Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Chalupa

Václav
Chalupa

Člověk milující dřevo, divadelník, muzikant, básník, pozitivní člověk.
Narodil se v Jilemnici, okres Semily, v Krkonoších. Krátce po narození se rodina přestěhovala do Chotěboře. Zde prožil dětství a absolvoval základní školu (Buttulovu).
Na střední školu odešel do Pardubic, kde studoval střední odborné učiliště chemické. Výučním listem ukončil 3,5letý obor a začal pracovat jako provozní chemik v provozu výroba kyseliny v Semtíně. Pardubice byly pro něho velice osvobozující; v této době začíná hrát na kytaru a pokouší se psát texty. Začíná působit v rockové skupině s názvem CTO. Zde prožívá velmi šťastné období, až do chvíle, kdy se přihlásila vojenská správa. V té době se kapela rozpadá. Na jaře roku 1983 nastupuje základní vojenskou službu, během ní pokračuje v psaní textů a vlastních písní. Svoji tvorbu z té doby charakterizuje jako folk.
V roce 1987 se oženil a začal budovat vlastní bydlení a po roce 1989 i vlastní firmu. Stal se otcem dcery a syna. Přibližně v roce 1995 se začal věnovat výrobě a opravě hudebních nástrojů. Asi v roce 2000 nastoupil do divadelního spolku SCHOD, v roce 2006 přerušil z rodinných důvodů své členství. Po smrti vedoucí spolku Ivany Kozubové se k divadlu vrátil a v tomto období napsal svou první sbírku básní, která ho přivedla k členství ve Východočeské obci spisovatelů. Na podzim roku 2010 založil undergroundovou skupinu "Dobrý trenky".
V roce 2012 se rozvedl a nyní žije se svou novou partnerkou v obci Hájek nedaleko Chotěboře. Založili spolu divadelní soubor s názvem DIK, pod jehož hlavičkou spolu napsali dva scénáře scénického čtení pro děti. Aktivně spolupracuje s chotěbořskou knihovnou.

Martin <br />Potáček

Martin
Potáček

Po základní škole v Moravské Třebové vystudoval ve Svitavách čtyřletý obor s maturitou - obráběč kovů. 

 

Základní vojenskou službu vykonával v Kroměříži po dobu 15 měsíců, tam hrál divizi. Další 3 měsíce vojny strávil v Ostravě, kde hrál za Baník Ostrava B.

 

Potom hrál půl roku za Jablonec nad Nisou a hostoval v Xaverově v 2. lize. Tam si zranil kotník a neprodloužili mu smlouvu. Léčil se v Moravské Třebové a po uzdravení hrál dva roky divizi ve Svitavách a Mohelnici. Dále hrál tři roky za 3. ligu v Uničově, rok v 1. lize za Sigmu Olomouc. Tam si zranil třísla a tři měsíce se léčil. Po ukončení léčby se vrátil zpět do Uničova na další 2-3 roky. 

 

Celkem 5 let hrál nižší soutěž v Rakousku ve 4 různých městech, například v Heidenreichstein, v Litschau...

 

Po návratu do ČR hrál za Moravskou Třebovou, Dubicko, Červenku, Kunčinu a Litomyšl. 

 

Po ukončení sportovní kariéry pracuje jako řidič kamionu. Je svobodný a bezdětný. 

 

V současnosti stále aktivně hraje fotbal za rodnou Moravskou Třebovou v kategorii Muži B i C. Kariéru plánuje ukončit zápasem za A. 

Aleš <br />Lamr

Aleš
Lamr

Aleš Lamr se narodil 12. června 1943 v Olomouci v rodině usazené po několik generací v Litovli. Pochází z rodu kamnářů a keramiků – někteří z nich jsou v tomto oboru činní dodnes. V letech 1960 – 64 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, oddělení prostorového výtvarnictví u prof. J. A. Šálka. V letech 1964-66 mohl v době vojenské služby pracovat jako výtvarník. Krátce pracoval také na Barrandově u filmu jako asistent režie. Od roku 1968 byl registrován v tehdejším SČVU, nyní v Unii výtvarných umělců jako volný výtvarník. Se svou ženou, textilní výtvarnicí, Blankou Lamrovou roz. Grebeňovou má tři syny. Ve stopách otce se vydali dva z nich. Hanuš (1978), který se stal známým pražským šperkařem, a nejmladší Jan (1983) věnující se grafickému designu.

Aleš Lamr je činný jako grafik, sochař a keramik a realizoval řadu významných prací v architektuře. Tvorba z šedesátých let představuje malířův hold něčemu tajemnému, tomu, co celý náš svět a malého člověka v něm, přesahuje. Je to období barevné ornamentiky. S těmito silami komunikuje s humorem i satirou prostřednictvím člověku blízkých figurálních výjevů, ale také výtvarnými abstrahovanými formami. Každopádně tak vyjadřuje svobodu umělce vůči vnímané skutečnosti. Zužitkovává také svůj pobyt v Americe a tamější styl vyprávěcího žánru komiksových seriálů. Obrazové cykly i jednotlivé obrazy doplňuje vtipnými komentáři a názvy. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou ve znamení groteskní podoby nové figurace. V tehdejší politicky pochmurné době do svých obrazů vnáší barvy a radost z volného prostoru v souladu se svým heslem: duch vane, kam chce.  Po celá 70. léta pracoval střídavě v rodné keramické dílně v Litovli a ve svém ateliéru na Malé Straně v Praze. V Potštejně podnikal společné akce s výtvarníkem Janem Steklíkem. Další cesta umělcových obrazů se projevuje jednak vzrůstající mírou abstrakce, ale také jeho směřováním k určitým symbolickým tvarům, ve kterých se odráží jistá nadčasová povaha duchovních hodnot. Zároveň je v jeho obrazech čím dále více patrná autorova osobní víra, která se odráží potřebu umělcova splynutí s mystérii duchovního poselství. Umělec ztvárňuje geometrické i chaotické tvary – stavební prvky samotného univerza. Zároveň však v cyklu Ženy vzdává hold ženám, ženskému tělu, jeho kráse a dynamice.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Drobný

