Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.

Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Marie <br />Červinková-Riegrová

Marie
Červinková-Riegrová

9.8. 1854 -  19.1. 1895

Česká spisovatelka, básnířka a dramatička. Jejími rodiči byli František Ladislava Riegr a Marie Riegrová-Palacká. Byla vnučkou Františka Palackého.

Od svých deseti let si vedla deníkové záznamy, ve kterých, kromě svých osobních zážítků, zaznamenávala rozhovory s osobnostmi, které byly hosty u Riegrů (např. k nim patřil v roce 1888 ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij). Zachytila zde i okamžik seznámení s Václavem Červinkou, správcem otcova statku v Malči u Chotěboře, který se zabýval literární a hudební tvorbou. V roce 1874 se za něj provdala.

Vládla psanou i mluvenou francouzštinou ruštinou, němčinou a angličtinou. Chvíle, kdy se sama pouštěla do literární tvorby, bývaly často v Malči. Mimo Čechy se zdržovala ve Vídni, opakovaně navštívila Francii, Itálii a Německo. O svých cestách si vedla pečlivé záznamy.
Přispívala do periodik Osvěta, Květy, Lumír a dalších. V roce 1877 dokončila básnickou sbírku Slovanské zpěvy, kterou zhudebnil její manžel. Přeložila operu Evžen Oněgin, kterou v Národním divadle provedl osobně Petr Iljič Čajkovskij. Psala libreta, např. Zmařená svatba (1875) a Dal si hádat (1880), která zhudebnil její manžel. Libreta Dimitrij a Jakobín zhudebnil Antonín Dvořák.

Roku 1885 uveřejnila Vlastní životopis Františka Palackého a o rok později ve Světozoru článek Před sňatkem Palackého, historický obraz z roku 1827. V roce 1892, po smrti matky, vydala její životopis (Marie Riegrová, rozená Palacká, její život a skutky).
V roce 1887 vydala rozsáhlý spis s názvem Ochrana chudé a opuštěné mládeže, ve kterém popsala příklady lidumilství v tehdejší Evropě. Tato kniha obdržela cenu na Jubilej výstavě roku 1891 v Praze.

Mimo literární tvorbu se věnovala charitativním činnostem.

Zemřela náhle ve věku nedožitých 41 let na mozkovou embolii.

František Xaver<br />Koráb

František Xaver
Koráb

22.8. 1762 -  15. 10. 1843

Narodil se 22. 8. 1762 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.10.1843 v Litomyšli. Lékař, homeopat.

Na pražské univerzitě vystudoval medicínu. Promoval 26. června 1789. V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané.
Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen. Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. 
Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvárie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába, a jen za parcelu.
Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí. Ve sbírkách Městského muzea je uložen např. jeho vysokoškolský diplom.