Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

Vladimír <br />Merhaut

Vladimír
Merhaut

Vladimír Merhaut se narodil v České Třebové. Jeho otcem byl herec a divadelní ředitel Alois Merhaut. Po studiích pokračoval v rodinné tradici, začínal hrát ve venkovských divadlech a u kočovných společností svého otce, ale i u V. Suka a dalších. V letech 1892–1905 byl členem divadelní společnosti Elišky Zöllnerové, v letech 1905– 1908 hrál u společnosti A. Frýdy v Brně. Od září 1908 do roku 1911 byl angažován jako herec a režisér v Aréně na Smíchově. Svojí kariéru úspěšně završil v letech 1911–1933 v činohře Národního divadla v Praze.


Před vstupem do Národního divadla účinkoval často i v operetě a v opeře. V ND hrál postavy realisticky pravdivé a charakterově přesné. Dbal na pečlivou divadelní masku svých rolí a skvěle promyšlenou práci s rekvizitou. Na jevišti vytvářel zejména malé postavy různých rázovitých vesnických mužů, ale i sluhů, šašků, správců, farářů, dědů a tvrdohlavců, v nichž uplatňoval svůj láskyplný humor (Loupežník, Převrat, Revizor či Jedenácté přikázání). V několika inscenacích v Národním divadle hrál s Merhautem i syn Vladimír Merhaut ml. a dcera Eva Merhautová.


Kromě herecké práce byl autorem operetních libret (např. Výlety pana Broučka na měsíc), zabýval se loutkovým divadlem a byl významným propagátorem maňáskového divadla. Vystupoval ve vlastních maňáskových produkcích a spolupracoval s herečkou a kolegyní z Národního divadla Liběnou Odstrčilovou jako recitátor v jejích loutkových představení Umělecké loutkové scény (1917–1920).


Aktivně se zapojoval také v Ústřední jednotě českého herectva. Ještě v dobách němého filmu se dvakrát nechal zlákat filmovou prací, která mohla zachytit jeho specifické herecké umění. Představil se jako harfeník Břinkal v komedii Ahasver (1915) Jaroslava Kvapila a jako záhadný doktor Ambicius „Ctižádostivý“ v dramatu Václava Binovce Plameny života/Ráj a peklo bohémy (1920). Herecky spolupracoval s Československým rozhlasem. Pohřben je v pražských Strašnicích.

František <br />Rieger

František
Rieger

Byl český politik.
Narodil se v Semilech, vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Už ve škole se projevoval jako bystrý a nadaný chlapec. Při setkání s českou knihou se v něm probudil vlastenecký cit, který jej táhl k Praze. Tam se nechal zapsat na prestižní akademické gymnázium, kde byl jeho třídním profesorem Josef Jungmann a Rieger mu pomáhal s vytvářením slovníku českého jazyka. V této době začal publikovat své prvotiny. Ve čtyřicátých letech 19. století se seznamoval s různými osobnostmi sdruženými do vlasteneckých kroužků. Po dokončení studia pracoval na rodinném mlýně a přitom tajně od roku 1837 studoval v Praze práva. Po prvním ročníku otce překvapil vynikajícím vysvědčením a tím získal svolení k dokončení studia. Po absolvování fakulty začal pracovat ve státní službě jako úředník u trestního soudu. V roce 1842 byl zatčen pro podezření z pomoci polským emigrantům a tím skončila jeho kariéra ve státní službě.
V roce 1853 se oženil s dcerou Františka Palackého Marií. Měli spolu tři děti Marii — spisovatelku a libretistku, Bohuslava — právníka a historika a Libuši — pracovala v ženském hnutí. V letech 1860—1874 vydával Slovník naučný (Riegrův slovník naučný). Byla to vůbec první česká obecná encyklopedie. Má jedenáct svazků a jeden svazek doplňků. Celkem tedy 12 712 stran a přibližně 80 000 hesel. Vycházel v nakladatelství I. L. Korber. V současné době je digitalizovaný v rámci projektu Národní knihovny ČR Kramerius. Po roce 1861 se Rieger orientoval na spolupráci se státotvornou českou šlechtou. Sám dosáhl roku 1897 povýšení do šlechtického stavu.
František Ladislav Rieger zakoupil v roce 1862 velkostatek v obci Maleč a sám ho aktivně spravoval. Byl spoluzakladatel Národní (staročeské) strany. Po celá tři desetiletí stál v čele české politiky. Na sklonku osmdesátých let se stále více ukazovalo, že má kritiky a politické odpůrce v mladočeském hnutí. Většina národa ho, ale uznávala a jeho jméno se stalo symbolem národního snažení. Zemřel v roce 1903 a je pochován na vyšehradském hřbitově.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Kudrna

