Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Tocháček

Jan
Tocháček

Narodil se v květnu 1886 na Vysočině v obci Bobrová na Poličsku, vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou v Chrudimi.  Do České Třebové přišel za prací v prvních letech 20. století. Česká Třebová v té době rychle rostla a bylo zde hodně pracovních příležitostí, přibýval počet domů i počet obyvatel. Jeho snaha založit si zde  zde strojnickou živnost  byla realizována v domě  čp. 938 "Na Mouru", tedy v dnešní Sadové ulici. V tehdy  jednoduchém přízemním domě byla hlavní místností velká do zahrady vystavěná strojnická dílna. Firma vyrobila kovové zábradlí do budovy českotřebovské reálky, stavěné v roce 1912. Zábradlí přežilo téměř sto let bez problému, teprve před několika lety jej v části opravoval umělecký kovář František Bečka. Podle vyprávění   stavěl Jan Tocháček také nejrůznější oplocení, kovové brány a branky, opravoval zemědělské nářadí, stavěl i větrné elektrárny a opravoval první motocykly, které zkoušel přímo v terénu v okolí města. Oženil se, jeho manželka Marie Bernardová pocházela z Dolního Bousova  u Mladé Boleslavi. Spolu měli jednu dceru Marii.

Strojírenská činnost v tomto případě přestala být živností, stala se jen koníčkem, ke kterým přicházely i další činnosti hospodářského charakteru, jak bylo v té době zcela běžné ve většině domácností bydlících ve vlastních domech. Jako zajištěný člověk "pod penzí" se začal ohlížet po novém klidnějším bydlení než byla lokalita těsně přimknutá k železnici v Sadové ulici. A tak velkou strojnickou dílnu nakonec nepotřeboval. Stavitel Adolf Šimek pak v roce 1924 (t.j. před 85 lety) postavil Janu Tocháčkovi nový dům na Hřbitovní ulici, který  měl již také podkroví. (Pronajaté ihned, samozřejmě. Až do konce II. sv. války zde bydlela zde rodina Kubova a to i tehdy, když se jim dcera v říjnu 1933 provdala).

Velkou aktivitu vyvinul ve prospěch sboru dobrovolných hasičů. Najdeme ho samozřejmě i ve sborových funkcích. V letech 1925 - 1940 byl dlouholetým pokladníkem sboru a v letech 1941 - 45 pak také starostou (po Václavu Mokrém).

Karel <br />Holbik

Karel
Holbik

Profesor Karel Holbik je rodák z České Třebové žijící mnoho desetiletí v USA, kde se dokázal prosadit tak, že jeho osud je popsán v americké encyklopedii Who´s Who in America.


Pochází z železničářského prostředí, v němž vysokoškolská tradice nebyla. Tím, že začal studovat na gymnáziu, přijal jiné perspektivy. Gymnázium prohloubilo především zájem o francouzštinu a o jeho další studium. Po letech mu znalost této řeči umožnila přednášet na francouzských vysokých školách a také v Bruselu, Francouzské Africe a v Tunisu. Francouzština mu také pomohla získat pozvání k účasti na ekonomické konferenci na pařížské Sorboně. S manželkou, Češkou, si vyměnili manželské sliby také ve francouzštině v ženevském kostele ve Švýcarsku.


Ani němčinu nezanedbával. Prázdniny trávil v Rakousku a v Sudetech. V r. 1939 udělal univerzitní zkoušku a o prázdninách po septimě, se pustil do angličtiny na Anglickém ústavu v Praze. Výlohy tehdy uhradil z malého stipendia, které mu v tu dobu poskytla českotřebovská spořitelna.


Rok 1939 byl pro něho nečekaný mezník. Nevrátil se do oktávy a ke kamarádům do Třebové, ale zůstal v Praze u svého bratra. Pobyt v Praze mu umožnil pokračovat v angličtině a přidat k tomu italštinu. (Znalost tohoto jazyka a jeho kniha "Italy in International Cooperation" publikovaná v Itálii v r. 1959 mu otevřela dveře do celého Apeninského poloostrova.) Do Třebové jezdil z Prahy a později z Baťových závodů ve Zlíně, kde byl zaměstnán, na víkendy tak dlouho, dokud tam bydlela jeho matka.


Cizí jazyky se staly jeho existenční základnou a také koníčkem. K nim se přidalo později právo absolvoval právo na Karlově univerzitě roku 1947.


