Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Rudolf <br />Faltus

Rudolf
Faltus

Narodil se 1884. Akademický malíř, syn správce kyšperského zámku, absolvoval vídeňskou malířskou akademii. Jako voják rakousko-uherské armády bojoval na italské frontě. Námětem pro jeho obrazy byl často Kyšperk. V jeho tvorbě lze pozorovat fialové a modrofialové období. Některé jeho obrazy jsou k vidění v muzeu na letohradském zámku.

Magdalena  Dobromila<br />Rettigová

Magdalena Dobromila
Rettigová

Narodila se v rodině vrchnostenského správce hraběte Kounice, Františka Artmana a Josefy, roz. Kubíkové. Ač německy vychovávána, první verše psala česky již od deseti let, je autorkou drobných povídek. Mimo časopisů své práce vydávala v Hradci Králové u nakladatele Pospíšila, kde se seznámila s českými buditeli - Ziegler, Klicpera, Hek a další. Při návštěvě Zieglerovy fary v Dobřanech přijala jméno Dobromila, manžel jméno Sudiprav. Jako žena státního úředníka ve všech místech, kde bydlela, soustřeďovala kolem sebe mladé dívky. Vyučovala je ručním pracem a domácímu hospodaření. Známá "Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské" vznikla za rychnovského pobytu. V Ústí nad Orlicí se zasloužila (1825) o vznik první české knihovny. Aktivně přispívala do Časopisu Národního muzea, Květů, České včely, Poutníka slovanského a Dobroslava. Knižně vyšly např. povídky Arnošt a Bělinka, Jaroslav a Terynka, Mařenčin košíček. Byla i autorkou divadelních her: Koš, Masopustní žert (1846), Bílá růže(1827), Vdovec a vdova (1839), Hygea a Lindor neb láska a ctnost vždy zvítězí.

Neklan <br />Velebil

Neklan
Velebil

Neklan Velebil se narodil 8. 5. 1886 v Brně. Dětství Neklana Velebila nebylo zrovna šťastné. Jeho otec byl přehnaně přísný. Když bylo Neklanovi 5 let, otec prodal manželky majetek a s jinou ženou odjel do Ameriky. Matka zůstala s pěti dětmi bez prostředků a celá rodina žila velmi chudě. Neklan se dobře učil a na přímluvu učitele u matky začal ve svých deseti letech navštěvovat "První české gymnázium" na Schmerlingově ulici v Brně. Pro dobrý prospěch ve vyšších ročnících dostával i stipendium. O prázdninách rád cestoval. Neklan Velebil se rozhodl studovat medicínu ve Vídni, i když na to neměl peníze. Sehnal pro sebe, sestru a maminku ve Vídni byt, ve kterém jeden pokoj pronajímali studentům, překládal, doučoval, psal články do Vídeňského deníku a hlavně studoval. Pro finanční potíže se nechal zapsat k rakouskému válečnému loďstvu. Aby mohl ve studiích pokračovat, nastoupil 1. dubna 1908 službu jednoročního dobrovolníka medika u 51. pěšího pluku. Po roce opět pokračoval ve studiu a 30. října 1912 byl promován na doktora veškerého lékařství. MUDr. Neklan Velebil byl dekretem Námořní sekce I/MSN No 16722 ze dne 30. listopadu 1912 jmenován "provizorním lékařem" válečného námořnictva se zařazením od 26. listopadu 1912. K námořnictvu narukoval již jako nadporučík. Na velitelství v Pole dorazil 1. prosince 1912. Vedlo se mu dobře a tak si k sobě přistěhoval maminku a sestru. Do prosince 1913 sloužil na bitevní lodi Tegetthoff, potom v nemocnici v Pole, potom opět na různých lodích. V Pole ho zastihla 1. světová válka. 17. června 1916 se v čase své dovolené Neklan Velebil oženil ve Vídni se svojí láskou Liduškou. Několik dní po svatbě byl odvolán z dovolené a jmenován šéflékařem na bitevní lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf, která v té době kotvila v Boce Kotorské. 15. července se na námořní nemocniční lodi Sofia Hohenberg narodil manželům Velebilovým jejich prvorozený syn - Neklan Jindřich Karel. V únoru 1918 se v Boce Kotorské vzbouřili námořníci a MUDr. Velebil i v této situaci konal svojí lékařskou povinnost a k tomu vykonával i prostředníka mezi vzbouřenci a internovanými důstojníky. Po vzpouře byl za svoji aktivní účast obviněn z velezrady, ale po několika měsících bylo vyšetřování zastaveno. 26. března 1918 bylo nadporučíku Velebilu ze zdravotních důvodů vystaveno superarbitrační vysvědčení a 1. září 1918 byl jako invalida přeložen do výslužby. Ze všech možností zřízení praktické ordinace si vybral Ústí nad Orlicí. Ordinaci si zřídil nejdříve v Komenského ulici, č. 581, a v roce 1928 získal parcelu v Pobřežní ulici. I když byl MUDr. Velebil z řad armády vyřazen, od září do října 1938 byl opět povolán. Poté vykonával nadále funkci obvodního lékaře v Ústí nad Orlicí a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl státním městským lékařem a okrskovým revizním lékařem pro oblast Česká Třebová. Také působil jako posudkový lékař Úřadu práce v Ústí nad Orlicí. Od května do října 1945 nastoupil jako vedoucí veřejné zdravotní služby a současně působil jako odvodní vojenský lékař. V říjnu 1945 byl s definitivní platností propuštěn mimo činnou službu. V květnu 1949 MUDr. Neklanu Velebilovi "Historické sdružení československých námořníků" udělilo jednu ze tří stříbrných medailí a diplom. V roce 1961 Velebilovi prodali dům v Pobřežní ulici.

