Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Milan <br />Langer

Milan
Langer

Milan Langer, výtvarník a básník, se narodil v Ústí nad Orlicí, žil v Hradci Králové.
Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu).
Milan Langer byl také člen hudební skupiny Meat House Chicago I.R.A., autor textů a výtvarné podoby obalů všech jejích alb. V roce 2011 mu vyšla kniha Red Crab Migration - devatenáct textů. "Langerova poezie je prodloužením malby. Typografické členění textu plní funkci rytmickou a grafickou, rozrušuje instituci řeči. Typografický prostor je plný proměnlivých mezer, kryptogramů a usazenin. Slovní spojení se skládají v celkový obrazec, prázdný prostor kolem znaků získává svou důležitost. Básně jsou objektem v objektu, či spíše četnými možnými objekty, prostory, osobami a odkazy." (PhDr. Michal Tošner). 

Milan Langer zemřel 20. listopadu 2017.

Hana <br />Dvořáková

Hana
Dvořáková

Milovnice literatury a psaní.
Hana Dvořáková, rozená Čechová, se narodila v roce 1960 v bráně Šumavy v Sušici, jako sedmé dítě z osmi dětí svých rodičů. První léta prožila v Srní, kde začala chodit i do školy. V té době nebyl život v pohraničí lehký, proto se celá rodina v roce 1968 odstěhovala do vnitrozemí. Po dalším přestěhování se rodina dostala na Vysočinu do obce Maleč, kde Hana ukončila povinnou školní docházku.
Po maturitě se provdala do Chotěboře a narodily se jí dvě děti. Od té doby žije v Chotěboři. Zálibou a velkým koníčkem je pro ni četba knih.
Její prvotina Hotel Harmonie vyšla v nakladatelství Olympia v roce 2009. Hlavní hrdinové jsou majitelé hotelu, jejich rodiny a jejich zaměstnanci. Je to příběh plný emotivních i dramatických situací v kariérním i rodinném životě.
Po narození vnoučka Davídka zabředla do světa magie a fantazie a v roce 2012 jí vydává nakladatelství Akcent druhou knihu Nad Černými lesy. Je to příběh z magického světa, kde se právě rozpoutává boj mezi Dobrem a Zlem.

Leopold  <br />Čížek

Leopold
Čížek

Leopold čížek se narodil v městě Duga Resa na území bývalé Jugoslávie. V roce 1919 se s rodinou přestěhoval do Čech a navštěvoval základní školu v Hořicích. V roce 1926 nastoupil do přádelny F. Přibyl ve Slaném jako dělník na dopřádle. V letech 1929 – 1931 absolvoval Státní textilní školu v Ústí nad Orlicí, obor přadlák. Vyšší ročníky absolvoval externě v letech 1957 – 1959, kdy složil maturitní zkoušku. V roce 1950 nastoupil do VÚB jako výzkumný pracovník. V letech 1960 – 1963 zde vedl skupinu pracovníků, kteří vyvinuli první dopřádací stroj . Později řídil práce na uvedení první bezvřetenové přádelny do provozu. Vykonával několik veřejných a politických funkcí. Velkou zásluhu měl na dobrých výsledcích mládeže v oddílu odbíjené TJ Jiskra Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vilém <br />Kyral

Vilém
Kyral

16.8. 1909 -  26.9. 1961

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády. Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924-1928) a na pražské konzervatoři (1928-1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.

Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, Taneční suita, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice.

Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.

František  Kajetán<br />Zedínek

František Kajetán
Zedínek

7.8. 1923 -  18.9. 2017

Narodil se v Kačicích u Slaného. Základní hudební vzdělání získal na hudební škole ve Slaném, kde jej do klavírní techniky zasvětil Jiří Včelák, pozdější profesor pražské konzervatoře. Jemu čtrnáctiletý František ukázal své první skladatelské pokusy. Další Zedínkova cesta vedla na pražskou konzervatoř, kterou absolvoval v letech 1939 - 1944. Studium ukončil absolutoriem ze skladby a státními zkouškami z klavíru a sborového zpěvu.
Učitelské povolání započal jako učitel hudby a varhaník u saleziánů v Ostravě. Tam také založil chlapecký sbor, pro který napsal dětskou operu Baron Puk. Do České Třebové jej v roce 1951 přivedla základní vojenská služba. U zdejšího útvaru vedl hudební soubor Salva, zároveň (ještě jako voják) spoluzakládal v roce 1952 Divadlo hudby ( společně s Fr. Navarou ), kde popularizoval vážnou hudbu, a to především mezi mládeží. Po skončení vojny v našem městě zůstal a až do odchodu do důchodu působil jako učitel hudební školy. Na škole učil hře na klavír a hudební nauku, vedl pěvecký sbor a řídil školní orchestr.
V roce 1953 se stal dirigentem a sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Bendl a v roce 1954 dirigentem symfonického orchestru Smetana. Ve druhé polovině padesátých let vedl pěvecké sbory železniční učňovské školy a jedenáctiletky. Od roku 1969 řídil pěvecký sbor LŠU a později také školní orchestr, který vede v podstatě dodnes.


Zedínek není jen výborným učitelem hudby - praktikem, ale i teoreticky fundovaným pedagogem. Jeho pedagogické čtení (Od stupnic k improvizovanému doprovodu) bylo v roce 1974 oceněno v celostátní soutěži. Ve svém působení se vždy snažil uplatňovat moderní didaktické postupy, které aktivizují žáky a dělají vyučování zajímavým a přitažlivým. Stejně jako Ilja Hurník a Petr Eben i Zedínek tvořivým způsobem uplatňoval v praxi zásady Orffovy školy.


Od studií se věnoval hudební tvorbě. Je autorem více než dvou set skladeb (písně, sborové skladby, kantáty, opery, instrumentální skladby komorní i orchestrální, scénická hudba). Řadu děl do dnešních dnů uvádějí amatérské i profesionální sbory a orchestry, ale především je můžeme slyšet na vystoupeních žáků konzervatoří a základních uměleckých škol v celé republice. Některá Zedínkova díla uvedl i Československý rozhlas.
Největších úspěchů ve skladatelských soutěžích dosáhl v oboru písní a sborových skladeb. Psal je převážně na slova Vítězslava Nezvala, Jana Čarka a Jaroslava Seiferta. Nejrozsáhlejším dílem F. K. Zedínka je operní skica Obrázky z Hor, věnovaná pobytu Boženy Němcové na Horách u České Třebové. Od své premiéry v roce 1959 byla uvedena ještě desetkrát. O rok později vysílal árie z této opery i Československý rozhlas.

Celostátně nejznámějším Zedínkovým dílem je miniaturní dětská opera "Červená karkulka". V roce 1972 ji vydala Dilia a poté byla uvedena v několika městech. Zedínek zpracoval tento námět ve třech variantách - jako minioperu, scénický melodram a balet.

K dalším významným skladbám patří Koncertantní invence pro violoncello, smyčce a klavír, kterou v roce 1980 uvedl Východočeský státní komorní orchestr Pardubice za řízení Libora Hlaváčka. Ze skladeb posledních dvaceti let bych rád připomněl Sekvenci pro lesní roh a klavír (1984), čtyřvětou Českou mši pro varhany, soprán, alt a baryton (1986), Kontrapunktické variace na hebrejské téma (Exodus) pro klavír a orchestr (1988), Romanci pro dva lesní rohy, klavír a smyčce (1989), Rondo pro smyčce a klavír (1992) a kvartet Pocta J.A. Komenskému (1994), který byl uveden i ve Švýcarsku.

Málokdo ví, že F.K. Zedínek byl a je i v současnosti literárně činný. V mládí psal verše. nedlouho po válce napsal literární esej "Země v díle Otokara Březiny". V posledních letech se ke svému básníkovi znovu vrátil. K tisku má připravenou knihu "Duchovní hodnoty Březinova básnického díla".

Dodnes učí na základní umělecké škole hudební nauku, vede žákovský orchestr a připravuje mladé adepty pro vstup na konzervatoř.
Za zásluhy o propagaci města, a o výchovu mladé generace byl v roce 2003 jmenován čestným občanem České Třebové.

Marie <br />Stará

Marie
Stará

17.8. 1915 -  16.8. 1997

Její otec pracoval jako revident pro železniční dopravu. S rodinou se přestěhoval z Vídně do Nového Bydžova v roce 1919, bydleli na Husově třídě čp. 1172. Otec dojížděl za prací na Ředitelství státních drah do Hradce Králové. Marie v Novém Bydžově navštěvovala obecnou školu, měšťanku a poté dívčí a rodinnou školu. Od 12 let docházela externě do kláštera Sester Matky Boží. Vzdělávala se také v hudbě, jazycích, jízdě na koni a hře v tenis. Nedlouho po otevření ruzyňského letiště byla přijata jako jedna z mála uchazeček na místo stevardky. Postupně byla nasazována na nově otvírané linky do zahraničí (Benátky, Paříž, Řím...). Po německé okupaci Československa byla Marie přeložena na Ministerstvo veřejných prací jako stenotypistka. V roce 1940 začala pracovat pro odbojovou skupinu bývalého pilota ČSA Radoslava Seluckého. O rok později byla skupina prozrazena a Marie byla zatčena gestapem. Po 4 měsících byla pro nedostatek důkazů propuštěna. V dubnu 1942 byla opět zatčena a vyšetřována v Drážďanech. Odsoudili ji na 3,5 let žaláře. Věznění strávila v Lipsku, Freiburgu a v Praze. Byla propuštěna v lednu 1945. Ihned se zapojila do partyzánského hnutí v okolí Nového Bydžova. Tato partyzánská jednotka později nesla jméno "Mája Stará". Po 2. světové válce se vrátila k profesi letušky. Po únorovém převratu v roce 1948 se o ni začala zajímat Státní bezpečnost, a tak Marie uprchla do Belgie, kde strávila zbytek svého života. V roce 1949 se oženila s belgickým námořním důstojníkem George Stainierem. Byla oceněna italským hrabětem Simmem za rozhodné vystupování v kritické situaci za letu.