Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karolina von<br />Linsingen/Meineke

Karolina von
Linsingen/Meineke

Narodila se jako Karolina Charlotta Dorothea von Linsingen. Byla dcerou barona Johanna von Linsingen, matka jí zemřela, když jí bylo 12 let.

Vedla aktivní život, věnovala se projížďkám na koni, koncertům, plesům, hodně četla, malovala, psala verše, s diplomatem Fridrichem von Ramdohr navštěvovala obrazárnu zámku Söder.

V Hannoveru se v roce 1790 setkala s Williamem, synem anglického krále George III. A zamilovali se do sebe a William ji dokonce požádal o ruku. 21. srpna 1791 se tajně vzali.

V roce 1792 William sdělil pravdu o svatbě své matce. Té se tento fakt nelíbil z důvodu nerovnosti manželství. Usilovala o to, aby byl sňatek zrušen, ten však proběhl dle anglického práva a a musel proběhnout rozvod. William řekl, že dá souhlas k rozvodu, pokud to udělá i Karolina. Karolina dlouho odolávala, ale nakonec souhlasila, i když už byla těhotná.

S Williamem se naposledy viděli v listopadu 1792, kdy Karolinu navštívil a strávil s ní několik dní. Dítě se narodilo předčasně, ale přežilo a bylo dáno do rodiny bohaté židovské rodiny Meyerů. Karolina bylo řečeno, že dítě zemřelo.

Karolina zůstala v Hannoveru a byla fyzicky i duševně na dně, začala trpět depresemi. V roce 1794 se její stav zhoršil a lékaři nakonec konstatovali smrt. Jeden z nich, Adolf Meineke, měl však pochybnosti a opravdu, Karolina se nakonec po několika dnech probudila. Adolf Meineke o ni pečoval a ona se potom rozhodla, že se za něj provdá. 24. září 1795 proběhla svatba. V roce 1796 se jim narodila dcera Jindřiška a o rok později syn Jindřich

V roce 1809 se rodina přestěhovala na Moravu, žili v Blansku a v roce 1811 se odstěhovali do Moravské Třebové, kde chtěl Meineke založit továrnu. V roce 1812 Karolina zjistila, že princ William je na Moravě. Snažil se vypátrat místo jejího bydliště, ale nepodařilo se mu to. K setkání už tedy nedošlo a Karolině se opět zhoršil zdravotní stav.

Zemřela 31. ledna 1815 ve věku 46 let v Blansku. Pochována je na hřbitově u kostela sv. Martina. Hřbitov byl později zrušen a přesná poloha jejího hrobu není známá. Na bývalém blanenském hřbitově byl ale vystavěn pomník, který připomíná její osud.

Princ William se v roce 1830 stal králem Williamem IV. Vládl až do své smrti v roce 1837.

Irena <br />Freimannová

Irena
Freimannová

Jediná dcera sochaře Viléma Brázdy.
 

Rudolf <br />Pillich

Rudolf
Pillich

Byl to český a rakouský politik a poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Patříl k vrstevníkům Franze Spiny a vyrůstali spolu na stejném rynku. Pocházel z rodiny zemědělce Mořice a jeho ženy Barbory. Navštěvoval školu v Městečku Trnávce. Všechno ostatní se naučil samostudiem, protože mu brzy zemřel otec a musel se postarat o rodinné hospodářství.

Oženil se s Marií Škrabalovou a měli spolu čtyři děti: syna Rudolfa a dcery Antonii, Ludmilu a Marii. Kmotrou jejich syna Rudolfa byla maminka Franze Spiny.

Rudolf Pillich byl velmi schopným organizátorem a vynikajícím řečníkem. V 90. letech se stal tajemníkem obce Petrůvky. Zasloužil se o rozvoj kulturního života v Městečku Trnávce. Organizoval a režíroval divadla, i je sám hrál. Byl hlavním organizátorem a zakladatelem družstevního podnikání v kraji. Měl rozhodující podíl na založení Mlékařského družstva pro Trnávku a okolí v roce 1900, byl i jeho prvním ředitelem.

V roce 1901 byl zvolen do zastupitelstva obce Městečko Trnávka. Od roku 1907 zastával funkci předsedy Národní Jednoty v obci. Stal se i ředitelem Hospodářského družstva.


Musel narukovat v I. světové válce, ale neví se, kde sloužil. 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Marie <br />Červinková-Riegrová

Marie
Červinková-Riegrová

9.8. 1854 -  19.1. 1895

Česká spisovatelka, básnířka a dramatička. Jejími rodiči byli František Ladislava Riegr a Marie Riegrová-Palacká. Byla vnučkou Františka Palackého.

Od svých deseti let si vedla deníkové záznamy, ve kterých, kromě svých osobních zážítků, zaznamenávala rozhovory s osobnostmi, které byly hosty u Riegrů (např. k nim patřil v roce 1888 ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij). Zachytila zde i okamžik seznámení s Václavem Červinkou, správcem otcova statku v Malči u Chotěboře, který se zabýval literární a hudební tvorbou. V roce 1874 se za něj provdala.

Vládla psanou i mluvenou francouzštinou ruštinou, němčinou a angličtinou. Chvíle, kdy se sama pouštěla do literární tvorby, bývaly často v Malči. Mimo Čechy se zdržovala ve Vídni, opakovaně navštívila Francii, Itálii a Německo. O svých cestách si vedla pečlivé záznamy.
Přispívala do periodik Osvěta, Květy, Lumír a dalších. V roce 1877 dokončila básnickou sbírku Slovanské zpěvy, kterou zhudebnil její manžel. Přeložila operu Evžen Oněgin, kterou v Národním divadle provedl osobně Petr Iljič Čajkovskij. Psala libreta, např. Zmařená svatba (1875) a Dal si hádat (1880), která zhudebnil její manžel. Libreta Dimitrij a Jakobín zhudebnil Antonín Dvořák.

Roku 1885 uveřejnila Vlastní životopis Františka Palackého a o rok později ve Světozoru článek Před sňatkem Palackého, historický obraz z roku 1827. V roce 1892, po smrti matky, vydala její životopis (Marie Riegrová, rozená Palacká, její život a skutky).
V roce 1887 vydala rozsáhlý spis s názvem Ochrana chudé a opuštěné mládeže, ve kterém popsala příklady lidumilství v tehdejší Evropě. Tato kniha obdržela cenu na Jubilej výstavě roku 1891 v Praze.

Mimo literární tvorbu se věnovala charitativním činnostem.

Zemřela náhle ve věku nedožitých 41 let na mozkovou embolii.

František Xaver<br />Koráb

František Xaver
Koráb

22.8. 1762 -  15. 10. 1843

Narodil se 22. 8. 1762 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.10.1843 v Litomyšli. Lékař, homeopat.

Na pražské univerzitě vystudoval medicínu. Promoval 26. června 1789. V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané.
Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen. Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. 
Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvárie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába, a jen za parcelu.
Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí. Ve sbírkách Městského muzea je uložen např. jeho vysokoškolský diplom.


Zdeněk <br />Brožek

Zdeněk
Brožek

2.8. 1919 -  30.6. 2000

Narodil se 2. 8. 1919 v Ústí nad Orlicí. Po absolvování Tkalcovské školy byl krátce na stáži v ateliéru prof. Antonína Kybala. Poté působil jako návrhář v řadě textilních ateliérů různých firem (nejdéle v Textilní tvorbě Praha). Navrhoval látky, kravaty, šátky apod. Do roku 1979 pracoval v  propagačním oddělení Kovostavu (později Elitexu) v Ústí nad Orlicí.