Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

Rudolf <br />Křístek

Rudolf
Křístek

Rudolf Křístek pocházel z Kopytova (dnes část Bohumína), tehdy na česko-polsko-německém pomezí. V říjnu 1943 byl coby občan na území zabraném tehdejším Německem povolán do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst), výcvik prodělal na ostrově Norderney v Severním moři. Dalšího výcviku se mu dostalo v Rokytnici v Orlických horách. Následně sloužil jako obsluha protitankového kanónu na pobřeží Francie v La Rochelle. Po vylodění spojenců v Normandii (6. 6. 1944) ustupoval s útvarem, až v září 1944 padl do zajetí v Contrexéville. Odtud putoval přes francouzský přístav Cherbourg do Edinburghu v Anglii a ze zdejšího zajateckého tábora k Československé samostatné obrněné brigádě do Southend na jihu země. Začátkem roku 1945 se přes Belgii dostal znovu do Francie, kde ČSOB až do konce války obléhala přístav Dunkerque. Po skončení bojů se přes jižní Německo (viděl zničený Norimberk) dostal do Československa, krátce pobýval s jednotkou v okolí Plzně.
Následně nastoupil jako četař základní vojenskou službu v Ústí nad Orlicí, kde z německé továrny na repasi leteckých motorů právě vznikal Ústřední tankový sklad. V tomto městě se oženil a pracoval jako automechanik a učitel autoškoly.
Začátkem 60. let 20. století byl jedním ze zakladatelů lyžařského Skicentra v Říčkách v Orlických horách. V roce 1994 stál jako nejstarší u znovuobnovení Československé obce legionářské - jednoty Ústí nad Orlicí.
Rudolf Křístek byl držitelem mnoha vyznamenání: Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupeň, Pamětní medaile Československé armády v zahraničí se štítkem Velká Británie, Britská medaile Star France and Germany, Britská medaile Star 1939 - 1945, Pamětní medaile Čsol, Pamětní medaile Čsol III. stupeň, Pamětní medaile SOŠMV Moravská Třebová, Pamětní odznak zásobovací základny v Ústí nad Orlicí.

Jan <br />Doležálek

Jan
Doležálek

Narodil se v Chotěboři v rodině učitele. Pod vedením svého otce, učitele, který poznal jeho mimořádné nadání mohl hned po ukončení školy přijat za vokalistu v Jihlavě. Zde vystudoval gymnázium. Následovalo studium práv ve Vídni. Toto studium z existenčních důvodů ukončuje a na živobytí si vydělával vyučováním zpěvu a hrou na klavír. Nebyl jen hudebním teoretikem a pedagogem, nýbrž i znamenitým výkonným a tvůrčím umělcem, klavírním virtuosem a dobrým zpěvákem. Patřil mezi první propagátory české umělé písně. Měl velmi vřelý vztah k tehdejším našim literárním a buditelským kruhům. Stýkal se s Dobrovským, Purkyněm, Kollárem, Čelakovským a dalšími. Z hudebních skladatelů si vážil zejména Beethovena a Mozarta. Během svého působení ve Vídni nezapomínal ani na své rodné město a posílal tam české knihy.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vladimír <br />Kosil - Gössl

Vladimír
Kosil - Gössl

16.6. 1899 -  16.8. 1977

Narozen 16.6.1899 v Praze, zemřel 16.8.1977 v Litomyšli.
Pedolog. Vlastním jménem Vladimír Gössl. Rektor Vysoké školy zemědělské v Praze, publicista. Mezi jeho příspěvky nalezneme řadu prací z Litomyšlska: Půdy katastru obce Makova u Litomyšle, Příspěvek k typologii východočeských orných půd, Jaké máme půdy na okrese litomyšlském. Je pochován v Litomyšli. Z díla: Půdy katastru obce Makova u Litomyšle, Příspěvek k typologii východočeských orných půd, Jaké máme půdy v okrese litomyšlském ad.

Josef II. <br />Sodomka

Josef II.
Sodomka

7.6. 1904 - 9.2. 1965

Narodil se 7. 6. 1904 ve Vysokém Mýtě. Základní vzdělání získal v rodišti, poté absolvoval odbornou kočárnickou karosářskou školu v Kašperských Horách (1918-20). V roce 1925 se vrátil ze studií a zkušené v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement. Přišel s novým programem a začal s výrobou automobilových karoserií. Karoserie navrhoval a výkresy kreslil sám. Tvořil pro firmy Laurin & Klement, Tatra, Walter, Aero, Praga, z cizích např. Rolls-Royce, Bugatti, Fiat, Ford, Lancia. Pro T. Baťu navrhl první karoserii s variabilním interiérem na podvozku Praga Grand. Od roku 1931 je majitelem celé továrny. V dobách hospodářské krize se firma soustředila na výrobu špičkových a exkluzivních výrobků určených nejnáročnější klienty. Největší úspěch měl s kabriolety - oceňovány na přehlídkách elegance. V období 2. světové války Sodomka spolupracoval s ilegální organizací Obrana národa, výroba stagnovala. Vyráběla a upravovala se užitková vozidla, autobusy, trolejbusy, ambulance atd. První autobus vznikl již roku 1928. V roce 1948 podnik znárodněn a vznikl n. p. Karosa (Sodomka správcem), největší výrobce autobusů u nás. V roce 1949 autor kabrioletu, který komunisti dali Stalinovi k jeho sedmdesátinám. V roce 1950 zatčen a uvězněn, obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a hospodářských deliktů. Po 2,5 letech vězení pracuje jako  konstruktér a zkušební technik v podniku LIAZ Mnichovo Hradiště, kam dojížděl ve svém velorexu. Fyzicky vyčerpán a s podlomeným zdravím odešel do invalidního důchodu. V 60 letech umírá 9. 2. 1965 ve vysokomýtské nemocnici.

Jiří <br />Karen

Jiří
Karen

11.6. 1920 -  30.4. 2000

Základní vzdělání získal v Nových Hradech u Vys. Mýta. Vyučen knihkupcem ve Vys. Mýtě, roku 1942 maturoval na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Totálně nasazen na různých místech v Německu. Po válce vystudoval Fil. fakultu UK v Praze. Jako učitel působil v Ústí nad Labem a na Kladně,  potom jako vedoucí kabinetu dějepisu Ústavu pro další vzdělávání učitelů, později ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze. Básně publikoval od roku 1937,  zabírají širokou škálu od milostné či přírodní lyriky až po vlastenecké a filozoficky zaměřené. Z díla: Vteřiny zrání, Hledání modrého tónu /o F. Chopinovi, kniha získala cenu ve Varšavě/, Potichu a šeptem. Pod vlastním jménem Podmele vydával odborné pedagogické a filozofické práce, zaměřené na vědecký světový názor.

 Básník, autor odborných pedagogických prací. Vlastním jménem Ladislav Podmele. Původem knihkupec, později po opžděných studiích pedagog. básník, filozof a esperantista. Pracoval mj. v Ústavu pro další vzdělávání učitelů a ve Výzkumném ústavu odborného školství, od roku 1979 se věnoval literatuře. Redig. sborník Z teorie a praxe občanské výchovy na školách 2. cyklu, psal texty k diafilmům pro potřeby škol. Z díla: básně: Vteřiny zrání, Okřídlený kámen, Plášť do deště, Den laskavý na slova, Básně pro violu, Don Quijot ins uns (překlad 14 básní do němčiny), Skřivan zpívá na betonu. Odb díla: Metodická příručka k Dějinám starověku, Pověrečné a naivní myšlení jako teoretický problém, Základy vědeckého světového názoru. V r. 1999 vydává další sbírku básní z českomoravské vrchoviny "Potichu veršem".