Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Miloslav <br />Růžička

Miloslav
Růžička

Miloslav Růžička se narodil ve Vilémově u Havlíčkova Brodu do rodiny rolníka Václava Růžičky. Bývalý politický vězeň, autor vzpomínkové knihy Vyhnanci - akce Kulak a dokumentární knihy Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska 1948 - 1989 zachycují násilnou kolektivizaci a perzekuci politických vězňů. Zemřel 10.11.2020.

Jan Nepomuk<br />Steinský

Jan Nepomuk
Steinský

Základní školu navštěvoval v Jaroměři, poté studoval ve Vídni. V 18 letech (1866) dobrovolně vstoupil do císařského vojska. Byl zařazen do haličského pěšího pluku č. 80, posádkou v italské Veroně. Bojoval u Kuksu a u Chlumu (Hradce Králové). Při ústupu byl u Máslojed zasažen granátovou střepinou do ramene. Byl přepraven do hradecké pevnosti. Těžce poraněnou paži zasáhla infekce a musela mu být amputována v rameni. Na jeho žádost a po dlouhých přímluvách u císaře mu bylo povoleno zůstat ve službě pod podmínkou, že se naučí tasit šavli levou rukou. V roce 1867 byl povýšen a získal místo v pražské invalidovně.  V r. 1869 se usadil v Hostinném, kde potom pracoval u majitelů náchodského panství. V roce 1872 byl opět povýšen a převelen do zeměbraneckého praporu. V roce 1877 a v roce 1885 byl opět povýšen. O tři roky byl po pádu z koně penzionován a trvale se usadil v Cerekvici. V roce 1889 založil Komitét pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém. Kolem roku 1912 se přestěhoval do Hořic. Po převratu roku 1919 byl převzat do svazu československé armády jako penzista. Zemřel v pražské invalidovně a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Bohuslav <br />Šmíd

Bohuslav
Šmíd

Syn významného poličského stavitele Bohuslava Šmída. 

Základní školu a gymnázium navštěvoval v Poličce a potom studoval v Praze na ČVUT na fakultě konstruktivně-dopravní.
Do prvního zaměstnání nastoupil do Kovoprojekty. Po vojně přešel do Plynoprojektu kde strávil 20 let.
Potom pracoval v ÚHA Pařížská v ateliéru technického projektování na tzv. "suterénu města", což jsou všechny podpovrchové stavby v Praze, především pak kolektory. Byl koordinátorem "Generelu kolektorů" a zasloužil se také o zpracování geologické mapy Prahy.
Do důchodu odešel v roce 1987, ale ještě několik let pracoval v Interprojektu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Helen  <br />Hughes

Helen
Hughes

1. 10. 1928 -  15.6. 2013

Helen Hughes, australská ekonomka, ředitelka oddělení World Bank, se narodila v Praze židovské rodině Karla Gintze, který před 2. svět. válkou byl ředitelem parnické textilní továrny v České Třebové. Helena Gintzová žila se svou rodinou v České Třebové do roku 1939, kdy se svými rodiči emigrovala do Melbourne. Tam pak žila v North Brightonu.

Helen vystudovala na Mac. Robertson Girl´s High School, pak na Univerzitě v Melbourne, kterou dokončila 1949. v roce 1951 získala magisterský titul tamtéž. Její disertační práce, která se zabývala historií australského ocelářského průmyslu byla později publikována jako její první kniha. V roce 1954 obdržela PhD. titul na škole London School of Economics.

Dvakrát se vdala. Z prvního manželství s Ianem Hughsem má dva syny, druhé manželství uzavřela v roce 1975 s Graemem Dorrancem, ekonomem (The International Monetary Fund ve Washingtonu).

V roce 20013 zemřela na komplikace po operaci.

Helen Hughsová také publikovala nespočet knih ekonomického zaměření. Byla emeritní profesorkou na Australian National University v Cannbeře a členkou Centre for Independent Studies. Přednášela též na nekolika dalších univerzitách University of New South Wales, University of Queensland,.... je považována za největší australskou ekonomku.

František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

27. 10. 1883 -  12.2. 1964

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky. Praha 1939, Chotěboř 1996.

Severin <br />Tischler

Severin
Tischler

12. 10. 1705 -  13. 11. 1743

Byl to český pozdně barokní sochař. Působil hlavně v Moravské Třebové. 

 

Narodil se jako druhý z osmi dětí Adama Tischlera a jeho ženy Anny Bittnerové. V roce 1733 se ve Svitavách oženil s Paulinou Grosmischovou. Měli spolu tři děti, syna Wilhelma Leopolda a dvě dcery Marii Josefu a Annu Victorii. 

 

Počátek tvorby navazuje na dílo Matyáše Bernarda Brauna, ale později se zařadil do širšího uměleckého proudu tehdejší střední Evropy. Většina jeho děl byla původně připisována litomyšlskému sochaři Jiřímu Františku Pacákovi. Působil na pomezí východních Čech a severní Moravy, na Náchodsku a v Podkrkonoší.

 

Pravděpodobně se vyučil v dílně Jiřího Františka Pacáka. 

 

Mezi jeho díla patří například erb se sochami Minervy a Herkula a socha sv. Jana Nepomuckého na radnici v Náchodě, socha krále Davida ve Rtyni, sošky P. Marie Bolestné, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Evangelisty v Reginálním muzeu v Litomyšli.

 

V Moravské Třebové to je například oltář sv. Kříže, socha Vzkříšeného Krista v depozitáři, kazatelna, oltář sv. Jana Nepomuckého, Kalvárie na Křížovém vrchu (dříve bylo přisuzováno Pacákovi, pašijový cyklus ve františkánském klášteře. V Městečku Trnávce Mariánský sloup, v Jaroměřicích socha Vzkříšeného Krista v poutním kostele Povýšení sv. Kříže. V České Skalici hlavní oltář, krucifix v lodi a kazatelna v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V Hronově vytvořil sochy na podstavci Mariánského sloupu, v Rýmařově sochu sv. Jana Nepomuckého. V Branné sochu sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Michala. Dále například sloup Nejsvětější Trojice ve Svitavách, sousoší P. Marie s Ježíškem v Křenově, sloup Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého v Uničově, sochy andělů v kostele sv. Jana Křtitele v Tatenici...