Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Volf

Josef
Volf

Rolník z Máslojed. V roce 1881 se vrátil z vojny a začal hospodařit v Máslojedech. Roku 1919 předal statek synovi. Velkou péči věnoval zachování a udržování památek na bojišti z roku 1866. Vedl též místní kroniku. Zasloužil se o znovuobnovení Spolku pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém z roku 1866. Ten se zasadil o postavení Válečného muzea na Chlumu (otevřeno 1936). Je autorem knih Vzpomínky na válku 1866 a Paměti starého českého sedláka.

Antonín <br />Špinler

Antonín
Špinler

Antonín Špinler se narodil v osadě Bořitov, jeho otec byl domácí tkadlec a matka hospodařila. Antonín byl nejmladší ze 6 dětí, vychodil obecnou školu na Studeném, měšťanskou v Jablonném nad Orlicí a v Kyšperku a v roce 1935 ukončil studium na učitelském ústavu v Brně. Potom působil na českých menšinových školách v Podkrkonoší a Orlických horách, od roku 1938 pak v Mistrovicích, Žamberku, Sobkovicích a nejdéle v Těchoníně, odkud roku 1984 odešel do důchodu. Krásná příroda a historie východočeského kraje vždy poutaly jeho zájem ve školní i veřejné činnosti. Při své pedagogické činnosti vychovával děti k lásce ke své domovině a ochraně přírody. V časopise myslivost vedl několik let stránku Mladých přátel přírody a myslivosti a pro práci s mládeží napsal několik metodických spisů. Zájem o historii rodného kraje zaměřil na práci kronikářskou. Při ní čerpal náměty pro svou první knihu pověstí a pohádek O bílé lišce. Vzpomínky pamětníků, vlastní zážitky a zajímavosti nalezené v kronikách použil do dalších knih Lidé od Orlice I. a II. Mnozí pamětníci se svými vzpomínkami zasloužili, že mohl zachytit řadu pašeráckých příběhů v knize Na Modrou stranu, pašeráci! Po jeho smrti vyšla ještě kniha Pod Suchým vrchem: pohádky z Podorlicka.
František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky. Praha 1939, Chotěboř 1996.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Gustav <br />Tauschinsky

Gustav
Tauschinsky

9.4. 1888 -  12.1. 1978

V roce 1907 dokončil studium na německém gymnáziu v Moravské Třebové. Poté studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Po promoci odešel do italského Terstu, kde na místním gymnáziu vyučoval kreslení.

 

Během I. světové války byl povolán na frontu. Po válce se vrátil do rodného kraje a usadil se v Třebařově na malém statku č. 54. a stal se umělcem na volné noze.

 

Rád maloval Křížový vrch, celé Moravskotřebovsko, Rakousko a Jižní Tyrolsko. Věnoval se malbě portrétů. Dále maloval například divadelní kulisy, příležitostně třeba i výzdobu kostelů, například v roce 1937 v kostele sv. Anny v Boršově.

 

Jeho dílo je povětšinou v soukromých sbírkách. Ve 30. letech byly jeho obrazy vydány v pohlednicích. Vystavoval v Praze, v Brně, v Moravské Třebové.

 

Po II. Světové válce byl odsunut do Německa, kde si nikdy nezvykl a měl problém vrátit se k práci malíře. Dožil ve skromných poměrech v Ludwigsburgu, kde 12. ledna 1978 zemřel. Pochován je v Linci.

Ladislav <br />Bareš

Ladislav
Bareš

22.4. 1918 - 1.7. 2000

Český trumpetista.

Jaroslav <br />Zrotal

Jaroslav
Zrotal

7.4. 1909 -  13.6. 1969

Jaroslav Zrotal se narodil do velmi chudé rodiny. Částečně vyrůstal u příbuzných, od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a v Lipníku nad Bečvou. Studia přerušil ve třetím ročníku, rok se učil na knihkupce v Novém Městě na Moravě, opět nastoupil na reálku, ale po čtvrtém ročníku kvůli finanční krizi studia opět přerušil. Poté působil jako zednický učeň, příležitostný dělník a nějaký čas byl i nezaměstnaným. Občas statoval v brněnském Národním divadle, což ho roku 1928 přivedlo až na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Po absolvování a vojenské prezenční službě ve slovenských Michalovcích spoluzakládal pražské Divadlo mladých v Umělecké besedě (1933 - 1935).


Jako profesionální herec vystupoval Zrotal v olomouckém Českém divadle (1935 - 1938), ostravském Národním divadle moravskoslezském (1938 - 1943), Intimním divadle v Praze (1943 - 1944) a v kočovné divadelní společnosti (1944 - 1945). Po okupaci byl zakládajícím členem Realistického divadla (1945 - 1948) a Divadla státního filmu (1948 - 1951), v němž souběžně pracoval jako zástupce ředitele. A až do svého odchodu na odpočinek pracoval od roku 1951 jako scenárista a dramaturg Československého státního filmu.


V českém filmu se od roku 1943 využil opravdu rozmanitě, nejen jako herec (Mlhy na Blatech, Děvčica z Beskyd, Nadlidé, Siréna, Alena, Čapkovy povídky, Krakatit, Němá barikáda, Pan Novák, Zocelení, Únos, Anna Proletářka, Tanková brigáda, Máte doma lva?, Postava k podpírání a další), ale také jako autor námětů (Tažní ptáci) a scenárista (Slepice a kostelník a Frona). Podle jeho divadelních her vzniklo několik filmů (Železný dědek, Slepice a kostelník a Frona).


Účinkoval v rozhlase (Byl jednou jeden listonoš) a v televizi. Překládal, psal básně a politicky angažované divadelní hry (Slepice a Pánbůh, Zavinil to Ferkl?, Frona, Hospodin a auto, Co kamera neviděla, Železný dědek). Za scénář k filmu Frona se stal s režisérem Jiřím Krejčíkem nositelem Státní ceny Klementa Gottwalda I. stupně (1955). Slavnostní premiéra Zrotalova posledního snímku Přehlídce velím já! (1969) se uskutečnila pouhých sedm dní po jeho smrti.