Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Snítil

Václav
Snítil

Český hudební pedagog, houslista. Člen Vlachova kvarteta.

Vladimír <br />Merhaut

Vladimír
Merhaut

Vladimír Merhaut se narodil v České Třebové. Jeho otcem byl herec a divadelní ředitel Alois Merhaut. Po studiích pokračoval v rodinné tradici, začínal hrát ve venkovských divadlech a u kočovných společností svého otce, ale i u V. Suka a dalších. V letech 1892–1905 byl členem divadelní společnosti Elišky Zöllnerové, v letech 1905– 1908 hrál u společnosti A. Frýdy v Brně. Od září 1908 do roku 1911 byl angažován jako herec a režisér v Aréně na Smíchově. Svojí kariéru úspěšně završil v letech 1911–1933 v činohře Národního divadla v Praze.


Před vstupem do Národního divadla účinkoval často i v operetě a v opeře. V ND hrál postavy realisticky pravdivé a charakterově přesné. Dbal na pečlivou divadelní masku svých rolí a skvěle promyšlenou práci s rekvizitou. Na jevišti vytvářel zejména malé postavy různých rázovitých vesnických mužů, ale i sluhů, šašků, správců, farářů, dědů a tvrdohlavců, v nichž uplatňoval svůj láskyplný humor (Loupežník, Převrat, Revizor či Jedenácté přikázání). V několika inscenacích v Národním divadle hrál s Merhautem i syn Vladimír Merhaut ml. a dcera Eva Merhautová.


Kromě herecké práce byl autorem operetních libret (např. Výlety pana Broučka na měsíc), zabýval se loutkovým divadlem a byl významným propagátorem maňáskového divadla. Vystupoval ve vlastních maňáskových produkcích a spolupracoval s herečkou a kolegyní z Národního divadla Liběnou Odstrčilovou jako recitátor v jejích loutkových představení Umělecké loutkové scény (1917–1920).


Aktivně se zapojoval také v Ústřední jednotě českého herectva. Ještě v dobách němého filmu se dvakrát nechal zlákat filmovou prací, která mohla zachytit jeho specifické herecké umění. Představil se jako harfeník Břinkal v komedii Ahasver (1915) Jaroslava Kvapila a jako záhadný doktor Ambicius „Ctižádostivý“ v dramatu Václava Binovce Plameny života/Ráj a peklo bohémy (1920). Herecky spolupracoval s Československým rozhlasem. Pohřben je v pražských Strašnicích.

Alfons <br />Mucha

Alfons
Mucha


Alfons Mucha byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Muicha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy.

Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu.

Alfons Mucha po absolvování obecné školy v Ivančicích odchází do Brna studovat na gymnázium. Seznamuje se se studentem učitelského ústavu Julkem Stantejským, který pocházel z Ústí nad Orlicí, a stávají se z nich přátelé. Po nedokončeném studiu na gymnáziu odjíždí mladý Alfons Mucha s Juliem Stentejským do Ústí nad Orlicí s pobývá zde asi čtrnáct dní v jeho rodině. Pobyt v Ústí byl pro sedmnáctiletého Muchu důležitý z hlediska jeho budoucího životního směřování. Ve zdejším děkanském kostele Nanebevzetí P. Marie ho okouzlily malby kyšperského malíře Jana Umlaufa na stropě a tento zážitek měl vliv na jeho rozhodnutí stát se malířem. V roce 1903 se seznamuje se svojí budoucí ženou Marií Chytilovou z Chrudimi, jejíž strýc Gustav Fischl byl majitelem textilní továrny a žil ve městě Kyšperk. Od roku 1928 až do své smrti Mucha s rodinou téměř každoročně jezdíval do Kyšperka k rodině Fischlově. Ateliér měl v budově živnostenské školy pokračovací a v době prací na obrazech bydlel v rodinné vile rodiny Künzelovy.
Kyšperské motivy jsou v několika jeho dílech. Jeden je v obrazu Přísaha omladiny pod slovanskou lípou, kde je zobrazena lípa u hospodářského dvora v Lukavici. Chodl tamna vycházky a lidé lípě říkají Muchova Lípa. Druhým dílem je návrh značky na textilní zboží firmy Gustava Fischla - sup hledící doprava s továrními střechami v pozadí. Logo firmy vychází z názvu města Kyšperk, který vznikl zkomolením německého Geiersberg, což znamená Supí hora. Znak byl použit i na firemní dopisní papíry. Dochovalo se bohužel jen nebarevné provedení. Kyšperské motivy lze najít ještě na několika dalších dílech. Vyjádřením úcty, které se Alfons Mucha v Kyšperku těšil, bylo jeho jmenování čestným občanem města u příležitosti jeho 75. narozenin. Z děkovného dopisu A. Muchy městskému zastupitelstvu: Jsem hrd na Vaše jmenování, jež s díkem přijímám, a slavně slibuji, že co živ budu, chci považovati mšsto Kyšperk za své druhé rodiště. Vždy rád se budu vracet do krásného kraje nad Orlicí a doufám, že ještě často budu zde čerpati sílu pro svoji práci a osvěžení pro svůj odpočinek.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Rudolf <br />Křístek

