Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Langer

František
Langer

Spisovatel, dramatik, vojenský lékař, publicista.

Po studiu na gymnáziu, vystudoval lékařskou fakultu Karlovy university. Ještě během studií na gymnáziu začal publikovat v různých časopisech a novinách (např. Národní obzor, Přehled, Zlatá Praha či Lumír). V letech 1912–1914 redigoval Umělecký měsíčník, což byl list Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl členem. Hlavní část jeho tvorby tvoří dramata.

Přátelil se s Jaroslavem Haškem, napsali spolu a hráli hru Pogrom na křesťany v Jeruzalémě. V roce 1911 vstoupil Langer do Haškovy satirické politické Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Hned po studiích byl odveden jako voják na haličskou frontu. V roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal později šéflékařem 1. pluku legií v Rusku. Kromě lékařské praxe psal do legionářských časopisů a staral se o kulturní činnost. Po návratu z války pracoval v Praze jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V letech 1930-1935 vykonával funkci dramaturga činohry Divadla na Vinohradech.

V roce 1939 emigroval do Francie a působil zde jako šéf zdravotnictví čs. armády. Po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii.

V roce 1945 se vrátil do Československa ve funkci přednosty zdravotnictva v čs.vojsku v zahraničí. Dosáhl hodnosti brigádního generála.

V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

V letech 1949-1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků.

Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Karel  <br />Klouček

Karel
Klouček

Plachtař, motorář, absolvent plachtařské zkoušky stupně „A“, člen „Masarykovy letecké ligy“, 1936-1964 náčelník a instruktor plachtařů v Ústí nad Orlicí.

Rudolf <br />Žabka

Rudolf
Žabka

Rudolf Žabka se narodil 30. března 1901 v Líšnici. Byl rolníkem v osadě Polsko u Žamberka. Za 2. světové války ukrýval členy paravýsadku Barium nadporučíka dělostřelectva Josefa Šanderu a četaře aspiranta Josefa Žižku s vysílací stanicí. Koncem roku byl 1947 navržen na udělení vyznamenání "Čs. válečný kříž 1939". Ve skupinovém procesu v roce 1949 byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství k 15 letům odnětí svobody, k peněžitému trestu 30000 Kčs, ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění.  

Rudolf Žabka byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 20. září 1990

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Lašek

František
Lašek

22. 11. 1872 - 4.5. 1947

Narodil se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa Laška. Rodný dům čp. 68 najdeme v Hýblově ulici, je ale celý přestavěn. Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského gymnázia odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval zde 25. ledna 1898. Po studiu sbíral praktické zkušenosti v Zemské všeobecné veřejné nemocnici (chirurgická klinika prof. Maydla, porodnická klinika prof. Pavlíka) v Praze. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do Litomyšle, kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci po náhle zemřelém MUDr. Fr. Boučkovi. Současně externoval ve zdejší všeobecné veřejné nemocnici. Po konkurzu v roce 1900 se stal v tomto ústavu nejprve sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. S vypuknutím 1. světové války nastoupil v srpnu 1914 zeměbraneckou službu. Jeho odborné služby po dobu války využívala záložní nemocnice ve Vysokém Mýtě, záložní nemocnice v Cholmu, polní nemocnice ve Vladimiru Volyňském (obě na ruské frontě) a polní nemocnice v italském Feltre. Všude působil coby šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil do Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní nemocnice. V této funkci setrval až do 30. září 1935, kdy odešel do důchodu. Nadále však vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939. Působení MUDr. Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její modernizaci. Nechal postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový vodovod, kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých oddělení.

Plně se také zapojil do společenského a politického života města. V letech 1919 až 1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra politické obce Litomyšle. Pod jeho vedením nastal dynamický rozvoj města. Vznikly nové městské čtvrtě, vodovodní sítě a kanalizace, zmodernizovala se budova městské knihovny a čítárny, sirotčince, otevřelo se městské muzeum a obrazárna. Zasloužil se o ustavení Družstva pro stavbu dělnických domků, které po dvě desetiletí vedl. Byl čelným funkcionářem kulturně osvětového a zábavního spolku Beseda, Vzdělávacího sboru Svazu osvětového, Spolku pro okrášlení města Litomyšle a okolí, Muzejního spolku, místního odboru vídeňského spolku Komenský, mladočesky orientovaného politického spolku Občanský klub, předsedou kuratoria městské obrazárny (1931- 1946), členem redakční rady novin Obzor litomyšlský. Společně s manželkou Josefou se výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a studenty.

Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin. Tuto pověst si zasloužil hlavně coby organizátor kulturně osvětových akcí a také četnými projevy, přednáškami a publikační činností. Své čtyři studie publikoval v časopise Od Trstenické stezky, v roce 1937 vydal v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí osvícenci F. E. Welz a dr. F. Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy s kulturně dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé opravené vydání s rozšířenou pasáží o Klácelovi vyšlo v roce 1946 u českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký úspěch měly i knížky Oživené litomyšlské paměti (Litomyšl, 1940) a Litomyšl v dějinách a výtvarném umění (Litomyšl, 1946), Bratrský hejtman, Jan Talafús z Ostrova. Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého šedesátiletého jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst Litomyšle a České Třebové. Když zemřel, byl zpopelněn a popel uložen na litomyšlském hřbitově. Jeho hrob donedávna krášlila bronzová busta od jeho přítele, akademického sochaře Vladimíra Bretschneidera. Dnes toto umělecké dílo zdobí výstavní síň městské obrazárny na litomyšlském zámku.

