Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vladimír <br />Medlík

Vladimír
Medlík

Kulturní pracovník, regionální historik. Pracoval jako vedoucí chotěbořské Městské knihovny, později přešel do městské osvětové besedy. Řídil Vesnické noviny. Spolupracoval s Městským muzeem v Chotěboři. Své příspěvky vydával v Chotěbořském zpravodaji, Listech Městského muzea, Klubových listech vlastivědného klubu.
Narodil se v Diviakach v okresu Turčanský Sv. Martin na Slovensku. Do funkce ředitele městské knihovny nastoupil po Aloisi Kučerovi v červenci 1960. Uspořádal knižní fond, rozdělil ho do dětského oddělení a oddělení pro dospělé.
Sestavil asi první katalogy po válce, a to autorský a názvový. Už během své činnosti v knihovně pořádal výstavy obrazů a zval výtvarníky do Chotěboře. Od 1. března 1964 do 15. června 1969, se stal správcem Osvětové besedy v Chotěboři.
Organizoval výstavy, zval do Chotěboře i hudebníky a divadelníky. V Chotěboři tehdy v divadelních představeních vystoupili například Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Petr Kostka, Nataša Gollová, Lubomír Lipský. Pozval do Chotěboře také významné hudebníky, mimo jiné pěvce Viléma Přibyla, klavíristku Jindru Kramperovou, Foersterovo trio, violoncellistu Pravoslava Sádla-Páva, varhaníka Milana Šlechtu, flétnistu Václava Žilku a jiných interpretů. Kuriozitou bylo vystoupení německé skupiny Ratles, která hostovala tehdy jen v Praze, Bratislavě a v Chotěboři.
Stýkal se s mnoha výtvarníky z východních Čech i z Prahy. Uspořádal výstavu např.
Cyrila Boudy, významného grafika a ilustrátora, jeho syna grafika Jiřího Boudy a jeho ženy Jany Boudové, grafiků Jana Rambouška, Bohuslava Knoblocha, Josefa Sasky, malířů Oldřicha Karla, Františka Volfa, Františka Škrabánka, Dvořákových z Kameniček, Miloše Pečinky a jiných. Mnozí z nich vytvořili grafiky i obrazy s tématem Chotěboře.
Podílel se také na uspořádání první poválečné výstavy libického rodáka Jiřího Horníka a vybudování pomníku Ignáta Herrmanna v Chotěboři od sochaře Karla Opatrného.Zajímal se vždy o život ve městě i celé společnosti.
Shromažďoval materiály k dějinám života v Chotěboři i vzpomínky jejích občanů, např. na zaniklé živnosti apod. Připravil s dalšími spolupracovníky stručného vlastivědného průvodce s názvem Chotěboř a okolí. Byl členem Vlastivědného klubu Městského muzea v Chotěboři i Klubu přátel literatury, v jehož sborníku též publikoval.

Vilém <br />Balcar

Vilém
Balcar

Od mládí až do odchodu do důchodu pracoval jako topič lokomotiv ČSD. Lyžování, především běhu se věnoval od svých dvaceti let ve vojenské službě. Aktivně závodil do svých 40 let. Se závodní činností skončil po roce 1950. Současník a velký soupeř známých třebovských běžců bratrů Hájkových a M. Pakosty. V této sestavě v roce 1940 vybojoval na VII. ročníku přeboru ČOS lyžařských štafet čestné III. místo (Přebor se konal v České Třebovské). Vilém Blacar byl několikanásobný přeborník kraje v běhu na 18 km. 

Arnošt <br />Staněk

Arnošt
Staněk

Sloužil v RAF ve 310. peruti. 22. září havaroval při pokusu o nouzové přistání na mořskou hladinu, Spitfire AR495 (NN-T). Adoptivní syn letce Aloise Vrecla.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Marie <br />Rollerová

Marie
Rollerová

26.9. 1897 - 8.1. 1955

Narodila se jako první dítě ředitele kůru Petra Kociana v domě u Korábů na Velkých Hamrech. Byla středoškolskou profesorkou, prozaičkou, ale také dramatičkou. Velký vliv na ni měli bratranci Jaroslav (houslista) a Quido (sochař). Vystudovala gymnázium Minerva v Praze, kde byla podporována strýcem spisovatelem Josefem Svátkem. Filozofickou fakultu nedokončila, věnovala se rodině. Její první literární pokusy byly spjaty s Prahou.Tématicky čerpala z prostředí domova, života drobných ústeckých obchodníků či řemeslníků. Psala povídky s náměty z historie města i pokusy o dramata. S hrou Soukeníci se divadelní soubor Vicena zúčastnil Jiráskova Hronova roku 1940. Nejcennější jsou dnes črty a fejetony, postihující kulturní a nejenom kulturní život města v průběhu několika desetiletí. Výbor z díla byl v roce 1978 vydán ve svazku Zpěv mého domova.

Marie Rollerová zemřela v Ústí nad Orlicí 8. ledna 1955 a je pochována na ústeckém hřbitově.

Při příležitosti 100. výročí narození byla umístěna pamětní deska na jejím rodném domě.

