Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Bohuslav <br />Mimra

Bohuslav
Mimra

Narodil se v Moravské Třebové, mládí prožil v Heřmanově Městci. Studoval na kroměřížské konzervatoři obor hra na housle. Po maturitě nastoupil na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, do třídy doc. Jiřího Trávníčka, tehdejšího primária Janáčkova kvarteta.

V roce 1970 se stal členem Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (koncertní mistr druhých houslí) a později i primáriem Východočeského smyčcového kvarteta. Po přestěhování do Prahy působil od roku 1984  v Pražském komorním orchestru bez dirigenta, dále v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a nakonec v Sukově komorním orchestru. Na současné místo ředitele ZUŠ v České Třebové nastoupil na základě konkursu v roce 1991. Ve funkci ředitele skončil na konci července 2014. Jeho zájem o působení v našem městě byl umocněn ještě funkcí dirigenta Komorního orchestru Jaroslava Kociana, se kterým pracuje již od roku 1983.

Zdeněk <br />Špitálník

Zdeněk
Špitálník

Historik a kurátor.
Narodil se 24. února 1987 v Havlíčkově Brodě. S rodiči bydleli v Jiříkově, po roce se přestěhovali do Vepříkova, v současné době bydlí a působí v Praze. Po ukončení základního vzdělání absolvoval osmileté gymnázium v Chotěboři. Následovalo studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vojenská historie je jeho asi největším koníčkem, který přesahuje z práce do volného času.
Od roku 2007 působí jako externí pracovník knihovny Referátu historických fondů Vojenského historického ústavu Praha, konkrétně jako správce mapové sbírky.
V roce 2012 se stal kurátorem sbírkových fondů stejnokroje a výstroj a vexilologie.
Působí v Komisi vojenské symboliky a tradic. Specializuje se na historii československé armády první poloviny 20. století a na civilní odívání ve stejném období.
Je autorem řady článků a spoluautorem mnoha výstav.

Teréza <br />Nováková

Teréza
Nováková

Známá spisovatelka z počátku 20. století se zaměřením na regionální témata. Aktivní členka ženského emancipačního hnutí. Pobývala v Litomyšli, po manželovi smrti se přestěhovala do Proseče. Psala romány z venkovského prostředí s regionální tématikou. O České Třebové psala v knihách Děti čistého živého, V lázních pohorských, Na Horách, Slepá Dorotka.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaroslav  <br />Drábek

Jaroslav
Drábek

6.5. 1901 -  11. 12. 1996

Narodil se 6. 5. 1901 v Chrudimi. Do Ústí nad Orlicí se s rodiči přestěhoval r. 1905 (čp. 664 v ulici Petra Jilemnického). Gymnázium i práva vystudoval v Praze. Jako advokát často obhajoval lidi pronásledované Hitlerovým režimem. Byl členem významného politicko-kulturního klubu Přítomnost, v r. 1938 spoluzakládal skupinu ÚVOD, aktivní účastník odboje. Roku 1943 byl zatčen, vězněn na Pankráci a v Osvětimi - Březince. Válku přežil v Bohnicích, zachránil se předstíráním choromyslnosti. Po válce se vrátil zpět k advokátské praxi a byl mj. jmenován jedním ze sedmi správců Národní banky československé. Nositel Čs. válečného kříže 1939 a Čs. vojenské medaile I. třídy. Po  válce generální prokurátor, m.j. soudil i K. H. Franka. Po únoru 1948 emigroval (Bavorsko, USA). Komentátor Hlasu Ameriky, napsal knihu vzpomínek "Z časů dobrých i zlých", z beletrie např. román o odboji "V podzemí". Zasloužil se o vydání rozsáhlých pamětí dr. Prokopa Drtiny, od r. 1980 činný jako zástupce česko-americké obce v prezidentské Komisi Holocaustu. Zemřel 11. 12. 1996 ve Washingtonu, je pohřben v rodinné hrobce na ústeckém hřbitově. Za celoživotní zásluhy mu prezident ČR udělil řád T. G. Masaryka (28. 10. 1997), 23. 2. 1998 převzal syn Jan za otce čestné občanství města Ústí nad Orlicí, obojí in memoriam.

František <br />Kráčmer

František
Kráčmer

21.5. 1916 -  17.4. 1941

Narodil se v České Třebové. Zde nastoupil 1922 do základní školy a po jejím ukončení se od roku 1930 učil u firmy Štefl-Jindra soustružníkem kovů. Po vyučení se dobrovolně přihlásil v roce 1933 do pilotního leteckého učiliště Prostějově. Po studiu nastoupil k šestému leteckému pluku, který byl dislokován na letišti Praha-Kbely. V roce 1938 byl povýšen na četaře. V roce 1939 odešel přes Polsko do Francie. Tam se dostal k letectu, konrétně k eskadrile No. 21, létal na Blochu MB-210. Po porážce Francie přeletěl do Anglie. Byl zařazen u výcvikové letky a od listopadu 1940 jmenován operačním pilotem u československé 311. perutě. Létá jako druhý pilot Willingtonu při bombardovacích misích nad Německem. V lednu 1941 se stává kapitánem letounu a dostává vlastní osádku.
17. dubna 1941 odlétá s Wellingtonem KX-J s označením R-1599 na další misi, cílem je Kolín nad Rýnem. Tam však nikdy nedoletí, protože nad Nizozemím je letoun napaden nočním stihačem Hptm. Wernerem Streibem (NJG1). Poškozený letoun se zřítíl 5 mil východně od města Weer (nedaleko od Kelpen-Oler). Celá posádka, včetně dalšího Českotřebováka F/O Františka Sixty, který s nimi letěl jako náhradník za druhého pilota, zahynula. Je pohřben v Nijmegenu na hřbitově Jonkerbos War Cemetery.

Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.