Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Otakar <br />Chaloupka

Otakar
Chaloupka

Český učitel, literární kritik, vědec a spisovatel.

Své dětství prožil v Chotěboři, kde vystudoval gymnázium. Po zdárném ukončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal na několik let učitelem. Působil na středních školách v Třebotově u Prahy a v Praze.

V roce 1962 nastoupil jako aspirant do Pedagogického institutu Jana Ámose Komenského, kde po čtyřech letech obhájil kandidátskou práci nazvanou Umělecké literární dílo v systému výchovy. O rok později zde získal doktorát z filozofie. V roce 1967 v tomto ústavu působil jako vědecký pracovník. V roce 1980 převzal do svého vedení Kabinet dětské literatury a teorie literární výchovy.

Časopisecky debutoval ve Zlatém máji v roce 1958, v beletrii byla debutem až jeho knižní prvotina. Od roku 1958 se stal autorem doslovů k řadě knih, vědeckých prací, sci-fi povídek a románů. Spolupracoval s filmem i televizí.

Byl mu udělen titul zasloužilý umělec.

Jiří <br />Čermák

Jiří
Čermák

Učitel, malíř, sportovec a hráč na kytaru. Jiří Čermák se narodil v Havlíčkově Brodě. Od dětství žije v Chotěboři. Po ukončení základního a středního vzdělání v Chotěboři dokončuje vzdělání na Pedagogické fakultě v Hradci Králové studiem učitelství pro první stupeň. Již od dětství velice rád trávil čas kreslením tužkou nebo pastelkami. Má rád vše historické ať se to týká staré Chotěboře nebo prostředí hradů, zřícenin či zámků. Talent na malování zdědil ze strany rodu Čermáků. K jeho nejoblíbenějším autorům patří Antonín Slavíček a Jindřich Průcha. Svou tvorbu již několikrát vystavoval v chotěbořské knihovně a můžete na ni také narazit v kavárně Sluníčko.

Josef <br />Kubový

Josef
Kubový

Josef Kubový se narodil se 16. 3. 1897 v obci Březenice (část Chocně). Vyučil se u ševce Kelnera v Ústí nad Orlicí, kde pracoval jako obuvnický dělník. První světovou válku prožil u rakousko-uherského letectva v řadách pozemního personálu. Po návratu nastoupil místo továrního zřízence v Sobotkově textilní továrně v Kerharticích. V roce 1926 vstoupil mezi ústecké dobrovolné hasiče. V průběhu 2. světové války se zapojil do řad ilegálních hasičských odbojářů a působil jako spojka mezi Ústím nad Orlicí a Litomyšlí. Dne 15. 12. 1944 byl gestapem zatčen a vězněn v Pardubicích, následně v Terezíně. Osvobozen a dne 8. 5. 1945 odjel s hořickými hasiči do Hořic. V návratu do Ústí nad Orlicí mu zabránila nemoc. Dne 2. 6. 1945 podlehl skvrnitému tyfu. Je pochován  na ústeckém hřbitově.

Dne 17. 11. 1945 byl Josefu Kubovému prezidentem republiky udělen Československý válečný kříž 1939 "In memoriam". Na budově ústecké požární zbrojnice od 3. 8. 1947 umístěna pamětní deska.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan Hanuš<br />Máchal

Jan Hanuš
Máchal

25. 10. 1855 - 3. 11. 1939

Profesor, literární historik, filolog, mytolog, český slavista a překladatel.

Absolvoval gymnázium v Táboře a poté univerzitu ve Vídni a v Praze. Od roku 1882 zastával místo suplenta a od roku 1884 gymnaziálního profesora v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. V roce 1887 získal titul doktora filozofie a začal učit na gymnáziu v Praze. Od roku 1894 byl soukromým docentem slovanské literatury na české filozofické fakultě, kde se v roce 1901 stal mimořádným profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur. Byl mimořádným členem České akademie a Královské české společnosti nauk.

Máchal se zajímal o slovanské písně a jihočeský folklór, studoval vztahy literatury a folklóru, dějiny českého dramatu a kriticky zhodnotil prameny ke studiu slovanské mytologie. Psal články do časopisů (Český Jih, Tábor, Otavané, Ohlas od Nežárky, Květy, aj.). Překládal z ruštiny, lužičtiny a srbštiny. Publikoval též anglicky.

Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

7. 10. 1861 - 5. 12. 1934

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.

Karel <br />Škarka

Karel
Škarka

16. 10. 1917 -  19.4. 2000

Karel Škarka se narodil v Horní Sloupnici 16. října 1917. Obecnou i měšťanskou školu navštěvoval v Ústí nad Orlicí, kam se se svými rodiči, Karlem a Žofií (rozenou Mikuleckou) Škarkovými přistěhoval. Jeho otec byl truhlář, maminka pečovala o domácnost. V roce 1934 absolvoval Obchodní školu v Chocni.

Do československé branné moci vstoupil dobrovolně 1. října 1935 a sloužil u 30. pěšího pluku A. Jiráska ve Vysokém Mýtě, později u jeho 4. kulometné roty v Rychnově nad Kněžnou. V březnu 1938 byl převelen k 19. hraničářskému pluku pevnostnímu v Žamberku a kmenově přidělen k 11. rotě v Říčkách v Orlických horách. Po záboru pohraničí německou brannou mocí nastoupil v květnu 1939 jako voják z povolání tzv. "dočasnou dovolenou". Dekretem ministerstva národní obrany byl přeřazen do vládního vojska. Žádost o zrušení, přes opakovanou osobní intervenci, byla zamítnuta. 10. října 1939 nastoupil k 6. praporu vládního vojska v Hradci Králové, kde vykonával do roku 1944 funkci vedoucího hospodářského zátiší. V květnu 1944 odjíždí s celým praporem na strážní železniční službu do Itálie. 9. července po předstíraném přepadu a boji přechází v obci Premosello na stranu italských partyzánů divize Garibaldi. Zde se přidal ke skupině, která volí cestu za čs. jednotkou ve Velké Británii, kam se po strastiplném putování začátkem prosince 1944 dostal. Byl zařazen k Českoslovesnké samostatné obrněné brigádě ve Francii k "E" četě spojovací u dělostřeleckého pluku v Loon Plage jako velitel motospojek. V bojích o námořní přístav a pevnost Dunkerque byl vyznamenán Čsl. válečnou medailí "Za chrabrost". Spolu se svou jednotkou překročil hranice osvobozené vlasti 18. května 1945. V 50. letech odmítl vstup do KSČ a odmítl přerušit písemný kontakt s přáteli z války na západě. Byl souzen vojenským soudem v Brně na Špilberku a propuštěn z armády v hodnosti majora.
Karel Škarka byl od roku 1940 ženatý s Marií Večerníkovou, se kterou měl tři děti: Janu (1942), Karla (1946), Zdeňka (1953). Až do důchodu pracoval jako technický pracovník RaJ Vysoké Mýto. Mnozí si jej pamatují jako dlouholetého trafikanta v trafice "U Václava", kde si spolu s manželkou přivydělávali k důchodu.
Pan Škarka byl rehabilitován po roce 1989 a postupně povýšen do hodnosti podplukovníka a plukovníka ve výslužbě. Byl držitelem vyznamenání "Za chrabrost", "Za zásluhy o obranu vlasti". Jeho postoje a zásluhy byly oceněny ministerstvem obbrany, prezidentem republiky a prostřednictvím francouzského velvyslanectví i výnosem francouzské vlády.
Karel Škarka zemřel 19. dubna 2000.