Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vladimír <br />Hladík

Vladimír
Hladík

Celý svůj život usiloval o pokrok v textilním a vláknařském průmyslu a podílel se zásadně na rozvoji odborného školství této oblasti. Narodil se v Poličce v rodině učitele. Vystudoval reálné gymnázium, Státní průmyslovou školu chemickotextilní ve Dvoře Králové n. L. a Karlovu univerzitu v Praze (obor chemie,fyzika). Zde také pod vedením laureáta Nobelovy ceny profesora Heyrovského v roce 1948 obhájil doktorát přírodních věd. Své znalosti později ještě doplnil dálkovým studiem na Vysoké škole elektrotechnické v Praze.

Po studiích pracoval v n.p. Perla Česká Třebová, Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n. Orlicí a od roku 1965 v Ústavu pro zpracování chemických vláken v České Třebové, kde prošel řadou vedoucích funkcí. V letech 1960 až 1965 byl zaměstnán na Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích jako vedoucí katedry chemické technologie textilu. Po těchto letech zde působil jako externí odborník. Byl autorem řady publikací, vysokoškolských učebnic i encyklopedických pomůcek pro textiláky a chemiky. Aktivně také přispíval do mnoha odborných časopisů. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Vlastimil <br />Mehl

Vlastimil
Mehl

Byl především česko- třebovský patriot, betlémář a vyznavač trampingu.


Narodil se dne 18. 6. 1921 v domě čp. 13 na Starém náměstí ve známé sklenářské rodině Mehlově. Od mládí pomáhal otci v drobném hospodářství a jak velela rodinná tradice osm roků cvičil v místním Sokole, kde po tři generace jeho předkové zastávali místostarosty jednoty. V patnácti letech nastoupil do učení k zámečníku Josefu Rosenbergerovi na Trávníku. Po likvidaci firmy přešel do učení k Josefu Štarmanovi ve Slovanské ulici.


V roce 1946 po návratu z vojenské služby nastoupil zaměstnání ve zdejším lokomotivním depu, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1981. A právě zde se seznámil s Květoslavem Tomšem a spolu založili trampskou osadu Bílý obláček. V roce 1958 spolu s Josefem Tesařem založili hudební skupinu Tramp-trio, jejíž byl pan Vlastimil Mehl posledním žijícím členem.


Již jako malý chlapec spolu s otcem Felixem, ve Třebové známým malířem betlémových figurek, se před vánočními svátky účastnil stavby rodinného betlému. Tradici později převzal sám a každoročně o Vánocích svůj betlém ochotně představil mnoha generacím zdejších občanů. V posledních letech do stavby betlému zasvětil i svoji dceru Jitku s vnoučaty. Nescházel na žádné z místních betlemářských výstav. V roce 1950 se pan Vlastimil Mehl oženil a po celý život se vzorně staral o svoji rodinu. Zemřel 14.5.2003 v rodinném kruhu.

Vlasta <br />Pittnerová

Vlasta
Pittnerová

Vlasta Pittnerová se narodila do vlastenecké rodiny, její otec byl kupcem, váženým měšťanem a dlouholetým starostou Polné. Čtyřtřídní obecnou školu vychodila ve svém rodišti a poté ji v roce 1868 otec poslal do Hradce Králové na místní dívčí školu. Od dětství trpěla různými nemocemi a její zdravotní stav se bohužel po dvou letech v Hradci zhoršil a musela tudíž upustit od svého snu stát se učitelkou. Vrátila se do rodné Polné. Psala básně a prózu, které posílala do týdeníku Hradečan pod pseudonymem. V roce 1884 ji otec přinutil provdat se za vdovce Josefa Wemelku, lesníka na žďárském panství. Manželé poté žili v Sazomíně a v Polničce. Manželství bylo nešťastné a Vlasta Pittnerová se po deseti letech rozhodla manžela opustit a odešla do Prahy. Aby se uživila, psala povídky do lidových knižnic a kalendářů, přijímala příležitostné práce a přednášela. Náměty svých knih čerpala ve venkovském i maloměstském prostředí, zachytila příběhy vyděděnců i panských úřadníků. Její dílo má také hodnoty etnografickou, zaznamenává různé lidové zvyky, obřady a nářečí. Velká část jejích povídek a románů se odehrává ve Žďárských vrších. Zajímavostí je, že z němčiny přeložila proslulou knihu Odzbrojte!, jejíž autorkou byla první ženská nositelka Nobelovy ceny za mír Berta Suttnerová.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín <br />Wurm

Antonín
Wurm

1.1. 1887 -  15.4. 1941

Profesor, geolog, geograf.

Vystudoval reálné gymnázium v Praze. Následovalo studium v oborech matematika, fyzika a přírodopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po jeho absolvování nastoupil na své první učitelské místo, na gymnázium v Praze, kde sám před lety studoval. Působil i na dalších gymnáziích, např. v Táboře, Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích a Chotěboři.

Ovládal několik cizích jazyků včetně latiny, řečtiny i arabštiny.

