Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Trojna

František
Trojna

František Trojna byl učitelem přírodopisu a ředitel (1932 - 1948) dívčí měšťanské školy v Ústí nad Orlicí. Byl také znalcem místní květeny, udržoval kontakty a spolupracoval jako florista s osobnostmi botaniky na Univerzitě Karlově (provázel na exkurzích v povodí Tiché Orlice např. profesora Karla Domina, který vedl za 1. republiky Botanický ústav na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, mezi oběma světovými válkami byl také děkanem fakulty a později rovněž rektorem univerzity). Jeho rukou psané schedy (lístky s popisky k jeho četným herbářovým sběrům rostlin z okolí Ústí nad Orlicí) se nacházejí v pražských univerzitách herbářových sbírkách. Manželka Františka Trojny Růžena (narozena 1894) byla místní známá sboristka v Cecilské jednotě, kterou podporoval i její manžel. Jejich syn Milan (narozen 1920) se stal chemikem (podílel se na sepsání středoškolské učebnice chemie). Rodina se po válce přestěhovala z Ústí nad Orlicí do Prahy. 

Věra <br />Merunková

Věra
Merunková

Básnířka.

Do školy chodila v Chotěboři, vystudovala osmileté gymnázium, které zakončila maturitou v roce 1940.

V roce 1941 se vdala a o rok později se jí narodil syn Jiří. Po válce odešla za svým manželem Oldřichem Dobřichovským do Hradce Králové. V roce 1948 se do rodného města vrátila a pracovala na chotěbořské poliklinice jako sekretářka ředitele. Později pracovala na Okresním národním výboru Havlíčkově Brodě. V letech 1961-1985 pracovala ve volném čase jako tajemnice zdravotní komise a komise sociálního zabezpečení v Chotěboři.

Básně ji provázely celým životem, měla ráda přírodu a ta ji sloužila často jako námět k psaní. Sama tvrdila, že její básně jsou zápisky jejich pocitů, odrážející jejich momentální nálady a silné prožitky. Své verše zveřejňovala v Chotěbořském ECHU a v Havlíčkobrodských novinách.

Svůj život dožila v Domě klidného stáří ve Žďáru nad Sázavou.

Bohuslav <br />Jirka

Bohuslav
Jirka

Bohuslav Jirka se narodil v roce 1943 na Novém Ransku. Chodil do základní školy v Křížové. Jeho výtvarné nadání ocenila (asi poprvé) jeho paní učitelka Krumlová. Na vysvědčení se vždy vyjímala velká jednička z kreslení. V roce 2002 došlo k tragickému úmrtí v rodině se jeho život výrazně změnil. Našel schopnost vyjadřovat se barvou a štětcem. Zprvu maloval zátiší a květiny. Ale později začal malovat něco, co důvěrně znal krajinu vrchoviny - Železné hory, Doubravku, rybník Řeku a další známá i neznámá zákoutí Vysočiny. Nezapomněl ani na své oblíbené Chorvatsko, kde tráví každoročně dovolenou. Nejvíce z této země ho zaujala Dalmácie.
Své obrazy usazuje do různých ročních období. K vydařeným dílům podle reakce přátel a návštěvníků výstav patří zobrazení tvrdé zimy na Českomoravské vrchovině. Během třináctiletého období tvorby namaloval přibližně 300 děl a dílek. V posledních letech se zúčastňuje "Dnů otevřených ateliérů - kraj Vysočina".

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

7. 10. 1861 - 5. 12. 1934

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.

Josef <br />Jireček

Josef
Jireček

9. 10. 1825 -  25. 11. 1888

Narodil se 9. 10. 1825 ve Vysokém Mýtě. V letech 1838-43 studoval gymnázium v Litomyšli a v letech 1843-49 filozofii a práva v Praze. Současně se vzdělával v cizích jazycích a literatuře. V roce 1848 se účastnil Slovanského sjezdu. Oženil se s dcerou Pavla Josefa Šafaříka a po jeho smrti se stal úspěšným vydavatelem spisů P. J. Šafaříka v oboru starožitností a slavistiky. Od roku 1848 redigoval spolu s Hasnerem (později s K. J. Erbenem) Pražské noviny, vedl redakci časopisu České Muzeum a byl sekretářem sboru „Matice České“. Od roku 1849 pracoval spolu s Erbenem, Neubauerem a Grünwaldem na důležitém překladu „Zákonníka občanského“. Odešel do Vídně a od roku 1850 pracoval jako právník na ministerstvu kultu a vyučování, zastával i vysoké úřednické posty. Věnoval se také publicistické činnosti ve „Vídeňském Denníku“, pracoval v redakci Pokroku. Přispíval do almanachu Horník, Časopisu Českého muzea, Světozoru, Památek archeologických atd. Člen týmu, který pod vedením P. J. Šafaříka zpracoval  Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnázia a reálné školy. Jako úředník ministerstva kultu a vyučování se zasloužil o vydávání učebnic ve slovanských jazycích. V letech 1853-61 připravil několik českých čítanek pro střední školy. Od února 1870 do října 1871 ministrem kultu a vyučování Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Zasadil se o rozvoj neněmeckého školství, zavedl polštinu na Lvovskou univerzitu, pomáhal založil akademii věd v Krakově. Pokročil v zavádění rovnoprávnosti obou zemských jazyků v Čechách (rozdělení zkušební komise pro učitele na českou a německou sekci) a nechal založit několik českojazyčných vzdělávacích ústavů na Moravě. Od roku 1872 členem Královské české společnosti nauk a v letech 1875–88 jejím předsedou. Zasedal v Českém zemském sněmu i Říšské radě. Člen mnoha spolků a výborů. Roku 1884 vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy. Zachránil mnoho vzácných knih a rukopisů. Zemřel 25. 11. 1888 v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově. Většina pozůstalosti se roku 1891 dostala do Českého muzea v Praze. Z díla: Antologie literatury české, Národopisný přehled království Českého, Nákres mluvnice staročeské, Statky pánův z Rožmberka aj., uspořádal Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku (1825-1888).

Marie <br />Skálová

Marie
Skálová

29. 10. 1908 - 6.8. 1989

Narodila se v nejstarší českotřebovské čtvrti U Kostelíčka. Pocházela z osmi dětí povozníka Jana Skály. Když otec po úrazu předčasně zemřel, odpovědnost za živnost a malé hospodářství převzala matka. A pomáhat musely i všechny děti včetně Marie. V čase volna, kdy ostatní po těžké práci odpočívali, chodila Marie do tělocvičny Na Skále. Brzy vynikala v nářaďovém tělocviku i na lehkoatletických závodech. Dostala se dokonce do reprezentačního výběru Československé obce sokolské. Toto družstvo s úspěchem hájilo barvy ČSR doma i v zahraničí. V roce 1938 byla Marie v družstvu žen, které v Mezinárodním tělocvičném závodě v rámci X. všesokolského sletu v Praze zvítězilo. Ženy vítězného družstva obdržely zlaté medaile mistryň světa. Později jako cvičitelka předávala svoje zkušenosti dalším generacím. Po válce byla učitelkou rytmiky na hudebních školách v České Třebové a v Lanškrouně. Když s tímto povoláním skončila, nastoupila do n.p. Perla v České Třebové – Parníku (oddělení adjustace), kde pracovala až do odchodu do důchodu. I zde, jako členka krajského výboru Dobrovolné sportovní organizace Jiskra, organizovala sportovní zájmovou činnost. Dokud ji zdravotní stav dovoloval, vedla také dětský taneční kroužek při tehdejším Občanském výboru U Kostelíčka. K nácviku národních a lidových tanců jim sloužila stodola rodné chalupy v ulici Na Kopečku. S tanečním kroužkem pravidelně vystupovala při různých akcích ve městě a okolí.


Poslední roky žila u dcery Evy. Dočkala se pěti vnoučat a dvou pravnoučat. Pomáhala s jejich výchovou, vedla je ke sportu a k tancování… Mezi svými nejbližšími také zemřela. Pochována je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově.