Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Richard <br />Dušek

Richard
Dušek

Narodil se 9. 11. 1910 v Ústí nad Orlicí. Pocházel z rodu ústeckých hrnčířů a kamnářů. Po studiích na učitelském ústavu v Litomyšli působil krátce na školách v Čermné, Hnátnici a v Ústí nad Orlicí. V polovině 30. let odešel na Benešovsko do Václavic a intenzivně začal se studiem malování u prof. O. Blažíčka. Většinu života prožil ve Vlašimi, kde působil jako odborný učitel matematiky, kreslení a rýsování. Autor převážně akvarelů krajiny Podblanicka, drobných figurálních plastik. Získal druhou cenu na školské výstavě v Londýně (1924), vystavoval v Benešově i Vlašimi. Známy dřevoryty i perokresbami, série deseti perokreseb i ve sbírkách městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřel 13. 1. 1977 ve Vlašimi.

Josef  <br />Cibulka

Josef
Cibulka

Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.

Josef <br />Chaloupka

Josef
Chaloupka

Svébytný výtvarník, malíř a kulturní činovník. Studoval Osvětovou školu v Brně a Vysokou školu sociální a politickou (v 50. letech nedokončil). Jako pracovník Okresního kulturního střediska v Litomyšli a později ve Svitavách připravoval výstavy místních i známých umělců /Matička, Bukáček.../. 

Josef Chaloupka začal sám malovat v padesátých letech. Jeho tvorba je především krajinářská, i když zahrnuje jak portréty /Hercova tvář, Matka/ tak i zátiší. Náměty ale čerpá především z okolí rodné vesnice a Litomyšle /Šuráňkův kopec, Cesta ze vsi.../. Druhou oblastí jeho výtvarného zájmu jsou slovenské hory, kam se rád s přáteli - turisty a horolezci, každoročně vrací. Zamiloval si především Roháče, Malou a Velkou Fatru, které prochodil mnohorát s batohem na zádech. Z těchto cest čerpal náměty pro svou tvorbu /Hold modré a bílé, Vzpomínka na Oravu, Nebezpečí lavin.../.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Tuček

Václav
Tuček

26.9. 1950 -  24.4. 2019

Narodil se do rodiny drobných soukromých zemědělců v osadě Bučovice v dnešním okrese Havlíčkův Brod. Po ukončení základní školy vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Chotěboři. Následovaly studia na fakultě v Hradci Králové aprobace český jazyk — dějepis. Cestu k úspěšnému zakončení studia přerušilo v roce 1972 trestní řízení vedené proti Václavovi a třem dalším studentům fakulty. To vyústilo téhož roku v rozsudek, jímž byl Václav Tuček Okresním soudem v Hradci Králové odsouzen k podmíněnému trestu sedm měsíců na dobu dvou let, za hanobení států světové socialistické soustavy a jejich čelních představitelů a za hanobení přesvědčení komunistů a jejich přívrženců. Byl rovněž okamžitě vyloučen ze studia na vysoké škole. Hlavním cílem tohoto vykonstruovaného politického procesu bylo zastrašit studenty vysokých škol v regionu a také odradit každého od vyslovování názorů odlišných od stranické ideologie v Československu po roce 1969. Po nedobrovolném ukončení vzdělávání pak vystřídal řadu povolání, vždy byl však pečlivě kádrově střežen, aby o ničem podstatnějším v zaměstnání ani jinde nerozhodoval. V roce 1977 se oženil a ve stejném roce se mu a manželce Evě narodil syn Václav. V rámci možností pak v následujících letech cestoval, sebevzdělával se a pěstoval některé kulturní záliby. V osmdesátých letech např. amatérské divadlo. Z mnoha svých zaměstnání považuje za významnější působení ve Státní knihovně ČSR v Praze a v Základní knihovně Ústředí vědeckých informací Československé akademie věd v Praze v období od roku 1973—1977. Jako knihovník si doplnil odborné vzdělání studiem na Střední knihovnické škole v Praze. Dále stojí za zmínku jeho dělnické profese v Chotěbořských strojírnách v letech 1981—1985 a poté práce v Městském muzeu v Chotěboři, která nejvíce uspokojovala jeho odborné zájmy a využívala jeho znalosti.
Od roku 1972 do roku 1990 postupně bydlel v Litomyšli, Praze, Chotěboři, Bezdružicích na Tachovsku, ve Dvořišti poblíž Vysokého Mýta a opět v Chotěboři. Rok 1990 byl do značné míry pro něho zlomem. Po soudní rehabilitaci se rozhodl dokončit své vzdělání na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové; znovu obor český jazyk — historie. V souvislosti s tím nastoupil jako učitel Základní školy ve Vilémově u Golčova Jeníkova a shodou okolností se vrátil i do Bučovic, do svého rodiště a původního bydliště. Uvedeného roku totiž skončilo jeho manželství rozvodem a neměl kde bydlet. Nakonec zůstal na vilémovské škole i po ukončení studia v roce 1994 až do svého odchodu do penze v roce 2011. Ve volném čase se zabýval regionální historií včetně zveřejňování některých textů v oblastním tisku. Od roku 1999 vede kroniku obce Heřmanice. Zemřel na jaře 2019.

