Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav  Felix<br />Skop

Václav Felix
Skop

Narodil se 20. 11. 1848 v Ústí nad Orlicí. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté varhanickou školu v Praze. Jako učitel hudby působil nejprve v Petrinji v Chorvatsku a od r. 1878 až do své smrti na Učitelském ústavu v Innsbrucku, kde také 4. 12. 1932 zemřel. Autor 60 hudebních vokálních skladeb, několik jich je uloženo ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí (např. opis skladby "V Orlických horách“, kterou věnoval 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty).

František <br />Holomek

František
Holomek

František Holomek se narodil v Střemošicích. Povoláním byl holič, později vodoinstalatér.

Podle slov paní Emílie Holomkové byl manžel zatčen 9. října 1949. Odsouzen byl za velezradu 18. ledna 1951 Státním soudem v Praze následovně: 5 let odnětí svobdy, peněžitý trest 10000 Kčs, náhradní trest 20 dní odnětí svobody, konfiskace celého jmění, ztráta čestných práv občanských na 3 roky. Trest vykonával v jáchymovských uranových dolech v Horním Slavkově. Na podmínku byl propuštěn 24. února 1953. Rehabilitován byl Městským soudem v Praze 7. listopadu 1990.

Josef  Jiří <br />Ehl

Josef Jiří
Ehl

Narodil se 24. 4. 1903. Všestranný kulturní pracovník - duchovní otec Ústeckých hudebních pátků (od r. 1941), působil ve smyčcovém kvartetu, pěveckých oktetech, pěveckém sboru Lukes, dirigoval. S ochotnickým divadelním souborem Vicena nastudoval několik úspěšných her - Hippodamie, Radúz a Mahulena, Dalibor; byl také členem Cecilské hudební jednoty. Rád fotografoval, zachycoval záběry z koncertů i z veřejného života města. Některé fotografie zveřejněny. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí jsou uložena jeho úvodní slova k Ústeckým hudebním pátkům. Zemřel 16. 12. 1954 v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Pokorný

Karel
Pokorný

18.1. 1891 -  12.2. 1962

Narodil se v Pavlicích u Znojma. Ve čtrnácti letech odešel na vandr do Vídně, kde se vyučil zámečníkem. Pak pracoval jako dělník ve Vídni a nedalekém Atzgersdorfu. V roce 1910 se vrátil domů. 1910-1911 studoval na škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Od roku 1914 studoval uměleckoprůmyslovou školu u prof. Josefa Drahoňovského a poté Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922.

V díle Karla Pokorného se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po 2. sv. válce se věnoval převážně monumentální tvorbě. Z jeho prací byly realizovány pomníky významných osobností české kultury (Karel IV., Božena Němcová, Alois Jirásek…) K nejvýznamnějším poválečným realizacím patří pomník Sbratření (1945–1950), který vytvořil pro Českou Třebovou. K odhalení došlo 10. června 1951 na náměstí za přítomnosti ministra Dr. Plojhara. Nesmíme zapomenout ani na jeho pedagogickou činnost na ČVUT a v letech 1945–61 také na Akademii výtvarných umění.

Od roku 1939 byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd. Třikrát se stal laureátem Státní ceny (1949, 1951, 1955), roku 1956 mu byl udělen nejvyšší čestný titul Národního umělce. V roce 1958 se stává jako jediný mezi našimi výtvarníky čestným členem Akademie umění SSSR. Při příležitosti 70. narozenin mu bylo propůjčeno jedno z nevyšších vyznamenání, a to Řád republiky. Brzy na to - 14. února 1962 - však v Praze umírá.

