Narodil se 26. 6. 1899. Majitel elektrotechnického závodu v Kyšperku (Letohrad). Pro odbojové hnutí zhotovoval vysílací a přijímací radiostanice pro spojení se zahraničím. Zatčen 24. 10. 1941 na udání. Vězněn v Pardubicích, Terezíně a Drážďanech, kde byl 22. 10. 1943 popraven.
Narodil se 21. 2. 1897 ve Vysokém Mýtě. Gymnázium vystudoval v Hradci Králové. V sedmnácti letech byl odveden do 1. světové války. Po jejím skončení začal studovat teologii v Hradci Králové. Pro mimořádné schopnosti byl za rok poslán na studia do Říma, kde byl 9. 7. 1923 vysvěcen na kněze. Místo děkana v Ústí nad Orlicí nastoupil 17. 6. 1934. Během 2. světové války byl členem protifašistického odboje. 6. 3. 1942 byl gestapem zatčen a následně vězněn v Pardubicích, Drážďanech, Praze, Terezíně a nakonec v koncentračním táboře Flössenburg. Domů se vrátil 15. 5. 1945. V r. 1961 byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a vzhledem ke svému věku požádal o odchod do důchodu. Zemřel náhle 23. 7. 1963.
Školu navštěvoval v rodné vsi a ve Svitavách, kde se učil německy. V roce 1871 odešel na evangelický vzdělávací ústav do Staré Čavy u Velkého Hlohova a v roce 1873 již učil na evangelické škole v Mikulůvce u Vsetína na Moravě. Byl to člověk, který se stále vzdělával. V roce 1877 odmaturoval a získal tak vysvědčení učitelské dospělosti. Učil na několika místech, až v roce 1882 byl ustanoven učitelem a správcem školy v Mokrém.
Byl zakladatelem Čtenářsko-hospodářské besedy, působil v ní jako jednatel a předseda. Angažoval se také v učitelské jednotě Budeč Opočenská v Dobrušce, kde přijal funkci předsedy. Byl redaktorem časopisu Lovecká besídka (od srpna 1894 do července 1902 vyšlo 8 ročníků). Byla to sbírka poučného a zábavného čtení pro přátele myslivosti a přírody. Časopis přinášel básně, romány, novely, fejetony, úvahy, povídky a články s loveckou a přírodopisnou tematikou. Publikoval zde např. Alois Jirásek nebo F. S. Kodym. Redakce časopisu byla v mokerské škole. Dále přispíval do českých časopisů, především pedagogickými články pro mládež. Publikoval také do časopisů Lovecký obzor, Lesnický týdeník, Z lesů. Samostatně vydal přes 20 spisů.
Překládal z němčiny a francouzštiny (např. Karla Maye). Psal články z oboru pěstitelství, chovatelství, věnoval se vlastivědě. Byl redaktorem Myslivecké besídky.
Emil Musil používal často pseudonymů: E. ze Lví Hory, Sylvanus, E. Lubinský, Cyril Sekáček, J. Zástěra, J. Kutnohorský, Konstantin Tichý, E. M-D.
Zatím zjištěný seznam jeho prací je na stránkách kroniky obce Mokré v oddíle Dílo Emila Musila-Daňkovského, který se postupně doplňuje.
Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.
Připojte se!
Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.
Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:
Vystudoval Pražskou konzervatoř (1948 – 1953) obor hra na varhany ve třídě prof. M. Kampelsheimera a kompozici u prof. O. A. Tichého. V letech 1942 – 1953 byl varhaníkem chrámu Panny Marie Královny Míru v Praze – Lhotce. Od roku 1957 do června 2001 působil jako ředitel kůru v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové.
Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.
Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.
Byl to československý učitel, poslanec. Narodil se do rodiny unerazkého starosty Františka a jeho ženy Emilie. Měl dvě sestry (Delfínu a Marii) a jednoho bratra (Huga). Po smrti otce se jeho maminka znovu vdala za Františka Henzla z Mezihoří a měli spolu ještě dceru Emilii.
Navštěvoval školu v Bezděčí a pak gymnázium v Prostějově. Po maturitě nastoupil na filozofickou fakultu v Praze. Složil učitelské zkoušky z češtiny a němčiny.
Už od mládí se věnoval psaní poezie. V roce 1914 byl povolán na ruskou frontu. V boji byl raněn a na frontu se už nevrátil. V roce 1917 zemřel jeho bratr Hugo, který měl převzít rodinny statek. František se tedy musel vrátit domů a postarat se o statek. Zároveň učil v Jevíčku a poté ve Velkých Opatovicích.
Oženil se s Vlastou Fialovou a měli spolu tři děti, dceru Blaženu, která v dětství zemřela, dceru Danicu a syna Jiřího. Starali se ještě o jedno dítě, které nebylo jejich vlastní. Byl předsedou zemědelského družstva. Během jeho předsenictví byl vybudován zavlažovací systém, vodovod v Unerázce a také železniční zastávka v Mezihoří.
V roce 1926 zvolen do čela Ústředního svazu českých hospodářských společenstev. Dále byl vysokoškolským pedagogem, přednášel v Brně. V roce 1925 se stal poslancem za Republikánskou stranu československého venkova.
Po Mnichově se aktivně zapojil do odbojové činnosti a financoval zahraniční odboj. 5. června 1942 byl zatčen, 8. června odsouzen a další den popraven.
Jeho syn Jiří se také účastnil protinacistického odboje a byl zavražděn nacisty 15. dubna 1945 v Petrůvce.
