Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vojtěch <br />Lebduška

Vojtěch
Lebduška

Katolický kněz, sbormistr, violoncellista.

Vojtěch Lebduška byl sbormistrem pěveckého sboru Doubravan v Chotěboři. Měl svůj smyčcový kvartet pro který upravoval různé skladby a pořádal hudební večery.

Z díla: "Péče o housle a jim příbuzné smyčcové nástroje".

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Mojmír <br />Fadrný

Mojmír
Fadrný

Mojmír Fadrný se narodlil 6. února 1947 v Moravském Lačnově. Je český regionální historik, cyklista a vynálezce, zabývající se zejména historií Svitavska, Moravskotřebovska a Kunštátska.

Narodil se do zemědělské rodiny v Moravském Lačnově.  Společně s bratry Pavlem a Jiřím prožili dětství v prostředí obce nově osidlované českým obyvatelstvem. V letech 1962-1966 absolvoval střední zemědělskou a technickou školu v Moravské Třebové. Poté nastoupil na dvouletou základní vojenskou službu v Nepomuku u Plzně, kde se stal v hodnosti četaře velitelem protiletadlového děla. Takřka celou profesní kariéru spojil s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským v Hradci nad Svitavou, kde se stal hlavním referentem pro trávy, krmnou kapustu a pohanku. Významně se podílel na procesu schvalování řady pícních a trávníkových odrůd trav v České republice. Při zaměstnání studoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou zakončil v roce 1989, kdy byl promován inženýrem.

Od dětství projevoval velký zájem o historii. Zabýval se zejména raným osídlením českých zemí] historií českých šlechtických rodů, barokním sochařstvím a architekturou, českými legionáři za 1. světové války] a 2. světovou válkou. Od počátku 90. let 20. století se intenzivně věnoval genealogii rodu Fadrný s posledním doloženým předkem v roce 1629. Příchod prvního předka rodu Fadrných na česká území ze severního Německa je pravděpodobně na základě srovnávacích DNA testů datován do 13. století. Dále zpracoval velké množství rodokmenů rodů pocházejících z Kunštátska.

Po ukončení profesní kariéry se začal naplno věnovat lokální historiografii Svitavska, Moravskotřebovska a Kunštátska

Rovněž se příležitostně věnuje přednáškové činnosti.

Je autorem biografie o rodné obci pod názvem Lačnovská ohlédnutí 1329-2019. Kniha vyšla na podzim v roce 2019.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ladislav <br />Vyskočil

Ladislav
Vyskočil

26.6. 1899 -  22. 10. 1943

Narodil se 26. 6. 1899. Majitel elektrotechnického závodu v Kyšperku (Letohrad). Pro odbojové hnutí zhotovoval vysílací a přijímací radiostanice pro spojení se zahraničím. Zatčen 24. 10. 1941 na udání. Vězněn v Pardubicích, Terezíně a Drážďanech, kde byl 22. 10. 1943 popraven.

Ladislav <br />Plíva

Ladislav
Plíva

7.6. 1952 -  17.9. 2011

Ústecký rodák Ladislav "Larry" Plíva byl jako výtvarník a muzikant od konce 60. let minulého století spjat s hnutím českého undergroundu. Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). Plíva byl iniciátorem mnoha poetických happeningů. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1983 i s rodinou do USA. Žil a tvořil v Hawthornu (New Jersey). Věnoval se převážně abstraktní malbě, elektronické hudbě a konceptuálním instalacím. Ladislav Plíva byl výborným hráčem na kytaru.

Do rodného Ústí se vracel po „sametové revoluci“ poměrně pravidelně, i když ne příliš často. V roce 2008 ho ke společné výstavě pozval Jan Steklík, přední představitel českého výtvarného undergroundu a nepřehlédnutelná osobnost české výtvarné scény. Samostatné expozice dvou ústeckých přátel byly otevřeny v červnu 2008 v místní Galerii pod radnicí. Pro Ladislava „Larryho“ Plívu byla výstava úspěšným „comebackem“. Výstava se setkala s mimořádným ohlasem.

Karel <br />Bayer

Karel
Bayer

7.6. 1854 -  24.7. 1930

Lékař, universitní profesor, držitel papežského řádu sv. Řehoře Velikého, básník.

Dětství prožil v Chotěboři, kam se s rodinou z Polné přestěhovali. Po maturitě na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě vstoupil na pražskou univerzitu. Již v době studií psal české básničky. V této době byl  také činným členem Spolku českých mediků.

Později přejal německé smýšlení. Vystudoval německou univerzitu v Praze, obor veškeré lékařství. V roce 1879 byl prohlášen doktorem medicíny. Byl jmenován do čela chirurgického oddělení německé dětské nemocnice v Praze, následoval primariát chirurgického oddělení nemocnice Milosrdných bratří na Starém Městě. Mezi jeho odkaz patří technika prodloužení Achillovy šlachy tzv. "Z plastikou", kterou zavedl do praxe při léčbě vrozených vad nohou.
Mezi lety 1898-1924 napsal a uspořádal šest básnických sbírek, z nichž pět bylo vydáno v němčině, jednu do češtiny přeložil František Xaver Boštík. Básně jsou lyrické a epické, baladovité. Oblíbeným námětem se mu stala příroda, rozkvetlé louky. V mladších letech tvořil zprvu verše žertovné, později se jeho básně stávaly vážnějšími a zamyšlenějšími.

Do města svého mládí, Chotěboře, se Karel Bayer vrátil v roce 1924. Nechal si postavit vilu, kterou pojmenoval na počest manželky "Vila Anna". Byl nadšeným botanikem, jeho koníčkem byly mechy a lišejníky, které sbírali spolu se svým bratrem Edvínem, a toto nadšení možná zdědili po otci, jenž se jimi také zabýval.

Od roku 1924 až do své smrti žil na odpočinku v Chotěboři, kde je pochován na městském hřbitověv rodinné hrobce. Pro své zásluhy byl prvním nositelem "Ceny míru, spravedlnosti a spolupráce všech národností v Republice československé" (obdržel ji v roce 1928 a poté znovu v roce 1930).