Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Tušla

Jaroslav
Tušla

Narodil se 12. 1. 1912 v Českých Libchavách v rodině učitele Adolfa Tušly. Vystudoval reálku v České Třebové a učitelský ústav v Litomyšli. Poté učil na obecných školách v okolí Lanškrouna. Od r. 1937 učitelem na měšťanské škole ve Výprachticích, v letech 1943-73 ředitelem. Ve Výprachticích kulturně i společensky činný, člen divadelního kroužku, TJ Sokola i volejbalového družstva, uznávaný řečník. Za války totálně nasazen na zákopové práce v Horním Slezsku. Od r. 1960 konzervátorem státní péče a ochrany přírody, od r. 1963 členem Československé botanické společnosti při ČSAV. Zabýval se květenou Lanškrounska, Žamberecka, Ústeckoorlicka a Králického Sněžníku. Část svého herbáře věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Zajímal se o historii a kulturu regionu. Ochranu přírody popularizoval v denním tisku, nejvíce v Jiskře Orlicka. Publikoval ve Zpravodaji ČSBS, v Listech Orlického muzea a v Časopise československých houbařů. Po založení Českého svazu ochránců přírody dva roky tajemníkem okresního výboru a r. 1987 oceněn Čestným uznáním. Na konci života shromáždil rozsáhlou sbírku více než 1200 druhů mechorostů a játrovek, které věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích. Po odchodu na odpočinek se odstěhoval do Ústí nad Orlicí, kde 13. 12. 1997 také zemřel.

Otakar <br />Hruška

Otakar
Hruška

Třebovský rodák Ing. Otakar Hruška se stal uznávaným odborníkem v oboru hornictví. Jeho mnohaleté odborné zkušenosti bývaly často využívány během jeho působení na různých vysokých postech v podnicích zabývajících se těžbou nerostných surovin.

Narodil se v České Třebové v rodině Otakara Hrušky staršího, účetního v místním pivovaru a jeho manželky Veroniky, dcery hostinského Bernarda Vostárka. Manželé Hruškovi byli nadáni podnikavých duchem. Dne 3. ledna 1905 se stali majiteli domů čp. 72 - 73 v Hýblově ulici, na jejichž místě dnes nalezneme výstavnou budovu spořitelny s okolní zástavbou.

Ing. Otakar Hruška vystudoval reálku v Pardubicích a v roce 1902 ukončil vysokoškolská studia na c. k. důlní akademii v Příbrami. Poté se stal báňským inženýrem ve Slaném a později působil jako místoředitel horního ředitelství České obchodní společnosti ve Světci u Bíliny. Od 15. července 1911 do 30. listopadu 1938, kdy odešel ze zdravotních důvodů do ústraní, pracoval jako závodní v dolech hnědouhelného revíru výše uvedené společnosti a to postupně na dolech Albert v Tuchomyšli, Marie Antonie v Roudníkách, Alexandr v Řetenicích a nejdéle v dole Apollo v Ledvicích u Duchcova. Současně také vykonával funkci přednosty inspektorátu v Ledvicích. Po záboru hnědouhelných dolů v roce 1938 byl zvolen členem komise pro projednávání československo-německých hospodářských záležitostí.

Ing. Otakar Hruška se věnoval také publikování odborných knih a příruček s geologickou tématikou, ve své době vysoce ceněných a využívaných v báňském školství.

Dne 28. července 1903 se ing. Hruška oženil s osmnáctiletou slečnou Marií Müllerovou z Parníka, dcerou Josefa Müllera, nájemce tamní tovární restaurace. Manželům Hruškovým se narodily dvě dcery, v roce 1904 Marie a v roce 1906 Karla.

Podle stavebních plánů z roku 1930, postavila zdejší firma Rössler & Kudlík pro ing. Hrušku v Javorce vilu čp. 1462, které se podle jména majitelovy manželky dostalo názvu "Marie". Sem se po svém odchodu z hnědouhelných dolů přestěhoval a zde také dne 8. února 1950 zemřel.

