Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vojtěch <br />Novák

Vojtěch
Novák

Vojtěch Novák se narodil v rodině krejčího a chalupníka 11. října 1907 v Dolní Čermné. Když mu bylo devět let, zemřel mu v Albánii otec, tehdy voják rakousko-uherské armády. Vyučil se tesařem a po vojenské službě dostal doporučení ke studiu na stavební škole v Bratislavě. Po jejím dokončení pracoval jako mistr na různých stavbách jižního Slovenska. Po okupaci Československa se od 1. června 1939 napojil na odbojovou skupinu Ministerstva národní obrany a převáděl, pod krycím jménem Ferko, přes hranice se Slovenskem do zahraničí utíkající důstojníky, ale i civilní exulanty, zprvu do Polska a po jeho obsazení do Maďarska. Po zatčení hlavy organizace - pražského primátora Dr. Klapky a obdržení rozkazu "okamžitě zmizet", musel prchat stejnou cestou sám. Dostal se přes Bělehrad, Bejrút do Marseille, kde v červnu 1940 vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii, po jejím pádu odplul s ostatními vojáky do Anglie. Odtud do Libye,kde bojoval v armádě maršála Montgomeryho, u tankové baterie. V červenci se stal příslušníkem osobní stráže prezidenta Beneše, kde setrval do 31. srpna 1945, kdy byl demobilizován. Rodná obec ho přijala jako hrdinu a své zážitky vylíčil na besedě v přeplněné Orlovně. V roce 1949 se oženil a odstěhoval na Moravu, v roce 1954 se odstěhoval zpět do rodného domu v Dolní Čermné. Zde byl v listopadu po domovní prohlídce zatčen a vzat do vazby. Za velezradu byl 18. května 1955 Krajským soudem v Pardubicích a 23. srpna 1955 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 5 letům odnětí svobody, k propadnutí 1/4 jmění, ke ztrátě čestných práv občanských. Pro kritický zdravotní stav byl 12. července 1957 podmínečně propuštěn.

Vojtěch Novák byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 3. května 1991. 

Jaroslav <br />Křička

Jaroslav
Křička

Jaroslav Křička byl syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Studoval na brodském gymnáziu v letech 1892-1900. Tomuto městu věnoval mazurku Nazdar maturitě a v roce 1935 kantátu Studentské vzpomínky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (1902-05). Roku 1906 odešel do ruské Jekatěrinoslavi, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který tu založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem vinohradského a pak pražského Hlaholu, který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Profesorem její mistrovské školy se stal roku 1936. V letech 1942 - 45 byl ředitelem konzervatoře. Vedle svých kolegů J. B. Foerstra, V. Nováka a J. Suka představoval Křička v českém hudebním žiovtě osobnost nejtradičnější, jejíž zájem o hudební dění za hranicemi se omezoval na ruskou romantickou hudbu. Jeho doménou se stal idylicky nahlížený svět českého venkova a rodiny. Psal též hudbu k filmům: Cech panen kutnohorských (1938), Barbora Hlavsová (1940) a další. O jeho vztahu k Havlíčkovi svědčí kantáta Tyrolské elegie a balet Král Lávra. V roce 1936 získal ve skladatelské soutěži při konání letních OH bronzovou medaili za skladbu Horácká suita. Vydal několik popularizačních a informačních publikací.

Rudolf <br />Zukal

Rudolf
Zukal

  Rudolf Zukal byl fotograf, který svoji uměleckou činnost úzce spojil s Moravskou Třebovou, ačkoliv se v ní nenarodil. Založil organizace Fotofestivalu v Moravské Třebové, kam se sjíždějí umělci z celé České republiky.
   Vystudoval dvouletou Školu výtvarné fotografie v Brně. V roce 1986 absolvoval ústřední dvouleté kvalifikační studium lektorů a porotců amatérské fotografie v Ústavu pro kulturně výchovnou činnost v Praze. Založil „Nadaci pro rozvoj umělecké fotografie v České republice“. Dne 7. dubna 1995 vernisáží slavnostně otevřel „Galerii umělecké fotografie“ v Moravské Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Helen  <br />Hughes

Helen
Hughes

1. 10. 1928 -  15.6. 2013

Helen Hughes, australská ekonomka, ředitelka oddělení World Bank, se narodila v Praze židovské rodině Karla Gintze, který před 2. svět. válkou byl ředitelem parnické textilní továrny v České Třebové. Helena Gintzová žila se svou rodinou v České Třebové do roku 1939, kdy se svými rodiči emigrovala do Melbourne. Tam pak žila v North Brightonu.

