Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef  Jiří <br />Ehl

Josef Jiří
Ehl

Narodil se 24. 4. 1903. Všestranný kulturní pracovník - duchovní otec Ústeckých hudebních pátků (od r. 1941), působil ve smyčcovém kvartetu, pěveckých oktetech, pěveckém sboru Lukes, dirigoval. S ochotnickým divadelním souborem Vicena nastudoval několik úspěšných her - Hippodamie, Radúz a Mahulena, Dalibor; byl také členem Cecilské hudební jednoty. Rád fotografoval, zachycoval záběry z koncertů i z veřejného života města. Některé fotografie zveřejněny. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí jsou uložena jeho úvodní slova k Ústeckým hudebním pátkům. Zemřel 16. 12. 1954 v Ústí nad Orlicí.

Vojtěch <br />Novák

Vojtěch
Novák

Vojtěch Novák se narodil v rodině krejčího a chalupníka 11. října 1907 v Dolní Čermné. Když mu bylo devět let, zemřel mu v Albánii otec, tehdy voják rakousko-uherské armády. Vyučil se tesařem a po vojenské službě dostal doporučení ke studiu na stavební škole v Bratislavě. Po jejím dokončení pracoval jako mistr na různých stavbách jižního Slovenska. Po okupaci Československa se od 1. června 1939 napojil na odbojovou skupinu Ministerstva národní obrany a převáděl, pod krycím jménem Ferko, přes hranice se Slovenskem do zahraničí utíkající důstojníky, ale i civilní exulanty, zprvu do Polska a po jeho obsazení do Maďarska. Po zatčení hlavy organizace - pražského primátora Dr. Klapky a obdržení rozkazu "okamžitě zmizet", musel prchat stejnou cestou sám. Dostal se přes Bělehrad, Bejrút do Marseille, kde v červnu 1940 vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii, po jejím pádu odplul s ostatními vojáky do Anglie. Odtud do Libye,kde bojoval v armádě maršála Montgomeryho, u tankové baterie. V červenci se stal příslušníkem osobní stráže prezidenta Beneše, kde setrval do 31. srpna 1945, kdy byl demobilizován. Rodná obec ho přijala jako hrdinu a své zážitky vylíčil na besedě v přeplněné Orlovně. V roce 1949 se oženil a odstěhoval na Moravu, v roce 1954 se odstěhoval zpět do rodného domu v Dolní Čermné. Zde byl v listopadu po domovní prohlídce zatčen a vzat do vazby. Za velezradu byl 18. května 1955 Krajským soudem v Pardubicích a 23. srpna 1955 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 5 letům odnětí svobody, k propadnutí 1/4 jmění, ke ztrátě čestných práv občanských. Pro kritický zdravotní stav byl 12. července 1957 podmínečně propuštěn.

Vojtěch Novák byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 3. května 1991. 

Eva <br />Bešťáková

Eva
Bešťáková

Překladatelka, spisovatelka, redaktorka a pedagožka Eva Bešťáková vystudovala gymnázium v Kolíně (abs. 1951). Poté absolvovala obor český a ruský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (abs. 1956) a dále pokračovala postgraduálním studiem oboru dějiny literatury, filozofie a teorie překladu (1966-67), v roce 1967 získala titul PhDr. V letech 1958-63 učila na gymnáziu v Kolíně a mezi lety 1963-69 na střední knihovnické škole - konzultační středisko v Hradci Králové. Působila jako redaktorka nakladatelství Kruh v Hradci Králové (1969-74). V roce 1974 nedobrovolně odešla do PŘ Vodovody a kanalizace. V letech 1972-89 měla zakázanou překladatelskou a pedagogickou činnost a omezené publikační možnosti. Od roku1989 se věnovala literární činnosti. Byla členkou Obce spisovatelů. Napsala přes čtyřicet knih pro dospělé i dětské čtenáře.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Zdenek <br />Rykr

Zdenek
Rykr

26. 10. 1900 -  15.1. 1940

Malíř, kreslíř, ilustrátor, žurnalista a scénograf. Autor časopiseckých článků, návrhů divadelních scén.

