Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Klimeš

Josef
Klimeš

Český politik, hudebník, sbormistr, dlouholetý starosta Chrudimi. Profesí byl statkář. Založil vinici a jeho víno získalo ve Vídni čestný diplom.

Ve funkci starosty Chrudimi ovlivnil regionální kulturní život, založil chrudimské komorní kvarteto, spoluzakládal pěvecký spolek Slavoj a sám zpíval v operách. Ve 2. polovině 19. století byl poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Karel <br />Jelínek

Karel
Jelínek

Karel Jelínek, rodák z Pardubic, pocházel z rodiny živnostníka. I když se dobře učil, na žádnou střední školu se hlásit nemohl, pracoval jako pomocný dělník v autodílně. S kamarády založili společenství Barbara, kde se scházeli přátelé stejného protisocialistického smýšlení. Karel jelínek byl zatčen na jaře 1961 při pokusu o opuštění republiky. 31. května 1961 byl Vyšším vojenským soudem v Příbrami a 14. července 1961 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 9 letům odnětí svobody a ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky. Odsouzen byl za pobuřování proti republice, pokus vyzvědačství, pokus spolčení a pokus zběhnutí. Po výkonu trestu byl Karel Jelínek zaměstnán v různých dělnických pozicích, StB ho však stále sledovala. Spisovatel Arnošt Lustig napsal podle jeho příběhu knihu Bílé břízy na podzim.
Karel Jelínek byl rehabilitován Vyšším vojenským soudem v Příbrami 17. dubna 1991.

Eduard <br />Haken

Eduard
Haken

 

Operní pěvec, člen Národního divadla v Praze. Často a rád jezdil do České Třebové, vystupoval zde a pořádal koncerty. Navštěvoval město s manželkou Marií Glázrovou nebo s dcerou a dalšími kolegy z Národního divadla. U příležitosti svých pětaosmdesátých narozenin byl jmenován Čestným občanem města Česká Třebová (osobně přijal 12. května 1995).


Narodil se ve volyňské obci Šklíň. Maturoval na gymnaziu v Lucku v roce 1928, studoval lékařství na Univerzitě Karlově (1929 až 1932). V letech 1930 až 1937 se soukromě učil zpěv u D. Levytského. V roce 1957 čtyři měsíce studoval zpěv v Itálii u A. Granforteho a pokračoval pak i při Granforteho pobytech v Praze. Působil v Českém divadle v Olomouci a to v letech 1938-1941, poté v Národním divadle v Praze. Známý je hlavně jeho Kecal z Prodané nevěsty, či Vodník z Rusalky....


V České Třebové byl i s ostatními operními pěvci častým hostem při různých koncertních vystoupení (nezřídka doprovázen manželkou nebo dcerou). Byl držitelem Státní ceny (1953), titulů Zasloužilého (1958) a Národního (1964) umělce, titulu Zasloužilého člena Národního divadla v Praze (1975), Ceny Senior Prix (1993) od Nadace Život umělce, Ceny Thálie (1996) od Herecké asociace jako Zvláštní ceny Kolegia za rok 1995 in memoriam a 12. května 1995 osobně převzal Čestné občanství města Česká Třebová. I se svojí ženou je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Jahoda

Josef
Jahoda

27.1. 1872 -  16. 12. 1946

Učitel, novinář, redaktor, prozaik a básník.

Již při studiu na německobrodském gymnáziu se začal věnovat psaní. Po maturitě krátce učil na obecné škole ve Velkém Zdíkově. Působil také jako novinář (redigoval Pravdu) a osvětový pracovník.

Poté, co se v roce 1899 oženil, se odstěhoval do Polánek u Třebechovic, kde vlastnil statek. Až do své smrti se zde věnoval hospodaření a psaní.

Za svůj život napsal téměř devadesát knih. Velmi často se v jeho knihách objevují motivy z rodného města jako například v básnické sbírce Německobrodské motivy. V jednotlivých epických básních zde popisuje události z dějin Německého Brodu. Rodným městem se zabývá i ve sbírce povídek Město 4000 obyvatelů. Svoje studentská léta na německobrodském gymnáziu popisuje ve vzpomínkové knize Starý student vypravuje. Jeho nejznámějším románem se ale stal Havlíčkův máj, který vyšel knižně až po druhé světové válce.

Literárně činná byla už Jahodova matka Anna, která napsala knížku Vzpomínky na F. J. Rubeše a Pověsti a zkazky královského města Německého Brodu.

Na počest Josefa Jahody je v Havlíčkově Brodě (dřívější Německý Brod) nazvána ulice. 

Josef <br />Kalvoda

Josef
Kalvoda

15.1. 1923 - 8.3. 1999

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Josef <br />Knop

Josef
Knop

30.1. 1909 - 1.4. 1966

Voják z povolání, příslušník zahraničního odboje. Maturoval v Kostelci nad Orlicí /1929/, pak  Voj. akademie v Hranicích. Od 1.8.1932 u hraničář praporu v Rim. Sobotě. P okupaci krátce u Státních drah v Kyšperku /Letohrad/, 15.2.1940 útěk do ciziny. Velel rotě u pěšího praporu 2. v Agde /Francie/ po porážce odjezd do Anglie, od července 1940 u 1. čs. brigády ve Velké Británii. Velitelem roty, později Školy důst. v záloze. Abs. spec. kursy SOE /Special Operation Executive/, zaměřeno na diverze, sabotáže a seskoky padákem. V září 1943 odešel do SSSR, nejprve velitelem Poddůstojnické školy, velel i Oddílu zvl. určení /boj v týlu nepřítele/ kde využil zkušeností z Anglie. Od. 1.6.1944 velitelem 2. čs. samost. praporu, s ním prošel těžkými boji v Karpatech. Po válce v různých funkcích, mj. vystudoval i Vysokou školu válečnou. Na vlastní žádost /důvody zdravotní a rodinné/ od 1947 velitelem pěšího praporu 42 v Žamberku.
1949 zatčen, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. 1962 amnestován, 1966 zemřel na nedoléčené nemoci z války a následky věznění. Nositel čs. i zahraničních řádů a dalších vyznamenání

O Josefu Knopovi pojednává kniha s názvem Josef Knop - důstojník, na něhož jsme měli zapomenout od Pavla Svědroha. Knihu vydal Klub českých turistů v roce 1991.