Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Musílek

Jiří
Musílek

Jiří Musílek, českotřebovský učitel, ale také ochotnický herec, Jabkancový umělec, moderátor Orlického infokanálu, poslední českotřebovský poslanec bývalého Federálního shromáždění ČSFR (ve funkci 1990-1992), zastupitel a městský radní.

V regionální televizi si postupně vytvořil vlastní pořad, ve kterém se setkával se zajímavými lidmi z regionu. Divákům Orlického infokanálu tak představil např. Pavla Langhanse, Jiřího Štyrského, Ing. K. Kábrta, třebovského spisovatele a rybáře j. Pobřísla a další. Vedl četné rozhovory s hosty třebovských klubových setkání, např. s Miroslavem Donutilem, St. Zázvorkovou, I. Bartošovou, J. Zímou. Po znovuobnovení činnosti se stal členem pěveckého souboru Bendl a ve volných chvílích se dokonce věnoval drobné literární činnosti - psaní fejetonů, které byly otištěny třeba ve dvou ročenkách, Českotřebovských novinách a vyšly také samostatně v knižní podobě pod názvem Post scriptum s ilustracemi Pavla Langhanse  roce 1998.

Po revoluci byl v letech 1990-1992 poslancem tehdejšího Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Popularita ve městě jej také zanesla do komunální politiky, v zastupitelstvu zasedal od  roku 1994, byl zvolen i členem rady města. Na podzim roku 2009 vystřídal v funkci kronikáře Marii Pechancovou, kterou vykonával do roku 2013. Roku 2002 získal cenu města Česká Třebová Cenu Kohout.

Eugenie  Zora<br />Rybičková

Eugenie Zora
Rybičková

Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V. V. Hausmanna. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Ottu Rybičku. Spolu měli tři děti – Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E. Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti (obrazy, plastiky, hodiny, sklo, porcelán …).


Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku, ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmannová, vdova po hudebním skladateli a matka E. Z. Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. A bylo ještě hůř. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštění.

Norbert <br />Fišer

Norbert
Fišer

Narodil se 30. 1. 1882 v Ústí nad Orlicí, v čp. 60. Vystudoval konzervatoř v Praze - obor trubka. Roku 1903 přijat za člena Českého filharmonického družstva v Praze. V únoru 1911 převzal kapelnictví ústecké dechovky. V letech 1913-19 kapelníkem městské hudby Náchod. Po návratu do Ústí nad Orlicí dirigentem Volného sdružení hudebníků, ředitelem kůru (po Petru Kocianovi). Místní dechovou hudbu pozvedl na koncertní úroveň. Do repertoáru zařadil operní předehry, výňatky z oper i sólové skladby pro dechové nástroje. Kvalitu orchestru potvrzovaly i pravidelné promenádní koncerty na náměstí (průměr 440 platících diváků). Divadelní režisér - se souborem Vicena nastudoval m.j. i operu B. Smetany Dalibor. Živnost kapelníka ukončil r. 1944, orchestr převzal František Uhlíř starší. Zemřel 20. 1. 1956 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Ryba

František
Ryba

2.7. 1867 -  18.5. 1918

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.


Antonín  Vratislav<br />Pišta

Antonín Vratislav
Pišta

30.7. 1883 -  18.6. 1936

Narodil se v Kostelci nad Orlicí. V Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Začal v Českém Krumlově, následovaly Židlochovice, Volyně, Heřmanův Městec. Do našeho města přišel v roce 1910. Nastoupil na místo pokladníka a vedoucího úředníka Spořitelny města České Třebové. Během let se propracoval až na místo ředitele ústavu. Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové.


V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995.

 

Zemřel po delší nemoci v Brně.

Josef <br />Glücksmann

Josef
Glücksmann

25.7. 1853 -  14.4. 1918

Josef Glücksmann byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty.

Josef Glücksmann byl rodák z Nymburka a do České Třebové jej přivedlo povolání poštovního úředníka, kterému zůstal věrný a postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života tehdy velmi dynamicky se rozvíjejícího města, ve kterém v roce 1891 žilo podle výsledků sčítání lidu (bez Parníku) 4982 obyvatel, z toho 82 německé národnosti.

Jeho první manželka byla Emilie roz. Janoušková (*11. 5. 1856 - 26. 11. 1910). Jeho druhou ženou se stala  25. 9. 1911 Olga Štěpánková z Kozlova. Josef Glücksmann měl tři sourozence: sestru Paulu, sestru Hedwigu a bratra PhDr. Karla Glűcksmanna (*18. 12. 1861 v Berouně - 28. 7. 1921). Jeho vnuk MUDr. Josef Glűcksmann (*10. 7. 1909 v Ústí nad Orlicí - 4. 12. 1977 v Praze) pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze a byl velmi oblíben mezi herci a zpěváky našich divadel. Navázal řadu krásných celoživotních přátelství (Jiřinou Jiráskovou, Karlem Högrem, Josefem Sukem nebo dirigentem České filharmonie Václavem Neumannem.


Josef Glücksmann se poprvé dostal  do funkce starosty města po krátkém působení Antonína Slámy 13. května 1890, avšak po roce 11. května 1891 na tuto funkci rezignoval spolu s dalšími třemi radními: E. Pražským a pány Vyskočilem a Mehlem. O bouřlivém vývoji města v tehdejší době svědčí i další změny ve složení městské rady v tomto roce. Po dvou a půl roce pak byla tehdejšímu starostovi Antonínu Felcmanovi vyslovena nedůvěra a starostou se stává opět Josef Glücksmann, aby v této funkci pobyl dalších dvacet let (listopad 1893 - 4. 11. 1912). Za starostování Josefa Glücksmanna je v kronikách a dokumentech zaznamenán velký rozvoj města, město se stále rozvíjelo, vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, byly vytyčeny nové ulice. Během jeho působení se počet obyvatel města zdvojnásobil, město také trvale usilovalo o své zviditelnění a přiblížení státní správy.
Josef Glücksmann se také stal prvním předsedou nově založeného „Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské“. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. V roce 1889 došlo v areálu železničního uzlu k sesuvu půdy. Při likvidaci následků objevili dělníci kosterní pozůstatky třetihorního chobotnatce Deinotherium cuvieri, které se zásluhou tří dárců, pánů Pavla Žídka, přednosty stanice, Kincla, průvodčího vlaků a Josefa Glücksmanna, poštmistra, dostaly do českotřebovského muzea, kde dodnes představují nejvzácnější část paleontologické sbírky.

Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze - Podolí. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo dne 18. 4. 1918. Josef Glucksmann byl ještě na konci jeho posledního funkčního období 24. května 1912 za jeho zásluhy prohlášen čestným měšťanem České Třebové.