Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Krejčí

Jiří
Krejčí

Narodil se v Praze v rodině významného českotřebovského rodáka Františka V. Krejčího. Každé prázdniny přijížděl do České Třebové za svým dědečkem Františkem Vostárkem, strojmistrem státních drah. V pozdějších letech zde i maloval. Důkazem toho jsou jeho obrazy s českotřebovskou tématikou. Jako žák prof. Maxe Švabinského na pražské AVU (1919 – 1925) se stal generačním druhem Jana Baucha, Vojtěcha Tittelbacha, Cyrila Boudy, Miloslava Holého a Vladimíra Sychry, s nimiž jej spojovaly mnohé výtvarné názory. Také Jiří Krejčí inklinoval nejprve ke kubismu, potom však našel větší spřízněnost s poetismem, který lépe vyhovoval jeho cítění a fantazii. Od začátku se projevoval jako velký milovník přírody, volné krajiny i tichých lesních zákoutí, v nichž dokázal zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Volil přitom jednoduché výrazové prostředky, používal metodu výtvarné zkratky, v níž je tvar i barva ve vyrovnané symbióze.


V protikladu je Krejčího zájem o vysloveně městská témata. Ve třicátých letech tak reagoval na sociální vlnu v umění. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i později

Byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a později členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Nebyl jen malířem, ale také sochařem (je autorem řady drobných plastik) a výtvarným kritikem. Napsal menší monografie o Václavu Špálovi (1947) a Josefu Mánesovi (1949) a knihu Hovory o obrazech (1948).

Jiří Krejčí byl také uznávaným fotografem. Nejstarší volnou tvorbou jsou drobné abstraktní fotogramy cca z přelomu 20. a 30. let, vytvořené ještě v duchu doznívajícího poetismu. Paralelu k nim nalezneme v autorově tehdejší malířské tvorbě. Další fotografický žánr - reportáž, si Krejčí osvojil v polovině 30. let, kdy působil v redakci časopisu Světozor, který vlastnil a redigoval levicový publicista Pavel Altschul . Krejčí se v časopise uplatnil jako redaktor, ale i fotografoval a byl autorem řady článků.

Jeho obrazy vlastní NG Praha, GMU Roudnice nad Labem a další veřejné a soukromé sbírky ČR. Ve šlépějích otce se vydala i jeho dcera Hedvika, narozená 4.1. 1947 v Praze. Vystudovala SUPŠ a AVU v Praze u prof. A. Paderlíka a jeden rok se vzdělávala v Paříži (École Nationale des Beaux, sochařský ateliér Etien Martin).

Jiří Krejčí zemřel 8. června 1977 v Chřibské.

Jaroslav <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

Narodil se 6. 1. 1932 v Petrovicích. V sedmi letech se začal učit na housle v hudební škole v Ústí nad Orlicí a v r. 1946 hře na fagot u Jaromíra Lahůlka. Po ukončení textilní průmyslovky (1951) se přihlásil na kroměřížskou konzervatoř - studoval u Josefa Ducháčka. V letech 1955-59 na pražské HAMU u prof. Karla Pivoňky. V r. 1959 se zúčastnil Reichovy mezinárodní soutěže dechových nástrojů při festivalu Pražské jaro. Dva roky působil v orchestru divadla D 34 E. F. Buriana. Od r. 1961 první fagotista Symfonického orchestru Bohemia Poděbrady. Mimo práce v orchestru se soustavně věnoval sólistické, komorní a pedagogické činnosti. V r. 1962 založil komorní soubor Poděbradské dechové kvinteto a Collegium musicum Poděbradiensis a r. 1985 Zámeckou kapelu krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1962–93 pedagogem na ZUŠ v Poděbradech, následně (až do r. 2002) na ZUŠ v Pečkách. V r. 1982 jmenován členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Spolupracoval s řadou českých i zahraničních dirigentů - J. Bělohlávek, A. Devátý, Fr. Dyk, V. Válek, W. Kupke, H. Storck aj. V letních sezónách 1992, 1993 působil ve festivalovém orchestru Massimo Teatro v Palermu. Zemřel 2. 5. 2008 v Praze.

Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaroslav <br />Bittl

Jaroslav
Bittl

20.6. 1931 -  20. 12. 2015

Narodil se 20. června 1931 v Praze. V roce 1939 se na dlouhou dobu přestěhoval do České Třebové. Absolvoval zde obecnou školu, měšťanskou školu a odmaturoval na gymnáziu. Studoval Masarykovu univerzitu, Pedagogická studia dokončil v Pardubicích. Mnoho let pracoval jako vedoucí výtvarného oboru na LŠU v Pardubicích, kde posléze pracoval také jako ředitel této školy. Byl nadaný nejen po stránce výtvarné, ale známa je také jeho básnická tvorba. V roce 2000 se vrátil do České Třebové. V roce 2012 obdržel cenu města Česká Třebová - Kohout za dlouholetou výtvarnou a spisovatelskou práci.  

Josef II. <br />Sodomka

Josef II.
Sodomka

7.6. 1904 - 9.2. 1965

Narodil se 7. 6. 1904 ve Vysokém Mýtě. Základní vzdělání získal v rodišti, poté absolvoval odbornou kočárnickou karosářskou školu v Kašperských Horách (1918-20). V roce 1925 se vrátil ze studií a zkušené v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement. Přišel s novým programem a začal s výrobou automobilových karoserií. Karoserie navrhoval a výkresy kreslil sám. Tvořil pro firmy Laurin & Klement, Tatra, Walter, Aero, Praga, z cizích např. Rolls-Royce, Bugatti, Fiat, Ford, Lancia. Pro T. Baťu navrhl první karoserii s variabilním interiérem na podvozku Praga Grand. Od roku 1931 je majitelem celé továrny. V dobách hospodářské krize se firma soustředila na výrobu špičkových a exkluzivních výrobků určených nejnáročnější klienty. Největší úspěch měl s kabriolety - oceňovány na přehlídkách elegance. V období 2. světové války Sodomka spolupracoval s ilegální organizací Obrana národa, výroba stagnovala. Vyráběla a upravovala se užitková vozidla, autobusy, trolejbusy, ambulance atd. První autobus vznikl již roku 1928. V roce 1948 podnik znárodněn a vznikl n. p. Karosa (Sodomka správcem), největší výrobce autobusů u nás. V roce 1949 autor kabrioletu, který komunisti dali Stalinovi k jeho sedmdesátinám. V roce 1950 zatčen a uvězněn, obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a hospodářských deliktů. Po 2,5 letech vězení pracuje jako  konstruktér a zkušební technik v podniku LIAZ Mnichovo Hradiště, kam dojížděl ve svém velorexu. Fyzicky vyčerpán a s podlomeným zdravím odešel do invalidního důchodu. V 60 letech umírá 9. 2. 1965 ve vysokomýtské nemocnici.

František <br />Hotmar

František
Hotmar

6.6. 1926 -     ?   

František Hotmar se narodil v Kunčicích u Letohradu. Povoláním byl učitel - dělník. Za sdružování proti republice byl 12. srpna 1954 Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k 18 měsícům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k zákazu vykonávat učitelské povolání na 5 let. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.