Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Petr <br />Wagenknecht

Petr
Wagenknecht

Petr Wagenknecht, profesionální fotograf, se narodil 13. 10. 1970 v Ústí nad Orlicí. Zájem o fotografování má již od dětství. V letech 1998-2007 byl fotoreportérem Orlického deníku. V Ústí nad Orlicí vede ateliér zaměřený na dokumentární, portrétní, svatební a reklamní fotografii. V jeho snímcích se mísí vyprávění mikropříběhů, emoce, gesta, výborná kompozice a humor. Jeho fotografie se nacházejí v publikacích Poslední kniha století (2000) a Jeden den v životě České republiky (2007), Orlické cyklo & in-line království : královské tipy na výlety na kolech a kolečkách (2011).

Ocenění: v roce 2007 v prestižní soutěži Czech Press Photo Dnes se jeho fotografie řadí mezi pět nejlepších v jedné z kategorií soutěže Regiostars 2011, vyhlašované Evropskou komisí; třikrát obdržel cenu na Czech Press Photo; v roce 2016 ho web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa; společně s V. Hurychem uspořádal setkání svatebních fotografů FOR-UM, kam se sjelo přes 120 kolegů z Čech a Slovenska.

František <br />Hoffmann

František
Hoffmann

Narodil se 23. února 1920 v Litomyšli. Archivář, publicista.
Archivář, historik, publicista. Absolvoval pražskou filozofickou fakultu a Státní archivní školu. 

Narodil se v Litomyšli v rodině pekaře, navštěvoval místní gymnázium a v roce 1939 zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. To musel záhy kvůli uzavření českých vysokých škol přerušit. Absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chocni a začal pracovat jako pomocník v advokátní kanceláři (od ledna 1941). Po třech měsících změnil pracoviště a do konce války působil v Hospodářské skupině maloobchod v Litomyšli[1].

Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obory historie a filozofie) a Státní archivní školu v Praze. Po vysokoškolských studiích přišel v roce 1950 do Jihlavy, kde vybudoval jeden z největších archivů na Moravě. Angažoval se v procesu pražského jara a tak musel v období normalizace odejít. Od roku 1971 pracoval v kodikologickém oddělení Ústředního archivu ČSAV v Praze, i nadále se ale věnoval regionálním dějinám Jihlavska.[2] Jeho manželkou byla historička a archivářka PhDr. Jaroslava Hoffmannová (1942).

 

 

Dílo

  • Z počátků průmyslu a dělnického hnutí na Jihlavsku. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1958. 16 s.
  • Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1958. 172 s.
  • Jihlavské právo. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1959. 75 s.
  • Jihlava v husitské revoluci. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1961. 254 s.
  • Nové listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Brno : Blok, 1967, 296 s.
  • České město ve středověku. Život a dědictví. Praha : Panorama, 1992. 453 s. ISBN 80-7038-182-5.
  • Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 712 s. ISBN 978-80-7106-543-2.
  • Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Ekon Jihlava 2009, 494 s.
  • Výbor kodikologických rozprav a studií. Studia codicologica selecta (Studie o rukopisech – Monographia XVI). Praha : Masarykův ústav - Archiv Akademie věd České republiky v. v. i., 2010, 494 s. ISBN 978-80-86495-75-0.
  • František Hoffmann devadesátiletý. Výbor studií a článků: Iglaviensia. Jihlava : Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2010, 463 s. ISBN 978-80-86931-49-4.
  • Sedm století historie Jihlavy v obrazech. Jihlava : Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2015.
František  <br />Musil

František
Musil

Prof., PhDr. František Musil, CSc. se narodil 7. 1. 1939 v Pardubicích. V letech 1953–56 studoval gymnázium v České Třebové, 1956 - 1960 pokračoval na FF UP v Olomouci, obor ruština-dějepis. V letech 1961 - 1996 působil jako učitel dějepisu na Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí, v letech 1993 - 1997 externě spolupracoval s katedrou historie FF UP v Olomouci a 1996 - 1998 i v Hradci Králové. Od roku 2008 působí na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.

Odborná specializace Františka Musila: České a slovenské dějiny středověku (na slovenské dějiny zaměřena rigorózní a kandidátská práce), Regionální dějiny východních Čech (k této problematice zaměřena habilitační práce, vedoucí autorského kolektivu dějiny východních Čech do roku 1526), Dějiny Kladska (autor první souvislé české monografie o dějinách Kladska), Kastelologie (skriptum Úvod do kastelologie), Dějiny textilního průmyslu.

