Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Miloš <br />Hubálek

Miloš
Hubálek

Učitel a národopisný pracovník byl nejmladším synem českotřebovského ředitele školy K. O. Hubálka. Narodil se v domě čp. 674 v Nádražní ulici v České Třebové.

V pozdějších letech navštěvoval měšťanskou školu ve Výprachticích, kde toho času působil jeho otec jako ředitel. Ve studiu pak pokračoval na měšťanské škole v České Třebové českotřebovské reálce.

Absolvoval abiturientský kurs při učitelském ústavu v Praze a v roce 1929 dokončil Školu vysokých studií pedagogických v Brně. Jeho prvním učitelským působištěm se stala obecná škola v Říčkách, kde v roce 1924 nastoupil jako výpomocný zastupující učitel. Odtud byl povolám ke čtrnáctiměsíční vojenské základní službě a po jejím ukončení poznal v letech 1925-26 prostředí venkovských škol v Čermné a Českých Libchavách. V roce 1927 přešel do České Třebové, kde do roku 1930 působil postupně na obecné škole dívčí, chlapecké měšťance, poté na měšťanské škole chlapecké na Parníku a opět na obecné škole dívčí v našem městě. Odtud v roce 1930 přešel na měšťanskou školu do Lanškrouna a v roce 1932 odešel na měšťanskou školu chlapeckou do Nového Jičína, kde vyučoval českému jazyku, dějepisu a zeměpisu. Po záboru pohraničí odešel v roce 1938 na měšťanku do valašských Vizovic, odkud se po osvobození vrátil zpět do Nového Jičína. A právě tehdy si uvědomil, jak si okolí svého působiště s jeho nádhernou přírodou i rázovitými vesničkami oblíbil. Začal se vedle pedagogické činnosti zajímat o okolí "Novojicka" (tak obyvatelé jičínského okolí nazývají svůj region), jazykové zvláštnosti valašského nářečí, lidovou slovesnost, písně a tance. Přispíval do vlastivědných časopisů (např. Kravařsko).
V letech 1945-1953 působil jako ředitel měš’tanské a poté střední škole na Starém Jičíně.V roce 1956 se podílel na vzniku „Valašského krúžku“ a za devět let v jeho středu připravil „novojickou“ cimbálovou řadu zdařilých národopisných večerů. Organizoval turistické výlety s mládeží v okolí svého působiště. Po celý život opatroval pozůstalost svého otce K. O. Hubálka. V roce 1959 vyhověl přání tehdejšího správce českotřebovského muzea Bohuslava Štanglera a poskytl otcův životopis s několika ukázkami jeho literárních prací.

Martin <br />Vídenský

Martin
Vídenský

Narodil se 25. 9. 1970 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové pracoval krátce jako pomocník strojvedoucího v Lokomotivním depu Česká Třebová. Po základní vojenské službě přestoupil do Železniční stanice Letohrad, kde je vlakvedoucím osobních vlaků. Od roku 1996 žije v Letohradu. Věnuje se paraglidingu. V letech 1999–2001 se zúčastnil extrémního štafetového závodu Dolomitenmann v rakouském Lienzu. O průběhu závodu psal reportáže do časopisů Paragliding a Everest. Jako autor básní se uvedl poprvé v Almanachu mladých básníků Podorlicka (2001). V roce 2003 knižně debutoval sbírkou Ozvěny ticha.

František <br />Trojna

František
Trojna

František Trojna byl učitelem přírodopisu a ředitel (1932 - 1948) dívčí měšťanské školy v Ústí nad Orlicí. Byl také znalcem místní květeny, udržoval kontakty a spolupracoval jako florista s osobnostmi botaniky na Univerzitě Karlově (provázel na exkurzích v povodí Tiché Orlice např. profesora Karla Domina, který vedl za 1. republiky Botanický ústav na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, mezi oběma světovými válkami byl také děkanem fakulty a později rovněž rektorem univerzity). Jeho rukou psané schedy (lístky s popisky k jeho četným herbářovým sběrům rostlin z okolí Ústí nad Orlicí) se nacházejí v pražských univerzitách herbářových sbírkách. Manželka Františka Trojny Růžena (narozena 1894) byla místní známá sboristka v Cecilské jednotě, kterou podporoval i její manžel. Jejich syn Milan (narozen 1920) se stal chemikem (podílel se na sepsání středoškolské učebnice chemie). Rodina se po válce přestěhovala z Ústí nad Orlicí do Prahy. 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

7. 10. 1861 - 5. 12. 1934

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.

