Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Bohumír <br />Kobylka

Bohumír
Kobylka

Otec Libor Kobylka se narodil 25.6. 1883. Matka Marie rozená Lipoldová vedla domácnost. Oba pocházeli z Roubaniny u Blanska. Otec byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v České Třebové ve dvacátých letech ovšem měnil díky svému zaměstnání u státní dráhy místo svého pobytu, od roku 1922 se rodina např. odstěhovala na Slovensko do Nových zámků. Zde také Bohumír Kobylka začal navštěvovat obecnou školu a měšťanku. Potom dále studoval na obchodní akademii v Nitře. Po vyhlášení Slovenského štátu se však rodina musela vrátit v dubnu 1939 do Protektorátu. Obchodní akademii proto dokončil v Uherském Hradišti. Hovořil německy, anglicky, maďarsky, byl římskokatolického vyznání, hrál výtečně na klavír a jěště v době, kdy rodina bydlela na Slovensku vystoupil jako student několikrát na koncertech. Do České Třebové se rodina již nevrátila.

Dne 20. února 1940 Bohumír Kobylka bez rozloučení opustil rodinu a přes Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie, kde se již 16.3. 1940 prezentoval u československé branné moci a byl zařazen k velitelské rotě pěšího pluku 1. Bojů na francouzské frontě se, ale nezúčastnil. V létě 1940 připlul lodí Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k pěšímu praporu, absolvoval kurz radiofonie a radiotelegrafický kurz pro zvláštní určení, cvičil se ve střelbě a konspiraci na československé výcvikové stanici Chicheley Hall, kde prodělal také parašutistický výcvik. Jeho výcvik ho předurčoval pro zvláštní účely. V prosinci 1942 byl vybrán pro akci Iridium, vybaven občanskou legitimací Protektorátu č. 2172 na jméno Bohumír Kovařík, nar. 15.5. 1916. 14. 3. byl vyslán jako radista skupiny, ale na území Protektorátu se ani nedostal. 15. 3. spolu s celou osádkou zahynul v troskách sestřeleného letadla u Mnichova. Zde, v Perlacherském lese u Mnichova byl také pohřben. Oba rodiče i bratr byli již od listopadu 1942 až do konce války internováni ve Svatobořicích. O vojenské činnosti Bohumír Kobylky se dochovala řada písemných záznamů.

Za jeho odbojovou činnost získal in memoriam tato ocenění: 7. 3. 1944 mu byla udělena Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítkem F-VB. 22. října 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam.

Podle knihy Dr. Martina Reichla "Cesty osudu", vydalo nakladatelství letecké literatury Svět křídel Cheb v březnu 2004 (ISBN 80-86808-04-1). Na vydání této knihy spolupracoval i další českotřebovský rodák Josef Süsser, žijící v Londýně.

Jan <br />Mehl

Jan
Mehl

Narodil se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. V rodné České Třebové absolvoval čtyři ročníky měšťanské školy a pokračoval na školách uměleckých. Nejprve na škole uměleckých řemesel v Brně, následovala pražská Akademie (profesoři V. Nechleba, W. Nowak) a studia zakončil čestným rokem u Františka Kupky v Paříži. Potom se usadil v rodném městě, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940 oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do Prahy.


Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě, grafice a restaurování nástěnných maleb. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím Panton (obálky, frontispice, vazby a ilustrace), s loutkovou scénou ÚDA v Praze a Národním divadlem (návrhy kostýmů pro Verdiho operu Don Carlos). Od roku 1935 byl organizován ve Skupině výtvarných umělců v Brně, od roku 1939 působil ve SVU Aleš v Brně a Praze. Členství měl i v tvůrčí skupině B7 a TVORBA. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných členských a celostátních výstav (Zlínský salon, Jízdárna Pražského hradu, Topičův salon, Výtvarná úroda, Galerie U Řečických v Praze …). Vystavoval také v zahraničí – v Sofii, Moskvě, Budapešti, Rio de Janeiro a Paříži. Obrazy Jana Mehla vlastní Národní galerie, řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je v držení soukromých sběratelů. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou v depozitáři Městského muzea v České Třebové.


Nesmíme zapomenout ani na jeho činnost restaurátora nástěnných maleb. Nejnáročnější prací byla rekonstrukce Alšových freskosgrafit a sgrafit na budově Smetanova muzea v Praze.


Naposledy v České republice vystavoval na společné výstavě k 90. narozeninám prof. Williho Nowaka - “ Willi Nowak a jeho škola ”, která se uskutečnila koncem roku 1976. Zemřel v Praze.

Oskar <br />Czepa st.

Oskar
Czepa st.

Narodil se 14. května 1883 ve Svojanově u Moravské Třebové, zemřel 27. listopadu 1956 ve Vídni. Architekt. Je autorem komplexu měšťanské školy v Třebařově, prvorepublikové kavárny Soukup v Lanškrouně a četných válečných pomníků.
Oskar Czepa vystudoval průmyslovou školu v Liberci a po maturitě odešel do Vídně studovat architekturu na Akademii u profesora Friedricha Ohmana a od roku 1907 pracoval ve Vídni jako samostatný architekt. Začátkem 20.let si otevřel stavební kancelář v Moravské Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Václav <br />Thier

Václav
Thier

7.8. 1902 - 4.9. 1970

Vojenský kapelník, hudební skladatel.

Studoval na gymnáziu v Chotěboři a již během studia bral soukromé lekce hry na klavír. Později se učil hrát na housle a na violoncello. V šestnácti letech založil na gymnáziu studentský pěvecký sbor a orchestr.

Po maturitě roku 1921 začal studovat na pražské konzervatoři kompozici a dirigování.

Základní vojenskou službu absolvoval u československého pěšího pluku 28 v Praze, u něhož hrál na violu a trubku. Poté nastoupil jako rotmistr instruktor na Vojenské hudební škole v Praze, kde byl záhy povýšen na poručíka kapelníka. Pak působil v kapelnické funkci u pěších pluků v Chebu, Plzni a Praze. Před obsazením Československa krátce velel Vojenské hudební škole. Za okupace působil jako kapelník hudby 1. praporu vládního vojska v Praze, po osvobození byl v téže funkci činný u hudby pěšího pluku 30 v Liberci.

Po zrušení plukovní hudby roku 1949 odešel do zálohy a stal se kapelníkem dechového souboru Sokola v Liberci. Později stál v čele železničářské hudby Československých státních drah tamtéž.

Koncem roku 1955 se stal kapelníkem Kmochovy dechové hudby Kolín, vyučoval hru na dechové nástroje na zdejší lidové škole umění a řídil amatérský orchestr Kolínské filharmonie.

V období 1961–65 byl vězněn pro údajné hospodářské delikty, ale následně v roce 1969 byl plně rehabilitován.

Patřil mezi nejvýznamnější osobnosti vojenských hudeb a Československý rozhlas vysílal pravidelně jeho nahrávky. Je autorem drobných skladeb pro klavír, písní, sborů, či klavírního tria, vše existuje pouze v rukopise.

Otakar <br />Weiss

Otakar
Weiss

13.8. 1894 -  12. 10. 1944

Narodil se 13. 8. 1894. Předseda lyžařského oddílu TJ Sokol, člen Ústředního vedení odboje domácího. Při získávání dalších členů prozrazen. Dne 12. 5. 1944 spolu s J. Proškem zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jméno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.