Karel Holbik nastoupil u Baťů, kde se stal sekretářem velmi vlivného a kompetentního spolupracovníka pana Batrly, který zastupoval Baťu v USA. Kvůli tomuto setkání měl touhu poznat Ameriku.


Do USA odjel po promoci na UK v prosinci 1947, kde mu studium na právnické fakultě umožnilo seznámit se s profesorem národního hospodářství dr. Karlem Englišem.


V Americe studoval získal MBA v roce 1950 na universitě v Detroitu, 1955 získal doktorát na univerzitě ve Wisconsinu, kde také učil. Poté přišla nabídka, aby v akademickém roce 1963-1964 nastoupil na pozici rezidenčního ekonomického poradce na Námořní akademii v Newportu (RI). Na univerzitě v Bostonu učil (1958-1986) a na harvardské univerzitě (1973-1998).

Publikační činnost ho později přivedla i na čtyři roky ke Spojeným národům (OSN) v New Yorku, kde mu nabídli místo vedoucího finančního oddělení.

Svou akademickou práci ukončil v roce 1998.

 Jaroslav <br />Kašpar

Jaroslav
Kašpar

Narodil se 3. 6. 1929 ve Svařeni u Vysokého Mýta. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1948) vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1948-52), kde i pracoval na katedře dějin a archivního studia. Od roku 1964 CSc., od roku 1966 PhDr., docentem od roku 1989. Na FF UK v Praze působildo roku 1991. Publikační činnost zaměřena na paleografii novověkých písem, české dějiny a historickou geografii. Z díla: Dějiny Československa v datech, Úvod do novověké latinské paleografie, Ze starých letopisů českých, Paleografická čítanka, Soubor statí o novověkém písmu. Zemřel 9. září 2014 v Dřevčicích.

 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Blank

Karel
Blank

1.2. 1898 -  15.4. 1952

Karel Blank se narodil v Ústí nad Orlicí v roce 1898. Byl synem Josefa Blanka - zakladatele dřevozpracující firmy se soustružnickou a řezbářskou dílnou. Karel Blank firmu převzal v roce 1923 a postupně přešel k výrobě klasických dřevěných malovaných hraček. Před druhou světovou válkou měla firma široký sortiment výrobků, který zahrnoval hračky na tahání, pokojíčky, divadélka, loutky, auta, lodě, vlaky i další zboží. Nabídka se snažila aktuálně reagovat na požadavky doby, což se stalo jedním ze základů obchodního úspěchu firmy BLANK. Také za války firma pokračovala, i když s omezenými příděly materiálu. Brzy po osvobození vznikl projekt na rozsáhlou přestavbu továrny, ale už nemohl být realizován. V roce 1950 došlo ke znárodnění firmy a převedení pod další dřevozpracující podniky.

Karel Blank zemřel 15. dubna 1952.

Jan <br />Hanuš

Jan
Hanuš

2.2. 1915 -     ?   

Jan Hanuš se narodil 2. února 1915 v Klukách u Kutné Hory. V roce 1944 se oženil s dívkou německé národnosti a koupili si dům v Králikách. Pod psychickým nátlakem byl v roce 1955 přinucen ke spolupráci s StB. 18. prosince 1958 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen z důvodu ohrožení státního tajemství k 2 letům odnětí svobody. Trest nastoupil ve Valdicích a na "Tmavém dole" u Žacléře jako pomocný pracovník v dole. Po propuštění z vězení pracoval Jan Hanuš jako řidič nákladního automobilu, od roku 1962 jako řidič autobusu. 

Jan Hanuš byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.

František <br />Špindler

František
Špindler

15.2. 1881 -  16.1. 1922

Narodil se 15. 2. 1881 v Ústí nad Orlicí. Povoláním úředník. Jako vynikající pianista doprovázel Jaroslava Kociana při turné po Anglii, USA a Kanadě (1902-1903). Své zážitky popsal v ústeckých Nezávislých listech (1918). Působil jako sbormistr spolku Lukes,byl čestným členem Cecilské hudební jednoty. Také byl autorem mnoha hudebních děl. K nejzdařilejším patří opereta "Amorův žert"- poprvé provedeno souborem Vicena v dubnu 1920. Zemřel 16. 1. 1922 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově. Jeho jménem je nazvána jedna z ústeckých ulic.