Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Topič

Alois
Topič

Narodil se v rodině bohatého sedláka. Proti vůli rodičů se oženil s dcerou chudého chalupníka a vzdal se svého nároku na statek. V roce 1876 odešel se ženou do Austrálie. Jako vyučený zahradník se ucházel o místo v brisbaneské botanické zahradě. Tam pracoval v množírně rostlin, později k jeho práci přibyl také prodej zvířat. Po třech letech se rozhodl samostatně farmařit a chovat drůbež. Během dvou let ale přišel o všechny peníze a nakonec se po čtyřech letech vrací s rodinou domů (v Austrálii se manželům narodily dvě děti). Jeho rodiče manželům koupili hostinec v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou, v tomto podnikání se mu ale příliš nedařilo. Hostinec prodal a koupil hospodářství v Roudnici u Hradce Králové. Ani tady ale neuspěl a po pěti letech se přestěhoval s rodinou do Nového Bydžova. V roce 1885 se vrátil do Austrálie, kde strávil pět let. Rodina tentokrát zůstala doma. Živil se lovem a preparováním ptakopysků. Sbíral přírodniny a dodával je prostřednictvím pražského obchodu Václav Friče do Evropy. Poté se vrátil do Čech a přednášel o evropské přírodě a vyprávěl své zážitky z Austrálie. V roce 1892 odjel opět do Austrálie na dalších šest let. Zkoumal zdejší pralesy a žil mezi domorodci. Aby se uživil, obchodoval s vlnou a ovčími střívky. Naposledy odjel do Austrálie v roce 1902 na tříměsíční cestu a poté se natrvalo vrátil do Nového Bydžova. Zabýval se australským obchodem, vlastním hospodářstvím, chovem kanárů, vycpáváním zvířat, vyučováním angličtiny a němčiny. Své australské zážitky shromáždil ve vzpomínkách, které později literárně zpracoval Jaromír John (Australská dobrodružství Aloise Topiče, Praha 1946/Topičovo australské dobrodružství, Praha, 1939). Je pohřben na novobydžovském hřbitově.

Antonín <br />Petrof

Antonín
Petrof

Zakladatel světoznámé firmy na výrobu klavírů se vyučil truhlářem v dílně svého otce. Praxi získal u svého strýce Jana Heitzmanna, vídeňského výrobce pian. Toto učednické období trvalo 4 roky a Antonín Petrof si prošel všechny obory klavírnictví. Poté pracoval jako tovaryš ve firmách Ehrbar a Schweighofer. Po návratu domů v roce 1864 zahájil v otcově dílně výrobu klavírů. V roce 1969 se oženil s dcerou hradeckého koželuha Marií Götzovou, měli spolu 3 syny a 3 dcery. Továrnu přesunul v roce 1874 na Nový Hradec Králové a výrobu dále rozšiřoval a modernizoval. Podnik vyráběl i harmonia a od roku 1883 také klavírní mechaniky. Popularita firmy rostla natolik, že v roce 1894 zahájila vývoz do zahraničí.

Vilemína Elisabeta<br />Kinská z Vchynic a Tetova

Vilemína Elisabeta
Kinská z Vchynic a Tetova

Vilemína, rozená Colloredo-Mansfeld, se provdala za knížete Rudolfa Kinského r. 1825. Měli spolu šest dětí, ale dospělého věku se dožily pouze dvě dcery a syn - dědic. Šťastné manželství ukončila r. 1835 Rudolfova nečekaná smrt. Pohřben byl v rodinné hrobce, kterou kněžna dala postavit v Budenicích zároveň s úpravou hřbitova a opravou zámku. Kněžna vdova pobývala nejvíce v Heřmanově Městci a v Chocni. V obou těchto městech nechala r. 1846 zřídit "opatrovnu maličkých pro děti zvlášť pracujícího lidu". Bylo to zařízení pro děti od dvou do pěti let určené hlavně pro chudé rodiny. V Chocni se opatrovna nacházela na Dolní ulici, o děti se zde staral školní pomocník s manželkou, kteří zajišťovali dětem pohyb na čerstvém vzduchu v zahradní tělocvičně, učili je jednoduché divadelní výstupy a jednu hodinu denně věnovali "hravému vštěpování počtů a písmenek". Choceňská opatrovna byla určena až pro 130 dětí. (Opatrovny fungovaly na náklady Kinských až do r. 1943, kdy byly zrušeny protektorátní vládou a nahrazeny městskými školkami.) Dále kněžna organizovala každý rok pro děti vánoční nadílku. U choceňského zámku dala přistavět kapli Nanebevzetí Panny Marie. V Heřmanově Městci nechala na dnešním Masarykově náměstí zbudovat kašnu, která zajišťovala pro obyvatele pitnou vodu. Kněžna Vilemína měla ráda hudbu, sama hrála na klavír a povedlo se jí shromáždit velkou sbírku hudebnin. Byla nositelkou Řádu hvězdného kříže a dvorní dámou Jejího Veličenstva císařovny.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Adolf <br />Černý

Adolf
Černý

19.8. 1864 -  27. 12. 1952

Český učitel, diplomat, spisovatel, básník, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze.

Vyučoval v Hradci Králové.

 

Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

11.8. 1898 -  11.3. 1960

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1874. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.