Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Hynek Jetřich <br />Vitanovský

Hynek Jetřich
Vitanovský

Majitel kyšpereckého panství v letech 1661 - 1681. Zprostil obyvatele městečka části robotních povinností, dal postavit kostel svatého Václava , dal vystavět špitál a přistavěl druhé patro zámku. Jeho podobu zachytil významný český barokní malíř a portrétista Karel Škréta. Originál obrazu lze spatři v zámku v Rychnově nad Kněžnou

Karel <br />Kutlvašr

Karel
Kutlvašr

Armádní generál čs. armády, legionář, vojenský velitel Pražského povstání v květnu 1945.

Po absolvování dvouleté obchodní školy v tehdejším Německé Brodě, byl nejdříve zaměstnán u firmy Jenč v Humpolci. Později pracoval v Kyjevě jako úředník firmy, která vyvážela zemědělské stroje do carského Ruska.

Roku 1914 se mezi prvními přihlásil do České družiny, zakládající jednotky budoucích Československých legií na ruské frontě. Za hrdinství v bojích byl mnohokrát vyznamenán. Po bitvě u Zborova, v níž byl raněn, se stal velitelem praporu a pomocníkem velitele 1. čs. střeleckého pluku plukovníka Švece. S ním se také podílel na dobytí Kazaně 6. - 7. 8. 1918 [3].Po jeho smrti se stal prozatímním velitelem pluku a 25. 2. 1919 byl ministrem vojenství Milanem Rastislavem Štefánikem povýšen na podplukovníka a následně jmenován i definitivním velitelem 1. pluku. V Rusku se seznámil s Jelizavetou Jakovlevovou, se kterou se později oženil.

 

Široké veřejnosti se stal Karel Kutlvašr známým především jako hlavní vojenský velitel pražského povstání v květnu 1945 a po únoru 1948 jako ostouzený a vězněný generál. ho vojenská dráha byla typická pro mnohé vysoké důstojníky československé armády po 1. sv. válce. Za války vstoupil v Rusku do československých legií, účastnil se jejich bojů, mimo jiné slavné bitvy u Zborova, po smrti J. J. Švece se stal velitelem 1. pluku, s nímž se účastnil bojových akcí na sibiřské magistrále. Po návratu do vlasti v roce 1920 prošel řadou velitelských míst od velitele Střeleckého pluku Jana Husi v Praze (1920 - 23) až po velitele 4. pěší divize v Hradci Králové (1934 - 39). Za okupace se účastnil domácího odboje ve vojenské organizaci Obrana národa. Koncem dubna 1945 byl pověřen řízením vojenských akcí v Praze a 5. května stanul v čele "velitelství Bartoš" a fakticky celého povstání. Po válce působil jako velitel sboru v Plzni a zástupce velitele sboru v Plzni a zástupce velitele oblasti v Brně (1946 - 48). Už tehdy mu ovšem komunisté nemohli zapomenout, že přijetím kapitulace německých branných sil a povolením jejich odchodu 8. května 1945 z Prahy fakticky zpochybnil osvobození Prahy Rudou armádou. Hned po únoru 1948 byl penzionován, už v prosinci po vyprovokované akci zatčen a v roce 1949 odsouzen k doživotnímu vězení, v němž patřil k obzvlášť trýzněným věžňům. V roce 1960 byl amnestován a brzy po propuštění z vězení zemřel. V roce 1968 pak byl in memoriam rehabilitován.

 

Do vlasti se vrátil roku 1920, a zde byl roku 1923 povýšen na plukovníka, tehdy sloužil jako velitel pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. V roce 1928 byl povýšen na brigádního generála. Stal se tak ve věku 33 let jedním z nejmladších generálů československé armády a zastával postupně řadu velitelských a pedagogických funkcí. V letech 1934 až 1939 velel 4. pěší divizi v Hradci Králové a v době mobilizace v září 1938 převzal velení Hraniční oblasti 35 se stanovištěm velitelství ve Vamberku.

Za okupace byl členem odbojové organizace Obrana národa. Za Pražského povstání byl generálem Slunečkem („Alexem“) 5. května 1945 jmenován velitelem povstaleckých jednotek v oblasti Prahy[2] a spolu s představiteli České národní rady posléze 8. května odpoledne dojednal podmínky provedení kapitulace německých jednotek v Praze[p 2] výměnou za jejich volný průjezd městem do zajetí ozbrojenými silami západních Spojenců.[2] To se po únoru 1948 zřejmě stalo jednou z příčin jeho pronásledování komunistickým režimem, prováděného na přání SSSR, který již v létě 1945 začal vyvíjet nátlak na jeho penzionování.[2]

Jako vojenský velitel Prahy působil až do 28. května 1945, kdy se stal zatímním velitelem V. sboru v Brně, ale již 1. srpna 1945 byl, po stížnostech sovětského vyslance Zorina, odeslán na dovolenou, během níž se rozhodovalo o jeho dalším osudu.

Do služby se, po zásahu prezidenta Beneše,[5] vrátil až v únoru 1946 kdy začal působit jako velitel III. sboru v Plzni, a po povýšení do hodnosti divizní generál posléze sloužil od roku 1947 jako zástupce velitele Vojenské oblasti 3 opět v Brně.

Krátce po únorovém převratu, již 8. března 1948, byl odeslán na dovolenou a 1. června 1948 přeložen do výslužby. Následně byl 18. prosince 1948 zatčen a coby představitel údajné odbojové skupiny „Pravda vítězí“, jež byla zinscenována provokací 5. oddělení,[p 3] ve vykonstruovaném procesu[5] 16. května 1949 Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k trestu odnětí svobody na doživotí a současně degradaci na vojína v záloze.[2] Vězněn byl na Mírově a v Leopoldově.[p 4] V roce 1960, po amnestii prezidenta republiky Antonína Novotného, vyhlášené u příležitosti přijetí „socialistické ústavy“,[zdroj?] byl z výkonu trestu propuštěn. Z vězení se vrátil ve velmi špatném zdravotním stavu.

Po propuštění z vězení bydlel se svou ženou až do své smrti v Praze-Vršovicích, Rybalkova 69.

Jelikož mu byl vyměřen starobní důchod ve výši pouze 230 Kčs měsíčně, živil se nejprve jako hlídač v Jízdárně Pražského hradu a poté co odtamtud musel odejít, jako noční vrátný v Nuselském pivovaru.[5] Zemřel náhle při zdravotní prohlídce 2. října 1961 v nemocnici v Motole v ordinaci lékaře MUDr. Endta, jehož otec bojoval po jeho boku v ruských legiích.

V roce 1968 zrušil Městský soud v Praze všechna obvinění z let 1948 a 1949. Plně rehabilitován však byl teprve po listopadu 1989. In memoriam byl povýšen na armádního generála a byl mu udělen Řád Milana Rastislava Štefánika.

Dne 28. října 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman in memoriam propůjčil Řád Bílého lva[6] vojenské skupiny I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

František <br />Rubeš

František
Rubeš

 František Ladislav Rubeš pocházel ze sedni dětí sládka malého pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se matka přestěhovala do Kolína. Gymnázium navštěvoval v Německém dne Havlíčkově Brodě. Po jeho absolvování odchází do Prahy kde začíná studovat filozofii. Po dvou letech vstupuje do semináře. Příprava na knězu mu však nevyhovuje a tak se stává vychovatelem a zároveň studuje práva. Školu dokončil v roce 1847 a po třech letech praxe se stává adjunktem ve Skutči.

Svůj litererární debut si odbyl v roce 1834 v časopise Květy. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili časopis Paleček. Tento časopis byl naším prvním humoristickým časopisem, hojně čteným po celých Čechách. Rubešovy drobné žertovné prózy, humoresky, usměvavě líčily nedostatky tehdejší pražské a vůbec české společnosti.Tento časopis se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Sloužili vlasteneckým i ryze zábavním účelům a vynikaly " sentimentálním vlastenectvím a krotkou kritikou společenských nedostatků". Mnoho Rubešových deklamovánek bylo zhudebněno a k nejoblíbenějším patřila vlastenecká báseň Já jsem Čech a kdo je víc?
Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech umírá na rodinnou chorobu - tuberkulózu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špaček

František
Špaček

8.6. 1929 -  10.5. 1993

Narodil se 8. 6. 1929 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se černému řemeslu a dlouho pracoval jako technický úředník. Mládí zasvětil muzice - houslista, bubeník. Hrál v Komorním orchestru Jaroslava Kociana a na kostelním kůru. V druhé polovině života se věnoval výtvarnému umění, tvořil i pro divadelníky (scénické stavby). Pracoval jako výtvarník v podniku Elitex. Výtvarně se podílel i na výstavách ústeckého Městského muzea. Zemřel 10. 5. 1993 ve Velké Skrovnici a je pochován na ústeckém hřbitově.

Ladislav <br />Plíva

Ladislav
Plíva

7.6. 1952 -  17.9. 2011

Ústecký rodák Ladislav "Larry" Plíva byl jako výtvarník a muzikant od konce 60. let minulého století spjat s hnutím českého undergroundu. Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). Plíva byl iniciátorem mnoha poetických happeningů. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1983 i s rodinou do USA. Žil a tvořil v Hawthornu (New Jersey). Věnoval se převážně abstraktní malbě, elektronické hudbě a konceptuálním instalacím. Ladislav Plíva byl výborným hráčem na kytaru.

Do rodného Ústí se vracel po „sametové revoluci“ poměrně pravidelně, i když ne příliš často. V roce 2008 ho ke společné výstavě pozval Jan Steklík, přední představitel českého výtvarného undergroundu a nepřehlédnutelná osobnost české výtvarné scény. Samostatné expozice dvou ústeckých přátel byly otevřeny v červnu 2008 v místní Galerii pod radnicí. Pro Ladislava „Larryho“ Plívu byla výstava úspěšným „comebackem“. Výstava se setkala s mimořádným ohlasem.

 Jaroslav <br />Kašpar

Jaroslav
Kašpar

3.6. 1929 - 9.9. 2014

Narodil se 3. 6. 1929 ve Svařeni u Vysokého Mýta. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1948) vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1948-52), kde i pracoval na katedře dějin a archivního studia. Od roku 1964 CSc., od roku 1966 PhDr., docentem od roku 1989. Na FF UK v Praze působildo roku 1991. Publikační činnost zaměřena na paleografii novověkých písem, české dějiny a historickou geografii. Z díla: Dějiny Československa v datech, Úvod do novověké latinské paleografie, Ze starých letopisů českých, Paleografická čítanka, Soubor statí o novověkém písmu. Zemřel 9. září 2014 v Dřevčicích.