Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František  <br />Vicena

František
Vicena

Narodil se 3. 9. 1846 v čp. 171 Hynkovi a Pavle Vicenovým. Po odchodu rodičů k divadlu vychován babičkou. Po maturitě se zapsal do semináře, ale na radu Jana Nerudy přešel na medicínu, promován 31. 5. 1873. Do r. 1889 vrchnostenským lékařem v Kostelci nad Černými lesy. Po návratu do rodného města 29. 6. 1889 pracoval v městské správě, v letech 1897-1919 starostou. Jeho zásluhou založen nový městský hřbitov, zřízen vodovod, dobudována tkalcovská škola. Vznikla i městská elektrárna, nové chodníky a kanalizace. Aktivní člen různých spolků (Sokolská jednota, Okrašlovací spolek, Cecilská hudební jednota), důraz kladl na vzdělávací činnost. Zemřel 23. 7. 1919 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

František <br />Plašil

František
Plašil

Známý českotřebovský stavitel a majitel stevební firmy František Plašil se narodil v Chlumu u Hořic v Podkrkonoší v rodině rolníka. Než přišel podnikat do České Třebové, měl první stavební firmu v Rychnově nad Kněžnou. V té době byl již ženat s Marií Chalupníčkovou, dcerou českotřebovského krupaře Jana Chalupníčka. V České Třebové manželé Plašilovi nejprve bydleli v domku manželčiných rodičů Na Splavě. Do vlastního domu čp. 395 v Nádražní ulici se přestěhovali v roce 1902. V jednopatrové novostavbě se kromě bytu Plašilových nalézala i technická kancelář firmy. Vzadu ve dvoře bývala konírna a k ní přiléhající cementářská dílna. K potřebě firmy ještě vybudoval na zakoupené parcele Na Skalce stavební ohradu s kovárnou, skládkou materiálu, garážemi a stavebním zázemím. Dnes tento objekt patří firmě Stavex. Plašilova firma v našem městě realizovala desítky staveb. Kromě rodinných domků a obytných domů zde v roce 1899 postavila taneční sál hostince Františka Hurta v Kozlovské ulici (Národní dům), budovu hotelu Štancl v Nádražní ulici (1901), dílnu kamnáře Josefa Horáka na Trávníku (1907), vilu mlynáře Augustina Vyskočila na Trávníku (1908), budovu městské spořitelny při Hýblově ulici.

Plašilova stavební firma ukončila činnost za 2. světové války. František Plašil je pochován v rodinné hrobce na českotřebovském hřbitově.

Jaroslav <br />Holoubek

Jaroslav
Holoubek

Novinář, básník, prozaik, redaktor, pedagog.

Maturoval na chotěbořském gymnáziu. Než se mohl živit psaním, střídal různé profese - pracoval jako archivář, prodavač či fasádník. Po nedokončeném studiu archivnictví na Filozofické faktultě Univerzity Karlovy v Praze, vystudoval televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky této univerzity. Studium ukončil diplomovou prací s názvem Kapitoly z dějin českého novinářství. V roce 1980 získal na Karlově Univerzitě titul PhDr. Poté už se živil téměř výhradně novinařinou.

Začínal v šedesátých letech v brněnském měsíčníku Host do domu, v Praze byl činný ve skupině básníků sdružené kolem časopisu Divoké víno. Pracoval v redakcích Mladé fronty, v Kmeni, Tvaru, filmového časopisu Premiéra, časopisu Blesk, týdeníku Story či odborného měsíčníku Hotel Revue.

Od roku 2006 působil jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze a od roku 2008 byl zároveň šéfredaktorem odborného časopisu GastroMagazín.

Přispěl i do výborů novodobé české poezie. Vydal řadu básnických sbírek. K nejznámějším patří Stradivárky na dálnici, Čelní náraz, Včelí královna, Piha na nose aj. V jeho básních převažuje milostné téma, píše i o vztahu k rodnému kraji, objevují se také exotické náměty. Časem sílí v Holoubkově poezii skeptický a melancholický tón

Je také autorem povídek, publicistických rozhovorů, publikací o stavitelství, či obrazové publikace České Švýcarsko - krajina inspirace. Psal také odborné studie na různá témata.

