Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Stanislav <br />Hašek

Stanislav
Hašek

Stanislav Hašek se narodil 17. září 1923 ve slovenské Orosce. Otec byl vrchním strážmistrem četnictva a rodina se často stěhovala. Gymnázium Stanislav Hanuš dokončil ve Vlašimi. V roce 1945 byl otec přeložen do Lanškrouna. V únoru 1948 byl otec navržen do KSČ a jelikož to odmítl, byl odvolán a dán do penze. Syn Stanislav po roce 1948 nemohl nikde sehnat stálé místo. Rozhodl se k emigraci, ale byl udán. Za velezradu a spolčení k útoku na ústavního činitele byl 30. září 1950 odouzen Státním soudem v Praze k 22 letům odnětí svobody. 10. května 1962 byl na základě amnestie z vězení propuštěn. Pracoval jako montér u Okresní správy spojů v Žamberku, později jako opravář automobilů u ČSD.

Stanislav Hašek byl rehabilitován Krajským soudem v Praze 10. července 1990.

Eduard  <br />Halberštát

Eduard
Halberštát

Eduard Halberštát se narodil 26. ledna 1937 v Ústí nad Orlicí. Od svých sedmnácti let pracoval nejprve jako havíř, lamač a důlní technik v uranových dolech v Jáchymově a později v šedesátých letech na jámě Hlubina v Ostravě. Zde začal navštěvovat kurzy Jana Obšila, žáka Maxe Švabinského, v tehdejším kulturním domě dolu Hlubina.  V letech 1967-73 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Smetany a Jiřího Johna. V roce 1984 získal stipendium francouzské vlády na studijní pobyt na École des Beaux-Arts de Paris u Jacquesa Yankela a Pierra Alechinského. Od r. 1993 byl pedagogem a později vedoucím na KVT PF Ostravské univerzity v Ostravě. Je zakládajícím členem mezinárodní tvůrčí skupiny Équipe des Pompiers (1969), členem  členem SČUG Hollar a výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1969. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách v ČR a zahraničí. 

Karel <br />Kuttelwascher

Karel
Kuttelwascher

Byl český stíhač – letecké eso britského královského letectva v době druhé světové války. Nejúspěšnější český pilot RAF a jediný československý dvojnásobný držitel britského Záslužného leteckého kříže (DFC and Bar).

Po ukončení obchodní školy v Německém (Havlíčkově) Brodě se stal dobrovolníkem v pilotní škole v Prostějově. Po jejím absolvování  byl přiřazen k 32. stíhací letce v Hradci Králové.

V roce 1934 vstoupil do československého letectva. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel do zahraničního odboje. Po tříměsíčním pobytu v cizinecké legii v Alžíru zasáhl do bojů o Francii roku 1940. Pak odešel do Velké Británie, kde sloužil v 1. britské stíhací peruti RAF. Zde se pak stal vůbec nejúspěšnějším československým stíhacím letcem za 2. sv. války (20 sestřelů). Karel Kuttelwascher je také považován za nejlepšího nočního přepadového pilota RAF a šestého nejúspěšnějšího nočního stíhače (většina ostatních pilotů však létala s letouny vybavenými radarem). Pětkrát byl vyznamenán Československým válečným křížem (1939), také obdržel vyznamenání Distinguished Flying Cross se stuhou a francouzský válečný kříž – Croix de guerre.

Roku 1943 byl poslán na půlroční misi do USA. Po návratu byl převelen k nebojové 32. jednotce mechaniků, kde sloužil až do konce války.

Po skončení války se vrátil do Československa. Byl zde uvítán jako hrdina. Po únorovém převratu však emigroval zpět do Velké Británie. Zde létal jako civilní pilot pro British European Airways.

Pochován je v Uxbridge u Londýna.

Roku 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál. V roce 2009, v předvečer 50. výročí jeho úmrtí, mu byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě ve Svatém Kříži.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ladislav <br />Záruba

Ladislav
Záruba

25. 11. 1886 -  24.4. 1963

Profesor Vysoké školy technické v Brně, vědec světového jména.

Stal se chloubou své rodné obce Rohozná, kde se 25.11.1886 narodil. Pocházel z početné rodiny venkovského učitele. Svou prací a pílí získal Ladislav Záruba četné akademické tituly a nejvyšší vyznamenání. Je jen málo vědeckých pracovníků, kteří se mohou prokázat tak rozsáhlou a bohatou životní náplní, jaká se projevovala v jeho pedagogické, odborné, publikační a vědecké činnosti.Střední vzdělání nabyl na reálce v Novém Městě na Moravě. Vysokou školu technickou v Brně ukončil v roce 1911 vykonáním II. státní zkoušky s vyznamenáním. 

Celé životní vědecké dílo je obsaženo ve více než 90. vědeckých a odborných článcích, publikacích, spisech a knihách, z nichž mnohé jsou přeloženy do cizích jazyků, jednak v bohaté činnosti v oboru staveb mostních, kde uplatňoval s velkým úspěchem bohaté teoretické znalosti.

