Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois  <br />Musil

Alois
Musil

Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.

Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.

Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. stol., na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.

Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny (1909). V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mj. u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.

Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.

Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.

Rudolf <br />Křístek

Rudolf
Křístek

Rudolf Křístek pocházel z Kopytova (dnes část Bohumína), tehdy na česko-polsko-německém pomezí. V říjnu 1943 byl coby občan na území zabraném tehdejším Německem povolán do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst), výcvik prodělal na ostrově Norderney v Severním moři. Dalšího výcviku se mu dostalo v Rokytnici v Orlických horách. Následně sloužil jako obsluha protitankového kanónu na pobřeží Francie v La Rochelle. Po vylodění spojenců v Normandii (6. 6. 1944) ustupoval s útvarem, až v září 1944 padl do zajetí v Contrexéville. Odtud putoval přes francouzský přístav Cherbourg do Edinburghu v Anglii a ze zdejšího zajateckého tábora k Československé samostatné obrněné brigádě do Southend na jihu země. Začátkem roku 1945 se přes Belgii dostal znovu do Francie, kde ČSOB až do konce války obléhala přístav Dunkerque. Po skončení bojů se přes jižní Německo (viděl zničený Norimberk) dostal do Československa, krátce pobýval s jednotkou v okolí Plzně.
Následně nastoupil jako četař základní vojenskou službu v Ústí nad Orlicí, kde z německé továrny na repasi leteckých motorů právě vznikal Ústřední tankový sklad. V tomto městě se oženil a pracoval jako automechanik a učitel autoškoly.
Začátkem 60. let 20. století byl jedním ze zakladatelů lyžařského Skicentra v Říčkách v Orlických horách. V roce 1994 stál jako nejstarší u znovuobnovení Československé obce legionářské - jednoty Ústí nad Orlicí.
Rudolf Křístek byl držitelem mnoha vyznamenání: Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupeň, Pamětní medaile Československé armády v zahraničí se štítkem Velká Británie, Britská medaile Star France and Germany, Britská medaile Star 1939 - 1945, Pamětní medaile Čsol, Pamětní medaile Čsol III. stupeň, Pamětní medaile SOŠMV Moravská Třebová, Pamětní odznak zásobovací základny v Ústí nad Orlicí.

Josef <br />Petrák

Josef
Petrák

Do našeho města přišel s rodiči po vzniku samostatného Slovenského státu. A začátky nebyly jednoduché. Bydleli v několika podnájmech, až zakotvili v Červeňáku. Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební školy. Vybral si hru na housle. Jeho učiteli byli postupně J. Holoubek, Jar. Vaníček, M. Petráš a Ed. Vaníček. Následovalo studium na brněnské konzervatoři ve třídě prof. J. Jedličky u něhož v roce 1959 absolvoval.

V témže roce nastoupil na krátkou dobu jako učitel hry na housle na Hudební školu v České Třebové, kam se po ukončení základní vojenské služby natrvalo vrátil. Vyučoval zde nejen hře na housle, ale i na violu, kontrabas a zobcovou flétnu. Vychoval stovky žáků. Z těch nejlepších je třeba jmenovat houslisty J. Jelínka, B. Hyksu a J. Němečka, dnes vedoucího Bennewitzova kvarteta. Krátce po nástupu na školu se J. Petrák stal členem smyčcového kvarteta hudební školy a Orchestrálního sdružení Smetana. Patřil i k zakládajícím členům Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Dlouhá léta zastával funkci varhaníka a zpěváka v kostele sv. Jakuba. Hudebně působil při svatebních obřadech a u vítání nových občánků v obřadní síni na radnici. Jako violista a zpěvák do dnešních dnů vypomáhá v českotřebovském krematoriu.

Miluje nejen hudbu, ale i výtvarné umění. Díky tomuto koníčku a známostem s výtvarníky se J. Petrákovi podařilo zajistit celou řadu oprav významných sochařských památek v našem městě i v jeho okolí. Za svou celoživotní práci hudebního pedagoga a také k sedmdesátým narozeninám obdržel Josef Petrák cenu města Kohout 2003. Byl mu uspořádán i slavnostní koncert v kostele sv. Jakuba. Dnes žije s manželkou u dcery v Lanškrouně.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Alois  <br />Musil

Alois
Musil

30.6. 1868 -  12.4. 1944

Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.

Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.

Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. stol., na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.

Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny (1909). V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mj. u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.

Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.

Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.

Ladislav <br />Plíva

Ladislav
Plíva

7.6. 1952 -  17.9. 2011

Ústecký rodák Ladislav "Larry" Plíva byl jako výtvarník a muzikant od konce 60. let minulého století spjat s hnutím českého undergroundu. Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). Plíva byl iniciátorem mnoha poetických happeningů. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1983 i s rodinou do USA. Žil a tvořil v Hawthornu (New Jersey). Věnoval se převážně abstraktní malbě, elektronické hudbě a konceptuálním instalacím. Ladislav Plíva byl výborným hráčem na kytaru.

Do rodného Ústí se vracel po „sametové revoluci“ poměrně pravidelně, i když ne příliš často. V roce 2008 ho ke společné výstavě pozval Jan Steklík, přední představitel českého výtvarného undergroundu a nepřehlédnutelná osobnost české výtvarné scény. Samostatné expozice dvou ústeckých přátel byly otevřeny v červnu 2008 v místní Galerii pod radnicí. Pro Ladislava „Larryho“ Plívu byla výstava úspěšným „comebackem“. Výstava se setkala s mimořádným ohlasem.

Jan <br />Honsa

Jan
Honsa

6.6. 1876 - 9.9. 1937

Narodil se 6. 6. 1876 v Tisové u Vysokého Mýta. V r. 1881 se rodina přestěhovala do Běstovic u Chocně. Na jaře 1893 byl přijat do krajinářské speciálky prof. Julia Mařáka na pražské malířské akademii. Za studií tvořil v duchu prvotního impressionismu. Dostal bronzovou medaili na světové výstavě v St. Louis a Turkovu cenu hl. m. Prahy. Dopisující člen Hagebundu a člen Union International des Beaux-Arts et Lettres v Paříži. Většina krajinářských prací čerpala z Podorlicka a Vysočiny, převyšuje svojí uměleckou úrovní regionální význam a řadí se do vývoje české krajinomalby. Svědčí o tom 75 samostatných nebo společných výstav. Některé jeho práce vlastní Národní galerie v Praze. Z díla: Z mých vzpomínek, soubory kreseb z Českomoravské vysočiny, ze staré Prahy, Pohled na Poličku, Chalupy v Kameničkách, Krajina na Tiché Orlici, Běstovická alej, Na Horkách, Dub u Darebnic, články o Mařákovi a Slavíčkovi. Zemřel 9. 9. 1937 v Poličce.