Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Karel <br />Bartošek

Karel
Bartošek

Obchodník v České Třebové. Jeho náklonnost k lyžování začala již v roce 1918. Tehdy se z I. světové války vrátil jeho otec a soused kolář František Jandera, který byl celou válku u horských myslivců v rakouských Tyrolích a přivezl si domů rakouské lyže. Malý Karel lyžařský "um" zkoušel v Benátkách a později na Jelenici. Lyžování zůstal věrný až do pozdního věku. Později aktivně závodil ve všech disciplínách o čemž svědčí dochovaný závodnický průkaz II. třídy pro běh, sjezd a skok prostý. Závodil v období jak před II. světovou válkou, tak i o jejím skončení v letech 1946-1950. Účastnil se různých přeborů úpřádaných tehdy Klubem českých turistů. Pracoval v krajském výboru ČSTV jako trenér a cvičitel lyžování i jako rozhodčí. Několikrát byl vedoucím krajské reprezentace na vrcholných soutěžích Mistrovství ČSR. Karel byl také milovník motocyklového sportu a oblíbeným hlasatelem při závodech v ,,motoskiörinku“ v ulicích města se startem v Riegrově ulici před sklenářstvím Vojtěcha Hýbla.


V lyžařských kruzích a mezi námi závodníky byl velmi oblíben neboť byl výborný společník ve chvílích volna. Ve svých vzpomínkách se rád vrací k období začátků klasického “telemarku” a vzniku zvednutých špicí a patek u lyží, kdy se na svazích provozovalo tak zvané “krasolyžaření”, kterému podlehlo mnoho lyžařů a na určitý čas se stalo velkou módou.

Václav <br />Čevona

Václav
Čevona

Václav Čevona se narodil 24. 5. 1922 v Ružomberku na Slovensku. Do Ústí nad Orlicí přišel na podzim 1939, rodiče zůstali na Slovensku. Vystudoval Státní odbornou školu pro průmysl textilní. S atletikou začínal v Sokole u Františka Stránského, ale závodil také na lyžích. Po zastavení činnosti Sokola na jaře 1941 byl nucen přestoupit do SK Choceň, protože atletika v té době v Ústí nad Orlicí skončila. Začal trénovat pod vedením ing. Viléma Havelky a vypracoval se svou pílí mezi přední atlety Československa. Nejvíce se prosadil v běhu na 1500 metrů - 5x mistrem republiky (1944, 1946, 1948, 1950 a 1951); 12x překonal československé rekordy v běhu na 800, 1000 a 1500 metrů. Na OH 1948 v Londýně na 1500 m obsadil čtvrté místo. Celkem patnáctkrát reprezentoval Československo na mezinárodních závodech, z nichž dvanáct vyhrál. Po Emilu Zátopkovi byl druhým nejlepším československým poválečným atletem. Byl jmenován mistrem sportu (1952) a zasloužilým mistrem sportu (1955). 

Přes své časté zahraniční starty stihl pro ústeckou atletiku vybojovat 69 utkání. Po ukončení závodní činnosti zastával funkci dobrovolného trenéra, rozhodčího, hospodáře i předsedy atletů. Byl činný i v lyžařském oddíle. Od prvního ročníku pořadatelsky zajišťoval mezinárodní lyžařské závody Skiinterkriterium v Říčkách v Orlických horách. Václav Čevona pracoval jako vedoucí technolog přádelny v Perle v Ústí nad Orlicí. V roce 1992 byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. V roce 2002 obdržel cenu fair play Českého olympijského výboru a v roce 2003 dostal v Lausanne cenu fair play Mezinárodního olympijského výboru. 

Václav Čevona zemřel 9. 1. 2008 v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jiří <br />Krejčí

Jiří
Krejčí

1. 12. 1899 - 8.6. 1977

Narodil se v Praze v rodině významného českotřebovského rodáka Františka V. Krejčího. Každé prázdniny přijížděl do České Třebové za svým dědečkem Františkem Vostárkem, strojmistrem státních drah. V pozdějších letech zde i maloval. Důkazem toho jsou jeho obrazy s českotřebovskou tématikou. Jako žák prof. Maxe Švabinského na pražské AVU (1919 – 1925) se stal generačním druhem Jana Baucha, Vojtěcha Tittelbacha, Cyrila Boudy, Miloslava Holého a Vladimíra Sychry, s nimiž jej spojovaly mnohé výtvarné názory. Také Jiří Krejčí inklinoval nejprve ke kubismu, potom však našel větší spřízněnost s poetismem, který lépe vyhovoval jeho cítění a fantazii. Od začátku se projevoval jako velký milovník přírody, volné krajiny i tichých lesních zákoutí, v nichž dokázal zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Volil přitom jednoduché výrazové prostředky, používal metodu výtvarné zkratky, v níž je tvar i barva ve vyrovnané symbióze.