Václav
Drobný

27.1. 1916 -  18.8. 1983

Václav Drobný pocházel ze zemědělské rodiny. V roce 1948 se oženil a převzal hospodářství. 15. ledna 1950 byl pěti muži odvlečen k výslechu do Pardubic, pak do Chrudimi a následně na Pankrác do Prahy. Odsouzen byl za pomáhání k velezradě 11. a 12. září 1951 Státním soudem v Praze a 17. listopadu 1951 Nejvyšším soudem v Praze k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Po odsouzení byl odvezen na Bory u Plzně a odtud do Jáchymova do uranových dolů. Zde byl až do října 1956, kdy byl podmínečně propuštěn.

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 9. srpna 1990.

Jan <br />Jílek

Jan
Jílek

3.1. 1914 -  17. 10. 1955

Jan Jílek se narodil v zemědělské rodině v Cerekvici nad Loučnou. V roce 1943 se oženil a převzal po rodičích zemědělskou usedlost o 30 hektarech. V roce 1950 bylo v Cerekvici nad Loučnou založeno JZD třetího typu. Vinou nereálně vysokým dodávkám potravin a zemědělských komodit, které se neustále zvyšovaly, byl rodina donucena do zmíněného JZD vstoupit. 3. února 1955 byljan Jílek zatčen a 13. června 1955 Lidovým soudem v Litomyšli odsouzen za sabotáž k 5 letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Trest vykonával ve Rtyni v Podkrkonoší ve velice tvrdých podmínkách. Nemocný, s těžkou srdeční vadou byl nucen fárat v hnědouhelných dolech. Dne 17. října 1955 ve svých 41 letech umírá na srdeční infarkt.
Jan Jílek byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 13. října 1990.

Karel <br />Ninger

Karel
Ninger

12.1. 1827 - 5.7. 1913

Karel Ninger se narodil v rodině obuvníka v čp. 109 na Sádkách v Chotěboři. Gymnázium studoval v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským. Studoval filosofii v Praze, později bohosloví v Hradci Králové, ale toto studium nedokončil. Vrátil se do Prahy. Zde pracoval v redakci Národních novin. Pro neshody s rakouskými úřady odešel do Písku, kde působil jako profesor na gymnáziu.
Byl spoluredaktorem periodika jihozápadních Čech"Poutníka od Otavy". Přispíval do Riegrova Naučného slovníku. Profesor píseckého gymnázia, vlastenec, historik a spisovatel.
Narodil se v Chotěboři jako syn Vavřince (Laurentiuse) Ningra mistra ševcovského, a jeho manželky Anny, rodem Kratochvílové, v domku U Serafínků, v čp. 109. V opisu z matriční knihy narozených je uveden pod jménem Carolus. Karel začal chodit do školy, do dvoutřídní triviálky chotěbořské, kam chodili společně děvčata i chlapci. Mateřskému jazyku se vyučování moc nevěnovalo s doporučením řídit se příkladem dobrých spisovatelů. Čiperného Karla si oblíbil farář Pábíček a přemluvil bratry, aby ho dali na studia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Na gymnázium nastoupil v roce 1839. 
Po ukončení šestitřídního gymnázia v Německém Brodě, na podzim 1845, nastoupil Karel Ninger na přípravnou školu dvouletou s názvem „filosofie“ do Prahy, která připravovala k vyšším fakultám. Po ukončení studií v Praze nastoupil do teologického semináře v Hradci Králové. V semináři byla čeština předmětem závažným a nemálo podporovaným nadací knihovníka Jana Nepomuka Teichla, jenž této nadaci odkázal 8 000 zlatých tak, aby bylo 250 zlatých vypláceno učiteli české mluvnice a literatury.
Po necelých dvou letech Karel Ninger zjistil, že netouží být teologem, ale dějiny ho zajímaly. Kontaktoval Havlíčka a ten mu přislíbil práci v Národních novinách.
Po jejich zastavení byl nucen s velikým úsilím dokončit gymnazijní profesuru, aby se měl jak živit. Štěstí se na něho usmálo v podobě suplentury na píseckém gymnasiu, kam odjel v pátek 26. února 1852. Zpočátku se věnoval pouze výuce, ale postupem času věnoval svou pozornost i věcem veřejným.
Sdružoval kolem sebe vlastence a podařilo se jim, že celá správa městská přešla do 90rukou českých a byly zřizovány české školy. Velký zlom přinesl rok 1869, kdy při volbách do českého sněmu podporoval Ninger českého kandidáta (v tehdejší době se volilo veřejně). Od té doby měl na škole problémy, které vyústily až k zhoršení zdravotního stavu. Požádal tedy o penzionování a k 1. červenci 1871 odešel do výslužby.
I potom se rád scházel se svými přáteli, velmi rád a poutavě vyprávěl. Líčil spletité příběhy často okořeněné peprnými vtipy. Byl jmenován čestným občanem města Písku.
V Chotěboři byla 5. července 1933 odhalena pamětní deska na jeho rodném domě.
Okresní úřad v Chotěboři schválil dne 9. února 1934 přejmenování ulice Zahradnické na Ningerovu.