Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Jílek

Jan
Jílek

Jan Jílek se narodil v zemědělské rodině v Cerekvici nad Loučnou. V roce 1943 se oženil a převzal po rodičích zemědělskou usedlost o 30 hektarech. V roce 1950 bylo v Cerekvici nad Loučnou založeno JZD třetího typu. Vinou nereálně vysokým dodávkám potravin a zemědělských komodit, které se neustále zvyšovaly, byl rodina donucena do zmíněného JZD vstoupit. 3. února 1955 byljan Jílek zatčen a 13. června 1955 Lidovým soudem v Litomyšli odsouzen za sabotáž k 5 letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Trest vykonával ve Rtyni v Podkrkonoší ve velice tvrdých podmínkách. Nemocný, s těžkou srdeční vadou byl nucen fárat v hnědouhelných dolech. Dne 17. října 1955 ve svých 41 letech umírá na srdeční infarkt.
Jan Jílek byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 13. října 1990.

Vilemína Elisabeta<br />Kinská z Vchynic a Tetova

Vilemína Elisabeta
Kinská z Vchynic a Tetova

Vilemína, rozená Colloredo-Mansfeld, se provdala za knížete Rudolfa Kinského r. 1825. Měli spolu šest dětí, ale dospělého věku se dožily pouze dvě dcery a syn - dědic. Šťastné manželství ukončila r. 1835 Rudolfova nečekaná smrt. Pohřben byl v rodinné hrobce, kterou kněžna dala postavit v Budenicích zároveň s úpravou hřbitova a opravou zámku. Kněžna vdova pobývala nejvíce v Heřmanově Městci a v Chocni. V obou těchto městech nechala r. 1846 zřídit "opatrovnu maličkých pro děti zvlášť pracujícího lidu". Bylo to zařízení pro děti od dvou do pěti let určené hlavně pro chudé rodiny. V Chocni se opatrovna nacházela na Dolní ulici, o děti se zde staral školní pomocník s manželkou, kteří zajišťovali dětem pohyb na čerstvém vzduchu v zahradní tělocvičně, učili je jednoduché divadelní výstupy a jednu hodinu denně věnovali "hravému vštěpování počtů a písmenek". Choceňská opatrovna byla určena až pro 130 dětí. (Opatrovny fungovaly na náklady Kinských až do r. 1943, kdy byly zrušeny protektorátní vládou a nahrazeny městskými školkami.) Dále kněžna organizovala každý rok pro děti vánoční nadílku. U choceňského zámku dala přistavět kapli Nanebevzetí Panny Marie. V Heřmanově Městci nechala na dnešním Masarykově náměstí zbudovat kašnu, která zajišťovala pro obyvatele pitnou vodu. Kněžna Vilemína měla ráda hudbu, sama hrála na klavír a povedlo se jí shromáždit velkou sbírku hudebnin. Byla nositelkou Řádu hvězdného kříže a dvorní dámou Jejího Veličenstva císařovny.

František Ladislav<br />Sláma

František Ladislav
Sláma

Soudce, politik, spisovatel, osvětový pracovník, publicista, překladatel a propagátor česko-slovenských vztahů.

Začal studovat na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, ale z politických důvodů maturoval v Bratislavě na evangelickém lyceu. Vysokoškolská studia ukončil v Záhřebu, kde dosáhl doktorátu práv.

Dojmy z chorvatského a bosenského prostředí zachytil Sláma v četných fejetonech, jež zasílal do Národních listů. Psal pro opoziční list Slovenské noviny.
Po návratu do vlasti nejprve nastoupil do státní služby v regionu Vojenské hranice. Poté pracoval jako soudce v Olomouci, v Uherském Hradišti, Třebíči, Těšíně a Opavě. Od roku 1897 do roku 1912 působil na zemském soudu v Brně. V roce 1912 odešel do výslužby.

Během svého působení v Těšíně se začal více zajímat o slezský lid a jeho dějiny. Roku 1886 vydal knihu Vlastenecké putování po Slezsku. Roku 1891 založil v Opavě nakladatelství Slezská kronika. V jeho rámci pak vycházely četné populárně naučné publikace a lidová četba. Sám zde otiskl několik svých prací. Kromě románů a povídek o Slezsku psal také do novin jako Česká Thálie, Lumír, Hlas národa, Slovenské noviny, Národní listy a podobně. Nezapomněl ani na rodnou Chotěboř a psal články o místních ochotnících a pověstech.

Byl politicky aktivní v mladočeské straně. Ve volbách roku 1891 se stal poslancem Říšské rady. V letech 1895–1907 zasedal také jako poslanec Českého zemského sněmu. Na Říšské radě se profiloval jako vynikající řečník. Soustřeďoval se na národnostní tematiku, zejména v oblasti školství. Po odchodu z Říšské rady se zaměřil na národohospodářskou činnost.

Patřil mezi zakladatele Moravskoslezské banky, v níž působil jako viceprezident či prezident její správní rady.

Za první světové války byl obviněn z protistátní činnosti, odsouzen a vězněn. Po roce byl osvobozen, měl však od té doby velké zdravotní problémy.
K padesátiletému výročí úmrtí Františka Slámy osadila Městská osvětová beseda v Chotěboři 24. září 1967 pamětní desku na jeho rodném domě. Jménem Františka Slámy je v Chotěboři pojmenována ulice.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Milena <br />Lukešová

Milena
Lukešová

16.6. 1922 -  28.7. 2008

Spisovatelka a básnířka pro děti a mládež.

Nakladatelská redaktorka, spisovatelka, překladatelka z ruštiny.  Po maturitě (1941) na reálném gymnáziu v Litomyšli studovala němčinu, francouzštinu a angličtinu v Jazykovém ústavu v Praze a od 1945 angličtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však nedokončila. Později (1953-58) vystudovala dálkově překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. Roku 1967 získala titul PhDr. prací K problematice slovní hříčky z hlediska překladu. Po roce 1945 pracovala jako překladatelka a externí lektorka v řadě nakladatelství, od 1962 pùsobila ve Státním nakladatelství dětské knihy, respektive Albatros, jako redaktorka, později vedoucí redaktorka literatury pro nejmenší děti. Roku 1975 ze zdravotních důvodů zaměstnání opustila, s nakladatelstvím však spolupracovala externě. Od 1984 je externí konzultantkou dětské literatury na univerzitě v Bostonu. Podílela se na činnosti české sekce Společnosti přátel knihy pro mládež organizace IBBY (International Board on Books for Young People). Spolupracovala s rozhlasem, televizí a řadou periodik (Dikobraz, Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Literární noviny). Překládala z ruštiny prózu i poezii pro děti a odborné práce. Psala hlavně knížky pro nejmenší děti a začínající čtenáře, např. leporela, sbírky veršů, obrázkové knížky, obrazové encyklopedie, ale i poezii pro dospívající.

František <br />Hotmar

František
Hotmar

6.6. 1926 -     ?   

František Hotmar se narodil v Kunčicích u Letohradu. Povoláním byl učitel - dělník. Za sdružování proti republice byl 12. srpna 1954 Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k 18 měsícům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k zákazu vykonávat učitelské povolání na 5 let. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.

Vilém <br />Brázda

Vilém
Brázda

11.6. 1901 -  28.6. 1931

Jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy.
Mladý Vilém začal studovat reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU v Praze (profesor Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři Boucher, Bourdelle).

Po studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u gymnázia). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze? Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nestihl naplnit. Zemřel nečekaně při nedělním koupání ve Štěchovicích. Pohřben je na olšanském hřbitově.