Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Zdenek <br />Rykr

Zdenek
Rykr

Malíř, kreslíř, ilustrátor, žurnalista a scénograf. Autor časopiseckých článků, návrhů divadelních scén.

V sedmi letech se s rodiči přestěhoval z Chotěboře do Kolína a prožil zde svá školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval dějiny umění a klasickou archeologii na filozofické fakultě UK. Tu zakončil roku 1924 doktorátem. Stále se jako samouk výtvarně vzdělával.

Jako malíř zkoušel různé výtvarné směry a techniky a jeho práce je velmi originální. Navrhoval také scény pro představení Národního divadla a obaly k čokoládám pro firmu Orion.

Dobrovolně ukončil svůj život skokem pod rychlík na Barrandově. Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa. Nebyly však nalezeny doklady, které by tento jeho krok objasňovaly.
V Chotěboři je po něm pojmenovaná ulice.

Radko <br />Jasanský

Radko
Jasanský

Narodil se v rodině majitele truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval reálné gymnázium. Chtěl se stát novinářem, ale na vysokou školu se nedostal. Tak se vyučil truhlářem a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své odborné zkušenosti z truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. V posledních letech života pomáhal ještě rodině se znovuvybudováním vrácené rodinné firmy na Parníku.

K jeho zálibám už od dětství patřil sport. Výborně hrál lední hokej a tenis, později se stal rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Uplatnil také dopisovatelství, jako svého koníčka. Sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní rubriky Českotřebovského zpravodaje, regionálního tisku i vývěsní skříňky tenisového oddílu.

Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti si nenechával pro sebe. Předával je dál mládeži jako pedagog na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Jako odborník neustal s touto činností ani v době, kdy odešel do důchodu. Po tzv. sametové revoluci ( 1989 ) byl rodině Jasanských vrácen v restituci rodinný majetek . Radko Jasanský spolu se svým synem a synovci pracoval na znovuvybudování rodinné firmy na Parníku. V roce 1994 však jeho srdce nevydrželo. Zemřel předčasně ve věku 64 let.

Ještě tentýž rok uspořádali na jeho počest tenisoví kamarádi turnaj veteránů – první ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl im memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.

Zdeněk <br />Brožek

Zdeněk
Brožek

Narodil se 2. 8. 1919 v Ústí nad Orlicí. Po absolvování Tkalcovské školy byl krátce na stáži v ateliéru prof. Antonína Kybala. Poté působil jako návrhář v řadě textilních ateliérů různých firem (nejdéle v Textilní tvorbě Praha). Navrhoval látky, kravaty, šátky apod. Do roku 1979 pracoval v  propagačním oddělení Kovostavu (později Elitexu) v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jiří <br />Šerých

Jiří
Šerých

19.7. 1934 - 8.9. 2019

Umělecký kritik, básník, bratr Jaroslava Šerýcha. Zabýval se zejména oblastí výtvarného a fotografického umění, sám je autorem básnické sbírky Minulé příští (MF 1966), publikace Velká kniha hvězd (pouze cizojazyčné vydání, Artia 1974). Autor textové části v publikaci Lidé pravdě podobní s fotografiemi Františka Dostála. Jiří Šerých byl první, kdo v roce 1966 začal pořizovat soupis výtvarného díla Bohuslava Reynka ve spolupráci s grafikem samotným a posléze i s jeho syny. Šerých tak shromáždil základní údaje o více než třech stech děl z tehdejší tvůrcovy dílny. Shromáždil a vydal Reynkovu korespondenci a je autorem řady textů k Reynkovým výstavám. Kromě Reynka se zabýval také grafickým dílem Karla Demela. Výsledkem celoživotního badatelského úsilí Jiřího Šerých je obsáhlá monografie barokního rytce Michaela Heinricha Rentze, kterou roku 2007 vydalo nakladatelství Karolinum. Na více než 500 stranách mapuje Rentzův život, podrobně se zabývá jeho působením ve službách hraběte Šporka a analyzuje grafické cykly Křesťanský rok, Kniha eremitů a Tanec smrti. Zemřel v Praze 2019.

Václav <br />Andres

Václav
Andres

18.7. 1897 -  15.4. 1974

Václav Andres se narodil v Ústí nad Orlicí 18. července 1897 jako čtvrtý syn živnostníka Aloise a Barbary. Za 1. světové války jako voják rakouské armády v Uhrách prošel italskou a ruskou frontu. Domů se vrátil jako válečný invalida, vyučil se hodinářskému řemeslu a pracoval jako samostatný živnostník. V roce 1947 zakoupil na hypoteční úvěr nový dům v Pražské ulici, kde provozoval svoji živnost. Další nebytové prostory poskytoval cukráři Kuběnkovi a holiči Študerovi. Po převratu 1948 musel v domě ubytovat ještě dalšího nájemníka. V roce 1950 byl Václav Andres nezákonným způsobem vzat do vazby, majetek byl zapečetěn a rodina vystěhována do starého domu. V roce 1951 byl odsouzen za zkrácení daní, ohrožení devizového hospodářství a ohrožení zásobování k 18 měsícům vězení, po odvolání ke Krajskému soudu v Pardubicích mu byl trest prodloužen o čtyři měsíce. 

Po odpykání celého trestu již ve své profesi pracovat nemohl. Do svých 70 let pracoval v ČSAD Ústí nad Orlicí. Po okupaci v roce 1968 došlo k jeho zhoršení zdravotního stavu, v roce 1972 měl infarkt, ochrnul na polovinu těla. Rozhodnutí o demolici  jeho domu a fyzická nemohoucnost vedla k tomu, že se 15. dubna 1974 zastřelil.

Václav Andres byl rehabilitován Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 19. července 1990, Nejvyšším soudem České republiky 14. dubna 1992.

Josef  <br />Cibulka

Josef
Cibulka

1.7. 1886 - 2.4. 1968

Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.