Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Steiner

Karel
Steiner

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.

Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel věznicemi v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Z Terezína  byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal Pamětní odznak, trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 až 1945.

Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a odsouzen za velezradu na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, čestných občanských práv na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí. Propuštěn byl na amnestii v srpnu 1960. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990.

Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.

Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až do zrušení).

 <br />Karel I.


Karel I.

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Jan Emanuel<br />Doležálek

Jan Emanuel
Doležálek

Narodil se v Chotěboři v rodině učitele. Pod vedením svého otce, učitele, který poznal jeho mimořádné nadání mohl hned po ukončení školy přijat za vokalistu v Jihlavě. Zde vystudoval gymnázium. Následovalo studium práv ve Vídni. Toto studium z existenčních důvodů ukončuje a na živobytí si vydělával vyučováním zpěvu a hrou na klavír. Nebyl jen hudebním teoretikem a pedagogem, nýbrž i znamenitým výkonným a tvůrčím umělcem, klavírním virtuosem a dobrým zpěvákem. Patřil mezi první propagátory české umělé písně. Měl velmi vřelý vztah k tehdejším našim literárním a buditelským kruhům. Stýkal se s Dobrovským, Purkyněm, Kollárem, Čelakovským a dalšími. Z hudebních skladatelů si vážil zejména Beethovena a Mozarta. Během svého působení ve Vídni nezapomínal ani na své rodné město a posílal tam české knihy.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Fiala

František
Fiala

12.1. 1883 -  11.4. 1974

Profesor, kartograf a geodet.

Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě pokračoval ve studiu na Českém učení technickém v Praze - nejprve obor strojního inženýrství, pak na učebním běhu pro zeměměřiče, který ukončil s vyznamenáním v roce 1906. Jako asistent prof. Petříka dosáhl později aprobace z matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově universitě. Následně odešel studovat do Paříže vyšší geodézii, diferenciální geometrii a také nomografii. Již v roce 1921 předložil dizertační práci z matematické kartografie a dosáhl hodnosti doktora technických věd. V letech 1918-1927 začal získávat pedagogické zkušenosti na středních školách jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 1922 předložil práci "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie", na jejím podkladě se habilitoval. V roce 1927 se pak stal mimořádným profesorem na tehdejší Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT. Rozvinul předměty kartografické zobrazování, geodetické počtářství II. a III. běhu a nomografii, čímž vznikly základy k dalšímu rozvoji studia zeměměřičského inženýrství. Velmi prospěšnou byla činnost profesora Fialy ve funkci děkana a potom proděkana bývalé Vysoké školy speciálních nauk. Jeho zásluhou mohlo být zahájeno vyučování již v květnu 1945.
V následujícím roce se podařilo rozšířit studium na čtyři roky, a vytvořit tak základy pro další rozvoj geodézie a kartografie. Profesor Fiala působil od roku 1930 v Národním komitétu geodetickém a geofyzikálním nejdříve jako člen, později jako předseda geodetické sekce. Byl také činorodým členem vědecké rady Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, členem vědecké rady Kartografického kabinetu při ČSAV, Masarykovy akademie práce, Jednoty československých matematiků a fyziků, Československé. fotogrammetrické společnosti, České matice technické atd. Rozsáhlá je činnost profesora Fialy v odborných a vědeckých časopisech, kde pracoval jako autor, vědecký redaktor a člen redakčních rad. Uveřejnil na 50 prací z problematiky nomografie, matematické kartografie, využití vyrovnávacího počtu a racionalizace výpočetních prací atd. Svými pracemi se stal známým v zahraničí a získal autoritu u význačných zahraničních odborníků.
Za jeho mimořádnou činnost se mu plným právem dostalo vysokých vyznamenání, k hlavním patří jmenování doktorem věd, propůjčení Řádu práce za vědeckou a pedagogickou práci a jmenování zasloužilým členem rady vědecko-technického rozvoje v geodézii a kartografii.

Adolf <br />Štěpánek

Adolf
Štěpánek

9.1. 1881 -  17.3. 1969

Fotograf. Pan Adolf Štěpánek se narodil v Hluboké nad Vltavou jako třináctý ze čtrnácti dětí. Po školní docházce se vyučil a v roce 1898 složil ve Vídni fotografické zkoušky. Několik let pracoval ve Vídni, zde se také 21.11.1904 oženil s Růženou Voglovou. V roce 1905 převzal fotografickou živnost po bratrovi v Jincích a zároveň se stal členem Zemského svazu českých fotografů a společenstva veškerých živností v Jincích. Na základě inzerátu s nabídkou místa fotografa se v roce 1908 s rodinou přestěhoval do Chotěboře. Zde byl také potvrzen členem českých fotografů. V rodině byly čtyři děti, ale dospělosti se dožily jenom dvě, Zdeněk a Věra.

