Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.

Max <br />Donnebauer

Max
Donnebauer

Český německy píšící numismatik. Restauratér nádražní restaurace v Pardubicích, pak v České Třebové a nádraží střed v Praze. Jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů mincí a medailí své doby (přes 7000 kusů). Sbírku získala francouzská numismatická firma Adolfa Hesse za 27000 zlatých. Odborné články ve Wiener numismatische Zeitschrift. Popis sbírky Eduard Fiala pod názvem Beschreibung der Sammlung böhmischen Münzen und Medaillen des Max Donnebauer, Praha 1888.

Josef <br />Kolář

Josef
Kolář

Josef Kolář se narodil 18. 12. 1884 v Bílé Třemešné u Dvora Králové nad Labem. Studoval na Karlově univerzitě v Praze. Do Vysokého Mýta přišel roku 1918 a stal se profesorem gymnázia. Učil latině a řečtině, tělocvik a jiné předměty. Vysoké Mýto si zamiloval a sloužil mu s velkou láskou a opravdovostí. S jeho učitelským posláním a láskou ke klasickým řečem souvisí jeho činnost literární. Přeložil básnická díla Lucretiova "De rerum natura" (O podstatě vzniku světa). V letech 1938-41 byl ředitelem gymnázia. Profesor Kolář přilnul od studentských let k sokolství. Cvičil již na V. sletu s Vinohradskou jednotou, od roku 1921 byl jednatelem a od roku 1926 byl starostou východočeské župy Pippichovy a Jednoty vysokomýtské. Byl také členem kuratoria Odborné školy pro ženské povolání, Spolku pro pěstování her mládeže a knihovník Spolku přátel střední školy ve Vysokém Mýtě. V rámci akce zatýkání sokolských funkcionářů byl 8. 10. 1941 společně se starostou města Františkem Nimshausem a členem župní jednoty jednatelem Albertem Gottwaldem zatčen. Byli převezeni do Pardubic, odkud byli začátkem prosince 1941 převezeni do terezínské Malé pevnosti, kam byli soustředěni všichni činovníci Sokola. Celkem bylo uvězněno 168 sokolských činovníků. V lednu 1942 byli za krutých mrazů byli převezeni do Osvětimi, kde jich do půl roku umřelo 153. Byl mezi nimi i Josef Kolář, který byl dne 22. 3. 1942 utlučen (Andrle v knize Osobnosti Vysokého Mýta 1310 - 2001 uvádí datum 16. 3. 1942).  

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Eduard <br />Vaníček

Eduard
Vaníček

25.2. 1926 - 3.1. 2012

Narodil se v Kostelci nad Černými lesy dne 25. února 1926 v muzikantské rodině. Jeho otec působil jako vojenský kapelník v Jugoslávii, poté se usadil v Kostelci nad Černými lesy , kde působil jako varhaník v tamním římskokatolickém kostele a především učil hře na nejrůznější – tehdy dostupné - hudební nástroje (klavír, smyčcové a dechové nástroje).
Pan Vaníček už od dětství projevoval výjimečné hudební nadání a také jeho ostatní sourozenci byli nadšenými amatérskými hudebníky. Jeho prvním učitelem byl jeho otec, poté studoval u profesora Jindřicha Felda na Mistrovské škole v Praze  (Pražská konzervatoř) jako jeho soukromý žák. Působil také v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
 Po dvouletém působení v armádním uměleckém souboru přišel do České Třebové 15. ledna 1951 na zdejší hudební školu, aby zde už natrvalo zůstal. Během svého působení v našem městě vychoval stovky houslistů, kteří si mimo základů hry na tento nástroj odnesli především také lásku k hudbě. Více než dvacet z jeho žáků dále pokračovalo ve studiu hudby na konzervatořích a AMU a stali se profesionálními hudebníky.