Jaroslav <br />Tschöpa

Jaroslav
Tschöpa

19.9. 1932 - 6.5. 2003

Životní osudy Jaroslava Tschöpy zásadně poznamenala II. světová válka a skutečnost, že vyrůstal v rodině, kde matka byla Češka, ale otec byl německé národnosti. I když se doma mluvilo česky, musel kvůli svému původu čelit útokům bývalých kamarádů a často zůstával osamocen. Ještě více než dvacet let po skončení války se nesměl otec do Československa vrátit, takže v době, kdy by ho nejvíce potřeboval, se musel spolehnout jen sám na sebe. Také jeho volba profese byla poznamenána původem jeho otce a nemohl si obor studia vybrat svobodně. Vyučil se malířem - lakýrníkem u pana Straky v Letohradě. Teprve po absolvování základní vojenské služby se mu nakonec podařilo začít studovat obor, ke kterému měl nejblíže. Rozhodl se pro Umělecko – průmyslovou školu v Uherském Hradišti. Úspěšně vykonanými talentovými zkouškami jednoznačně přesvědčil komisi o svém výtvarném nadání a byl přijat v oboru tvarování strojů a nástrojů. Studoval pod odborným vedením profesora Kováře. Po dokončení studia byl zaměstnán v konstrukční kanceláři ve firmě OEZ v Letohradě. V 70. letech se mu naskytla možnost přejít k práci pro Charitu Praha, která měla svůj závod v nedalekém Jablonném nad Orlicí. Tady se mohl věnovat malbě obrazů se sakrální tématikou a získal větší prostor pro vlastní tvorbu. Maloval rovněž drobnější květinová i mořská zátiší, portréty, ale také velká plátna, na nichž vynikla majestátní krása krajiny Orlických hor. Častý zdroj inspirace nacházel v ideální harmonii přírody. 

Od počátku 90. let začal pravidelně vystavovat své práce se skupinou výtvarníků ze Žamberku a okolí. Bylo to především s Jaroslavem Kerschbaumem, Vladimírem Zejdou, Oldřichem Kotyzou, Antonínem Hlaváčkem a Pavlem Halbrštátem. Postupně se stala neodmyslitelnou součástí jeho života účast na výtvarných salonech, plenérech a výstavách. V roce 1987 a 1988 měl samostatné výstavy v Domě kultury v Letohradě a také v Kunvaldu, Žamberku i Jablonném nad Orlicí. V roce 1989 získal členství v Unii výtvarných umělců.

Jako absolvent oboru tvarování měl velice blízko k vytváření trojrozměrných objektů a byly mu svěřovány zakázky, které vytvářejí trvalou výtvarnou výzdobu významných budov v regionu. Portrétní reliéfy vytvořil pro Masarykovu školu v Kunvaldě, pro Komenského školu v Letohradě a Divišovo divadlo v Žamberku. Byl pověřen realizací bronzové plastiky Ikara pro německý Senftenberg.

Po roce 1990 se prezentoval nejenom v blízkém okolí, ale také v Hradci Králové a Praze a byl stále častěji zván k výstavám v zahraničí – jeho práce si mohli prohlédnout ve švýcarském Hausenu, německém Régensburku, Norimberku a Mnichově. Účastnil se malířských plenérů v partnerských městech – v rakouském i německém Senftenberku a získal zde mnoho dobrých přátel a ocenění. V roce 1996 mu byla udělena Cena za výtvarné umění a architekturu, které si velmi cenil.

Od počátku 90. let se ve své tvorbě znovu vracel k otázce násilného odsunu Němců. Proto vznikají v jeho tvorbě monumentální křížové cesty jako symboly utrpení lidí násilně vyhnaných ze svých domovů. Toto téma zpracoval ve svém filmovém dokumentu Odkud jsi a kam jdeš také režisér Milan Maryška, pro kterého byl Letohrad po mnoho let domovem. V díle Jaroslava Tschöpy je velmi patrná úcta k hodnotám. Na jedné straně ho fascinovala dokonalá krása přírody, ale neméně také velkolepé stavby. V našem regionu považoval za architektonický skvost barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie Giovanni Baptisty Alliprandiho v Neratově, mnohokrát ho ve svém díle ztvárnil.Upoutalo ho nejen jeho plasticky členěné průčelí, ale jako dílo lidského ducha vytvořené lidskou rukou. Bolestně prožíval jeho nikdy nepotrestanou devastaci, ke které došlo poslední dny války. Svou originalitou a pompézností ho přitahoval také Chrám smíření v Barceloně – Sagráda familia stavitele Antónia Gaudiho. Obdivoval nekonvenční přístup k celé stavbě, která měla mít celkem 18 věží. Gaudí tuto stavbu vytvářel jako “poslední velkou svatyni křesťanství.“

V roce 2002 Jaroslav Tschöpa vážně onemocněl, po několika náročných operacích se zdálo, že se znovu vrací k malování a do života, jeho výtvarná a životní dráha však byla v květnu roku 2003 ukončena.

František  <br />Vicena

František
Vicena

3.9. 1846 -  23.7. 1919

Narodil se 3. 9. 1846 v čp. 171 Hynkovi a Pavle Vicenovým. Po odchodu rodičů k divadlu vychován babičkou. Po maturitě se zapsal do semináře, ale na radu Jana Nerudy přešel na medicínu, promován 31. 5. 1873. Do r. 1889 vrchnostenským lékařem v Kostelci nad Černými lesy. Po návratu do rodného města 29. 6. 1889 pracoval v městské správě, v letech 1897-1919 starostou. Jeho zásluhou založen nový městský hřbitov, zřízen vodovod, dobudována tkalcovská škola. Vznikla i městská elektrárna, nové chodníky a kanalizace. Aktivní člen různých spolků (Sokolská jednota, Okrašlovací spolek, Cecilská hudební jednota), důraz kladl na vzdělávací činnost. Zemřel 23. 7. 1919 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.