Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Škarka

Josef
Škarka

30. října 1872 se v Ústí nad Orlicí narodil městský kronikář, správce městského muzea a starosta města Josef Škarka.
Josef se u svého otce vyučil obuvníkem. Po vyučení strávil čtyři roky „na vandru“ ve Vídni. Po návratu a po absolvování státního kurzu si zřídil v Ústí nad Orlicí v roce 1898 samostatnou obuvnickou živnost. V tomto roce se i oženil. Po absolvování mistrovského obuvnického kursu a kursu pro učitele na pokračovacích školách v Praze vyučoval na odborné škole oděvní v Ústí nad Orlicí.
V první světové válce byl povolán k 30. domobraneckému pluku ve Vysokém Mýtě. Po výcviku v Koptáze v Maďarsku odešel do Sedmihradska k 11. pěšímu pluku. Zúčastnil se zákopových bojů na řece Seretu a Putně. V roce 1917 prošel školou účetních poddůstojníků v Ploesti a jako účetní poddůstojník byl přidělen k výměnné stanici Rimnikul-Sarrat a St. Baru v Černé Hoře. Po skončení války se vrátil zpátky do rodného města. V roce 1919 byl zvolen členem městské rady a v roce 1925 starostou města Ústí nad Orlicí. Starostou města byl celé čtyři roky. 8. června 1929 byl zvolen městským kronikářem. Josef Škarka se stal prvním oficiálním městským kronikářem a začal psát Pamětní knihu města Ústí nad Orlicí. První zápis zachycuje rok 1929. V roce 1936 sepsal tzv. „Memorabilien“ (vzpomínkové zápisy) zachycující období let 1924 – 1929. Jim psaná Pamětní kniha z let 1929 – 1936 je uložena ve Státním oblastním archivu v Ústí nad Orlicí. Na ustanovující schůzi muzejní komise 5. dubna 1922 byl zvolen jejím náměstkem a až do června roku 1935 pracoval jako správce muzejních sbírek. 15. června 1935 na svoji funkci zřejmě ze zdravotních důvodů rezignoval. Za svoje působení na půdě ústeckého muzejnictví odvedl veliký kus práce. Muzeum bylo přemístěno z čp. 1 „Klementina“ do vlastní rekonstruované budovy dnešní radnice. Nově vzniklá expozice, kterou tvořily pouze vlastní muzejní sbírky, se těšila velké pozornosti a přízni veřejnosti. Josef Škarka tehdy zpracoval a vydal „Průvodce po sbírkách muzea v Ústí nad Orlicí“ (in. Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických, 1932, č. 2). Při jeho čtení na nás dýchne tehdejší atmosféra a doslova vidíme expozici před očima. Spatříme vstupní prostor s vraty a zvonkem zvaným „šturmováček“, lapidárium, obrazárnu, jizbu s nezbytným ústeckým betlémem a tkalcovským stavem, místnosti s archiváliemi, památkami spolků, vzpomínky na legionáře a církevní památky. Samozřejmě nepřehlédneme ani spoustu drobností a různého nářadí. Muzejní a letopisecká komise ocenila jeho zásluhy o rozvoj ústeckého muzejnictví a jmenovala jej v roce 1936 čestným předsedou tohoto spolku. Josef Škarka muzejnictví a historii miloval až do sklonku svého života. Ani těžká nemoc nezabránila, aby vynechal jednání muzejní komise. Naposled se komise zúčastnil 14. května 1937, tři dny před svojí smrtí. Josef Škarka byl 20. května 1937 pochován na ústecký hřbitov.

Josef <br />Brožek

Josef
Brožek

Hudebník a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii muzických umění obor hra na fagot. V současnosti vyučuje na ZUŠ v Havlíčkově Brodě sedm nástrojů- flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku a klavír. Nejvíc se však soustředuje na dechové nástroje. Během své více než čtyřicetileté kariéry vychoval několik set žáků. 56 z nich se věnuje hudbě profesionálně. Učil i vlastní dceru Janu, ze které se stala jedna z nejlepších našich hobojistek. Se svými svěřenci objel celý svět. Za svůj život získal Josef Brožek řadu ocenění, např. v roce 2007 mu ministryně školství Mgr. Dana Kuchtová v Praze předala mimořádné ocenění za mnohaletou úspěšnou reprezentaci České republiky, v roce 2009 obdržel zvláštní ocenění za dlouholetou úspěšnou pedagogickou práci.

Eugenie  Zora<br />Rybičková

Eugenie Zora
Rybičková

Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V. V. Hausmanna. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Ottu Rybičku. Spolu měli tři děti – Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E. Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti (obrazy, plastiky, hodiny, sklo, porcelán …).


Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku, ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmannová, vdova po hudebním skladateli a matka E. Z. Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. A bylo ještě hůř. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštění.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Bernard  Bořivoj <br />Quadrat

Bernard Bořivoj
Quadrat

13.5. 1821 -  27. 10. 1895

Narodil se 13. 5. 1821 v Praze. Vystudoval klasickou filozofii na pražské univerzitě. Pod vlivem prof. K. B. Presla a J. Redtenbachera přešel ke studiu přírodních věd, zejm. chemie. Asistentem a později docentem chemie na univerzitě v Praze. Roku 1848 odešel do Anglie za A. Hofmanem. Roku 1850 jmenován profesorem všeobecné a analytické chemie na německé technice v Brně. Pro vlastenecké postoje r. 1871 penzionován. V letech 1872-75 vyučoval na nižší německé soukromé reálné škole v Hylvátech. Byl jedním z prvních, kteří publikovali v oboru chemie česky, autor studií kompletních kyanidů platiny. Napsal několik učebnic obecné a technické chemie. Z díla: Lučebné opyty (1848), Základové chemie (1854). Zemřel 27. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

František <br />Jandera

František
Jandera

22.5. 1920 -  23.2. 2012

František Jandera pocházel ze  starého třebovského rodu Janderů z Hýblovy ulice, v němž bylo po několik generací provozováno kolářské řemeslo. Narodil se 22. května 1920 v rodině posledního koláře  Františka Jandery nejstaršího a jeho manželky Albíny, rozené Skalické, pod krovem stařičké Janderovy chalupy čp. 333, která se nacházela v dolní části Hýblovy ulice. V roce 1936 chalupa ustoupila stavbě nového Janderova domu.

 

Mladý František se v Hurtově slévárně na Trávníku vyučil zámečníkem. Tuto svoji profesi po celý život, až do odchodu do důchodu,vykonával v železničních dílnách.


František Jandera od mládí propadl kouzlu historie našeho města. V dětství se často pohyboval v kovárně Skalických v Litomyšlské ulici, u své babičky a dědečka. Díky tomu poznal zákoutí a plácky v Tkalcovské ulici a na starém Trávníku. Jeho tajuplné prostředí s křivolakými uličkami mu navždy učarovalo. Kromě těchto míst a rodné chalupy také docházel do stavení své tety Antonie Schejbalové čp. 87 v Podbranské ulici nedaleko Kapounova mlýna. I na dřívější podobu této části města, s průzračnou vodou tekoucí v náhonu na zmíněný mlýn, velice rád vzpomínal. Proměny Třebové vždy obdivoval nad starými fotografiemi a pohlednicemi. Byl výborným pamětníkem a vypravěčem rodinných událostí a historek ze starého Trávníka, zaznamenaných ing. Eduardem Stříbrným.


František Jandera také propadl kouzlu betlémů. V rodině dlouhá léta opatroval starý betlém, složený z malovaných figur malovaných na papírové lepence několika známých betlemářských malířů, doplněný trojrozměrnou dřevěnou architekturou. Vedle typických orientálních staveb zaujme i maketa českotřebovského kostela sv. Jakuba Většího v podobě před požárem v roce 1884 s původní Hardtmuthovou bání a sanktusníkem (malá věžička na hřebeni střechy kostela, po požáru již nebyl obnoven). V roce 2000 daroval František Jandera betlém našemu městskému muzeu. Navštěvoval také, pokud zdraví dovolilo výstavy betlémů v našem městě.


František Jandera  se stal  jedním z prvních zdejších  filmařů. Se svojí kamerou a několika pomocníky od  počátku 60. let 20. stol. zachytil na filmový pásek právě proměny Třebové. Ať se jednalo např. o starý Trávník, původní výstavbu v Riegrově ulici, dřívější podobu ulic Podbranské a na Chmelnici, ledování na pivovarském rybníčku či jednu z prvních Jabkancových poutí. Neunikla mu také demolice zdejšího pivovaru.


V polovině 80. let  20. století po znovuvzkříšení činnosti zdejšího muzea se stal pan Jandera jedním ze tří členů inventarizační komise jeho sbírek. K této práci jej přivedla opět láska k rodnému městu.


V posledních letech, když ovdověl (manželka Anna zemřela v roce 1998) a zdraví již tolik nesloužilo, nalezl pan František Jandera oporu v rodině svého jediného syna Františka ml.

František <br />Navara

František
Navara

27.5. 1904 -  16.2. 1989

Jeho matka Cecilie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za ing. Bartáka, pracovala téměř celý život jako dětská lékařka.

Byl známým českotřebovským knihařem (nejraději pracoval s kůží a zlatem). Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba paspart, kterých měl vždy v zásobě několik druhů a nové stále vymýšlel. Jejich odběrateli byli mimo jiných výtvarníci zvučných jmen, jako např. Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý …Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka Javorníka a dřevěné divadélko v zadní části parku Javorka! Protože divadélko nebylo nikým dotováno, organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení pomáhal organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně sloužit převážně loutkohercům.

Od roku 1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938, pracoval v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření), z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované skautské středisko při Farské ulici pod Horami ve svém rodišti. František Navara měl dvě děti. Syn Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) byla známou zpěvačkou (zemřela 7.12.2004). Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví.