Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Felix <br />Lerch

Felix
Lerch

Narodil se svobodné matce v Herborticích u Lanškrouna. Krátce po narození byl dán na vychování k tetě a strýci do Třebovic. Osmiletou školní docházku ale již absolvoval v České Třebové, kam se strýcova rodina v roce 1872 přestěhovala. U firmy Antonín Felcman se vyučil truhlářem a šest let zde pracoval. Po vojenské službě se k této profesi nevrátil. Zajímala jej drážní služba. Nejprve působil v Brně, potom v České Třebové. Zde se také oženil s Annou Rambouskovou a bydlel v městské části Bezděkově.

Za sociální demokracii byl zvolen do městské rady a obecního zastupitelstva. Kromě toho plných padesát let pracoval jako člen a předseda dozorčí rady Konzumní jednoty a byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Spolku domkářů a malorolníků v České Třebové. Stýkal se jak s ministry, poslanci a senátory, tak s těmi nejprostšími. A všemožně jim pomáhal.

V čase volna psal kroniku. Bez donucení, jen k potěše srdce. Zabýval se zaznamenáváním nejrůznějších událostí, kterých byl sám svědkem, nebo které načerpal z vyprávění pamětníků. Ve svých zápiscích také soustředil mnohá zajímavá statistická data, ke kterým měl přístup z titulu veřejné funkce. Jeho kroniky a pamětní knihy, které napsal krásným vyrovnaným písmem svým synům a dcerám, se staly bohatým zdrojem poznání a pramenem pro bádání o historii našeho města.

Václav <br />Fiedler

Václav
Fiedler

Regionální historik, pedagog, kněz.

Vystudoval gymnázium a Biskupský seminář v Hradci Králové. Poté byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm bylo Nové Město nad Metují. Poté se vrátil na Vysočinu a byl kaplanem v tehdejším Německém Brodě. Vyučoval náboženství na brodských obecních a měšťanských školách.

Za I. světové války pomáhal uprchlíků z Haliče a Itálie. Jako člen Kuratoria městského muzea zachránil za světové války 3krát při rekvizicích téměř všechny brodské zvony. Koncem války konal bohoslužby v českém jazyce a z jeho iniciativy se zpívala místo císařské hymny píseň Kde domov můj.

Po vzniku samostatného Československa se stal aktivním členem a funkcionářem Jednoty katolického duchovenstva československého. Ve volných chvílích se V. Fiedler zabýval botanikou. V mládí napsal knížku O růžích, dopisoval do Praktického rádce, do Milotického hospodáře, vypěstoval novou odrůdu brambor (rohlíčky Milčan) i nové odrůdy chryzantém.

Působil také jako profesor na brodském gymnáziu. Zabýval se historií, zejména osobností Karla Havlíčka Borovského a jeho vztahem k Brodu. Redigoval jubilejní havlíčkobrodský almanach z roku 1946, nazvaný Památce Havlíčkově. Autor mnoha statí z dějin Německobrodska.

 Byl také dlouholetým kronikářem obce Česká Bělá.

Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Ryba

František
Ryba

2.7. 1867 -  18.5. 1918

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.


Václav <br />Andres

Václav
Andres

18.7. 1897 -  15.4. 1974

Václav Andres se narodil v Ústí nad Orlicí 18. července 1897 jako čtvrtý syn živnostníka Aloise a Barbary. Za 1. světové války jako voják rakouské armády v Uhrách prošel italskou a ruskou frontu. Domů se vrátil jako válečný invalida, vyučil se hodinářskému řemeslu a pracoval jako samostatný živnostník. V roce 1947 zakoupil na hypoteční úvěr nový dům v Pražské ulici, kde provozoval svoji živnost. Další nebytové prostory poskytoval cukráři Kuběnkovi a holiči Študerovi. Po převratu 1948 musel v domě ubytovat ještě dalšího nájemníka. V roce 1950 byl Václav Andres nezákonným způsobem vzat do vazby, majetek byl zapečetěn a rodina vystěhována do starého domu. V roce 1951 byl odsouzen za zkrácení daní, ohrožení devizového hospodářství a ohrožení zásobování k 18 měsícům vězení, po odvolání ke Krajskému soudu v Pardubicích mu byl trest prodloužen o čtyři měsíce. 

Po odpykání celého trestu již ve své profesi pracovat nemohl. Do svých 70 let pracoval v ČSAD Ústí nad Orlicí. Po okupaci v roce 1968 došlo k jeho zhoršení zdravotního stavu, v roce 1972 měl infarkt, ochrnul na polovinu těla. Rozhodnutí o demolici  jeho domu a fyzická nemohoucnost vedla k tomu, že se 15. dubna 1974 zastřelil.

Václav Andres byl rehabilitován Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 19. července 1990, Nejvyšším soudem České republiky 14. dubna 1992.

Otakar <br />Runa

Otakar
Runa

26.7. 1915 -  28. 11. 1941

Narodil se v České Třebové, v rodině železničního zaměstnance. Byl mimořádně nadaným studentem, úspěšným vysokoškolským asistentem, středoškolským profesorem a inženýrem Škodových závodů v Praze. Miloval sport, hudbu, výtvarné umění, ovládal tři světové jazyky.

Na smrt nenáviděl fašismus, proto se stal odbojářem. Působil ve skupině Štancl-Stricker a současně udržoval spojení s ilegální skupinou v rodné České Třebové, které dodával nálože pro sabotážní akce. Pro tajnou výrobu zápalných náloží, pro sabotážní a destrukční akce byl v říjnu 1941 zatčen a brzy s dalšími svými spolupracovníky popraven (zastřelen) v Praze Ruzyni. K 50. výročí jeho smrti byla na jeho rodném domě čp. 20 na Starém náměstí 28. 11. 1991 odhalena pamětní deska, kterou připravila a zaplatila Hlávkova nadace Praha. Slavnosti se zúčastnili i tehdejší Runovi spolužáci z vysoké školy. Při opravě fasády domu byla pamětní deska odstraněna a znovu umístěna byla až koncem června 2000.