Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Martin <br />Vídenský

Martin
Vídenský

Narodil se 25. 9. 1970 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové pracoval krátce jako pomocník strojvedoucího v Lokomotivním depu Česká Třebová. Po základní vojenské službě přestoupil do Železniční stanice Letohrad, kde je vlakvedoucím osobních vlaků. Od roku 1996 žije v Letohradu. Věnuje se paraglidingu. V letech 1999–2001 se zúčastnil extrémního štafetového závodu Dolomitenmann v rakouském Lienzu. O průběhu závodu psal reportáže do časopisů Paragliding a Everest. Jako autor básní se uvedl poprvé v Almanachu mladých básníků Podorlicka (2001). V roce 2003 knižně debutoval sbírkou Ozvěny ticha.

Josef  <br />Hubálek

Josef
Hubálek

Narodil se 6. října 1876 rodičům Josefovi a Albíně v chalupě v obci Lukavice u Žamberka jako první z pěti dětí (Jan, Marie, Zdeněk, Václav).
Už ve třech letech se učil číst, v pěti letech začal chodit do školy v Lukavici. Po třech letech pokračoval ve školní docházce v Žamberku, kde se učilo i německy. Po páté třídě v roce 1887 ho tatínek přihlásil do piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou. Tam bydlel v soukromí u paní Bártové, vdově po vojenském felčarovi. Bydlel zde spolu s dalšími studenty a domů do Lukavice docházel zřídka. Pěšky z Rychnova do Lukavice šel 8 hodin. Peníze, které dostával z domova na jídlo, se snažil ušetřit, aby si mohl koupit knihy. V Rychnově absolvoval taneční - v šatech od rychnovského krejčího, které ho proměnily v pohledného mládence a pro celý život určily jeho zálibu v eleganci. V květnu 1895 udělal písemné a v červnu ústní maturitní zkoušky. V roce začal studovat ve Vídni medicínu, bydlel u svého strýce. V roce 1898 jako jednoroční dobrovolník absolvoval 6 měsíců vojenské služby v Terstu. Po odchodu strýce do Prahy si jako student medicíny si podal žádost o přeložení také do Prahy. Dostával stipendium, ke kterému se vázal závazek k výkonu vojenské služby v trvání 6 let. Ještě před promocí na podzim 1901 absolvoval kurz zubního lékařství a hned po promoci odcestoval do Vídně, aby nastoupil vojenskou službu.
Působil u posádky v Olomouci, pak v roce 1906 se s pukem stěhoval do jižního Tyrolska. V roce 1908 si dává žádost o trvalé přeložení do Vídně. Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 byl ustanoven velitelem mobilní záložní polní nemocnice č. 2/5, která se skládala z 35 velkých a velmi těžkých vozů, které bylo nutno v nepříznivých podmínkách přepravovat podle potřeby a rozkazu. Po ukončení války působil jako posádkový lékař v Brně, náčelník zdravotní služby u tzv. zakarpatské armády. V roce 1920 jako podplukovník zdravotní služby MUDr. Josef Hubálek po 28 letech služby v armádě požádal o přeložení do civilu. Usadil se v Praze a pracoval jako zubní lékař. V roce 1921 se ve svých 45 letech oženil s o 20 let mladší Helenou Urbánkovou z Heřmanova Městce. Přestěhovali se do Ústí nad Orlicí a 1. ledna 1924 si zde MUDr. Hubálek otevřel zubní ordinaci. V roce 1925 se rodina s dcerkou Helenkou, která se narodila v roce 1923, přestěhovala do domku v Havlíčkově ulici.

Josef Hubálek je jedním z hrdinů knihy Josefa Havla "Ve službách Jeho veličenstva" (OFTIS, 2007), která byla napsána podle Hubálkových zápisků a za pomoci dcery Heleny Šoltészové.
MUDr. Josef Hubálek zemřel v Ústí nad Orlicí 1. června 1968. Jeho popel byl rozptýlen na ústeckém hřbitově. 

Václav <br />Chalupa

Václav
Chalupa

Člověk milující dřevo, divadelník, muzikant, básník, pozitivní člověk.
Narodil se v Jilemnici, okres Semily, v Krkonoších. Krátce po narození se rodina přestěhovala do Chotěboře. Zde prožil dětství a absolvoval základní školu (Buttulovu).
Na střední školu odešel do Pardubic, kde studoval střední odborné učiliště chemické. Výučním listem ukončil 3,5letý obor a začal pracovat jako provozní chemik v provozu výroba kyseliny v Semtíně. Pardubice byly pro něho velice osvobozující; v této době začíná hrát na kytaru a pokouší se psát texty. Začíná působit v rockové skupině s názvem CTO. Zde prožívá velmi šťastné období, až do chvíle, kdy se přihlásila vojenská správa. V té době se kapela rozpadá. Na jaře roku 1983 nastupuje základní vojenskou službu, během ní pokračuje v psaní textů a vlastních písní. Svoji tvorbu z té doby charakterizuje jako folk.
V roce 1987 se oženil a začal budovat vlastní bydlení a po roce 1989 i vlastní firmu. Stal se otcem dcery a syna. Přibližně v roce 1995 se začal věnovat výrobě a opravě hudebních nástrojů. Asi v roce 2000 nastoupil do divadelního spolku SCHOD, v roce 2006 přerušil z rodinných důvodů své členství. Po smrti vedoucí spolku Ivany Kozubové se k divadlu vrátil a v tomto období napsal svou první sbírku básní, která ho přivedla k členství ve Východočeské obci spisovatelů. Na podzim roku 2010 založil undergroundovou skupinu "Dobrý trenky".
V roce 2012 se rozvedl a nyní žije se svou novou partnerkou v obci Hájek nedaleko Chotěboře. Založili spolu divadelní soubor s názvem DIK, pod jehož hlavičkou spolu napsali dva scénáře scénického čtení pro děti. Aktivně spolupracuje s chotěbořskou knihovnou.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Oldřich <br />Bače

Oldřich
Bače

21. 12. 1911 -  11.4. 1967

Oldřich Bače - rolník - byl 31. července 1953 Krajským soudem v Pardubicích a 20. listopadu 1953 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za vyzvědačství k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 30. listopadu 1990. 

Václav <br />Červinka

Václav
Červinka

29. 12. 1844 -  11. 11. 1929

Prozaik, autor memoárů a hudebních skladeb. Jeho bratři byli básníci Otakar a Miloš Červinkovi.

Vystudoval akademické gymnázium a vyšší státní hospodářské učiliště v Maďarsku. Po ukončení studíí se věnoval řízení velkostatků mezi nimi i Riegrova panství v Malči. Roku 1872 vstoupil do služeb F. L. Riegra jako ředitel velkostatku Maleč a Modletín. V roce 1874 se oženil s Riegrovou dcerou Marií.
Patřil k nejrozhodnějším stoupencům zápasu o naše národní a politické znovuzrození. Patřil k aktivním organizátorům hospodářského života v regionu.
Umělecký zájem dělil mezi literaturu a hudbu. Psal povídky převážně z venkovského a studentského prostředí. Společně s manželkou Marií zkomponoval cyklus Slovanských zpěvů a Blaník. Je autorem jednoaktové komické opery "Dal si hádat", napsal scénickou hudbu k Stroupežnického Našim furiantům. V rukopisu "Pamětní kniha Malče" zachytil život na velkostatku. Krátce po smrti F. L. Riegra vydal z manželčiny pozůstalosti "Vzpomínky z mladých let F. L. Riegra", ke kterým napsal zajímavý úvod.

Některé své práce publikoval Červinka pod pseudonymem Q. F. Renatus.

Konec života prožil na zámku v Chotěboři, kde i zemřel.

Emanuel  Vladimír<br />Danihelovský

Emanuel Vladimír
Danihelovský

24. 12. 1884 -  26.5. 1967

Narodil se 24. 12. 1884 v Praze. Po absolvování reálného gymnázia v Praze pracoval   jako úředník Hospodářské a úvěrní banky v Benešově. Pro trvalé rozpory s církví i konopišťským pánem Fr. Ferdinandem d' Este mu bylo doporučeno odstěhovat se jinam. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1914, s rodinou žil v domě čp. 578 na Malých Hamrech. Zde  také pracoval v bance. Společně s jediným tehdy organizovaným členem KČT Karlem Nováčkem a později s Josefem Kostou založili městský odbor této turistické organizace (1918). Region propagoval mnoha články i fotografiemi v tisku, již r. 1921 vydal turistického průvodce Podorlicko. Texty o Ústí a jeho okolí se podílel i na průvodcích jiných autorů. Z publikací: S turisty na besedě, Ústí nad Orlicí staví svoji chatu, Průvodci Krásným Podorlickem či Město Jindřichův Hradec, sborníky fotografií Na Tiché Orlici nebo Střední Povltaví. V r. 1946 se vrátil do Benešova, kde dále pracoval v oblasti turistiky. Ústí naposledy navštívil r. 1958. Zemřel 26. 5. 1967 v Benešově.