Jaroslav Holoubek je překládán do řady evropských jazyků a získal několik literárních ocenění, v čele s Evropskou medailí Franze Kafky za literaturu.V roce 2006 mu Masarykova akademie umění udělila Cenu Rudolfa II. za literaturu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Rubeš

František
Rubeš

16.1. 1814 -  10.8. 1853

František Ladislav Rubeš pocházel ze sedni dětí sládka malého pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se matka přestěhovala do Kolína. Gymnázium navštěvoval v Německém dne Havlíčkově Brodě. Po jeho absolvování odchází do Prahy kde začíná studovat filozofii. Po dvou letech vstupuje do semináře. Příprava na knězu mu však nevyhovuje a tak se stává vychovatelem a zároveň studuje práva. Školu dokončil v roce 1847 a po třech letech praxe se stává adjunktem ve Skutči.

Svůj litererární debut si odbyl v roce 1834 v časopise Květy. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili časopis Paleček. Tento časopis byl naším prvním humoristickým časopisem, hojně čteným po celých Čechách. Rubešovy drobné žertovné prózy, humoresky, usměvavě líčily nedostatky tehdejší pražské a vůbec české společnosti.Tento časopis se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Sloužili vlasteneckým i ryze zábavním účelům a vynikaly " sentimentálním vlastenectvím a krotkou kritikou společenských nedostatků". Mnoho Rubešových deklamovánek bylo zhudebněno a k nejoblíbenějším patřila vlastenecká báseň Já jsem Čech a kdo je víc?
Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech umírá na rodinnou chorobu - tuberkulózu.

František <br />Fiala

František
Fiala

12.1. 1883 -  11.4. 1974

Profesor, kartograf a geodet.

Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě pokračoval ve studiu na Českém učení technickém v Praze - nejprve obor strojního inženýrství, pak na učebním běhu pro zeměměřiče, který ukončil s vyznamenáním v roce 1906. Jako asistent prof. Petříka dosáhl později aprobace z matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově universitě. Následně odešel studovat do Paříže vyšší geodézii, diferenciální geometrii a také nomografii. Již v roce 1921 předložil dizertační práci z matematické kartografie a dosáhl hodnosti doktora technických věd. V letech 1918-1927 začal získávat pedagogické zkušenosti na středních školách jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 1922 předložil práci "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie", na jejím podkladě se habilitoval. V roce 1927 se pak stal mimořádným profesorem na tehdejší Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT. Rozvinul předměty kartografické zobrazování, geodetické počtářství II. a III. běhu a nomografii, čímž vznikly základy k dalšímu rozvoji studia zeměměřičského inženýrství. Velmi prospěšnou byla činnost profesora Fialy ve funkci děkana a potom proděkana bývalé Vysoké školy speciálních nauk. Jeho zásluhou mohlo být zahájeno vyučování již v květnu 1945.
V následujícím roce se podařilo rozšířit studium na čtyři roky, a vytvořit tak základy pro další rozvoj geodézie a kartografie. Profesor Fiala působil od roku 1930 v Národním komitétu geodetickém a geofyzikálním nejdříve jako člen, později jako předseda geodetické sekce. Byl také činorodým členem vědecké rady Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, členem vědecké rady Kartografického kabinetu při ČSAV, Masarykovy akademie práce, Jednoty československých matematiků a fyziků, Československé. fotogrammetrické společnosti, České matice technické atd. Rozsáhlá je činnost profesora Fialy v odborných a vědeckých časopisech, kde pracoval jako autor, vědecký redaktor a člen redakčních rad. Uveřejnil na 50 prací z problematiky nomografie, matematické kartografie, využití vyrovnávacího počtu a racionalizace výpočetních prací atd. Svými pracemi se stal známým v zahraničí a získal autoritu u význačných zahraničních odborníků.
Za jeho mimořádnou činnost se mu plným právem dostalo vysokých vyznamenání, k hlavním patří jmenování doktorem věd, propůjčení Řádu práce za vědeckou a pedagogickou práci a jmenování zasloužilým členem rady vědecko-technického rozvoje v geodézii a kartografii.

Václav <br />Drobný

Václav
Drobný

27.1. 1916 -  18.8. 1983

Václav Drobný pocházel ze zemědělské rodiny. V roce 1948 se oženil a převzal hospodářství. 15. ledna 1950 byl pěti muži odvlečen k výslechu do Pardubic, pak do Chrudimi a následně na Pankrác do Prahy. Odsouzen byl za pomáhání k velezradě 11. a 12. září 1951 Státním soudem v Praze a 17. listopadu 1951 Nejvyšším soudem v Praze k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Po odsouzení byl odvezen na Bory u Plzně a odtud do Jáchymova do uranových dolů. Zde byl až do října 1956, kdy byl podmínečně propuštěn.

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 9. srpna 1990.