Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Dostál

Josef
Dostál

Regionální badatel, historik. Josef Dostál se narodil v Bohuslavicích nedaleko Nového Města nad Metují. V říjnu roku 1934 se rodina přestěhovala do Chotěboře, kam byl otec z pracovních důvodů přeložen. V roce 1947 ukončuje základní vzdělání na Obecné měšťanské škole v Chotěboři. A nastupuje do učebního oboru tkadlec v Horním Adršpachu. Následovalo studium průmyslové textilní školy ve Svitavách. Celé profesní období pracoval v tkalcovně v Hlinsku v Čechách jako seřizovač a tkalcovský mistr.
Od mládí hodně četl. Dá se říci, že vše, co bylo tehdy dostupné ve školní knihovně či v městské knihovně. Byli to převážně čeští spisovatelé 19. století a jejich kompletní díla. 
Co pana Dostála přivedlo k lásce k regionální historii? Bylo to již v jeho dětských letech, v období protektorátu, kdy byl často přítomen vypravování prostých lidí - pamětníků, jejichž rokem narození byla šedesátá léta 19. století. Jejich vzpomínky o proměnách města, životě a osudech lidí byly poutavé natolik, že si některé za několik let nechal převyprávět a zaznamenal je. V běhu času se setkával s mnoha zajímavými lidmi našeho města, kteří až jako penzisté byli sdílní a chtěli vyprávět. S některými pan Dostál navázal trvalé přátelské vztahy. Pak už byl jen krůček k tomu začíst se do publikovaných článků místních znalců historie a porovnávat je se svými záznamy a objevovat řadu bílých míst.
A k tomu všemu měl a má rád okolí našeho města s krásnou přírodou. Okolí Horního mlýna, louky u Valchy, tok Doubravky od Bílku k Točitému víru, Rochňovec, cestu ke Skořetínu...
Pan Dostál byl příznivcem chotěbořského sportu, především fotbalu. Od roku 1945 byl v obdobích svobody aktivním členem chotěbořského skautingu pod jménem King. Měl tak možnost přivítat dne 6. července 1946 s ostatními skauty prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše s chotí Hanou. V současnosti přispívá do regionálního tisku.

Rudolf <br />Skalický

Rudolf
Skalický

Rudolf Skalický pocházel z rodiny tkalcovského mistra. Do školy začal chodit v Chocni, ale rodina se brzy odstěhovala do Hnátnice u Ústí nad Orlicí, kde Rudolfův otec získal práci v textilní továrně. Rudolf Skalický se vyučil strojním zámečníkem. Po odvodu byl zařazen k pěšímu pluku Ve Vysokém Mýtě, kde sloužil do března 1939.
Po rozpuštění československé armády odchází do Polska a později k čs. zahraniční armádě do Francie. Tady je přiřazen k letecké skupině. Po pádu Francie odplouvá lodí do Anglie. U 311. československé bombardovací perutě absolvoval střelecký kurz a stal se zadním střelcem bombardéru. Mezi spolubojovníky byl známý pod přezdívkou Blondy. Jeho letoun štěstí opustilo při zpátečním letu z akce na základnu. Začal hořet jeden z motorů a pilot byl nucen nouzově přistát na hladině Severního moře. Pěti členům posádky se podařilo dostat ze stroje do záchranného člunu, ale zadní střelec Rudolf Skalický zůstal uvězněn v potápějícím se letadle a zahynul. In memoriam byl povýšen a jeho jméno je uvedeno na památníku v anglickém Runnymede.

Wolfgang <br />Bier

Wolfgang
Bier

Byl to německý sochař, malíř, grafik a keramik. Narodil se v Moravské Třebové, ale vyrostl ve Waiblingenu na jihozápadě Německa. Studoval na stuttgartské akademii umění.

V letech 1987 až 1998 byl profesorem sochařství na univerzitě v Aachenu. V roce 1990 se přestěhoval do zchátralého statku ve Schwäbisch Hall, který přeměnil na umělecké panatví, kde žil a tvořil až do své smrti spolu se svou druhou manželkou, sochařkou Gabi Welters. Zemřel na rakovinu plic ve věku 55 let.

Většinu děl tvořil z oceli, ale používal také keramiku a kůži.

Wolfgang Bier začínal jako umělec v 60. letech. Nejprve začal s malováním, potom od roku 1967 tvořil i sochy, ty první vznikly v Berlíně.

Za svoji práci posbíral několik ocenění. Mezi jeho díla patří například: Postava velké čepele, Velké závodní auto, Tvar hlavy, Drachen und Urmutter, Head, Velká lebka s krajinou, Figura v kruhu, Lebka, Krajina s postavou a lebkou, Na podzim...

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vladimír <br />Hornov

Vladimír
Hornov

10.5. 1870 -  26.7. 1942

Katolický básník a publicista, profesor náboženství, editor náboženských písní. Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě (mat. 1889), teologii v Hradci Králové (1889-93). Působil v Golčově Jeníkově (1893-95), Dobrušce (1895-98), Pardubicích (1898-99), Kostelci n.O. (1899-1900), N. Bydžově (1900-1905), Litomyšli (1905-06), v Poličce. Od roku 1910 byl profesorem náboženství v Hradci Králové. Z díla: Nebezpečná situace, Souboj na horách (1922), Královna máje (1939), úpravy písňových textů: Píseň o velebné svátosti (1919), Český kancionál (1921), Malý kancionál (1921). Literárně činný byl již od studentských let. Své fejetonypovídky a básně uveřejňoval časopisecky a v různých almanaších. Významná je zejména jeho duchovní poezie, často zhudebňovaná řadou hudebních skladatelů. Upravil texty písní pro Český kancionál, poprvé vydaný v roce 1921.

Václav Vladivoj<br />Tomek

Václav Vladivoj
Tomek

31.5. 1818 -  12.6. 1905

Historik, archivář, politik a pedagog.
Po absolvování gymnázia nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Zde studoval dva roky filozofii, a poté práva. Během toho působil i jako soukromý učitel.
Po dokončení studií (1839) se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí v rodině Františka Palackého. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, když hledali někoho s právním vzděláním pro sepsání dějin hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. Redigoval deník Pokrok, což byl oficiální list Národního výboru. Ve volbách byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm (patřil ke sněmovní pravici).

Od roku 1850 se podílel na vydávání listu Vídeňský deník. Roku 1854 se stal jednatelem Českého muzea (místo Palackého). Poté působil jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Roku 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady) a v roce 1898 byl povýšen do rytířského stavu.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Tomek několikrát s manželkou navštívil Chotěboř, kde žil jeho švagr. V knize Paměti z mého života vzpomíná na své pobyty v tomto městě. Povídka Divoký Mikeš, kterou napsal, je inspirována jednou z chotěbořských pověstí.
Přátelill s Aloisem Jiráskem.

Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.