Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Františka Viktorie<br />Honlová

Františka Viktorie
Honlová

Patří mezi významné českotřebovské ženy. Byla nadšenou vlastenkou, politickou i sociální pracovnicí.

Narodila se v České Třebové. Na svět přišla v domku čp. 52 v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla v ulici Riegrově čp. 187. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými květovanými šátky, byli dobře ekonomicky zajištěni. Matkou byla Františka, rozená Pávková z Velké Řetové. Když byly Františce dva roky, odstěhovala se rodina do Litomyšle. V Litomyšli zůstali Honlovi jen rok, pak se vrátili do Třebové, kde otec zakoupil jednopatrový dům čp. 85 v místě zvaném Na ostrově.

Františka nejprve vychodila pětitřídní obecnou školu ve svém rodišti a pak klášterní dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí výtvarné umění a ochotnické divadlo.

Ve městě působila téměř ve všech spolcích. Byla spoluzakladatelkou divadelního souboru Hýbl a pracovala v Sokole. Své vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života i o češtině s místními studenty. Její dům Na Ostrově se také stával jakýmsi místním literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také měla velmi vyvinuté sociální cítění.

Když se v roce 1887 ve městě otevřela německá škola a brzy na to i opatrovna, marně upozorňovala místní veřejnost na hrozící nebezpečí. Tehdy se rozhodla proti poněmčení bojovat sama. Absolvovala v Praze kurz pro učitelky mateřských škol a od roku 1872 dvě desítky let provozovala ve svém rodném městě vlastní soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku a nezištně opatrovala děti, které by jinak byly odsouzeny k toulání po ulicích nebo k poněmčování v německé opatrovně.


O tom, že to neměla jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902 propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16 let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech několik set chudých dětí před smrtí podvyživením. Žila vždy skromně, jmění, které získala po rodičích a které jen vlastním odříkáním udržela, odkázala městu České Třebové. Mělo sloužit k vybudování dalšího dětského zařízení.

Když zemřela, městská rada ji vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí, starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový háj na českotřebovském hřbitově.

Josef <br />Jindra

Josef
Jindra

Narodil se v Žamberku, s mladší sestrou Marií a rodiči vyrůstal v Kunvaldu, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. Otec Josef Jindra přivedl obě své děti k lyžařskému sportu, kde dosahovaly výborných výsledků.

Již během školní docházky se věnoval lyžařskému sportu. V roce 1951 se umístil na 3. místě ve skoku na lyžích na krajském přeboru v Bílé Třemešné, o rok později byl zvítězil. Ve svých 16 letech, v roce 1952 získal 3. cenu na mistrovství republiky v Ružomberoku.
Následovala série předních umístění na nejrůznějších závodech v tehdejším Československu. V roce 1960, po pěkném umístění na mezinárodním závodu v Klingenthalu, závodního sportu zanechal. K jeho největším úspěchům patří 3. místo ve sdruženém závodě na přeboru republiky ve Špindlerově Mlýně v roce 1957 a 2. místo ve stejném přeboru za skok prostý.

V roce 1952 se přihlásil do aeroklubu Svazarmu v Žamberku a začal se učit létat s kluzákem i motorovým sportovním letadlem. Svůj první let vykonal ve větroni LF-109 Pionýr 8. 3. 1953. V roce 1955 složil na letišti v Hradci Králové zkoušku sportovního pilota motorových letadel. Absolvoval kurs pro instruktory bezmotorového létání ve Vrchlabí. V roce 1967 se dostavily první úspěchy, z nichž nejcennější je 4. místo na mistrovství republiky v letecké akrobacii v Zábřehu u Opavy. Na nově přiděleném letadle 2-526 AS-OK WXB se poprvé zúčastnil jako kapitán našeho družstva mezinárodní soutěže v Německu v roce 1968, kde o rok později dosáhl umístění na 3. místě. Velkého úspěchu dosáhlo československé družstvo na VI. mistrovství světa (1970) v anglickém Hullavingtonu, kde se umístilo jako 3. nejlepší na světě. O rok později získalo naše družstvo 2. místo na mezinárodní soutěži v SSSR ve městě Orel. Na VIII. mistrovství ČSSR v letecké akrobacii (1971), pořádaném v Košicích, se umístil na 1. místě, a stal se tak mistrem republiky a byl poctěn titulem "Mistr sportu". O rok později se československé družstvo umístilo na 4. místě na mistrovství světa ve Francii. V roce 1972 přišlo vítězství na mistrovství republiky v Holešově a úspěch na mezinárodních závodech v NDR. Kariéru sportovního pilota ukončil a věnoval létání profesionálně u společnosti Slovair, kde působil jako zalétávací a zkušební pilot. V roce 1987 dostal nabídku pracovat jako pilot v Africe, kde prováděl letecky chemické ošetření bavlníkových polí ve středním Egyptě.

Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Slezák

František
Slezák

19.4. 1890 - 9.7. 1968

František Slezák se narodil 19. dubna 1890 v části obce Sebranice zvané Třemošná. V Ústí nad Orlicí se oženil a bydlel od roku 1912. Většinu svého života prožil ve vlastním domě a ateliéru na Třídě čsl. legií, dnes Čs. armády, čp. 783. 

Ve městě byl dlouholetým členem muzejní komise, zapojil se do činnosti zábavného odboru Tělocvičné jednoty Sokol, byl spolupracovníkem vydání Památníku ústeckého divadelnictví 1936-1936. 

Jako fotograf zachytil ústecké divadelnictví a divadlo, domy, Hernychovy, Janderovy a Jiříčkovy stavby, hrady, mlýny, hostince, hřbitov, kostel, nádraží, náměstí, obchody a živnosti, osvobození města v roce 1945, povodně, plovárnu, regulaci řek, sady, sochy a obrazy, stavby mostů, školy, jednotlivé události, interiéry továren, průmyslové výrobky i výstavy. 

Miloval pohledové partie na město a jeho okolí, reprodukoval staré obrazy. 

František Slezák zemřel v ústecké nemocnici 9. července 1968.

Oldřich <br />Sršeň

Oldřich
Sršeň

1.4. 1915 - 9. 11. 1938

Četař déle sloužící polní pilot letec Oldřich Sršeň zemřel 9. listopadu 1938 ve veřejné nemocnici v Levoči na následky automobilové havárie.

Pavel <br />Eckstein

Pavel
Eckstein

27.4. 1911 -  20.6. 2000

Byl český muzikolog, hudební spisovatel a dramaturg. Narodil se 27.4.1911 v Opavě. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě, které zakončil titulem JUDr. Hudebně se vzdělával v Opavě, v Praze a ve Vídni. V letech 1941-1945 byl vězněn v židovském ghetu v Lodži. Byl dramaturgem opery Národního divadla a festivalu Pražské jaro. Jako autor se podepsal pod řadou hudebních studií, kritik a rozhlasových pořadů.