Josef
Kudrna

8.1. 1922 -  17.5. 1989

Josef Kudrna se narodil jako syn rolníka v obci Libecina, okres Ústí nad Orlicí, vystudoval Střední zemědělskou školu v Poděbradech. Po válce odešel z domova a pracoval jako zootechnik ve Státním statku v Bystrém u Polčky a od roku 1953 jako hlavní zootechnik na ČSSS Dražkovice, okres Pardubice. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl za sabotáž Krajský soudem v Pardubicích 6. února 1959 a 26. března 1959 Nejvyšším soudem v praze odsouzen k 7 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky. Trest si odpykával tři roky v táboře Rovnost v Jáchymově, dva roky v Horním Slavkově. V roce 1967 byl podmíněně propuštěn na společnou záruku, kterou za něj převzalo JZD Dolní Sloupnice. Tam nastoupil jako traktorista.

Plně rehabilitován byl Josef Kudrna krajskou prokuraturou v Hradci Králové 22. listopadu 1991.

Norbert <br />Fišer

Norbert
Fišer

30.1. 1882 -  20.1. 1956

Narodil se 30. 1. 1882 v Ústí nad Orlicí, v čp. 60. Vystudoval konzervatoř v Praze - obor trubka. Roku 1903 přijat za člena Českého filharmonického družstva v Praze. V únoru 1911 převzal kapelnictví ústecké dechovky. V letech 1913-19 kapelníkem městské hudby Náchod. Po návratu do Ústí nad Orlicí dirigentem Volného sdružení hudebníků, ředitelem kůru (po Petru Kocianovi). Místní dechovou hudbu pozvedl na koncertní úroveň. Do repertoáru zařadil operní předehry, výňatky z oper i sólové skladby pro dechové nástroje. Kvalitu orchestru potvrzovaly i pravidelné promenádní koncerty na náměstí (průměr 440 platících diváků). Divadelní režisér - se souborem Vicena nastudoval m.j. i operu B. Smetany Dalibor. Živnost kapelníka ukončil r. 1944, orchestr převzal František Uhlíř starší. Zemřel 20. 1. 1956 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Hana <br />Habrmanová

Hana
Habrmanová

19.1. 1937 -  11.6. 2004

Jejím otcem byl výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt.  Hana Habrmanová v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Byla dlouholetou členkou pedagogického sboru českotřebovského gymnázia. Vyučovala češtinu, dějepis, latinu a španělštinu. Svůj obzor si rozšiřovala v nejrůznějších kurzech (např. na Mezinárodní letní univerzitě v Santanderu ve Španělsku) a také studijními cestami do Řecka, Itálie, Francie, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a dalších zemí. Ráda cestovala i po naší republice, přitahovaly ji zvláště jižní Čechy a především Praha.

Podstatnou část svého života věnovala školní práci. Organizovala společenské akce sboru a zájezdy, vedla historický kroužek. Řadu let byla předsedkyní Spolku absolventů a přátel gymnázia, který podporoval nejrůznější školní a žákovské aktivity. Vedla pěvecký sbor. Byla také zakládající členkou redakční rady Českotřebovského zpravodaje a od jeho vzniku v r. 1970  napsala  spoustu článků zaměřených především na historii našeho města a jeden rok byla také městskou kronikářkou. Napsala také mnoho článků do nejrůznějších novin a časopisů, byla spoluautorkou sborníku "Česká Třebová 1278 - 1978" vydaného k 700. výročí první zmínky o městě Česká Třebová. Zemřela v pátek 11. června 2004   .