Rozsáhlý by byl výčet všech prací profesora Ladislava Záruby a všechny práce ukazují, že při jeho vědecké činnosti, zaměřené pro dosažení vyšší hmotné a kulturní úrovně lidské společnosti, je teorie nerozlučně spjata s praxí.

Od roku 1945 byl hlavním redaktorem vědeckého sborníku Vysokého učení technického v Brně. Zastával také funkci děkana inženýrského stavitelství.

František <br />Lašek

František
Lašek

22. 11. 1872 - 4.5. 1947

Narodil se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa Laška. Rodný dům čp. 68 najdeme v Hýblově ulici, je ale celý přestavěn. Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského gymnázia odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval zde 25. ledna 1898. Po studiu sbíral praktické zkušenosti v Zemské všeobecné veřejné nemocnici (chirurgická klinika prof. Maydla, porodnická klinika prof. Pavlíka) v Praze. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do Litomyšle, kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci po náhle zemřelém MUDr. Fr. Boučkovi. Současně externoval ve zdejší všeobecné veřejné nemocnici. Po konkurzu v roce 1900 se stal v tomto ústavu nejprve sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. S vypuknutím 1. světové války nastoupil v srpnu 1914 zeměbraneckou službu. Jeho odborné služby po dobu války využívala záložní nemocnice ve Vysokém Mýtě, záložní nemocnice v Cholmu, polní nemocnice ve Vladimiru Volyňském (obě na ruské frontě) a polní nemocnice v italském Feltre. Všude působil coby šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil do Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní nemocnice. V této funkci setrval až do 30. září 1935, kdy odešel do důchodu. Nadále však vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939. Působení MUDr. Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její modernizaci. Nechal postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový vodovod, kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých oddělení.

Plně se také zapojil do společenského a politického života města. V letech 1919 až 1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra politické obce Litomyšle. Pod jeho vedením nastal dynamický rozvoj města. Vznikly nové městské čtvrtě, vodovodní sítě a kanalizace, zmodernizovala se budova městské knihovny a čítárny, sirotčince, otevřelo se městské muzeum a obrazárna. Zasloužil se o ustavení Družstva pro stavbu dělnických domků, které po dvě desetiletí vedl. Byl čelným funkcionářem kulturně osvětového a zábavního spolku Beseda, Vzdělávacího sboru Svazu osvětového, Spolku pro okrášlení města Litomyšle a okolí, Muzejního spolku, místního odboru vídeňského spolku Komenský, mladočesky orientovaného politického spolku Občanský klub, předsedou kuratoria městské obrazárny (1931- 1946), členem redakční rady novin Obzor litomyšlský. Společně s manželkou Josefou se výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a studenty.

Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin. Tuto pověst si zasloužil hlavně coby organizátor kulturně osvětových akcí a také četnými projevy, přednáškami a publikační činností. Své čtyři studie publikoval v časopise Od Trstenické stezky, v roce 1937 vydal v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí osvícenci F. E. Welz a dr. F. Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy s kulturně dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé opravené vydání s rozšířenou pasáží o Klácelovi vyšlo v roce 1946 u českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký úspěch měly i knížky Oživené litomyšlské paměti (Litomyšl, 1940) a Litomyšl v dějinách a výtvarném umění (Litomyšl, 1946), Bratrský hejtman, Jan Talafús z Ostrova. Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého šedesátiletého jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst Litomyšle a České Třebové. Když zemřel, byl zpopelněn a popel uložen na litomyšlském hřbitově. Jeho hrob donedávna krášlila bronzová busta od jeho přítele, akademického sochaře Vladimíra Bretschneidera. Dnes toto umělecké dílo zdobí výstavní síň městské obrazárny na litomyšlském zámku.

Miroslav  <br />Ročovský

Miroslav
Ročovský

18. 11. 1918 -  25.4. 1942

Miroslav Ročovský se narodil jako syn šafáře ve dvoře Vrchovina. Vystudoval Obchodní školu v Chocni, absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a byl přidělen k leteckému pluku v Praze. V červenci 1939 odešel přes Polsko do Francie a sloužil jako pilot francouzského letectva. Později odplul do Anglie a byl přidělen k 501. peruti RAF. V dubnu 1942 odstartoval s dalšími letci k útočné operaci nad Francií. Během akce byli napadeni početnější skupinou stíhacích letounů nepřítele. Sestřeleno bylo pět letadel, mezi nimi i stroj Miroslava Ročovského. Spolubojovníci ho zahlédli opouštět letadlo, ale padák už neviděli a další pátrání po něm bylo bezvýsledné.
Miroslav Ročovský byl in memoriam povýšen, vyznamenám československým válečným křížem 1939 a jeho jméno je uvedeno na památníku v Runnymede.