Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Stenzl

Alois
Stenzl

Byl to československý politik a poslanec německého původu. Byl majitelem moravskotřebovského mlýna a byl také předsedou zemského svazu společenství mlynářů na Moravě v Moravské Třebové.

 

Spoluzakládal Živnostenskou stranu a v roce 1920 se stal jejím předsedou. Ve stejném role získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Do sněmovny nastoupil za německé živnostníky Mandát obhájil v roce 1925 i v roce 1929. V polovině 30. let přijal kritičtější pohled na Československo.

 

V květnu 1934 Konrad Henlein živnostenské straně nabídl sloučení s jeho Sudetoněmeckou stranou, což sice Stenzl odmítl, ale o měsíc později jeho strana oznámila spolupráci s SdP. Do parlamentních voleb v roce 1935 šli němečtí živnostníci ještě samostatně. Ale v březnu 1938 se Alois Stenzl a jeho strana spojili se Sudetoněmeckou stranou.

Alois <br />Czerny

Alois
Czerny

Pedagog, vlastivědný a národopisný pracovník, působil jako ředitel měšťanské školy v Moravské Třebové a správce muzea. Dále geolog, archeolog, entomolog, folklorista, pilně přispíval do odborných časopisů i regionálního tisku, sbíral hřebečské pověsti a stojí mimo jiné za dodnes oceňovanou vlastivědnou příručkou Der politische Bezirk Mährisch Trübau. Po právu je nazýván otcem hřebečské vlastivědy. 

 

Navstěvoval reálku v Moravské Třebové, vyšší reálku v Olomouci a poté německý technický institut v Brně. Od roku 1872 učil na gymnáziu v Moravské Třebové, poté v roce 1877 přešel na jevíčské gymnázium. Chvíli učil také ve Svitavách, poté se vrátil do Moravské Třebové.

 

Pořídil podstatnou část geologických sbírek muzea, vytvořil zde historický archiv, pracoval jako konzervátor ústřední komise pro umělecké a historické památky, společně s F. Spinou založil roku 1905 a vydával časopis Zprávy k národopisu Hřebečska /Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes/.

 

Spolupracoval na Vlastivědných listech a sám napsal 30 článků. Obdržel vyznamenání od Františka Josefa. Stal se čestným občanem města Moravská Třebová. V místním muzeu má od roku 1919 pamětní desku. Byla po něm pojmenována i jedna z ulic. Je pochován v rodinné hrobce na moravskotřebovském hřbitově.

Václav <br />Krištof

Václav
Krištof

Učitel, kulturní a osvětový pracovník, ochotník.

Od roku 1916 působil na Reálném gymnáziu v Chotěboři jako profesor českého jazyka.

Stanul v čele kulturního dění a významně přispěl k přetváření chotěbořského společenského života. Pozornost si zaslouží i jeho přednášková lidově osvětová činnost.

Byl též znám jako zakladatel a režisér studentského ochotického divadla v Chotěboři. Období kdy zde působil je nazýváno " Zlatým věkem studentského ochotnického divadla" Režíroval přes 50 představení.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vlastimil <br />Matyáš

Vlastimil
Matyáš

21. 10. 1922 -  10.2. 2002

Narodil se 21. 10. 1922 v Ústí nad Orlicí Pod Horou v domě čp. 368 zvané Korábov. Po absolvování vysoké školy nastoupil do Stavoprojektu, později pracoval jako projektant města Ústí nad Orlicí. Několik let také prováděl soupis památek ve Východních Čechách pro Státní památkovou péči. Začátkem 50. let odešel do Prahy a 6 let působil na Ministerstvu školství a kultury, kde projektoval školy, zejména vysoké školy na Slovensku. Od roku 1970 pracoval jako hlavní inženýr architekt výstavby tranzitního plynovodu. Jeho realizované projekty byly několikrát oceněny za architekturu a urbanistické řešení. K jeho zálibám patřilo cestování - navštívil Evropu, Severní a Jižní Ameriku, severní Afriku, Střední a Dálný východ. Inspirován těmito cestami, namaloval velkou řadu obrázků (z Kavkazu, Egypta, bývalé Jugoslávie, Španělska, Švýcarska, Pamíru i USA). V mládí ho inspirovala krásná krajina kolem Ústí nad Orlicí, zachycoval zejména motivy z Hrádku, chalupy z Podorlicka kolem Pastvin. Jeho tvorba byla pravidelně vystavována, naposled v roce 1996, kdy Městské muzeum Ústí nad Orlicí uspořádalo výstavu jeho akvarelů, pastelů a projektů s názvem "Svět očima architekta". Na sklonku života opustil Prahu a vrátil se do Ústí nad Orlicí, kde dne 10. 2. 2002 zemřel.

