Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.

Jan  Stanislav<br />Skrejšovský

Jan Stanislav
Skrejšovský

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a v Praze, právo na pražské univerzitě. Nastoupil praxi u finanční prokuratury, 1858 úředník vídeňského ministerstva financí. Brzo jej zlákala žurnalistika a politika. 1862 list Politik, 1868 vznikla v Chrudimi vydávaná, ale zprávy z celých Čech i Moravy přinášející Koruna, 1875 založil Brousek, 1880 Tribune a 1883 ve Vídni vycházející český deník Věstník. V politice od 1863 v českém zemském sněmu. Pokaždé kandidoval jinde, v regionu kandidoval dvakrát. Nejprve v národnostně složitém obvodu měst Lanškroun, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí 1867. Tato volba byla však zpochybněna. Mandát získal v letech 1868-1877 za obvod měst Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko. Nakonec jej byla ale zbaven, když si odpykával trest za tiskový delikt. To mu, vzhledem k dobovému kontextu, ovšem spíše služí ke cti.

Jan <br />Tykač

Jan
Tykač

Narodil se v Čelákovicích, jeho otec byl řezníkem a v té době měl pronajatý hostinec Na Rynku. Jako absolvent učitelského ústavu Budeč v Praze nastoupil praxi  ve Stochově u Peruce, v Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. Začátkem prosince 1868 přišel za zaměstnáním do České Třebové a tomuto městu zůstal věrný do konce svého života. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků.

Byl dobrým zpěvákem a dirigentem, působil v pěveckém spolku Lumír, přednášel, psal do odborných školních časopisů, do Zíbrtova vlastivědného měsíčníku Český lid, sbíral lidová pořekadla, písně, pranostiky, dětské říkánky a místní pověsti, studoval  a popsal zdejší nářečí. Jeho přičiněním byl založen divadelní spolek Hýbl, knihovna Občanské besedy a hlavně zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum (1888). Stal se jeho prvním správcem, současně založil i Muzejní spolek, který vedl až do své smrti.

Napsal drobné dílko České povídky 1-3. Kromě odborných pedagogických článků vydal i dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách.

Neodpočíval ani v důchodu. V roce 1915 začal psát své paměti, které dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Miloš <br />Hubálek

Miloš
Hubálek

11.7. 1904 -  13.4. 1980

Učitel a národopisný pracovník byl nejmladším synem českotřebovského ředitele školy K. O. Hubálka. Narodil se v domě čp. 674 v Nádražní ulici v České Třebové.

V pozdějších letech navštěvoval měšťanskou školu ve Výprachticích, kde toho času působil jeho otec jako ředitel. Ve studiu pak pokračoval na měšťanské škole v České Třebové českotřebovské reálce.

Absolvoval abiturientský kurs při učitelském ústavu v Praze a v roce 1929 dokončil Školu vysokých studií pedagogických v Brně. Jeho prvním učitelským působištěm se stala obecná škola v Říčkách, kde v roce 1924 nastoupil jako výpomocný zastupující učitel. Odtud byl povolám ke čtrnáctiměsíční vojenské základní službě a po jejím ukončení poznal v letech 1925-26 prostředí venkovských škol v Čermné a Českých Libchavách. V roce 1927 přešel do České Třebové, kde do roku 1930 působil postupně na obecné škole dívčí, chlapecké měšťance, poté na měšťanské škole chlapecké na Parníku a opět na obecné škole dívčí v našem městě. Odtud v roce 1930 přešel na měšťanskou školu do Lanškrouna a v roce 1932 odešel na měšťanskou školu chlapeckou do Nového Jičína, kde vyučoval českému jazyku, dějepisu a zeměpisu. Po záboru pohraničí odešel v roce 1938 na měšťanku do valašských Vizovic, odkud se po osvobození vrátil zpět do Nového Jičína. A právě tehdy si uvědomil, jak si okolí svého působiště s jeho nádhernou přírodou i rázovitými vesničkami oblíbil. Začal se vedle pedagogické činnosti zajímat o okolí "Novojicka" (tak obyvatelé jičínského okolí nazývají svůj region), jazykové zvláštnosti valašského nářečí, lidovou slovesnost, písně a tance. Přispíval do vlastivědných časopisů (např. Kravařsko).
V letech 1945-1953 působil jako ředitel měš’tanské a poté střední škole na Starém Jičíně.V roce 1956 se podílel na vzniku „Valašského krúžku“ a za devět let v jeho středu připravil „novojickou“ cimbálovou řadu zdařilých národopisných večerů. Organizoval turistické výlety s mládeží v okolí svého působiště. Po celý život opatroval pozůstalost svého otce K. O. Hubálka. V roce 1959 vyhověl přání tehdejšího správce českotřebovského muzea Bohuslava Štanglera a poskytl otcův životopis s několika ukázkami jeho literárních prací.

Anna <br />Pokorná

Anna
Pokorná

21.7. 1909 -     ?   

Anna Pokorná, dříve Třísková, byla od 1. 6. 1945 zaměstnankyní vojenské správy ve Vojenské nemocnici na Hradčanech, později ve Střešovicích. V roce 1947 byla přeložena na ministerstvo národní obrany do Dejvic jako stálá interventka za civilní zaměstnance, v roce 1947 byla na vlastní žádost přeložena k vojenskému spojařskému útvaru v Krči. Od 3. září 1948 do 23. dubna 1949 byla nezákonně vězněna. Život ve vězení zveršovala - "vesele i vážně, aby člověk neztratil sám sebe". "Verše jsem si psala už jako mladé děvče a pak jako oamocená žena, ale na Pankráci pod vlivem prostředí, jednáním spolitickými vězni, když jsem se postupně dovídala o jejich utrpení, jsem přešla na jiný žánr. Tam jsem tenkrát pochopila. Psala jsem nejen za sebe, ale i za jednotlivce i jménem všech politických vězňů." 

František <br />Ryba

František
Ryba

2.7. 1867 -  18.5. 1918

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.