Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Egerle

František
Egerle

Narodil se 1. 6. 1846 v Rychnově nad Kněžnou, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde se otec stal valchařským mistrem. Z důvodu častého stěhování byl nucen měnit školy (Tábor, Písek). Na vídeňské technice studoval chemii, studia ukončil na technice v Brně v r. 1867. Věnoval se cukrovarnictví - stal se ředitelem cukrovaru, později inspektorem technické finanční kontroly. Nechal si patentovat dva vynálezy: difuzní nůž a počitadlo (pojistná zámyčka). V Ústí přestavěl domek čp. 376 (dnešní Městská knihovna) - přibylo patro, věž a altán. Nad vchodem na památku umístěna 2 ozubená kola z valchovního stroje, která kdysi koupil jeho otec. Kolem budovy rozmístil kamenné ozdobné práce z bývalé zahrady doktora Korába. Udělením hostinské koncese v r. 1883 začal provozovat hostinec "U Zeleného kříže", mezi místními nazývaný "Na Pindulce". Ač hojně navštěvován, byl v zájmu dobrých mravů zrušen. Coby vášnivý sběratel zbraní a průkopník muzejnictví, zbraně vystavil a zpřístupnil veřejnosti (spolu s rukopisy později věnovány ústeckému muzeu). Byl jedním za zakládajících členů Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zabýval se významem jmen a pojmenování v okolí Ústí nad Orlicí (dílo "Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky"). Autor divadelních her, básní a veršovánek ("Poválečné veršovánky"), sbírky dobových písní a kupletů. Některé rukopisy jsou uloženy ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Fr. Egerle zemřel 8. 2. 1933 a je pochován na ústeckém hřbitově.

Oldřich <br />Meduna

Oldřich
Meduna

Oldřich Meduna byl český automobilový konstruktér. Veškeré své prvotní vzdělání nabyl v Brně, absolvoval zde jak základní (národní) školu, tak i reálné gymnázium v Antonínské ulici a později vystudoval strojírenství na Vysoké škole technické (dnešní VUT Brno), kterou ukončil v roce 1924. Jeho nejslavnější období je spojeno s koncernem Škoda. Mezi jeho nejznámější díla patří populární nákladní automobil Škoda 706 a vládní limuzína Škoda VOS. Jeho první zaměstnání bylo v Královopolské strojírně (15. 6. 1926 – 31. 7. 1926), kde pracoval jako konstruktér. Podle vlastních slov zde byl jediný Čech mezi samými Němci. Pracoval zde na konstrukci visuté dráhy pro válcovnu železa. Jako začátečník pracoval bez nároku na mzdu.

Ve Škodě Plzeň (od roku 1927) se jako konstruktér věnoval traktorům, nákladním automobilům, autobusům a tankům. Od 2. 1. 1930 jmenován šéfkonstruktérem oddělení motorů a vojenských vozidel. Je zajímavé, že řidičský průkaz získal až 26. 6. 1933. Od léta 1936 se stal šéfkonstruktérem užitkových vozidel v automobilce ASAP v Mladé Boleslavi. Po okupaci Československa za nějakou dobu Němci převedli do Mladé Boleslavi zbrojní výrobu. Tehdy byl Ing. Meduna služebně poslán „v tajné záležitosti“ od 31. 1. 1941 na několik měsíců do firmy Porsche ve Stuttgartu, kde se podílel na konstrukci vojenského tahače Radschlepper Ost (RSO). 

Jako konstruktér pracoval v několika závodech: Královopolská strojírna v Brně (15. 6. – 31. 7. 1926), Automobilka Praga (1. 8. 1926 – 30. 9. 1927), Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni (1. 10. 1927 – 31. 12. 1936), Mladá Boleslav (1. 1. 1937 – 31. 12. 1950), Karosa Vysoké Mýto (1951–1955).

Příchod do Karosy znamenal pro Medunu jisté uskrovnění, coby obyčejný konstruktér dostal měsíční plat 7000 Kčs, ale brzy začal postupovat. Nejprve pokračoval na projektu malých autobusů Karosa se samonosnou karosérií na nápravách Tatra, ale kopřivnická automobilka později odmítla dodávat již potvrzené díly a Meduna se domníval, že v tom mohl být i vyšší zájem kvůli likvidaci bývalého majitele Josefa Sodomky a jeho odejití z funkce ředitele n. p. Karosa. Je však pravděpodobnější, že to souviselo i s dříve uvedenou orientací průmyslu na armádní požadavky. Nakonec byl totiž projekt autobusu pod Medunovým vedením přepracován do podoby třínápravového horského autobusu Tatra 500 HB, ovšem s portálovými nápravami Praga. Ředitelem automobilky byl tehdy bývalý Sodomkův lakýrník Kuba. Ten, jakmile zjistil, že Meduna je schopný organizátor, ho instaloval do funkce hlavního inženýra závodu a o jakékoliv ředitelování ztratil zájem. Tak dlouho nechával práci na Medunovi, až byl suspendován a Meduna se na příkaz ministra Zatloukala stal prozatímním ředitelem podniku se šesti pobočnými závody. V červnu 1954 byl Meduna oponentem prvotní studie nové limuzíny Tatra 603 – prosazoval tehdy fyzické rozšíření karosérie s výmluvným a poněkud potměšilým argumentem: „Je třeba počítat s cestujícími, kteří nejsou příliš sportovně založeni v důsledku stáří. Vstupování a vystupování z vozu mělo by být pohodlnější, aby osoby mohly bez namáhání a přílišného ohýbání snadno vstupovat a vystupovat.“

Od roku 1953 také Meduna externě přednášel na liberecké katedře techniky. Když začal v roce 1955 v Karose pociťovat zhoršení lidských vztahů v důsledku činnosti závodní rady KSČ a když mu navíc onemocnělo srdce, rozhodl se Karosu opustit a věnovat se pedagogice. Působil na Vysoké škole textilní a strojní v Liberci, v letech 1970–1972 jako proděkan Fakulty strojní pro pedagogickou činnost. Meduna ovládal několik jazyků (plynně němčinu, angličtinu a ruštinu, částečně čínštinu).


Od jara do podzimu 1996 publicista Jan Králík jezdil každý týden do Brna a s prof. Medunou natočil mnoho hodin vyprávění, podle kterého vznikla po deseti letech kniha "Utajené projekty Škoda - strhující příběh konstruktéra Oldřicha Meduny - ptal se, naslouchal a zapsal Jan Králík.“ Oldřich Meduna zemřel 9. listopadu 1996 v Brně, hrob má na Komínském hřbitově.

Josef  <br />Cibulka

Josef
Cibulka

Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František Xaver<br />Koráb

František Xaver
Koráb

22.8. 1762 -  15. 10. 1843

Narodil se 22. 8. 1762 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.10.1843 v Litomyšli. Lékař, homeopat.

Na pražské univerzitě vystudoval medicínu. Promoval 26. června 1789. V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané.
Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen. Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. 
Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvárie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába, a jen za parcelu.
Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí. Ve sbírkách Městského muzea je uložen např. jeho vysokoškolský diplom.


Otakar <br />Weiss

Otakar
Weiss

13.8. 1894 -  12. 10. 1944

Narodil se 13. 8. 1894. Předseda lyžařského oddílu TJ Sokol, člen Ústředního vedení odboje domácího. Při získávání dalších členů prozrazen. Dne 12. 5. 1944 spolu s J. Proškem zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jméno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

 <br />Karel I.


Karel I.

17.8. 1882 - 1.4. 1922

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.