Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Horník

Jiří
Horník

Byl akademickým malířem a profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a později pokračoval na École des Beaux-Arts v Pařízi.

Horník byl především vynikajícím a citlivým portrétistou, ale maloval i poeticky laděné realistické krajiny, ve kterých zachycoval barevnou i světelnou harmonii přírody Chotěbořska a Vysočiny. Jeho vzorem byl malíř Mikoláš Aleš.

Své obrazy tvořil a vystavoval nejen v Čechách, ale i v cizině. První výstavu v Chotěboři měl v roce 1943 a druhá obsahující 128 děl zde byla uspořádána v letech 1961-1962.

Boreš  <br />II. z Rýzmburka

Boreš
II. z Rýzmburka

Byl to český šlechtic českého krále Václava I., nejvyšší maršálek Českého království, nejvyšší komorník, vojevůdce.

 

Pocházel z rodu Hrabišiců ze severozápadních Čech. Jeho otec byl Bohuslav. Založil hrad Riesenburg (dnes Osek), podle kterého se pojmenoval. Měl dva syny: Slávka IV. z Rýzmburka a Bohuslava II. z Rýzmburka. Po smrti Václava I. nastoupil na trůn jeho syn Přemysl Otakar II. Byl Boreš zatčen a uvězněn. Brzy byl propuštěn, ale do funkce komorníka se již nevrátil.

 


V letech 1294-1255 se zúčastnil křížové výpravy do Prus. V roce 1260 velel zálohám v bitvě u Kressenbrunnu, kde Češi porazili uherské vojsko. V bitvě získal vzácnou relikvii, prst Jana Křtitele. Kolem roku 1257 založil v povodí Třebůvky a Moravské Sázavy Moravskou Třebovou. Mezi Borešovy majetky patřil Osek, Krásno, Slavkov, Moravská Třebová, Horní Němčí. Roce 1275/1276 se spolu s Vítkovci a Závišem z Falkenštejna neúspěšně vzbouřili proti králi Přemyslu Otakarovi II., byl zajat a roku 1277 popraven. Další Borešova jména byla například Boreš II. Hrabišic anebo Boreš z Oseka.

Josef <br />Zavřel

Josef
Zavřel

V našem městě prožil jen prvních 14 let svého života. Narodil se v České Třebová, na Trávníku. Potom se Zavřelovi odstěhovali do budovy nádraží a v roce 1945 do Prahy. Otec byl železničář. Žije od roku 1945 trvale v Praze. Vystudoval knihovnictví na Univerzitě Karlově. Kromě zaměstnání v oboru byl od roku 1958 pracovníkem Československé televize, kterou opustil v roce 1972. Od roku 1984 opět pracoval na místě, které odpovídalo jeho původní profesi. Dr. Zavřel hodně cestoval, především po "otevření hranic" a změně režimu v r. 1989. Za posledních 22 let měl příležitost navštívit čtyři kontinenty. Od roku 1991 je v důchodu. Jeho koníčkem je fotografování.

Má také velkou zásluhu na propagaci práce předního světového lyžařského odborníka a činovníka FIS Vladimíra Pácla (českotřebovského rodáka). Na rok 2015 připravuje vydání publikace zachycující jeho význam, život a práci doma i v emigraci. Česká televize s jeho pomocí natočila dokument nazvaný "Člověk bez hranic Vladimír Pácl" uvedený v lednu 2015.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Arazim

Josef
Arazim

20. 11. 1898 -  14. 11. 1975

Josef Arazim byl předobrazem postavy Karla Arazíma z televizního seriálu Četnické humoresky. Na jaře roku 1916 byl odveden na vojnu. V den svých 18. narozenin odjel na frontu do Itálie, kde se v červnu 1917 přiotrávil plynem. Po uzdravení přeběhl do italského zajetí. Dostal se do zajateckého tábora v Padule a v říjnu se přihlásil do československé zahraniční armády, kde působil jako střelec u roty kulometů. Bojoval např. u Doss Alta. V prosinci 1918 se vrátil zpět do republiky a hned byl odeslán do bojů o Slovensko. K četnictvu nastoupil v roce 1921 a od roku 1928 působil jako psovod v pátrací stanici v Hradci Králové. V letech 1928-29 studoval v Kriminologickém ústavu Karlovy univerzity v Praze kriminalistický kurz. V roce 1933 se v Hradci Králové oženil s Miladou Zemanovou a o rok později se jim narodila dcera Alena. Během roku 1935 absolvoval velitelský kurz v Praze a poté vedl stanici Opatov u Litomyšle a v září 1938 se stal velitelem stanice Nové Kocbeře u Dvora Králové. Po Mnichovu se přesunul do Holic a v roce 1943 byl jako všichni legionáři propuštěn ze státních služeb. Pracoval jako skladník obuvi a zapojil se do odboje. Během květnového povstání v roce 1945 se zúčastnil obrany Holic proti německým jednotkám. Byl zatčen, ale k jeho popravě naštěstí nedošlo a byl propuštěn. Ihned se opět přihlásil k četnictvu. V červnu 1945 byl po prověrce povolán k SNB a 26. 10. 1945 byl povýšen na vrchního strážmistra. V roce 1946 byl převelen nejprve do Všestar a poté do Kratonoh. Počátkem roku 1949 se manželům Arazimovým narodil syn Zdeněk. Téhož roku byl Josef Arazim přemístěn na stanici Nový Hradec Králové. V roce 1955 byl penzionován bez uznání zásluh v legiích a v odboji. Poté pracoval jako strážný v národním podniku Kovošrot Hradec Králové a od roku 1961 jako vrátní v Parku kultury a oddechu v Hradci Králové. Po prodělaném infarktu odešel v roce 1963 do důchodu.

Otto <br />Smrček

Otto
Smrček

27. 11. 1947 -  14.4. 2012

Historik českého strojírenství, regionální historik a bohemista, muzejník, redaktor, vydavatel, režisér amatérského divadelního soubor, divadelník, hudebník.

Po maturitě na strojní průmyslovce v Praze, pracoval dva roky jako profesionální hasič. Poté byl přijat ke studiu neučitelského oboru dějepis-čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ke studiu ho přivedl zájem o hlubší poznání historie českého strojírenství v mezinárodním kontextu.

Děvet let prožil v Chotěboři. Působil ve zdejším muzeu a spolu s dalšími spolupracovníky založil Vlastivědný klub, který se zabýval bádáním v historii a okolí.  V letech 1983-1986 se podílel na činnosti amatérského chotěbořského divadla SCHOD, a to jako herec, autor a režisér. Byl spoluzakladatelem a aktivním členem hudební skupiny Detto. Pravidelně přispíval do Chotěbořského zpravodaje i okresních novin Cesta Vysočiny. K 650. výročí založení města inicioval a pak i redigoval publikaci 650 let města Chotěboře. Pod jeho redakcí vyšel také výroční almanach k založení muzea.

Po ukončení studia na vysoké škole se stal odborným redaktorem v nakladatelství Naše vojsko. V roce 1986 odešel kvůli práci s rodinou do Prahy a začal pracovat v Československé akademii věd, kde pracoval do roku 1991. Poté působil až do roku 1993 v Ústavu teorie a historie vědy AV. I v Praze ve své divadelní a spisovatelské činnosti úspěšně pokračoval.

I nadále také pokračoval ve výzkumu dějin strojírenské techniky a technologie. Své studie publikoval, zejména na stránkách časopisu Dějiny věd a techniky. Významně přispěl i k výuce historie strojírenství na středních odborných školách a odborných učilištích, když sepsal a vydal publikaci Kapitoly z dějin strojírenství. Založil i vlastní vydavatelství.

Po zrušení Ústavu teorie a historie vědy v roce 1993 působil Otto Smrček jako šéfredaktor v odborném časopise Plyn.

Sestavil a vydal: Dramatickou kuchařku pro amatérské divadelníky.

Ladislav <br />Záruba

Ladislav
Záruba

25. 11. 1886 -  24.4. 1963

Profesor Vysoké školy technické v Brně, vědec světového jména.

Stal se chloubou své rodné obce Rohozná, kde se 25.11.1886 narodil. Pocházel z početné rodiny venkovského učitele. Svou prací a pílí získal Ladislav Záruba četné akademické tituly a nejvyšší vyznamenání. Je jen málo vědeckých pracovníků, kteří se mohou prokázat tak rozsáhlou a bohatou životní náplní, jaká se projevovala v jeho pedagogické, odborné, publikační a vědecké činnosti.Střední vzdělání nabyl na reálce v Novém Městě na Moravě. Vysokou školu technickou v Brně ukončil v roce 1911 vykonáním II. státní zkoušky s vyznamenáním. 

Celé životní vědecké dílo je obsaženo ve více než 90. vědeckých a odborných článcích, publikacích, spisech a knihách, z nichž mnohé jsou přeloženy do cizích jazyků, jednak v bohaté činnosti v oboru staveb mostních, kde uplatňoval s velkým úspěchem bohaté teoretické znalosti.

Rozsáhlý by byl výčet všech prací profesora Ladislava Záruby a všechny práce ukazují, že při jeho vědecké činnosti, zaměřené pro dosažení vyšší hmotné a kulturní úrovně lidské společnosti, je teorie nerozlučně spjata s praxí.

Od roku 1945 byl hlavním redaktorem vědeckého sborníku Vysokého učení technického v Brně. Zastával také funkci děkana inženýrského stavitelství.