Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín <br />Wurm

Antonín
Wurm

Profesor, geolog, geograf.

Vystudoval reálné gymnázium v Praze. Následovalo studium v oborech matematika, fyzika a přírodopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po jeho absolvování nastoupil na své první učitelské místo, na gymnázium v Praze, kde sám před lety studoval. Působil i na dalších gymnáziích, např. v Táboře, Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích a Chotěboři.

Ovládal několik cizích jazyků včetně latiny, řečtiny i arabštiny.

Petrograficky probádal okresy hlinecký, chotěbořský a skutečský. Výsledky svého bádání publikoval v různých odborných časopisech, například ve Věstníku Geologického ústavu, ve Zprávách Geologického ústavu pro Čechy a Moravu a ve Vesmíru. Byl členem Geologického ústavu v Praze. Jako geolog se zapsal do dějin výzkumu naší vlasti, nálezem graptolitů germánského typu v okolí Hlinska. Tento objev, byl svého času geologickou senzací prvého řádu, neboť vedle jiných důsledků potvrzoval předpoklady o mohutných horotvorných pohybech v Českomoravské vysočině.
Wurm se také zabýval kritickými analýzami starověkých cestopisů a publikoval v tomto oboru několik cenných prací. Byl členem několika spolků a korporací. Byl konzervátorem přírodních památek okresu chotěbořského.
Ke knize Průvodce po Chotěboři a okolí, vydané v roce 1935, uspořádal botanickou a petrografickou část. Ve spise Čeňka Zahálky uveřejnil Stati o geologii křídového útvaru Vysokomýtska. Přispíval do mnoha odborných časopisů.

Oskar <br />Czepa ml.

Oskar
Czepa ml.

Oskar Czepa, se narodil 1. března 1926 v Moravské Třebové jako syn významného architekta Oskara Czepy (1883, Svojanov u Moravské Třebové — 1956, Videň). Oskar Czepa junior postavil svůj první model, větroň Falke R5, v zimě 1935-1936 s pomocí staršího bratra Kurta. V roce 1938 se stal členem ve městě fungujícího modelářského kroužku, ve kterém postavil dvojici dobře létajících větroňů. Modely byly nazvány Kiek in die Welt a Einheitsmodell. Když bylo Oskaru Czepovi 14 let, začal studovat na gymnáziu v Zábřehu na Moravě, kde v krátké době převzal také vedení tamní modelářské skupiny. V roce 1941 pak získal 1. místo v juniorské třídě na závodech v Krnově. Povzbuzen tímto úspěchem, postavil Czepa na přelomu let 1941—1942 první větroň podle vlastního návrhu, nekonvenční Archäopterix. Vzdělávací systém Třetí říše, dokonale propracovaný v oblasti branné přípravy, pak dospívajícímu Oskarovi, který byl mezi kamarády znám pod přezdívkou Ossi, v roce 1943 umožnil studium na (patrně letní) Říšské modelářské letecké škole v pohoří Hoher Meißner u Kasselu. Zde dostal možnost seznámit se s vrcholem tehdejší modelářské techniky v podobě benzinových modelářských motorů značky Eisfeld a Kratmo. S modelem nazvaným Wirbler a poháněným druhým ze zmiňovaných motorků (na modelářská měřítka měl značný objem 10 ccm) se v roce 1943 ještě stihl zúčastnit říšských modelářských závodů v Quedlinburgu. S posledním za války postaveným větroněm Wieland der Schmied si pak na jaře 1944 osvojil létání v termice s letovými časy přes 20 minut. Každá pohádka však jednou skončí, a tak 6. června 1944, symbolicky v den spojenecké invaze do Normandie, osmnáctiletý Czepa oblékl modrošedou uniformu Luftwaffe.
Po návratu z válečného zajetí se objevil ve Vídni, kam byl v roce 1946 odsunut také jeho otec. Po vyřešení základních existenčních starostí se Oskar v roce 1949 opět mohl vrátit ke svým milovaným modelům. Výchozím bodem kariéry, která z něj učinila modeláře světového formátu, byl pravděpodobně zisk titulu mistra světa v kategorii A2, který si Czepa v roce 1951 přivezl ze soutěže pořádané v tehdy jugoslávské lokalitě Lesce-Bled. Pak už následovalo takřka sedm dekád dodnes trvajícího životního příběhu, kterým se Oskar Czepa do historie modelářství zapsal jako sportovec, konstruktér, funkcionář, podnikatel a obchodník působící postupně nejen v Rakousku, ale také USA a Německu. On sám shrnul své zážitky a životní zkušenosti v knize, která vyšla v roce 2008 a která nese výmluvný název Modellflug — eine Leidenschaft.

