Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Petr <br />Jelito

Petr
Jelito

Narodil se roku 1320 v Dolním Třešňovci u Lanškrouna. Pocházel z brněnské měšťanské rodiny. Střední vzdělání absolvoval v Uhrách a brzy poté nastoupil do diplomatických služeb uherského krále Ludvíka a jeho bratra Štěpána. Další vzdělání získal v Bologni, Perugii a Římě. V letech 1356-68 působil v Churu jako biskup a diplomat nejprve ve službách Habsburků, poté na císařském dvoře Karla IV. V letech 1368-71 biskupem v Litomyšli. Roku 1371 založil v Lanškrouně před hradbami města na místě nynějšího kostela sv. Máří Magdalény klášter augustiniánů kanovníků a podporoval ho po zbytek života. V témže roce vystřídal Alberta ze Šternberka v jeho arcibiskupském úřadu v Magdeburku. Za svého působení nechal nově vystavět kapli Panny Marie a sv. Gangolfa v arcibiskupském paláci a zřídil při ní kolegiátní kapitulu. Ve funkci setrval až do roku 1381. V roce 1381 byl papežem Urbanem VI. přeložen na biskupský stolec do Olomouce. Se dvorem krále Václava IV. se pak již nestýkal. Byl hluboce ovlivněn prostředím dvora Karla IV. Miloval hudbu, mistrně ovládal hru na varhany (jedny daroval své katedrále v Churu) a je autorem mnoha mariánských písní. S pomocí a se souhlasem krále Václava IV. koupil pro sebe a své nástupce tvrz Dřevčice a ves Popovice. Olomoucké katedrále daroval věžovitou monstranci a nechal zřídit nový oltář k poctě sv. Brikcia. Zemřel 12. 2. 1387 a byl pochován v hrobce jím založeného kláštera. Později byly jeho ostatky přeneseny ke kostelu sv. Václava. V roce 1936 byla na venkovní zdi kostela sv. Marie Magdalény odhalena náhrobní deska a v Zámeckém parku umístěn pomník (odstraněn v 50. letech).

František <br />Egerle

František
Egerle

Narodil se 1. 6. 1846 v Rychnově nad Kněžnou, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se otec stal valchařským mistrem. Z důvodu častého stěhování byl nucen měnit školy (Tábor, Písek). Na vídeňské technice studoval chemii, studia ukončil na technice v Brně v r. 1867. Věnoval se cukrovarnictví - stal se ředitelem cukrovaru, později inspektorem technické finanční kontroly. Nechal si patentovat dva vynálezy: difuzní nůž a počitadlo (pojistná zámyčka). V Ústí přestavěl domek čp. 376 (dnešní Městská knihovna) - přibylo patro, věž a altán. Nad vchodem na památku umístěna 2 ozubená kola z valchovního stroje, která kdysi koupil jeho otec. Kolem budovy rozmístil kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába. Udělením hostinské koncese v r. 1883 začal provozovat hostinec "U Zeleného kříže", mezi místními nazývaný "Na Pindulce". Ač hojně navštěvován, byl v zájmu dobrých mravů zrušen. Coby vášnivý sběratel zbraní a průkopník muzejnictví, zbraně vystavil a zpřístupnil veřejnosti (spolu s rukopisy později věnovány ústeckému muzeu). Byl jedním za zakládajících členů Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zabýval se významem jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí (dílo "Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky"). Autor divadelních her, básní a veršovánek ("Poválečné veršovánky"), sbírky dobových písní a kupletů. Některé rukopisy jsou uloženy ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Fr. Egerle zemřel 8. 2. 1933 a je pochován na ústeckém hřbitově.

František <br />Preisler

František
Preisler

Narodil se v Poličce v rodině místního kapelníka a ředitele kůru. V prostředí, ve kterém vyrůstal podpořilo talent malého Františka, takže již jako žák měšťanské školy složil tři valčíky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (prof. Ant. Dvořák, J. Stecker, J. Klička, K. Hoffmeistr) a první hudební praxe v Nových Hradech. Hned v následujícím roce odmítl lákavou nabídku z Kutné Hory a z lásky k rodnému kraji nastupuje na místo ředitele chrámové hudby a kapelníka v České Třebové. Ještě v témž roce (1907) založil a řídil hudební spolek Filharmonia, později změněný na pěvecko-hudební spolek Smetana. Organizoval také dechovou hudbu, ale na vyšší úrovni, než jaká dosud v našem městě působila. Celý život zasvětil hudbě. Skládal, upravoval a nastudoval celou řadu významných děl, pracoval jako pedagog. Z jeho podnětu vznikl v České Třebové Spolek pro postavení divadla. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

28.9. 1867 -  23.1. 1945

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

Jaroslav  <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

28.9. 1889 -  21.1. 1976

Jaroslav Bednář vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, poté farmacii v Praze. V roce 1914 byl odveden, působil na ruské i italské frontě. Válečné zážitky se promítly výrazně do jeho literární tvorby. Povoláním byl lékárníkem v Praze. Psal do mnoha časopisů, stýkal se s řadou básnických osobností té doby (Hora, Biebl, Wolker, Hořejší atd.). Účastnil se i Pražského povstání, v roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho první sbírkou byla Lidská tvář (1923), z dalších např.  Hvězdná tuláctví, Slunce nad domem (obsahuje i vzpomínky na dětství v regionu). Z prozaických prací: Červená země, Probuzení ohně, Bílý smích.

Jiří <br />Horník

Jiří
Horník

5.9. 1916 -  30.4. 1961

Byl akademickým malířem a profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a později pokračoval na École des Beaux-Arts v Pařízi.

Horník byl především vynikajícím a citlivým portrétistou, ale maloval i poeticky laděné realistické krajiny, ve kterých zachycoval barevnou i světelnou harmonii přírody Chotěbořska a Vysočiny. Jeho vzorem byl malíř Mikoláš Aleš.

Své obrazy tvořil a vystavoval nejen v Čechách, ale i v cizině. První výstavu v Chotěboři měl v roce 1943 a druhá obsahující 128 děl zde byla uspořádána v letech 1961-1962.