Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

Narodil se 6. 1. 1932 v Petrovicích. V sedmi letech se začal učit na housle v hudební škole v Ústí nad Orlicí a v r. 1946 hře na fagot u Jaromíra Lahůlka. Po ukončení textilní průmyslovky (1951) se přihlásil na kroměřížskou konzervatoř - studoval u Josefa Ducháčka. V letech 1955-59 na pražské HAMU u prof. Karla Pivoňky. V r. 1959 se zúčastnil Reichovy mezinárodní soutěže dechových nástrojů při festivalu Pražské jaro. Dva roky působil v orchestru divadla D 34 E. F. Buriana. Od r. 1961 první fagotista Symfonického orchestru Bohemia Poděbrady. Mimo práce v orchestru se soustavně věnoval sólistické, komorní a pedagogické činnosti. V r. 1962 založil komorní soubor Poděbradské dechové kvinteto a Collegium musicum Poděbradiensis a r. 1985 Zámeckou kapelu krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1962–93 pedagogem na ZUŠ v Poděbradech, následně (až do r. 2002) na ZUŠ v Pečkách. V r. 1982 jmenován členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Spolupracoval s řadou českých i zahraničních dirigentů - J. Bělohlávek, A. Devátý, Fr. Dyk, V. Válek, W. Kupke, H. Storck aj. V letních sezónách 1992, 1993 působil ve festivalovém orchestru Massimo Teatro v Palermu. Zemřel 2. 5. 2008 v Praze.

Karel <br />Kšír

Karel
Kšír

Známý divadelník ochotnického souboru Hýbl. Narodil se v České Třebové. Otec František Kšír byl strojvedoucím Českých drah, matka Ludmila rozená Hubálková byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila. Po ukončení základní školy odešel do Brna, kde se vyučil obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let, až do doby, kdy těžce onemocněl a smrt předčasně ukončila jeho život.

Karel Kšír divadlo nejen hrál, ale i režíroval, byl jednatelem souboru, navrhoval scény divadelních her, psal recenze za celý divadelní okrsek. Za působení v Brně se seznámil s režisérem tamního Národního divadla Ottou Čermákem. Díky jejich přátelství Čermák režíroval několik divadelních představení v České Třebové.

Po přechozené chřipce Karel Kšír onemocněl zápalem plic a to byl začátek jeho dlouhé nemoci ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Tomáš <br />Somer

Tomáš
Somer

Historik, spisovatel.
Narodil se v Havlíčkově Brodě jako druhé dítě strojního inženýra Lubomíra Somera a jeho manželky Ivety. V letech 1990—1997 navštěvoval Základní školu ve Smetanově ulici v Chotěboři. V dalších letech pak studoval místní gymnázium.
Vysokou školu studoval v Olomouci (a Krakově). Na Univerzitě Palackého získal titul bakaláře v oboru historie, roku 2006, o tři roky později titul magistra v oboru historie — starší dějiny. V tomto období se již cíleně zaměřil na středověké dějiny Havlíčkobrodska, na těžbu a zpracování stříbrných rud v našem regionu a vývoj osídlení.
Titul Ph.D. v oboru historie — české dějiny získal jako jeden z nejmladších absolventů olomoucké filozofické fakulty.
Od roku 2013 pracuje jako asistent na mateřské katedře historie FF UP v Olomouci.
Jeho profesní zájem je soustředěn na středověké dějiny — orientuje se na 13. století a na vývoj historického osídlení, hospodářské dějiny a církevní dějiny — dějiny klášterů i osobností.
Je hodně vázán na Chotěboř, strávil zde větší část svého života. Do vínku dostal i hudební nadání, býval dobrý klarinetista. Díky absolutnímu sluchu se mohl dál věnovat studiu hudby, v rozhodování, ale převážila jiná kritéria. Původně byl zaujat kartografií, která se prolíná i do současné profese. Jako koníčku se věnoval historickému šermu.
V současné době, s dlouholetým kolegou Josefem Šrámkem, dokončuje knihu o zajímavých dějinách vilémovského kláštera. Vydání této knihy je naplánováno na jaro 2015.
I v centru jeho osobního zájmu je historie (obecně). Koníček se mu stal prací a naopak.
Hodně čte, odpočívá u fantasy a sci-fi literatury, baví ho současná česká „braková“ fantastika (Jiří Kulhánek Jiří, František Kotleta, Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva) a rád ochutná dobré pivo zejména z malých a mini pivovarů.
Tomáš Somer publikuje od roku 2009 a jeho články najdete převážně v odborných časopisech.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Max <br />Donnebauer

Max
Donnebauer

17.5. 1838 - 5.2. 1888

Český německy píšící numismatik. Restauratér nádražní restaurace v Pardubicích, pak v České Třebové a nádraží střed v Praze. Jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů mincí a medailí své doby (přes 7000 kusů). Sbírku získala francouzská numismatická firma Adolfa Hesse za 27000 zlatých. Odborné články ve Wiener numismatische Zeitschrift. Popis sbírky Eduard Fiala pod názvem Beschreibung der Sammlung böhmischen Münzen und Medaillen des Max Donnebauer, Praha 1888.

Jan <br />Umlauf

Jan
Umlauf

21.5. 1825 - 9.1. 1916

Malíř Jan Umlauf se narodil v Mlýnici u Červené Vody v rodině malíře a řezbáře Dominika Umlaufa (1792-1872), který neměl odborného vzdělání, ale dokázal se výtvarnými pracemi uživit. Jeho synové Jan a Ignác (Hynek 1821-1851) studovali na akademii v Praze a od roku 1839 ve Vídni. Mezi jinými byl jejich učitelem i Josef Führich. Jan Umlauf se zabýval se malbou podobizen a kostelních obrazů. Namaloval na 400 rodinných portrétů a to nejvíce ze Žamberecka, Lanškrounska a Ústí nad Orlicí, přes 300 velkých oltářních obrazů, více než 20 křížových cest a 400 portrétů. Jeho obrazy zdobí přes 100 kostelův oolí Letohradu, na Ústecku a Lanškrounsku, na Moravě. Mimo region lze jeho díla vidět např. na Sv. Hoře u Příbrami či v kostele Sv. Ignáce v Praze. Kuriozitou jsou malby terčů pro králický střelecký spolek. Podílel se též na výzdobě kostela sv. Jakuba v České Třebové. Patřil také k průkopníkům fotografie. Námětem jsou především krajiny z let 1865 až 1875, a to z okolí Letohradu a Příbrami.

Ačkoli byl dvakrát ženatý, zemřel bez potomků.

Antonín <br />Buchtel

Antonín
Buchtel

4.5. 1804 - 1.3. 1882

Kněz, městský zastupitel, hudební skladatel, hudebník a sběratel starých hudebních nástrojů.

Podle některých pramenů se narodil o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové.

Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze.

Působil jako duchovní v Klášterci nad Orlicí (1827), po 11 letech přeložen do Pěčína u Rokytnice, a od roku 1845 působil v Letohradu (Kyšperku). Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Psal chrámové skladby, komorní i taneční hudbu. Zajímavá písňová tvorba na texty revoltujících básníků českých (Jablonský) i německých (Uffo Horn). Jeho skladby byly vydávány v Praze i Vídni, klavírní školy zůstaly v rukopise. Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku 1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby.

Kromě četných chrámových skladeb komponoval zejména skladby pro klavír, tance a písně. Psal hudbu nejen na německé texty (např. sbírka písní: Lieder eines Blinden), ale i na texty české (Poselství, Hraběnce na památku). O jeho úctě k české hudbě svědčí i vlastní klavírní transkripce skladby Jana Václava Hugo Voříška Lístek do památníku.

Byl i znamenitým hudebním pedagogem. Pouze v rukopisu však zůstaly jeho školy hry na klavír.

Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec- Dům chudých č.p.212 a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání.

Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě.