Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Božena <br />Němcová

Božena
Němcová

Návštěva lázní na Horách se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.


Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy českotřebovské dvouaktové opery Obrázky z Hor, která měla svou premiéru 20. června 1959 v České Třebové. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy o Boženě Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové. Slavnostními řečníky zde byli českotřebovský starosta Josef Dytrt, litomyšlský starosta MUDr. František Lašek a litomyšlský rodák prof. Zdeněk Nejedlý.

Josef <br />Jindra

Josef
Jindra

Narodil se v Žamberku, s mladší sestrou Marií a rodiči vyrůstal v Kunvaldu, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. Otec Josef Jindra přivedl obě své děti k lyžařskému sportu, kde dosahovaly výborných výsledků.

Již během školní docházky se věnoval lyžařskému sportu. V roce 1951 se umístil na 3. místě ve skoku na lyžích na krajském přeboru v Bílé Třemešné, o rok později byl zvítězil. Ve svých 16 letech, v roce 1952 získal 3. cenu na mistrovství republiky v Ružomberoku.
Následovala série předních umístění na nejrůznějších závodech v tehdejším Československu. V roce 1960, po pěkném umístění na mezinárodním závodu v Klingenthalu, závodního sportu zanechal. K jeho největším úspěchům patří 3. místo ve sdruženém závodě na přeboru republiky ve Špindlerově Mlýně v roce 1957 a 2. místo ve stejném přeboru za skok prostý.

V roce 1952 se přihlásil do aeroklubu Svazarmu v Žamberku a začal se učit létat s kluzákem i motorovým sportovním letadlem. Svůj první let vykonal ve větroni LF-109 Pionýr 8. 3. 1953. V roce 1955 složil na letišti v Hradci Králové zkoušku sportovního pilota motorových letadel. Absolvoval kurs pro instruktory bezmotorového létání ve Vrchlabí. V roce 1967 se dostavily první úspěchy, z nichž nejcennější je 4. místo na mistrovství republiky v letecké akrobacii v Zábřehu u Opavy. Na nově přiděleném letadle 2-526 AS-OK WXB se poprvé zúčastnil jako kapitán našeho družstva mezinárodní soutěže v Německu v roce 1968, kde o rok později dosáhl umístění na 3. místě. Velkého úspěchu dosáhlo československé družstvo na VI. mistrovství světa (1970) v anglickém Hullavingtonu, kde se umístilo jako 3. nejlepší na světě. O rok později získalo naše družstvo 2. místo na mezinárodní soutěži v SSSR ve městě Orel. Na VIII. mistrovství ČSSR v letecké akrobacii (1971), pořádaném v Košicích, se umístil na 1. místě, a stal se tak mistrem republiky a byl poctěn titulem "Mistr sportu". O rok později se československé družstvo umístilo na 4. místě na mistrovství světa ve Francii. V roce 1972 přišlo vítězství na mistrovství republiky v Holešově a úspěch na mezinárodních závodech v NDR. Kariéru sportovního pilota ukončil a věnoval létání profesionálně u společnosti Slovair, kde působil jako zalétávací a zkušební pilot. V roce 1987 dostal nabídku pracovat jako pilot v Africe, kde prováděl letecky chemické ošetření bavlníkových polí ve středním Egyptě.

Josef <br />Freudl

Josef
Freudl

Narodil se 16. 2. 1886 v Brandýse nad Orlicí v rodině domácího tkalce. Od 14 let byl zaměstnancem Hernychovy textilní továrny. Přední představitel dělnického a komunistického hnutí v regionu. Pro své názory často propouštěn a bez práce. V roce 1910 vystoupil z katolické církve a vstoupil do Odborového svazu textilního dělnictva. Koncem roku 1919 získal práci v továrně A. Brožka, zvolen předsedou sdružení místních závodních rad. Zakládal místní levici sociální demokracie, delegát ustavujícího sjezdu KSČ 1921. Za války pod policejním dohledem, po vypuknutí Slovenského národního povstání pro výstrahu zatčen a odvezen do Terezína. Po osvobození opět politicky činný. V letech 1948-53 vedoucí krajské družstevní politické školy, kurzy probíhaly na chatě Hvězda na Andrlově chlumu. Zemřel 28. 2. 1972.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Slezák

František
Slezák

19.4. 1890 - 9.7. 1968

František Slezák se narodil 19. dubna 1890 v části obce Sebranice zvané Třemošná. V Ústí nad Orlicí se oženil a bydlel od roku 1912. Většinu svého života prožil ve vlastním domě a ateliéru na Třídě čsl. legií, dnes Čs. armády, čp. 783. 

Ve městě byl dlouholetým členem muzejní komise, zapojil se do činnosti zábavného odboru Tělocvičné jednoty Sokol, byl spolupracovníkem vydání Památníku ústeckého divadelnictví 1936-1936. 

Jako fotograf zachytil ústecké divadelnictví a divadlo, domy, Hernychovy, Janderovy a Jiříčkovy stavby, hrady, mlýny, hostince, hřbitov, kostel, nádraží, náměstí, obchody a živnosti, osvobození města v roce 1945, povodně, plovárnu, regulaci řek, sady, sochy a obrazy, stavby mostů, školy, jednotlivé události, interiéry továren, průmyslové výrobky i výstavy. 

Miloval pohledové partie na město a jeho okolí, reprodukoval staré obrazy. 

František Slezák zemřel v ústecké nemocnici 9. července 1968.

Jaromír <br />Šlemr

Jaromír
Šlemr

8.4. 1923 - 7.3. 2013

Narodil se 8.4.1923 v Očelici u Opočna, kde žila jeho babička z matčiny strany. Ihned po křtu v evangelickém kostele v Klášteru nad Dědinou se s matkou vrátil za svým otcem do Skutče, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Po ukončení obecné školy vstoupil Jaromír na reálné gymnázium v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1944. Vysokou školu obchodní v Praze (učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Vzdělání si později ještě doplnil na PEF (provozně ekonomické fakultě) Zemědělské univerzity v Brně, kde promoval v roce 1966. Jako mladý středoškolský profesor začínal svoji praxi v České Třebové 1947 (gymnázium, obchodní akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel v roce 1985.

Ve spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu. Hlavně a především byl nadšeným ochotníkem. Byl členem Družstva divadelních ochotníků ve Skutči. A nejen že hrál (téměř 300 představení), ale také divadelní hry psal (např. Tajemství zeleného šera), režíroval (první režie 1947 Úsměvy a kordy F. Tetauera) a to nejen v České Třebové (člen DS Hýbl), ale také v Šumperku, kde působil na Obchodní akademii a také v Dramatickém odboru Šumperk. Do jeho příbuzenstva patřila známá herečka Růžena Šlemrová, jeho sestřenicí byla členka pardubického divadla Valerie Kaplanová (herečka). Psal také básně a prózu. Působil jako učitel na středních ekonomických školách. 1953 oceněn na Jiráskově Hronovu za nejlepší mužský herecký výkon.

V roce 2005 nejvyšší morální ocenění, tzv. Zlatý odznak J.K. Tyla. Je také držitelem ceny města Kohout 2011 na kterou byl nominován za svoji knižní prvotinu Čas je jako kůň s jezdcem.Zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 7. března 2013, měsíc před svými devadesátými narozeninami.

Jindřich <br />Nygrín

Jindřich
Nygrín

18.4. 1890 -  29.1. 1962

Narodil se 18. 4. 1890 ve Velkých Hamrech. Do Ústí přišel v dubnu 1914, pracoval jako  železniční zaměstnanec. Většinu života věnoval historii města a okolí. Člen různých spolků, zasedal v městské radě, v letech 1929-35 starostou města. Předseda Letopisné komise, stál u zrodu Městského muzea. V letech 1937-41 vydával časopis Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. Spolu s dalšími se zasloužil o záchranu hradu Lanšperka vydáním publikace o jeho historii a série pohlednic, i přímou prací v terénu při vykopávání sklepních prostor. Z publikací: O požárech, protipožárních opatřeních a hasičstvu v Ústí nad Orlicí 1498-1941, O robotách na Ústecku, O rodech a památkách v Ústí nad Orlicí a na Ústecku, 100 let železnice Olomouc-Praha a město Ústí nad Orlicí. Podíl na výstavách (J. Kř. Kunstovný: Ze staré Ousti), velkou měrou se zasloužil o pořízení pamětní desky sochaři, ústeckému rodáku Q. T. Kocianovi na rodném domě (dnes v budově radnice). Působil jako okresní konzervátor, správce muzea, od r. 1953 správcem městského, později okresního archivu. Bibliografie in Sborník Okresního archivu Ústí nad Orlicí, 2. 1990, s. 90-95. Zemřel 29. 1. 1962 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic