Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Klimeš

Josef
Klimeš

Český politik, hudebník, sbormistr, dlouholetý starosta Chrudimi. Profesí byl statkář. Založil vinici a jeho víno získalo ve Vídni čestný diplom.

Ve funkci starosty Chrudimi ovlivnil regionální kulturní život, založil chrudimské komorní kvarteto, spoluzakládal pěvecký spolek Slavoj a sám zpíval v operách. Ve 2. polovině 19. století byl poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Matěj <br />Vydra

Matěj
Vydra

Matěj Vydra je český fotbalový útočník a reprezentant. S fotbalem začínal v mužstvu FC Chotěboř následovalo působení v mládežnických výběrech Vysočiny. Mimo naší republiku působil na klubové úrovni v Itálii, Belgii a Anglii. V březnu 2013 získal ocenění „nejlepší hráč druhé anglické ligy“ („Championship Player of the Year“). Za rok 2013 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Talent roku. Teď působí v anglickém klubu Burnley FC.

Jaroslav <br />Weiser

Jaroslav
Weiser

Biolog, entomolog a parazitolog.

Dětství a mládí prožil v Chotěboři. Chodil zde krátce do obecné školy, vystudoval tu gymnázium a po uzavření českých vysokých škol nacisty zde za války pracoval, mimo jiné v lakovně Eckhardtovy továrny.

V letech 1938-1939 a 1945-1947 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1951-1962 byl vědeckým pracovníkem Biologického ústavu, v letech 1962-1989 pak Entomologického ústavu ČSAV v Praze. Od roku 1989 pak konzultantem téhož ústavu v Českých Budějovicích.

Patřil ke světovým zakladatelům nové vědní disciplíny – biologických metod boje s hmyzem. Je autorem řady vědeckých prací a publikací.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Eduard <br />Horák

Eduard
Horák

9.4. 1911 -  26.4. 1945

Eduard horák se narodil v Dolní Dobrouči 9. dubna 1911. Zde absolvoval základní školu, poté nastoupil do učení. Tovaryšský list lakýrníka získal v Dolní Dobrouči u pana Doskočila. Pro nedostatek pracovních příležitostí přešel do služeb státních drah v České Třebové. 22. dubna 1933 se oženil s Boženou Faltejskovou z Vamberka. Manželé si našli podnájem v Ústí nad Orlicí, čp. 245 na Královéhradecké ulici. V roce 1934 se jim narodila dcera Božena a v roce 1938 syn Jiří.

Za druhé světové války byl přeřazen k "přechodnému výkonu služby u německých říšských drah v obvodu ředitelství říšských drah Berlín". Do Berlína docestoval 16. května 1944 a pracoval tam jako posunovač. 23. dubna 1945 Horák s přítelem Hrdinou využili zmatku způsobeného leteckými i pozemními útoky, směřujícími na Berlín. Pouze v železniční uniformě a s nádražní průkazkou v kapse opustili úkryt a mířili k autostrádě vedoucí na Drážďany. 30 km od Drážďan je zastavili rudoarmějci a přikázali jim vrátit se zpět. Eduard Horák chtěl něco namítnout, ale ruský důstojník vytáhl pistoli a střelil jej z bezprostřední blízkosti do zad. Josef Hrdina přišel do České Třebové v červnu 1945. Zde vydal paní Boženě Horákové svědectví o strastiplné cestě a tragickém konci jejího manžela. 

Jindřich <br />Nygrín

Jindřich
Nygrín

18.4. 1890 -  29.1. 1962

Narodil se 18. 4. 1890 ve Velkých Hamrech. Do Ústí přišel v dubnu 1914, pracoval jako  železniční zaměstnanec. Většinu života věnoval historii města a okolí. Člen různých spolků, zasedal v městské radě, v letech 1929-35 starostou města. Předseda Letopisné komise, stál u zrodu Městského muzea. V letech 1937-41 vydával časopis Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. Spolu s dalšími se zasloužil o záchranu hradu Lanšperka vydáním publikace o jeho historii a série pohlednic, i přímou prací v terénu při vykopávání sklepních prostor. Z publikací: O požárech, protipožárních opatřeních a hasičstvu v Ústí nad Orlicí 1498-1941, O robotách na Ústecku, O rodech a památkách v Ústí nad Orlicí a na Ústecku, 100 let železnice Olomouc-Praha a město Ústí nad Orlicí. Podíl na výstavách (J. Kř. Kunstovný: Ze staré Ousti), velkou měrou se zasloužil o pořízení pamětní desky sochaři, ústeckému rodáku Q. T. Kocianovi na rodném domě (dnes v budově radnice). Působil jako okresní konzervátor, správce muzea, od r. 1953 správcem městského, později okresního archivu. Bibliografie in Sborník Okresního archivu Ústí nad Orlicí, 2. 1990, s. 90-95. Zemřel 29. 1. 1962 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic

František <br />Buttula

František
Buttula

2.4. 1820 -  28.5. 1886

Hudební skladatel, filozof, úředník.

Po absolvování gymnázia v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kde byl jeho spolužákem Karel Havlíček Borovský a přítelem také tam studující Bedřich Smetana, odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V Praze bydlel spolu se Smetanou, se kterým hrával i v kvartetu na violoncello. Po roce odešel studovat do Vídně, kde také soukromě vyučoval hudbě. Zde studoval na filozofické a právnické fakultě. Vstoupil také do státní služby jako praktikant císařsko-královské kamerální důchodové správy a několik let sloužil jako výpravčí u dráhy. Po vystoupení ze služby u dráhy se vrátil do rodného města. Zde nejprve působil jako učitel hudby na chotěbořském zámku v rodině hraběte Jana Josefa Dobřenského z Dobřenic a v roce 1860 nastoupil na místní obecnou školu (dnes nese název ZŠ Buttulova a druhá místní základní škola je pojmenována po Bedřichu Smetanovi pro připomenutí jejich přátelství).

Františel Buttula byl vynikajícím hudebníkem a skladatelem, byl jmenován ředitelem kůru při kostele sv. Jakuba Většího v Chotěboři a byl jedním ze zakladatelů nejstaršího chotěbořského spolku, který funguje dodnes - pěveckého sdružení Doubravan. Od roku 1863 se na dlouhou dobu stal jeho sbormistrem. František Buttula se věnoval také skladatelské činnosti.