V roce 1907 dokončil studium na německém gymnáziu v Moravské Třebové. Poté studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Po promoci odešel do italského Terstu, kde na místním gymnáziu vyučoval kreslení.

Během I. světové války byl povolán na frontu. Po válce se vrátil do rodného kraje a usadil se v Třebařově na malém statku č. 54. a stal se umělcem na volné noze.

Rád maloval Křížový vrch, celé Moravskotřebovsko, Rakousko a Jižní Tyrolsko. Věnoval se malbě portrétů. Dále maloval například divadelní kulisy, příležitostně třeba i výzdobu kostelů, například v roce 1937 v kostele sv. Anny v Boršově.

Jeho dílo je povětšinou v soukromých sbírkách. Ve 30. letech byly jeho obrazy vydány v pohlednicích. Vystavoval v Praze, v Brně, v Moravské Třebové.

Po II. Světové válce byl odsunut do Německa, kde si nikdy nezvykl a měl problém vrátit se k práci malíře. Dožil ve skromných poměrech v Ludwigsburgu, kde 12. ledna 1978 zemřel. Pochován je v Linci.

Český trumpetista.

Jaroslav Zrotal se narodil do velmi chudé rodiny. Částečně vyrůstal u příbuzných, od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a v Lipníku nad Bečvou. Studia přerušil ve třetím ročníku, rok se učil na knihkupce v Novém Městě na Moravě, opět nastoupil na reálku, ale po čtvrtém ročníku kvůli finanční krizi studia opět přerušil. Poté působil jako zednický učeň, příležitostný dělník a nějaký čas byl i nezaměstnaným. Občas statoval v brněnském Národním divadle, což ho roku 1928 přivedlo až na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Po absolvování a vojenské prezenční službě ve slovenských Michalovcích spoluzakládal pražské Divadlo mladých v Umělecké besedě (1933 - 1935).

Jako profesionální herec vystupoval Zrotal v olomouckém Českém divadle (1935 - 1938), ostravském Národním divadle moravskoslezském (1938 - 1943), Intimním divadle v Praze (1943 - 1944) a v kočovné divadelní společnosti (1944 - 1945). Po okupaci byl zakládajícím členem Realistického divadla (1945 - 1948) a Divadla státního filmu (1948 - 1951), v němž souběžně pracoval jako zástupce ředitele. A až do svého odchodu na odpočinek pracoval od roku 1951 jako scenárista a dramaturg Československého státního filmu.

V českém filmu se od roku 1943 využil opravdu rozmanitě, nejen jako herec (Mlhy na Blatech, Děvčica z Beskyd, Nadlidé, Siréna, Alena, Čapkovy povídky, Krakatit, Němá barikáda, Pan Novák, Zocelení, Únos, Anna Proletářka, Tanková brigáda, Máte doma lva?, Postava k podpírání a další), ale také jako autor námětů (Tažní ptáci) a scenárista (Slepice a kostelník a Frona). Podle jeho divadelních her vzniklo několik filmů (Železný dědek, Slepice a kostelník a Frona).

Účinkoval v rozhlase (Byl jednou jeden listonoš) a v televizi. Překládal, psal básně a politicky angažované divadelní hry (Slepice a Pánbůh, Zavinil to Ferkl?, Frona, Hospodin a auto, Co kamera neviděla, Železný dědek). Za scénář k filmu Frona se stal s režisérem Jiřím Krejčíkem nositelem Státní ceny Klementa Gottwalda I. stupně (1955). Slavnostní premiéra Zrotalova posledního snímku Přehlídce velím já! (1969) se uskutečnila pouhých sedm dní po jeho smrti.