Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaromír <br />Šlemr

Jaromír
Šlemr

Narodil se 8.4.1923 v Očelici u Opočna, kde žila jeho babička z matčiny strany. Ihned po křtu v evangelickém kostele v Klášteru nad Dědinou se s matkou vrátil za svým otcem do Skutče, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Po ukončení obecné školy vstoupil Jaromír na reálné gymnázium v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1944. Vysokou školu obchodní v Praze (učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Vzdělání si později ještě doplnil na PEF (provozně ekonomické fakultě) Zemědělské univerzity v Brně, kde promoval v roce 1966. Jako mladý středoškolský profesor začínal svoji praxi v České Třebové 1947 (gymnázium, obchodní akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel v roce 1985.

Ve spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu. Hlavně a především byl nadšeným ochotníkem. Byl členem Družstva divadelních ochotníků ve Skutči. A nejen že hrál (téměř 300 představení), ale také divadelní hry psal (např. Tajemství zeleného šera), režíroval (první režie 1947 Úsměvy a kordy F. Tetauera) a to nejen v České Třebové (člen DS Hýbl), ale také v Šumperku, kde působil na Obchodní akademii a také v Dramatickém odboru Šumperk. Do jeho příbuzenstva patřila známá herečka Růžena Šlemrová, jeho sestřenicí byla členka pardubického divadla Valerie Kaplanová (herečka). Psal také básně a prózu. Působil jako učitel na středních ekonomických školách. 1953 oceněn na Jiráskově Hronovu za nejlepší mužský herecký výkon.

V roce 2005 nejvyšší morální ocenění, tzv. Zlatý odznak J.K. Tyla. Je také držitelem ceny města Kohout 2011 na kterou byl nominován za svoji knižní prvotinu Čas je jako kůň s jezdcem.Zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 7. března 2013, měsíc před svými devadesátými narozeninami.

Jaromír <br />Vaňous

Jaromír
Vaňous

Narodil se 16. 8. 1929 v Dlouhé Třebové. Po ukončení studií na českotřebovském gymnáziu pracoval jako novinář v Západočeském kraji - v Chebu vedl týdeník Hraničář. Od r. 1971 byl šéfredaktorem týdeníku Sokolovský revír. Ze zdravotních důvodů odešel v r. 1974 do Rokycan. Zde až do r. 1986 řídil okresní noviny Hlas Rokycanska. Od r. 1975 byl členem Svazu českých spisovatelů. Redigoval publikaci R. Cílka - L. Pernici: Dravcova agonie, uspořádal sborník Doteky země, publikoval v časopisech, novinách a sbornících, některé básně zhudebněny. Během života vydal několik sbírek básní - Zrcadlení (1946), Nemocné slunce (1972), Pěší karavana (1975), Hraniční kámen (1975), Dělící čára (1976), Tančící krajina (1979), Milost podzimnímu srdci (1983), Sbírání oblázků (1996) a tři romány. Přestože žil daleko od rodného kraje, nikdy na něj nezapomněl a vracel se k němu alespoň prostřednictvím básní a příspěvků (vydávány v Ústeckých novinách). Zemřel v roce 2000 v Plzni.

Otakar <br />Štáfl

Otakar
Štáfl

Syn řezbáře Josefa Štáfla. Žák krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera a Umělekoprůmyslové školy v Praze. Upozornil na sebe perokresbami krajinářských motivů a své grafické schopnosti uplatnil zejména v barevných dřevorytech zobrazující pohledy na pražská zákoutí. Rád ilustroval knihy pro mládež. Celé jeho dílo vyrostlo ze základních dojmů, načerpaných v rodné Českomoravské vysočině.
Kreslil a maloval již od mládí. Kvůli své zálibě nedokončil studia na brodském gymnáziu a odešel do Prahy věnovat se malířství. Zde byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmullera na pražské Akademii. Po jejím absolvování vynikl především jako grafik (průkopník ve tvorbě plakátů) a iustrátor dětských knih. Svá díla vystavoval a publikoval v uměleckých časopisech. Byl také organizátorem brodského kulturního života. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Kromě obsáhlé tvorby z oblasti Vysokých Tater zachytil ve svých akvarelech starý Brod a v dioramatech připomněl osudy Karla Havlíčka Borovského (dnes umístěny v expozici o Štáflově životě a díle v tzv. Štáflově baště v městských sadech v Havlíčkově Brodě). Dnes již není moc známo, že Otakar Štáfl byl také režisér a divadelní i filmový herec. Jeho zálibou bylo horolezectví.
Zahynul spolu s manželkou při bombardování Prahy spojeneckými letadly.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vlastislav  <br />Novák

Vlastislav
Novák

17. 11. 1931 -  16.4. 2018

Vlastislav Novák se narodil 17. 11. 1931 v Říčkách. 

 

Základy ve hře a v dirigování získal Vlastislav Novák na hudební škole Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí. Tam také založil při studiu gymnázia mládežnický sbor této školy a sbor dětský. Absolvoval pardubickou Univerzitu jako inženýr chemie, kde od roku 1957 působil rovněž jako pedagog a vědecký pracovník až do roku 1993. V roce 1992 se habilitoval na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, kde působil jako pedagog hlasové výchovy a sborového zpěvu. V roce 1950 založil Vysokoškolský umělecký soubor, který vedl do roku 1993, a v roce 1960 Pardubický dětský sbor Iuventus Cantans. Současně se studiem chemie studoval soukromě skladbu a dirigování na Akademii múzických umění a PF UK v Praze (Prof. J. Veselka, Prof. M. Venhoda, Prof. V. Dobiáš, Prof. Dr. J. Plavec).

Od roku 1980 působil jako profesor dirigování a sborového zpěvu na pardubické konzervatoři, kde vychoval řadu dnes již známých profesionálních dirigentů a sbormistrů, působících po celé České republice a v USA. Vedl mnoho dirigentských a sbormistrovských seminářů a kurzů v České republice, Německu, Litvě, Rusku, Polsku, Řecku, Taiwanu, Japonsku a Americe. Rovněž býval zván do mezinárodních porot sborových soutěží v ČR, v mnoha zemích Evropy i v Americe. Byl jmenován osobností města Pardubic a byl nositelem řady dalších ocenění města i titulů universit (UNI Goteborg, Humboldt UNI Berlin, Lomonosov UNI Moskva).

Unie českých pěveckých sborů jej ocenila nejvyššími dirigentskými cenami Františka Lýska a Bedřicha Smetany.

V průběhu své činnosti založil několik mezinárodních festivalů – 1968 mezinárodní festival IFAS a 1969 mezinárodní festival dětských a mládežnických sborů v Pardubicích, 1994 mezinárodní festival Bedřicha Smetany v Litomyšli a v roce 1999 – mezinárodní festival Bohuslava Martinů.

Václav  Felix<br />Skop

Václav Felix
Skop

20. 11. 1848 - 4. 12. 1932

Narodil se 20. 11. 1848 v Ústí nad Orlicí. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté varhanickou školu v Praze. Jako učitel hudby působil nejprve v Petrinji v Chorvatsku a od r. 1878 až do své smrti na Učitelském ústavu v Innsbrucku, kde také 4. 12. 1932 zemřel. Autor 60 hudebních vokálních skladeb, několik jich je uloženo ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí (např. opis skladby "V Orlických horách“, kterou věnoval 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty).

Karel <br />Šeda

Karel
Šeda

4. 11. 1908 -  15.5. 1992

Karel Šeda se narodil v rodině rolníka. Po ukončení povinné školní docházky pracoval v textilní továrně Josefa Jehničky v Chocni. Leteckou kariéru začal v roce 1927 na vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Stal se pilotem dvoumístných letounů, absolvoval stíhací kurz, získal i kvalifikaci pro noční létání. Později přešel k Československým státním aeroliniím a účastnil se i mezinárodních soutěží (Egypt 1937).
Po mobilizaci v květnu 1938 nastoupil ke svému pluku a v srpnu 1939 odešel přes Polsko do Francie. Ještě později se dostává přes Alžírsko, Maroko a Gibraltar do Velké Británie, kde létá s letounem Hurricane a zasahuje do bojů i jako noční stíhač. Ve službách Velké Británie působí do konce druhé světové války a v květnu 1945 se v Londýně také oženil.
Po návratu do vlasti pracuje u Letecké dopravní společnosti v Ruzyni a pak v obnovených Československých aeroliniích. Roku 1950 je s dalšími západními letci z ČSA vyhozen bez udání důvodu, označen jako nespolehlivý, po následné provokaci zatčen a obviněn z velezrady, špionáže a spiknutí. Skoro osm let byl ve výkonu trestu v uranových dolech.
Po propuštění pracoval jako elektrikář. Nakonec mu bylo dovoleno částečně se k létání vrátit. Působil pak jako pilot-vlekař na letišti v Bystřici u Benešova. V roce 1990 byl rehabilitován, povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě a prezidentem republiky mu byl propůjčen řád M. R. Štefánika. Nositel tří československých válečných křížů, čs. medaile Za chrabrost, francouzského válečného kříže a dalších vyznamenání zemřel v Praze ve věku 83 let.