Adol Štěpánek byl od roku 1908 členem sokolské obce - Tělocvičné jednoty sokolské. V třicátých letech byl členem sportovního klubu Chotěboř. Cvičil do pozdního věku, když mu bylo osmdesát let nebyl pro něho problém udělat stojku. Měl rád dlouhé procházky, od roku 1912 byl činným členem Klubu českých turistů. Za první světové války působil jako fotograf a díky tomu se zachovaly fotografie z válečného zázemí z různých zemí.

Po válce byl velkým obdivovatelem T. G. Masaryka. V roce 1926 se společně se svou ženou spřátelili se senátorkou pro část kraje Vysočina F. F. Plamínkovou, která spoluzakládala ženskou pracovní komisi v Chotěboři a velmi často za ČSNS do této oblasti dojížděla a navštěvovala okolní města a vesnice, aby poznala místní lidi a jejich život. Adolf ji někdy doprovázel a tak jako senátorka, podporoval dle svých možností obvzláště rodiny padlých vojáků.

Od roku 1924 až do roku 1933 byl v městském později obecním zastupitelstvu Chotěboře za stranu československých socialistů, která od roku 1926 přijala název Československá strana národně socialistická. Zabýval se především otázkami sociálními, všeobecným volebním právem, vystupoval proti antisemitským pověrám a předsudkům. Pro své názory a hlavě v boji proti nespravedlnosti a za pravdu musel často čelit častým útokům některých lidí. V roce 1933 byl obecním zastupitelstvem zvolen 1. náměstkem starosty.

Byl také členem místní školní rady a v roce 1925 složil přísahu při příležitosti ustanovení soudním znalcem pro obor fotografický u krajského soudu.

V květnových dnech roku 1945 byl členem revolučního národního výboru, který v té době řešil např. pohřby padlých obětí v květnovém povstání na Chotěbořsku, stravování raněných, zásobování obyvatelstva ve městě, kapitulaci Němců a další záležitosti obsažené ve vydaném prohlášení NV občanům.

Začátkem padesátých let mu byla živnost odebrána, a tak začal pracovat v Družstvu Fotografia Pardubice s pobočkou v Chotěboři až do svých 78 let.

Adolf Štěpánek byl velmi pracovitý, hodně také četl a tím se neustále vzdělával. Byl vemi pokrokový, zajímal se stále o nové věci. Vážil si každého člověka bez ohledu na to, jaké má zaměstnání, jaké náboženské vyznání nebo příslušnost k politické straně a v tomto duchu vychovával i své děti a vnoučata.

Jaroslav <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

6.1. 1932 - 2.5. 2008

Narodil se 6. 1. 1932 v Petrovicích. V sedmi letech se začal učit na housle v hudební škole v Ústí nad Orlicí a v r. 1946 hře na fagot u Jaromíra Lahůlka. Po ukončení textilní průmyslovky (1951) se přihlásil na kroměřížskou konzervatoř - studoval u Josefa Ducháčka. V letech 1955-59 na pražské HAMU u prof. Karla Pivoňky. V r. 1959 se zúčastnil Reichovy mezinárodní soutěže dechových nástrojů při festivalu Pražské jaro. Dva roky působil v orchestru divadla D 34 E. F. Buriana. Od r. 1961 první fagotista Symfonického orchestru Bohemia Poděbrady. Mimo práce v orchestru se soustavně věnoval sólistické, komorní a pedagogické činnosti. V r. 1962 založil komorní soubor Poděbradské dechové kvinteto a Collegium musicum Poděbradiensis a r. 1985 Zámeckou kapelu krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1962–93 pedagogem na ZUŠ v Poděbradech, následně (až do r. 2002) na ZUŠ v Pečkách. V r. 1982 jmenován členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Spolupracoval s řadou českých i zahraničních dirigentů - J. Bělohlávek, A. Devátý, Fr. Dyk, V. Válek, W. Kupke, H. Storck aj. V letních sezónách 1992, 1993 působil ve festivalovém orchestru Massimo Teatro v Palermu. Zemřel 2. 5. 2008 v Praze.