Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Hynek Jetřich <br />Vitanovský

Hynek Jetřich
Vitanovský

Majitel kyšpereckého panství v letech 1661 - 1681. Zprostil obyvatele městečka části robotních povinností, dal postavit kostel svatého Václava , dal vystavět špitál a přistavěl druhé patro zámku. Jeho podobu zachytil významný český barokní malíř a portrétista Karel Škréta. Originál obrazu lze spatři v zámku v Rychnově nad Kněžnou

Ladislav <br />Netek

Ladislav
Netek

Ladislav Netek se narodil 29. března 1951 v Šumperku do rodiny technického úředníka a učitelky. Rodina bydlela v Lanškrouně, kde také v roce 1957 začal chodit do základní školy. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1966 do učení v SOU n. p. TESLA Lanškroun. Po ukončení učiliště v roce 1969 pracoval v n. p. TESLA Lanškroun jako nástrojař až do sňatku v roce 1972. Odstěhoval se na Kolínsko a v témže roce se mu narodil syn Michael. Našel zde i zaměstnání v továrně TONA Pečky. V roce 1976 se manželství rozpadlo a Ladislav byl přinucen opustit rodinu a vrátit se do Lanškrouna k rodičům. Rozvod nesl těžce a to se projevilo na jeho zdravotním stavu. Prohloubily se deprese a nakonec i schizofrenie. Následovaly časté pobyty v nemocnicích a v psychiatrických léčebnách (Choceň, Sadská, Havlíčkův Brod, Želiv) a také střídání zaměstnání v lanškrounských podnicích (TESLA, cihelna, pivovar, PACO, jatka aj.). Určitou dobu pracoval s Láďou Plívou jako aranžér pro družstvo JEDNOTA. V roce 1984 mu byl přiznán invalidní důchod.
Na jednom z léčení se seznámil s doživotní družkou Jiřinou, se kterou trávil dobré i zlé střídavě v Lanškrouně, psychiatrických léčebnách (Havlíčkův Brod, Želiv). Trvale bydleli v Chrudimi a konec života oba dožili v domově pro seniory v Pardubicích.
Ladislav Netek od dětství miloval tužky, pastelky. Rodiče ho podporovali ve výtvarných projevech, navštěvoval Lidovou školu umění - hru na vioncello a kreslení, dále různé výtvarné kroužky, kurzy jak pro děti tak pak pro mládež a dospělé. Stýkal se s místními amatérskými malíři, později i s mladými lidmi z undergroundu z Ústeckoorlicka, Kolínska i Prahy. Své kresby, malby a koláže veřejně nevystavoval, vyjma salonů v Ústí nad Orlicí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Přátelům a známým obrazy buď daroval nebo prodával.
Přelom šedesátých a sedmdesátých let byl pro Ladislava Netka významný z hlediska osobního života i v tvůrčí práci. Seznámil se s lidmi z Ústí nad Orlicí a okolí, kteří patřili převážně do skupiny P.A.J.Z.L. (Praví A Jediní Zástupci Lidu). Přátelství se dvěma z nich přetrvala až do smrti. Byl to Láďa Plíva (1952 - 2011), s kterým se stýkal i po Ladislavově odstěhování na Kolínsko a písemně si vyměňovali názory i po Plívově nucené emigraci do USA. Rovněž s Pavlem Imrichem (1953-2017) ho pojilo doživotní kamarádství spjaté zejména s výtvarným uměním. Jeho radám a názorům rád naslouchal, jezdil za ním do Imrichových nových působišť - Rychnova nad Kněžnou, zámku Doudleby nad Orlicí a České Třebové. Členové skupiny P.A.J.Z.L. se také scházívali v Lanškrouně v Netkově půdním ateliéru v domě rodičů, kde je dodnes dochována část původní malované výzdoby.
Ladislav Netek zemřel po srdečním kolapsu v pardubické nemocnici dne 28. ledna 2011.

Anna <br />Chlebounová

Anna
Chlebounová

Narodila se 8. 12. 1875 v Bučině. Patřila k první generaci žen v nejvyšší politice. Členka agrární strany, r. 1918 jmenována do Národního shromáždění. V letech 1920-29 poslankyní sněmovny, 1929-35 senátorkou. Zabývala se především problémy veřejného zdravotnictví, dočasně reformou daní. Nejvyšší politice předcházela praktická zkušenost s řízením malé obce, manžel byl džbánovským starostou. Její veřejné působení ve své době výrazně napomohlo širokému pochopení významu všeobecného volebního práva. Zemřela 14. 3. 1946 ve Džbánově. Biografie viz. knihy: Doc. PhDr. Marie Macková, PhD. - O senátorce Anně Chlebounové (Ústí nad Orlicí, GRANTIS, 1998), Mikolášek Antonín - Nad životem senátorky Anny Chlebounové (Dolní Dobrouč, Inform sauning shop, 2011).

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Matěj  Josef<br />Sychra

Matěj Josef
Sychra

21. 12. 1776 -  19.3. 1830

Kazatel, vlastenec a národní buditel, skladatel a spisovatel Matěj Josef Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 21. prosince 1776 v budově tzv. staré školy (dnes sídlo městské policie), kde bydleli jeho rodiče. Jeho tatínek Matěj byl tkalcem a městským písařem a kronikářem. Maminka se jmenovala Anna, rozená Andresová. První literární a hudební vzdělání získal u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. V r. 1787 odešel na studia do Prahy na německou základní školu. V období 1792 - 1796 se stal studentem Piaristického gymnázia v Novém Městě pražském. Po dokončení gymnázia studoval filosofii a teologii. Královéhradeckým biskupem M. Tadeášem hrabětem z Trautmansdorfu byl 17. září 1801 vysvěcen na kněze. Působil v Sebranicích u Litomyšle, Bystrém u Poličky, byl administrátorem Německé Bělé, farní beneficium mu bylo propůjčeno v Jimramově na Moravě, odkud byl v roce 1824 přeložen na faru Zámku Žďáru u Nového Města na Moravě. Zasloužil se o zachování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Patřil do generace vlastenců, kteří se snažili především o povznesení českého jazyka. Je autorem literárních prací zaměřených na vzdělávání ("Povídatel", "Kratochvílník"), sběratelem folklóru. Z jeho českoslovanské frazeologie čerpal Josef Jungmann při tvorbě Slovníku česko-německého. Jako překladatel k nám uvedl Moliéra a Kotzebua. Autor prostonárodních zábavně poučných knih, příležitostně komponoval. Verše publikoval mj. v přílohách Zieglerova Dobroslava. Zemřel 19. 3. 1830 ve Žďáru nad Sázavou a pochován je u jedné z bran na Zelené hoře. Jeho jméno nese Městská knihovna ve Žďáru nad Sázavou i jedna z ulic města Ústí nad Orlicí. U výročí stých narozenin byla v r. 1876 na budově radnice v Ústí nad Orlicí odhalena pamětní deska. 

Z díla: Versuch einer böhmischen Phraseologie, Povídky a jiné práce vydalo r. 1961 Kraj. nakl. Brno. Pomněnkový vínek ze spisů Matěje Josefa Sychry; mládeži uvil a k oslavení stých narozenin Sychrových vydal Vojtěch Kryšpín.  Fr. A. Urbánek, Praha 1876.

Oldřich <br />Bače

Oldřich
Bače

21. 12. 1911 -  11.4. 1967

Oldřich Bače - rolník - byl 31. července 1953 Krajským soudem v Pardubicích a 20. listopadu 1953 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za vyzvědačství k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 30. listopadu 1990. 

Čeněk  <br />Mužík

Čeněk
Mužík

15. 12. 1906 - 5.3. 1988

Čeněk Mužík navštěvoval měšťanskou školu v Chocni, poté se vyučil zedníkem u místního stavitele Josefa Nováka. Dále vystudoval průmyslovou školu stavební v Jaroměři, kde se naučil pracovat s plány a rozpočty staveb. Pracoval jako kreslič v několika kancelářích, až se dostal k architektu Karlu Řepovi do Pardubic a na jeho doporučení vystudoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Otakara Novotného. Praxi získal u dalších významných architektů a osvojil si pojetí a tvarosloví funkcionalismu. R. 1932 se oženil a s manželkou přestěhoval do Chocně. Tady přestavěl dům ve Fügnerově ulici a přizpůsobil ho rodině a návštěvám přátel, mezi které patřili někteří významní malíři, i potřebám projekční kanceláře. S manželkou vychovali čtyři děti.

Už v r. 1930 vyhrál soutěž na stavbu choceňské Obchodní školy a Obchodní akademie. Dále vytvořil zajímavé rodinné vily na Orlickém nábřeží, v ulici Krawcově a Jiráskově, několik víceúčelových činžovních domů, původní stavbu domova pro seniory a Staňkova sanatoria. Pro Choceň zpracoval celkem 60 různých projektů, ale stavby podle jeho návrhů můžeme vidět i v jiných městech.

Z jeho vlastní kanceláře se po r. 1948 stalo středisko Stavoprojektu Pardubice, které úspěšně vedl ještě několik dalších let.

V r. 2018 mu byl za přítomnosti jeho rodiny udělen in memoriam titul Mistr Choceňský.