MUDr. Neklan Velebil je jedním z hrdinů knihy Josefa Havla "Ve službách Jeho veličenstva" (OFTIS, 2007).
MUDr. Neklan Velebil zemřel 18. července 1968 a jeho ostatky spočívají na hřbitově Na Hýbli v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josefa <br />Kšírová

Josefa
Kšírová

16.7. 1897 -  13.2. 1980

Josefa Kšírová (rozená Černá) patří k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. Lásku k divadlu snad dostala jako dar do kolébky. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na jevišti: „Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí, černých vlasů, antického profilu a nejhlavnější, co mě upoutalo, byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl”.

Během několika let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi (partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír - budoucí manžel), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Na které její odehrané role nejraději vzpomínala? Byla to abatyše v Sestřičkách od svaté panny Kláry, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných her Maryša, Princezna Pampeliška či Matka (K. Čapek). Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu.

Josef <br />Prchal

Josef
Prchal

14.7. 1906 -  23.2. 1987

Spisovatel knih pro mládež, autor pedagogických knih a příruček.
Josef Prchal se narodil v Lučici v rodině středního zemědělce. Vyrůstal na zemědělské usedlosti společně se třemi sourozenci. Obecní školu absolvoval s výtečným prospěchem v Lučici v letech 1912—1917. Následovalo studium na měšťanské škole v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě; každý den ho čekala pěší túra do Okrouhlice na vlak, po škole zpět. Po jednoročním učebním kurzu pokračoval v letech 1921—1925 ve studiích na učitelském ústavu, obojí absolvoval v Čáslavi. Po získání maturity se věnoval naplno učitelskému povolání. Postupně učil na školách obecních a měšťanských. V letech 1946-1950 studoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy se specializací na mateřský jazyk a dějepis pro II. stupeň. Na to navázalo studium na Vysoké škole pedagogické v letech 1953—1955 se specializací český jazyk a literatura pro školy III. stupně a pedagogika a psychologie pro školy III. stupně. S povolením ministerstva školství studoval současně dva obory. Po řádném vystudování vyučoval jako profesor na střední škole a k tomu ještě externě na škole vysoké. V závěru profesního života pracoval Josef Prchal na ministerstvu školství a na škole sociálně-právní, a to až do důchodu, kam odešel v roce 1966. Poté se plně věnoval literární činnosti. Umírá v roce 1987.
Josef Prchal publikoval celkem 32 knih, většinou v několika vydáních. Nejúspěšnější byl Bílý jestřáb, který dostal hlavní cenu v anonymní soutěži „Družstevní práce“.
Od počátku třicátých let minulého století psal do časopisů pro děti a mládež; do Ohníčku, Mateřídoušky, Úsvitu, Klasu, Mladého hlasatele či Českého domova přispíval verši, povídkami i pohádkami. Pro dospělé čtenáře publikoval verše i prózy v časopisech a novinách Nový lid, Niva, Rozkvět, Venkov, Národní politika, Kultura a Květy. Spolupracoval také s rozhlasem a pořádal besedy s ukázkami z tvorby. S československým filmem spolupracoval na zfilmování své povídky Kabát pro Evičku.
Pseudonymy a šifry, kterých používal: P. Janovec, J. v Prchal, J. Pl., -ch-já-.


Jaroslav <br />Rérych

Jaroslav
Rérych

11.7. 1888 -  13. 10. 1965

Narodil se v Kropáčově Vrutici (okres Mladá Boleslav) v rodině účetního Bedřicha Rérycha. Po studiu na reálce v Mladé Boleslavi vystudoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1912 až 1919 pobýval v zahraničí, zejména v Itálii, Švédsku a Rusku, kde ještě studoval a zdokonaloval svou malířskou techniku. Náměty pro své obrazy také získával v USA (1919-1920), Holandsku a Francii (1921). Malířská tvorba nemohla poskytovat pravidelný zdroj příjmů, a proto ještě vystudoval profesuru kreslení a deskriptivní geometrie. Od roku 1923 působil jako středoškolský profesor v Praze, České Třebové a Německém (Havlíčkově) Brodě. Na českotřebovském gymnáziu učil pouze jeden rok. Od 1.9.1926 do 31.8.1927. Na odpočinek odešel v roce 1957.

 Zabýval se krajinomalbou, portrétní tvorbou, grafikou a také plastikou (B. Němcová, K.H. Borovský …). Vystavoval v Hořicích, Táboře, Brně, České Třebové a v Praze (třikrát v Rubešově galerii). Napsal několik divadelních a rozhlasových her, v rukopise zanechal rozsáhlé Vzpomínky. Příležitostně se věnoval scénografii. Jako krajinář byl ovlivněn impresionismem. Zemřel v Havlíčkově Brodě.