Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Kaizl

Josef
Kaizl

Narodil se 10. 6. 1854 ve Volyni. Josef Kaizl byl český národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec říšské rady a spoluzakladatel českého realismu.

Rodina se často stěhovala - otec byl kontrolorem berního úřadu. Roku 1861 byl přeložen služebně do Ústí nad Orlicí, poté do Litomyšle (od 1868). Josef studoval v Rumburku, Praze a Litomyšli. Gymnaziální studia zakončil maturitou na malostranském gymnáziu v Praze. Poté vystudoval práva na Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze (absolvoval r. 1876) a pokračoval studiem ekonomie na Univerzitě Štrasburk. Národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec Říšské rady, spoluzakladatel českého realismu. V letech 1880–84 koncipientem Zemského výboru Království českého. V roce 1890 vstoupil do mladočeské strany. V letech 1898-99 rakouským ministrem financí. Publikoval knižně i časopisecky (Athenaeum, České listy), v německých a italských odborných listech. Zemřel 19. 8. 1901 v jihočeských Myslkovicích.

Quido  Tomáš<br />Kocian

Quido Tomáš
Kocian

Narodil se v Ústí nad Orlicí v rodině soukeníka Romana Kociana v domě čp. 388, jako jeho šesté dítě. Vzhledem k tomu, že od mládí nedoslýchal na jedno ucho, nemohl se věnovat obchodu, jak si přál jeho otec. Na doporučení svého učitele odešel roku 1889 studovat Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší, kterou absolvoval v roce 1893. Z Hořic vedla Kocianova cesta do Prahy na Umělecko-průmyslovou školu do ateliéru prof. Celdy Kloučka, který učil figurální a ornamentální modelování. V roce 1896 přestoupil k prof. Josefu Václavu Myslbekovi na Akademii výtvarného umění. Zde se mu dostalo v roce 1898 první významné pocty: „Šárka“ získala výroční cenu Akademie. Tato plastika byla pak ale také příčinou jeho dočasných roztržek s profesorem Myslbekem (pozn. kritika napsala, že zase v tomto případě žák předčil Mistra). Finančně jej na počátku pražských studií výrazně podpořil baron K. F. Bartoš-Sturz Sattelberg. V roce 1899 ukončil Kocian studia na akademii a na Novém Městě v Praze 2 v ulici Na Moráni č. 360 si zřídil ateliér.

 V roce 1901 modeloval jednu ze svých nejlepších soch, „Mrtvého Ábela“ (realizováno v bronzu před Sochařsko-keramickou školou v Hořicích v Podkrkonoší), která měla velký ohlas u kritiky a znovu jej usmířil s prof. Myslbekem. V roce 1902 získal za tuto plastiku Klárovu a Římskou cenu a odjel na studijní cestu do Itálie. Rok 1904 byl pro něho zvlášt významný: navštěvuje Paříž a seznamuje se s A. Rodinem a E´. A. Bourdellem. Setkání  mělo vliv na jeho další tvorbu.

 V roce 1906 přijal místo profesora na Sochařsko-keramické škole v Hořicích v Podkrkonoší a definitivně opustil Prahu. Kocianův zhoršující se zdravotní stav vyvolal u nadřízených školských úřadů požadavek na jeho předčasný odchod do důchodu. Náhlé penzionování v roce 1927 způsobilo jeho hluboký psychický otřes, po kterém následoval záchvat srdeční mrtvice, kterému o tři dny později 3. ledna 1928 podlehl.

 Vedle svého povolání se také věnoval vlastní tvorbě. Vytvořil celou řadu plastik – návrhů pomníků, portrétů, reliéfů i volných plastik.

Socha Šárky, která se dnes nachází v městském parku Javorka vznikla v letech 1909 až 1911. Zhotovili ji žáci sochařské školy v Hořicích podle modelu svého profesora Quido Kociana. Je z pískovce a celá práce trvala 518 hodin. Je evidovaná jako kulturní památka. Zásluhou Okrašlovacího spolku byla socha v roce 2003 celkově opravena.

Marie <br />Rollerová

Marie
Rollerová

Narodila se jako první dítě ředitele kůru Petra Kociana v domě u Korábů na Velkých Hamrech. Byla středoškolskou profesorkou, prozaičkou, ale také dramatičkou. Velký vliv na ni měli bratranci Jaroslav (houslista) a Quido (sochař). Vystudovala gymnázium Minerva v Praze, kde byla podporována strýcem spisovatelem Josefem Svátkem. Filozofickou fakultu nedokončila, věnovala se rodině. Její první literární pokusy byly spjaty s Prahou.Tématicky čerpala z prostředí domova, života drobných ústeckých obchodníků či řemeslníků. Psala povídky s náměty z historie města i pokusy o dramata. S hrou Soukeníci se divadelní soubor Vicena zúčastnil Jiráskova Hronova roku 1940. Nejcennější jsou dnes črty a fejetony, postihující kulturní a nejenom kulturní život města v průběhu několika desetiletí. Výbor z díla byl v roce 1978 vydán ve svazku Zpěv mého domova.

Marie Rollerová zemřela v Ústí nad Orlicí 8. ledna 1955 a je pochována na ústeckém hřbitově.

Při příležitosti 100. výročí narození byla umístěna pamětní deska na jejím rodném domě.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Anna <br />Chlebounová

Anna
Chlebounová

8. 12. 1875 -  14.3. 1946

Narodila se 8. 12. 1875 v Bučině. Patřila k první generaci žen v nejvyšší politice. Členka agrární strany, r. 1918 jmenována do Národního shromáždění. V letech 1920-29 poslankyní sněmovny, 1929-35 senátorkou. Zabývala se především problémy veřejného zdravotnictví, dočasně reformou daní. Nejvyšší politice předcházela praktická zkušenost s řízením malé obce, manžel byl džbánovským starostou. Její veřejné působení ve své době výrazně napomohlo širokému pochopení významu všeobecného volebního práva. Zemřela 14. 3. 1946 ve Džbánově. Biografie viz. knihy: Doc. PhDr. Marie Macková, PhD. - O senátorce Anně Chlebounové (Ústí nad Orlicí, GRANTIS, 1998), Mikolášek Antonín - Nad životem senátorky Anny Chlebounové (Dolní Dobrouč, Inform sauning shop, 2011).

Petr <br />Křička

Petr
Křička

4. 12. 1884 -  25.7. 1949

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.

Felix <br />Lerch

Felix
Lerch

19. 12. 1866 -  19.7. 1954

Narodil se svobodné matce v Herborticích u Lanškrouna. Krátce po narození byl dán na vychování k tetě a strýci do Třebovic. Osmiletou školní docházku ale již absolvoval v České Třebové, kam se strýcova rodina v roce 1872 přestěhovala. U firmy Antonín Felcman se vyučil truhlářem a šest let zde pracoval. Po vojenské službě se k této profesi nevrátil. Zajímala jej drážní služba. Nejprve působil v Brně, potom v České Třebové. Zde se také oženil s Annou Rambouskovou a bydlel v městské části Bezděkově.

Za sociální demokracii byl zvolen do městské rady a obecního zastupitelstva. Kromě toho plných padesát let pracoval jako člen a předseda dozorčí rady Konzumní jednoty a byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Spolku domkářů a malorolníků v České Třebové. Stýkal se jak s ministry, poslanci a senátory, tak s těmi nejprostšími. A všemožně jim pomáhal.

V čase volna psal kroniku. Bez donucení, jen k potěše srdce. Zabýval se zaznamenáváním nejrůznějších událostí, kterých byl sám svědkem, nebo které načerpal z vyprávění pamětníků. Ve svých zápiscích také soustředil mnohá zajímavá statistická data, ke kterým měl přístup z titulu veřejné funkce. Jeho kroniky a pamětní knihy, které napsal krásným vyrovnaným písmem svým synům a dcerám, se staly bohatým zdrojem poznání a pramenem pro bádání o historii našeho města.