Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

Narodil se 28. 8. 1920 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u otce Františka (*1892), kapelníka ústecké městské hudby. Hru na klavír studoval u N. Fišera a v Pardubicích, pozoun u prof. Smékala v Brně. Od 14 let člen Cecilské hudební jednoty. První skladatelské pokusy již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz (improvizace v taneční hudbě). Za války totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, František jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze učitel místní hudební školy. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel B. Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Od roku 1970 komponuje především pro dechový orchestr. První skladba, pochod, odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944, řada dalších nahrána různými orchestry. V provedení vojenské hudby byly součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, spoluzakladatel festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Tvorba F. Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987). Do sbírek městského muzea věnoval množství notového materiálu. Soubor obsahuje skladby provedené místními hudebními tělesy v průběhu dvou staletí, zastoupena je tištěná i rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Publikační činnost: s J. Šilarem "Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s K. Štanclem historie taneční hudby "Hráli jsme pro radost". Samostatně "170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí" a "Ústecký hudební život v období Československé republiky". Čestné občanství města Ústí nad Orlicí uděleno 5. 9. 2000.

Prokop <br />Tomek

Prokop
Tomek

Historik a spisovatel.
Narodil se v Havlíčkově Brodě do rodiny Oldřicha Tomka, profesora gymnázia v Chotěboři. Rodina bydlela v čp. 314, se svými čtyřmi sourozenci vyrůstal a do svých dvaceti let žil v Chotěboři. Kvůli svému perzekuovanému otci dětství úplně jednoduché neměl, ale vzpomíná na dětství bezpečné, kdy se mohl po městě volně pohybovat, oproti dnešku, kdy s dětmi žije v Praze. Přiznává, že se moc dobře neučil, ale dějepis na základní škole v Buttulově ulici v Chotěboři ho bavil, zároveň byl i knihomol. V roce 1983 absolvoval Střední odborné učiliště strojírenské v Chotěboři, obor obráběč kovů, po vyučení pracoval v Chotěbořských strojírnách a až do roku 1996 pracoval s výjimkou dvouleté základní vojenské služby v dělnických profesích, např. jako kulisák v divadle, a také jako sociální pracovník.
Vystudoval dálkově gymnázium v Praze-Karlíně v letech 1993—1997. Historii v magisterském studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v roce 2006. Ještě jako nevystudovaný nastoupil do Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kde pracoval u konkrétních případů v letech 1996—2007. Spoustu věcí se učil za pochodu a začínal praxí.
Od srpna 1989 byl signatářem Charty 77 a od roku 1991 dodnes je členem Amnesty International. V současné době je historikem ve Vojenském historickém ústavu v Praze.
V roce 2012 obhájil disertační práci na téma Československá redakce Rádia Svobodná Evropa a získal titul Ph.D. Pracuje i jako místopředseda v Etické komisi České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Aktivně vystupuje na historických vědeckých konferencích s poválečným zaměřením. V minulosti vyučoval externě na Univerzitě Pardubice a v současnosti na vysoké škole CEVRO v Praze. Je autorem a spoluautorem výstav, samostatných publikací a článků ve sbornících a odborných časopisech. Věnuje se problematice druhého a třetího odboje, zahraničního vysílání pro Československo před rokem 1989 a Československé lidové armády v době normalizace.

Boris  <br />Wolf

Boris
Wolf

Narodil se 21. 9. 1923 ve Dvoře Králové nad Labem. Vystudoval reálné Gymnázium v České Třebové a po 2. světové válce dějepis a anglický jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Jako středoškolský profesor působil na gymnáziích v Ústí nad Orlicí a České Třebové. Kreslení se věnoval již od dětství podporován svým otcem Jindřichem. Velkou inspirací mu byly kresby i akvarely, které jeho otec vytvořil jako čs. legionář v Rusku na Sibiři. Zpočátku se věnoval malbě zátiší a květin, později zobrazil podorlickou krajinu, inspiroval se také Českomoravskou vysočinou i jižními Čechami. Od r. 1999 byl členem Klubu přátel umění Ústí nad Orlicí. Pravidelně se účastnil Ústeckých salonů i výtvarných výstav ústeckého Klubcentra. Rád také fotografoval. V Galerii pod radnicí vystavoval portrétní tvorbu z let 1941-55. Z obrazů vystavil: „Zátiší se zeleninou – Na Tiché Orlici – Podvečer na řece – Jiřiny – Řeka – Smutné předjaří“ aj.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Otakar <br />Machek

Otakar
Machek

22. 12. 1906 - 9.3. 1943

Narodil se 22. 12. 1906 v Ústí nad Orlicí. Pracoval jako úředník okresní nemocenské pokladny. Na podzim roku 1940 pověřen vedením odbojové organizace "Obrana národa" za spolupráce členů Sokola pro oblast Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí, Kyšperk, Jablonné nad Orlicí a Žamberk. Skupina vyzrazena při velkém zatýkání v České Třebové. Otakar Machek byl zatčen 8. 3. 1943 a převezen do Pardubic. Z obav o svou rodinu a možné vyzrazení spolupracovníků při dalších výsleších spáchal dne 9. 3. 1943 sebevraždu.

Karel <br />Tomeš

Karel
Tomeš

28. 12. 1912 - 2.7. 1991

Narodil se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD Karla Tomše. Měl ještě dva sourozence – bratra a sestru. A této českotřebovské čtvrti zůstal věrný po celý život.

Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebylo peněz, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti.

Po vyučení odešel pracovat do Tábora k dekorativnímu malíři Touskovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Prošel „vrchní stavbou“, topírnou, byl malířem písma, věnoval se drážní propagaci.V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
   
Byl všestranně nadaný. Znali jsme jej nejen jako malíře, ale i sochaře, řezbáře, ilustrátora, karikaturistu, dekoratéra, figuristu zpěváka, herce i režiséra. Přitom vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Nejhlouběji se vryl do našich srdcí svými obrázky.  Motivy čerpal nejenom v České Třebové a jejím okolí. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu.V našem městě je jen málo domácností, ve kterých by nevisel Tomšův obrázek.

Anna <br />Chlebounová

Anna
Chlebounová

8. 12. 1875 -  14.3. 1946

Narodila se 8. 12. 1875 v Bučině. Patřila k první generaci žen v nejvyšší politice. Členka agrární strany, r. 1918 jmenována do Národního shromáždění. V letech 1920-29 poslankyní sněmovny, 1929-35 senátorkou. Zabývala se především problémy veřejného zdravotnictví, dočasně reformou daní. Nejvyšší politice předcházela praktická zkušenost s řízením malé obce, manžel byl džbánovským starostou. Její veřejné působení ve své době výrazně napomohlo širokému pochopení významu všeobecného volebního práva. Zemřela 14. 3. 1946 ve Džbánově. Biografie viz. knihy: Doc. PhDr. Marie Macková, PhD. - O senátorce Anně Chlebounové (Ústí nad Orlicí, GRANTIS, 1998), Mikolášek Antonín - Nad životem senátorky Anny Chlebounové (Dolní Dobrouč, Inform sauning shop, 2011).