Jaroslav <br />Tušla

Jaroslav
Tušla

12.1. 1912 -  13. 12. 1997

Narodil se 12. 1. 1912 v Českých Libchavách v rodině učitele Adolfa Tušly. Vystudoval reálku v České Třebové a učitelský ústav v Litomyšli. Poté učil na obecných školách v okolí Lanškrouna. Od r. 1937 učitelem na měšťanské škole ve Výprachticích, v letech 1943-73 ředitelem. Ve Výprachticích kulturně i společensky činný, člen divadelního kroužku, TJ Sokola i volejbalového družstva, uznávaný řečník. Za války totálně nasazen na zákopové práce v Horním Slezsku. Od r. 1960 konzervátorem státní péče a ochrany přírody, od r. 1963 členem Československé botanické společnosti při ČSAV. Zabýval se květenou Lanškrounska, Žamberecka, Ústeckoorlicka a Králického Sněžníku. Část svého herbáře věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Zajímal se o historii a kulturu regionu. Ochranu přírody popularizoval v denním tisku, nejvíce v Jiskře Orlicka. Publikoval ve Zpravodaji ČSBS, v Listech Orlického muzea a v Časopise československých houbařů. Po založení Českého svazu ochránců přírody dva roky tajemníkem okresního výboru a r. 1987 oceněn Čestným uznáním. Na konci života shromáždil rozsáhlou sbírku více než 1200 druhů mechorostů a játrovek, které věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Po odchodu na odpočinek se odstěhoval do Ústí nad Orlicí, kde 13. 12. 1997 také zemřel.

Vladimír <br />Medlík

Vladimír
Medlík

15.1. 1922 -  26.8. 1989

Kulturní pracovník, regionální historik. Pracoval jako vedoucí chotěbořské Městské knihovny, později přešel do městské osvětové besedy. Řídil Vesnické noviny. Spolupracoval s Městským muzeem v Chotěboři. Své příspěvky vydával v Chotěbořském zpravodaji, Listech Městského muzea, Klubových listech vlastivědného klubu.
Narodil se v Diviakach v okresu Turčanský Sv. Martin na Slovensku. Do funkce ředitele městské knihovny nastoupil po Aloisi Kučerovi v červenci 1960. Uspořádal knižní fond, rozdělil ho do dětského oddělení a oddělení pro dospělé.
Sestavil asi první katalogy po válce, a to autorský a názvový. Už během své činnosti v knihovně pořádal výstavy obrazů a zval výtvarníky do Chotěboře. Od 1. března 1964 do 15. června 1969, se stal správcem Osvětové besedy v Chotěboři.
Organizoval výstavy, zval do Chotěboře i hudebníky a divadelníky. V Chotěboři tehdy v divadelních představeních vystoupili například Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Petr Kostka, Nataša Gollová, Lubomír Lipský. Pozval do Chotěboře také významné hudebníky, mimo jiné pěvce Viléma Přibyla, klavíristku Jindru Kramperovou, Foersterovo trio, violoncellistu Pravoslava Sádla-Páva, varhaníka Milana Šlechtu, flétnistu Václava Žilku a jiných interpretů. Kuriozitou bylo vystoupení německé skupiny Ratles, která hostovala tehdy jen v Praze, Bratislavě a v Chotěboři.
Stýkal se s mnoha výtvarníky z východních Čech i z Prahy. Uspořádal výstavu např.
Cyrila Boudy, významného grafika a ilustrátora, jeho syna grafika Jiřího Boudy a jeho ženy Jany Boudové, grafiků Jana Rambouška, Bohuslava Knoblocha, Josefa Sasky, malířů Oldřicha Karla, Františka Volfa, Františka Škrabánka, Dvořákových z Kameniček, Miloše Pečinky a jiných. Mnozí z nich vytvořili grafiky i obrazy s tématem Chotěboře.
Podílel se také na uspořádání první poválečné výstavy libického rodáka Jiřího Horníka a vybudování pomníku Ignáta Herrmanna v Chotěboři od sochaře Karla Opatrného.Zajímal se vždy o život ve městě i celé společnosti.
Shromažďoval materiály k dějinám života v Chotěboři i vzpomínky jejích občanů, např. na zaniklé živnosti apod. Připravil s dalšími spolupracovníky stručného vlastivědného průvodce s názvem Chotěboř a okolí. Byl členem Vlastivědného klubu Městského muzea v Chotěboři i Klubu přátel literatury, v jehož sborníku též publikoval.