Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Martin <br />Vídenský

Martin
Vídenský

Narodil se 25. 9. 1970 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové pracoval krátce jako pomocník strojvedoucího v Lokomotivním depu Česká Třebová. Po základní vojenské službě přestoupil do Železniční stanice Letohrad, kde je vlakvedoucím osobních vlaků. Od roku 1996 žije v Letohradu. Věnuje se paraglidingu. V letech 1999–2001 se zúčastnil extrémního štafetového závodu Dolomitenmann v rakouském Lienzu. O průběhu závodu psal reportáže do časopisů Paragliding a Everest. Jako autor básní se uvedl poprvé v Almanachu mladých básníků Podorlicka (2001). V roce 2003 knižně debutoval sbírkou Ozvěny ticha.

Miloslav <br />Zatřepálek

Miloslav
Zatřepálek

Voják, absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Tu absolvoval v roce 1928 s výborným prospěchem jako poručík dělostřelectva. Úspěšnou kariéru načas přerušil až červen 1930, kdy během plukovního cvičení je zachycen motocyklem a těžce zraněn. V roce 1935 se stává jedním z nejmladších posluchačů prestižní vysoké školy válečné, kterou absolvuje opět výtečně. Následně je zařazen jako zpravodajský důstojník vyššího štábu na Slovensko. Po okupaci je přidělen v rámci civilní zprávy na zemský úřad do Brna. V této době udržuje kontakty s odbojovou sítí Obrany národa a začíná svou zpravodajskou činnost. Odbojová činnost končí jeho zatčením v březnu 1945. Při pokusu o útěk je postřelen a uvězněn na Pankráci. Odtud ho vysvobodí květnové povstání jehož se aktivně účastní. Za svou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Kromě jiných Čs. válečný kříž 1939, medaile Za chrabrost a medaile Za zásluhy I. stupně. Po válce je vyslán do Londýna ve funkci zástupce vojenského a leteckého přidělence. Po únoru 1948 je odvolán do vlasti, krátce působí v Brně. V roce 1951 je předčasně penzionován.

Josef <br />Mačát

Josef
Mačát

Narodil se dne 3. března 1914 v rodině železničního zaměstnance. Po absolvování měšťanské školy nastoupil na dvouletou Zemskou školu pro zpracování dřeva a kovů v Litomyšli a poté na čtyřletou Vyšší průmyslovou školu strojní v Pardubicích. Vysokoškolské vzdělání získal na České vysoké škole technické v Brně. Ing. Mačát bydlel celý svůj život v České Třebové, jeho manželka Alena (roz. Kšírová) pochází rovněž z České Třebové.


Josef Mačát věnoval celou svou práci dopravě, železnici a železničnímu opravárenství. Svůj zácvik započal v dílnách v České Třebové. Od roku 1943 pracoval v dílnách ČD v Lounech až do roku 1945. Od roku 1945 do roku 1952 pracoval v železničních dílnách v České Třebové postupně jako hlavní mechanik, vedoucí technické kanceláře, zástupce přednosty a nakonec jako přednosta dílen. Od roku 1952 působil rovněž jako zkušební komisař pro vykonávání dozoru na parní kotle a tlakové nádoby. V roce 1952 přešel pracovat na Ministerstvo dopravy do Prahy kde působil postupně v různých funkcích a to nejprve jako hlavní inženýr dílenské správy ČSD, odborný sekretář pro řízení rozvoje pro vozový park dílenskou službu a dále byl zařazen v útvaru sekreariátu vědecko-technické rady ministerstva dopravy, zde setrval až do ochodu do důchodu.


Na železnici zavedl řadu technických zlešení a podílel sena přestavbě některých železničních úseků. Za svoji práci obdržel státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.


Externě působil jako pedagog na Železniční průmyslové škole v České Třebové, na Vysoké železniční škole v Praze a na Vysoké škole dopravní v Žilině. Byl autorem článků v některých odborných periodikách.


Zemřel 21. února 1986. Je pochován na městském hřbitově v České Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Bíbus

Václav
Bíbus

10.4. 1899 -  20.4. 1966

Narodil se 10.4.1899 v Ústí nad Orlicí. Zemřel 20.4.1966 v Ústí nad Orlicí. Živnostník, politický vězeň. Aktivní a velmi populární občan Ústí nad Orlicí. Náčelník Orla, režisér a herec ochotnického divadla, funkcionář ve fotbalovém klubu SK Ústí nad Orlicí, předseda městského i okresního výboru Čs. strany lidové.  Po r. 1948 jeho živnost znárodněna. V roce 1954 zatčen a obviněn z ukrývání pistole a vysílačky. Odsouzen z velezrady na 12 let odnětí svobody, 1960 propuštěn na amnestii, vrátil se zpět do Ústí nad Orlicí. Rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 23. listopadu 1990.

Jindřich <br />Růžička

Jindřich
Růžička

4.4. 1926 - 7.1. 2011

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (1937-1945), přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945-1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby.

Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea v roce 1953 se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (G. Schauer, T.G. Masaryk), dějiny filmu …

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002.

Z díla: Litomyšl v kresbách Karla Vika (1959), Román o Drašarovi a poličských buditelích (1966). Dějiny města Poličky I, do r. 1848 (s J. Krušinou, 1966), Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta Huberta Gordona Schauera 1862-1892 (s J. Krušinou, 1966); s kol. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po fondech a sbírkách (1973); Frant. Matouš Klácel a jeho rodný kraj (1978).

Vlastimil <br />Macháček

Vlastimil
Macháček

25.4. 1908 -  25.4. 1942

Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.

Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.