Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Ludvík <br />Shejbal

Ludvík
Shejbal

Narodil se v České Třebové, v rodině strojvůdce Jana Shejbala. Patřil k největším odborníkům na železnici. Odbornost získal na Vysokém učení technickém v Praze, soukromým studiem anglické a americké literatury a mnohaletou praxí na dráze.


Jako přednosta Dílen ČSD v České Třebové se pustil do složitých rekonstrukcí zastaralých a nevyhovujících typů lokomotiv, zajímal se o konstrukce lokomotiv zahraničních. Za své peníze podnikl studijní cestu po francouzských a anglických drahách. Své bohaté zkušenosti si nenechával pro sebe. Přednášel na pražské technice jako docent stavbu železničních strojů. Pracoval také na českotřebovské radnici. Po dvě volební období působil ve funkci prvního náměstka starosty a v letech 1927-28 zastával dočasně starostenský úřad za zemřelého starostu Touška. V roce 1942 byl přeložen do dílen v Lounech. Po II. světové válce pracoval na ministerstvu železnic a byl členem UIC (Mezinárodní železniční unie). Ještě v únoru 1948 se zúčastnil jako vrchní technický rada zasedání UIC v Amsterodamu. Krátce na to byl vyřazen z aktivní služby a penzionován. Ing. Shejbal se natrvalo přestěhoval do svého rodiště – České Třebové, kde nastoupil jako externí učitel na Vyšší školu železniční. Na škole byl velice oblíben. Pedagogickou činnost ukončil v roce 1956.

Jiří  <br />Cihlář

Jiří
Cihlář

Narodil se 23. 1. 1927 v Lučicích. Autor prací o historii komunistického hnutí, dějinách zemědělství a vesnic severovýchodních Čech, výboru z díla M. Rollerové.

Z díla: Založení KSČ na Ústeckoorlicku, Těžká léta na Orlickoústecku 1929-1939, Účast studentů v ilegálním boji KSČ v Chocni a Vysokém Mýtě, Rotary kluby ve východních Čechách, Zpěv mého domova, České školy na Lanškrounsku, Jak se dříve mluvilo v textilních továrnách, První světová válka a Orlickoústecko, Starosta Oldřichovic Karl Hübl : sedlák, spisovatel a politik, Sudetoněmečtí demokraté, antifašisté a Orlickoústecko, Účast studentů v ilegálním boji KSČ v Chocni a Vysokém Mýtě, Úsilí samosprávného okresu Ústí nad Orlicí o rozvoj Ústecka a Třebovska 1865-1928, Václav Zdeněk Hackenschmied, učitel na rozhraní dvou století : Říčky - Ústí nad Orlicí, Vesnice severovýchodních Čech od osvobození 1945 do Února 1948, Vesnice severovýchodních Čech v období kolektivizace 1948-1960, Za chléb, práci a svobodu, za šťastný život v socialismu.

Rudolf <br />Křístek

Rudolf
Křístek

Rudolf Křístek pocházel z Kopytova (dnes část Bohumína), tehdy na česko-polsko-německém pomezí. V říjnu 1943 byl coby občan na území zabraném tehdejším Německem povolán do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst), výcvik prodělal na ostrově Norderney v Severním moři. Dalšího výcviku se mu dostalo v Rokytnici v Orlických horách. Následně sloužil jako obsluha protitankového kanónu na pobřeží Francie v La Rochelle. Po vylodění spojenců v Normandii (6. 6. 1944) ustupoval s útvarem, až v září 1944 padl do zajetí v Contrexéville. Odtud putoval přes francouzský přístav Cherbourg do Edinburghu v Anglii a ze zdejšího zajateckého tábora k Československé samostatné obrněné brigádě do Southend na jihu země. Začátkem roku 1945 se přes Belgii dostal znovu do Francie, kde ČSOB až do konce války obléhala přístav Dunkerque. Po skončení bojů se přes jižní Německo (viděl zničený Norimberk) dostal do Československa, krátce pobýval s jednotkou v okolí Plzně.
Následně nastoupil jako četař základní vojenskou službu v Ústí nad Orlicí, kde z německé továrny na repasi leteckých motorů právě vznikal Ústřední tankový sklad. V tomto městě se oženil a pracoval jako automechanik a učitel autoškoly.
Začátkem 60. let 20. století byl jedním ze zakladatelů lyžařského Skicentra v Říčkách v Orlických horách. V roce 1994 stál jako nejstarší u znovuobnovení Československé obce legionářské - jednoty Ústí nad Orlicí.
Rudolf Křístek byl držitelem mnoha vyznamenání: Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupeň, Pamětní medaile Československé armády v zahraničí se štítkem Velká Británie, Britská medaile Star France and Germany, Britská medaile Star 1939 - 1945, Pamětní medaile Čsol, Pamětní medaile Čsol III. stupeň, Pamětní medaile SOŠMV Moravská Třebová, Pamětní odznak zásobovací základny v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Sychra

Václav
Sychra

24.2. 1826 -  23. 12. 1894

Václav Sychra se narodil se 24. 2. 1826 v Ústí nad Orlicí. Hře na housle se učil u J. Stránského, zpěvu u F. Hniličky. V letech 1840-42 v Brně - sopranistou v augustiánském klášteře, vystudoval I. a II. třídu gymnázia, učil se hrát na klavír a hoboj. Po návratu do Ústí se vyučil soukeníkem a stal se soukenickým mistrem. Později byl úředníkem Občanské spořitelny. Významný člen Cecilské hudební jednoty, ředitel kůru (1874-91). Zemřel 23. 12. 1894 v Ústí nad Orlicí.

