Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Kapusta

Jan
Kapusta

Narodil se v České Třebové. Maturoval na gymnáziu v Lanškrouně v roce 1951, pokračoval ve studiu na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (1951-1956), obor hudební věda, estetika a historie. Po ukončení studia pracoval převážnou část života v muzejnictví, a to v Zábřehu, Olomouci, Litomyšli a Poličce. Byl autorem trvalých expozic litomyšlského a poličského muzea, zasloužil se o vznik Památníku Bohuslava Martinů v Poličce a vypracoval scénáře mnoha příležitostných výstav.

Řadu let byl redaktorem periodik Vlastivědný sborník Severní Morava, sborník Zábřeh v minulosti a přítomnosti, Zprávy z muzeí od Trstěnické stezky, v němž publikoval celou řadu důležitých příspěvků. V roce 1983 byl donucen z politických důvodů práci v muzejnictví opustit. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Státním rybářství v Litomyšli jako pomocný dělník. Stále se ale věnoval publikační činnosti. Je autorem deseti knih a asi pěti set publikací o hudbě a výtvarném umění 19. století. Středem jeho zájmu bylo a je výtvarné umění a hudební věda, zejména pak sociologie hudby. Do současnosti napsal na 430 studií, článků a textů katalogů výstav a 10 samostatných monografií, např. Josef Matička - Sen o Litomyšli, Dechové kapely, pochod a František Kmoch, propagační brožuru Polička.

Jako zakládající člen Společnosti Bohuslava Martinů každoročně připravoval do sousední malé vesničky Vlčkova na poslední víkend v květnu slavnost Otevírání studánek. Podílel se také na kulturním dění města Litomyšle a širšího regionu (přednášková činnost, práce v kulturních komisích, ve výborech Smetanovy Litomyšle a Mladé Smetanovy Litomyšle, v Mužském pěveckém sboru). Přesto, že bydlí v Litomyšli, na své rodné město nikdy nezapomněl. Neunikla mu jediná výstava s výtvarným zaměřením, která se v České Třebové uskutečnila, některé z nich sám zahajoval. Zemřel 7. 5. 2011 v Litomyšli.

Ve šlépějích otce kráčí syn Jan Kapusta mladší, absolvent Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1980 působí v Galerii výtvarného umění v Náchodě (historik umění, ředitel).

Josef <br />Kalvoda

Josef
Kalvoda

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Stanislav <br />Lének

Stanislav
Lének

17.4. 1921 -  12.1. 2004

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.

Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Na sklonku života žil v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.

František <br />Slezák

František
Slezák

19.4. 1890 - 9.7. 1968

František Slezák se narodil 19. dubna 1890 v části obce Sebranice zvané Třemošná. V Ústí nad Orlicí se oženil a bydlel od roku 1912. Většinu svého života prožil ve vlastním domě a ateliéru na Třídě čsl. legií, dnes Čs. armády, čp. 783. 

Ve městě byl dlouholetým členem muzejní komise, zapojil se do činnosti zábavného odboru Tělocvičné jednoty Sokol, byl spolupracovníkem vydání Památníku ústeckého divadelnictví 1936-1936. 

Jako fotograf zachytil ústecké divadelnictví a divadlo, domy, Hernychovy, Janderovy a Jiříčkovy stavby, hrady, mlýny, hostince, hřbitov, kostel, nádraží, náměstí, obchody a živnosti, osvobození města v roce 1945, povodně, plovárnu, regulaci řek, sady, sochy a obrazy, stavby mostů, školy, jednotlivé události, interiéry továren, průmyslové výrobky i výstavy. 

Miloval pohledové partie na město a jeho okolí, reprodukoval staré obrazy. 

František Slezák zemřel v ústecké nemocnici 9. července 1968.

František <br />Buttula

František
Buttula

2.4. 1820 -  28.5. 1886

Hudební skladatel, filozof, úředník.

Po absolvování gymnázia v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kde byl jeho spolužákem Karel Havlíček Borovský a přítelem také tam studující Bedřich Smetana, odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V Praze bydlel spolu se Smetanou, se kterým hrával i v kvartetu na violoncello. Po roce odešel studovat do Vídně, kde také soukromě vyučoval hudbě. Zde studoval na filozofické a právnické fakultě. Vstoupil také do státní služby jako praktikant císařsko-královské kamerální důchodové správy a několik let sloužil jako výpravčí u dráhy. Po vystoupení ze služby u dráhy se vrátil do rodného města. Zde nejprve působil jako učitel hudby na chotěbořském zámku v rodině hraběte Jana Josefa Dobřenského z Dobřenic a v roce 1860 nastoupil na místní obecnou školu (dnes nese název ZŠ Buttulova a druhá místní základní škola je pojmenována po Bedřichu Smetanovi pro připomenutí jejich přátelství).

Františel Buttula byl vynikajícím hudebníkem a skladatelem, byl jmenován ředitelem kůru při kostele sv. Jakuba Většího v Chotěboři a byl jedním ze zakladatelů nejstaršího chotěbořského spolku, který funguje dodnes - pěveckého sdružení Doubravan. Od roku 1863 se na dlouhou dobu stal jeho sbormistrem. František Buttula se věnoval také skladatelské činnosti.