Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Chalupa

Václav
Chalupa

Člověk milující dřevo, divadelník, muzikant, básník, pozitivní člověk.
Narodil se v Jilemnici, okres Semily, v Krkonoších. Krátce po narození se rodina přestěhovala do Chotěboře. Zde prožil dětství a absolvoval základní školu (Buttulovu).
Na střední školu odešel do Pardubic, kde studoval střední odborné učiliště chemické. Výučním listem ukončil 3,5letý obor a začal pracovat jako provozní chemik v provozu výroba kyseliny v Semtíně. Pardubice byly pro něho velice osvobozující; v této době začíná hrát na kytaru a pokouší se psát texty. Začíná působit v rockové skupině s názvem CTO. Zde prožívá velmi šťastné období, až do chvíle, kdy se přihlásila vojenská správa. V té době se kapela rozpadá. Na jaře roku 1983 nastupuje základní vojenskou službu, během ní pokračuje v psaní textů a vlastních písní. Svoji tvorbu z té doby charakterizuje jako folk.
V roce 1987 se oženil a začal budovat vlastní bydlení a po roce 1989 i vlastní firmu. Stal se otcem dcery a syna. Přibližně v roce 1995 se začal věnovat výrobě a opravě hudebních nástrojů. Asi v roce 2000 nastoupil do divadelního spolku SCHOD, v roce 2006 přerušil z rodinných důvodů své členství. Po smrti vedoucí spolku Ivany Kozubové se k divadlu vrátil a v tomto období napsal svou první sbírku básní, která ho přivedla k členství ve Východočeské obci spisovatelů. Na podzim roku 2010 založil undergroundovou skupinu "Dobrý trenky".
V roce 2012 se rozvedl a nyní žije se svou novou partnerkou v obci Hájek nedaleko Chotěboře. Založili spolu divadelní soubor s názvem DIK, pod jehož hlavičkou spolu napsali dva scénáře scénického čtení pro děti. Aktivně spolupracuje s chotěbořskou knihovnou.

František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

František Uhlíř se narodil 28. 8. 1920 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u otce Františka (*1892), kapelníka ústecké městské hudby. Hru na klavír studoval u N. Fišera a v Pardubicích, pozoun u prof. Smékala v Brně. Od 14 let byl členem Cecilské hudební jednoty. První skladatelské pokusy se hrály již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz (improvizace v taneční hudbě). Za války byl totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, František byl jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze působil jako učitel místní hudební školy. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel Bohuše Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Od roku 1970 komponuje především pro dechový orchestr. První skladba, pochod, byla odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944, řada dalších nahrána různými orchestry. V provedení vojenské hudby byly součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, byl spoluzakladatelem festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987). Do sbírek městského muzea věnoval množství notového materiálu. Soubor obsahuje skladby provedené místními hudebními tělesy v průběhu dvou staletí, zastoupena je tištěná i rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Publikační činnost: s J. Šilarem "Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s K. Štanclem historie taneční hudby "Hráli jsme pro radost". Samostatně "170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí" a "Ústecký hudební život v období Československé republiky". Čestné občanství města Ústí nad Orlicí bylo Františku Uhlířovi uděleno 5. 9. 2000.

František <br />Doležal

František
Doležal

Narodil se v České Třebové v rodině strojvedoucího c.k. rakouských drah. Vystudoval českotřebovskou reálku a ČVUT v Praze. Po studiu nastoupil prezenční službu ve škole pro důstojníky dělostřelectva v záloze v bývalé pevnosti Josefov. V roce 1934 byl vyřazen jako podporučík. V letech 1934 až 1936 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově. Na podzim roku 1936 nastoupil jako poručík letectva k II. leteckému pluku v Olomouci.


Po okupaci Československa odešel 20. května 1939 do Polska. Zde musel spolu s dalšími podepsat závazek na pět let služby ve francouzské cizinecké legii. S vypuknutím války byl ale odvelen do čsl. Výcvikového střediska pro stíhací piloty v Chartres. Přeškolený na francouzskou techniku odchází na frontu. Když francouzská vojska kapitulovala, přešel bojovat do Velké Británie. V říjnu 1940 odešel k 310. čsl. peruti, v roce 1941 byl jmenován velitelem její A- letky. V dubnu 1942 mu bylo svěřeno velení nad celou perutí a o rok později nad celým čsl. stíhacím wingem, skládajícím se z 310., 312. a 313. peruti. V únoru 1944 odchází na Vysokou válečnou školu do USA a po jejím absolvování pracoval až do konce války v různých funkcích na Inspektorátě československého letectva v Londýně.


Během války absolvoval více než 100 operačních letů a sestřelil oficielně 7 nepřátelských letounů. Za úspěšnou bojovou činnost byl vyznamenán francouzským válečným křížem s dvěma palmami a dvěma hvězdami, britským řádem za význačné služby D.S.O., záslužným leteckým křížem D.F.C., čtyřmi československými válečnými kříži 1939 a třemi medailemi Za chrabrost.


