Narodil se 22. 6. 1854 v Třeboni. Vystudoval reálku, po absolvování jednoročního učitelského kursu v Soběslavi učil na Táborsku. V r. 1877 složil zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1878, nejprve jako učitel (1878-1919), poté ředitel chlapecké školy. Vedle pedagogické činnosti se věnoval především ochotnickému divadlu a kreslířství. Od r. 1890 člen "Volného sdružení ochotníků", po přeměně na spolek Vicena jeho první režisér (1896). V témže roce jej umění třináctiletého J. Kociana inspirovalo ke hře pro mládež "Čarovné housle", Kocian vystoupil v hlavní roli. V r. 1916 hrána jeho báchorka se zpěvy a tanci "Krakonošova sázka". Od r. 1925 obýval dům "Villa Mateřídouška" v ulici Jiráskova. Usiloval také o stavbu vlastní divadelní budovy - divadlo slavnostně otevřeno v září 1936. V řadě obrázků a kreseb zachycuje vzhled města a jeho proměny od konce 19. do téměř poloviny 20. století. Zpíval v proslulém ústeckém oktetu, sólově hrál na flétnu v učitelském souboru. Zemřel 9. 3. 1942 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově. Obě hry a řada kreseb ve sbírkách Městského muzea. Výstava kreseb uspořádána naposled 1994, vydán katalog a barevné reprodukce čtyř kreseb.

Jaroslav Bednář vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, poté farmacii v Praze. V roce 1914 byl odveden, působil na ruské i italské frontě. Válečné zážitky se promítly výrazně do jeho literární tvorby. Povoláním byl lékárníkem v Praze. Psal do mnoha časopisů, stýkal se s řadou básnických osobností té doby (Hora, Biebl, Wolker, Hořejší atd.). Účastnil se i Pražského povstání, v roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho první sbírkou byla Lidská tvář (1923), z dalších např.  Hvězdná tuláctví, Slunce nad domem (obsahuje i vzpomínky na dětství v regionu). Z prozaických prací: Červená země, Probuzení ohně, Bílý smích.

Spisovatel, dramatik, vojenský lékař, publicista.

Po studiu na gymnáziu, vystudoval lékařskou fakultu Karlovy university. Ještě během studií na gymnáziu začal publikovat v různých časopisech a novinách (např. Národní obzor, Přehled, Zlatá Praha či Lumír). V letech 1912–1914 redigoval Umělecký měsíčník, což byl list Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl členem. Hlavní část jeho tvorby tvoří dramata.

Přátelil se s Jaroslavem Haškem, napsali spolu a hráli hru Pogrom na křesťany v Jeruzalémě. V roce 1911 vstoupil Langer do Haškovy satirické politické Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Hned po studiích byl odveden jako voják na haličskou frontu. V roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal později šéflékařem 1. pluku legií v Rusku. Kromě lékařské praxe psal do legionářských časopisů a staral se o kulturní činnost. Po návratu z války pracoval v Praze jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V letech 1930-1935 vykonával funkci dramaturga činohry Divadla na Vinohradech.

V roce 1939 emigroval do Francie a působil zde jako šéf zdravotnictví čs. armády. Po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii.

V roce 1945 se vrátil do Československa ve funkci přednosty zdravotnictva v čs.vojsku v zahraničí. Dosáhl hodnosti brigádního generála.

V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

V letech 1949-1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků.

Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.