František <br />Preisler

František
Preisler

23. 10. 1973 -  30.7. 2007

Narodil se v Olomouci. Byl v pořadí již šestým Františkem rodině, jedním z těch, kteří zasvětili svůj život hudbě. Působil jako operní režisér a umělecký šéf opery Leoše Janáčka v Brně. V roce 1987 začal František Preisler mladší studovat varhanní a klavírní třídu na brněnské konzervatoři. Také soukromě studoval zpěv, trombón, kompozici a dirigování. Stal se sólistou pěveckého sboru Foerster. 1990 přijal angažmá jako korepetitor operetního souboru Zemského divadla v Brně. Po ukončení studií na konzervatoři přešel na JAMU v Brně na obor dirigování. Začal psát hudbu pro brněnskou televizi, pro německou agenturu aranžoval dvanáct tenorových arií. 1994 byl přizván k realizaci české premiéry opery A. L. Webera „Jesus Christ Superstar“. 1995 - 2003 působil v angažmá v pražském Národním divadle a současně od r. 1996 jako šéfdirigent v Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel, mimo jiné v Lublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu a Rusku. V roce 2007 měl velmi úspěšné turné s Komorní filharmonií Pardubice, které začalo v České republice a pokračovalo ve Španělsku, dále až v Novosibirsku, nebo třeba i úspěšným pražským koncertením provedením Gerschwinovy opery Porgy a Bess ve vlastním aranžmá, nebo koncertem na 49. ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl. Působil tradičně na hudebním festivalu Antonína Bennewitze. Zemřel nečekaně v roce 2007 na dovolené v Itálii.

Otakar <br />Hruška

Otakar
Hruška

4. 10. 1878 - 8.2. 1950

Třebovský rodák Ing. Otakar Hruška se stal uznávaným odborníkem v oboru hornictví. Jeho mnohaleté odborné zkušenosti bývaly často využívány během jeho působení na různých vysokých postech v podnicích zabývajících se těžbou nerostných surovin.

Narodil se v České Třebové v rodině Otakara Hrušky staršího, účetního v místním pivovaru a jeho manželky Veroniky, dcery hostinského Bernarda Vostárka. Manželé Hruškovi byli nadáni podnikavých duchem. Dne 3. ledna 1905 se stali majiteli domů čp. 72 - 73 v Hýblově ulici, na jejichž místě dnes nalezneme výstavnou budovu spořitelny s okolní zástavbou.

Ing. Otakar Hruška vystudoval reálku v Pardubicích a v roce 1902 ukončil vysokoškolská studia na c. k. důlní akademii v Příbrami. Poté se stal báňským inženýrem ve Slaném a později působil jako místoředitel horního ředitelství České obchodní společnosti ve Světci u Bíliny. Od 15. července 1911 do 30. listopadu 1938, kdy odešel ze zdravotních důvodů do ústraní, pracoval jako závodní v dolech hnědouhelného revíru výše uvedené společnosti a to postupně na dolech Albert v Tuchomyšli, Marie Antonie v Roudníkách, Alexandr v Řetenicích a nejdéle v dole Apollo v Ledvicích u Duchcova. Současně také vykonával funkci přednosty inspektorátu v Ledvicích. Po záboru hnědouhelných dolů v roce 1938 byl zvolen členem komise pro projednávání československo-německých hospodářských záležitostí.

Ing. Otakar Hruška se věnoval také publikování odborných knih a příruček s geologickou tématikou, ve své době vysoce ceněných a využívaných v báňském školství.

Dne 28. července 1903 se ing. Hruška oženil s osmnáctiletou slečnou Marií Müllerovou z Parníka, dcerou Josefa Müllera, nájemce tamní tovární restaurace. Manželům Hruškovým se narodily dvě dcery, v roce 1904 Marie a v roce 1906 Karla.

Podle stavebních plánů z roku 1930, postavila zdejší firma Rössler & Kudlík pro ing. Hrušku v Javorce vilu čp. 1462, které se podle jména majitelovy manželky dostalo názvu "Marie". Sem se po svém odchodu z hnědouhelných dolů přestěhoval a zde také dne 8. února 1950 zemřel.