V protikladu je Krejčího zájem o vysloveně městská témata. Ve třicátých letech tak reagoval na sociální vlnu v umění. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i později

Byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a později členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Nebyl jen malířem, ale také sochařem (je autorem řady drobných plastik) a výtvarným kritikem. Napsal menší monografie o Václavu Špálovi (1947) a Josefu Mánesovi (1949) a knihu Hovory o obrazech (1948).

Jiří Krejčí byl také uznávaným fotografem. Nejstarší volnou tvorbou jsou drobné abstraktní fotogramy cca z přelomu 20. a 30. let, vytvořené ještě v duchu doznívajícího poetismu. Paralelu k nim nalezneme v autorově tehdejší malířské tvorbě. Další fotografický žánr - reportáž, si Krejčí osvojil v polovině 30. let, kdy působil v redakci časopisu Světozor, který vlastnil a redigoval levicový publicista Pavel Altschul . Krejčí se v časopise uplatnil jako redaktor, ale i fotografoval a byl autorem řady článků.

Jeho obrazy vlastní NG Praha, GMU Roudnice nad Labem a další veřejné a soukromé sbírky ČR. Ve šlépějích otce se vydala i jeho dcera Hedvika, narozená 4.1. 1947 v Praze. Vystudovala SUPŠ a AVU v Praze u prof. A. Paderlíka a jeden rok se vzdělávala v Paříži (École Nationale des Beaux, sochařský ateliér Etien Martin).

Jiří Krejčí zemřel 8. června 1977 v Chřibské.

Emanuel <br />Konfršt

Emanuel
Konfršt

7. 12. 1874 - 3. 11. 1948

Pedagog, dirigent a hudební skladatel.

Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Chotěboři. Učitelský ústav vystudoval v Kutné Hoře. Učil na školách Chotěbořska a Semilska.

Byl milovníkem hudby, autorem mnoha skladeb pro sborový zpěv, orchestr a menší soubory. Byl zakladatelem a vedoucím dělnického pěveckého spolku v Krucemburku. Složil hudbu k písni „Kde Doubravka se ve stínu rodí tichá“, na slova napsaná jeho kolegou Františkem Pátkem.
V letech 1909-1919 byl dirigentem chotěbořského zpěváckého spolku Doubravan. Rád cestoval po vlasti i po cizině. Dojmy z cest publikoval v novinách a časopisech.

Emanuel  Vladimír<br />Danihelovský

Emanuel Vladimír
Danihelovský

24. 12. 1884 -  26.5. 1967

Narodil se 24. 12. 1884 v Praze. Po absolvování reálného gymnázia v Praze pracoval   jako úředník Hospodářské a úvěrní banky v Benešově. Pro trvalé rozpory s církví i konopišťským pánem Fr. Ferdinandem d' Este mu bylo doporučeno odstěhovat se jinam. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1914, s rodinou žil v domě čp. 578 na Malých Hamrech. Zde  také pracoval v bance. Společně s jediným tehdy organizovaným členem KČT Karlem Nováčkem a později s Josefem Kostou založili městský odbor této turistické organizace (1918). Region propagoval mnoha články i fotografiemi v tisku, již r. 1921 vydal turistického průvodce Podorlicko. Texty o Ústí a jeho okolí se podílel i na průvodcích jiných autorů. Z publikací: S turisty na besedě, Ústí nad Orlicí staví svoji chatu, Průvodci Krásným Podorlickem či Město Jindřichův Hradec, sborníky fotografií Na Tiché Orlici nebo Střední Povltaví. V r. 1946 se vrátil do Benešova, kde dále pracoval v oblasti turistiky. Ústí naposledy navštívil r. 1958. Zemřel 26. 5. 1967 v Benešově.