Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Křička

Jaroslav
Křička

Jaroslav Křička byl syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Studoval na brodském gymnáziu v letech 1892-1900. Tomuto městu věnoval mazurku Nazdar maturitě a v roce 1935 kantátu Studentské vzpomínky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (1902-05). Roku 1906 odešel do ruské Jekatěrinoslavi, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který tu založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem vinohradského a pak pražského Hlaholu, který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Profesorem její mistrovské školy se stal roku 1936. V letech 1942 - 45 byl ředitelem konzervatoře. Vedle svých kolegů J. B. Foerstra, V. Nováka a J. Suka představoval Křička v českém hudebním žiovtě osobnost nejtradičnější, jejíž zájem o hudební dění za hranicemi se omezoval na ruskou romantickou hudbu. Jeho doménou se stal idylicky nahlížený svět českého venkova a rodiny. Psal též hudbu k filmům: Cech panen kutnohorských (1938), Barbora Hlavsová (1940) a další. O jeho vztahu k Havlíčkovi svědčí kantáta Tyrolské elegie a balet Král Lávra. V roce 1936 získal ve skladatelské soutěži při konání letních OH bronzovou medaili za skladbu Horácká suita. Vydal několik popularizačních a informačních publikací.

Josef  <br />Cibulka

Josef
Cibulka

Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.

František <br />Maloch

František
Maloch

Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Vystudoval vyšší reálku a pak učitelský ústav v Kutné Hoře. Začal učit na obecné škole v České Třebové (1887 - 1893), dalším jeho působištěm byla Třemešná u Plzně a Plzeň, kde učil na měšťanských a pokračovacích školách. V březnu 1918 odešel na Slovensko, kde působil jako středoškolský profesor na učitelských ústavech v Levicích a později ve Štubnianských Teplicích u Martina.

Přestože se botanice věnoval již za svého působení v České Třebové, systematickému sbírání rostlin se věnoval až od roku 1896. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin, které jsou uloženy v mnoha pečlivě zhotovených herbářích. Malochovy herbáře vlastní Univerzita J.E. Purkyně v Brně, přírodovědecká fakulta UK v Praze, Národní muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeden z Malochových herbářů o 108 položkách má ve svých sbírkách i Městské muzeum v České Třebové. František Maloch pořídil i řadu fotografií zajímavých lokalit, které jsou dnes většinou chráněnými územími. Aktivně se také podílel na úseku ochrany přírody.

Když byl v roce 1925 penzionován, vrátil se ze Slovenska do Plzně. V terénu ale již nikdy nepracoval. Zemřel v Plzni ve věku nedožitých 78 let.

V polesí Háj nad řekou Berounkou byla dne 23. září 1951 odhalena pamětní deska věnovaná význačnému botanikovi Františku Malochovi. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno chráněným nalezištěm a pojmenováno Malochova skalka. V roce 2003 byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km, má celkem 11 informačních tabulí a prochází i přes chráněné území Malochova skalka.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaromír <br />Roller

Jaromír
Roller

15. 12. 1910 -  11.9. 1974

Byl nejen známým parnickým knihkupcem, ale i výborným muzikantem, učitelem houslí a také betlemářem. Krátce vedl i dětský pěvecký sbor při základní škole na Parníku.


Narodil se v Ústí nad Orlicí v Královéhradecké ulici, kde měl jeho otec hostinec. Jaromír působil v Bratislavě (první zaměstnání po vyučení, v letech 1931 až 1932 vojenská prezenční služba) a v Březové nad Svitavou, kde měl své první knihkupectví. Zde také poznal svoji budoucí manželku Boženu. Na Parník přišel v roce 1938 pod vlivem mnichovských událostí. Nejprve bydleli v Růžičkově domě v dnešní ulici Dr. E. Beneše, kde si Jaromír Roller zřídil i obchod. Po šesti letech se rodina přestěhovala i s knihkupectvím do domu holiče Františka Vrby. Dům, který Jaromír Roller o rok později zakoupil, stojí na rohu ulic Dr. E. Beneše a Čechovy.


