Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Monika <br />Simonová

Monika
Simonová

Cyklistka. Největší úspěchy:
1.místo Mistrovství Evropy amatérů 2012
6. místo Mistrovství ČR v cyklistice žen 2012
2. místo Mistrovství světa amatérů 2012
1.místo Mistrovství Evropy amatérů 2011
2. místo celkové pořadí ČP žen 2010
1. místo MČR S. A. C. silniční závod 2010
2. místo MČR S. A. C. časovka jednotlivců 2009 a 2010
3. místo MČR dráha OH sprint družstev 2009

Magda <br />Málková

Magda
Málková

Českotřebovská rodačka, operní pěvkyně Magda Málková, roz. Honlová. Je absolventkou zdejší Lidové školy umění. Absolvovala brněnskou konzervatoř u Františka Hrabala. Kariéru zahájila ve Slezském divadle Opava (1986 – 1990), od roku 1991 je sólistkou Moravského divadla v Olomouci a od roku 2005 také Státní opery Praha. Jako jediná česká Turandot se zúčastnila Mezinárodního operního festivalu v Salzburku (v říjnu 2008).

Otakar <br />Doležal

Otakar
Doležal

Ke známým českotřebovským občanům náležel zdejší rodák plukovník Otakar Doležal. Světlo světa spatřil dne 14. září 1913 v domě čp. 903 v Bezděkově. Jeho otec, podstrojvůdce státní dráhy Ladislav Doležal, pocházel z dnes již zbořené chalupy čp. 392 naproti brodu přes řeku v Bezděkově. Matka Františka, rozená Ponykálková, přišla do Třebové z Lukavice. Ve třinácti letech osiřela a živila se jako služebná. Jejím posledním zaměstnáním bylo místo kuchařky v domě čp. 74 v Hýblově ulici v rodině obchodníka Otto Rybičky. Jeho manželka, Eugenie Zora Rybičková, se proto stala malému Otakaru Doležalovi kmotrou, stejně jako jeho sestře Eugenii, která po své kmotře dostala i křestní jméno. Po obecné a měšťanské škole v rodném městě zahájil mladý Otakar v roce 1928 studium na obchodní akademii v Hradci Králové. Až do maturity v roce 1932 pobýval v hradeckém, katolickém internátu při biskupském klášteře Borromaeum.

Dne 19. července 1934 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 30 Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě. A právě tehdy se mladý Otakar rozhodl pro trvalou službu v zeleném stejnokroji a stal se vojákem z povolání. Během základní služby absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a kurs pro důstojníky hospodářské služby v záloze. Po ukončení prezenční služby působil krátce u pěšího pluku 37 v Levoči. Poté nastoupil k dalšímu studiu do školy pro důstojníky hospodářské služby z povolání. Po jejím dokončení v roce 1937 byl jmenován důstojníkem hospodářské služby v hodnosti poručíka u pěšího pluku 32 „Gardského“ se sídlem střídavě v Košicích, Prešově, Popradu a Muráni.

Po rozpuštění armády v roce 1938 se navrátil zpět do Čech, aby nastoupil místo úředníka u Městského úřadu v Plzni. Odtud přešel v roce 1940 na vlastní žádost na Městský úřad v České Třebové, kde začal pracovat jako městský účetní elév. Dne 31. prosince 1940 dovršil předepsanou tříletou čekatelskou dobu v úřednické kategorii a proto byl 1. ledna 1941 ustanoven definitivním obecním úředníkem - městským účetním adjunktem. Dne 10. listopadu 1941 nastoupil z rozhodnutí obecní správní komise do správního oddělení městského úřadu, kde setrval až do květnových dnů roku 1945. Dne 5. května 1945 se Otakar Doležal stal členem právě utvořeného strážního oddílu, odkud byl v červenci téhož roku převelen do Žamberka. Následovala další služební místa - Rychnov n. K., Chrudim, Votice, Český Krumlov, Opava, Turnov a Mladá Boleslav. Dne 30. listopadu 1958 byl Otakar Doležal propuštěn z armády do zálohy. Hlavním důvodem měla být skutečnost, že po dobu svých královéhradeckých studií byl vychováván „v lidoveckém duchu“.

Otakar Doležal byl nucen proti své vůli svléknout vojenský stejnokroj, který podle svých slov považoval za „součást občanské cti“ a v roce 1958 nastoupil do částečného výsluhového důchodu ve výši 892,- Kčs měsíčně. Od 1. ledna 1964 pobíral pouze příspěvek za službu v částce 380,- Kčs měsíčně. Vojenská služba byla pro Otakara Doležala vším a proto v roce 1958 hned po svém propuštění do zálohy byl na vlastní žádost přijat jako občanský pracovník u Okruhového skladu výstroje v Jaroměři a tak se mohl i nadále pohybovat ve vojenském prostředí. Později pracoval na výstrojním oddělení dělostřelecké divize v Mladé Boleslavi, Novém Městě nad Metují a u VÚ 7370 ve Vysokém Mýtě, kam jako administrativní pracovník z České Třebové denně dojížděl. Posledním pracovním místem před odchodem do důchodu byla kasárna Hůrka v Pardubicích.

