Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Boháč

Jiří
Boháč

Elektrotechnik milující umění.
Narodil se v malé obci Klokočov, která se nachází na hřebenu Železných hor nedaleko sečské přehrady. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Malče, kde si tatínek pronajal hostinec, který 16 let provozoval. Do školy v Malči začal Jirka chodit v pohnutých zářijových dnech mnichovských událostí. Od roku 1942 ve studiu pokračoval na gymnáziu v Chotěboři. V roce 1948 byl spolu se 14 spolužáky za protistátní činnost zatčen, odsouzen a ze školy vyloučen. Po několika letech školu dálkově dokončil a po maturitě v roce 1955 nastoupil na vysokou školu v Poděbradech.
Vystudoval České vysoké učení technické, Fakultu elektrotechnickou v Praze. V matce měst již definitivně zakotvil, ale do Malče se za rodiči a kamarády vždy rád vracel. Již od mládí se zajímal o umění, historii a numizmatiku. Jiří Boháč Je dlouholetým členem České numizmatické společnosti, České společnosti přátel drobné plastiky, soudním znalcem pro numizmatiku a mnoho let je v poradním sboru numizmatického oddělení Národního muzea v Praze. V současnosti je jedním z nejlepších znalců tvorby sochařů a medailérů Josefa a Zdeňka Šejnostových.
Jeho koníčkem je literatura, hudba, sport a houby. Ve volných chvílích také rád maluje obrazy a píše verše. V roce 2008 mu v Chotěbořské edici vyšla kniha, pod názvem Verše z Podoubraví.

Rudolf <br />Skalický

Rudolf
Skalický

Rudolf Skalický pocházel z rodiny tkalcovského mistra. Do školy začal chodit v Chocni, ale rodina se brzy odstěhovala do Hnátnice u Ústí nad Orlicí, kde Rudolfův otec získal práci v textilní továrně. Rudolf Skalický se vyučil strojním zámečníkem. Po odvodu byl zařazen k pěšímu pluku Ve Vysokém Mýtě, kde sloužil do března 1939.
Po rozpuštění československé armády odchází do Polska a později k čs. zahraniční armádě do Francie. Tady je přiřazen k letecké skupině. Po pádu Francie odplouvá lodí do Anglie. U 311. československé bombardovací perutě absolvoval střelecký kurz a stal se zadním střelcem bombardéru. Mezi spolubojovníky byl známý pod přezdívkou Blondy. Jeho letoun štěstí opustilo při zpátečním letu z akce na základnu. Začal hořet jeden z motorů a pilot byl nucen nouzově přistát na hladině Severního moře. Pěti členům posádky se podařilo dostat ze stroje do záchranného člunu, ale zadní střelec Rudolf Skalický zůstal uvězněn v potápějícím se letadle a zahynul. In memoriam byl povýšen a jeho jméno je uvedeno na památníku v anglickém Runnymede.

Jaroslav <br />Hašek

Jaroslav
Hašek

Český spisovatel, novinář, humorista, satirik, autor kabaretních her a publicista.


Dětství neměl Jaroslav Hašek vůbec jednoduché. Jeho otec brzy zemřel a s matkou se kvůli chudobě museli velmi často stěhovat. Po nedokončených studiích na gymnáziu, ze kterého byl vyloučel poté, co se zúčastnil protiněmeckých nepokojů v Praze, se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou.

V této době se seznámil s českými anarchisty a začal vést bohémský a tulácký život. Pěšky prošel mimo jiné Slovensko, Halič a Uhry. Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za svoji činnost krátce vězněn.

Aby se mohl oženit, snažil se radikální politiku opustit a získat trvalou práci jako spisovatel. Roku 1908 redigoval Ženský obzor. V roce 1909 měl šedesát čtyři publikovaných povídek a další rok byl jmenován redaktorem časopisu Svět zvířat (zanedlouho však byl propuštěn za publikování článků o imaginárních zvířatech). V roce 1910 se oženil, po roce od něj ale jeho žena odešla.

Od roku 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav, což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy. Téhož roku založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

 

V době vypuknutí první světové války žil Hašek s kreslířem Josefem Ladou, který později ilustroval Dobrého vojáka Švejka.

V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích do armády. Od roku 1917 do roku 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Československý voják. Napsal tehdy řadu protibolševických článků.
Koncem února 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Téhož roku začal spolupracovat s bolševiky a z československých legií přestoupil do Rudé armády. Působil na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (Úsvit). Pro Burjaty je Hašek dodnes "otcem národa", neboť vytvořil i burjatskou abecedu a založil tak národní písemnictví.
V Rusku se roku 1920 oženil s tiskárenskou dělnicí. Po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku se zrovna neuznávaly různé mezinárodní smlouvy.