František <br />Bačkovský

František
Bačkovský

2. 11. 1854 -  29. 11. 1908

František Bačkovský byl významným českým nakladatelem, knihkupcem a spisovatelem. Používal pseudonymy Vlastimil Benátský, J. Procházka, František Černý. 

Po obecné škole v Krucemburku studoval gymnázium v Chrudimi a Německém Brodě. Poté vystudoval filozofii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1878-1891 byl suplujícím středoškolským profesorem na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově Brodě). Pak se rozhodl učitelskou dráhu opustit. V Praze si roku 1899 otevřel knihkupectví s antikvariátem v Žitné ulici. Rozvíjel i nakladatelskou praxi - vydával naučnou literaturu, českou beletrii, knihy pro mládež. Jako podnikatel však příliš úspěšný nebyl.
Byl také spisovatelem, autorem různých prací mluvnických a literárně-historických, které se týkaly zejména doby národního obrození. Aktivně se účastnil diskusí o českém pravopise. Byl zakladatelem a redaktorem literárních časopisů Studentské listy, Literární obzor, České listy, Literární věstník a Novočeský archiv.

Kvůli zdravotním problémům, kdy v důsledku přepracování onemocněl a téměř oslepl, ale také díky obavám z finančního úpadku ukončil 29. listopadu 1908 dobrovolně svůj život skokem do Vltavy. Jeho tělo bylo nalezeno až v únoru 1909 u Kralup. Pohřben je v Chvatěrubech, poblíž místa nálezu.

Josef <br />Nevyjel

Josef
Nevyjel

26. 11. 1912 - 7.5. 1992

Josef Nevyjel se narodil 26. listopadu 1912 v Sedleci. Jeho rodiče měli hospodářství (asi 16 ha). Obecnou školu vychodil v Sedleci, měšťanskou ve Vysokém Mýtě. V letech 1927-1929 navštěvoval Lukařskou školu ve Vysokém Mýtě, v letech 1933-1936 studoval na Zemské vyšší hospodářské škole v Chrudimi. Vojnu odsloužil ve Vyškově, kde se seznámil s Marií Vyškovskou, s kterou se v roce 1939 oženil. Převzal hospodářství po rodičích, v roce 1952 se přihlásil do založeného jednotného zemědělského družstva, avšak ONV ve Vysokém Mýtě jeho členství v JZD neschválilo a došlo k vydědění pozemků, které Nevyjel nepřijal a písemně toto JZD oznámil. 27. března 1953 jel na vlastní pozemek, komunisté na to čekali a tam ho také zatkli. Z pole byl odvezen na národní výbor, kde byl do noci vyslýchán a potom odvezen do vyšetřovací vazby do Vysokého Mýta. Tam byl souzen lidovým soudem. Byl odsouzen na 8 let odnětí svobody, ke ztrátě občanských práv na 15 let, propadnutí celého majetku, k zákazu soukromého hospodaření navždy a zákazu pobytu v kraji. Manželka se prostřednictvím advokáta odvolala ke Krajskému soudu v Pardubicích a trest byl snížen na 6 let. Celý trest si odpykal v jáchymovských a příbramských dolech. Manželka, dcera a babička zůstaly v Sedleci zcela bez prostředků. Babička měla 90 Kč důchodu a na dceru předseda národního výboru odmítl dát přídavky. Dcera se nedostala na žádnou školu, dostala jen jednu možnost - vyučit se soustružnicí. Po odpykání poloviny trestu žádala manželka o podmíněné propuštění, které bylo krajským prokurátorem v Karlových Varech zamítnuto. Josef Nevyjel se domů vrátil po odpykání trestu 27. března 1959 a hned druhý den musel odjet. Jel do Vyškova k rodičům manželky. Z každého zaměstnání byl bezdůvodně propuštěn, všude měl potíže pro své komunistické přesvědčení. Pracoval do vysokého stáří, protože měl nejnižší sazbu důchodu. Jeho dcera vzpomíná: "Otec žil, vlastně nežil, 6 let výkonu trestu a potom až do své smrti byl vyvrhelem tehdejší společnosti. Byl šťastný, že se dožil toho, v co pevně věřil i v těch nejtěžších chvílích života. Věřil, že musí přijít den, kdy nastane toužebně očekávaná svoboda. Listopadové revoluce se sice dožil, ale následující rok v květnu měl mozkovou mrtvici, takže další dění již vnímal částečně, již neměl sílu se ze všech událostí radovat."
Josef Nevyjel byl rehabilitován Okresním soudem Ústí nad Orlicí 23. ledna 1991.
Josef Nevyjel zemřel 7. května 1992.