Narodil se 15. 1. 1898 v Horním Třešňovci u Lanškrouna. Do Ústí nad Orlicí přišel v r. 1922 a v tkalcovské škole začal navštěvovat večerní kurzy. Pracoval u firem Jan Hernych a syn, Antonín Brožek, Bedřich Pollak v Hylvátech. Byl členem organizace ÚVOD a spojkou mezi organizací odboje a KSČ. Dne 25. 7. 1941 zatčen gestapem, vězněn v Pardubicích, Terezíně, Drážďanech, Budišíně a Berlíně. Souzen společně ve skupině s ústeckými občany Josefem Kovářem a Aloisem Blaškou. 26. 11. 1942 v Drážďanech odsouzen k trestu smrti, nakrátko dostal milost, ale 9. 4. 1943 ve věznici Plötzensee popraven. Věnoval se také hudbě - založil Klub citeristů, vyučoval a zkoušel komponovat. Jeho jméno nese jedna z ulic města Ústí nad Orlicí a je uvedeno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

Jeho celoživotní zálibou je historie, zejména česká a středoevropská. Pochází z Břeclavska. Po vystudování gymnázia v Mikulově na Moravě absolvoval studium historie na Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v aprobaci s německým jazykem. Mezi jeho další koníčky paří sport, především volejbal, četba, cestování a setkávání se s lidmi. Místa jeho působení jsou rozmanitá, působil jako ředitelem Základní školy v Přibyslavi, dříve pracoval na odboru školství Krajského úřadu Vysočina a předtím na Odboru školství, rozvoje a památkové péče Městského úřadu v Chotěboři. Než se stal úředníkem, učil osm let na Vyšší odborné škole a Obchodní akademii v Chotěboři.
V době svého působení na Vyšší odborné škole v Chotěboři vytvořil spolu se studenty projekt "Chotěbořští zmizelí sousedé". V rámci tohoto projektu zmapoval osudy chotěbořských židů během druhé světové války. Výsledným produktem tohoto projektu byla publikace Osud rodiny Ludmily Löwidtové. Ta byla vydána i v anglickém jazyce s cílem doplnit putovní výstavy "Zmizelí sousedé" a "Pocta dětským obětem holocaustu", při jejich pouti po Spojených státech a Kanadě. Podílel se i na vytvoření putovní výstavy "Neztratit víru v člověka... Protektorát očima židovských dětí".
Spolu se Stanislavem Pavlíčkem stál u zrodu jedinečného edičního projektu v rámci České republiky - založení Chotěbořské edice, v jejímž rámci byly vydány již téměř všechny chotěbořské kroniky a pamětní knihy a dále syntézy k dějinám většiny místních škol a spolků. Publikuje také časopisecky.

Český sbormistr. Působil několik let v duchovní správě, později jako profesor náboženství na středních školách a jako docent zpěvu na teologickém učilišti v Hradci Králové. Svůj kněžský život strávil v Hradci Králové.