Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Ladislav <br />Záruba

Ladislav
Záruba

Profesor Vysoké školy technické v Brně, vědec světového jména.

Stal se chloubou své rodné obce Rohozná, kde se 25.11.1886 narodil. Pocházel z početné rodiny venkovského učitele. Svou prací a pílí získal Ladislav Záruba četné akademické tituly a nejvyšší vyznamenání. Je jen málo vědeckých pracovníků, kteří se mohou prokázat tak rozsáhlou a bohatou životní náplní, jaká se projevovala v jeho pedagogické, odborné, publikační a vědecké činnosti.Střední vzdělání nabyl na reálce v Novém Městě na Moravě. Vysokou školu technickou v Brně ukončil v roce 1911 vykonáním II. státní zkoušky s vyznamenáním. 

Celé životní vědecké dílo je obsaženo ve více než 90. vědeckých a odborných článcích, publikacích, spisech a knihách, z nichž mnohé jsou přeloženy do cizích jazyků, jednak v bohaté činnosti v oboru staveb mostních, kde uplatňoval s velkým úspěchem bohaté teoretické znalosti.

Rozsáhlý by byl výčet všech prací profesora Ladislava Záruby a všechny práce ukazují, že při jeho vědecké činnosti, zaměřené pro dosažení vyšší hmotné a kulturní úrovně lidské společnosti, je teorie nerozlučně spjata s praxí.

Od roku 1945 byl hlavním redaktorem vědeckého sborníku Vysokého učení technického v Brně. Zastával také funkci děkana inženýrského stavitelství.

František <br />Preisler

František
Preisler

Narodil se v Olomouci. Byl v pořadí již šestým Františkem rodině, jedním z těch, kteří zasvětili svůj život hudbě. Působil jako operní režisér a umělecký šéf opery Leoše Janáčka v Brně. V roce 1987 začal František Preisler mladší studovat varhanní a klavírní třídu na brněnské konzervatoři. Také soukromě studoval zpěv, trombón, kompozici a dirigování. Stal se sólistou pěveckého sboru Foerster. 1990 přijal angažmá jako korepetitor operetního souboru Zemského divadla v Brně. Po ukončení studií na konzervatoři přešel na JAMU v Brně na obor dirigování. Začal psát hudbu pro brněnskou televizi, pro německou agenturu aranžoval dvanáct tenorových arií. 1994 byl přizván k realizaci české premiéry opery A. L. Webera „Jesus Christ Superstar“. 1995 - 2003 působil v angažmá v pražském Národním divadle a současně od r. 1996 jako šéfdirigent v Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1996 absolvoval Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni u J. Kalmara. Od roku 2002 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.


Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel, mimo jiné v Lublani, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Řecku, Rakousku, Německu a Rusku. V roce 2007 měl velmi úspěšné turné s Komorní filharmonií Pardubice, které začalo v České republice a pokračovalo ve Španělsku, dále až v Novosibirsku, nebo třeba i úspěšným pražským koncertením provedením Gerschwinovy opery Porgy a Bess ve vlastním aranžmá, nebo koncertem na 49. ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl. Působil tradičně na hudebním festivalu Antonína Bennewitze. Zemřel nečekaně v roce 2007 na dovolené v Itálii.

Oldřich <br />Bače

Oldřich
Bače

Oldřich Bače - rolník - byl 31. července 1953 Krajským soudem v Pardubicích a 20. listopadu 1953 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za vyzvědačství k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 30. listopadu 1990. 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Nevyjel

