Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Knop

Josef
Knop

Voják z povolání, příslušník zahraničního odboje. Maturoval v Kostelci nad Orlicí /1929/, pak  Voj. akademie v Hranicích. Od 1.8.1932 u hraničář praporu v Rim. Sobotě. P okupaci krátce u Státních drah v Kyšperku /Letohrad/, 15.2.1940 útěk do ciziny. Velel rotě u pěšího praporu 2. v Agde /Francie/ po porážce odjezd do Anglie, od července 1940 u 1. čs. brigády ve Velké Británii. Velitelem roty, později Školy důst. v záloze. Abs. spec. kursy SOE /Special Operation Executive/, zaměřeno na diverze, sabotáže a seskoky padákem. V září 1943 odešel do SSSR, nejprve velitelem Poddůstojnické školy, velel i Oddílu zvl. určení /boj v týlu nepřítele/ kde využil zkušeností z Anglie. Od. 1.6.1944 velitelem 2. čs. samost. praporu, s ním prošel těžkými boji v Karpatech. Po válce v různých funkcích, mj. vystudoval i Vysokou školu válečnou. Na vlastní žádost /důvody zdravotní a rodinné/ od 1947 velitelem pěšího praporu 42 v Žamberku.
1949 zatčen, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. 1962 amnestován, 1966 zemřel na nedoléčené nemoci z války a následky věznění. Nositel čs. i zahraničních řádů a dalších vyznamenání

O Josefu Knopovi pojednává kniha s názvem Josef Knop - důstojník, na něhož jsme měli zapomenout od Pavla Svědroha. Knihu vydal Klub českých turistů v roce 1991.

Matěj  Josef<br />Sychra

Matěj Josef
Sychra

Kazatel, vlastenec a národní buditel, skladatel a spisovatel Matěj Josef Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 21. prosince 1776 v budově tzv. staré školy (dnes sídlo městské policie), kde bydleli jeho rodiče. Jeho tatínek Matěj byl tkalcem a městským písařem a kronikářem. Maminka se jmenovala Anna, rozená Andresová. První literární a hudební vzdělání získal u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. V r. 1787 odešel na studia do Prahy na německou základní školu. V období 1792 - 1796 se stal studentem Piaristického gymnázia v Novém Městě pražském. Po dokončení gymnázia studoval filosofii a teologii. Královéhradeckým biskupem M. Tadeášem hrabětem z Trautmansdorfu byl 17. září 1801 vysvěcen na kněze. Působil v Sebranicích u Litomyšle, Bystrém u Poličky, byl administrátorem Německé Bělé, farní beneficium mu bylo propůjčeno v Jimramově na Moravě, odkud byl v roce 1824 přeložen na faru Zámku Žďáru u Nového Města na Moravě. Zasloužil se o zachování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Patřil do generace vlastenců, kteří se snažili především o povznesení českého jazyka. Je autorem literárních prací zaměřených na vzdělávání ("Povídatel", "Kratochvílník"), sběratelem folklóru. Z jeho českoslovanské frazeologie čerpal Josef Jungmann při tvorbě Slovníku česko-německého. Jako překladatel k nám uvedl Moliéra a Kotzebua. Autor prostonárodních zábavně poučných knih, příležitostně komponoval. Verše publikoval mj. v přílohách Zieglerova Dobroslava. Zemřel 19. 3. 1830 ve Žďáru nad Sázavou a pochován je u jedné z bran na Zelené hoře. Jeho jméno nese Městská knihovna ve Žďáru nad Sázavou i jedna z ulic města Ústí nad Orlicí. U výročí stých narozenin byla v r. 1876 na budově radnice v Ústí nad Orlicí odhalena pamětní deska. 

Z díla: Versuch einer böhmischen Phraseologie, Povídky a jiné práce vydalo r. 1961 Kraj. nakl. Brno. Pomněnkový vínek ze spisů Matěje Josefa Sychry; mládeži uvil a k oslavení stých narozenin Sychrových vydal Vojtěch Kryšpín.  Fr. A. Urbánek, Praha 1876.

Radko <br />Jasanský

Radko
Jasanský

Narodil se v rodině majitele truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium. Chtěl se stát novinářem, ale na vysokou školu se nedostal. Tak se vyučil truhlářem a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své odborné zkušenosti z truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. V posledních letech života pomáhal ještě rodině se znovuvybudováním vrácené rodinné firmy na Parníku.

K jeho zálibám už od dětství patřil sport. Výborně hrál lední hokej a tenis, později se stal rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Uplatnil také dopisovatelství, jako svého koníčka. Sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní rubriky Českotřebovského zpravodaje, regionálního tisku i vývěsní skříňky tenisového oddílu.

Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti si nenechával pro sebe. Předával je dál mládeži jako pedagog na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Jako odborník neustal s touto činností ani v době, kdy odešel do důchodu. Po tzv. sametové revoluci ( 1989 ) byl rodině Jasanských vrácen v restituci rodinný majetek . Radko Jasanský spolu se svým synem a synovci pracoval na znovuvybudování rodinné firmy na Parníku. V roce 1994 však jeho srdce nevydrželo. Zemřel předčasně ve věku 64 let.

