Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Pavel <br />Imrich

Pavel
Imrich

Pavel Imrich se narodil v Ústí nad Orlicí. Za svých gymnaziálních studií byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu). V roce 1973 ukončil studia dějin umění na brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně. Pracoval pak v Krajské galerii v Hradci Králové. Většinu své profesní kariéry však věnoval památkové péči ve východních Čechách. V Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, kam nastoupil po PhDr. Machytkovi, se podílel na restaurování mobiliáře zpřístupněných památkových objektů a na přípravě expozic. Dlouhá léta působil jako kastelán na zámku v Doudlebách nad Orlicí, kde také založil rodinu a stal se otcem dvou synů.
Po restituci doudlebského zámku v roce 1992 odešel na Okresní úřad v Rychnově nad Kněžnou, kde pracoval v oddělení kultury jako výkonný památkář a posléze se stal jeho vedoucím. V době zániku okresních úřadů přešel v roce 2002 na odbor památkové péče Krajského úřadu v Pardubicích, aby po roce přestoupil do Národního památkového ústavu v Pardubicích, kde vedl nově budované pracoviště v Josefově. Až do odchodu do penze se věnoval agendě restaurování na území Královéhradeckého kraje.

Marta <br />Demelová

Marta
Demelová

Malířka, pedagožka, režisérka a ochotnická herečka. Studovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Absolvovala tříletý kurz amatérské scénografie v Hradci Králové. Učila na textilní škole v Ústí nad Orlicí a od roku 1990 trvale zakotvila na Gymnáziu v České Třebové.


Ochotnickému divadlu se začala věnovat na střední škole, pod vedením profesora matematiky Miroslava Chudého. Účinkovala v pohádce Ondřej a drak, Filozofické historii, Jitřní paní, Bílé nemoci, Babičce a v jubilejní inscenaci divadelního spolku Hýbl i v Radúzovi a Mahuleně. Navrhla a zrealizovala přes čtyřicet jevištních výprav. Ve spolku se podílela na tvorbě kulis, během působení na textilní škole navrhovala i divadelní kostýmy.


Na českotřebovském gymnáziu začala působit ve školním divadle. Se studenty uvedli Werichovu Princeznu Koloběžku, Čapkovu Loupežnickou pohádku, Molierovu hru Jeho urozenost pan měšťák a k devadesátému výročí školy Lucernu.


Ve volném čase paní Demelová maluje. Zprvu se věnovala květinám, zátiším, perokresbám, městským motivům. Později zkoušela i grafiku, tedy linoryty, suchou jehlu a monotyp. Nejvíce ji oslovila technika suché křídy. V roce 2001 vystavovala tři obrazy "Marnost I", "Marnost II"a "Marnivost". Uskutečnila i výstavu obrazů a tapiserií.


Roku 2006 získala cenu města Česká Třebová Cenu Kohout. V roce 2008 jí byl udělen Zlatý odznak J.K.Tyla. V roce 2013 vystavovala své obrazy u příležitosti svých 70 narozenin v Městské knihovně Česká Třebová. (přehled ostatních výstav najdete v odkaze Maxmilián)

Bedřich  <br />Peška

Bedřich
Peška

Narodil se 25. 10. 1820 v Ústí nad Orlicí. Syn mydláře, který provozoval svou živnost v čp. 130 (později Hotel Praha). Studoval v Litomyšli a Brně, první literární pokusy pod vlivem svého profesora F. M. Klácela. Jako student práv byl aktivním účastníkem bouří roku 1848. Od r. 1849 úředník pražského magistrátu. Autor textů k hudebním skladbám, povídek, pověstí, básní a pořekadel. Překládal z cizí literatury - libreta oper a operet italských, francouzských a německých, dále básně Adama Mickiewicze a bajky Jeana de La Fontainea. Přispíval do Havlíčkovy České včely, Květů, Světozoru, ale také ostrými satirickými básněmi s politickým zaměřením do Humoristických listů. Na sklonku života pobýval v Brandýse nad Orlicí a Chocni. Z díla: Vlasti své buď Čechu věrný; Sláva Ti, vlasti má aj. Zemřel 15. 6. 1904 v Praze.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Otakar <br />Doležal

Otakar
Doležal

14.9. 1913 -  19.1. 1994

Ke známým českotřebovským občanům náležel zdejší rodák plukovník Otakar Doležal. Světlo světa spatřil dne 14. září 1913 v domě čp. 903 v Bezděkově. Jeho otec, podstrojvůdce státní dráhy Ladislav Doležal, pocházel z dnes již zbořené chalupy čp. 392 naproti brodu přes řeku v Bezděkově. Matka Františka, rozená Ponykálková, přišla do Třebové z Lukavice. Ve třinácti letech osiřela a živila se jako služebná. Jejím posledním zaměstnáním bylo místo kuchařky v domě čp. 74 v Hýblově ulici v rodině obchodníka Otto Rybičky. Jeho manželka, Eugenie Zora Rybičková, se proto stala malému Otakaru Doležalovi kmotrou, stejně jako jeho sestře Eugenii, která po své kmotře dostala i křestní jméno. Po obecné a měšťanské škole v rodném městě zahájil mladý Otakar v roce 1928 studium na obchodní akademii v Hradci Králové. Až do maturity v roce 1932 pobýval v hradeckém, katolickém internátu při biskupském klášteře Borromaeum.

Dne 19. července 1934 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 30 Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě. A právě tehdy se mladý Otakar rozhodl pro trvalou službu v zeleném stejnokroji a stal se vojákem z povolání. Během základní služby absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a kurs pro důstojníky hospodářské služby v záloze. Po ukončení prezenční služby působil krátce u pěšího pluku 37 v Levoči. Poté nastoupil k dalšímu studiu do školy pro důstojníky hospodářské služby z povolání. Po jejím dokončení v roce 1937 byl jmenován důstojníkem hospodářské služby v hodnosti poručíka u pěšího pluku 32 „Gardského“ se sídlem střídavě v Košicích, Prešově, Popradu a Muráni.

Po rozpuštění armády v roce 1938 se navrátil zpět do Čech, aby nastoupil místo úředníka u Městského úřadu v Plzni. Odtud přešel v roce 1940 na vlastní žádost na Městský úřad v České Třebové, kde začal pracovat jako městský účetní elév. Dne 31. prosince 1940 dovršil předepsanou tříletou čekatelskou dobu v úřednické kategorii a proto byl 1. ledna 1941 ustanoven definitivním obecním úředníkem - městským účetním adjunktem. Dne 10. listopadu 1941 nastoupil z rozhodnutí obecní správní komise do správního oddělení městského úřadu, kde setrval až do květnových dnů roku 1945. Dne 5. května 1945 se Otakar Doležal stal členem právě utvořeného strážního oddílu, odkud byl v červenci téhož roku převelen do Žamberka. Následovala další služební místa - Rychnov n. K., Chrudim, Votice, Český Krumlov, Opava, Turnov a Mladá Boleslav. Dne 30. listopadu 1958 byl Otakar Doležal propuštěn z armády do zálohy. Hlavním důvodem měla být skutečnost, že po dobu svých královéhradeckých studií byl vychováván „v lidoveckém duchu“.

Otakar Doležal byl nucen proti své vůli svléknout vojenský stejnokroj, který podle svých slov považoval za „součást občanské cti“ a v roce 1958 nastoupil do částečného výsluhového důchodu ve výši 892,- Kčs měsíčně. Od 1. ledna 1964 pobíral pouze příspěvek za službu v částce 380,- Kčs měsíčně. Vojenská služba byla pro Otakara Doležala vším a proto v roce 1958 hned po svém propuštění do zálohy byl na vlastní žádost přijat jako občanský pracovník u Okruhového skladu výstroje v Jaroměři a tak se mohl i nadále pohybovat ve vojenském prostředí. Později pracoval na výstrojním oddělení dělostřelecké divize v Mladé Boleslavi, Novém Městě nad Metují a u VÚ 7370 ve Vysokém Mýtě, kam jako administrativní pracovník z České Třebové denně dojížděl. Posledním pracovním místem před odchodem do důchodu byla kasárna Hůrka v Pardubicích.

Otakar Doležal zůstal po celý život svobodným. V České Třebové žil v Klejchově domě čp. 1100 ve Dvořákově ulici a své poslední bydliště nalezl po výstavbě sídliště Křib v prvním patře domu čp. 1814. V ulicích města jsme pana Doležala vídali vždy s vlídným úsměvem ve tváři a to i přes skutečnost, že vynucený odchod z armády značně změnil jeho život. Nejprve došlo k finančnímu poškození, ale nejvíce jej rmoutila skutečnost, že armáda, jíž zasvětil svá nejlepší léta, se k němu zachovala vpravdě macešsky. Po roce 1989 zažádal plk. Otakar Doležal o rehabilitaci. Té se mu dostalo dne 29. dubna 1992, kdy mu Federální ministerstvo obrany vystavilo rehabilitační list, podepsaný tehdejším ministrem Lubošem Dobrovským.

Vladimír <br />Hladík

Vladimír
Hladík

9.9. 1921 -  21.5. 1981

Celý svůj život usiloval o pokrok v textilním a vláknařském průmyslu a podílel se zásadně na rozvoji odborného školství této oblasti. Narodil se v Poličce v rodině učitele. Vystudoval reálné gymnázium, Státní průmyslovou školu chemickotextilní ve Dvoře Králové n. L. a Karlovu univerzitu v Praze (obor chemie,fyzika). Zde také pod vedením laureáta Nobelovy ceny profesora Heyrovského v roce 1948 obhájil doktorát přírodních věd. Své znalosti později ještě doplnil dálkovým studiem na Vysoké škole elektrotechnické v Praze.

Po studiích pracoval v n.p. Perla Česká Třebová, Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n. Orlicí a od roku 1965 v Ústavu pro zpracování chemických vláken v České Třebové, kde prošel řadou vedoucích funkcí. V letech 1960 až 1965 byl zaměstnán na Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích jako vedoucí katedry chemické technologie textilu. Po těchto letech zde působil jako externí odborník. Byl autorem řady publikací, vysokoškolských učebnic i encyklopedických pomůcek pro textiláky a chemiky. Aktivně také přispíval do mnoha odborných časopisů. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Františka Viktorie<br />Honlová

Františka Viktorie
Honlová

29.9. 1858 -  29.5. 1929

Patří mezi významné českotřebovské ženy. Byla nadšenou vlastenkou, politickou i sociální pracovnicí.

Narodila se v České Třebové. Na svět přišla v domku čp. 52 v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla v ulici Riegrově čp. 187. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými květovanými šátky, byli dobře ekonomicky zajištěni. Matkou byla Františka, rozená Pávková z Velké Řetové. Když byly Františce dva roky, odstěhovala se rodina do Litomyšle. V Litomyšli zůstali Honlovi jen rok, pak se vrátili do Třebové, kde otec zakoupil jednopatrový dům čp. 85 v místě zvaném Na ostrově.

Františka nejprve vychodila pětitřídní obecnou školu ve svém rodišti a pak klášterní dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí výtvarné umění a ochotnické divadlo.

Ve městě působila téměř ve všech spolcích. Byla spoluzakladatelkou divadelního souboru Hýbl a pracovala v Sokole. Své vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života i o češtině s místními studenty. Její dům Na Ostrově se také stával jakýmsi místním literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také měla velmi vyvinuté sociální cítění.

Když se v roce 1887 ve městě otevřela německá škola a brzy na to i opatrovna, marně upozorňovala místní veřejnost na hrozící nebezpečí. Tehdy se rozhodla proti poněmčení bojovat sama. Absolvovala v Praze kurz pro učitelky mateřských škol a od roku 1872 dvě desítky let provozovala ve svém rodném městě vlastní soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku a nezištně opatrovala děti, které by jinak byly odsouzeny k toulání po ulicích nebo k poněmčování v německé opatrovně.


O tom, že to neměla jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902 propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16 let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech několik set chudých dětí před smrtí podvyživením. Žila vždy skromně, jmění, které získala po rodičích a které jen vlastním odříkáním udržela, odkázala městu České Třebové. Mělo sloužit k vybudování dalšího dětského zařízení.

Když zemřela, městská rada ji vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí, starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový háj na českotřebovském hřbitově.