Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

Pavla <br />Vicenová-Rousová

Pavla
Vicenová-Rousová

Narodila se 11. 2. 1884 v Kostelci nad Černými lesy. Otec MUDr. Fr. Vicena, lékař a dlouholetý starosta Ústí nad Orlicí. Vystudovala obory malířského umění na UMPRUM (figurální kresba), speciálku u prof. Schikanedra. Od r. 1908 prof. kreslení na dívčím gymnáziu v Praze. Letní prázdniny trávila u rodičů v Ústí n. O., v díle zachovala mnoho ústeckoorlických malebných zákoutí a chalup. První samostatnou výstavu uskutečnila v r. 1918. Grafice se věnovala od r. 1924 jako členka SČUG Hollar. S "Hollarem"  vystavovala nejen v Čechách, ale často i v cizině (Japonsko). V r. 1925 se provdala za žambereckého rodáka, sochaře Fr. Rouse. Ilustrátorka básní J. V. Sládka Zlatý máj, autorka řady podobizen, obrazů z Krkonoš, Prahy a drobné grafiky a exlibris. Řada kreseb, portrétů a dřevorytů uložena ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřela 19. 1. 1939 v Praze a dle přání je pochována v rodinné hrobce Vicenových v Ústí nad Orlicí.

Martin <br />Sodomka

Martin
Sodomka

 Český výtvarník, grafik, vydavatel a autor dětské literatury. 

V roce 1993 si založil vlastní grafické studio. Od roku 1994 vytvořil přes 2500 knižních obálek pro vydavatelství Computer Press.[1]Také tvoří loga (například Fabriky, Městské knihovny ve Svitavách či svitavského muzea).[2] Od roku 2012 vydává vlastním nákladem v Edici technických pohádek dětské knihy, kde mezi hlavní hrdiny patří vrabčák Zíla a krysák Arny. Knihy byly přeloženy do několika jazyků, vyšly v 11 zemích.[1] K psaní technických dětských knih jej inspirovala vlastní stavba oktávie z roku 1963.[3] V roce 2016 v Městském muzeu a galerii ve Svitavách má výstavu Jak postavit knihu.[1]

Tvorba: 

  • 2008 Jak si postavit auto
  • 2013 Jak si postavit letadlo
  • 2014 Jak si postavit motorku
  • 2014 Arnyho dílna
  • 2015 Jak si postavit dům
  • 2015 Arnyho stavba

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

8.2. 1932 - 4.2. 2018

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický

Karel Matěj<br />Čapek-Chod

Karel Matěj
Čapek-Chod

21.2. 1860 - 3. 11. 1927

Byl český novinář, prozaik a dramatik, představitel naturalismu. Na gymnáziu v Domažlicích maturoval v roce 1879, poté studoval práva, která nedokončil.

V Olomouci, kde začínal jako novinář, působil v letech 1884–1888 v novinách "Našinec". V letech 1890 –1900 byl redaktorem Národní politiky, od r. 1900 Národních listů. V 90. letech se také věnoval divadelní a výtvarné krtitice. Mimo jiné psal fejetony, politické stati, soudničky, povídky, novely či romány v duchu realismu a naturalismu. Měl znalosti z řady oborů (mj. medicína, přírodní vědy, vojenství, historie apod.), které zúročil v beletristické tvorbě. Ve svém díle se zabýval jedincem z periférie, živořícím na okraji společnosti, často fyzicky či psychicky poznamenaným. Usiloval o dokumentaci dobové sociální reality napříč všemi vrstvami.

V letech 1920, 1924, 1927 mu byla udělena Státní cena za literaturu.

Alois <br />Dryák

Alois
Dryák

24.2. 1872 - 6.6. 1932

Narodil se 24. 2. 1872 v Olšanech u Slaného. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1889-95), zde byl žákem a později spolupracovníkem profesora B. Ohmanna. Od roku 1898 byl učitelem kreslení na odborné škole zlatnické v Praze, v letech 1903-18 učil na Uměleckoprůmyslové škole, poté pracoval jako samostatný architekt. Často spolupracoval se sochaři, zvl. se St. Suchardou. Úspěšně se zúčastňil řady architektonických soutěží sám či s B. Bendelmayerem.

Celou jeho činnost charakterizuje snaha o prosazení nejmodernějšího architektonického výrazu, i když se s ním někdy vyrovnával poněkud opožděně. Zásluhou Dryáka a Bedřicha Bendelmayera také poprvé pronikla moderna (secese) do pražského prostředí v roce 1898 na Výstavě architektury a inženýrství v Holešovicích. Navrhl hotel Central (1899) a Garni (později Evropa, nyní Meran s Quidem Bělským a Bendelmayerem, 1901) v Praze, reálné gymnázium na Kladně (1905). V další tvorbě přešel od rostlinné (vegetabilní) moderny ke geometrické, k níž patří podstavce pomníků Františka Palackého (1907-12) a sv. Václava (1912-25).

Ve své činnosti pokračoval i po vzniku Československé republiky. Navrhl Odborový dům Na Perštýně (1920-22) a Radiopalác na Vinohradech (1922-24), v kterých doznívá kubismus, dekorovaný charakteristickými vrypy. Budovou tiskárny Orbis na Vinohradech (1927 až 1933) a tělocvičnou na Vršovickém náměstí (1927-29) se v závěru svého díla přihlásil k funkcionalismu.

Je taktéž autorem návrhu na stavbu Gymnázia v České Třebové.