Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Šlezinger

Alois
Šlezinger

Narodil se 19. 10. 1806 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 314 (dnešní Lukesova ul.). Vyučil se tkalcem a odešel do světa na zkušenou. Vrátil se roku 1829. Postupně si zřídil sklady s rukodělnými tkaninami v Praze a Kutné Hoře. Stal se prvním exportérem ústeckých rukodělných tkanin. Při návštěvách v Praze a Kutné Hoře se seznámil s českými buditeli a vlastenci. Stal se členem tajných revolučních spolků, K. H. Borovskému pomáhal v Praze a po českém venkově šířit jeho tisk. Aktivně se zapojoval do revolučních událostí roku 1848. Byl zatčen a vězněn. I po propuštění stále pod policejním dohledem. V roce 1856 se i s rodinou vystěhoval do Spojených států, kde v Nebrasce farmařil. Své vzpomínky a zážitky postupně vydával v krajánském časopise "Amerikán" v Chicagu. Jimi se inspiroval spisovatel Otto Janka při psaní knihy "Jsem Sioux!" (Albatros, 1964). Některé vzpomínky lze najít i v knize A. Branalda "Hrdinové všedních dnů". Zemřel v Denveru v USA 24. 2. 1893 a byl pochován na tamním hřbitově.

Josef <br />Švenk

Josef
Švenk

Narodil se v dnešní Brožíkově ulici čp. 741 v České Třebové. Jeho otec Antonín Švenk byl natěračem na dráze. Josef se po základní škole vyučil lakýrníkem u firmy František Jankovský v České Třebové. Během učení také absolvoval Živnostenskou pokračovací školu. Když jeho rodiče předčasně zemřeli, musel od svých čtrnácti let manuálně pracovat. Postupně byl zaměstnán u firmy Jankovský, v továrně na karoserie J. Sodomka ve Vysokém Mýtě, u fy Josef Štarman, chladící přístroje v České Třebové a na Správě dílen ČSD.

Od mládí miloval hudbu. Ovládal několik nástrojů, s místními kapelami hrál při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na tehdejším pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také vystudoval pražskou konzervatoř (AMU) u prof. Emanuela Kouckého. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě.

V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru Slovenského národního divadla. Na doporučení  prof. Kouckého, ale nakonec nastoupil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii, aby zde zůstal ve funkci vedoucího skupiny až do roku 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů.

Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana 16. ledna 1964 v našem městě. V České Třebové naposledy účinkoval 27. května 1976 a do kroniky pořadatelům tehdy napsal slova, o kterých jistě netušil, že v ní jsou jeho slova poslední. Svědčí o tom, že i až do své smrti zůstal Třebovákem. „Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v tak malém městě, ale s tak velkou kulturní tradicí a čilým muzikanstským životem, s takovým a tak výborně vedeným orchestrem, jako je Orchestrální sdružení Smetana. Těším se, že v dohledné době opět přijdu mezi Vás a budu zase jedním z Vás. V upomínku na koncert, na který nikdy v životě nezapomenu…“

Josef  Švenk měl po odchodu z Bratislavy slíbené místo na LŠU v České Třebové. Na jeho přítomnost se těšili i v Orchestrálním sdružení Smetana. Bohužel, vše dopadlo jinak. Zemřel náhle (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka. Po obřadu byl uložen do rodinné hrobky.

Vilém <br />Brázda

Vilém
Brázda

Jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy.
Mladý Vilém začal studovat reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU v Praze (profesor Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři Boucher, Bourdelle).

Po studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u gymnázia). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze? Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nestihl naplnit. Zemřel nečekaně při nedělním koupání ve Štěchovicích. Pohřben je na olšanském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Ladislav <br />Lochman

Ladislav
Lochman

15.1. 1898 - 9.4. 1943

Narodil se 15. 1. 1898 v Horním Třešňovci u Lanškrouna. Do Ústí nad Orlicí přišel v r. 1922 a v tkalcovské škole začal navštěvovat večerní kurzy. Pracoval u firem Jan Hernych a syn, Antonín Brožek, Bedřich Pollak v Hylvátech. Byl členem organizace ÚVOD a spojkou mezi organizací odboje a KSČ. Dne 25. 7. 1941 zatčen gestapem, vězněn v Pardubicích, Terezíně, Drážďanech, Budišíně a Berlíně. Souzen společně ve skupině s ústeckými občany Josefem Kovářem a Aloisem Blaškou. 26. 11. 1942 v Drážďanech odsouzen k trestu smrti, nakrátko dostal milost, ale 9. 4. 1943 ve věznici Plötzensee popraven. Věnoval se také hudbě - založil Klub citeristů, vyučoval a zkoušel komponovat. Jeho jméno nese jedna z ulic města Ústí nad Orlicí a je uvedeno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