Hana <br />Habrmanová

Hana
Habrmanová

Jejím otcem byl výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt.  Hana Habrmanová v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Byla dlouholetou členkou pedagogického sboru českotřebovského gymnázia. Vyučovala češtinu, dějepis, latinu a španělštinu. Svůj obzor si rozšiřovala v nejrůznějších kurzech (např. na Mezinárodní letní univerzitě v Santanderu ve Španělsku) a také studijními cestami do Řecka, Itálie, Francie, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a dalších zemí. Ráda cestovala i po naší republice, přitahovaly ji zvláště jižní Čechy a především Praha.

Podstatnou část svého života věnovala školní práci. Organizovala společenské akce sboru a zájezdy, vedla historický kroužek. Řadu let byla předsedkyní Spolku absolventů a přátel gymnázia, který podporoval nejrůznější školní a žákovské aktivity. Vedla pěvecký sbor. Byla také zakládající členkou redakční rady Českotřebovského zpravodaje a od jeho vzniku v r. 1970  napsala  spoustu článků zaměřených především na historii našeho města a jeden rok byla také městskou kronikářkou. Napsala také mnoho článků do nejrůznějších novin a časopisů, byla spoluautorkou sborníku "Česká Třebová 1278 - 1978" vydaného k 700. výročí první zmínky o městě Česká Třebová. Zemřela v pátek 11. června 2004   .
 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Stanislav <br />Kamarýt

Stanislav
Kamarýt

10. 11. 1883 -  30.7. 1956

Český esperantista, doktor filozofie a ředitel gymnázia v Chotěboři. Byl vůdčí osobnost československého esperantského hnutí.

Již ve studentských letech se naučil esperantu a pro tento umělý jazyk se nadchl. Později, jako profesor středních škol, poznal v esperantu prostředek k mezinárodnímu dorozumívání. Vedl jazykové kurzy esperanta. Roku 1922 se účasnil v Ženevě mezinárodní konference o esperantu ve školách. Byl čestným členem Světového Svazu Esperanta, členem Mezinárodního výboru jazyka esperanto a členem Akademie esperanta.

Přeložil mnohá díla z české a slovenské literatury do esperanta například: Máchův Máj, Nezvalovo Ještě dnes zapadá slunce nad Atlantidou. Sepsal také dějiny esperantského hnutí v našich zemích, které byly vydány posmrtně k 100 výročí narození roku 1983 pod názvem "Historio de la Esperanta-movado en Cechoslovakio".

Publikoval mnoho esejí, filozofických pojednání a článků o esperantu. Byl také redaktorem esperantské revue Esperantista. Kromě literární činnosti ho lze považovat za historika esperantského hnutí v Československu. 

Vlastním oborem Stanislava Kamarýta byla chemie, zůstal jí věren po celý život. Za svou učitelskou kariéru působil jako ředitel reálného gymnázia v Bratislavě, poté učil na obchodní škole v Plzni a na gymnáziu v Chotěboři.

Ela <br />Švabinská

Ela
Švabinská

19. 11. 1878 -  10.8. 1967

Eliška byla druhým dítětem manželů Rudolfa a Josefy Vejrychových. Narodila se v Podmoklech nad Labem. Byla také první manželkou Maxe Švabinského.

