Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.

Josef <br />Prchal

Josef
Prchal

Spisovatel knih pro mládež, autor pedagogických knih a příruček.
Josef Prchal se narodil v Lučici v rodině středního zemědělce. Vyrůstal na zemědělské usedlosti společně se třemi sourozenci. Obecní školu absolvoval s výtečným prospěchem v Lučici v letech 1912—1917. Následovalo studium na měšťanské škole v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě; každý den ho čekala pěší túra do Okrouhlice na vlak, po škole zpět. Po jednoročním učebním kurzu pokračoval v letech 1921—1925 ve studiích na učitelském ústavu, obojí absolvoval v Čáslavi. Po získání maturity se věnoval naplno učitelskému povolání. Postupně učil na školách obecních a měšťanských. V letech 1946-1950 studoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy se specializací na mateřský jazyk a dějepis pro II. stupeň. Na to navázalo studium na Vysoké škole pedagogické v letech 1953—1955 se specializací český jazyk a literatura pro školy III. stupně a pedagogika a psychologie pro školy III. stupně. S povolením ministerstva školství studoval současně dva obory. Po řádném vystudování vyučoval jako profesor na střední škole a k tomu ještě externě na škole vysoké. V závěru profesního života pracoval Josef Prchal na ministerstvu školství a na škole sociálně-právní, a to až do důchodu, kam odešel v roce 1966. Poté se plně věnoval literární činnosti. Umírá v roce 1987.
Josef Prchal publikoval celkem 32 knih, většinou v několika vydáních. Nejúspěšnější byl Bílý jestřáb, který dostal hlavní cenu v anonymní soutěži „Družstevní práce“.
Od počátku třicátých let minulého století psal do časopisů pro děti a mládež; do Ohníčku, Mateřídoušky, Úsvitu, Klasu, Mladého hlasatele či Českého domova přispíval verši, povídkami i pohádkami. Pro dospělé čtenáře publikoval verše i prózy v časopisech a novinách Nový lid, Niva, Rozkvět, Venkov, Národní politika, Kultura a Květy. Spolupracoval také s rozhlasem a pořádal besedy s ukázkami z tvorby. S československým filmem spolupracoval na zfilmování své povídky Kabát pro Evičku.
Pseudonymy a šifry, kterých používal: P. Janovec, J. v Prchal, J. Pl., -ch-já-.


Josef <br />Zavřel

Josef
Zavřel

V našem městě prožil jen prvních 14 let svého života. Narodil se v České Třebová, na Trávníku. Potom se Zavřelovi odstěhovali do budovy nádraží a v roce 1945 do Prahy. Otec byl železničář. Žije od roku 1945 trvale v Praze. Vystudoval knihovnictví na Univerzitě Karlově. Kromě zaměstnání v oboru byl od roku 1958 pracovníkem Československé televize, kterou opustil v roce 1972. Od roku 1984 opět pracoval na místě, které odpovídalo jeho původní profesi. Dr. Zavřel hodně cestoval, především po "otevření hranic" a změně režimu v r. 1989. Za posledních 22 let měl příležitost navštívit čtyři kontinenty. Od roku 1991 je v důchodu. Jeho koníčkem je fotografování.

Má také velkou zásluhu na propagaci práce předního světového lyžařského odborníka a činovníka FIS Vladimíra Pácla (českotřebovského rodáka). Na rok 2015 připravuje vydání publikace zachycující jeho význam, život a práci doma i v emigraci. Česká televize s jeho pomocí natočila dokument nazvaný "Člověk bez hranic Vladimír Pácl" uvedený v lednu 2015.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Kudrna

Josef
Kudrna

8.1. 1922 -  17.5. 1989

Josef Kudrna se narodil jako syn rolníka v obci Libecina, okres Ústí nad Orlicí, vystudoval Střední zemědělskou školu v Poděbradech. Po válce odešel z domova a pracoval jako zootechnik ve Státním statku v Bystrém u Polčky a od roku 1953 jako hlavní zootechnik na ČSSS Dražkovice, okres Pardubice. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl za sabotáž Krajský soudem v Pardubicích 6. února 1959 a 26. března 1959 Nejvyšším soudem v praze odsouzen k 7 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky. Trest si odpykával tři roky v táboře Rovnost v Jáchymově, dva roky v Horním Slavkově. V roce 1967 byl podmíněně propuštěn na společnou záruku, kterou za něj převzalo JZD Dolní Sloupnice. Tam nastoupil jako traktorista.