Adolf <br />Štěpánek

Adolf
Štěpánek

9.1. 1881 -  17.3. 1969

Fotograf. Pan Adolf Štěpánek se narodil v Hluboké nad Vltavou jako třináctý ze čtrnácti dětí. Po školní docházce se vyučil a v roce 1898 složil ve Vídni fotografické zkoušky. Několik let pracoval ve Vídni, zde se také 21.11.1904 oženil s Růženou Voglovou. V roce 1905 převzal fotografickou živnost po bratrovi v Jincích a zároveň se stal členem Zemského svazu českých fotografů a společenstva veškerých živností v Jincích. Na základě inzerátu s nabídkou místa fotografa se v roce 1908 s rodinou přestěhoval do Chotěboře. Zde byl také potvrzen členem českých fotografů. V rodině byly čtyři děti, ale dospělosti se dožily jenom dvě, Zdeněk a Věra.

Adol Štěpánek byl od roku 1908 členem sokolské obce - Tělocvičné jednoty sokolské. V třicátých letech byl členem sportovního klubu Chotěboř. Cvičil do pozdního věku, když mu bylo osmdesát let nebyl pro něho problém udělat stojku. Měl rád dlouhé procházky, od roku 1912 byl činným členem Klubu českých turistů. Za první světové války působil jako fotograf a díky tomu se zachovaly fotografie z válečného zázemí z různých zemí.

Po válce byl velkým obdivovatelem T. G. Masaryka. V roce 1926 se společně se svou ženou spřátelili se senátorkou pro část kraje Vysočina F. F. Plamínkovou, která spoluzakládala ženskou pracovní komisi v Chotěboři a velmi často za ČSNS do této oblasti dojížděla a navštěvovala okolní města a vesnice, aby poznala místní lidi a jejich život. Adolf ji někdy doprovázel a tak jako senátorka, podporoval dle svých možností obvzláště rodiny padlých vojáků.

Od roku 1924 až do roku 1933 byl v městském později obecním zastupitelstvu Chotěboře za stranu československých socialistů, která od roku 1926 přijala název Československá strana národně socialistická. Zabýval se především otázkami sociálními, všeobecným volebním právem, vystupoval proti antisemitským pověrám a předsudkům. Pro své názory a hlavě v boji proti nespravedlnosti a za pravdu musel často čelit častým útokům některých lidí. V roce 1933 byl obecním zastupitelstvem zvolen 1. náměstkem starosty.

Byl také členem místní školní rady a v roce 1925 složil přísahu při příležitosti ustanovení soudním znalcem pro obor fotografický u krajského soudu.

V květnových dnech roku 1945 byl členem revolučního národního výboru, který v té době řešil např. pohřby padlých obětí v květnovém povstání na Chotěbořsku, stravování raněných, zásobování obyvatelstva ve městě, kapitulaci Němců a další záležitosti obsažené ve vydaném prohlášení NV občanům.

Začátkem padesátých let mu byla živnost odebrána, a tak začal pracovat v Družstvu Fotografia Pardubice s pobočkou v Chotěboři až do svých 78 let.

Adolf Štěpánek byl velmi pracovitý, hodně také četl a tím se neustále vzdělával. Byl vemi pokrokový, zajímal se stále o nové věci. Vážil si každého člověka bez ohledu na to, jaké má zaměstnání, jaké náboženské vyznání nebo příslušnost k politické straně a v tomto duchu vychovával i své děti a vnoučata.

Jaroslav <br />Tušla

Jaroslav
Tušla

12.1. 1912 -  13. 12. 1997

Narodil se 12. 1. 1912 v Českých Libchavách v rodině učitele Adolfa Tušly. Vystudoval reálku v České Třebové a učitelský ústav v Litomyšli. Poté učil na obecných školách v okolí Lanškrouna. Od r. 1937 učitelem na měšťanské škole ve Výprachticích, v letech 1943-73 ředitelem. Ve Výprachticích kulturně i společensky činný, člen divadelního kroužku, TJ Sokola i volejbalového družstva, uznávaný řečník. Za války totálně nasazen na zákopové práce v Horním Slezsku. Od r. 1960 konzervátorem státní péče a ochrany přírody, od r. 1963 členem Československé botanické společnosti při ČSAV. Zabýval se květenou Lanškrounska, Žamberecka, Ústeckoorlicka a Králického Sněžníku. Část svého herbáře věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Zajímal se o historii a kulturu regionu. Ochranu přírody popularizoval v denním tisku, nejvíce v Jiskře Orlicka. Publikoval ve Zpravodaji ČSBS, v Listech Orlického muzea a v Časopise československých houbařů. Po založení Českého svazu ochránců přírody dva roky tajemníkem okresního výboru a r. 1987 oceněn Čestným uznáním. Na konci života shromáždil rozsáhlou sbírku více než 1200 druhů mechorostů a játrovek, které věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Po odchodu na odpočinek se odstěhoval do Ústí nad Orlicí, kde 13. 12. 1997 také zemřel.