Helen vystudovala na Mac. Robertson Girl´s High School, pak na Univerzitě v Melbourne, kterou dokončila 1949. v roce 1951 získala magisterský titul tamtéž. Její disertační práce, která se zabývala historií australského ocelářského průmyslu byla později publikována jako její první kniha. V roce 1954 obdržela PhD. titul na škole London School of Economics.

Dvakrát se vdala. Z prvního manželství s Ianem Hughsem má dva syny, druhé manželství uzavřela v roce 1975 s Graemem Dorrancem, ekonomem (The International Monetary Fund ve Washingtonu).

V roce 20013 zemřela na komplikace po operaci.

Helen Hughsová také publikovala nespočet knih ekonomického zaměření. Byla emeritní profesorkou na Australian National University v Cannbeře a členkou Centre for Independent Studies. Přednášela též na nekolika dalších univerzitách University of New South Wales, University of Queensland,.... je považována za největší australskou ekonomku.

Viktorie <br />Kroupová

Viktorie
Kroupová

3. 10. 1895 - 1. 10. 1943

Viktorie Kroupová se narodila 3. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí jako jedno z deseti dětí manželů Kroupových. Rodina nepatřila mezi zámožné. V roce 1914 zemřel otec, truhlářský dělník, Viktor Kroupa. O početnou rodinu pečovala osamocená matka, za pomoci dětí. Celá rodina byla levicově orientovaná, což se s nástupem nacismu všem stalo osudné. Společně se svými sestrami působila v ilegálním odboji KSČ. V bydlišti v čp. 703, dnes Tvardkova (tehdy Goethova) ulice ukrývala Ludvíka Tvardka. Ten byl objeven gestapem při domovní prohlídce 20. 1. 1943. Viktorie Kroupová byla společně se sestrami Terezií Kalouskovou a Marií Pavlasovou zatčena, uvězněna a 1. října 1943 v Praze na Pankráci popravena.

Petr <br />Musílek

Petr
Musílek

17. 10. 1945 -  31. 10. 2020

Petr Musílek se narodil 17. října 1945 v Chotěboři, kde dosud žije. Vystřídal několik dělnických profesí, je básníkem a prozaikem. V letech 1979 - 1983 vedl v Chotěboři poetické divadélko Sondy, později byl předsedou Klubu přátel literatury v Chotěboři. V 80. letech vydal básnické sbírky Tichý svědek a Věci našeho života, v 90. letech pak soubor meditativních próz s názvem Kniha dluhů, cyklus povídek Bazič a Cestovní deník - pásmo postřehů, zamyšlení a aforismů. Od mládí publikuje také časopisecky. Narodil se v Chotěboři v poválečné době. Po absolvování základní školy začal navštěvovat učiliště Východočeských chemických závodů Synthesia Semtín v Pardubicích. Tam v letech 1962—1963 psal scénáře pro poetické divadlo Ironie. To získalo v těchto letech II. cenu na festivalu Šrámkova Sobotka. Po základní vojenské službě odešel z rodného města do Prahy. V letech 1967—1968 se účastnil volných pořadů v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze, večerů v poetické vinárně Viola a spolupracoval s Československým rozhlasem.
V roce 1969 se vrátil zpět do Chotěboře. Jeho příspěvky formou reportáže, veršů, povídek a různých článků o kulturních událostech se začaly objevovat v časopisech a literárních přílohách deníků Naše rodina, Mladá Fronta, Práce, Rudé právo, Večerní Praha, Vlasta, Květy, Pochodeň, Kmen, Cesta Vysočiny, Region. Mezi lety 1978—1984 vedl v Chotěboři amatérské divadlo Sondy se 14 premiérovými pořady poezie. Vydal 27 čísel samizdatového časopisu Sondy. V dalších letech vydával při městském muzeu, později při městském kulturním středisku klubový čtvrtletník Klubové listy, postupně vyšlo 10 čísel.
V roce 1989 se stal členem východočeského střediska Obce spisovatelů. Je také členem Unie českých spisovatelů.
V roce 2003 byl zakladatelem a hlavním pořadatelem festivalu Literární Vysočina, který vyrůstal z akce, jež se již v Chotěboři konala, totiž z Festivalu fantazie. Pevným bodem programu zůstaly například maraton autorského čtení, beseda se zástupci Obce spisovatelů a burza zkušeností a materiálů. A také literární soutěž, která probíhala během roku a jejíž výsledky se slavnostně vyhlašovaly právě na festivalu. Festival trval od pátku do neděle.
Petr Musílek vydává také knihy pro děti.
Více o něm najdete na: www.petrmusilek.cz nebo na http://www.facebook.com/musilek.petr.