Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Ninger

Karel
Ninger

Karel Ninger se narodil v rodině obuvníka v čp. 109 na Sádkách v Chotěboři. Gymnázium studoval v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským. Studoval filosofii v Praze, později bohosloví v Hradci Králové, ale toto studium nedokončil. Vrátil se do Prahy. Zde pracoval v redakci Národních novin. Pro neshody s rakouskými úřady odešel do Písku, kde působil jako profesor na gymnáziu.
Byl spoluredaktorem periodika jihozápadních Čech"Poutníka od Otavy". Přispíval do Riegrova Naučného slovníku. Profesor píseckého gymnázia, vlastenec, historik a spisovatel.
Narodil se v Chotěboři jako syn Vavřince (Laurentiuse) Ningra mistra ševcovského, a jeho manželky Anny, rodem Kratochvílové, v domku U Serafínků, v čp. 109. V opisu z matriční knihy narozených je uveden pod jménem Carolus. Karel začal chodit do školy, do dvoutřídní triviálky chotěbořské, kam chodili společně děvčata i chlapci. Mateřskému jazyku se vyučování moc nevěnovalo s doporučením řídit se příkladem dobrých spisovatelů. Čiperného Karla si oblíbil farář Pábíček a přemluvil bratry, aby ho dali na studia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Na gymnázium nastoupil v roce 1839. 
Po ukončení šestitřídního gymnázia v Německém Brodě, na podzim 1845, nastoupil Karel Ninger na přípravnou školu dvouletou s názvem „filosofie“ do Prahy, která připravovala k vyšším fakultám. Po ukončení studií v Praze nastoupil do teologického semináře v Hradci Králové. V semináři byla čeština předmětem závažným a nemálo podporovaným nadací knihovníka Jana Nepomuka Teichla, jenž této nadaci odkázal 8 000 zlatých tak, aby bylo 250 zlatých vypláceno učiteli české mluvnice a literatury.
Po necelých dvou letech Karel Ninger zjistil, že netouží být teologem, ale dějiny ho zajímaly. Kontaktoval Havlíčka a ten mu přislíbil práci v Národních novinách.
Po jejich zastavení byl nucen s velikým úsilím dokončit gymnazijní profesuru, aby se měl jak živit. Štěstí se na něho usmálo v podobě suplentury na píseckém gymnasiu, kam odjel v pátek 26. února 1852. Zpočátku se věnoval pouze výuce, ale postupem času věnoval svou pozornost i věcem veřejným.
Sdružoval kolem sebe vlastence a podařilo se jim, že celá správa městská přešla do 90rukou českých a byly zřizovány české školy. Velký zlom přinesl rok 1869, kdy při volbách do českého sněmu podporoval Ninger českého kandidáta (v tehdejší době se volilo veřejně). Od té doby měl na škole problémy, které vyústily až k zhoršení zdravotního stavu. Požádal tedy o penzionování a k 1. červenci 1871 odešel do výslužby.
I potom se rád scházel se svými přáteli, velmi rád a poutavě vyprávěl. Líčil spletité příběhy často okořeněné peprnými vtipy. Byl jmenován čestným občanem města Písku.
V Chotěboři byla 5. července 1933 odhalena pamětní deska na jeho rodném domě.
Okresní úřad v Chotěboři schválil dne 9. února 1934 přejmenování ulice Zahradnické na Ningerovu.

Pavel <br />Fiala

Pavel
Fiala

Spisovatel, vodák, milovník historie, kultury, přírody, koní a psů, fanoušek SK Slavia Praha a Everton FC. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou. Vyrůstal v dělnické rodině jako starší ze dvou bratrů. Ve svém rodišti navštěvoval základní devítiletou školu i lidovou školu umění. V roce 1982 maturoval na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové a po dvouleté prezenční vojenské službě na Slovensku pracoval jako výpravčí vlaků na Královéhradecku a Liberecku. Od roku 1991 do roku 2019 byl příslušníkem Policie České republiky. V Chotěboři žije od června roku 1992. V současné době se plně věnuje svým kulturním zájmům. Mimo jiných aktivit byl v letech 2001-2008 předsedou občanského sdružení Smíšený pěvecký sbor Doubravan Chotěboř. Přišel s myšlenkou rekonstrukce objektu staré radnice, v níž sídlí chotěbořská ZUŠ, kterou se podařilo prosadit. Osobně přispěl ke vzniku přátelských kontaktů mezi občany měst Chotěboře a Tiszafüredu, které později vyústily v podpisy partnerských smluv mezi nimi. Je členem Spolku pro obnovu varhan v kostele sv. Jakuba Většího v Chotěboři, členem Spolku přátel železnice v Chotěboři a členem českého Klubu autorů literatury faktu (KALF). Do měsíčníku Chotěbořské
ECHO mimo jiného přispíval pravidelně v letech 2004 a 2005 seriálem rozhovorů Potkáváme se. Od roku 2010 píše verše, ze kterých k vydání vybral svoji první sbírku. Knížka Dva tucty, připravená k vydání péčí Luboše Drtiny, renomovaného grafika a typografa, vyšla v Havlíčkově Brodě v lednu 2015 vlastním nákladem autora. V Nakladatelství Lenky Gotthardové vyšly jeho knihy Mistr opratí Jiří Kocman – biografie legendy československého sportovního vozatajství (2017) za kterou byl autor oceněn Chlumeckou literární cenou Jaroslava Golla, a Obloukem k vítězství – vzpomínky legendární československé žokejky, vítězky Československého derby 1972, paní Miloslavy Hermansdorferové Schulzové (2018). V roce 2019 vyšla nákladem FK
Chlumec n. C. jeho kniha Chlumecká jedenáctka, aneb 100 let fotbalu v Chlumci nad Cidlinou (ve spoluautorství s Vladanem Kárníkem). Od roku 2017 spolupracuje s Knihovnou Ignáta Herrmanna v Chotěboři na svém pořadu Fialové podkroví, kam zve známé osobnosti.