Otakar Doležal zůstal po celý život svobodným. V České Třebové žil v Klejchově domě čp. 1100 ve Dvořákově ulici a své poslední bydliště nalezl po výstavbě sídliště Křib v prvním patře domu čp. 1814. V ulicích města jsme pana Doležala vídali vždy s vlídným úsměvem ve tváři a to i přes skutečnost, že vynucený odchod z armády značně změnil jeho život. Nejprve došlo k finančnímu poškození, ale nejvíce jej rmoutila skutečnost, že armáda, jíž zasvětil svá nejlepší léta, se k němu zachovala vpravdě macešsky. Po roce 1989 zažádal plk. Otakar Doležal o rehabilitaci. Té se mu dostalo dne 29. dubna 1992, kdy mu Federální ministerstvo obrany vystavilo rehabilitační list, podepsaný tehdejším ministrem Lubošem Dobrovským.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vlastislav  <br />Novák

Vlastislav
Novák

17. 11. 1931 -  16.4. 2018

Vlastislav Novák se narodil 17. 11. 1931 v Říčkách. 

 

Základy ve hře a v dirigování získal Vlastislav Novák na hudební škole Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí. Tam také založil při studiu gymnázia mládežnický sbor této školy a sbor dětský. Absolvoval pardubickou Univerzitu jako inženýr chemie, kde od roku 1957 působil rovněž jako pedagog a vědecký pracovník až do roku 1993. V roce 1992 se habilitoval na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, kde působil jako pedagog hlasové výchovy a sborového zpěvu. V roce 1950 založil Vysokoškolský umělecký soubor, který vedl do roku 1993, a v roce 1960 Pardubický dětský sbor Iuventus Cantans. Současně se studiem chemie studoval soukromě skladbu a dirigování na Akademii múzických umění a PF UK v Praze (Prof. J. Veselka, Prof. M. Venhoda, Prof. V. Dobiáš, Prof. Dr. J. Plavec).

Od roku 1980 působil jako profesor dirigování a sborového zpěvu na pardubické konzervatoři, kde vychoval řadu dnes již známých profesionálních dirigentů a sbormistrů, působících po celé České republice a v USA. Vedl mnoho dirigentských a sbormistrovských seminářů a kurzů v České republice, Německu, Litvě, Rusku, Polsku, Řecku, Taiwanu, Japonsku a Americe. Rovněž býval zván do mezinárodních porot sborových soutěží v ČR, v mnoha zemích Evropy i v Americe. Byl jmenován osobností města Pardubic a byl nositelem řady dalších ocenění města i titulů universit (UNI Goteborg, Humboldt UNI Berlin, Lomonosov UNI Moskva).

Unie českých pěveckých sborů jej ocenila nejvyššími dirigentskými cenami Františka Lýska a Bedřicha Smetany.

V průběhu své činnosti založil několik mezinárodních festivalů – 1968 mezinárodní festival IFAS a 1969 mezinárodní festival dětských a mládežnických sborů v Pardubicích, 1994 mezinárodní festival Bedřicha Smetany v Litomyšli a v roce 1999 – mezinárodní festival Bohuslava Martinů.

Eugenie  Zora<br />Rybičková

Eugenie Zora
Rybičková

11. 11. 1879 - 7.9. 1947

Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V. V. Hausmanna. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Ottu Rybičku. Spolu měli tři děti – Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E. Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti (obrazy, plastiky, hodiny, sklo, porcelán …).


Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku, ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmannová, vdova po hudebním skladateli a matka E. Z. Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. A bylo ještě hůř. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštění.

František Ladislav<br />Sláma

František Ladislav
Sláma

3. 11. 1850 -  25.4. 1917

Soudce, politik, spisovatel, osvětový pracovník, publicista, překladatel a propagátor česko-slovenských vztahů.

Začal studovat na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, ale z politických důvodů maturoval v Bratislavě na evangelickém lyceu. Vysokoškolská studia ukončil v Záhřebu, kde dosáhl doktorátu práv.

Dojmy z chorvatského a bosenského prostředí zachytil Sláma v četných fejetonech, jež zasílal do Národních listů. Psal pro opoziční list Slovenské noviny.
Po návratu do vlasti nejprve nastoupil do státní služby v regionu Vojenské hranice. Poté pracoval jako soudce v Olomouci, v Uherském Hradišti, Třebíči, Těšíně a Opavě. Od roku 1897 do roku 1912 působil na zemském soudu v Brně. V roce 1912 odešel do výslužby.

Během svého působení v Těšíně se začal více zajímat o slezský lid a jeho dějiny. Roku 1886 vydal knihu Vlastenecké putování po Slezsku. Roku 1891 založil v Opavě nakladatelství Slezská kronika. V jeho rámci pak vycházely četné populárně naučné publikace a lidová četba. Sám zde otiskl několik svých prací. Kromě románů a povídek o Slezsku psal také do novin jako Česká Thálie, Lumír, Hlas národa, Slovenské noviny, Národní listy a podobně. Nezapomněl ani na rodnou Chotěboř a psal články o místních ochotnících a pověstech.

Byl politicky aktivní v mladočeské straně. Ve volbách roku 1891 se stal poslancem Říšské rady. V letech 1895–1907 zasedal také jako poslanec Českého zemského sněmu. Na Říšské radě se profiloval jako vynikající řečník. Soustřeďoval se na národnostní tematiku, zejména v oblasti školství. Po odchodu z Říšské rady se zaměřil na národohospodářskou činnost.

Patřil mezi zakladatele Moravskoslezské banky, v níž působil jako viceprezident či prezident její správní rady.

Za první světové války byl obviněn z protistátní činnosti, odsouzen a vězněn. Po roce byl osvobozen, měl však od té doby velké zdravotní problémy.
K padesátiletému výročí úmrtí Františka Slámy osadila Městská osvětová beseda v Chotěboři 24. září 1967 pamětní desku na jeho rodném domě. Jménem Františka Slámy je v Chotěboři pojmenována ulice.