracovala téměř celý život jako dětská lékařka.

Byl známým českotřebovským knihařem (nejraději pracoval s kůží a zlatem). Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba paspart, kterých měl vždy v zásobě několik druhů a nové stále vymýšlel. Jejich odběrateli byli mimo jiných výtvarníci zvučných jmen, jako např. Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý …Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka Javorníka a dřevěné divadélko v zadní části parku Javorka! Protože divadélko nebylo nikým dotováno, organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení pomáhal organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně sloužit převážně loutkohercům.

Od roku 1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938, pracoval v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření), z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované skautské středisko při Farské ulici pod Horami ve svém rodišti. František Navara měl dvě děti. Syn Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) byla známou zpěvačkou (zemřela 7.12.2004). Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ludvík <br />Shejbal

Ludvík
Shejbal

24.8. 1885 -  29. 11. 1970

Narodil se v České Třebové, v rodině strojvůdce Jana Shejbala. Patřil k největším odborníkům na železnici. Odbornost získal na Vysokém učení technickém v Praze, soukromým studiem anglické a americké literatury a mnohaletou praxí na dráze.


Jako přednosta Dílen ČSD v České Třebové se pustil do složitých rekonstrukcí zastaralých a nevyhovujících typů lokomotiv, zajímal se o konstrukce lokomotiv zahraničních. Za své peníze podnikl studijní cestu po francouzských a anglických drahách. Své bohaté zkušenosti si nenechával pro sebe. Přednášel na pražské technice jako docent stavbu železničních strojů. Pracoval také na českotřebovské radnici. Po dvě volební období působil ve funkci prvního náměstka starosty a v letech 1927-28 zastával dočasně starostenský úřad za zemřelého starostu Touška. V roce 1942 byl přeložen do dílen v Lounech. Po II. světové válce pracoval na ministerstvu železnic a byl členem UIC (Mezinárodní železniční unie). Ještě v únoru 1948 se zúčastnil jako vrchní technický rada zasedání UIC v Amsterodamu. Krátce na to byl vyřazen z aktivní služby a penzionován. Ing. Shejbal se natrvalo přestěhoval do svého rodiště – České Třebové, kde nastoupil jako externí učitel na Vyšší školu železniční. Na škole byl velice oblíben. Pedagogickou činnost ukončil v roce 1956.

Jara <br />Ribnikar

Jara
Ribnikar

23.8. 1912 -  30.4. 2007

Dětství prožila v Hradci Králové. V roce 1923 se s rodiči přestěhovala do Prahy. Její otec se živil jako pianista a cestoval po světě s houslovým virtuosem Janem Kubelíkem. Od roku 1928 řídil hudební akademii v srbském Bělehradě, kam za ním o rok později po smrti matky Jara odešla. V roce 1936 se provdala za srbského novináře Vladislava Ribnikara. Za války pracovala v odbojovém hnutí, po válce jako tajemnice Červeného kříže, v Ústředí pro informace, ve vydavatelství Jugoslavija a v redakci stejnojmenného časopisu. Její manžel se později stal jugoslávským ministrem informací. K Hradci Králové se váží její knihy Útěk za životem (1983), Dítě z Hradce Králové (1988). Zajímavostí je, že Jařina sestra Anna, byla matkou polistopadového ministra zahraniční věcí Jiřího Dientsbiera.

Fridolin <br />Aichner

Fridolin
Aichner

5.8. 1912 -  13.4. 1987

Fridolin Aichner (vlastním jménem Irmfried Benesch) se narodil v Horní Sukolomi u Uničova. Vyrůstal na Hřebečsku, do školy chodil v Petrušově, Radišově a Moravské Třebové. Studoval germanistiku a slavistiku v Praze, promoval jako doktor filozofie. Poté učil na gymnáziích v Novém Jičíně a Moravské Třebové, byl však povolán do vojenské služby. 3 roky byl v zajetí, po návratu vykonával různá povolání. V roce 1952 se přestěhoval do Gochu u Düsseldorfu, kde také zemřel.

Od mládí se věnoval psaní od časopisů, románů, povídej, divadelních her, básní až po knihy pro děti. Jeho díla mají autobiografický charakter, často je zmiňováno soužití Čechů a Němčů na Hřebečsku, tedy v sudetské oblasti.

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří například Kukačka se směje, Vykoupení Petra Brachtla, Svět byl plný zázraků. Příběhy z mého dětství, Dvojitá sebevražda, Na zaváté stopě, Chrpy a vlčí mák, Dívka, kterou přivál východní vítr.