Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Rudolf <br />Vejrych

Rudolf
Vejrych

Narodil se v Podmoklech nad Labem v rodině železničního úředníka, rájem jeho mládí byla příroda kolem vesničky Kozlov u České Třebové. Po dvou letech se spolu s rodiči přestěhoval do Prahy. Měl dva starší sourozence. Nejstarší Karel byl uznávaným pianistou a pedagogem, sestra Ela byla první ženou Maxe Švabinského. Ten také přivedl mladého Rudolfa k malování.


Po ukončení nižšího gymnázia v Truhlářské ulici odešel na Uměleckoprůmyslovou školu, kterou ale nedokončil. Ze třetího ročníku přestoupil do speciálky Maxe Pirnera na Akademii výtvarných umění.


Jeho rané práce ukazují jak na pohotového portrétistu, tak na umělcův zájem o krajinu, městské veduty, zátiší či interiér, jež ztvárňoval v duchu lyrického českého impresionismu. Poučení pro své první krajiny a portréty nacházel u starých mistrů, nevyhýbal se ani modernímu evropskému umění. Jako adept Hlávkova stipendia, získaného za Práce vystavované od roku 1905 na výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfínu, které Česká akademie věd a umění udělovala nejtalentovanějším mladým tvůrcům, odjel v roce 1907 do Paříže. Seznámil se zde s čistým impresionismem v jeho původní podobě, ale nestal se jeho vyznavačem. Ctil české umění a jeho tradici. Vejrychovo umění je uzavřené, intimní, barvy jsou tlumené.


V roce 1918 se stal členem SVU Mánes a také převzal po zesnulém malíři Karlu Raškovi ateliér v Mánesově ulici č. 30 i s jeho soukromou kreslířskou a malířskou školou. Stal se svědomitým a dobrým pedagogem. K nejznámějším žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila Jiřincová, Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet, Emil Kotrba. Jeho žákyní byla i Božena Solarová, s níž Rudolf Vejrych později uzavřel svůj druhý sňatek.


Ve dvacátých letech se objevují na jeho obrazech sociální motivy, které reagují na tíživé poměry tehdejší doby. Sociální cítění ho také přivedlo do řad tzv. Levé fronty. Mezi díla tohoto období patří např. Chudá večeře (1928), Dřevorubec (1921), Chudý chlapec (1928), Dívka se sněženkami (1922), Pradleny (1926).


Přestože na svých výpravách za uměním a krásou přírody procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a byl i v řadě cizích zemí, nejraději se vracel do Kozlova, vesničky u České Třebové. Zajížděl sem od roku 1891, plných 48 let. Namaloval zde mnoho obrazů a kreseb. O místě vzniku výtvarných děl vypovídají názvy: U nás v Kozlově, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Chalupa v Kozlově.


Třicátá léta znamenají přelom v tvorbě Rudolfa Vejrycha. Šedou barevnost vystřídala pestrá výrazová škála. Pod vlivem Henry Matisse vznikají poslední umělcova díla. Okouzluje ho všechno, co souvisí se životem, jako by tušil blížící se konec. Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých kreseb ve Feiglově galerii. Pochován je na malém hřbitůvku v Kozlově.

Bedřich <br />Dohnal

Bedřich
Dohnal

Narodil se v Chotěboři již starším rodičům Josefovi a Josefě. Měl staršího bratra Jindřicha. Samotný Bedřich se dva roky učil holičem. Při přestupu ze IV. ročníku měšťanské školy do kvarty gymnázia ho přezkušoval profesor Václav Krištof. Právě on poznal jeho velké literární nadání. Již od začátku studia mu svěřoval různá vystoupení na školních besídkách, představeních a literárních večerech. Nikdy nezasahoval do jeho textů a to vlastně Bedřicha podnítilo k vytvoření svého vlastního stylu recitace. Jeho literární dráha začínala psaním divadelních příspěvků do krajanského tisku.
Václav Krištof měl bohatou knihovnu se vzácnými exempláři a tak měl Bedřich z čeho čerpat. Oktavánskou studii o Otakaru Březinovi psal právě z jeho knih. Za tuto studii obdržel pro rok 1935-1936 první cenu. Tato práce vzbudila velkou pozornost, dokonce dostal nabídku ke knižnímu vydání.
Od února 1943 vyučoval na zdejším gymnáziu. Toto netrvalo ani dva měsíce a jeho ročník byl povolán ke kopání zákopů u Brna. Od nasazení na práce ho zachránila plicní choroba. V roce 1944 organizoval k 30. výročí smrti Jindřicha Pruchy výstavu chotěbořských rodáků a krajanů - napsal úvod ke katalogu a výstavu zahajoval. Účastnil se založení Spolku pro postavení divadla v Chotěboři a jménem chotěbořských rodáků podal návrh na založení nemocnice v Chotěboři.
V roce 1946 ukončil vysokoškolská studia. Pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze. Od studia české literatury a jejích souvislostí s literaturami evropskými přešel k problematice literatury ruské a sovětské. Studoval zejména vztah spisovatelova života a díla.

Jan <br />Sehnoutka

Jan
Sehnoutka

Jan Sehnoutka byl původně mlynářem v Černožicích. Po vyhoření jednoho z mlýnů na jeho místě postavil tkalcovnu a později nedaleko moderní přádelnu bavlny. V letech 1892-1895 byl starostou Černožic. Mezi lety 1903-1905 si nechal postavit secesní rodinnou vilu navrženou architektem Antonínem Balšánkem. Vila byla pojmenována Anna po jeho manželce. Byl také členem a starostou černožického Sokola. S manželkou neměli vlastní děti. Když zemřela Janova sestra Antonie i její manžel Rudolf Steinský, ujali se jejich dětí Rudolfa a Jana Nepomuka. Rudolf Steinský-Sehnoutka potom převzal jeho podnik. Zemřel v pouhých 56 letech. Pohřben je v Černožicích.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Franz <br />Spina

Franz
Spina

5. 10. 1868 -  17.9. 1938

Politik a publicista německé národnosti.

 

Narodil se do rodiny řezníka Franze Spiny a jeho manželky Marie. Navštěvoval lidovou školu v Městečku Trnávce a potom na piaristickém gymnáziu v Moravské Třebové, kde získal maturitu. 

 

V roce 1887 nastoupil na studia germanistiky, klasické filologie a filosofie ve Vídni. Chtěl se stát středoškolským učitelem. V roce 1892 složil v Praze státní zkoušku z učitelství němčiny, latiny a řečtiny. Roku 1901 promoval a získal doktorát z filosofie.

 

Pracoval v Broumově a Uničově, v letech 1901–1905 působil jako profesor na gymnáziu v Moravské Třebové. Spolu s Aloisem Czernym začali vydávat Vlastivědný věstník Hřebečska. Potom pracoval na gymnáziu v Praze

 

Psal o českých a slovenských kulturních dějinám. Byl spoluzakladatelem a redaktorem časopisu Slavische Rundschau. Vydal staročeské památky Frantova práva a Legenda o sv. Kateřině". Je také autorem studie o českých tiscích v Norimberku v 16. století.

 

Roku 1926 se stal ministrem veřejných prací, od roku 1929 do roku 1935 působil jako ministr zdravotnictví a tělovýchovy.

 

Jeho manželkou byla Valerie Veiglová, která se také narodila v Městečku Trnávce. Měli spolu dvě děti, syna Herberta, který však v mladém věku zemřel, a dceru Margaret.

 

Až do své smrti byl věrný myšlence společného soužití Čechu a Němců.

Viktorie <br />Kroupová

Viktorie
Kroupová

3. 10. 1895 - 1. 10. 1943

Viktorie Kroupová se narodila 3. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí jako jedno z deseti dětí manželů Kroupových. Rodina nepatřila mezi zámožné. V roce 1914 zemřel otec, truhlářský dělník, Viktor Kroupa. O početnou rodinu pečovala osamocená matka, za pomoci dětí. Celá rodina byla levicově orientovaná, což se s nástupem nacismu všem stalo osudné. Společně se svými sestrami působila v ilegálním odboji KSČ. V bydlišti v čp. 703, dnes Tvardkova (tehdy Goethova) ulice ukrývala Ludvíka Tvardka. Ten byl objeven gestapem při domovní prohlídce 20. 1. 1943. Viktorie Kroupová byla společně se sestrami Terezií Kalouskovou a Marií Pavlasovou zatčena, uvězněna a 1. října 1943 v Praze na Pankráci popravena.

Marcus Aurel<br />Stefan

Marcus Aurel
Stefan

7. 10. 1911 - 4.1. 2003

V roce 1930 maturoval Aurel Stefan na gymnáziu, pak pokračoval ve studiích na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ještě během studií se oženil se Slovinkou Raineldou. Po studiích krátce působil v nemocnici v Semilech a Jaroměři. V roce 1939 byl zařazen do Školy důstojníků zdravotní služby v záloze v Praze Vršovicích. V prosinci roku 1939 opustil s bratrem Ivanem Protektorát s cílem dostat se přes Balkán k československé zahraniční armádě do Francie. Jeho bratr byl v Žilině zatčen a Aurel musel odejít bez něho. V Záhřebu se přihlásil do československé armády v zahraničí a setkal se s manželkou a dcerou Jasnou, které sem odcestovaly dříve. Nakonec se dostal do Francie a byl v březnu 1940 prezentován u československé armády a přidělen v hodnosti vojín k ženijní rotě v Agdě. Po pár měsících byl povýšen a nasazen na francouzsko-německou frontu. V červenci 1940 byl evakuován do Velké Británie a přidělen jako lékař k 1. československé smíšené brigádě k brigádní ambulanci. Postupně získal až hodnost podporučíka zdravotní služby v záloze, absolvoval několik kurzů. V říjnu 1942 byl přidělen jako lékař k 313. peruti RAF, kde už působil jeho bratr Benignus, který ale brzy tragicky zahynul. Peruť opustil v listopadu 1943 a poté sloužil na různých základnách. V roce 1944 působil v nemocnici Queen Victoria Hospital v East Grinsteadu, kde získal zkušenosti v oboru plastické chirurgie. V březnu 1946 byl repatriován a pracoval jako plastický chirurg ve Vojenské nemocnici v Praze Střešovicích. Rozvedl se a v roce 1947 se podruhé oženil s Marjorie Powrie, se kterou měl tři děti. V říjnu 1947 odešel na vlastní žádost z aktivní vojenské služby a nastoupil jako chirurg v Hradci Králové. V témže roce odjel do Velké Británie, kde pracoval v soukromé lékařské praxi do penze (1976). V roce 1951 získal britské občanství. Po smrti druhé manželky se oženil potřetí. Po sametové revoluci navštěvoval svůj domov a setkával se se svým bratrem Hvězdoslavem. Zemřel v Anglii.