Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Matěj  Josef<br />Sychra

Matěj Josef
Sychra

Kazatel, vlastenec a národní buditel, skladatel a spisovatel Matěj Josef Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 21. prosince 1776 v budově tzv. staré školy (dnes sídlo městské policie), kde bydleli jeho rodiče. Jeho tatínek Matěj byl tkalcem a městským písařem a kronikářem. Maminka se jmenovala Anna, rozená Andresová. První literární a hudební vzdělání získal u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. V r. 1787 odešel na studia do Prahy na německou základní školu. V období 1792 - 1796 se stal studentem Piaristického gymnázia v Novém Městě pražském. Po dokončení gymnázia studoval filosofii a teologii. Královéhradeckým biskupem M. Tadeášem hrabětem z Trautmansdorfu byl 17. září 1801 vysvěcen na kněze. Působil v Sebranicích u Litomyšle, Bystrém u Poličky, byl administrátorem Německé Bělé, farní beneficium mu bylo propůjčeno v Jimramově na Moravě, odkud byl v roce 1824 přeložen na faru Zámku Žďáru u Nového Města na Moravě. Zasloužil se o zachování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Patřil do generace vlastenců, kteří se snažili především o povznesení českého jazyka. Je autorem literárních prací zaměřených na vzdělávání ("Povídatel", "Kratochvílník"), sběratelem folklóru. Z jeho českoslovanské frazeologie čerpal Josef Jungmann při tvorbě Slovníku česko-německého. Jako překladatel k nám uvedl Moliéra a Kotzebua. Autor prostonárodních zábavně poučných knih, příležitostně komponoval. Verše publikoval mj. v přílohách Zieglerova Dobroslava. Zemřel 19. 3. 1830 ve Žďáru nad Sázavou a pochován je u jedné z bran na Zelené hoře. Jeho jméno nese Městská knihovna ve Žďáru nad Sázavou i jedna z ulic města Ústí nad Orlicí. U výročí stých narozenin byla v r. 1876 na budově radnice v Ústí nad Orlicí odhalena pamětní deska. 

Z díla: Versuch einer böhmischen Phraseologie, Povídky a jiné práce vydalo r. 1961 Kraj. nakl. Brno. Pomněnkový vínek ze spisů Matěje Josefa Sychry; mládeži uvil a k oslavení stých narozenin Sychrových vydal Vojtěch Kryšpín.  Fr. A. Urbánek, Praha 1876.

František <br />Jandera

František
Jandera

František Jandera pocházel ze  starého třebovského rodu Janderů z Hýblovy ulice, v němž bylo po několik generací provozováno kolářské řemeslo. Narodil se 22. května 1920 v rodině posledního koláře  Františka Jandery nejstaršího a jeho manželky Albíny, rozené Skalické, pod krovem stařičké Janderovy chalupy čp. 333, která se nacházela v dolní části Hýblovy ulice. V roce 1936 chalupa ustoupila stavbě nového Janderova domu.

 

Mladý František se v Hurtově slévárně na Trávníku vyučil zámečníkem. Tuto svoji profesi po celý život, až do odchodu do důchodu,vykonával v železničních dílnách.


František Jandera od mládí propadl kouzlu historie našeho města. V dětství se často pohyboval v kovárně Skalických v Litomyšlské ulici, u své babičky a dědečka. Díky tomu poznal zákoutí a plácky v Tkalcovské ulici a na starém Trávníku. Jeho tajuplné prostředí s křivolakými uličkami mu navždy učarovalo. Kromě těchto míst a rodné chalupy také docházel do stavení své tety Antonie Schejbalové čp. 87 v Podbranské ulici nedaleko Kapounova mlýna. I na dřívější podobu této části města, s průzračnou vodou tekoucí v náhonu na zmíněný mlýn, velice rád vzpomínal. Proměny Třebové vždy obdivoval nad starými fotografiemi a pohlednicemi. Byl výborným pamětníkem a vypravěčem rodinných událostí a historek ze starého Trávníka, zaznamenaných ing. Eduardem Stříbrným.


František Jandera také propadl kouzlu betlémů. V rodině dlouhá léta opatroval starý betlém, složený z malovaných figur malovaných na papírové lepence několika známých betlemářských malířů, doplněný trojrozměrnou dřevěnou architekturou. Vedle typických orientálních staveb zaujme i maketa českotřebovského kostela sv. Jakuba Většího v podobě před požárem v roce 1884 s původní Hardtmuthovou bání a sanktusníkem (malá věžička na hřebeni střechy kostela, po požáru již nebyl obnoven). V roce 2000 daroval František Jandera betlém našemu městskému muzeu. Navštěvoval také, pokud zdraví dovolilo výstavy betlémů v našem městě.


František Jandera  se stal  jedním z prvních zdejších  filmařů. Se svojí kamerou a několika pomocníky od  počátku 60. let 20. stol. zachytil na filmový pásek právě proměny Třebové. Ať se jednalo např. o starý Trávník, původní výstavbu v Riegrově ulici, dřívější podobu ulic Podbranské a na Chmelnici, ledování na pivovarském rybníčku či jednu z prvních Jabkancových poutí. Neunikla mu také demolice zdejšího pivovaru.


V polovině 80. let  20. století po znovuvzkříšení činnosti zdejšího muzea se stal pan Jandera jedním ze tří členů inventarizační komise jeho sbírek. K této práci jej přivedla opět láska k rodnému městu.


V posledních letech, když ovdověl (manželka Anna zemřela v roce 1998) a zdraví již tolik nesloužilo, nalezl pan František Jandera oporu v rodině svého jediného syna Františka ml.

Josef  <br />Ripka

Josef
Ripka

Josef Ripka byl významný výzkumný pracovník, spoluautor vynálezu bezvřetenového předení, jedna z opor Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí.

Narodil se 15. února 1938 v Ústí nad Orlicí. Po absolvování Gymnázia v České Třebové studoval na ČVUT v Praze a Technické univerzitě v Liberci. Po studiích se vrátil do Ústí nad Orlicí. Podílel se na vývoji rotorových dopřádacích strojů, v oblasti této převratné textilní technologie byl autorem a spoluautorem významných patentů. Publikoval odborné články v české i světové odborné literatuře. Byl spoluautorem významných odborných publikací: Teorie spřádacího procesu - mechanika příze ve spřádací komoře, Vývoj textilního strojírenství v regionu Orlicka, Bezvřetenové předení... Přednášel na mezinárodních konferencích v Praze, Dornbirnu, Reutlingenu, Lodži, Drážďanech, Chemnitz, Moskvě, Ivanovu, Baku, Delhi, Gdyni, Liberci, Brémách. Desítky jeho odborných a vědeckých článků byly publikovány v časopisech Textil Praxis, Melliand Textilberichte, Textiltechnik , Tekstil, Strojimport, Investa, Indian Journal of Fibre &Textile Research. Od roku 1990 působil též jako člen Mezinárodního výboru pro metody zkoušení bavlny při ITMF. Jeho poslední odbornou publikací je kapitola Rotorové předení v knize Vědci, vynálezci a podnikatelé v českých zemích : současnost (Praha, Jonathan Livingston, 2019). 

Josef Ripka se od dětství zajímal o kreslení. V Ústí se zapojil do činnosti výtvarné sekce při Okresním kulturním středisku, kde  se zabýval grafickou tvorbou (suchá jehla, linorit a monotyp). V 60. a 70 letech se věnoval propracování vlastní originální techniky malby FIXI na polystyren. Na počátku 90. let jeho výtvarnou tvorbu ovlivnil počítač. Využíval různých forem vstupů, od kresby myší, vlastních fotografických podkladů, až po generování objektů matematickými prostředky. Od roku 1998 byl aktivním členem Klubu přátel umění Ústí nad Orlicí, kde také vystavoval.

Josef Ripka zemřel 3. ledna 2020. 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaroslav <br />Holoubek

Jaroslav
Holoubek

24.2. 1946 - 6. 11. 2016

Novinář, básník, prozaik, redaktor, pedagog.

Maturoval na chotěbořském gymnáziu. Než se mohl živit psaním, střídal různé profese - pracoval jako archivář, prodavač či fasádník. Po nedokončeném studiu archivnictví na Filozofické faktultě Univerzity Karlovy v Praze, vystudoval televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky této univerzity. Studium ukončil diplomovou prací s názvem Kapitoly z dějin českého novinářství. V roce 1980 získal na Karlově Univerzitě titul PhDr. Poté už se živil téměř výhradně novinařinou.

Začínal v šedesátých letech v brněnském měsíčníku Host do domu, v Praze byl činný ve skupině básníků sdružené kolem časopisu Divoké víno. Pracoval v redakcích Mladé fronty, v Kmeni, Tvaru, filmového časopisu Premiéra, časopisu Blesk, týdeníku Story či odborného měsíčníku Hotel Revue.