Ještě tentýž rok uspořádali na jeho počest tenisoví kamarádi turnaj veteránů – první ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl im memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Radko <br />Jasanský

Radko
Jasanský

19. 10. 1929 - 6.3. 1994

Narodil se v rodině majitele truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium. Chtěl se stát novinářem, ale na vysokou školu se nedostal. Tak se vyučil truhlářem a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své odborné zkušenosti z truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. V posledních letech života pomáhal ještě rodině se znovuvybudováním vrácené rodinné firmy na Parníku.

K jeho zálibám už od dětství patřil sport. Výborně hrál lední hokej a tenis, později se stal rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Uplatnil také dopisovatelství, jako svého koníčka. Sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní rubriky Českotřebovského zpravodaje, regionálního tisku i vývěsní skříňky tenisového oddílu.

Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti si nenechával pro sebe. Předával je dál mládeži jako pedagog na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Jako odborník neustal s touto činností ani v době, kdy odešel do důchodu. Po tzv. sametové revoluci ( 1989 ) byl rodině Jasanských vrácen v restituci rodinný majetek . Radko Jasanský spolu se svým synem a synovci pracoval na znovuvybudování rodinné firmy na Parníku. V roce 1994 však jeho srdce nevydrželo. Zemřel předčasně ve věku 64 let.

Ještě tentýž rok uspořádali na jeho počest tenisoví kamarádi turnaj veteránů – první ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl im memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.

Vlastimil <br />Matyáš

Vlastimil
Matyáš

21. 10. 1922 -  10.2. 2002

Narodil se 21. 10. 1922 v Ústí nad Orlicí Pod Horou v domě čp. 368 zvané Korábov. Po absolvování vysoké školy nastoupil do Stavoprojektu, později pracoval jako projektant města Ústí nad Orlicí. Několik let také prováděl soupis památek ve Východních Čechách pro Státní památkovou péči. Začátkem 50. let odešel do Prahy a 6 let působil na Ministerstvu školství a kultury, kde projektoval školy, zejména vysoké školy na Slovensku. Od roku 1970 pracoval jako hlavní inženýr architekt výstavby tranzitního plynovodu. Jeho realizované projekty byly několikrát oceněny za architekturu a urbanistické řešení. K jeho zálibám patřilo cestování - navštívil Evropu, Severní a Jižní Ameriku, severní Afriku, Střední a Dálný východ. Inspirován těmito cestami, namaloval velkou řadu obrázků (z Kavkazu, Egypta, bývalé Jugoslávie, Španělska, Švýcarska, Pamíru i USA). V mládí ho inspirovala krásná krajina kolem Ústí nad Orlicí, zachycoval zejména motivy z Hrádku, chalupy z Podorlicka kolem Pastvin. Jeho tvorba byla pravidelně vystavována, naposled v roce 1996, kdy Městské muzeum Ústí nad Orlicí uspořádalo výstavu jeho akvarelů, pastelů a projektů s názvem "Svět očima architekta". Na sklonku života opustil Prahu a vrátil se do Ústí nad Orlicí, kde dne 10. 2. 2002 zemřel.

Marie <br />Skálová

Marie
Skálová

29. 10. 1908 - 6.8. 1989

Narodila se v nejstarší českotřebovské čtvrti U Kostelíčka. Pocházela z osmi dětí povozníka Jana Skály. Když otec po úrazu předčasně zemřel, odpovědnost za živnost a malé hospodářství převzala matka. A pomáhat musely i všechny děti včetně Marie. V čase volna, kdy ostatní po těžké práci odpočívali, chodila Marie do tělocvičny Na Skále. Brzy vynikala v nářaďovém tělocviku i na lehkoatletických závodech. Dostala se dokonce do reprezentačního výběru Československé obce sokolské. Toto družstvo s úspěchem hájilo barvy ČSR doma i v zahraničí. V roce 1938 byla Marie v družstvu žen, které v Mezinárodním tělocvičném závodě v rámci X. všesokolského sletu v Praze zvítězilo. Ženy vítězného družstva obdržely zlaté medaile mistryň světa. Později jako cvičitelka předávala svoje zkušenosti dalším generacím. Po válce byla učitelkou rytmiky na hudebních školách v České Třebové a v Lanškrouně. Když s tímto povoláním skončila, nastoupila do n.p. Perla v České Třebové – Parníku (oddělení adjustace), kde pracovala až do odchodu do důchodu. I zde, jako členka krajského výboru Dobrovolné sportovní organizace Jiskra, organizovala sportovní zájmovou činnost. Dokud ji zdravotní stav dovoloval, vedla také dětský taneční kroužek při tehdejším Občanském výboru U Kostelíčka. K nácviku národních a lidových tanců jim sloužila stodola rodné chalupy v ulici Na Kopečku. S tanečním kroužkem pravidelně vystupovala při různých akcích ve městě a okolí.


Poslední roky žila u dcery Evy. Dočkala se pěti vnoučat a dvou pravnoučat. Pomáhala s jejich výchovou, vedla je ke sportu a k tancování… Mezi svými nejbližšími také zemřela. Pochována je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově.