Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Čermák

Josef
Čermák

Josef Čermák - rolník a dělník - byl odsouzen 21. května 1953 Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě a 29. července 1953  Krajským soudem v Pardubicích za sabotáž k 7 letům odnětí svobody, propadnutí veškerého jmění a k 10 letům ztráty čestných práv občanských, k zákazu  soukromého hospodaření navždy a k zákazu pobytu v kraji Pardubice navždy. I přes kladné vyjádření Místního národní výboru byla žádost o milost Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě na veřejném zasedání zamítnuta. Josef Čermák byl podmínečně propuštěn až po uplynutí poloviny trestu v roce 1957. 

Rehabilitován byl Okresním soudem Ústí nad Orlicí 7. listopadu 1990. 

Bjarnat <br />Krawc

Bjarnat
Krawc

Lužickosrbský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a dirigent se narodil v kantorské rodině v městečku Milstrich (Jitro). Studoval na učitelském ústavu v Budyšíně, na konzervatoři v Drážďanech a v roce 1883 začal pracovat jako profesor hudby na drážďanském gymnáziu. Přátelil se s českými hudebními skladateli a ve své tvorbě se nechával podobně jako B. Smetana nebo A. Dvořák inspirovat lidovými písněmi.
Mezi jeho přátele patřil také choceňský lékař MUDr. Josef Lásko a díky němu B. Krawc přijíždí ve 30. a 40. letech minulého století několikrát do Chocně, kde je založena Společnost přátel Lužice a na Krawcovu počest se konají divadelní představení a koncerty. Po nástupu fašismu byla v Německu jeho tvorba zakázána. V roce 1945 přišel při bombardování Drážďan o všechny rukopisy a veškerý majetek. Na konci téhož roku se přestěhoval s manželkou k přátelům do Varnsdorfu.
Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.

Ignát <br />Herrmann

Ignát
Herrmann

Český spisovatel, humorista a redaktor.

Narodil se v Horním mlýnu u Chotěboře. Rodina se zanedlouho přestěhovala do Hradce Králové. Ignát se pak vyučil v Praze kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Poté pracoval u svého bratra v advokátní kanceláři jako písař. V této době začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty. Stal se novinářem, redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandovi vydal většinu svých prací. Mnohé z jeho povídek vyšly cizojazyčně, v překladech do němčiny, holandštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny nebo do ruštiny.

Herrmannovo dílo je velmi obsáhlé. Jeho sebrané spisy mají 50 svazků, za jeho života jich vyšlo 42, ostatní vydal jeho syn Vladimír po otcově smrti. K nejznámějším Herrmannovým dílům patří romány U snědeného krámu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tchán Kondelík a ženich Vejvara či Vdavky Nanynky Kulichovy, jež byly všechny také zfilmovány. Chotěboře se týká cyklus kratších próz nazvaný Z rodného hnízda, jež je mimo jiné součástí XVI. svazku Chotěbořské edice - knížky s názvem Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí.

Herrmann byl členem mnoha spolků. Také velmi rád cestoval, několikrát byl v Paříži, Německu Chorvatsku nebo Slovensku.
Přispěl na podporu vzdělání chudých studentů při gymnáziu založením fondu, který byl později po něm pojmenován "Herrmannův fond".
Dne 8. května 1924 byla pojmenována na Herrmannovu počest nová chotěbořská čtvrť. Čestné občanství města Chotěboře obdržel 2. prosince 1924. Dne 17. července 1960 byla v Chotěboři slavnostně odhalena socha Ignáta Herrmanna. V Chotěboři máme rovněž Herrmannovu ulici. Od roku 2009 pořádá chotěbořská knihovna turisticko-poznávací výšlapy "Ve šlépějích Ignáta Herrmanna". V říjnu 2012 byl odhalen kámen v místě Herrmannova rodiště - Horního mlýna. Od 1. července 2014 nese chotěbořská knihovna nový název: Knihovna Ignáta Herrmanna a Informační centrum Chotěboř. Ve vestibulu knihovny je umístěna pamětní deska, která byla 17. srpna 1930 odhalena na Herrmannově rodném mlýně. Po vyhoření Horního mlýna v roce 1982 byla přemístěna do depozitáře chotěbořského městského muzea.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan  Křtitel<br />Kunstovný

Jan Křtitel
Kunstovný

22.6. 1854 - 9.3. 1942

Narodil se 22. 6. 1854 v Třeboni. Vystudoval reálku, po absolvování jednoročního učitelského kursu v Soběslavi učil na Táborsku. V r. 1877 složil zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1878, nejprve jako učitel (1878-1919), poté ředitel chlapecké školy. Vedle pedagogické činnosti se věnoval především ochotnickému divadlu a kreslířství. Od r. 1890 člen "Volného sdružení ochotníků", po přeměně na spolek Vicena jeho první režisér (1896). V témže roce jej umění třináctiletého J. Kociana inspirovalo ke hře pro mládež "Čarovné housle", Kocian vystoupil v hlavní roli. V r. 1916 hrána jeho báchorka se zpěvy a tanci "Krakonošova sázka". Od r. 1925 obýval dům "Villa Mateřídouška" v ulici Jiráskova. Usiloval také o stavbu vlastní divadelní budovy - divadlo slavnostně otevřeno v září 1936. V řadě obrázků a kreseb zachycuje vzhled města a jeho proměny od konce 19. do téměř poloviny 20. století. Zpíval v proslulém ústeckém oktetu, sólově hrál na flétnu v učitelském souboru. Zemřel 9. 3. 1942 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově. Obě hry a řada kreseb ve sbírkách Městského muzea. Výstava kreseb uspořádána naposled 1994, vydán katalog a barevné reprodukce čtyř kreseb.

Jan <br />Steklík

Jan
Steklík

5.6. 1938 -  11. 11. 2017

Narodil se 5. 6. 1938 v Ústí nad Orlicí. Jeden z protagonistů českého land-artu a prvních českých tvůrců akcí v přírodním prostředí. Vytvořil specifické pojetí konceptuálního umění v podobě kreseb - her (paradoxy, možnost zapojení diváka). Často se účastnil výstav i ve Východočeském kraji. Samostatně: r. 1960 v Pardubicích - Kabaret (s J. Tomanem), r. 1961 v Pardubicích v Galerii mladých (s K. Neprašem). Kolektivní výstavy: v Městské Galerii v Poličce (1963, 1965), r. 1964 v Pardubicích a na Rychnově 64, r. 1967 v Haškově Lipnici, r. 1968 v Domě umělců v Hradci Králové. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, Tovaryšstva malířského a Unie výtvarných umělců. Věnuje se také knižní a časopisecké ilustraci. Jeho dílo je zastoupeno v pražské Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, Grafickém kabinetu v Drážďanech, Muzeu humoru v italském Tolentinu aj.

13. 10. 2016 bylo Janu Steklíkovi uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí.

Jan Steklík zemřel 11. listopadu 2017. Do posledních chvil pilně pracoval. 

Karel <br />Kindl

Karel
Kindl

14.6. 1906 - 1.6. 1981

Narodil se 14. 6. 1906 v Ústí nad Orlicí. Znám především jako malíř - krajinář. Autor řady obrazů z okolí Ústí nad Orlicí. Několik obrazů a kreseb je uloženo v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno je nerozlučně spjato s historií divadelního souboru Vicena. V letech 1926-52 odehrál na padesát rolí, 45 let působil jako jevištní mistr a je podepsán pod desítkami jevištních výprav k divadelním představením. Patřil také mezi aktivní členy ústeckého Klubu českých turistů. Pracoval jako propagační pracovník n. p. Perla. Miloval svoji chatičku v nedalekém Mandlu, kam jezdil odpočívat, ale většinou se štětcem v ruce. Zemřel 1. 6. 1981 v Ústí nad Orlicí.