Josef
Nevyjel

26. 11. 1912 - 7.5. 1992

Josef Nevyjel se narodil 26. listopadu 1912 v Sedleci. Jeho rodiče měli hospodářství (asi 16 ha). Obecnou školu vychodil v Sedleci, měšťanskou ve Vysokém Mýtě. V letech 1927-1929 navštěvoval Lukařskou školu ve Vysokém Mýtě, v letech 1933-1936 studoval na Zemské vyšší hospodářské škole v Chrudimi. Vojnu odsloužil ve Vyškově, kde se seznámil s Marií Vyškovskou, s kterou se v roce 1939 oženil. Převzal hospodářství po rodičích, v roce 1952 se přihlásil do založeného jednotného zemědělského družstva, avšak ONV ve Vysokém Mýtě jeho členství v JZD neschválilo a došlo k vydědění pozemků, které Nevyjel nepřijal a písemně toto JZD oznámil. 27. března 1953 jel na vlastní pozemek, komunisté na to čekali a tam ho také zatkli. Z pole byl odvezen na národní výbor, kde byl do noci vyslýchán a potom odvezen do vyšetřovací vazby do Vysokého Mýta. Tam byl souzen lidovým soudem. Byl odsouzen na 8 let odnětí svobody, ke ztrátě občanských práv na 15 let, propadnutí celého majetku, k zákazu soukromého hospodaření navždy a zákazu pobytu v kraji. Manželka se prostřednictvím advokáta odvolala ke Krajskému soudu v Pardubicích a trest byl snížen na 6 let. Celý trest si odpykal v jáchymovských a příbramských dolech. Manželka, dcera a babička zůstaly v Sedleci zcela bez prostředků. Babička měla 90 Kč důchodu a na dceru předseda národního výboru odmítl dát přídavky. Dcera se nedostala na žádnou školu, dostala jen jednu možnost - vyučit se soustružnicí. Po odpykání poloviny trestu žádala manželka o podmíněné propuštění, které bylo krajským prokurátorem v Karlových Varech zamítnuto. Josef Nevyjel se domů vrátil po odpykání trestu 27. března 1959 a hned druhý den musel odjet. Jel do Vyškova k rodičům manželky. Z každého zaměstnání byl bezdůvodně propuštěn, všude měl potíže pro své komunistické přesvědčení. Pracoval do vysokého stáří, protože měl nejnižší sazbu důchodu. Jeho dcera vzpomíná: "Otec žil, vlastně nežil, 6 let výkonu trestu a potom až do své smrti byl vyvrhelem tehdejší společnosti. Byl šťastný, že se dožil toho, v co pevně věřil i v těch nejtěžších chvílích života. Věřil, že musí přijít den, kdy nastane toužebně očekávaná svoboda. Listopadové revoluce se sice dožil, ale následující rok v květnu měl mozkovou mrtvici, takže další dění již vnímal částečně, již neměl sílu se ze všech událostí radovat."
Josef Nevyjel byl rehabilitován Okresním soudem Ústí nad Orlicí 23. ledna 1991.
Josef Nevyjel zemřel 7. května 1992.

Josef  Bonaventura<br />Hubálek

Josef Bonaventura
Hubálek

2. 11. 1851 -  27.8. 1918

Pocházel z početné rodiny (deset sourozenců) dlouhotřebovského řídícího učitele Jana Hubálka, který byl dobrý pedagog i hudebník. Obecnou školu vychodil pod dohledem svého otce, následovala studia na nižší německé reálce v Lanškrouně (od roku 1865) a od roku 1867 pak na české reálce v Hradci Králové, dále pak na učitelském ústavu v Hradci Králové (1869-1871).

Po studiích se stala jeho druhým domovem Česká Třebová.  Učitelskou dráhu nastoupil 15. září 1871 jako podučitel na obecné škole v České Třebové. Zde našel nejen zaměstnání, ale i svoji nastávající manželku Veroniku Felcmanovou. V roce 1875 přijal učitelské místo na měšťanské škole v Jilemnici, ale po dvou letech se vrátil zpět do České Třebové. V roce 1904 se stal ředitelem oddělené obecné a měšťanské školy dívčí (v této funkci setrval až do 31. července 1917, kdy odešel na odpočinek).

Zasloužil se o zřízení pokračovacího kurzu pro mladé dívky při měšťanské škole, přičinil se o vybudování nové školy v Komenského ulici i o zřízení městské opatrovny.

 

Pedagogickou dráhu začal jako podučitel na obecné škole, na zasloužený odpočinek odešel co by ředitel měšťanské školy dívčí. Pracoval v Sokole, Občanské besedě, Okrašlovacím a divadelním spolku. Po velkém požáru v roce 1872 se stal také hasičem. A ne ledajakým. Byl cvičitelem a starostou sboru, odborným spisovatelem, učitelem hasičských škol, zemským hasičským dozorcem, starostou hasičské župy, úřadujícím náměstkem starosty Zemské ústřední hasičské jednoty, přísedícím správní rady Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze. Československé hasičstvo zastupoval na světových mezinárodních sjezdech (Paříž, Amsterodam, Berlín, Milán, Brusel, Budapešť).

Roku 1901 založil v České Třebové hasičskou jinošskou družinu. Získané zkušenosti teoreticky propracoval a zveřejnil samostatně v publikaci Jinošské družiny při sborech dobrovolných hasičů. Podobně tak vznikl spisek Ženské odbory při sborech dobrovolných hasič. Byl spoluzakladatel časopisu Hasičské rozhledy, do kterých přispíval odbornými i výchovnými články.

Francouzská hasičská federace a četné domácí spolky jej jmenovaly svým čestným členem, byl držitelem zlatého záslužného kříže s korunou, stříbrné medaile za literární práce o hasičství a odznaku II. třídy Červeného kříže.

Josef Bonaventra Hubálek zemřel 27. srpna 1918 ve svém domě v České Třebové čp. 475. Hasičská župa Ústecko-Orlická převzala po smrti jeho jméno, tj. Hasičská župa „Hubálkova“.

V roce 5. srpna 1923 mu byla na jeho domě čp. 475 odhalena bronzová pamětní deska. Věnovala ji Česká zemská hasičská jednota v Praze. Dnes se deska nachází na hasičské zbrojnici v Chorinově ulici.

Vladimír <br />Hubálek

Vladimír
Hubálek

26. 11. 1891 -  27.1. 1920

Byl synem ředitele zdejší obecné a měšťanské školy dívčí, regionálního spisovatele K.O. Hubálka a jeho manželky Miloslavy. Narodil se v tehdejším otcově působišti Dolní Dobrouči. Po absolvování tří ročníků měšťanské školy v České Třebové a čtvrtého ročníku v Přelouči nastoupil studia na c.k. Učitelském ústavě v Kutné Hoře, kde 15. června 1910 složil zkoušku dospělosti. Své první učitelské místo získal v témže roce na obecné škole ve Výprachticích jako výpomocný učitel. Odtud 1. ledna 1911 přešel na pětitřídní chlapeckou školu v České Třebové, ale již po třech měsících přestoupil jako zatimní učitel na obecnou školu v Loukové Hoře. V roce 1913 se stal zatimním a posléze definitivním učitelem na dvojtřídní obecné škole v Zábřehu na Moravě. Dne 16. listopadu 1915 nastoupil Vladimír Hubálek vojenskou službu u 30. zeměbraneckého pluku ve Vysokém Mýtě a byl přidělen k V. náhradní setnině a zařazen do oddělení jednoročních dobrovolníků k výcviku. 1915 byl převelen do Wadowic v Haliči. Sloužil také v Olomouci. V roce 1918 se navrátil do školských služeb. Jeho posledním učitelským působištěm se v roce 1920 stala měšťanská školy dívčí v Krumpachu.

Ve volném čase se věnoval hudbě, byl dobrým zpěvákem, hrál na housle a klavír. I v řadách zábřežského Sokola, jehož pilným činovníkem a cvičitelem se záhy stal, se snažil o založení sokolského pěveckého a hudebního sboru.  Vladimír Hubálek byl také členem Pravečkova smyčcového kvarteta, kde spolu s dr. Františkem Gremmerem, Čeňkem Beranem a Jindřichem Pravečkem st. účinkoval na nejrůznějších vystoupeních v Lanškrouně, Zábřehu a dalších místech.

Vladimír Hubálek při svém velkém vytížení čelil značným zdravotním problémům, až přišel osudný slabý záchvat mrtvice. Dal se tedy převézt k rodičům domů do Třebové. Ubytoval se v hotelu Padevět, kde také po druhém záchvatu v úterý dne 27. ledna 1920 zemřel jako svobodný ve věku pouhých osmadvaceti let. Jeho pohřbu v České Třebové se zúčastnilo více než sto kolegů - učitelů, členové zábřežského Sokola, přátelé a školní mládež. Hudební doprovod svému členovi zajistilo zdejší Orchestrální sdružení Smetana.

Nenadálý odchod milovaného syna se stal těžkou ranou pro jeho otce, neboť právě v něho vkládal K. O. Hubálek všechny své naděje jako pokračovatele v rodinné učitelské tradici.