Jiří  <br />Mráz

Jiří
Mráz

Jiří Mráz se narodil jako jedno ze tří dětí ing. Jaroslava Mráze majitele továrny na chladírenské stroje a opravy lokomotiv. V této továrně byla později zahájena i výroba letadel. V roce 1939 poslal otec Jiřího a jeho sestru ke známým do Anglie. Jiří Mráz vystudoval v Londýně technickou univerzitu a zároveň se přihlásil k leteckému výcviku.    V roce 1942 požádal o přijetí do RAF, ale pro oční vadu nebyl přijat. Po dokončení studií v roce 1943 nastoupil do čs. armády, absolvoval základní výcvik a na začátku roku 1944 se dostává k 310. stíhací peruti jako mechanik. Se svojí jednotkou se pak vylodil v Normandii. Po skončení Bitvy v Ardenách se vrací do Anglie a nastupuje do důstojnické výcvikové školy a meteorologického kurzu. Po jeho absolvování pracuje na stanici RAF u Chichesteru.
Do Československa se vrátil v srpnu 1945. Jeho rodina však už tady zažívala těžké časy. Mrázovy továrny byly v květnu 1945 zkonfiskovány a přešly pod národní správu, otec Jaroslav Mráz byl krátce vězněn a rodina přišla o všechen majetek. Jiří Mráz zvažoval odchod zpět do Anglie, ale kvůli rodině se nechal převelet k československému letectvu a sloužil u meteorologické služby v Praze. V dubnu 1946 byl demobilizován a pomáhal otci, který byl ustanoven správcem bývalé textilní továrny v Loučné u Hrádku nad Nisou.
Po únoru 1948 byla znárodněna i tato továrna a otec Mráz znovu uvězněn. Jiří Mráz s manželkou odchází do Bratislavy, kde jsou však v roce 1952 úředně vystěhováni z bytu. Jiří Mráz s rodinou pak žije v Chomutově a v Ostrově nad Ohří. V roce 1967 se jim povedlo vycestovat do Švýcarska a odtud emigrovali do USA, kde Jiří Mráz žije doposud.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špaček

František
Špaček

8.6. 1929 -  10.5. 1993

Narodil se 8. 6. 1929 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se černému řemeslu a dlouho pracoval jako technický úředník. Mládí zasvětil muzice - houslista, bubeník. Hrál v Komorním orchestru Jaroslava Kociana a na kostelním kůru. V druhé polovině života se věnoval výtvarnému umění, tvořil i pro divadelníky (scénické stavby). Pracoval jako výtvarník v podniku Elitex. Výtvarně se podílel i na výstavách ústeckého Městského muzea. Zemřel 10. 5. 1993 ve Velké Skrovnici a je pochován na ústeckém hřbitově.

František <br />Egerle

František
Egerle

1.6. 1846 - 8.2. 1933

Narodil se 1. 6. 1846 v Rychnově nad Kněžnou, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se otec stal valchařským mistrem. Z důvodu častého stěhování byl nucen měnit školy (Tábor, Písek). Na vídeňské technice studoval chemii, studia ukončil na technice v Brně v r. 1867. Věnoval se cukrovarnictví - stal se ředitelem cukrovaru, později inspektorem technické finanční kontroly. Nechal si patentovat dva vynálezy: difuzní nůž a počitadlo (pojistná zámyčka). V Ústí přestavěl domek čp. 376 (dnešní Městská knihovna) - přibylo patro, věž a altán. Nad vchodem na památku umístěna 2 ozubená kola z valchovního stroje, která kdysi koupil jeho otec. Kolem budovy rozmístil kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába. Udělením hostinské koncese v r. 1883 začal provozovat hostinec "U Zeleného kříže", mezi místními nazývaný "Na Pindulce". Ač hojně navštěvován, byl v zájmu dobrých mravů zrušen. Coby vášnivý sběratel zbraní a průkopník muzejnictví, zbraně vystavil a zpřístupnil veřejnosti (spolu s rukopisy později věnovány ústeckému muzeu). Byl jedním za zakládajících členů Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zabýval se významem jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí (dílo "Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky"). Autor divadelních her, básní a veršovánek ("Poválečné veršovánky"), sbírky dobových písní a kupletů. Některé rukopisy jsou uloženy ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Fr. Egerle zemřel 8. 2. 1933 a je pochován na ústeckém hřbitově.

Jaroslav <br />Bittl

Jaroslav
Bittl

20.6. 1931 -  20. 12. 2015

Narodil se 20. června 1931 v Praze. V roce 1939 se na dlouhou dobu přestěhoval do České Třebové. Absolvoval zde obecnou školu, měšťanskou školu a odmaturoval na gymnáziu. Studoval Masarykovu univerzitu, Pedagogická studia dokončil v Pardubicích. Mnoho let pracoval jako vedoucí výtvarného oboru na LŠU v Pardubicích, kde posléze pracoval také jako ředitel této školy. Byl nadaný nejen po stránce výtvarné, ale známa je také jeho básnická tvorba. V roce 2000 se vrátil do České Třebové. V roce 2012 obdržel cenu města Česká Třebová - Kohout za dlouholetou výtvarnou a spisovatelskou práci.