V sedmi letech se s rodiči přestěhoval z Chotěboře do Kolína a prožil zde svá školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval dějiny umění a klasickou archeologii na filozofické fakultě UK. Tu zakončil roku 1924 doktorátem. Stále se jako samouk výtvarně vzdělával.

Jako malíř zkoušel různé výtvarné směry a techniky a jeho práce je velmi originální. Navrhoval také scény pro představení Národního divadla a obaly k čokoládám pro firmu Orion.

Dobrovolně ukončil svůj život skokem pod rychlík na Barrandově. Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa. Nebyly však nalezeny doklady, které by tento jeho krok objasňovaly.
V Chotěboři je po něm pojmenovaná ulice.

František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Milena <br />Asmanová

Milena
Asmanová

11. 10. 1930 - 3.1. 2021

Rodným jménem Reindlová. Mládí prožila v České Třebové. Herečka hrála v seriálu Kamenný řád 1975. Ještě než Milena absolvovala DAMU, chodila zde v České Třebové do Odborné školy pro ženská povolání a již tam se zajímala o herectví.

 

Ve školním představení Sněhová královna hrála Pohádkaře (na společné fotce zcela vpravo) Jen pro zajímavost - čtvrtá z leva v kožichu je Vojtěška Vohralíková st, t. č. Nečasová, která byla její třídní v letech 1947 - 1949 a která tuto hru režírovala společně s Andělou Kučerovou. (Plakát a fotky z představení jsou předány do městského muzea)

 

Roku 1953 absolvovala herectví na pražské DAMU. Následně prošla krátce scénami Divadla pracujících v Mostě (1953) a v pardubického Východočeského divadla (1953 - 1960). Až do svého odchodu na odpočinek se stala přední členkou činohry Státního divadla v Ostravě (1960 - 1993), kde i nadále vystupovala pohostinsky. Hostovala též na dalších scénách (D 46 v Praze, ostravské Divadlo loutek, Těšínské divadlo, Švandovo divadlo v Praze, Divadlo Skelet Pavla Trávníčka). Vypracovala se na charakterní herečku výrazných českých a světových divadelních postav v desítkách inscenací (Žebrácká opera, Letní hosté, Krvavá svatba, Romeo a Julie, Naši furianti, Návštěva staré dámy, Cyrano z Bergeracu, Léto, Bílá nemoc, Mnoho povyku pro nic, Strakonický dudák, Tři sestry, Racek, Večer tříkrálový apod.).

 

Své herectví uplatnila, v rozhlase (Její pastorkyňa, Devadesát tři atd.), v dabingu (např. Smrtonosná past 2.) a též v inscenacích a seriálech ostravského studia Československé televize (Haldy, Košilka, Postel s nebesy, U nás doma, Nález, Na rozchodnou, Osudové peníze a především hlavní role selky Karolíny v seriálu Kamenný řád z roku 1975). Kvůli svému mimopražskému angažmá se Milena Asmanová před filmovou kamerou objevovala sporadicky v menších úlohách a ve velkých časových rozestupech. Filmovými režiséry byla obsazena do snímků Olověný chléb (1953), Útěk ze stínu (1958), Prázdniny s Minkou (1962), Neobyčejná třída (1964), Třicet panen a Pythagoras (1973), Zastihla mě noc (1985) a Vincenz Priessnitz (1999).

 

Stala se nositelkou titulu Zasloužilé umělkyně (1985) a Nadace Život umělce herečku ocenila Cenou Senior Prix (1999). Řadu let se Asmanová věnovala pedagogické činnosti na ostravské Státní konzervatoři a ve vlastním Studiu Mileny Asmanové v Praze.