Rudolf
Křístek

20.5. 1926 -  29. 10. 2009

Rudolf Křístek pocházel z Kopytova (dnes část Bohumína), tehdy na česko-polsko-německém pomezí. V říjnu 1943 byl coby občan na území zabraném tehdejším Německem povolán do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst), výcvik prodělal na ostrově Norderney v Severním moři. Dalšího výcviku se mu dostalo v Rokytnici v Orlických horách. Následně sloužil jako obsluha protitankového kanónu na pobřeží Francie v La Rochelle. Po vylodění spojenců v Normandii (6. 6. 1944) ustupoval s útvarem, až v září 1944 padl do zajetí v Contrexéville. Odtud putoval přes francouzský přístav Cherbourg do Edinburghu v Anglii a ze zdejšího zajateckého tábora k Československé samostatné obrněné brigádě do Southend na jihu země. Začátkem roku 1945 se přes Belgii dostal znovu do Francie, kde ČSOB až do konce války obléhala přístav Dunkerque. Po skončení bojů se přes jižní Německo (viděl zničený Norimberk) dostal do Československa, krátce pobýval s jednotkou v okolí Plzně.
Následně nastoupil jako četař základní vojenskou službu v Ústí nad Orlicí, kde z německé továrny na repasi leteckých motorů právě vznikal Ústřední tankový sklad. V tomto městě se oženil a pracoval jako automechanik a učitel autoškoly.
Začátkem 60. let 20. století byl jedním ze zakladatelů lyžařského Skicentra v Říčkách v Orlických horách. V roce 1994 stál jako nejstarší u znovuobnovení Československé obce legionářské - jednoty Ústí nad Orlicí.
Rudolf Křístek byl držitelem mnoha vyznamenání: Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupeň, Pamětní medaile Československé armády v zahraničí se štítkem Velká Británie, Britská medaile Star France and Germany, Britská medaile Star 1939 - 1945, Pamětní medaile Čsol, Pamětní medaile Čsol III. stupeň, Pamětní medaile SOŠMV Moravská Třebová, Pamětní odznak zásobovací základny v Ústí nad Orlicí.

Augustin Eugen<br />Mužík

Augustin Eugen
Mužík

15.5. 1859 -  31.3. 1925

Spisovatel, překladatel a novinář Augustin Eugen Mužík se narodil na Novém Hradci Králové v rodině truhláře, měl 6 sourozenců. Vystudoval Gymnázium v Hradci Králové (1871-1879) a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako redaktor časopisů v nakladatelství J. Otto. V roce 1887 spoluzaložil Klub českých spisovatelů Máj. V roce 1923 byl jmenován čestným občanem Nového Hradce Králové. Psal básně, povídky a novely, divadelní hry. Překládal z angličtiny, francouzštiny, ruštiny, polštiny a italštiny. V roce 1923 věnoval rodné obci u příležitosti odhalení pomníku padlých v 1. světové válce báseň Padlým Novohradečanům.

Václav Vladivoj<br />Tomek

Václav Vladivoj
Tomek

31.5. 1818 -  12.6. 1905

Historik, archivář, politik a pedagog.
Po absolvování gymnázia nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Zde studoval dva roky filozofii, a poté práva. Během toho působil i jako soukromý učitel.
Po dokončení studií (1839) se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí v rodině Františka Palackého. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, když hledali někoho s právním vzděláním pro sepsání dějin hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. Redigoval deník Pokrok, což byl oficiální list Národního výboru. Ve volbách byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm (patřil ke sněmovní pravici).

Od roku 1850 se podílel na vydávání listu Vídeňský deník. Roku 1854 se stal jednatelem Českého muzea (místo Palackého). Poté působil jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Roku 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady) a v roce 1898 byl povýšen do rytířského stavu.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Tomek několikrát s manželkou navštívil Chotěboř, kde žil jeho švagr. V knize Paměti z mého života vzpomíná na své pobyty v tomto městě. Povídka Divoký Mikeš, kterou napsal, je inspirována jednou z chotěbořských pověstí.
Přátelill s Aloisem Jiráskem.