Petrograficky probádal okresy hlinecký, chotěbořský a skutečský. Výsledky svého bádání publikoval v různých odborných časopisech, například ve Věstníku Geologického ústavu, ve Zprávách Geologického ústavu pro Čechy a Moravu a ve Vesmíru. Byl členem Geologického ústavu v Praze. Jako geolog se zapsal do dějin výzkumu naší vlasti, nálezem graptolitů germánského typu v okolí Hlinska. Tento objev, byl svého času geologickou senzací prvého řádu, neboť vedle jiných důsledků potvrzoval předpoklady o mohutných horotvorných pohybech v Českomoravské vysočině.
Wurm se také zabýval kritickými analýzami starověkých cestopisů a publikoval v tomto oboru několik cenných prací. Byl členem několika spolků a korporací. Byl konzervátorem přírodních památek okresu chotěbořského.
Ke knize Průvodce po Chotěboři a okolí, vydané v roce 1935, uspořádal botanickou a petrografickou část. Ve spise Čeňka Zahálky uveřejnil Stati o geologii křídového útvaru Vysokomýtska. Přispíval do mnoha odborných časopisů.

Josef <br />Jahoda

Josef
Jahoda

27.1. 1872 -  16. 12. 1946

Učitel, novinář, redaktor, prozaik a básník.

Již při studiu na německobrodském gymnáziu se začal věnovat psaní. Po maturitě krátce učil na obecné škole ve Velkém Zdíkově. Působil také jako novinář (redigoval Pravdu) a osvětový pracovník.

Poté, co se v roce 1899 oženil, se odstěhoval do Polánek u Třebechovic, kde vlastnil statek. Až do své smrti se zde věnoval hospodaření a psaní.

Za svůj život napsal téměř devadesát knih. Velmi často se v jeho knihách objevují motivy z rodného města jako například v básnické sbírce Německobrodské motivy. V jednotlivých epických básních zde popisuje události z dějin Německého Brodu. Rodným městem se zabývá i ve sbírce povídek Město 4000 obyvatelů. Svoje studentská léta na německobrodském gymnáziu popisuje ve vzpomínkové knize Starý student vypravuje. Jeho nejznámějším románem se ale stal Havlíčkův máj, který vyšel knižně až po druhé světové válce.

Literárně činná byla už Jahodova matka Anna, která napsala knížku Vzpomínky na F. J. Rubeše a Pověsti a zkazky královského města Německého Brodu.

Na počest Josefa Jahody je v Havlíčkově Brodě (dřívější Německý Brod) nazvána ulice. 

Libor Kristian<br />Stefan

Libor Kristian
Stefan

11.1. 1856 -  18.4. 1926

Syn Kristiana Stefana se narodil v Hradci Králové, kde v letech 1867-75 vystudoval gymnázium. Poté studoval na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Během studia nastoupil na vojenskou službu, byl přidělen k 28. pěšímu pluku. V roce 1879 byl jako vojenský lékař v záloze přidělen k budoucí službě v Josefově. Studium zakončil promocí roku 1881. Poté nastoupil kariéru vojenského lékaře a od října 1881 působil v Olomouci. V roce 1882 byl převelen do Chorvatska jako praporní lékař k 22. pěšímu pluku s velitelstvím ve Splitu. V dubnu 1888 byl převelen zpět do Čech ke 102. pěšímu pluku v Benešově u Prahy, kde působil do října 1894 a poté byl převelen jako "plukovní šéflékař" do Mladé Boleslavi. Tam se seznámil s Marií Rosamovou a v roce 1895 se s ní oženil. Společně měli tři děti, Marie během porodu třetího syna zemřela. O děti se pak starala Liborova matka Terezie a sestra Bohumila v Hradci Králové. V roce 1902 se Libor podruhé oženil, vzal si Olgu Hegerovou, neteř své první ženy. Zároveň byl převelen do Vídně, kam se s ním přestěhovala i rodina. V roce 1910 se jim narodil první syn Oto František a o rok později druhý syn Aurelius Anton. V roce 1912 Libor zažádal o penzionování a s rodinou se vrátil do Hradce Králové, kde bydleli na Slezském Předměstí. Na přelomu roku 1913 a 1914 spáchal sebevraždu syn z prvního manželství Libor. Na konci ledna 1914 se narodil syn Ivan. Po vypuknutí 1. světové války byl Libor Kristian Stefan povolán do aktivní služby a byl poslán do Krakova ve funkci přednosty vojenského velitelství zeměbraneckého odboru. V květnu 1915 byl zraněn. V srpnu 1915 byl převelen do Vídně a od roku 1916 působil na ministerstvu zeměbrany. V roce 1918 se manželům narodil další syn, Benignus. Po skončení války byl Libor Kristian převeden do nově vznikající československé armády, byla mu udělena hodnost generála zdravotnictva a velel záložní nemocnici č. 2 v Pardubicích. Ke konci června 1919 byl zproštěn aktivní služby. Libor Kristian zemřel v roce 1926 na infarkt a je pohřben do rodinné hrobky na hřibově na Pouchově.