Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky.
Praha 1939, Chotěboř 1996.

Neklan <br />Velebil

Neklan
Velebil

Neklan Velebil se narodil 8. 5. 1886 v Brně. Dětství Neklana Velebila nebylo zrovna šťastné. Jeho otec byl přehnaně přísný. Když bylo Neklanovi 5 let, otec prodal manželky majetek a s jinou ženou odjel do Ameriky. Matka zůstala s pěti dětmi bez prostředků a celá rodina žila velmi chudě. Neklan se dobře učil a na přímluvu učitele u matky začal ve svých deseti letech navštěvovat "První české gymnázium" na Schmerlingově ulici v Brně. Pro dobrý prospěch ve vyšších ročnících dostával i stipendium. O prázdninách rád cestoval. Neklan Velebil se rozhodl studovat medicínu ve Vídni, i když na to neměl peníze. Sehnal pro sebe, sestru a maminku ve Vídni byt, ve kterém jeden pokoj pronajímali studentům, překládal, doučoval, psal články do Vídeňského deníku a hlavně studoval. Pro finanční potíže se nechal zapsat k rakouskému válečnému loďstvu. Aby mohl ve studiích pokračovat, nastoupil 1. dubna 1908 službu jednoročního dobrovolníka medika u 51. pěšího pluku. Po roce opět pokračoval ve studiu a 30. října 1912 byl promován na doktora veškerého lékařství. MUDr. Neklan Velebil byl dekretem Námořní sekce I/MSN No 16722 ze dne 30. listopadu 1912 jmenován "provizorním lékařem" válečného námořnictva se zařazením od 26. listopadu 1912. K námořnictvu narukoval již jako nadporučík. Na velitelství v Pole dorazil 1. prosince 1912. Vedlo se mu dobře a tak si k sobě přistěhoval maminku a sestru. Do prosince 1913 sloužil na bitevní lodi Tegetthoff, potom v nemocnici v Pole, potom opět na různých lodích. V Pole ho zastihla 1. světová válka. 17. června 1916 se v čase své dovolené Neklan Velebil oženil ve Vídni se svojí láskou Liduškou. Několik dní po svatbě byl odvolán z dovolené a jmenován šéflékařem na bitevní lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf, která v té době kotvila v Boce Kotorské. 15. července se na námořní nemocniční lodi Sofia Hohenberg narodil manželům Velebilovým jejich prvorozený syn - Neklan Jindřich Karel. V únoru 1918 se v Boce Kotorské vzbouřili námořníci a MUDr. Velebil i v této situaci konal svojí lékařskou povinnost a k tomu vykonával i prostředníka mezi vzbouřenci a internovanými důstojníky. Po vzpouře byl za svoji aktivní účast obviněn z velezrady, ale po několika měsících bylo vyšetřování zastaveno. 26. března 1918 bylo nadporučíku Velebilu ze zdravotních důvodů vystaveno superarbitrační vysvědčení a 1. září 1918 byl jako invalida přeložen do výslužby. Ze všech možností zřízení praktické ordinace si vybral Ústí nad Orlicí. Ordinaci si zřídil nejdříve v Komenského ulici, č. 581, a v roce 1928 získal parcelu v Pobřežní ulici. I když byl MUDr. Velebil z řad armády vyřazen, od září do října 1938 byl opět povolán. Poté vykonával nadále funkci obvodního lékaře v Ústí nad Orlicí a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl státním městským lékařem a okrskovým revizním lékařem pro oblast Česká Třebová. Také působil jako posudkový lékař Úřadu práce v Ústí nad Orlicí. Od května do října 1945 nastoupil jako vedoucí veřejné zdravotní služby a současně působil jako odvodní vojenský lékař. V říjnu 1945 byl s definitivní platností propuštěn mimo činnou službu. V květnu 1949 MUDr. Neklanu Velebilovi "Historické sdružení československých námořníků" udělilo jednu ze tří stříbrných medailí a diplom. V roce 1961 Velebilovi prodali dům v Pobřežní ulici.

MUDr. Neklan Velebil je jedním z hrdinů knihy Josefa Havla "Ve službách Jeho veličenstva" (OFTIS, 2007).
MUDr. Neklan Velebil zemřel 18. července 1968 a jeho ostatky spočívají na hřbitově Na Hýbli v Ústí nad Orlicí.

Josef <br />Bílý

Josef
Bílý

Josef Bílý - povoláním soukromý zemědělec, stavební dělník a družstevní zemědělec byl Okresním soudem v Lanškrouně 10. července 1951 z důvodu ohrožení jednotného hospodářského plánu odsouzen k 8 týdnům odněntí svobody a k peněžitému trestu 3000 Kč.

Rehabilitován byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 16. srpna 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaromír <br />Vaňous

Jaromír
Vaňous

16.8. 1929 -  23.8. 2000

Narodil se 16. 8. 1929 v Dlouhé Třebové. Po ukončení studií na českotřebovském gymnáziu pracoval jako novinář v Západočeském kraji - v Chebu vedl týdeník Hraničář. Od r. 1971 byl šéfredaktorem týdeníku Sokolovský revír. Ze zdravotních důvodů odešel v r. 1974 do Rokycan. Zde až do r. 1986 řídil okresní noviny Hlas Rokycanska. Od r. 1975 byl členem Svazu českých spisovatelů. Redigoval publikaci R. Cílka - L. Pernici: Dravcova agonie, uspořádal sborník Doteky země, publikoval v časopisech, novinách a sbornících, některé básně zhudebněny. Během života vydal několik sbírek básní - Zrcadlení (1946), Nemocné slunce (1972), Pěší karavana (1975), Hraniční kámen (1975), Dělící čára (1976), Tančící krajina (1979), Milost podzimnímu srdci (1983), Sbírání oblázků (1996) a tři romány. Přestože žil daleko od rodného kraje, nikdy na něj nezapomněl a vracel se k němu alespoň prostřednictvím básní a příspěvků (vydávány v Ústeckých novinách). Zemřel v roce 2000 v Plzni.

Jaromír <br />Barták

Jaromír
Barták

24.8. 1912 -  13.3. 2015

Ing. Barták pochází z Nymburka, narodil se v rodině holiče a vlásenkáře Jindřicha Bartáka a jeho manželky Anny. Měl ještě o dva roky mladší sestru Marii. Vystudoval reálku v Nymburce a stavební fakultu ČVUT v Praze obor inženýrského stavitelství.

 

Po studiích a následné promoci nastoupil ing. Barták vojenskou presenční službu, kterou vykonal postupně v Mladé Boleslavi a v Praze. Po vojně jej pracovní umístění zaválo na dobu šesti měsíců do Berlína, kde působil u firmy Lorenz & Co., zabývající se geologickým průzkumem pro stavby téměř celé Evropy, konkrétně zemí ovládaných fašistickým Německem. Svému oboru zůstal ing. Barták věrný po celý život.

 

Do České Třebové přišel v červnu roku 1950. Kde se seznámil i se svou manželkou MUDr. Eliškou Bartákovou, rozenou Záleskou, dcerou známé parnické porodní asistentky Cecílie Záleské. Paní Eliška se v našem městě stala první dětskou lékařkou na místním zdravotním středisku. K jejich osudovému seznámení došlo v roce 1943 v Benešově, kde působila v tamější nemocnici a ing. Bartáka do okolí tohoto města ji přivedly pracovní povinnosti. Vztah obou mladých lidí skončil později svatbou. Ing. Barták sem byl přidělen jako pracovník Železniční stavební správy a pověřen vedením právě rekonstruovaného úseku hlavní trati Česká Třebová - Dlouhá Třebová. V rámci přestavby železničního uzlu zde byla trať rozšiřována na čtyřkolejnou a prováděno rozšiřování zemního zářezu v Tykačově ulici. Stavbu prováděl podnik Baraba pod dozorem Železniční stavební správy. Železnice na tomto úseku prochází geologicky složitým terénem, svahy v okolí tratě hrozily sesutím a bylo třeba je zabezpečit. Ing. Barták vedl vybudování střediska průzkumu v České Třebové. Středisko působilo prakticky v celé železniční síti. Později bylo v roce 1959 přemístěno do Pardubic.

 

Poté přešel Ing. Barták do Státního ústavu dopravního projektování, nejdříve pracoval krátce v Hradci Králové a potom v Praze. Byl významným odborníkem ve svém oboru a pouštěl se do řešení těch nejsložitějších úkolů. Pro své velké zkušenosti z projekční činnosti na železnici přešel po několika letech do Metroprojektu, kde pracoval jako hlavní projektant trasy C, z Kačerova do Jižního Města, až do důchodu. Ze svého působení v této instituci si Ing. Barták připomíná situaci, kdy se mu podařilo přes odpor investora, dodavatele i svých nadřízených (i když na to sám finančně doplatil) zkrátit a napřímit trasu do Jižního města.

 

Přestože dlouhá léta denně dojížděl do Prahy, vždy se rád vracel do České Třebové, kterou považuje za svůj skutečný domov. Účastnil se zde také intenzivně kulturního života. Spolu s manželkou patřili k pravidelným návštěvníkům koncertních cyklů. Dále je třeba připomenout jeho spolupráci s Osvětovou besedou a Městským muzeem, pro které připravil unikátní fotografické albumy, dokládající velký úspěch provedení “českotřebovské opery” F. K. Zedínka Obrázky z Hor, které doplnil i o záznam z akce uspořádané v září 2001 ke 150. výročí pobytu Boženy Němcové v Lázních na Horách a také album fotografií a dokumentů o odhalení pamětní desky F.V. Krejčího na jeho rodném domě. V době svého důchodu se vlastně náhodou dostal k tomu, aby shromáždil veškeré dostupné dokumenty o osudu Ing. Otakara Runy, jednoho z prvních Třebováků popravených nacisty. Podařilo se mu shromáždit všechnu dostupnou pozůstalost a prosadil vznik a instalaci pamětní desky, která je nyní umístěna na Runově rodném domě čp. 20 na Starém náměstí. Pro Městské muzeum pak shromáždil všechny dostupné informace do unikátního albumu dokumentů. Dne 24. srpna 2012 oslavil významného životního jubilea - 100 let.

Jaroslav <br />Křička

Jaroslav
Křička

27.8. 1882 -  23.1. 1969

Jaroslav Křička byl syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Studoval na brodském gymnáziu v letech 1892 - 1900. Tomuto městu věnoval mazurku Nazdar maturitě a v roce 1935 kantátu Studentské vzpomínky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (1902 - 05). Roku 1906 odešel do ruské Jekatěrinoslavi, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který tu založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem vinohradského a pak pražského Hlaholu, který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Profesorem její mistrovské školy se stal roku 1936. V letech 1942 - 45 byl ředitelem konzervatoře. Vedle svých kolegů J. B. Foerstra, V. Nováka a J. Suka představoval Křička v českém hudebním žiovtě osobnost nejtradičnější, jejíž zájem o hudební dění za hranicemi se omezoval na ruskou romantickou hudbu. Jeho doménou se stal idylicky nahlížený svět českého venkova a rodiny. Psal též hudbu k filmům: Cech panen kutnohorských (1938), Barbora Hlavsová (1940) a další. O jeho vztahu k Havlíčkovi svědčí kantáta Tyrolské elegie a balet Král Lávra. V roce 1936 získal ve skladatelské soutěži při konání letních OH bronzovou medaili za skladbu Horácká suita. Vydal několik popularizačních a informačních publikací.