Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Jireček

Josef
Jireček

Narodil se 9. 10. 1825 ve Vysokém Mýtě. V letech 1838-43 studoval gymnázium v Litomyšli a v letech 1843-49 filozofii a práva v Praze. Současně se vzdělával v cizích jazycích a literatuře. V roce 1848 se účastnil Slovanského sjezdu. Oženil se s dcerou Pavla Josefa Šafaříka a po jeho smrti se stal úspěšným vydavatelem spisů P. J. Šafaříka v oboru starožitností a slavistiky. Od roku 1848 redigoval spolu s Hasnerem (později s K. J. Erbenem) Pražské noviny, vedl redakci časopisu České Muzeum a byl sekretářem sboru „Matice České“. Od roku 1849 pracoval spolu s Erbenem, Neubauerem a Grünwaldem na důležitém překladu „Zákonníka občanského“. Odešel do Vídně a od roku 1850 pracoval jako právník na ministerstvu kultu a vyučování, zastával i vysoké úřednické posty. Věnoval se také publicistické činnosti ve „Vídeňském Denníku“, pracoval v redakci Pokroku. Přispíval do almanachu Horník, Časopisu Českého muzea, Světozoru, Památek archeologických atd. Člen týmu, který pod vedením P. J. Šafaříka zpracoval  Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnázia a reálné školy. Jako úředník ministerstva kultu a vyučování se zasloužil o vydávání učebnic ve slovanských jazycích. V letech 1853-61 připravil několik českých čítanek pro střední školy. Od února 1870 do října 1871 ministrem kultu a vyučování Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Zasadil se o rozvoj neněmeckého školství, zavedl polštinu na Lvovskou univerzitu, pomáhal založil akademii věd v Krakově. Pokročil v zavádění rovnoprávnosti obou zemských jazyků v Čechách (rozdělení zkušební komise pro učitele na českou a německou sekci) a nechal založit několik českojazyčných vzdělávacích ústavů na Moravě. Od roku 1872 členem Královské české společnosti nauk a v letech 1875–88 jejím předsedou. Zasedal v Českém zemském sněmu i Říšské radě. Člen mnoha spolků a výborů. Roku 1884 vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy. Zachránil mnoho vzácných knih a rukopisů. Zemřel 25. 11. 1888 v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově. Většina pozůstalosti se roku 1891 dostala do Českého muzea v Praze. Z díla: Antologie literatury české, Národopisný přehled království Českého, Nákres mluvnice staročeské, Statky pánův z Rožmberka aj., uspořádal Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku (1825-1888).

Josef <br />Hoffman

Josef
Hoffman

Dirigent, sbormistr.

Po absolvování pražské konzervatoře působil jako učitel hudby a skladatel. Byl ředitelem kůru v Dobřichově u Peček a poté v Chotěboři při kostele svatého Jakuba Staršího. Byl významným organizátorem a dirigentem Zpěváckého a hudebního spolku Doubravan, od roku 1903 jeho sbormistrem. Svou pedagogickou činností v Chotěboři se zasloužil o pověst Chotěboře jako města dobrých muzikantů.

Během jeho působení v Chotěboři byla v dnešní ulici Trčků z Lípy umístěna Hudební škola Josefa Hoffmana.

Zemřel po těžké nemoci cestou k lékaři do Prahy.

František <br />Kettner

František
Kettner

Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28. června 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové.


Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží, mezi kterými byl i Josef Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.


František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na českotřebovském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Kainar

Josef
Kainar

29.6. 1917 -  16. 11. 1971

Narozen 29.6.1917 v Přerově, zemřel 16.11.1971 v Dobříši.

Básník, textař, dramatik, překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a také novinář který v 50. letech několikrát pobýval v Domově spisovatelů (dům PEN klubu) v Budislavi u Litomyšle, zde se inspiroval k některým svým dílům.
Byl členem umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. Studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval jako novinář, spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem.

Kainar je autorem básnických sbírek „Příběhy a menší básně“, „Osudy“, „Nové mýty“, „Veliká láska“, „Český sen“, „Člověka hořce mám rád“, „Lazar a píseň“, „Moje blues“, tvořil také pro děti („Nevídáno-neslýcháno“, „Říkadla“, „Zlatovláska“). 

Jiří <br />Karen

Jiří
Karen

11.6. 1920 -  30.4. 2000

Základní vzdělání získal v Nových Hradech u Vys. Mýta. Vyučen knihkupcem ve Vys. Mýtě, roku 1942 maturoval na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Totálně nasazen na různých místech v Německu. Po válce vystudoval Fil. fakultu UK v Praze. Jako učitel působil v Ústí nad Labem a na Kladně,  potom jako vedoucí kabinetu dějepisu Ústavu pro další vzdělávání učitelů, později ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze. Básně publikoval od roku 1937,  zabírají širokou škálu od milostné či přírodní lyriky až po vlastenecké a filozoficky zaměřené. Z díla: Vteřiny zrání, Hledání modrého tónu /o F. Chopinovi, kniha získala cenu ve Varšavě/, Potichu a šeptem. Pod vlastním jménem Podmele vydával odborné pedagogické a filozofické práce, zaměřené na vědecký světový názor.

 Básník, autor odborných pedagogických prací. Vlastním jménem Ladislav Podmele. Původem knihkupec, později po opžděných studiích pedagog. básník, filozof a esperantista. Pracoval mj. v Ústavu pro další vzdělávání učitelů a ve Výzkumném ústavu odborného školství, od roku 1979 se věnoval literatuře. Redig. sborník Z teorie a praxe občanské výchovy na školách 2. cyklu, psal texty k diafilmům pro potřeby škol. Z díla: básně: Vteřiny zrání, Okřídlený kámen, Plášť do deště, Den laskavý na slova, Básně pro violu, Don Quijot ins uns (překlad 14 básní do němčiny), Skřivan zpívá na betonu. Odb díla: Metodická příručka k Dějinám starověku, Pověrečné a naivní myšlení jako teoretický problém, Základy vědeckého světového názoru. V r. 1999 vydává další sbírku básní z českomoravské vrchoviny "Potichu veršem".

 Jaroslav <br />Kašpar

Jaroslav
Kašpar

3.6. 1929 - 9.9. 2014

Narodil se 3. 6. 1929 ve Svařeni u Vysokého Mýta. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1948) vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1948-52), kde i pracoval na katedře dějin a archivního studia. Od roku 1964 CSc., od roku 1966 PhDr., docentem od roku 1989. Na FF UK v Praze působildo roku 1991. Publikační činnost zaměřena na paleografii novověkých písem, české dějiny a historickou geografii. Z díla: Dějiny Československa v datech, Úvod do novověké latinské paleografie, Ze starých letopisů českých, Paleografická čítanka, Soubor statí o novověkém písmu. Zemřel 9. září 2014 v Dřevčicích.