Josef <br />Škarka

Josef
Škarka

30. října 1872 se v Ústí nad Orlicí narodil městský kronikář, správce městského muzea a starosta města Josef Škarka.
Josef se u svého otce vyučil obuvníkem. Po vyučení strávil čtyři roky „na vandru“ ve Vídni. Po návratu a po absolvování státního kurzu si zřídil v Ústí nad Orlicí v roce 1898 samostatnou obuvnickou živnost. V tomto roce se i oženil. Po absolvování mistrovského obuvnického kursu a kursu pro učitele na pokračovacích školách v Praze vyučoval na odborné škole oděvní v Ústí nad Orlicí.
V první světové válce byl povolán k 30. domobraneckému pluku ve Vysokém Mýtě. Po výcviku v Koptáze v Maďarsku odešel do Sedmihradska k 11. pěšímu pluku. Zúčastnil se zákopových bojů na řece Seretu a Putně. V roce 1917 prošel školou účetních poddůstojníků v Ploesti a jako účetní poddůstojník byl přidělen k výměnné stanici Rimnikul-Sarrat a St. Baru v Černé Hoře. Po skončení války se vrátil zpátky do rodného města. V roce 1919 byl zvolen členem městské rady a v roce 1925 starostou města Ústí nad Orlicí. Starostou města byl celé čtyři roky. 8. června 1929 byl zvolen městským kronikářem. Josef Škarka se stal prvním oficiálním městským kronikářem a začal psát Pamětní knihu města Ústí nad Orlicí. První zápis zachycuje rok 1929. V roce 1936 sepsal tzv. „Memorabilien“ (vzpomínkové zápisy) zachycující období let 1924 – 1929. Jim psaná Pamětní kniha z let 1929 – 1936 je uložena ve Státním oblastním archivu v Ústí nad Orlicí. Na ustanovující schůzi muzejní komise 5. dubna 1922 byl zvolen jejím náměstkem a až do června roku 1935 pracoval jako správce muzejních sbírek. 15. června 1935 na svoji funkci zřejmě ze zdravotních důvodů rezignoval. Za svoje působení na půdě ústeckého muzejnictví odvedl veliký kus práce. Muzeum bylo přemístěno z čp. 1 „Klementina“ do vlastní rekonstruované budovy dnešní radnice. Nově vzniklá expozice, kterou tvořily pouze vlastní muzejní sbírky, se těšila velké pozornosti a přízni veřejnosti. Josef Škarka tehdy zpracoval a vydal „Průvodce po sbírkách muzea v Ústí nad Orlicí“ (in. Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických, 1932, č. 2). Při jeho čtení na nás dýchne tehdejší atmosféra a doslova vidíme expozici před očima. Spatříme vstupní prostor s vraty a zvonkem zvaným „šturmováček“, lapidárium, obrazárnu, jizbu s nezbytným ústeckým betlémem a tkalcovským stavem, místnosti s archiváliemi, památkami spolků, vzpomínky na legionáře a církevní památky. Samozřejmě nepřehlédneme ani spoustu drobností a různého nářadí. Muzejní a letopisecká komise ocenila jeho zásluhy o rozvoj ústeckého muzejnictví a jmenovala jej v roce 1936 čestným předsedou tohoto spolku. Josef Škarka muzejnictví a historii miloval až do sklonku svého života. Ani těžká nemoc nezabránila, aby vynechal jednání muzejní komise. Naposled se komise zúčastnil 14. května 1937, tři dny před svojí smrtí. Josef Škarka byl 20. května 1937 pochován na ústecký hřbitov.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Stanislav <br />Lének

Stanislav
Lének

17.4. 1921 -  12.1. 2004

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.

Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Na sklonku života žil v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.

František <br />Broulík

František
Broulík

24.4. 1853 - 1931

Narodil se 24. 4. 1853 v Ústí nad Orlicí v domku čp. 145 na Příkopech. Vynikal krásným hlasem, který mu s pomocí učitele Fr. Špindlera zajistil přijetí do brněnského kláštera minoritů (vokalista). Studoval gymnázium, s příchodem mutace však musel místo vokalisty opustit. Vrátil se do rodného města a nastoupil místo písaře v kanceláři dr. Pitry. Ten na mladý talent upozornil Jana Ludevíta Lukese, který mu zprostředkoval kancelářské místo v Praze a ujal se jeho pěveckého výcviku (1875). Dne 17. 7. 1878 poprvé vystoupil v Prozatímním divadle a pro velký úspěch byl ihned angažován. Po roce však odešel do Štětína, později přijal nabídku ředitele vídeňské opery W. Jahna a stal se členem tehdy nejproslulejší opery ve střední Evropě. Z Vídně odešel do Pešti (1884-1903), kde spolu s Irmou Reichovou tvořili "slavné české souhvězdí". Hostoval také na českých scénách. Po změnách hranic v r. 1918 měl z důvodu přiznání penze přijmout maďarské občanství. Odmítl, přihlásil se ke svému češství, avšak přišel téměř o všechen majetek. Přesídlil tedy s rodinou do Vídně a přijal místo na velvyslanectví Československé republiky. Zde přispíval do českých novin. Rodné město navštívil pouze několikrát při svých dovolených. Po smrti druhé ženy se odstěhoval k dceři Elišce na statek ve Stanislawowě (dnes Ivano-Frankivsk), kde v listopadu r. 1931 zemřel.

Oskar  <br />Švec

Oskar
Švec

5.4. 1905 - 0. 10. 1960

Do Ústí nad Orlicí přišel jako odborný učitel na chlapeckou školu 1. září 1924. Vyučoval počty, měřičství a rýsování, psaní, ruční práce i tělocvik. Je autorem několika knih s pedagogickou tematikou. Vedl žákovský orchestr, s kterým velmi často vystupoval při různých společenských událostech ve městě. Byl zakládajícím členem a jednatelem aeroklubu - Masarykovy letecké ligy. Také byl jedním z hlavních a nadšených organizátorů „Dne brannosti“ 19. srpna 1934 i „Dne bezmotorového létání“ 17. listopadu 1935.