Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Petr <br />Jelito

Petr
Jelito

Narodil se roku 1320 v Dolním Třešňovci u Lanškrouna. Pocházel z brněnské měšťanské rodiny. Střední vzdělání absolvoval v Uhrách a brzy poté nastoupil do diplomatických služeb uherského krále Ludvíka a jeho bratra Štěpána. Další vzdělání získal v Bologni, Perugii a Římě. V letech 1356-68 působil v Churu jako biskup a diplomat nejprve ve službách Habsburků, poté na císařském dvoře Karla IV. V letech 1368-71 biskupem v Litomyšli. Roku 1371 založil v Lanškrouně před hradbami města na místě nynějšího kostela sv. Máří Magdalény klášter augustiniánů kanovníků a podporoval ho po zbytek života. V témže roce vystřídal Alberta ze Šternberka v jeho arcibiskupském úřadu v Magdeburku. Za svého působení nechal nově vystavět kapli Panny Marie a sv. Gangolfa v arcibiskupském paláci a zřídil při ní kolegiátní kapitulu. Ve funkci setrval až do roku 1381. V roce 1381 byl papežem Urbanem VI. přeložen na biskupský stolec do Olomouce. Se dvorem krále Václava IV. se pak již nestýkal. Byl hluboce ovlivněn prostředím dvora Karla IV. Miloval hudbu, mistrně ovládal hru na varhany (jedny daroval své katedrále v Churu) a je autorem mnoha mariánských písní. S pomocí a se souhlasem krále Václava IV. koupil pro sebe a své nástupce tvrz Dřevčice a ves Popovice. Olomoucké katedrále daroval věžovitou monstranci a nechal zřídit nový oltář k poctě sv. Brikcia. Zemřel 12. 2. 1387 a byl pochován v hrobce jím založeného kláštera. Později byly jeho ostatky přeneseny ke kostelu sv. Václava. V roce 1936 byla na venkovní zdi kostela sv. Marie Magdalény odhalena náhrobní deska a v Zámeckém parku umístěn pomník (odstraněn v 50. letech).

Prokop <br />Tomek

Prokop
Tomek

Historik a spisovatel.
Narodil se v Havlíčkově Brodě do rodiny Oldřicha Tomka, profesora gymnázia v Chotěboři. Rodina bydlela v čp. 314, se svými čtyřmi sourozenci vyrůstal a do svých dvaceti let žil v Chotěboři. Kvůli svému perzekuovanému otci dětství úplně jednoduché neměl, ale vzpomíná na dětství bezpečné, kdy se mohl po městě volně pohybovat, oproti dnešku, kdy s dětmi žije v Praze. Přiznává, že se moc dobře neučil, ale dějepis na základní škole v Buttulově ulici v Chotěboři ho bavil, zároveň byl i knihomol. V roce 1983 absolvoval Střední odborné učiliště strojírenské v Chotěboři, obor obráběč kovů, po vyučení pracoval v Chotěbořských strojírnách a až do roku 1996 pracoval s výjimkou dvouleté základní vojenské služby v dělnických profesích, např. jako kulisák v divadle, a také jako sociální pracovník.
Vystudoval dálkově gymnázium v Praze-Karlíně v letech 1993—1997. Historii v magisterském studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v roce 2006. Ještě jako nevystudovaný nastoupil do Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kde pracoval u konkrétních případů v letech 1996—2007. Spoustu věcí se učil za pochodu a začínal praxí.
Od srpna 1989 byl signatářem Charty 77 a od roku 1991 dodnes je členem Amnesty International. V současné době je historikem ve Vojenském historickém ústavu v Praze.
V roce 2012 obhájil disertační práci na téma Československá redakce Rádia Svobodná Evropa a získal titul Ph.D. Pracuje i jako místopředseda v Etické komisi České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Aktivně vystupuje na historických vědeckých konferencích s poválečným zaměřením. V minulosti vyučoval externě na Univerzitě Pardubice a v současnosti na vysoké škole CEVRO v Praze. Je autorem a spoluautorem výstav, samostatných publikací a článků ve sbornících a odborných časopisech. Věnuje se problematice druhého a třetího odboje, zahraničního vysílání pro Československo před rokem 1989 a Československé lidové armády v době normalizace.