Do osvobozené vlasti se vrátil 17. května 1945 a hned se pustil do práce. Pomáhal budovat nové vojenské letectvo, aktivně pracoval v přípravném výboru Českého národního aeroklubu. Dlouho se však ze šťastného návratu a z prvních poválečných úspěchů neradoval. Zahynul 4. října 1945 v dopravním letounu Siebel 204 s dalšími sedmi letci při cestě  na ustavující valné shromáždění Českého národního aeroklubu z Prahy do Zlína. Snad výrobní vada způsobila odtržená křídla a následný pád neovladatelného stroje poblíž Bučovic.
 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ignát <br />Herrmann

Ignát
Herrmann

12.8. 1854 - 8.7. 1935

Český spisovatel, humorista a redaktor.

Narodil se v Horním mlýnu u Chotěboře. Rodina se zanedlouho přestěhovala do Hradce Králové. Ignát se pak vyučil v Praze kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Poté pracoval u svého bratra v advokátní kanceláři jako písař. V této době začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty. Stal se novinářem, redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandovi vydal většinu svých prací. Mnohé z jeho povídek vyšly cizojazyčně, v překladech do němčiny, holandštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny nebo do ruštiny.

Herrmannovo dílo je velmi obsáhlé. Jeho sebrané spisy mají 50 svazků, za jeho života jich vyšlo 42, ostatní vydal jeho syn Vladimír po otcově smrti. K nejznámějším Herrmannovým dílům patří romány U snědeného krámu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tchán Kondelík a ženich Vejvara či Vdavky Nanynky Kulichovy, jež byly všechny také zfilmovány. Chotěboře se týká cyklus kratších próz nazvaný Z rodného hnízda, jež je mimo jiné součástí XVI. svazku Chotěbořské edice - knížky s názvem Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí.

Herrmann byl členem mnoha spolků. Také velmi rád cestoval, několikrát byl v Paříži, Německu Chorvatsku nebo Slovensku.
Přispěl na podporu vzdělání chudých studentů při gymnáziu založením fondu, který byl později po něm pojmenován "Herrmannův fond".
Dne 8. května 1924 byla pojmenována na Herrmannovu počest nová chotěbořská čtvrť. Čestné občanství města Chotěboře obdržel 2. prosince 1924. Dne 17. července 1960 byla v Chotěboři slavnostně odhalena socha Ignáta Herrmanna. V Chotěboři máme rovněž Herrmannovu ulici. Od roku 2009 pořádá chotěbořská knihovna turisticko-poznávací výšlapy "Ve šlépějích Ignáta Herrmanna". V říjnu 2012 byl odhalen kámen v místě Herrmannova rodiště - Horního mlýna. Od 1. července 2014 nese chotěbořská knihovna nový název: Knihovna Ignáta Herrmanna a Informační centrum Chotěboř. Ve vestibulu knihovny je umístěna pamětní deska, která byla 17. srpna 1930 odhalena na Herrmannově rodném mlýně. Po vyhoření Horního mlýna v roce 1982 byla přemístěna do depozitáře chotěbořského městského muzea.

František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

28.8. 1920 -  22. 11. 2013

František Uhlíř se narodil 28. 8. 1920 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u otce Františka (*1892), kapelníka ústecké městské hudby. Hru na klavír studoval u N. Fišera a v Pardubicích, pozoun u prof. Smékala v Brně. Od 14 let byl členem Cecilské hudební jednoty. První skladatelské pokusy se hrály již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz (improvizace v taneční hudbě). Za války byl totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, František byl jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze působil jako učitel místní hudební školy. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel Bohuše Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Od roku 1970 komponuje především pro dechový orchestr. První skladba, pochod, byla odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944, řada dalších nahrána různými orchestry. V provedení vojenské hudby byly součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, byl spoluzakladatelem festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987). Do sbírek městského muzea věnoval množství notového materiálu. Soubor obsahuje skladby provedené místními hudebními tělesy v průběhu dvou staletí, zastoupena je tištěná i rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Publikační činnost: s J. Šilarem "Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s K. Štanclem historie taneční hudby "Hráli jsme pro radost". Samostatně "170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí" a "Ústecký hudební život v období Československé republiky". Čestné občanství města Ústí nad Orlicí bylo Františku Uhlířovi uděleno 5. 9. 2000.

Jaroslav <br />Křička

Jaroslav
Křička

27.8. 1882 -  23.1. 1969

Jaroslav Křička byl syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Studoval na brodském gymnáziu v letech 1892-1900. Tomuto městu věnoval mazurku Nazdar maturitě a v roce 1935 kantátu Studentské vzpomínky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (1902-05). Roku 1906 odešel do ruské Jekatěrinoslavi, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který tu založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem vinohradského a pak pražského Hlaholu, který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Profesorem její mistrovské školy se stal roku 1936. V letech 1942 - 45 byl ředitelem konzervatoře. Vedle svých kolegů J. B. Foerstra, V. Nováka a J. Suka představoval Křička v českém hudebním žiovtě osobnost nejtradičnější, jejíž zájem o hudební dění za hranicemi se omezoval na ruskou romantickou hudbu. Jeho doménou se stal idylicky nahlížený svět českého venkova a rodiny. Psal též hudbu k filmům: Cech panen kutnohorských (1938), Barbora Hlavsová (1940) a další. O jeho vztahu k Havlíčkovi svědčí kantáta Tyrolské elegie a balet Král Lávra. V roce 1936 získal ve skladatelské soutěži při konání letních OH bronzovou medaili za skladbu Horácká suita. Vydal několik popularizačních a informačních publikací.