Od roku 2006 působil jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze a od roku 2008 byl zároveň šéfredaktorem odborného časopisu GastroMagazín.

Přispěl i do výborů novodobé české poezie. Vydal řadu básnických sbírek. K nejznámějším patří Stradivárky na dálnici, Čelní náraz, Včelí královna, Piha na nose aj. V jeho básních převažuje milostné téma, píše i o vztahu k rodnému kraji, objevují se také exotické náměty. Časem sílí v Holoubkově poezii skeptický a melancholický tón

Je také autorem povídek, publicistických rozhovorů, publikací o stavitelství, či obrazové publikace České Švýcarsko - krajina inspirace. Psal také odborné studie na různá témata.

Jaroslav Holoubek je překládán do řady evropských jazyků a získal několik literárních ocenění, v čele s Evropskou medailí Franze Kafky za literaturu.V roce 2006 mu Masarykova akademie umění udělila Cenu Rudolfa II. za literaturu.

Božena <br />Němcová

Božena
Němcová

4.2. 1820 -  21.1. 1862

Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4.2.1820 ve Vídni, byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.

Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.


Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.

Když rodiny konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.

Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Dílo Boženy Němcové:
Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů.

Obrazy z okolí Domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku.

Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života – 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí.

Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami – povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla.

Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.

V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.

Miloslav <br />Kašpar

Miloslav
Kašpar

23.2. 1924 -  25.1. 2012

Miloslav Kašpar se narodil dne 23. února 1924 v Dašicích, v rodině obuvníka Karla Kašpara a jeho manželky Marie, rozené Šedové. Miloslav měl ještě tři sourozence. Poté, když rodiče krátce po sobě (matka v prosinci 1929, otec v lednu 1930) zemřeli na epidemii tyfu, byly osiřelé děti rozebrány příbuznými na vychování. Malý Miloslav se tak dostal ke svým prarodičům, kde zůstal až do doby ukončení obecné školy.


Po absolvování pěti tříd obecné školy v Chocni vychodil čtyři třídy klasického Rašínova státního gymnázia v Hradci Králové. Studia ukončil v roce 1940. V době od 20. března 1940 do 20. září 1942 se vyučil číšníkem v hotelu „U nádraží“ Františka Jarolíma v Chocni. Zde zůstal zaměstnán do 27. září 1943, kdy byl totálně nasazen ve válečném průmyslu, v továrně fy Mráz v Chocni. Na konci druhé světové války se opět navrátil ke svému někdejšímu zaměstnavateli, kde setrval až do 30. září 1946. Od 1. října 1946 nastoupil vojenskou presenční službu, odkud se vrátil opět k Františku Jarolímovi do Chocně. Odsud definitivně odešel 20. srpna 1949. Během učení navštěvoval Miloslav Kašpar Živnostenskou pokračovací školu pro živnosti potravní ve Vysokém Mýtě. Po odchodu z choceňského hotelu v letech 1949 – 1951 absolvoval Hotelovou školu v Mariánských Lázních. Svá studia uzavřel v roce 1965 maturitou na Střední ekonomické škole veřejného stravování v Brně.


Od roku 1951 nalezl Miloslav Kašpar zaměstnání jako odborný referent Pohostinství Praha. Následujícího roku se stal náměstkem ředitele Krajské správy RaJ, od roku 1955 působil ve stejné funkci na podnikovém ředitelství RaJ v Pardubicích. V roce 1959 přešel jako vedoucí provozního oddělení, technolog výroby a vedoucí obchodně výrobního oddělení na podnikové ředitelství RaJ Ústí nad Orlicí.


Dne 1. července 1966 nastoupil jako vedoucí do českotřebovské restaurace Modrá hvězda v domě čp. 35 na dnešním Starém náměstí. Zde jej má řada z nás dosud v živé paměti. V této funkci zde setrval až do 31. prosince 1980. Současně s ním zde nalezla zaměstnání také jeho manželka Danuška, rozená Fišerová, s níž se oženil v dubnu 1954. Z manželství se narodil syn Miloslav.


Restaurace Modrá hvězda pod jeho vedením jen vzkvétala. Miloslav Kašpar patřil totiž ještě k té generaci hostinských, kteří na vlastní kůži poznali prostředí soukromých restauračních zařízení a s nimi spojenou úctu a vážnost zaměstnanců k hostům. Velice brzo si zde získal své oblíbené hosty, kteří se tu stávali každodenními návštěvníky.