Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Pásek

Josef
Pásek

Josef Pásek se narodil 23. září 1928 v České Třebové. Rodiče Flora a Josef Páskovi měli obchod se smíšeným zbožím. Po necelých pěti letech přibyl do rodiny bratr Jiří. Celý život Josefa Páska lze rozdělit do tří samostatných částí, které se od sebe značně odlišují. Do té první, velice radostné, patří dětství a mládí prožité v kruhu svých rodičů, bratra a prarodičů. Rád jezdil do Jablonného nad Orlicí, kde trávil prázdniny u babičky a dědečka z matčiny strany. Po válce předpokládali rodiče že ve vhodnou dobu předají dobře prosperující obchod svým synům. Proto Josef šel do učení na obchodního příručího do Mladé Boleslavi, které zdárně dokončil.


Zde začíná ta druhá část jeho života, která je neskutečně krutá a bolestná. V prvé řadě přišel únor 1948, kdy byl znárodněn obchod a veškerý majetek rodiny byl novým režimem zkonfiskován. V roce 1949 narukoval zesnulý na vojnu do Bratislavy a krátce na to byl zatčen a eskortován do Prahy. 12. července 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 15 let odnětí svobody za vyzvědačství a velezradu. Jaký důvod byl pro takto vysoký trest? Žádná velezrada a vyzvědačství, ale jenom to, že byl synem živnostníka - kapitalisty a třídního nepřítele. A to se tehdy trestalo. Těch další 10 roků utrpení se nedá ani popsat. Od věznění na Malostranském náměstí a na Pankráci, v Opavské věznici, ale hlavně pobyt v Jáchymovských dolech a v táboře Bytíz u Příbrami, muselo být pro něho nesmírným utrpením. Domů byl propuštěn po deseti letech na amnestii v roce 1960. Vojenským soudem v Příbrami byl v roce 1967 zproštěn obžaloby a plně rehabilitován. Bohužel již nikdo a nikdy mu nemohl nahradit těch ztraceným 10 roků v tom nejkrásnějším období lidského života.


Po návratu do civilního života fáral necelý rok v uhelném dole v Ostravě, než nastoupil jako řidič u Okresního stavebního podniku. Zde skončil odchodem do důchodu. Nákladní Tatra se stala určitým symbolem jeho práce. Ovšem rok 1961 byl pro pana Josefa Páska určitě životním předělem. Seznámil se s paní Jarmilou Horskou-Stránskou a jejími dvěma dcerami Hanou a Jarmilou. 23. září byl jejich dnem svatebním. A on přinesl do nové rodiny to, co ho vždy zdobilo, ať už to byla vstřícnost, ochota, dobrosrdečnost a smysl pro spravedlnost.


Velkou zálibou byl pro něho fotbal, hlavně ten Českotřebovský a pražská Slavie. Mimo poslední roky svého života, nechyběl téměř na žádném zápase doma a z počátku jezdil s mužstvem i na hřiště soupeřů. Jak plynuly doba a čas, rodina se rozrůstala o nové příbuzné a s tím přicházeli vnoučata a pravnoučata. Všichni ho milovali a měli ho rádi - byl to prostě jejich děda a Pepa. Na sklonku devadesátých let minulého století se vrátil do bývalého obchodu svých rodičů jako skladník. Byl rád ve společnosti se svými blízkými. Proto tak rád jezdil třeba stanovat k rybníku Řeka, na chatu své sestřenice Luby do Proutkovic a později také do Krkonoš. Několik posledních roků mu činila potíže chůze a pohyb a tak některé své záliby musel omezovat. Kam však téměř každodenně dokázal dojít, byla hospůdka pana Stanislava Hrdličky. Měl to naproti jenom pár kroků. Zde ve společnosti pravidelných návštěvníků se cítil nesmírně dobře, poněvadž měl u nich velikou vážnost. Dokonce se dá říci, že to byl jeho elixír života.


Léta od roku 1960 až do jeho nečekaného skonu, byla tou třetí částí jeho života. Částí, pro něho velice krásnou, prožitou naplno se svoji rodinou, příbuznými a přáteli a která mu alespoň do určité míry mohla nahradit všechna ta utrpení, bezpráví a násilí, která musel vinou krutého režimu ve svém mládí prožít.


Spontánní a nezapomenutelná oslava jeho 80. narozenin , kde se sešlo velké množství lidí, byla jednoznačnou ukázkou toho, jak byl ctěný a oblíbený a jak mu všichni lidé kolem něho blahopřejí a zároveň děkují za vše, co pro ně ve svém životě vykonal. A bylo toho hodně a hodně. Bohužel, už se nenaplní slib jeho velkého přítele Ládi Kerndla, že se při některé z příštích oslav zase sejdou.


Zemřel na následky srdečního selhání.

Josef <br />Koukal

Josef
Koukal

Josef Koukal se vyučil automechanikem v Chocni, pak absolvoval letecké učiliště a nastoupil do pilotní a stíhací školy. V roce 1936 odchází z armády a pracuje jako zalétávací pilot společnosti Beneš-Mráz v Chocni. Oženil se s Františkou Putnarovou, nejprve bydleli v Chocni, pak se přestěhovali do Luže, odkud manželka pocházela. V srpnu 1939 odchází Josef Koukal do Polska, kde je přijat k polskému letectvu. Po porážce Polska a zajetí Rusy se velmi složitou cestou dostává přes Rumunsko, Bejrút a Francii do Velké Británie a stává se jedním z prvních pilotů československé stíhací perutě RAF. Při jednom z leteckých soubojů havaroval a byl těžce popálen na 72% těla. Léčba trvala téměř rok. Pak se znovu vrátil k letectvu. Při další havárii však přežil jen díky zásahu kamarádů. Následně odchází z bojové služby.
Po návratu do vlasti byl v hodnosti majora přeložen do výslužby. Stihl ještě zalétat první poválečný Sokol ve firmě Beneš-Mráz po jejím znárodnění, ale pak mu bylo létání ze zdravotních důvodů zakázáno, byl předčasně penzionován a byla mu vyměřena nízká penze.Teprve v roce 1968 dostal ocenění Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu a Zasloužilý vojenský letec Československé socialistické republiky. V roce 1972 navštívil na pozvání Velkou Británii - byly zde totiž objeveny trosky jeho letounu. Po návratu do republiky tlak na jeho osobu ze strany StB opět zesílil. Teprve po roce 1989 byl rehabilitován, in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva, na jeho dům v Luži byla umístěna pamětní deska a v domě zřízena pamětní síň. Také v rodných Jenišovicích mu byl odhalen pomník.

Antonín <br />Felcman

Antonín
Felcman

Narodil se v České Třebové v rodině truhláře. Po absolvování zdejší obecné školy nastoupil na lanškrounské gymnázium. Studium ale z finančních důvodů nedokončil. U svého otce se vyučil truhlářskému řemeslu a vydal se, jak bylo tehdy zvykem, do světa na zkušenou. Působil v Praze, Vídni a dalších městech. Po několika letech se vrátil zpět do rodného města. V roce 1876 se osamostatnil a začal pracovat s jedním učněm a jedním dělníkem. Za dalších pět let si již postavil vlastní továrnu na nábytek na Trávníku. Výroba se neustále rozšiřovala a také počet zaměstnanců rostl. Postupně zaměstnával až 140 dělníků a 3 úředníky. Byl třikrát ženatý a z těchto manželství se narodilo osm dětí. Nejmladší syn Jan převzal později po otci rodinnou firmu, kterou vedl společně s bratrem Stanislavem.


Pracoval v mnoha zdejších spolcích a korporacích, byl majitelem pily, truhlárny, zámečnictví a obchodu s uhlím. Patřil mezi první členy Sokola, několik let působil ve funkci náměstka starosty města, byl i náměstkem okresního starosty. V letech 1891 až 1893 zastával úřad starosty města. Za zásluhy o rozvoj svého rodného města byl jmenován čestným měšťanem České Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Čevona

Václav
Čevona

24.5. 1922 - 9.1. 2008

Václav Čevona se narodil 24. 5. 1922 v Ružomberku na Slovensku. Do Ústí nad Orlicí přišel na podzim 1939, rodiče zůstali na Slovensku. Vystudoval Státní odbornou školu pro průmysl textilní. S atletikou začínal v Sokole u Františka Stránského, ale závodil také na lyžích. Po zastavení činnosti Sokola na jaře 1941 byl nucen přestoupit do SK Choceň, protože atletika v té době v Ústí nad Orlicí skončila. Začal trénovat pod vedením ing. Viléma Havelky a vypracoval se svou pílí mezi přední atlety Československa. Nejvíce se prosadil v běhu na 1500 metrů - 5x mistrem republiky (1944, 1946, 1948, 1950 a 1951); 12x překonal československé rekordy v běhu na 800, 1000 a 1500 metrů. Na OH 1948 v Londýně na 1500 m obsadil čtvrté místo. Celkem patnáctkrát reprezentoval Československo na mezinárodních závodech, z nichž dvanáct vyhrál. Po Emilu Zátopkovi byl druhým nejlepším československým poválečným atletem. Byl jmenován mistrem sportu (1952) a zasloužilým mistrem sportu (1955). 

Přes své časté zahraniční starty stihl pro ústeckou atletiku vybojovat 69 utkání. Po ukončení závodní činnosti zastával funkci dobrovolného trenéra, rozhodčího, hospodáře i předsedy atletů. Byl činný i v lyžařském oddíle. Od prvního ročníku pořadatelsky zajišťoval mezinárodní lyžařské závody Skiinterkriterium v Říčkách v Orlických horách. Václav Čevona pracoval jako vedoucí technolog přádelny v Perle v Ústí nad Orlicí. V roce 1992 byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. V roce 2002 obdržel cenu fair play Českého olympijského výboru a v roce 2003 dostal v Lausanne cenu fair play Mezinárodního olympijského výboru. 

Václav Čevona zemřel 9. 1. 2008 v Ústí nad Orlicí.

Karel <br />Steiner

Karel
Steiner

31.5. 1924 -  26.4. 1989

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.

Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel věznicemi v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Z Terezína  byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal Pamětní odznak, trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 až 1945.

Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a odsouzen za velezradu na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, čestných občanských práv na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí. Propuštěn byl na amnestii v srpnu 1960. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990.

Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.

Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až do zrušení).

Bernard  Bořivoj <br />Quadrat

Bernard Bořivoj
Quadrat

13.5. 1821 -  27. 10. 1895

Narodil se 13. 5. 1821 v Praze. Vystudoval klasickou filozofii na pražské univerzitě. Pod vlivem prof. K. B. Presla a J. Redtenbachera přešel ke studiu přírodních věd, zejm. chemie. Asistentem a později docentem chemie na univerzitě v Praze. Roku 1848 odešel do Anglie za A. Hofmanem. Roku 1850 jmenován profesorem všeobecné a analytické chemie na německé technice v Brně. Pro vlastenecké postoje r. 1871 penzionován. V letech 1872-75 vyučoval na nižší německé soukromé reálné škole v Hylvátech. Byl jedním z prvních, kteří publikovali v oboru chemie česky, autor studií kompletních kyanidů platiny. Napsal několik učebnic obecné a technické chemie. Z díla: Lučebné opyty (1848), Základové chemie (1854). Zemřel 27. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.