Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Zdenek <br />Rykr

Zdenek
Rykr

Malíř, kreslíř, ilustrátor, žurnalista a scénograf. Autor časopiseckých článků, návrhů divadelních scén.

V sedmi letech se s rodiči přestěhoval z Chotěboře do Kolína a prožil zde svá školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval dějiny umění a klasickou archeologii na filozofické fakultě UK. Tu zakončil roku 1924 doktorátem. Stále se jako samouk výtvarně vzdělával.

Jako malíř zkoušel různé výtvarné směry a techniky a jeho práce je velmi originální. Navrhoval také scény pro představení Národního divadla a obaly k čokoládám pro firmu Orion.

Dobrovolně ukončil svůj život skokem pod rychlík na Barrandově. Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa. Nebyly však nalezeny doklady, které by tento jeho krok objasňovaly.
V Chotěboři je po něm pojmenovaná ulice.

Antonín <br />Müller

Antonín
Müller

Narodil se v rodině Františka a Josefy Műlerových na Lhotce. Celý život zasvětil práci na železnici a také historii. Své poznatky uplatnil v řadě článků a několika publikacích. V roce 1941 napsal brožurku Historie rotundy sv. Kateřiny, v níž soustředil dostupné informace o této významné stavební a kulturní památce našeho města. Ke 100. výročí zahájení provozu na železniční trati Olomouc – Praha napsal v roce 1945 brožovanou knížku Sto let železnice Olomouc – Praha a její vliv na vývoj města České Třebové. Velké množství článků odesílal do týdeníku Východ, který byl listem Československé národní demokracie pro východní Čechy a do časopisu Krása našeho domova, vydávaného v Praze. Působil v mnoha místních spolcích, zasloužil se o přemístění barokních soch z pilířů starého mostu přes Třebovku na Zámostí na nové místo u kostela sv. Jakuba. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován na místním hřbitově.

Zuzana <br />Švoncová

Zuzana
Švoncová

Nadějná spisovatelka a cestovatelka. Narodila se ve Svitavách. Zuzana Švoncová vystudovala latinu a ukrajinštinu na olomoucké univerzitě. Po studiích pracovala v řadě zemí jako pokojská, servírka, barmanka, pomocná síla či ve skladu. Má procestovaný kus světa " Ukrajinu, Velkou Británii, Španělsko, Švýcarsko a Skandinávii. Za poslední cesta skandinávskou divočinou vznikl cestopis " Dlouhej špacír". Je nabitý emocemi, malými příběhy, přírodními atraktivitami. vtipem, zkušenostmi i vážnějšími tématy. Kniha vyšla v roce 2020 v nakladatelství Klika.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Čeněk <br />Houba

Čeněk
Houba

10.1. 1857 -  10.6. 1931

Archivář a regionální pracovník.

Byl významným průkopníkem regionální vlastivědy, byl prvním, kdo seznamoval chotěbořské spoluobčany se zapomenutými dějinami jejich města.

Shromažďováním cenného archivního materiálu se zasloužil o sepsání dějin Chotěboře. V roce 1886 uveřejnil pod názvem Paměti Chotěbořské přes dvacet drobných materiálových studií k dějinám Chotěboře, a to ve Věstníku Česko-moravském, a později také v Sázavanu z let 1913-1914, zde pod názvem Z dějin chotěbořských. Většina materiálu vzešlého z jeho rozsáhlého historického bádání zůstala v rukopisech, z nichž jen část byla zachráněna v chotěbořském muzeu. V roce 1894 dostal Čeněk Houba cenu města Chotěboře za zpracování chotěbořských dějin při příležitosti konání Průmyslové a národopisné výstavy v srpnu 1894 v Chotěboři. Jeho působení v Chotěboři je velmi rozmanité. Od roku 1911 byl správcem Městského muzea v Chotěboři, prvním kronikářem města, spoluzakladatelem a předsedou místního odboru Klubu českých turistů. Působil i jako průvodce městem. Přispíval do Ottova naučného slovníku, byl autorem četných vlastivědných příruček a průvodců. V roce 1930 byl jmenován čestným občanem města Chotěboře.

V rodném městě je po něm pojmenovaná ulice. Zemřel v Jihlavě a je pochován na městském hřbitově v Chotěboři.

 



Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

17.1. 1933 -  22.6. 2007

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

Josef <br />Kudrna

Josef
Kudrna

8.1. 1922 -  17.5. 1989

Josef Kudrna se narodil jako syn rolníka v obci Libecina, okres Ústí nad Orlicí, vystudoval Střední zemědělskou školu v Poděbradech. Po válce odešel z domova a pracoval jako zootechnik ve Státním statku v Bystrém u Polčky a od roku 1953 jako hlavní zootechnik na ČSSS Dražkovice, okres Pardubice. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl za sabotáž Krajský soudem v Pardubicích 6. února 1959 a 26. března 1959 Nejvyšším soudem v praze odsouzen k 7 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky. Trest si odpykával tři roky v táboře Rovnost v Jáchymově, dva roky v Horním Slavkově. V roce 1967 byl podmíněně propuštěn na společnou záruku, kterou za něj převzalo JZD Dolní Sloupnice. Tam nastoupil jako traktorista.

Plně rehabilitován byl Josef Kudrna krajskou prokuraturou v Hradci Králové 22. listopadu 1991.