Od roku 1976 až do odchodu do důchodu byl Eduard Vaníček více než deset let také ředitelem zdejší Lidové školy umění. Díky jeho působení se jako plně organizovaná čtyřoborová škola zařadila mezi nejlepší v kraji. Mimo to jej většina občanů našeho města zná jako vynikajícího umělce - houslistu. Těžko někdo spočítá, kolikrát za celou dobu svého působení v České Třebové vystupoval na koncertním pódiu ať už jako sólista, člen symfonického orchestru Smetana nebo Komorního orchestru Jaroslava Kociana.
Ze svého syna vychoval zdatného houslistu, který po studiu na Pražské konzervatoři působil jako hudební pedagog na Lidové škole umění v Litomyšli. Poté byl přijat jako violista do Komorního orchestru Virtuosi di Praga. Nyní působí  jako violista v symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze.
Pan Eduard Vaníček byl ženatý s paní Jindřiškou Vaníčkovou, která rovněž působila na českotřebovské hudební škole jako učitelka klavírní hry, později i jako její ředitelka.

Miloslav <br />Kašpar

Miloslav
Kašpar

23.2. 1924 -  25.1. 2012

Miloslav Kašpar se narodil dne 23. února 1924 v Dašicích, v rodině obuvníka Karla Kašpara a jeho manželky Marie, rozené Šedové. Miloslav měl ještě tři sourozence. Poté, když rodiče krátce po sobě (matka v prosinci 1929, otec v lednu 1930) zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na vychování. Malý Miloslav se tak dostal ke svým prarodičům, kde zůstal až do doby ukončení obecné školy.


Po absolvování pěti tříd obecné školy v Chocni vychodil čtyři třídy klasického Rašínova státního gymnázia v Hradci Králové. Studia ukončil v roce 1940. V době od 20. března 1940 do 20. září 1942 se vyučil číšníkem v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Zde zůstal zaměstnán do 27. září 1943, kdy byl totálně nasazen ve válečném průmyslu, v továrně fy Mráz v Chocni. Na konci druhé světové války se opět navrátil ke svému někdejšímu zaměstnavateli, kde setrval až do 30. září 1946. Od 1. října 1946 nastoupil vojenskou presenční službu, odkud se vrátil opět k Františku Jarolímovi do Chocně. Odsud definitivně odešel 20. srpna 1949. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací školu pro živnosti potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v letech 1949 – 1951 absolvoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá studia uzavřel v roce 1965 maturitou na Střední ekonomické škole veřejného stravování v Brně.


Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha. Následujícího roku se stal náměstkem ředitele Krajské správy RaJ, od roku 1955 působil ve stejné funkci na podnikovém ředitelství RaJ v Pardubicích. V roce 1959 přešel jako vedoucí provozního oddělení, technolog výroby a vedoucí obchodně výrobního oddělení na podnikové ředitelství RaJ Ústí nad Orlicí.


Dne 1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince 1980. Současně s ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka Danuška, rozená Fišerová, s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se narodil syn Miloslav.


Restaurace Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. Miloslav Kašpar patřil totiž ještě k té generaci hostinských, kteří na vlastní kůži poznali prostředí soukromých restauračních zařízení a s nimi spojenou úctu a vážnost zaměstnanců k hostům. Velice brzo si zde získal své oblíbené hosty, kteří se tu stávali každodenními návštěvníky.

Milan <br />Langer

Milan
Langer

10.2. 1944 -  20. 11. 2017

Milan Langer, výtvarník a básník, se narodil v Ústí nad Orlicí, žil v Hradci Králové.
Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu).
Milan Langer byl také člen hudební skupiny Meat House Chicago I.R.A., autor textů a výtvarné podoby obalů všech jejích alb. V roce 2011 mu vyšla kniha Red Crab Migration - devatenáct textů. "Langerova poezie je prodloužením malby. Typografické členění textu plní funkci rytmickou a grafickou, rozrušuje instituci řeči. Typografický prostor je plný proměnlivých mezer, kryptogramů a usazenin. Slovní spojení se skládají v celkový obrazec, prázdný prostor kolem znaků získává svou důležitost. Básně jsou objektem v objektu, či spíše četnými možnými objekty, prostory, osobami a odkazy." (PhDr. Michal Tošner). 

Milan Langer zemřel 20. listopadu 2017.