Charakteristiku její osoby snad nejvíce vystihli Emil a Božena Hejlovi ve svém spisku Matka a dcera (vydal ZK Adamovské strojírny n.p. Adamov, 1978), kde napsali: „ Byla drobné, křehké postavy, tmavých bohatých vlasů, pravidelných rysů obličeje a hlubokých očí s melancholickým výrazem. Měla vážnou a hloubavou povahu, milovala hudbu, literaturu, výtvarné umění a přírodu. Dovedla zajímavě vyprávět o květinách a přírodě, která ji obklopovala“.

Na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895 se poprvé setkala s Maxem Švabinským, vynikajícím žákem pražské Akademie. A byla z toho láska na první pohled, která vyvrcholila 2. června 1900 sňatkem v Litomyšli. Svatební hostina se uskutečnila v nedalekém Kozlově. V této tehdy neznámé vísce mezi Českou Třebovou a Litomyšlí měli Vejrychovi pro svůj oddech chaloupku.

Eliška se stala inspirátorkou a jednou z nejoblíbenějších modelů Maxe Švabinského v jeho velice úspěšném raném tvůrčím období (1896 až 1919). Kreslil ji a maloval několikrát do roka. Byla portrétována nejen v atmosféře obývacího pokoje, ale i v plenéru. Jednou zabírala kresba celou její postavu, jindy jen tvář. První Elin portrét vznikl v pražském bytě Vejrychových v Husově ulici před velikonocemi roku 1896. A do roku 1914, kdy je Ela naposled zobrazena na jeho práci, na olejovém obraze Ateliér, jich vznikla celá dlouhá řada. Připomeňme nejznámější: Kulatý portrét, Růžový portrét, Ela v klobouku, Šedivý portrét, Kamélie. Slavný je Elin portrét v plenéru, jak ho známe z olejomalby Chudý kraj. Postavu Ely vidíme i na obraze U stavu. Představuje zde mladé děvče, které usnulo při práci nad tkalcovským stavem. Malba olejem se nezachovala, kompozice je zachována v litografii ve dvou variantách.

V roce 1960 vydala Ela Švabinská knihu Vzpomínky z mládí, v níž vzpomíná na své dětství, svoji rodinu a na život s Maxem Švabinským.

Pracovala také v protifašistickém odboji. Její kozlovská chaloupka byla útočištěm pronásledovaných i místem schůzek odbojových pracovníků. Tato činnost nezůstala bez následků. V únoru 1943 byla zatčena a přes dva roky vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.

Nezapomněla ani na svůj milovaný Kozlov. Přátelům říkala, že do Kozlova jezdí jednak pro vzpomínky, kozlovskou přírodu, báječný klid a krásné západy slunce. V létě roku 1967 sem přijela naposledy. Zemřela v Praze, poslední rozloučení s Elou se konalo v pražském krematoriu v Motole. Se zesnulou se rozloučil mimo jiných doc. dr. Ludvík Páleniček, který vyzvedl její podíl na tvorbě Maxe Švabinského. Jménem delegace města České Třebové promluvila Jaroslava Vařečková. Místem posledního odpočinku Ely Švabinské je rodinný hrob na kozlovském hřbitůvku.)

Václav  Felix<br />Skop

Václav Felix
Skop

20. 11. 1848 - 4. 12. 1932

Narodil se 20. 11. 1848 v Ústí nad Orlicí. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté varhanickou školu v Praze. Jako učitel hudby působil nejprve v Petrinji v Chorvatsku a od r. 1878 až do své smrti na Učitelském ústavu v Innsbrucku, kde také 4. 12. 1932 zemřel. Autor 60 hudebních vokálních skladeb, několik jich je uloženo ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí (např. opis skladby "V Orlických horách“, kterou věnoval 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty).