Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Bartošek

Karel
Bartošek

Obchodník v České Třebové. Jeho náklonnost k lyžování začala již v roce 1918. Tehdy se z I. světové války vrátil jeho otec a soused kolář František Jandera, který byl celou válku u horských myslivců v rakouských Tyrolích a přivezl si domů rakouské lyže. Malý Karel lyžařský "um" zkoušel v Benátkách a později na Jelenici. Lyžování zůstal věrný až do pozdního věku. Později aktivně závodil ve všech disciplínách o čemž svědčí dochovaný závodnický průkaz II. třídy pro běh, sjezd a skok prostý. Závodil v období jak před II. světovou válkou, tak i o jejím skončení v letech 1946-1950. Účastnil se různých přeborů úpřádaných tehdy Klubem českých turistů. Pracoval v krajském výboru ČSTV jako trenér a cvičitel lyžování i jako rozhodčí. Několikrát byl vedoucím krajské reprezentace na vrcholných soutěžích Mistrovství ČSR. Karel byl také milovník motocyklového sportu a oblíbeným hlasatelem při závodech v ,,motoskiörinku“ v ulicích města se startem v Riegrově ulici před sklenářstvím Vojtěcha Hýbla.


V lyžařských kruzích a mezi námi závodníky byl velmi oblíben neboť byl výborný společník ve chvílích volna. Ve svých vzpomínkách se rád vrací k období začátků klasického “telemarku” a vzniku zvednutých špicí a patek u lyží, kdy se na svazích provozovalo tak zvané “krasolyžaření”, kterému podlehlo mnoho lyžařů a na určitý čas se stalo velkou módou.

Erwin  <br />Kukuczka

Erwin
Kukuczka

Narodil se 27. 5. 1944 v Istebném na Těšínsku. Dětství prožil v Jablunkově. Po dokončení osmiletky se přihlásil na Odborné učiliště pracovních záloh v Třinci. V roce 1961 se vyučil hutníkem ocelářem. Po absolvování prezenční vojenské služby nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách. Po třech letech byl kvůli svému vystoupení na celopodnikové schůzi propuštěn a odešel do Prahy. Zde se dostal do prostředí kultovního divadla Orfeus, kde postupně začal i hrát. Principál Radim Vašinka mu otevřel svět pražské bohémy a seznámil ho s Egonem Bondym. Vlastní tvorbě se aktivněji začal věnovat koncem 60. let. Po srpnu 1968 se aktivně zapojil do odporu proti okupantům, v roce 1969 z Bondyho popudu nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studia musel z důvodu normalizace přerušit. Přesídlil na Moravu, pracoval jako textilní dělník ve svitavské Vigoně. Intenzivně četl, inspirován J. Demlem, Fr. Bílkem a O. Březinou. Po návratu do Prahy tři roky ošetřovatelem v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V té době také začal opisovat a ve vlastní samizdatové edici Louč vydávat díla J. Seiferta, J. Skácela, O. Mikuláška, Anny A. Achmatovové, E. Bondyho aj. V roce 1974 se oženil s Lidmilou Řehákovou, farářkou CČSH a oba se přestěhovali na československou faru do Hostinného. Pracoval jako ošetřovatel ve vrchlabské nemocnici. Začal publikovat v oficiálním tisku CČSH, překládal díla polského spisovatele, básníka a dramatika Romana Brandstaettera. Seznamuje se s Václavem Havlem. Na československé faře zprostředkoval první setkání Bondyho s Havlem. S pomocí královéhradeckého biskupa Josefa Pochopa byl v polovině 70. let přijat jako kazatel CČSH pro náboženskou obec Vrchlabí. V důsledku kontaktů na prostředí undergroundu mu v roce 1978 hrozila ztráta státního souhlasu pro výkon duchovenské služby, proto biskupem přeložen do Hlinska v Čechách. O čtyři roky později se manželé Kukuczkovi přestěhovali do Ústí nad Orlicí. Erwin ustanoven kazatelem v Žamberku a Nekoři. Dlouhodobě sledován Státní bezpečností. Přesto pokračoval v samizdatové produkci. Na konci 80. let se mu s pomocí prof. Milana Salajky podařilo dálkově dokončit bohoslovecká studia. V roce 1989 vysvěcen na kněze a sloužil jako farář CČSH v Žamberku a Nekoři. V listopadu 1989 vystoupil s projevem na ústeckoorlickém náměstí a aktivně se začal angažovat v Občanském fóru. Dvě volební období zvolen zastupitelem města. V současné době se angažuje v kulturním a duchovním životě v Ústí nad Orlicí. Pravidelně publikuje své duchovní promluvy v regionálním tisku, organizuje literární pásma Putování za duší. V 90. letech začal tvořit koláže. Od roku 1995 připravil více jak deset výstav. Dodnes stále vydává svá i cizí díla v edici Louč.