František Musil je autorem prací o dějinách textilního průmyslu, historických a vlastivědných prací o východočeském regionu. Z díla: Hrady a zámky okresu Ústí nad Orlicí, Dějiny Králicka, Osídlování Poorlicka v době předhusitské, Kapitoly z dějin textilního školství v Ústí nad Orlicí, Dějiny východních Čech, Úvod do kastelologie, Počátek a konec textilní tradice města Ústí nad Orlicí, Neznámé zámky Moravy a Slezska aj.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Vejrych

Karel
Vejrych

2.2. 1873 -  25.8. 1930

Narodil se v Kolíně nad Labem v rodině vozmistra Společnosti rakousko – uherské státní dráhy Rudolfa Vejrycha a jeho ženy Josefy. Měl ještě dva mladší sourozence – sestru Elu a bratra Rudolfa.

Po studiích na nižším gymnáziu a varhanické škole absolvoval klavírní oddělení pražské konzervatoře u prof. Josefa Jiránka. Hudební vzdělání si ještě rozšířil na školách ve Výmaru (prof. Stavenhagen), Frankfurtu (prof. Eugen D´Albert) a v Paříži. S houslistou Emanuelem Ondříčkem, bratrem slavnějšího houslisty Františka, podnikl turné po Evropě. Měl úspěchy, kritika vyzdvihovala jeho umělecké pojetí hry, vyspělou techniku a oduševnělý přednes. Veškerý volný čas ale věnoval Kozlovu, vesničce ležící v kopcích nad Českou Třebovou. V roce svatby s Bělou Prokůpkovou (1900) zde provedl přístavbu staré chaloupky, patřící Vejrychově rodině. Na podzim téhož roku se v dokončené „ nové chaloupce“ narodila jeho první dcera Libuše. Rodina Karlova zde bydlela po celých deset let. Potom přístavbu dostala sestra Ela.

Po studiích krátce vyučoval na Hudební škole v Litomyšli, pak přijal místo profesora klavírní hry na konzervatoři v Kišiněvě (Rusko). Po jedenáct let tam každoročně dojížděl s rodinou. Žili zde vždy osm měsíců, zbývající čtyři letní měsíce hospodařili v Kozlově. Zakoupili totiž statek od pana Siťaře, řečeného Pecháčka. V době jejich nepřítomnosti, vedli hospodářství rodiče Vejrychovi. Měli ovšem od syna podrobné písemné pokyny …V roce 1911 zanechal Karel profesury a s velkým elánem se dal do práce na přestavbě statku a na vlastních polích v Kozlově. Z téhož roku je také datováno sgrafito Žnečka ve štítě statku (autor Max Švabinský). O několik let později přibylo na vedlejší stěně, nyní zasklené, další sgrafito. Tentokrát od Rudolfa Vejrycha a motivem bylo malé děvčátko – zahradnice.

Karel pracoval i veřejně. Byl členem výkonného výboru agrární strany v pražské centrále, jako člen okresního výboru v Litomyšli se zasloužil o stavbu silnice z České Třebové do Kozlova. Podzim roku 1927 přinesl konec Karlova idilického hospodaření. Při trhání ovoce spadl se stromu. Jeho nejbližší se domnívali, že utrpěl otřes mozku, ale vše bylo mnohem horší. Po několika dnech lékař zjistil, že šlo o záchvat mozkové mrtvice. Nemohl mluvit, číst, psát. Došlo k prodeji poloviny statku a ke koupi domku v Praze 6 Na Pernikářce, kam se oba manželé Běla a Karel přestěhovali. Po několika dalších záchvatech Karel zemřel a jeho žena se do Kozlova již nevrátila. Žila v Praze u dcery Ičky a dožila u dcery Evy (Svobodové).

Jan <br />Hanuš

Jan
Hanuš

2.2. 1915 -     ?   

Jan Hanuš se narodil 2. února 1915 v Klukách u Kutné Hory. V roce 1944 se oženil s dívkou německé národnosti a koupili si dům v Králikách. Pod psychickým nátlakem byl v roce 1955 přinucen ke spolupráci s StB. 18. prosince 1958 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen z důvodu ohrožení státního tajemství k 2 letům odnětí svobody. Trest nastoupil ve Valdicích a na "Tmavém dole" u Žacléře jako pomocný pracovník v dole. Po propuštění z vězení pracoval Jan Hanuš jako řidič nákladního automobilu, od roku 1962 jako řidič autobusu. 

Jan Hanuš byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.

Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

8.2. 1932 - 4.2. 2018

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický