Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Theodor <br />Brukner

Theodor
Brukner

Theodor Brukner byl vlastivědný a kulturní pracovník Chotěbořska, ředitel školy a pedagog.

Celý svůj profesní život působil jako odborný učitel v chotěbořském okrese. V letech 1924 až 1937 působil jako ředitel dívčích škol v Chotěboři. Ve své kulturní činnosti se zaměřoval na zpěv, divadlo Sokol, turistiku i vlastivědu. Byl předsedou několika vlastivědně a umělecky zaměřených spolků ve městě.

Během první světové války se zúčastnil bojů u Biskupie a Vysoké Osady. V květnu roku 1917 byl vyznamenán Železným záslužným křížem s korunou na stuze medaile udatnosti.

Psal časopisecké články o Chotěbořsku. Byl spoluautorem turistického" Průvodce po Chotěboři a okolí" vydaného v r. 1935 a přispíval drobnými beletristickými i odbornými pracemi do časopisů Honza, Pestrý týden aj.

Josef <br />Kalvoda

Josef
Kalvoda

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Václav <br />Tuček

Václav
Tuček

Narodil se do rodiny drobných soukromých zemědělců v osadě Bučovice v dnešním okrese Havlíčkův Brod. Po ukončení základní školy vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Chotěboři. Následovaly studia na fakultě v Hradci Králové aprobace český jazyk — dějepis. Cestu k úspěšnému zakončení studia přerušilo v roce 1972 trestní řízení vedené proti Václavovi a třem dalším studentům fakulty. To vyústilo téhož roku v rozsudek, jímž byl Václav Tuček Okresním soudem v Hradci Králové odsouzen k podmíněnému trestu sedm měsíců na dobu dvou let, za hanobení států světové socialistické soustavy a jejich čelních představitelů a za hanobení přesvědčení komunistů a jejich přívrženců. Byl rovněž okamžitě vyloučen ze studia na vysoké škole. Hlavním cílem tohoto vykonstruovaného politického procesu bylo zastrašit studenty vysokých škol v regionu a také odradit každého od vyslovování názorů odlišných od stranické ideologie v Československu po roce 1969. Po nedobrovolném ukončení vzdělávání pak vystřídal řadu povolání, vždy byl však pečlivě kádrově střežen, aby o ničem podstatnějším v zaměstnání ani jinde nerozhodoval. V roce 1977 se oženil a ve stejném roce se mu a manželce Evě narodil syn Václav. V rámci možností pak v následujících letech cestoval, sebevzdělával se a pěstoval některé kulturní záliby. V osmdesátých letech např. amatérské divadlo. Z mnoha svých zaměstnání považuje za významnější působení ve Státní knihovně ČSR v Praze a v Základní knihovně Ústředí vědeckých informací Československé akademie věd v Praze v období od roku 1973—1977. Jako knihovník si doplnil odborné vzdělání studiem na Střední knihovnické škole v Praze. Dále stojí za zmínku jeho dělnické profese v Chotěbořských strojírnách v letech 1981—1985 a poté práce v Městském muzeu v Chotěboři, která nejvíce uspokojovala jeho odborné zájmy a využívala jeho znalosti.
Od roku 1972 do roku 1990 postupně bydlel v Litomyšli, Praze, Chotěboři, Bezdružicích na Tachovsku, ve Dvořišti poblíž Vysokého Mýta a opět v Chotěboři. Rok 1990 byl do značné míry pro něho zlomem. Po soudní rehabilitaci se rozhodl dokončit své vzdělání na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové; znovu obor český jazyk — historie. V souvislosti s tím nastoupil jako učitel Základní školy ve Vilémově u Golčova Jeníkova a shodou okolností se vrátil i do Bučovic, do svého rodiště a původního bydliště. Uvedeného roku totiž skončilo jeho manželství rozvodem a neměl kde bydlet. Nakonec zůstal na vilémovské škole i po ukončení studia v roce 1994 až do svého odchodu do penze v roce 2011. Ve volném čase se zabýval regionální historií včetně zveřejňování některých textů v oblastním tisku. Od roku 1999 vede kroniku obce Heřmanice. Zemřel na jaře 2019.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Bedřich  <br />Peška

Bedřich
Peška

25. 10. 1820 -  15.6. 1904

Narodil se 25. 10. 1820 v Ústí nad Orlicí. Syn mydláře, který provozoval svou živnost v čp. 130 (později Hotel Praha). Studoval v Litomyšli a Brně, první literární pokusy pod vlivem svého profesora F. M. Klácela. Jako student práv byl aktivním účastníkem bouří roku 1848. Od r. 1849 úředník pražského magistrátu. Autor textů k hudebním skladbám, povídek, pověstí, básní a pořekadel. Překládal z cizí literatury - libreta oper a operet italských, francouzských a německých, dále básně Adama Mickiewicze a bajky Jeana de La Fontainea. Přispíval do Havlíčkovy České včely, Květů, Světozoru, ale také ostrými satirickými básněmi s politickým zaměřením do Humoristických listů. Na sklonku života pobýval v Brandýse nad Orlicí a Chocni. Z díla: Vlasti své buď Čechu věrný; Sláva Ti, vlasti má aj. Zemřel 15. 6. 1904 v Praze.

Josef <br />Kalous

Josef
Kalous

26. 10. 1907 - 6.4. 1990

Josef Kalous, rodák z Orliček, obchodník, později horník a dělník. Josef Kalous se vyučil obchodníkem u pana Bibuse v Ústí nad Orlicí. Vojenskou službu měl ve Vysokém Mýtě a po návratu mu jeho otec předal vedení divize v jeho obchodní společnosti Antonín Kalous a spol. v Jablonném nad Orlicí. V roce 1934 se oženil. V roce 1949 byla firma znárodněna a zařazena pod národní podnik Kovomat. Podle slov syna Jana Kalouse předal otec v 50. letech plukovníku Dudovi obnos 25000 pro rodiny politických vězňů. 27. září 1958 byl zatčen, 27. ledna 1959 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen za velezradu k 8 letům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k propadnutí celého jmění. Po odsouzení pracoval v táboře Vojna v Příbrami. 9. května 1960 byl na amnestii propuštěn. Pracoval jako dělník v cementárně a jako skladník. Po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů Českloslovenska. Zemřel 6. dubna 1990.

Josef Kalous byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.

Josef <br />Jireček

Josef
Jireček

9. 10. 1825 -  25. 11. 1888

Narodil se 9. 10. 1825 ve Vysokém Mýtě. V letech 1838-43 studoval gymnázium v Litomyšli a v letech 1843-49 filozofii a práva v Praze. Současně se vzdělával v cizích jazycích a literatuře. V roce 1848 se účastnil Slovanského sjezdu. Oženil se s dcerou Pavla Josefa Šafaříka a po jeho smrti se stal úspěšným vydavatelem spisů P. J. Šafaříka v oboru starožitností a slavistiky. Od roku 1848 redigoval spolu s Hasnerem (později s K. J. Erbenem) Pražské noviny, vedl redakci časopisu České Muzeum a byl sekretářem sboru „Matice České“. Od roku 1849 pracoval spolu s Erbenem, Neubauerem a Grünwaldem na důležitém překladu „Zákonníka občanského“. Odešel do Vídně a od roku 1850 pracoval jako právník na ministerstvu kultu a vyučování, zastával i vysoké úřednické posty. Věnoval se také publicistické činnosti ve „Vídeňském Denníku“, pracoval v redakci Pokroku. Přispíval do almanachu Horník, Časopisu Českého muzea, Světozoru, Památek archeologických atd. Člen týmu, který pod vedením P. J. Šafaříka zpracoval  Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnázia a reálné školy. Jako úředník ministerstva kultu a vyučování se zasloužil o vydávání učebnic ve slovanských jazycích. V letech 1853-61 připravil několik českých čítanek pro střední školy. Od února 1870 do října 1871 ministrem kultu a vyučování Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Zasadil se o rozvoj neněmeckého školství, zavedl polštinu na Lvovskou univerzitu, pomáhal založil akademii věd v Krakově. Pokročil v zavádění rovnoprávnosti obou zemských jazyků v Čechách (rozdělení zkušební komise pro učitele na českou a německou sekci) a nechal založit několik českojazyčných vzdělávacích ústavů na Moravě. Od roku 1872 členem Královské české společnosti nauk a v letech 1875–88 jejím předsedou. Zasedal v Českém zemském sněmu i Říšské radě. Člen mnoha spolků a výborů. Roku 1884 vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy. Zachránil mnoho vzácných knih a rukopisů. Zemřel 25. 11. 1888 v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově. Většina pozůstalosti se roku 1891 dostala do Českého muzea v Praze. Z díla: Antologie literatury české, Národopisný přehled království Českého, Nákres mluvnice staročeské, Statky pánův z Rožmberka aj., uspořádal Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku (1825-1888).