Plně rehabilitován byl Josef Kudrna krajskou prokuraturou v Hradci Králové 22. listopadu 1991.

Josef <br />Kacálek

Josef
Kacálek

29.1. 1922 -  27.9. 1997

Narodil se 29. 1. 1922 ve Výprachticích. Vystudoval gymnázium v České Třebové (1941) a krátce pracoval v kartáčovně v Jablonném nad Orlicí. V roce 1942 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze vysvěcen 29. 6. 1947. Po znovuobnovení Junáka v květnu 1945 mohl uskutečnit svůj sen z dětství - stát se skautem. Absolvoval lesní školu, ve družině Dikobrazů (odtud jeho skautské jméno). Po kněžském svěcení se stal vedoucím diecézního skautingu. První kaplanské místo vykonával v letech 1947-49 v Nové Pace, poté krátce v Horní a Dolní Branné. Působil mezi mladými, pořádal duchovní cvičení. V roce 1948 a 1949 se za rozšiřování oběžníků a pastýřských listů kardinála Josefa Berana dostal do rozporu se státní mocí. V letech 1950–59 se skrýval na samotě Zabylí u Poniklé, kde byl 29. 4. 1959 zatčen. V srpnu 1959 byl v Hradci Králové odsouzen k pěti letům vězení. Po roce propuštěn na amnestii z věznice ve Valdicích. Poté až do dubna 1968 vykonával manuální práce v cihelně a na pile. Po vrácení státního souhlasu k výkonu duchovního povolání krátce působil v Dolním Újezdě u Chocně a od června 1968 až do září 1993 administrátorem a později děkanem v Lanškrouně. 19. 7. 1991 v Hradci Králové rehabilitován. Od října 1993 sloužil jako duchovní správce v Černožicích nad Labem. V roce 1996 se vrátil do Lanškrouna, kde o rok později dne 27. 9. zemřel. Jeho skautské jméno Dikobraz převzali do svého názvu lanškrounští skauti. V kostele sv. Václava je umístěna pamětní deska od Zdeňka Kolářského.

Hana <br />Habrmanová

Hana
Habrmanová

19.1. 1937 -  11.6. 2004

Jejím otcem byl výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt.  Hana Habrmanová v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Byla dlouholetou členkou pedagogického sboru českotřebovského gymnázia. Vyučovala češtinu, dějepis, latinu a španělštinu. Svůj obzor si rozšiřovala v nejrůznějších kurzech (např. na Mezinárodní letní univerzitě v Santanderu ve Španělsku) a také studijními cestami do Řecka, Itálie, Francie, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a dalších zemí. Ráda cestovala i po naší republice, přitahovaly ji zvláště jižní Čechy a především Praha.

Podstatnou část svého života věnovala školní práci. Organizovala společenské akce sboru a zájezdy, vedla historický kroužek. Řadu let byla předsedkyní Spolku absolventů a přátel gymnázia, který podporoval nejrůznější školní a žákovské aktivity. Vedla pěvecký sbor. Byla také zakládající členkou redakční rady Českotřebovského zpravodaje a od jeho vzniku v r. 1970  napsala  spoustu článků zaměřených především na historii našeho města a jeden rok byla také městskou kronikářkou. Napsala také mnoho článků do nejrůznějších novin a časopisů, byla spoluautorkou sborníku "Česká Třebová 1278 - 1978" vydaného k 700. výročí první zmínky o městě Česká Třebová. Zemřela v pátek 11. června 2004   .