Po návratu do Československa se vrátil ke svému bohémskému způsobu života.

 

Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. V létě 1921 odjel Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době byl vážně nemocný, už nepsal, ale pouze diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. Zemřel na ochrnutí srdce.

 

Dílo:
Jaroslav Hašek psal zpočátku především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Haškovo dílo nelze přesně zmapovat, protože používal mnoho pseudonymů.
Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka.

Zajímavostí je, že v létě 1912 Jaroslav Hašek strávil několik týdnů v chotěbořské hospodě, kde se ho nakonec nemohli zbavit a marně čekali na zaplacení. Svůj pobyt v Chotěboři popsal v povídkách Zrádce národa v Chotěboři, Okresní soud v Maliboři, Jak je to s rodištěm Ignáta Herrmanna či Posvícení v Křivici. Najdeme je mimo jiné v publikaci Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí, jež vyšla v roce 2013 jako XVI. svazek Chotěbořské edice.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel  <br />Klouček

Karel
Klouček

31. 10. 1919 -     ?   

Plachtař, motorář, absolvent plachtařské zkoušky stupně „A“, člen „Masarykovy letecké ligy“, 1936-1964 náčelník a instruktor plachtařů v Ústí nad Orlicí.

Zdeněk <br />Rykr

Zdeněk
Rykr

26. 10. 1900 -  15.1. 1940

Malíř, kreslíř, ilustrátor, žurnalista a scénograf. Autor časopiseckých článků, návrhů divadelních scén.

V sedmi letech se s rodiči přestěhoval z Chotěboře do Kolína a prožil zde svá školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval dějiny umění a klasickou archeologii na filozofické fakultě UK. Tu zakončil roku 1924 doktorátem. Stále se jako samouk výtvarně vzdělával.

Jako malíř zkoušel různé výtvarné směry a techniky a jeho práce je velmi originální. Navrhoval také scény pro představení Národního divadla a obaly k čokoládám pro firmu Orion.

Dobrovolně ukončil svůj život skokem pod rychlík na Barrandově. Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa. Nebyly však nalezeny doklady, které by tento jeho krok objasňovaly.
V Chotěboři je po něm pojmenovaná ulice.

Vojtěch <br />Novák

Vojtěch
Novák

11. 10. 1907 - 8.6. 1972

Vojtěch Novák se narodil v rodině krejčího a chalupníka 11. října 1907 v Dolní Čermné. Když mu bylo devět let, zemřel mu v Albánii otec, tehdy voják rakousko-uherské armády. Vyučil se tesařem a po vojenské službě dostal doporučení ke studiu na stavební škole v Bratislavě. Po jejím dokončení pracoval jako mistr na různých stavbách jižního Slovenska. Po okupaci Československa se od 1. června 1939 napojil na odbojovou skupinu Ministerstva národní obrany a převáděl, pod krycím jménem Ferko, přes hranice se Slovenskem do zahraničí utíkající důstojníky, ale i civilní exulanty, zprvu do Polska a po jeho obsazení do Maďarska. Po zatčení hlavy organizace - pražského primátora Dr. Klapky a obdržení rozkazu "okamžitě zmizet", musel prchat stejnou cestou sám. Dostal se přes Bělehrad, Bejrút do Marseille, kde v červnu 1940 vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii, po jejím pádu odplul s ostatními vojáky do Anglie. Odtud do Libye,kde bojoval v armádě maršála Montgomeryho, u tankové baterie. V červenci se stal příslušníkem osobní stráže prezidenta Beneše, kde setrval do 31. srpna 1945, kdy byl demobilizován. Rodná obec ho přijala jako hrdinu a své zážitky vylíčil na besedě v přeplněné Orlovně. V roce 1949 se oženil a odstěhoval na Moravu, v roce 1954 se odstěhoval zpět do rodného domu v Dolní Čermné. Zde byl v listopadu po domovní prohlídce zatčen a vzat do vazby. Za velezradu byl 18. května 1955 Krajským soudem v Pardubicích a 23. srpna 1955 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 5 letům odnětí svobody, k propadnutí 1/4 jmění, ke ztrátě čestných práv občanských. Pro kritický zdravotní stav byl 12. července 1957 podmínečně propuštěn.

Vojtěch Novák byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 3. května 1991.