Po znárodnění obchodu pracoval Jaromír Roller jako dělník v Koventě a prodejnu Kniha převzala jeho manželka, paní Božena Rollerová. Spolu vychovali čtyři děti – Hanu, Jaromíra, Janu a Petra.


Ve volném čase hrával v českotřebovském smyčcovém kvartetu (E. Vaníček, Jos. Petrák, J. Roller, R. Urbanec), v orchestrálním sdružení Smetana a také v parnické Kyralově dechovce. Zasloužil se o založení městské hudební školy v České Třebové, byl jedním z iniciátorů hudebních čtvrtků, zapříčinil se o odhalení pamětní desky profesora a ředitele pražské konzervatoře Antonína Bennewitze v nedalekém Přívratu. V poměrně mladém věku onemocněl zhoubnou kloubní chorobou, kterou trpěl do konce života.

Zdeněk <br />Lang

Zdeněk
Lang

5. 12. 1932 -  25.2. 2001

Ing. Zdeněk Lang se narodil se 5. prosince 1932 Byl jistě významnou a populární osobností našeho města, člověk velmi aktivní, ve společnosti kamarádský. Byl opravdovým Třebovákem a všemožně se snažil prosazovat naše město tak, aby znovu nabylo té vážnosti a významu, který mu přísluší. V celém svém snažení ve funkci starosty i dále ve funkci radního nebo zastupitele nebo člena Okresního shromáždění vždy působil velmi aktivně a diskutoval k nejrozmanitějším problémům. Již od mládí byl aktivním sportovcem, snad právě ve sportu získal tolik přátel. Zůstal sportu věrný i jako funkcionář a byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí, kde zastával funkci v majetko-správním oddělení. Byl navíc jmenován krajským zmocněncem PV ČOS ve věci zastupování zájmů České obce sokolské pro jednání s představiteli Pardubického kraje.

Po listopadu 1989 se okamžitě aktivně zapojil do veřejného a politického života nejdříve v Občanském fóru a po jeho rozpadu pak do Občanské demokratické strany, za kterou kandidoval dvakrát do městského zastupitelstva, i do zastupitelstva Pardubického kraje. Od vstupu do veřejného života působil pro vznik samosprávného regionu "Pomezí Čech, Moravy a Kladska", který by existoval vedle systému okresní správy, inicioval jeho vznik v České Třebové a byl i jeho prvním představitelem. Svou myšlenkou poněkud předstihl dobu a nenalezl podporu v žádných oficiálních strukturách. To se ovšem později podařilo jiným, kteří již s podporou okresních orgánů založili "euroregion Glacensis" (Pomezí Čech, Moravy a Kladska), region stejného názvu, ovšem s jiným obsazením a při jeho vzniku také dokonce bez České Třebové. Při dotažení původní myšlenky mohlo být centrum regionu díky Zdeňku Langovi v České Třebové, nyní je v Rychnově nad Kněžnou.

Nelze pominout také Zdeňka Langa jako stavitele a projektanta. Jako odborník právě vždy nejvášnivěji vystupoval při hodnocení studií, plánů a záměrů, o vývoji města měl své představy. Řadu staveb během svého života realizoval, vzpomeňme např. na stavbu krytého bazénu v České Třebové nebo Kulturního domu v Ústí nad Orlicí. Jako aktivní projektant zůstal i ve svém důchodovém věku, kdy účinně pomáhal v projekční kanceláři své dcery Ing. Ivany Smolové.

Zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné, pochován je v České Třebové. Jeho celoživotní práce pro blaho města a společnosti byla oceněna mimořádným uznáním In memoriam od rady města.

Petr <br />Křička

Petr
Křička

4. 12. 1884 -  25.7. 1949

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.