Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Adam <br />Kašpar

Adam
Kašpar

Vystudoval Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě. Další studia na AVU - škola profesora Martina Mainera v Praze. 2018 diplomuje na AVU Praha.

Otakar <br />Weiss

Otakar
Weiss

Narodil se 13. 8. 1894. Předseda lyžařského oddílu TJ Sokol, člen Ústředního vedení odboje domácího. Při získávání dalších členů prozrazen. Dne 12. 5. 1944 spolu s J. Proškem zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jméno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

Vlastimil <br />Mehl

Vlastimil
Mehl

Byl především česko- třebovský patriot, betlémář a vyznavač trampingu.


Narodil se dne 18. 6. 1921 v domě čp. 13 na Starém náměstí ve známé sklenářské rodině Mehlově. Od mládí pomáhal otci v drobném hospodářství a jak velela rodinná tradice osm roků cvičil v místním Sokole, kde po tři generace jeho předkové zastávali místostarosty jednoty. V patnácti letech nastoupil do učení k zámečníku Josefu Rosenbergerovi na Trávníku. Po likvidaci firmy přešel do učení k Josefu Štarmanovi ve Slovanské ulici.


V roce 1946 po návratu z vojenské služby nastoupil zaměstnání ve zdejším lokomotivním depu, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1981. A právě zde se seznámil s Květoslavem Tomšem a spolu založili trampskou osadu Bílý obláček. V roce 1958 spolu s Josefem Tesařem založili hudební skupinu Tramp-trio, jejíž byl pan Vlastimil Mehl posledním žijícím členem.


Již jako malý chlapec spolu s otcem Felixem, ve Třebové známým malířem betlémových figurek, se před vánočními svátky účastnil stavby rodinného betlému. Tradici později převzal sám a každoročně o Vánocích svůj betlém ochotně představil mnoha generacím zdejších občanů. V posledních letech do stavby betlému zasvětil i svoji dceru Jitku s vnoučaty. Nescházel na žádné z místních betlemářských výstav. V roce 1950 se pan Vlastimil Mehl oženil a po celý život se vzorně staral o svoji rodinu. Zemřel 14.5.2003 v rodinném kruhu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Broulík

František
Broulík

24.4. 1853 - 1931

Narodil se 24. 4. 1853 v Ústí nad Orlicí v domku čp. 145 na Příkopech. Vynikal krásným hlasem, který mu s pomocí učitele Fr. Špindlera zajistil přijetí do brněnského kláštera minoritů (vokalista). Studoval gymnázium, s příchodem mutace však musel místo vokalisty opustit. Vrátil se do rodného města a nastoupil místo písaře v kanceláři dr. Pitry. Ten na mladý talent upozornil Jana Ludevíta Lukese, který mu zprostředkoval kancelářské místo v Praze a ujal se jeho pěveckého výcviku (1875). Dne 17. 7. 1878 poprvé vystoupil v Prozatímním divadle a pro velký úspěch byl ihned angažován. Po roce však odešel do Štětína, později přijal nabídku ředitele vídeňské opery W. Jahna a stal se členem tehdy nejproslulejší opery ve střední Evropě. Z Vídně odešel do Pešti (1884-1903), kde spolu s Irmou Reichovou tvořili "slavné české souhvězdí". Hostoval také na českých scénách. Po změnách hranic v r. 1918 měl z důvodu přiznání penze přijmout maďarské občanství. Odmítl, přihlásil se ke svému češství, avšak přišel téměř o všechen majetek. Přesídlil tedy s rodinou do Vídně a přijal místo na velvyslanectví Československé republiky. Zde přispíval do českých novin. Rodné město navštívil pouze několikrát při svých dovolených. Po smrti druhé ženy se odstěhoval k dceři Elišce na statek ve Stanislawowě (dnes Ivano-Frankivsk), kde v listopadu r. 1931 zemřel.

Antonín <br />Plocek

Antonín
Plocek

11.4. 1912 - 2.7. 1941

Narodil se v České Třebové v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole pokračoval na řemeslnické škole v Litomyšli, kterou ukončil v roce 1929.Než nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, krátce pracoval ve Šreflově Armaturce. Leteckou školu ukončil 30. června 1932 a okamžitě nastoupil presenční službu u 3. leteckého pluku M.R. Štefánika v Žilině. Zde byl jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře. V roce 1935 je převelen do Boky Kotorské v Jugoslávii, kde sloužil pět měsíců.


Po návratu do vlasti absolvoval kurs nočního létání, který ukončil v květnu 1937. Do rozbití republiky sloužil v Žilině. Potom pracoval v Praze jako úředník na ministerstvu vnitra, odkud 6. prosince 1939 odešel do Anglie. Po nucené karanténě a následné přísaze ve Falmouthu je zařazen do RAF. Po přeškolení na bombardovací letouny Wellington je v prosinci 1940 převelen k čsl. 311. bombardovací peruti RAF v Honingtnu. Zde prošel dalšími procvičovacími a zdokonalovacími lety, které trvaly do 3. března 1941. V následujících dnech začal létat s různými osádkami na cíle v Německu a v okupované Evropě.

V červnu 1941 je jmenován 2. pilotem v osádce kapitána stg. Oldřicha Helmy. Jejich letoun byl o měsíc později omylem sestřelen britským nočním stihačem. Při návratu z náletu na Cherbourg s největší pravděpodobností selhal přístroj IFF (Identification Friend or Foe, "identifikace přítel - nepřítel"). Při pohledu na radar tak důstojník GCI (kontrola pozemního řízení stíhání) usoudil, že Helmův Wellington je ve skutečnosti nepřátelským strojem a vydal přesně navedenému britskému nočnímu stíhači povel k palbě. Je smutným paradoxem, že za řízením útočícího Beaufighteru Mk.IF seděl samotný velitel 604. noční stíhací perutě RAF Wing Commander Charles H. Appleton, DSO, DFC, který ve tmě nedokázal neznámý dvoumotorový letoun bezpečně identifikovat. V troskách sestřeleného Wellingtonu KX-U 311 zahynula poblíž města Mere a Shaftesbury v hrabství Wiltshire celá československá posádka. Kromě seržanta Helmy ji tvořili P/O Richard Hapala a seržanti Jaroslav Lančík, Adolf Dolejš, Jaroslav Petrucha a Antonín Plocek. Všichni členové posádky zahynuli a jsou pohřbeni ve společném hrobě (urna 153, 311) na vojenském hřbitově The Devizes Road Cemetery, Salisbury, Wiltshire.

Jindřich <br />Růžička

Jindřich
Růžička

4.4. 1926 - 7.1. 2011

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (1937-1945), přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945-1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby.

Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea v roce 1953 se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (G. Schauer, T.G. Masaryk), dějiny filmu …

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002.

Z díla: Litomyšl v kresbách Karla Vika (1959), Román o Drašarovi a poličských buditelích (1966). Dějiny města Poličky I, do r. 1848 (s J. Krušinou, 1966), Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta Huberta Gordona Schauera 1862-1892 (s J. Krušinou, 1966); s kol. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po fondech a sbírkách (1973); Frant. Matouš Klácel a jeho rodný kraj (1978).