Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Kráčmer

František
Kráčmer

Narodil se v České Třebové. Zde nastoupil 1922 do základní školy a po jejím ukončení se od roku 1930 učil u firmy Štefl-Jindra soustružníkem kovů. Po vyučení se dobrovolně přihlásil v roce 1933 do pilotního leteckého učiliště Prostějově. Po studiu nastoupil k šestému leteckému pluku, který byl dislokován na letišti Praha-Kbely. V roce 1938 byl povýšen na četaře. V roce 1939 odešel přes Polsko do Francie. Tam se dostal k letectu, konrétně k eskadrile No. 21, létal na Blochu MB-210. Po porážce Francie přeletěl do Anglie. Byl zařazen u výcvikové letky a od listopadu 1940 jmenován operačním pilotem u československé 311. perutě. Létá jako druhý pilot Willingtonu při bombardovacích misích nad Německem. V lednu 1941 se stává kapitánem letounu a dostává vlastní osádku.
17. dubna 1941 odlétá s Wellingtonem KX-J s označením R-1599 na další misi, cílem je Kolín nad Rýnem. Tam však nikdy nedoletí, protože nad Nizozemím je letoun napaden nočním stihačem Hptm. Wernerem Streibem (NJG1). Poškozený letoun se zřítíl 5 mil východně od města Weer (nedaleko od Kelpen-Oler). Celá posádka, včetně dalšího Českotřebováka F/O Františka Sixty, který s nimi letěl jako náhradník za druhého pilota, zahynula. Je pohřben v Nijmegenu na hřbitově Jonkerbos War Cemetery.

Spytihněv <br />Šorm

Spytihněv
Šorm

Český houslista. Působil v Hradci Králové.

Jan <br />Stejskal

Jan
Stejskal

Rodiče žijí v Moravské Třebové. Otec Josef pracoval ve výrobě a matka Jana jako zdravotní sestra. Má bratra Martina, který žije v Chrudimi.
Základní školní docházku absolvoval na II. ZŠ v Moravské Třebové, střední ekonomické vzdělání v Obchodní akademii v Mohelnici.
V roce 1999 nastoupil na Univerzitu Pardubice, Fakultu ekonomicko-správní, kde absolvoval v roce 2002 bakalářské studium v oboru Veřejná ekonomika a správa, v roce 2004 navazující magisterské studium v oboru Ekonomika veřejného sektoru a v roce 2007 doktorské studium v oboru Regionální a veřejná ekonomie.
Vzhledem k nastoupené akademické dráze ukončil habilitační řízení v oboru Veřejná ekonomika a služby na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici a s účinností od 1. 4. 2013 byl jmenován docentem. Nejvyšší akademickou hodnost získal taktéž na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, kde proběhlo jeho řízení ke jmenování profesorem. To bylo ukončeno 14. 7. 2020, kdy jej prezidentka Slovenské republiky jmenovala profesorem v oboru Veřejná ekonomika a služby.
Po roce 2000 spolupracoval s řadou organizací. Od roku 2000–2011 působil jako hlavní metodik Junáka – českého skauta, z. s., od roku 2007 byl odborným lektorem a vedoucím ekonomicko-daňové poradny pro nestátní neziskové organizace Koalice nevládek Pardubicka, z. s. Od roku 2019 po tři roky spolupracoval s Ekonomicko-správní fakultou Masarykovy univerzity v Brně.
Již v průběhu doktorského studia nastoupil coby asistent na Univerzitu Pardubice, Fakultu ekonomicko-správní a prošel postupně všemi akademickými pozicemi (asistent – odborný asistent – docent – profesor). V roce 2019 byl Akademickým senátem fakulty zvolen kandidátem na děkana a rektor Univerzity Pardubice jej od 1. 1. 2020 jmenoval děkanem.
Vzhledem ke své odborné specializaci se zabývá výukou předmětů spojených s veřejnou ekonomií, neziskovým sektorem a veřejnými službami. Konkrétně se specializuje na optimalizační procesy zabezpečování vybraných veřejných služeb (zahrnuje zejména intervenční aktivity státu do chování ostatních ekonomických subjektů oblast inovativních postupů a efektivnosti).
Ve vědecko-výzkumné činnosti se zabývá optimalizací či modelováním procesů alokace veřejných prostředků, a to jak za účelem zabezpečování (inovací) veřejných služeb vybraným ekonomickým subjektům, tak intervenci veřejných organizací do tržních mechanismů za účelem předcházení nebo odstraňování následků tržních selhání (včetně využívání a zvyšování potenciálu zúčastněných entit, synergických a přelévacích efektů).
Významným vědeckým úkolem, který byl vyřešen společně s Městskou knihovnou v Praze, bylo vytvořit metodiku, jak hodnotit efektivnost i u takových veřejných organizací, jako jsou třeba městské knihovny, neboť i ony jsou příjemci veřejných prostředků, jen se u nich velmi obtížně měří jejich výkonnost. Vědecký tým tedy vytvořil zcela unikátní metodiku, kterou úspěšně testoval a následně aplikoval na několika desítkách knihoven v České republice, včetně Městské knihovny Ladislava z Boskovic v Moravské Třebové. Metodika byla publikována i v zahraničí a nyní tvoří teoretický základ dalších podobných postupů různých vědeckých týmů po celém světě.
Je autorem/spoluautorem desítek vědeckých pojednání a časopiseckých výstupů publikovaných po celém světě, jež jsou hojně citovány. Stejně tak z jeho dílny pochází na tři desítky učebnic, monografií a odborných publikací, včetně publikací vydaných ve světových vydavatelství v angličtině. Je úspěšným řešitelem mnoha domácích a mezinárodních vědeckých grantů v roli hlavního řešitele.
Do září 2022 pod jeho vedením absolvovalo osm studentů doktorského studia, z nichž polovina byla cizinců studujících v anglickém jazyce.
Byl nebo je členem řady vědeckých grémií, komisí a rad na mnoha fakultách a vysokých školách jak v České republice, tak v blízkém zahraničí.
Za svoji vědecko-výzkumnou práci obdržel řadu diplomů a ocenění.
V roce 1990 vstoupil do nově formovaného skautského střediska v Moravské Třebové, kde se postupně zabýval výchovou nejmladší věkové kategorie v I. oddílu vlčat pod vedením Vladislava Holešovského. Absolvoval řadu skautských táborů na tábořišti Kvíčalka nedaleko Moravské Třebové a mnoho roků působil aktivně ve středisku Moravská Třebová.
Od roku 2004 je předsedou Krajské rady Junáka Pardubického kraje, která sídlí v Pardubicích a pečuje o rozvoj skautingu v celém Pardubickém kraji. Od roku 1999 se podílí na realizaci skautské školy pro skautské vedoucí, která nese historický název řeky Chrudimky „Stříbrná řeka“. Tým lektorů skautské školy vede od roku 2004. Mezi stálé lektory patřila řada skautů ze střediska Moravská Třebová, např. Eva Vedmochová nebo Adam Svoboda. Škola se koná tradičně v letních měsících v Telecí u Poličky na skautské základně Maděra. Za více než dvě desítky let existence prošlo skautskou školou Stříbrná řeka více než tisíc skautských vedoucích, mezi nimiž bylo i řada skautských vedoucích ze střediska Moravská Třebová.
Za své působení ve skautské organizaci získal řadu ocenění a vyznamenání. Mezi nejvýznamnější patří tato: za zásluhy o rozvoj skautského vzdělávání dostal v roce 2014 nejvyšší vyznamenání Junáka – českého skauta za výchovu – Medaili sv. Jiří zlatého stupně a v roce 2019 Medaili Merkura zlatý stupeň za dlouholetou činnost v oblasti hospodářské a organizační.
Žije v Pardubicích.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Čadek

František
Čadek

1.6. 1904 -  22. 12. 1988

František Čadek se narodil v Chrudimi 1. června 1904.

František Čadek byl důstojníkem čsl. armády, později dělníkem.

Za velezradu a nedovolené ozbrojování byl v roce 1950 odsouzen k 12 letům těžkého žaláře zostřený jednou za půl roku tvrdým ložem, ke kasaci z důstojnických hodností, ke ztrátě všech čestných odznaků a vyznamenání, k peněžitému trestu 10000 Kčs, ke konfiskaci celého jmění, ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let, k propadnutí fotoaparátu, zbraně a střeliva. 

František Čadek zemřel 22. prosince 1988 v Žamberku.

Rehabilitován byl Vyšším vojenským soudem v Táboře 6. března 1991.

Dne 19. března 1991 byl pan František Čadek mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Jindřiška <br />Vaníčková

Jindřiška
Vaníčková

2.6. 1934 -  12.9. 2020

Přestože se narodila v České Třebové, nejranější dětství prožila s rodiči a mladší sestrou v Devínském jazeru u Bratislavy na Slovensku. Otec Jindřich Vostárek v té době působil v Lokomotivním depu v Bratislavě jako strojvedoucí ČSD. V době nástupu fašismu (1939) se rodina Vostárkova  vrátila do České Třebové a  nastěhovala se do  podkrovního bytu  v Domě práce. Rodiče Vostárkovi zde žili až do své smrti.

Po absolvování gymnázia (1953) nastoupila do zaměstnání k ČSD. Pracovala u vozové služby Železniční stanice v České Třebové do roku 1958. V červnu 1955 se provdala za Eduarda Vaníčka, učitele a pozdějšího ředitele místní hudební školy. O tři roky později (1958) se jim narodil syn Eduard, dnes vynikající hudebník (člen orchestru Virtuosi di Praga) v Praze.

Hudbě se věnovala od dětství (soukromá žačka Z. Bezdíčkové a M.Pachové). S učitelkou Pachovou přešla do nově založené Městské hudební školy, kde absolvovala osm ročníků klavírní hry (1945 až 1953). Po té spolupracovala s M. Pachovou opět soukromě. V roce 1960 nastoupila na žádost ředitele Šimečka na základní hudební školu v České Třebové jako externí učitelka klavíru. Současně začala také pracovat v Osvětové besedě (lektorka klavírní hry hudebních kurzů). Po odchodu učitelky Mojžíšové (1963) se stala  interní učitelkou na plný úvazek. Působila zde až do roku 1994. Během pedagogické činnosti vystudovala brněnskou konzervatoř (prof. J. Doležal). V letech 1986 až 1992 byla ředitelkou českotřebovské LŠU.

Dlouhá léta byla členkou, později předsedkyní pěveckého sboru Českotřebovských učitelek (dirigent Antonín Šimeček), nepravidelně spolupracovala i s pěveckým sborem Bendl.  Ale ani v posledních letech  nesložila ruce v klín, pedagogicky působila např. na ZUŠ v Ústí nad Orlicí,  také vedla hudební kurzy ve spolupráci s místním DDM.  


Během svého aktivního pedagogického působení vychovala v České Třebové mnoho velmi dobrých a vynikajících žáků. Mnoho z nich dnes působí jako profesionální hudebníci na ZUŠ, základních školách, konzervatořích a vysokých pedagogických školách. Ve své klavírní třídě  vychovala např i své pozdější kolegyně na zdejší  Zušce  Milušku Mimrovou a Blanku Poukarovou,  Mgr. D. Zoubkovou – Bažantovou a mnoho dalších. Celý život věnuje hudbě. Jako učitelce a později ředitelce LŠU – ZUŠ se dařilo vychovat dobré žáky amatéry a také profesionály, hudebníci na ZUŠ, ZŠ, konzervatořích a vysokých pedagogických školách. Mezi její žáky patřili: klavíristka Mgr. G. Vrbová, učitelka českotřebovské ZUŠ, M. Hainzová-Mimrová, B. Drtilová, Ing. R. Budil, violista Mgr. M. Řehák, E. Vaníček,...

František <br />Egerle

František
Egerle

1.6. 1846 - 8.2. 1933

Narodil se 1. 6. 1846 v Rychnově nad Kněžnou, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se otec stal valchařským mistrem. Z důvodu častého stěhování byl nucen měnit školy (Tábor, Písek). Na vídeňské technice studoval chemii, studia ukončil na technice v Brně v r. 1867. Věnoval se cukrovarnictví - stal se ředitelem cukrovaru, později inspektorem technické finanční kontroly. Nechal si patentovat dva vynálezy: difuzní nůž a počitadlo (pojistná zámyčka). V Ústí přestavěl domek čp. 376 (dnešní Městská knihovna) - přibylo patro, věž a altán. Nad vchodem na památku umístěna 2 ozubená kola z valchovního stroje, která kdysi koupil jeho otec. Kolem budovy rozmístil kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába. Udělením hostinské koncese v r. 1883 začal provozovat hostinec "U Zeleného kříže", mezi místními nazývaný "Na Pindulce". Ač hojně navštěvován, byl v zájmu dobrých mravů zrušen. Coby vášnivý sběratel zbraní a průkopník muzejnictví, zbraně vystavil a zpřístupnil veřejnosti (spolu s rukopisy později věnovány ústeckému muzeu). Byl jedním za zakládajících členů Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zabýval se významem jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí (dílo "Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky"). Autor divadelních her, básní a veršovánek ("Poválečné veršovánky"), sbírky dobových písní a kupletů. Některé rukopisy jsou uloženy ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Fr. Egerle zemřel 8. 2. 1933 a je pochován na ústeckém hřbitově.