Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef Kajetán<br />Tyl

Josef Kajetán
Tyl

Dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.

Studoval Akademické gymnázium v Praze a později v Hradci Králové, kde bydlel u V. K. Klicpery. Právě on v Tylovi probudil lásku k divadlu. Při studiích se Tyl živil kondicemi. Navštěvoval německá a česká divadelní představení a začal psát básně. Po ukončení gymnázia (1828) začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Jeho láska k divadlu však byla příliš silná, a tak se již od roku 1829 stal členem Hilmerovy kočovné divadelní společnosti a studium nedokončil.

Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy, kde získal místo účetního ve vojenské kanceláři. Zde pracoval až do roku 1842. Veškerý svůj volný čas věnoval literatuře a divadlu.

Roku 1833 se stal redaktorem časopisu Jindy a nyní (později název změnil na Květy - vycházejí dodnes). Dále vydával časopis Vlastimil, sborníky jako Pomněnky, České besedy a sbírku divadelních her Česká Thalia. V letech 1846-47 redigoval a sám psal lidovýchovný dvouměsíčník Pražský posel, který v revoluci plnil politické úkoly. V roce 1849 vyšlo několik desítek čísel Sedláckých novin pro obyvatele venkova. Ty však brzy zanikly pro nedostatek financí i změnu politické atmosféry.

Pravou doménou Tyla však bylo divadlo. Nejprve vystupoval jako ochotník ve Svatovském divadle a současně překládal i upravoval hry pro pravidelná české nedělní představení. V letech 1835-37 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla, kde hrával i K. H. Mácha a K. Sabina. Činnost divadla byla po čtyřech letech zastavena a Tyl přešel znovu jako ochotník do Stavovského. Roku 1842 se ještě pokusil založit samostatné české divadlo v Růžové ulici, ale již v roce 1844 se česká představení musela vrátit zpět do Stavovského divadla.

Roku 1842 opustil Tyl místo u vojenské správy a působil jako režisér ve Stavovském divadle. V roce 1946 byl jmenován dramaturgem českých her v divadle tamtéž. V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa. V této době působil také jako organizátor českého kulturního života (organizoval plesy atp.).

Byl také literárním kritikem (odmítl např. Máchův Máj) a překladatelem divadelních her (např. první veršovaný překlad Krále Leara od Shakespeara).

V roce 1848 zastával funkci setníka Svornosti - součásti ozbrojené národní gardy a stal se také poslancem říšského sněmu.

Po nástupu Bachova absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. V roce 1851 byla divadlu odňata státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se stal terčem útoků některých kolegů, proto odešel z Prahy a živil se až do smrti jako kočovný herec.

Rostoucí bída a velké pracovní vypětí způsobily J. K. Tylovi předčasnou smrt. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s ním písní Kde domov můj. Hrob J. K. Tyla je na Mikulášském hřbitově v Plzni.

Mezi jeho nejznámější díla patří hry: Fidlovačka, Strakonický dudák, Paličova dcera, Jan Hus. Napsal slova dnešní české státní hymny (píseň pochází z divadelní hry Fidlovačka).

Jiří <br />Mucha

Jiří
Mucha

Narodil se 13. 3. 1915 v Praze. Syn malíře Alfonse Muchy. Studoval na lékařské a filozofické fakultě v Praze. Studium přerušila válka. Dopisovatel Lidových novin, po porážce Francie odešel do Anglie. Důstojník letectva, spolupracovník BBC. Po roce 1945 opět v Praze, novinář, scénárista na Barrandově. Roku 1951 na základě falešných obvinění odsouzen na šest let vězení a práci v dolech. V knize "Alfons  Mucha" (1982) popisuje pobyt otce v Ústí nad Orlicí. Uvádí, že právě tento prázdninový pobyt u přítele Julka Štantejského a seznámení s dílem malíře Umlaufa rozhodl o životní dráze. Z díla: válečný deník Oheň proti ohni, romány Most, Spálená země, Pravděpodobná tvář, Lloydova hlava. Svůj vztah k hudební skladatelce Vítězslavě Kaprálové, své první ženě, popsal ve vzpomínkové knize Podivné lásky. Zemřel 5. 4. 1991 v Praze.

Zdeněk <br />Kopal

Zdeněk
Kopal

Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí - v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století.


Získal čestné doktoráty na univerzitách v polském Krakově (1974) a v řeckém Patrasu (1974). Byl zvolen čestným členem České astronomické společnosti (1967) a astronomických společností v Liverpoolu, Salfordu a Manchesteru. Manchesterská astronomická společnost navíc pořádá na jeho paměť každoroční slavnostní Kopalovu přednášku. Roku 2007 následovala jejího příkladu i Česká astronomická společnost a ustanovila slavnostní Kopalovu přednášku jako formu ocenění významných astronomů. V roce 1976 se stal zahraničním členem Řecké akademie věd v Aténách a od roku 1978 byl čestným občanem města Delf. Čestné občanství mu rovněž udělilo i rodné město Litomyšl v roce 1991. V Čechách byl rovněž oceněn zlatou medailí Československé akademie věd v roce 1968 a stříbrnou medailí Univerzity Karlovy v roce 1991.

Autor a spoluautor více než 400 vědeckých prací (z čehož více než 80 prací spadá do oblasti matematiky), 25 vědeckých monografií a editor 20 sborníků převážně z oblasti astronomie, astrofyziky a numerické matematiky. Zakladatel a editor vědeckých časopisů Icarus (1962), Astrophysics and Space Science (1968) a The Moon and the Planets. Ve své publikační činnosti neopomíjel ani popularizaci astronomie.

Planetku Kopal (2628) objevil roku 1978 S. J. Bus na observatoři Siding Springs v Austrálii a objev o rok později potvrdila E. F. Helinová na Observatoři Mount Palomar. (Planetka nesla provizorní označení 1979 MS8.) Oficiální zdůvodnění pojmenování planetky zní: „Pojmenována na počest astronoma Zdeňka Kopala (1914–1993), jež se narodil v Čechách a působil jako vedoucí katedry astronomie Victoria University v Manchesteru v letech 1951–1981. Kopal byl světovou autoritou ve výzkumu zákrytových proměnných hvězd, Měsíce a terestrických planet a hrál vůdčí roli při výzkumech Měsíce a v programu podporovaném organizací NASA. Jméno navrhla E. Helinová a návrh podpořil E. M. Shoemaker.“

Planetka Kopal (2628) obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem ve vzdálenosti 2,9 astronomické jednotky (velká poloosa a = 2,9053922 AU; numerická excentricita e = 0,1534055; sklon dráhy i = 1,33327°, absolutní magnituda = 12,7) s oběžnou dobou 4,954 roku.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

28.9. 1867 -  23.1. 1945

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

Hynek <br />Vicena

Hynek
Vicena

17.9. 1819 -  31.7. 1911

Narodil se 17. 9. 1819 v Ústí nad Orlicí v čp. 29 v Kostelní ulici. Nestor českých herců, nadšený vlastenec, přítel J. K. Tyla. Zakládající člen prvního sdružení divadelních ochotníků v Ústí nad Orlicí (1836). Na jeviště uvedl i svoji ženu Pavlínu Novákovou. Od 1. 11. 1849 členy první české divadelní společnosti J. Prokopa, r. 1853 přijímají angažmá u společnosti Zollnerovy, poté od r. 1859 ve Stránského společnosti. Roku 1868 Vicena získal vlastní divadelní koncesi, provozoval ji v letech 1969-72. První "štaci" zahájil v Ústí nad Orlicí. Společnosti se nedařilo, byla rozpuštěna a manželé dožívají u dcery ve Velvarech. Zemřel 31. 7. 1911 ve Velvarech. Od r. 1896 nese spolek divadelních ochotníků v Ústí nad Orlicí jeho jméno.

Rudolf <br />Skalický

Rudolf
Skalický

7.9. 1918 -  28. 12. 1941

Rudolf Skalický pocházel z rodiny tkalcovského mistra. Do školy začal chodit v Chocni, ale rodina se brzy odstěhovala do Hnátnice u Ústí nad Orlicí, kde Rudolfův otec získal práci v textilní továrně. Rudolf Skalický se vyučil strojním zámečníkem. Po odvodu byl zařazen k pěšímu pluku Ve Vysokém Mýtě, kde sloužil do března 1939.
Po rozpuštění československé armády odchází do Polska a později k čs. zahraniční armádě do Francie. Tady je přiřazen k letecké skupině. Po pádu Francie odplouvá lodí do Anglie. U 311. československé bombardovací perutě absolvoval střelecký kurz a stal se zadním střelcem bombardéru. Mezi spolubojovníky byl známý pod přezdívkou Blondy. Jeho letoun štěstí opustilo při zpátečním letu z akce na základnu. Začal hořet jeden z motorů a pilot byl nucen nouzově přistát na hladině Severního moře. Pěti členům posádky se podařilo dostat ze stroje do záchranného člunu, ale zadní střelec Rudolf Skalický zůstal uvězněn v potápějícím se letadle a zahynul. In memoriam byl povýšen a jeho jméno je uvedeno na památníku v anglickém Runnymede.