Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Milena <br />Lukešová

Milena
Lukešová

Spisovatelka a básnířka pro děti a mládež.

Nakladatelská redaktorka, spisovatelka, překladatelka z ruštiny.  Po maturitě (1941) na reálném gymnáziu v Litomyšli studovala němčinu, francouzštinu a angličtinu v Jazykovém ústavu v Praze a od 1945 angličtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však nedokončila. Později (1953-58) vystudovala dálkově překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. Roku 1967 získala titul PhDr. prací K problematice slovní hříčky z hlediska překladu. Po roce 1945 pracovala jako překladatelka a externí lektorka v řadě nakladatelství, od 1962 pùsobila ve Státním nakladatelství dětské knihy, respektive Albatros, jako redaktorka, později vedoucí redaktorka literatury pro nejmenší děti. Roku 1975 ze zdravotních důvodů zaměstnání opustila, s nakladatelstvím však spolupracovala externě. Od 1984 je externí konzultantkou dětské literatury na univerzitě v Bostonu. Podílela se na činnosti české sekce Společnosti přátel knihy pro mládež organizace IBBY (International Board on Books for Young People). Spolupracovala s rozhlasem, televizí a řadou periodik (Dikobraz, Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Literární noviny). Překládala z ruštiny prózu i poezii pro děti a odborné práce. Psala hlavně knížky pro nejmenší děti a začínající čtenáře, např. leporela, sbírky veršů, obrázkové knížky, obrazové encyklopedie, ale i poezii pro dospívající.

Otakar <br />Chaloupka

Otakar
Chaloupka

Český učitel, literární kritik, vědec a spisovatel.

Své dětství prožil v Chotěboři, kde vystudoval gymnázium. Po zdárném ukončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal na několik let učitelem. Působil na středních školách v Třebotově u Prahy a v Praze.

V roce 1962 nastoupil jako aspirant do Pedagogického institutu Jana Ámose Komenského, kde po čtyřech letech obhájil kandidátskou práci nazvanou Umělecké literární dílo v systému výchovy. O rok později zde získal doktorát z filozofie. V roce 1967 v tomto ústavu působil jako vědecký pracovník. V roce 1980 převzal do svého vedení Kabinet dětské literatury a teorie literární výchovy.

Časopisecky debutoval ve Zlatém máji v roce 1958, v beletrii byla debutem až jeho knižní prvotina. Od roku 1958 se stal autorem doslovů k řadě knih, vědeckých prací, sci-fi povídek a románů. Spolupracoval s filmem i televizí.

Byl mu udělen titul zasloužilý umělec.

Luděk <br />Lukeš

Luděk
Lukeš

Luděk Lukeš se narodil 18. dubna 1925 v Mokradi (okres Dolný Kubín) na Slovensku. Povolání jeho otce , armádního důstojníka, mělo za následek časté stěhování rodiny. Luděk Lukeš tak navštěvoval obecnou školu v Trutnově a maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1945-1949 studoval na konzervatoři v Praze hru na housle a řízení sboru. Po dvouleté vojenské službě byl přidělen do Chotěboře, kde začal budovat hudební školu. Když po devíti letech odcházel, učilo zde již osm učitelů v oddělení houslovém, klavírním a dechovém. Úzce spolupracvoval se Závodním výborem tehdejších Chotěbořských kovodělných závodů, kde působil jako dirigent orchestru. Jako sbormistr smíšeného pěveckého sboru Doubravan a vedoucí člen učitelského kvarteta rozvíjel hudební život Chotěboře. V letech 1960-1965 vyučoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích. V roce 1962 dokončil dálkové studium na Vysoké škole pedagogické v Praze obor hudební výchova - nástroje. Za dva roky byl jmenován odborným asistentem. Na Pedagogické fakultě v Hradci Králové působil od roku 1965. Přednášel hudební psychologii, harmonii s kontrapunktem, rozbor skladeb a jiné. V roce 1980 se stal ředitelem Lidové školy umění v Pardubicích a zároveň přednášel na tamnější konzervatoři. Zemřel v Pardubicích 13. listopadu 1988.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Škarka

Josef
Škarka

30. 10. 1872 -  17.5. 1937

30. října 1872 se v Ústí nad Orlicí narodil městský kronikář, správce městského muzea a starosta města Josef Škarka.
Josef se u svého otce vyučil obuvníkem. Po vyučení strávil čtyři roky „na vandru“ ve Vídni. Po návratu a po absolvování státního kurzu si zřídil v Ústí nad Orlicí v roce 1898 samostatnou obuvnickou živnost. V tomto roce se i oženil. Po absolvování mistrovského obuvnického kursu a kursu pro učitele na pokračovacích školách v Praze vyučoval na odborné škole oděvní v Ústí nad Orlicí.
V první světové válce byl povolán k 30. domobraneckému pluku ve Vysokém Mýtě. Po výcviku v Koptáze v Maďarsku odešel do Sedmihradska k 11. pěšímu pluku. Zúčastnil se zákopových bojů na řece Seretu a Putně. V roce 1917 prošel školou účetních poddůstojníků v Ploesti a jako účetní poddůstojník byl přidělen k výměnné stanici Rimnikul-Sarrat a St. Baru v Černé Hoře. Po skončení války se vrátil zpátky do rodného města. V roce 1919 byl zvolen členem městské rady a v roce 1925 starostou města Ústí nad Orlicí. Starostou města byl celé čtyři roky. 8. června 1929 byl zvolen městským kronikářem. Josef Škarka se stal prvním oficiálním městským kronikářem a začal psát Pamětní knihu města Ústí nad Orlicí. První zápis zachycuje rok 1929. V roce 1936 sepsal tzv. „Memorabilien“ (vzpomínkové zápisy) zachycující období let 1924 – 1929. Jim psaná Pamětní kniha z let 1929 – 1936 je uložena ve Státním oblastním archivu v Ústí nad Orlicí. Na ustanovující schůzi muzejní komise 5. dubna 1922 byl zvolen jejím náměstkem a až do června roku 1935 pracoval jako správce muzejních sbírek. 15. června 1935 na svoji funkci zřejmě ze zdravotních důvodů rezignoval. Za svoje působení na půdě ústeckého muzejnictví odvedl veliký kus práce. Muzeum bylo přemístěno z čp. 1 „Klementina“ do vlastní rekonstruované budovy dnešní radnice. Nově vzniklá expozice, kterou tvořily pouze vlastní muzejní sbírky, se těšila velké pozornosti a přízni veřejnosti. Josef Škarka tehdy zpracoval a vydal „Průvodce po sbírkách muzea v Ústí nad Orlicí“ (in. Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických, 1932, č. 2). Při jeho čtení na nás dýchne tehdejší atmosféra a doslova vidíme expozici před očima. Spatříme vstupní prostor s vraty a zvonkem zvaným „šturmováček“, lapidárium, obrazárnu, jizbu s nezbytným ústeckým betlémem a tkalcovským stavem, místnosti s archiváliemi, památkami spolků, vzpomínky na legionáře a církevní památky. Samozřejmě nepřehlédneme ani spoustu drobností a různého nářadí. Muzejní a letopisecká komise ocenila jeho zásluhy o rozvoj ústeckého muzejnictví a jmenovala jej v roce 1936 čestným předsedou tohoto spolku. Josef Škarka muzejnictví a historii miloval až do sklonku svého života. Ani těžká nemoc nezabránila, aby vynechal jednání muzejní komise. Naposled se komise zúčastnil 14. května 1937, tři dny před svojí smrtí. Josef Škarka byl 20. května 1937 pochován na ústecký hřbitov.

Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

7. 10. 1861 - 5. 12. 1934

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.

Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

17. 10. 1914 -  18.9. 1944

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.