Josef <br />Bílý

Josef
Bílý

19.9. 1926 -     ?   

Josef Bílý - povoláním soukromý zemědělec, stavební dělník a družstevní zemědělec byl Okresním soudem v Lanškrouně 10. července 1951 z důvodu ohrožení jednotného hospodářského plánu odsouzen k 8 týdnům odněntí svobody a k peněžitému trestu 3000 Kč.

Rehabilitován byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 16. srpna 1990.

František <br />Sixta

František
Sixta

20.9. 1913 -  17.4. 1941

Narodil se v rodině zaměstnance CK drah v České Třebové. Měl ještě dva bratry a tři sestry. Jako absolvent pražské strojírenské průmyslovky nenašel ve svém oboru uplatnění, a proto se dal na dráhu vojáka z povolání.

Začínal u dělostřelectva, později se přeškolil na letce. V roce 1938 již létal na těžkých bombardérech MB 200 a byl také jmenován polním pilotem. O necelý rok později, po známých událostech, odešel na trvalou dovolenou. Ještě v témže roce (1939) za pomoci ilegální skupiny naší armády Obrana národa přešel v okolí Moravské Ostravy hranice protektorátu do Polska a potom do Francie. Po přecvičení na francouzské stroje, sám se stal instruktorem na vícemístných letounech. Když se schylovalo k pádu Francie, odešel přes Alžír do Anglie na výcvikovou základnu Cosford. Byl přijat do řad RAF a s ukončením základního výcviku jej odveleli na domovskou základnu 311. bombardovací perutě v Honingtonu, kde byl jmenován operačním pilotem. Nejprve působil v různých osádkách jako druhý pilot. Od dubna 1941 byl sám jmenován kapitánem letounu. Se svoji novou posádkou vzlétl nad nepřátelská území celkem sedmkrát.

Při posledním letu byl jejich Wellington poškozen a musel se podrobit opravě v letištních dílnách. Proto měla osádka F. Sixty 17. dubna volno. Sixta se rozhodl letět jako druhý pilot s posádkou F. Kráčmer (rodák z Parníka u České Třebové) na Kolín nad Rýnem. Cestou k cíli byl jejich Wllington sestřelen nočním stihačským esem Hptm. Wernerem Streibem (NJG1) 5 mil východně od města Weer (nedaleko od Kelpen-Oler) v Nizozemí.


Celá osádka letounu je pochována na válečném hřbitově Jonkerbos – Nijmegen v Nizozemí. F. Sixta byl za bojovou činnost vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou medailí za chrabrost 1939.