Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Drobný

Václav
Drobný

Václav Drobný pocházel ze zemědělské rodiny. V roce 1948 se oženil a převzal hospodářství. 15. ledna 1950 byl pěti muži odvlečen k výslechu do Pardubic, pak do Chrudimi a následně na Pankrác do Prahy. Odsouzen byl za pomáhání k velezradě 11. a 12. září 1951 Státním soudem v Praze a 17. listopadu 1951 Nejvyšším soudem v Praze k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Po odsouzení byl odvezen na Bory u Plzně a odtud do Jáchymova do uranových dolů. Zde byl až do října 1956, kdy byl podmínečně propuštěn.

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 9. srpna 1990.

Petr <br />Jelito

Petr
Jelito

Narodil se roku 1320 v Dolním Třešňovci u Lanškrouna. Pocházel z brněnské měšťanské rodiny. Střední vzdělání absolvoval v Uhrách a brzy poté nastoupil do diplomatických služeb uherského krále Ludvíka a jeho bratra Štěpána. Další vzdělání získal v Bologni, Perugii a Římě. V letech 1356-68 působil v Churu jako biskup a diplomat nejprve ve službách Habsburků, poté na císařském dvoře Karla IV. V letech 1368-71 biskupem v Litomyšli. Roku 1371 založil v Lanškrouně před hradbami města na místě nynějšího kostela sv. Máří Magdalény klášter augustiniánů kanovníků a podporoval ho po zbytek života. V témže roce vystřídal Alberta ze Šternberka v jeho arcibiskupském úřadu v Magdeburku. Za svého působení nechal nově vystavět kapli Panny Marie a sv. Gangolfa v arcibiskupském paláci a zřídil při ní kolegiátní kapitulu. Ve funkci setrval až do roku 1381. V roce 1381 byl papežem Urbanem VI. přeložen na biskupský stolec do Olomouce. Se dvorem krále Václava IV. se pak již nestýkal. Byl hluboce ovlivněn prostředím dvora Karla IV. Miloval hudbu, mistrně ovládal hru na varhany (jedny daroval své katedrále v Churu) a je autorem mnoha mariánských písní. S pomocí a se souhlasem krále Václava IV. koupil pro sebe a své nástupce tvrz Dřevčice a ves Popovice. Olomoucké katedrále daroval věžovitou monstranci a nechal zřídit nový oltář k poctě sv. Brikcia. Zemřel 12. 2. 1387 a byl pochován v hrobce jím založeného kláštera. Později byly jeho ostatky přeneseny ke kostelu sv. Václava. V roce 1936 byla na venkovní zdi kostela sv. Marie Magdalény odhalena náhrobní deska a v Zámeckém parku umístěn pomník (odstraněn v 50. letech).

Ivan <br />Hanuš

Ivan
Hanuš

Ivan Hanuš se jako student Lékařské fakulty v Brně zapojil do odbojového hnutí po komunistickém puči v roce 1948 a v roce 1949 byl zatčen a odsouzen 17. listopadu Státním soudem v Brně a 12. prosince 1950 Nejvyšším soudem v Praze za velezradu a vyzvědačství k 25 letům odnětí svobody, ke konfiskaci majetku, k pěněžitému trestu 50 000 Kčs a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Trest vykonával v Plzni na Borech, pak v uranových dolech na Příbrami a v Jáchymově a ve Valdicích. Propuštěn byl po 11 letech v roce 1960. Pracoval jako dělník, řidič tramvaje, řidič sanitky.

Rehabilitován byl Krajským soudem v Brně 19. září 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Fiala

František
Fiala

12.1. 1883 -  11.4. 1974

Profesor, kartograf a geodet.

Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě pokračoval ve studiu na Českém učení technickém v Praze - nejprve obor strojního inženýrství, pak na učebním běhu pro zeměměřiče, který ukončil s vyznamenáním v roce 1906. Jako asistent prof. Petříka dosáhl později aprobace z matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově universitě. Následně odešel studovat do Paříže vyšší geodézii, diferenciální geometrii a také nomografii. Již v roce 1921 předložil dizertační práci z matematické kartografie a dosáhl hodnosti doktora technických věd. V letech 1918-1927 začal získávat pedagogické zkušenosti na středních školách jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 1922 předložil práci "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie", na jejím podkladě se habilitoval. V roce 1927 se pak stal mimořádným profesorem na tehdejší Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT. Rozvinul předměty kartografické zobrazování, geodetické počtářství II. a III. běhu a nomografii, čímž vznikly základy k dalšímu rozvoji studia zeměměřičského inženýrství. Velmi prospěšnou byla činnost profesora Fialy ve funkci děkana a potom proděkana bývalé Vysoké školy speciálních nauk. Jeho zásluhou mohlo být zahájeno vyučování již v květnu 1945.
V následujícím roce se podařilo rozšířit studium na čtyři roky, a vytvořit tak základy pro další rozvoj geodézie a kartografie. Profesor Fiala působil od roku 1930 v Národním komitétu geodetickém a geofyzikálním nejdříve jako člen, později jako předseda geodetické sekce. Byl také činorodým členem vědecké rady Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, členem vědecké rady Kartografického kabinetu při ČSAV, Masarykovy akademie práce, Jednoty československých matematiků a fyziků, Československé. fotogrammetrické společnosti, České matice technické atd. Rozsáhlá je činnost profesora Fialy v odborných a vědeckých časopisech, kde pracoval jako autor, vědecký redaktor a člen redakčních rad. Uveřejnil na 50 prací z problematiky nomografie, matematické kartografie, využití vyrovnávacího počtu a racionalizace výpočetních prací atd. Svými pracemi se stal známým v zahraničí a získal autoritu u význačných zahraničních odborníků.
Za jeho mimořádnou činnost se mu plným právem dostalo vysokých vyznamenání, k hlavním patří jmenování doktorem věd, propůjčení Řádu práce za vědeckou a pedagogickou práci a jmenování zasloužilým členem rady vědecko-technického rozvoje v geodézii a kartografii.

Jaroslav <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

6.1. 1932 - 2.5. 2008

Narodil se 6. 1. 1932 v Petrovicích. V sedmi letech se začal učit na housle v hudební škole v Ústí nad Orlicí a v r. 1946 hře na fagot u Jaromíra Lahůlka. Po ukončení textilní průmyslovky (1951) se přihlásil na kroměřížskou konzervatoř - studoval u Josefa Ducháčka. V letech 1955-59 na pražské HAMU u prof. Karla Pivoňky. V r. 1959 se zúčastnil Reichovy mezinárodní soutěže dechových nástrojů při festivalu Pražské jaro. Dva roky působil v orchestru divadla D 34 E. F. Buriana. Od r. 1961 první fagotista Symfonického orchestru Bohemia Poděbrady. Mimo práce v orchestru se soustavně věnoval sólistické, komorní a pedagogické činnosti. V r. 1962 založil komorní soubor Poděbradské dechové kvinteto a Collegium musicum Poděbradiensis a r. 1985 Zámeckou kapelu krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1962–93 pedagogem na ZUŠ v Poděbradech, následně (až do r. 2002) na ZUŠ v Pečkách. V r. 1982 jmenován členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Spolupracoval s řadou českých i zahraničních dirigentů - J. Bělohlávek, A. Devátý, Fr. Dyk, V. Válek, W. Kupke, H. Storck aj. V letních sezónách 1992, 1993 působil ve festivalovém orchestru Massimo Teatro v Palermu. Zemřel 2. 5. 2008 v Praze.

Jan <br />Jílek

Jan
Jílek

3.1. 1914 -  17. 10. 1955

Jan Jílek se narodil v zemědělské rodině v Cerekvici nad Loučnou. V roce 1943 se oženil a převzal po rodičích zemědělskou usedlost o 30 hektarech. V roce 1950 bylo v Cerekvici nad Loučnou založeno JZD třetího typu. Vinou nereálně vysokým dodávkám potravin a zemědělských komodit, které se neustále zvyšovaly, byl rodina donucena do zmíněného JZD vstoupit. 3. února 1955 byljan Jílek zatčen a 13. června 1955 Lidovým soudem v Litomyšli odsouzen za sabotáž k 5 letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Trest vykonával ve Rtyni v Podkrkonoší ve velice tvrdých podmínkách. Nemocný, s těžkou srdeční vadou byl nucen fárat v hnědouhelných dolech. Dne 17. října 1955 ve svých 41 letech umírá na srdeční infarkt.
Jan Jílek byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 13. října 1990.