Tereza <br />Dubrovská

Tereza
Dubrovská

Básnířka, překladatelka, klavírní virtuóska a komponistka, v literárních kruzích známá pod jménem Dubrovská.
Narodila se do majetné rodiny Mixových v osadě Jaklovec rodičům Marii a Aloisovi.
Zásluhou svého dědečka Ing. Ignáce Vondráčka, který byl prvním českým důlním podnikatelem na Polské Ostravě, nabyla rodina značného jmění. Proto mohlo být jí a jejím sestrám dopřáno řádného vzdělání. Po základní domácí výuce ve svém rodišti začala v Praze navštěvovat Vyšší dívčí školu, kde pod vedením profesora Táborského vzrostl její zájem o literaturu. Věnovala se také hudbě. Na pražské konzervatoři pod vedením profesora Kaana studovala hru na klavír, kterou posléze studovala i v Berlíně. Dosáhla velké dokonalosti, i když veřejně nevystupovala. Pokoušela se i o komponování.
Maxovi si nechali postavit zámek v Nové Vsi u Chotěboře. Tereza Mixová přijala umělecké jméno Dubrovská, pod kterým již v mládí začala publikovat své verše v časopisech Zlatá Praha, Světozor, Máj, Lumír a jiné. Jejím velkým básnickým vzorem byl Jaroslav Vrchlický a literárním rádcem básník a kritik Jiří Karásek ze Lvovic.
Dopisovala si s F. X. Šaldou, Gabrielou Preissovou a dalšími. Básnířka vedle vlastní tvorby také překládala z jihoslovanských jazyků.
Poezie Terezy Dubrovské je lyrická, její básně jsou většinou osobní a intimní, prostoupeny tesknými a zasněnými náladami. Psala velmi zpěvné verše (často byly zhudebňovány), jako básnický žánr využívala nejvíce sonet.
Dubrovská díky svému jmění procestovala téměř celou Evropu. Po sňatku s MUDr. Otakarem Kosem začala cestovat, navštívila i Kavkaz, Severní Afriku a Ameriku.
Založila šest knihoven na Těšínsku a v letech 1930-1931 věnovala starožitný interiér svého domu knihovně v Klementinu. Od roku 1932 žila převážně u své sestry na zámku v Nové Vsi u Chotěboře, kde i zemřela.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

František <br />Preisler

František
Preisler

23. 10. 1973 -  30.7. 2007

Narodil se v Olomouci. Byl v pořadí již šestým Františkem rodině, jedním z těch, kteří zasvětili svůj život hudbě. Působil jako operní režisér a umělecký šéf opery Leoše Janáčka v Brně. V roce 1987 začal František Preisler mladší studovat varhanní a klavírní třídu na brněnské konzervatoři. Také soukromě studoval zpěv, trombón, kompozici a dirigování. Stal se sólistou pěveckého sboru Foerster. 1990 přijal angažmá jako korepetitor operetního souboru Zemského divadla v Brně. Po ukončení studií na konzervatoři přešel na JAMU v Brně na obor dirigování. Začal psát hudbu pro brněnskou televizi, pro německou agenturu aranžoval dvanáct tenorových arií. 1994 byl přizván k realizaci české premiéry opery A. L. Webera „Jesus Christ Superstar“. 1995 - 2003 působil v angažmá v pražském Národním divadle a současně od r. 1996 jako šéfdirigent v Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.


Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel, mimo jiné v Lublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu a Rusku. V roce 2007 měl velmi úspěšné turné s Komorní filharmonií Pardubice, které začalo v České republice a pokračovalo ve Španělsku, dále až v Novosibirsku, nebo třeba i úspěšným pražským koncertením provedením Gerschwinovy opery Porgy a Bess ve vlastním aranžmá, nebo koncertem na 49. ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl. Působil tradičně na hudebním festivalu Antonína Bennewitze. Zemřel nečekaně v roce 2007 na dovolené v Itálii.

Jan <br />Tykač

Jan
Tykač

31. 10. 1842 -  13. 11. 1921

Narodil se v Čelákovicích, jeho otec byl řezníkem a v té době měl pronajatý hostinec Na Rynku. Jako absolvent učitelského ústavu Budeč v Praze nastoupil praxi  ve Stochově u Peruce, v Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. Začátkem prosince 1868 přišel za zaměstnáním do České Třebové a tomuto městu zůstal věrný do konce svého života. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků.

Byl dobrým zpěvákem a dirigentem, působil v pěveckém spolku Lumír, přednášel, psal do odborných školních časopisů, do Zíbrtova vlastivědného měsíčníku Český lid, sbíral lidová pořekadla, písně, pranostiky, dětské říkánky a místní pověsti, studoval  a popsal zdejší nářečí. Jeho přičiněním byl založen divadelní spolek Hýbl, knihovna Občanské besedy a hlavně zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum (1888). Stal se jeho prvním správcem, současně založil i Muzejní spolek, který vedl až do své smrti.

Napsal drobné dílko České povídky 1-3. Kromě odborných pedagogických článků vydal i dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách.

Neodpočíval ani v důchodu. V roce 1915 začal psát své paměti, které dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.