František <br />Špindler

František
Špindler

15.2. 1881 -  16.1. 1922

Narodil se 15. 2. 1881 v Ústí nad Orlicí. Povoláním úředník. Jako vynikající pianista doprovázel Jaroslava Kociana při turné po Anglii, USA a Kanadě (1902-1903). Své zážitky popsal v ústeckých Nezávislých listech (1918). Působil jako sbormistr spolku Lukes,byl čestným členem Cecilské hudební jednoty. Také byl autorem mnoha hudebních děl. K nejzdařilejším patří opereta "Amorův žert"- poprvé provedeno souborem Vicena v dubnu 1920. Zemřel 16. 1. 1922 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově. Jeho jménem je nazvána jedna z ústeckých ulic.

Eduard <br />Stříbrný

Eduard
Stříbrný

8.2. 1891 - 3. 11. 1974

Regionální historik a spisovatel, autor rukopisných knih "Z kroniky rodu a života" a "Typy a figurky", milovník umění a přírody, odborník na parní kotle.
Narodil se v České Třebové v rodině vrchního revidenta drah. Když mu bylo šest let, odstěhovali se jeho rodiče z domku čp. 176 v Riegrově ulici na nedaleký Trávník do chalupy matčiných rodičů čp. 528, který stál u sochy sv. Václava.
Obecnou a měšťanskou školu vychodil v místě rodiště, reálné gymnázium vystudoval v Olomouci a strojní inženýrství v Praze. Po studiích krátce učil na vysoké škole, pak pracoval v oboru parních kotlů. Nejprve jako zkušební, později vrchní komisař na státních úřadech v Praze, Chebu, Teplicích v Čechách a Liberci. V době výslužby žil v Děčíně, kde vedl kroniku, psal články a přednášel. Když v roce 1968 ovdověl, vrátil se do České Třebové, města svého mládí. V rodině sestry a mezi starými přáteli našel nový domov, který tolik potřeboval.
Byl rozeným hercem, zpěvákem, spisovatelem, vypravěčem, měl rád výtvarné umění a hudbu, rád cestoval. Procestoval velkou část Evropy, byl ve Francii, Itálii, Jugoslávii, Švédsku, Norsku, podíval se na Špicberky za severním polárním kruhem i do Alžíru v severní Africe. K cestování použil i koně. V roce 1938 s ním projezdil téměř celé Čechy. Vyjel z Chebu, navštívil České Budějovice, Českou Třebovou, Liberec a skončil opět v Chebu. Cesta trvala celý měsíc. Dopisoval si s řadou významných osobností (Alois Jirásek, Gustav Frištenský, Karel Plicka, Max Švabinský, Alfons Mucha, V.V. Štech …). Velká část korespondence s nimi je uložena v archivu Městského muzea v České Třebové. Se svým přítelem, senátorem Jiřím Pichlem po léta organizoval pravidelné schůzky českotřebovských rodáků žijících v Praze. Jeho veselé i vážné příspěvky ze života v České Třebové bývaly zlatým hřebem těchto večírků.
Z jeho spisovatelské činnosti mají pro nás největší význam Paměti, které začal psát na popud známého politika, českotřebovského rodáka Gustava Habrmana.
Byl pamětníkem a oblíbeným vypravěčem historek z dávno zmizelých časů staré České Třebové. Své vzpomínky uložil ve dvoudílné rukopisné kronice nazvané prostě "Paměti" (první díl je v pevné vazbě Františka Navary nazván "Z kroniky rodu a života" a druhý díl potom "Typy a figurky"). Zachytil v nich svoji rodinu, dětství, školní léta i dobu studií, období prožité ve světě, ale i život, všelijaké osoby a figurky svého rodiště na přelomu století, převážně Trávníka s Riegrovou ulicí a nejbližším okolím. Historky ze života někdejších obyvatel města jsou podány s vtipem pro autora typickým. Zajímavé jsou i ukázky svérázného způsobu mluvy obyvatel staré Třebové.
Poslední tři roky života byl postižen krutou chorobou, naprostou hluchotou. Zemřel v České Třebové, kde byl také pochován. Ne však nadlouho. Dnes jsou ostatky ing. E. Stříbrného uloženy na hřbitově v Kralupech nad Vltavou. Na českotřebovském hřbitově má postaven pomník.