Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Hana <br />Habrmanová

Hana
Habrmanová

Jejím otcem byl výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt.  Hana Habrmanová v České Třebové absolvovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Byla dlouholetou členkou pedagogického sboru českotřebovského gymnázia. Vyučovala češtinu, dějepis, latinu a španělštinu. Svůj obzor si rozšiřovala v nejrůznějších kurzech (např. na Mezinárodní letní univerzitě v Santanderu ve Španělsku) a také studijními cestami do Řecka, Itálie, Francie, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a dalších zemí. Ráda cestovala i po naší republice, přitahovaly ji zvláště jižní Čechy a především Praha.

Podstatnou část svého života věnovala školní práci. Organizovala společenské akce sboru a zájezdy, vedla historický kroužek. Řadu let byla předsedkyní Spolku absolventů a přátel gymnázia, který podporoval nejrůznější školní a žákovské aktivity. Vedla pěvecký sbor. Byla také zakládající členkou redakční rady Českotřebovského zpravodaje a od jeho vzniku v r. 1970  napsala  spoustu článků zaměřených především na historii našeho města a jeden rok byla také městskou kronikářkou. Napsala také mnoho článků do nejrůznějších novin a časopisů, byla spoluautorkou sborníku "Česká Třebová 1278 - 1978" vydaného k 700. výročí první zmínky o městě Česká Třebová. Zemřela v pátek 11. června 2004   .
 

Josef <br />Kalvoda

Josef
Kalvoda

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Vratislav <br />Čáslavka

Vratislav
Čáslavka

Vratislav Čáslavka byl  28. června 1953 obviněn a odsouzen Vyšším vojenským soudem v Trenčíně za vyzvědačství (údajné vyzrazení zpráv o svém útvaru) na 16 let odnětí svobody (uranové doly v Jáchymově), propadnutí majetku a k ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Propuštěn byl na amnestii 11. 5. 1960.

Rehabilitován byl Vyšším vojenským soudem v Trenčíně 11. září 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Bíbus

Václav
Bíbus

10.4. 1899 -  20.4. 1966

Narodil se 10.4.1899 v Ústí nad Orlicí. Zemřel 20.4.1966 v Ústí nad Orlicí. Živnostník, politický vězeň. Aktivní a velmi populární občan Ústí nad Orlicí. Náčelník Orla, režisér a herec ochotnického divadla, funkcionář ve fotbalovém klubu SK Ústí nad Orlicí, předseda městského i okresního výboru Čs. strany lidové.  Po r. 1948 jeho živnost znárodněna. V roce 1954 zatčen a obviněn z ukrývání pistole a vysílačky. Odsouzen z velezrady na 12 let odnětí svobody, 1960 propuštěn na amnestii, vrátil se zpět do Ústí nad Orlicí. Rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 23. listopadu 1990.

František  Matouš<br />Klácel

František Matouš
Klácel

7.4. 1808 -  17.3. 1882

Známe jej jako filozofa, spisovatele, básníka, pedagoga a také přítele Boženy Němcové, jež patřil k předním obrozencům na Moravě a k aktivním účastníkům politického života v revoluci 1848-1849. Jako první u nás seznámil širší českou veřejnost s myšlenkami socialismu a komunismu.

Byl nejmladším ze šesti dětí českotřebovského ševce Antonína Klatzla. V pozdějších letech si své jméno plně počeštil. Národní školu navštěvoval ve svém rodišti,v Litomyšli piaristické gymnázium (1825-1827) a filozofická studia absolvoval také v Litomyšli. Poté odešel studovat na Moravu. V r. 1827 z existenčních důvodů vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera, kde přijal jméno Matouš. V letech 1829–1833 vystudoval brněnský teologický ústav a 1834 složil s výborným prospěchem rigorózní zkoušky z bohosloví na univerzitě v Olomouci.

Ještě než školu dokončil, byl povolán zpět do Brna, aby se sám stal profesorem filozofického ústavu. Po devíti letech, přestože patřil k nejlepším a nejoblíbenějším pedagogům, musel v r. 1844 z místa odejít. Důvodem byly svobodomyslné názory, jimiž navazoval na myšlenky B. Bolzana a na nátlak brněnského biskupa.

Krátce se objevil v Praze, následoval Liběchov (1844) s pracovním místem bibliotékáře zámecké knihovny barona A. Veitha, kde se osobně seznámil i s B. Bolzanem a mohl si v rukopise přečíst jeho utopii O nejlepším státě. Přestože se mu zde líbilo, ani zde dlouho nevydržel a musel se vrátit zpět do brněnského kláštera. Zde se věnoval teoretické práci. V revolučním roce 1848 se horlivě účastnil politického dění jako člen Národního výboru a organizátor Slovanského sjezdu. V té době byl i redaktorem Týdeníku (s J. Oheralem) i Moravských novin a založil Českomoravské bratrstvo (1850–1851), prodchnuté myšlenkou celosvětového sbratření, do kterého také patřila Božena Němcová, I. J. Hanuš, Veronika Vrbíková a další. Po porážce pražského povstání se krátce skrýval v České Třebové a a pak se vrátil do Brna.

S Němcovou si dopisoval už od r. 1848 a pro ni také do Moravských novin psal své Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Je autorem sbírky Lyrické básně.

Klácel byl s největší pravděpodobností také autorem epitafu Boženy Němcové, který vyšel s nekrologem při úmrtí spisovatelky v Moravských novinách 28. ledna 1862.

Klácel od počátku těžil z toho, že v čele kláštera stál opat F. C. Napp (1790–1867), který se snažil učinit z kláštera středisko vzdělanosti. Již od r. 1830 konal v klášterní zahrádce pokusy profesor matematiky Aurelius Thaler (1796–1843), zakladatel klášterního herbáře. Po Thalerově smrti převzal péči o herbář i zahrádku právě Klácel, který ji (1848) zase předal Mendelovi (jemuž také pomáhal v počátcích jeho přírodovědeckých studií).

V letech 1849–1853 se významně podílel na založení a pak i činnosti moravské vzdělávací organizace Národní jednota sv. Cyrila a Methuda; krátce byl jejím (prvním) starostou a pak vedl její přírodovědný obor.

Byl rovněž členem k.k. Mähr.-Schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues der Natur- und Landeskunde, tj. společnosti sdružující přední odborné a veřejné pracovníky z Moravy a Slezska.

Začal vyučovat dívky ze zámožných rodin a sám se zabýval vědeckým studiem a zdokonaloval se v jazyce francouzském a anglickém. Zatrpkl a do určité míry přerušil i kontakty s českými vlasteneckými kruhy. Tehdejší ministr Jiskra, dřívější jeho žák mu opatřil pas, se kterým v srpnu 1869 odejel do Ameriky, aby se tu pokusil uskutečnit něco ze svých idejí.

Pracoval nejprve jako redaktor Slovana Amerikánského v Iowa City (1869–1872). Publikoval naučné statě a překlady, věnoval se organizaci Jednot svobodomyslných a vydával časopisy Hlas Jednoty svobodomyslných (Chicago 1872–1881), Svojan (Chicago 1873) a Hospodář (Milwaukee 1879–1881). Zde psával pod jménem Ladimír. Štěstí které očekáva,l ale nenalezl. Žil v bídě, odkázán na pohostinství milosrdných krajanů.

Od počátku se zabýval etikou. Jeho Dobrověda je prvním novodobým českým pokusem o soustavný výklad etické látky. Dobrovědu – etiku dělil na vědu o dobru prostém (zákonu světa), dobru z osobní stránky a dobru vtěleném v lidstvo. Při chápání vývoje světa byl ovlivněn Darwinem. Na tomto etickém a vědeckém základě vypracoval svůj utopický projekt „cesty ke Svojanovu“, projekt obcí vytvořených na základě společné práce, odměn podle zásluh a vzájemné podpory

Zemřel v městečku Belle Plaine v rodině Františka Záleského. V roce 1884, tedy dva roky po Klácelově smrti postavili Klácelovi nad jeho hrobem pěkný pomník, dodnes největší a nejpěknější na celém hřbitůvku v Belle Plaine. Pomník byl zhotoven českým kamenickým mistrem Mendlíkem ze státu Wisconsin. Je obehnán mírnou podezdívkou a obsahuje nápis, Klácelovo heslo: "Osmělme se zmoudřeti!" Nedlouho potom byl postaven pomník Klácelovi taktéž na Národním hřbitově v Chicagu.

Z Klácelova literárního díla je nezbytné upozornit alespoň na jeho Básně (1836), dále Dobrovědu (1847), Počátky vědeckého mluvnictví českého (1843) a Listy o původu socialismu a komunismu (1849).

Vlastimil <br />Macháček

Vlastimil
Macháček

25.4. 1908 -  25.4. 1942

Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.

Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.