Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 na Jihlavské (dnes Poličské) ulici č. 24. Pocházel z rodiny drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. Po absolvování povinné školní docházky (1915 – 1920) se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však musel v roce 1924 opustit, snad pro padělání studijních výsledků. Už v té době se objevila výstižná přezdívka Schindler – gauner. Zamiloval si ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval.
Na jedné z obchodních cest se seznámil s Emílii Pelzlovou ze Starého Maletína. Osobní kouzlo a šarm mladého muže na Emílii tak zapůsobil, že i přes odpor rodičů, svolila ke sňatku, který se uskutečnil 8. března 1928. Jejich šťastné manželství netrvalo dlouho a skončilo krachem, i když Emílie Oskara doprovázela při důležitých životních rozhodnutích a sehrála významnou roli i v péči o vězně v Brněnci.
V konfliktních 30. letech 20. století, kdy republiku těžce postihla hospodářská krize, se Oskar Schindler pokusil podnikatelsky uchytit. Zcela bezúspěšně. Vrátil se ke starému způsobu života, což znamenalo i nutnost vysokých příjmů. Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Mladého muže zlákala i práce pro říšskou zpravodajskou službu abwehr, se kterou spolupracoval od roku 1935. Podílel se na špionážní činnosti proti Československu a Polsku, získal důležité kontakty, ale současně neunikl pozornosti čsl. rozvědky. Výsledkem bylo Schindlerovo zatčení v hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) na svitavském náměstí 18. července 1938. Po výsleších v Brně byl odsouzen k nepodmíněnému vězení, ale po Mnichovském diktátu byl na základě amnestie propuštěn. Společně se svou ženou Emílií se přestěhoval do Moravské Ostravy.
Díky svým kontaktům začal zaměstnávat polské dělníky. Od roku 1940 se ve větší míře začali mezi zaměstnanci objevovat Židé. Schindlerova továrna měla mezi pracovníky židovské národnosti pověst útočiště.  Na jaře roku 1944 se panika nacistů tolik zvýšila, že bylo rozhodnuto urychleně likvidovat mnohé tábory a jejich vězně. Začaly horečnaté přípravy proslulého Schindlerova seznamu.
Schindler zorganizoval přesun necelé tisícovky svých dělníků (včetně několika malých dětí) do továrny v Brněnci, kde byl v bývalém textilním podniku postaven tábor. Nelze předpokládat, že tábor v Brněnci byl nějakým rájem, ale jisté bylo, že Schindler se snažil osud svým Židům ulehčit. Brněnec byl osvobozen 8.května 1945. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními vězni, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustili továrnu a mířili k americkým liniím. Po válce Schindler působil nějaký čas v Německu, později emigroval doi Argentiny. Zemřel 9.října 1974 ve věku 66 let v Hildesheimu v Německu.
Svitavy mají několik fyzických připomínek na Oskara Schindlera:
V roce 1993 byla v nadačním domě na svitavské náměstí umístěna pamětní deska.
V roce 1994 naproti rodnému domu Oskara Schindlera v parku Jana Palacha byla odhalena pamětní deska s nápisem " Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů.
V roce 2000 vznikla a v roce 2008 byla rozšířena v městském muzeu a galerii stálá expozice "Hledání hvězdy Davidovy".

Narodil se 3. 4. 1911 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na reálce v České Třebové odešel učit na Slovensko. Po rozpadu Československa (1938) se vrátil do Čech. V letech 1938-45 učil v různých školách na Orlickoústecku, po absolvování základní vojenské služby nastoupil r. 1945 na měťanskou školu v Žamberku, kde vyučoval až do r. 1971. Od r. 1940 významným členem Československé společnosti entomologické - věnoval se broukům, výzkumy prováděl v oblasti Orlických hor a Podorlicka. Podrobně zpracoval např. broučí faunu žamberského parku. Známý i mezinárodně - zpracovával a určoval sbírky brouků soukromých sběratelů, muzeí a institucí ze sběratelských výprav do Jižní Ameriky. Publikoval v odborných časopisech, na poli entomologie se věnoval také pedagogické práci. Zemřel v Žamberku 26. 12. 1986.

František Formánek patří k nejvýznamnějším osobnostem našeho města. Narodil se v rodině chudého českotřebovského tkalce. Po ukončení měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála do Prahy. Učil se zde sochařem a štukatérem u firmy Jindřich Říha na Smíchově a po večerech, sobotách a nedělích se připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním listem nastoupil nejprve na uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Sucharda, Drahoňovský, Klouček, Šaloun) a potom na Akademii výtvarných umění (prof. Štursa). Jako absolvent Akademie si v Praze dlouho nepobyl. Láska k rodičům a rodnému městu byla silnější než lákavá umělecká budoucnost.

V České Třebové je pověřován bohužel jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, portál na VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. Za pražského pobytu provedl štukatérskou výzdobu Křížovnického kláštera a vestibulu hlavního nádraží. Se sochařským a štukatérským uměním Františka Formánka se můžeme setkat také v Uherském Hradišti, Hlinsku, Olomouci a Vídni.

Od studentských let se také zabýval vědeckým studiem letectví, hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliéru byly desítky vlastnoručně zhotovených modelů. Pracoval pilně a nepřetržitě až do konce svého života. Jeden experimentů s letuschopným modelem se konal v roce 1927 na dvoře elektrotechnických závodů Antonína Pětníka v České Třebové. Následovaly další pokusy, 11.11.1928 představil svůj model helikoptéry veřejnosti, pokus proběhl na louce ve čtvrti Benátky, stroj se zvedl až do výše 20 metrů. Celý pokus natočila společnost Elekta Journal a snímek byl k vidění v biografech, snímek se bohužel nedochoval. Poslední umělcova léta fotograficky zdokumentoval jeho přítel František Brokeš, známý českotřebovský fotograf. Uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České Třebové, výsledky celoživotní badatelské práce (všechny své plány a patenty, včetně několika modelů helikoptér) Národnímu technickému muzeu v Praze.

Vytvořil také dva betlémy ze sochařské hlíny, z nichž jeden se dostal darem do vlastnictví českotřebovského Městského muzea. Byl členem Českého aviatického klubu a ve dvacátých letech českotřebovské pobočky Masarykovy letecké ligy.

Když nečekaně zemřel, přišlo se s ním rozloučit mnoho občanů města. První rozloučení proběhlo 10. dubna 1964 v obřadní síni na hřbitově v České Třebové, druhé v krematoriu v Pardubicích o čtyři dny později.