Josef <br />Zeman

Josef
Zeman

14. 10. 1867 -  12.3. 1961

Speciální pedagog, ústřední inspektor ministerstva školství a národní osvěty. Zakladatel prvního českého slepeckého muzea v Praze.
Po absolvování královehradeckého učitelského ústavu, v roce 1887, nastoupil na obecné škole v Náchodě. Již v této době se začal zabývat problematikou postižených dětí. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně postižených. Podílel se také na organizování přednášek pro učitele na náchodské univerzitě. Vstoupil do spolku proti tuberkulóze, kde působil jako jednatel. Byl redaktorem časopisu Pedagogické rozhledy.
Od roku 1909 působil v Chotěboři, jako školní inspektor. Zeman aktivně podporoval myšlenku vybudovat v Chotěboři opatrovnu a sirotčinec. Budova se jeho zásluhou nakonec začala stavět, avšak stavba byla přerušena vlivem počátku světové války. Po jejím skončení byla nakonec budova dokončena a využita pro gymnázium.
Poté Zeman odešel na ministerstvo školství a národní osvěty do Prahy. Zasadil se o výrazné zvýšení počtu pomocných tříd; za jeho působení vzrostly na území republiky z původních 43 na téměř 600 tříd. Rovněž se přičinil o zestátnění péče o postiženou mládež.
Vyvrcholením Zemanova působení na ministerstvu bylo vydání učebních osnov a výchovných směrnic pro školy dětí postižených v roce 1928. Tato směrnice měla původně platit po zkušební dobu tří let, ale nakonec platila plných třicet let. Zeman také spolupracoval na vytváření zákona č. 86/1929 Sb., o pomocném školství. Tento zákon byl jediným zákonným opatřením ve školské péči o postiženou mládež u nás a znamenal pozoruhodný krok vpřed v soustavě speciálního školství.

Vydal cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i o jejich životní problémy (více než 800 odborných prací). Měl velkou zásluhu na vzniku publikace Chotěbořsko I. — Školství z roku 1910.

Významná událost se váže k působení Josefa Zemana v Chotěboři. Bylo to právě naše město, kde Josef Zeman již v roce 1910 zavedl 28. březen jako svátek Jana Amose Komenského a předešel tak náš Den učitelů. Učitelé celého okresu se zde scházeli, aby vyslechli přednášky na výchovná Komenského témata a přenášeli je do praktické výuky.

František <br />Barcal

František
Barcal

1. 10. 1848 -  26. 10. 1917

Narodil se 1. 10. 1848 v Nových Hradech. Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a poté medicínu na pražské univerzitě. Promoval 27. 2. 1875. Poté přišel do Ústí nad Orlicí a začal pracovat nejprve jako městský lékař, později byl jmenován i lékařem železničním. V průběhu 1. světové války se stal jednatelem nově vzniklé odbočky Červeného kříže. Spolek zřídil a provozoval filiálku c. k. záložní nemocnice Vysokomýtské, která byla umístěna v domě katolických spolků v Ústí nad Orlicí (dnešní Malá scéna) a dr. Barcal se stal společně s dr. F. Vicenou ošetřujícím lékařem. Po smrti syna Klementa se s manželkou Annou rozhodli celý svůj majetek věnovat. Městu Ústí nad Orlicí darovali dům čp. 1 k umístění městského muzea, čítárny a knihovny, který měl být na synovu paměť pojmenován "Klementinum". Založili fond okresní kolonie sirotčí v Ústí nad Orlicí, při Gymnáziu ve Vysokém Mýtě zřídili stipendia a značný obnos peněz věnovali na vybudování okresní veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 10. 1917 v Havlíčkově Brodě a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.