Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Glücksmann

Josef
Glücksmann

Josef Glücksmann byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty.

Josef Glücksmann byl rodák z Nymburka a do České Třebové jej přivedlo povolání poštovního úředníka, kterému zůstal věrný a postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života tehdy velmi dynamicky se rozvíjejícího města, ve kterém v roce 1891 žilo podle výsledků sčítání lidu (bez Parníku) 4982 obyvatel, z toho 82 německé národnosti.

Jeho první manželka byla Emilie roz. Janoušková (*11. 5. 1856 - 26. 11. 1910). Jeho druhou ženou se stala  25. 9. 1911 Olga Štěpánková z Kozlova. Josef Glücksmann měl tři sourozence: sestru Paulu, sestru Hedwigu a bratra PhDr. Karla Glűcksmanna (*18. 12. 1861 v Berouně - 28. 7. 1921). Jeho vnuk MUDr. Josef Glűcksmann (*10. 7. 1909 v Ústí nad Orlicí - 4. 12. 1977 v Praze) pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze a byl velmi oblíben mezi herci a zpěváky našich divadel. Navázal řadu krásných celoživotních přátelství (Jiřinou Jiráskovou, Karlem Högrem, Josefem Sukem nebo dirigentem České filharmonie Václavem Neumannem.


Josef Glücksmann se poprvé dostal  do funkce starosty města po krátkém působení Antonína Slámy 13. května 1890, avšak po roce 11. května 1891 na tuto funkci rezignoval spolu s dalšími třemi radními: E. Pražským a pány Vyskočilem a Mehlem. O bouřlivém vývoji města v tehdejší době svědčí i další změny ve složení městské rady v tomto roce. Po dvou a půl roce pak byla tehdejšímu starostovi Antonínu Felcmanovi vyslovena nedůvěra a starostou se stává opět Josef Glücksmann, aby v této funkci pobyl dalších dvacet let (listopad 1893 - 4. 11. 1912). Za starostování Josefa Glücksmanna je v kronikách a dokumentech zaznamenán velký rozvoj města, město se stále rozvíjelo, vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, byly vytyčeny nové ulice. Během jeho působení se počet obyvatel města zdvojnásobil, město také trvale usilovalo o své zviditelnění a přiblížení státní správy.
Josef Glücksmann se také stal prvním předsedou nově založeného „Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské“. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. V roce 1889 došlo v areálu železničního uzlu k sesuvu půdy. Při likvidaci následků objevili dělníci kosterní pozůstatky třetihorního chobotnatce Deinotherium cuvieri, které se zásluhou tří dárců, pánů Pavla Žídka, přednosty stanice, Kincla, průvodčího vlaků a Josefa Glücksmanna, poštmistra, dostaly do českotřebovského muzea, kde dodnes představují nejvzácnější část paleontologické sbírky.

Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze - Podolí. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo dne 18. 4. 1918. Josef Glucksmann byl ještě na konci jeho posledního funkčního období 24. května 1912 za jeho zásluhy prohlášen čestným měšťanem České Třebové.

 

 

Jan <br />Steklík

Jan
Steklík

Narodil se 5. 6. 1938 v Ústí nad Orlicí. Jeden z protagonistů českého land-artu a prvních českých tvůrců akcí v přírodním prostředí. Vytvořil specifické pojetí konceptuálního umění v podobě kreseb - her (paradoxy, možnost zapojení diváka). Často se účastnil výstav i ve Východočeském kraji. Samostatně: r. 1960 v Pardubicích - Kabaret (s J. Tomanem), r. 1961 v Pardubicích v Galerii mladých (s K. Neprašem). Kolektivní výstavy: v Městské Galerii v Poličce (1963, 1965), r. 1964 v Pardubicích a na Rychnově 64, r. 1967 v Haškově Lipnici, r. 1968 v Domě umělců v Hradci Králové. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, Tovaryšstva malířského a Unie výtvarných umělců. Věnuje se také knižní a časopisecké ilustraci. Jeho dílo je zastoupeno v pražské Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, Grafickém kabinetu v Drážďanech, Muzeu humoru v italském Tolentinu aj.

13. 10. 2016 bylo Janu Steklíkovi uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí.

Jan Steklík zemřel 11. listopadu 2017. Do posledních chvil pilně pracoval. 

Karel <br />z Lichtenštejna

Karel
z Lichtenštejna

Majitel panství Lanškroun a Lanšperk, tedy i města Česká Třebová, nejznámější člen rodu Lichtenštejnů, který jako první získal knížecí titul, v erbu již užíval čtvrcený štít, který je dnes státním znakem knížectví v Alpách, s jeho jménem jsou spojeny i popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621.


Karel byl nejstarším synem Hartmanna II. z Lichtenštejna (1544–1585) a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Jeho bratry byla knížata Maxmilián a Gundaker.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

28.9. 1867 -  23.1. 1945

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

František  <br />Vicena

František
Vicena

3.9. 1846 -  23.7. 1919

Narodil se 3. 9. 1846 v čp. 171 Hynkovi a Pavle Vicenovým. Po odchodu rodičů k divadlu vychován babičkou. Po maturitě se zapsal do semináře, ale na radu Jana Nerudy přešel na medicínu, promován 31. 5. 1873. Do r. 1889 vrchnostenským lékařem v Kostelci nad Černými lesy. Po návratu do rodného města 29. 6. 1889 pracoval v městské správě, v letech 1897-1919 starostou. Jeho zásluhou založen nový městský hřbitov, zřízen vodovod, dobudována tkalcovská škola. Vznikla i městská elektrárna, nové chodníky a kanalizace. Aktivní člen různých spolků (Sokolská jednota, Okrašlovací spolek, Cecilská hudební jednota), důraz kladl na vzdělávací činnost. Zemřel 23. 7. 1919 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic.

František <br />Sixta

František
Sixta

20.9. 1913 -  17.4. 1941

Narodil se v rodině zaměstnance CK drah v České Třebové. Měl ještě dva bratry a tři sestry. Jako absolvent pražské strojírenské průmyslovky nenašel ve svém oboru uplatnění, a proto se dal na dráhu vojáka z povolání.

Začínal u dělostřelectva, později se přeškolil na letce. V roce 1938 již létal na těžkých bombardérech MB 200 a byl také jmenován polním pilotem. O necelý rok později, po známých událostech, odešel na trvalou dovolenou. Ještě v témže roce (1939) za pomoci ilegální skupiny naší armády Obrana národa přešel v okolí Moravské Ostravy hranice protektorátu do Polska a potom do Francie. Po přecvičení na francouzské stroje, sám se stal instruktorem na vícemístných letounech. Když se schylovalo k pádu Francie, odešel přes Alžír do Anglie na výcvikovou základnu Cosford. Byl přijat do řad RAF a s ukončením základního výcviku jej odveleli na domovskou základnu 311. bombardovací perutě v Honingtonu, kde byl jmenován operačním pilotem. Nejprve působil v různých osádkách jako druhý pilot. Od dubna 1941 byl sám jmenován kapitánem letounu. Se svoji novou posádkou vzlétl nad nepřátelská území celkem sedmkrát.

Při posledním letu byl jejich Wellington poškozen a musel se podrobit opravě v letištních dílnách. Proto měla osádka F. Sixty 17. dubna volno. Sixta se rozhodl letět jako druhý pilot s posádkou F. Kráčmer (rodák z Parníka u České Třebové) na Kolín nad Rýnem. Cestou k cíli byl jejich Wllington sestřelen nočním stihačským esem Hptm. Wernerem Streibem (NJG1) 5 mil východně od města Weer (nedaleko od Kelpen-Oler) v Nizozemí.


Celá osádka letounu je pochována na válečném hřbitově Jonkerbos – Nijmegen v Nizozemí. F. Sixta byl za bojovou činnost vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou medailí za chrabrost 1939.