Pavel  <br />Bartoň

Pavel
Bartoň

Pavel Bartoň (vlastním jménem Jiří Šeda) projevoval už od dětství výrazné hudební nadání.  Po maturitě na gymnáziu studoval zpěv na Lidové konzervatoři. První nahrávky natočil jako technický pracovník hudebního vydavatelství Supraphon. Vojenskou službu absolvoval jako zpěvák v Armádním uměleckém souboru a pak se vydal na dráhu sólového zpěváka. Nechtěl však mít nálepku protekčního dítěte, proto si zvolil pseudonym zcela odlišný od svého jména. Jeho otec, hudební vědec a spisovatel Jaroslav Šeda, byl totiž v té době generálním ředitelem Supraphonu. V roce 1973 zvítězil Pavel Bartoň v soutěži Intertalent v Gottwaldově, účastnil se soutěží Děčínská kotva a Bratislavská lyra, v anketě Zlatý slavík se umístil na sedmém místě. V tomtéž roce si zahrál ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně malou roli kazatele. Vzápětí dostal výjimečnou nabídku na smlouvu s německou vydavatelskou firmou Ariola. Smlouva se však nerealizovala pro nesouhlasný postoj agentury Pragokoncert. Pavel Bartoň pak odešel z Prahy do Ostravy, kde spolupracoval s Ivo Pavlíkem a jeho popularita postupně klesala. Hrála vtom roli i skutečnost, že nikdy neměl vlastní doprovodnou kapelu. Jedny ze svých posledních nahrávek pak pořídil v 80. letech 20. století s Orchestrem Václava Hybše. Na začátku 90. let ukončil svou pěveckou kariéru a začal se věnovat pěstování bonsají a výrobě keramiky, především misek na bonsaje. Často býval srovnáván s Karlem Gottem. Je zajímavé, že pro ně oba tvořili v té době stejní autoři.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín <br />Plocek

Antonín
Plocek

11.4. 1912 - 2.7. 1941

Narodil se v České Třebové v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole pokračoval na řemeslnické škole v Litomyšli, kterou ukončil v roce 1929.Než nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, krátce pracoval ve Šreflově Armaturce. Leteckou školu ukončil 30. června 1932 a okamžitě nastoupil presenční službu u 3. leteckého pluku M.R. Štefánika v Žilině. Zde byl jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře. V roce 1935 je převelen do Boky Kotorské v Jugoslávii, kde sloužil pět měsíců.


Po návratu do vlasti absolvoval kurs nočního létání, který ukončil v květnu 1937. Do rozbití republiky sloužil v Žilině. Potom pracoval v Praze jako úředník na ministerstvu vnitra, odkud 6. prosince 1939 odešel do Anglie. Po nucené karanténě a následné přísaze ve Falmouthu je zařazen do RAF. Po přeškolení na bombardovací letouny Wellington je v prosinci 1940 převelen k čsl. 311. bombardovací peruti RAF v Honingtnu. Zde prošel dalšími procvičovacími a zdokonalovacími lety, které trvaly do 3. března 1941. V následujících dnech začal létat s různými osádkami na cíle v Německu a v okupované Evropě.

V červnu 1941 je jmenován 2. pilotem v osádce kapitána stg. Oldřicha Helmy. Jejich letoun byl o měsíc později omylem sestřelen britským nočním stihačem. Při návratu z náletu na Cherbourg s největší pravděpodobností selhal přístroj IFF (Identification Friend or Foe, "identifikace přítel - nepřítel"). Při pohledu na radar tak důstojník GCI (kontrola pozemního řízení stíhání) usoudil, že Helmův Wellington je ve skutečnosti nepřátelským strojem a vydal přesně navedenému britskému nočnímu stíhači povel k palbě. Je smutným paradoxem, že za řízením útočícího Beaufighteru Mk.IF seděl samotný velitel 604. noční stíhací perutě RAF Wing Commander Charles H. Appleton, DSO, DFC, který ve tmě nedokázal neznámý dvoumotorový letoun bezpečně identifikovat. V troskách sestřeleného Wellingtonu KX-U 311 zahynula poblíž města Mere a Shaftesbury v hrabství Wiltshire celá československá posádka. Kromě seržanta Helmy ji tvořili P/O Richard Hapala a seržanti Jaroslav Lančík, Adolf Dolejš, Jaroslav Petrucha a Antonín Plocek. Všichni členové posádky zahynuli a jsou pohřbeni ve společném hrobě (urna 153, 311) na vojenském hřbitově The Devizes Road Cemetery, Salisbury, Wiltshire.

František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

1.4. 1892 -  30.1. 1961

Narodil se 1. 4. 1892 v Plchůvkách. Do Ústí nad Orlicí přišel s rodiči počátkem 20. století. Profesí holič. Velký a nadšený hudebník, považován za jednoho z nejvýznamnějších muzikantů ve městě. Působil jako kapelník a hráč na eufonium v místní dechové hudbě, člen Cecilské hudební jednoty, varhaník, soukromý učitel houslí a organizátor ústeckého hudebního života. Během 1. světové války musel narukovat, poté působil v Chocni a Náchodě, kde se hudebně vzdělával v Mrštinově hudební škole. V říjnu 1919 se oženil s Annou Maixnerovou a měli spolu syna Františka (*1920). V téměř šedesáti letech onemocněl tuberkulózou, musel uzavřít holičství a omezit činnost aktivního hudebníka (organizoval pouze smuteční obřady). Zemřel 30. 1. 1961 v Ústí nad Orlicí.

Stanislav <br />Lének

Stanislav
Lének

17.4. 1921 -  12.1. 2004

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.

Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Na sklonku života žil v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.