Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Cilliak

Josef
Cilliak

Narodil se 1. 1. 1897 v Dobré Vodě. Po příchodu do Kerhartic žil s rodiči v továrním činžovním domě č. 27. Do 1. světové války se zapojil v říjnu 1915. V prosinci 1917 vstoupil do řad čs. zahraničního vojska (legií) v Itálii a sloužil v 39. pěším pluku "Výzvědném". Po návratu do vlasti odešel s plukem na Slovensko. Zde však 27. 3. 1919 podlehl střelnému zranění hlavy. Jeho tělo bylo převezeno do Ústí nad Orlicí a za doprovodu ústecké Jednoty sokolské a široké ústecké a kerhartické veřejnosti bylo 1. 6. 1919 uloženo na městský hřbitov. V rámci oslav 20. výročí bitvy u Zborova byla na škole v Kerharticích odhalena pamětní deska, která je věnována jemu a dalšímu padlému kerhartickému legionáři Josefu Houdkovi.

Věra <br />Ludíková

Věra
Ludíková

Básnířka, členka Obce spisovatelů. Věra Ludíková se narodila 16. 6. 1943 v Ústí nad Orlicí. Pracovala v Pragovce a později v nakladatelství Odeon a jako poradkyně Parlamentu ČR. Vlastnila a vedla nakladatelství CHRONOS a pracovala s mladými adepty poezie.

Je autorkou 24 sbírek poezie a textů, vydávaných také vícejazyčně a přeložených do mnoha jazyků. Svoji poezii přednáší při autorských večerech spolu s význačnými osobnostmi, jakými byli herci Radovan Lukavský, Rudolf Pellar, Otakar Brousek a v současnosti je uvádí s Alfrédem Strejčkem.

Alois  Břetislav<br />Malich

Alois Břetislav
Malich

Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové, kde působil v letech 1937 až 1958. Profesor Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu.

Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na českotřebovském gymnáziu spravoval přírodovědecké sbírky.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Matěj  Josef<br />Sychra

Matěj Josef
Sychra

21. 12. 1776 -  19.3. 1830

Kazatel, vlastenec a národní buditel, skladatel, spisovatel. První literární a hudební vzdělání získal u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. V r. 1789 odešel na studia do Prahy, po dokončení gymnázia studoval filosofii a teologii. V roce 1801 byl vysvěcen na kněze. Působil v Sebranicích u Litomyšle, Bystrém u Poličky, Německé Bělé a Jimramově. V r. 1824 definitivně zakotvil ve Žďáru nad Sázavou. Zasloužil se o zachování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Patřil do generace vlastenců, kteří se snažili především o povznesení českého jazyka. Autor literárních prací zaměřených na vzdělávání ("Povídatel", "Kratochvílník"). Sběratel folklóru, z jeho českoslovanské frazeologie čerpal J. Jungmann při tvorbě Slovníku česko-německého. Jako překladatel k nám uvedl Moliéra a Kotzebua. Autor prostonárodních zábavně poučných knih, příležitostně komponoval. Verše publikoval mj. v přílohách Zieglerova Dobroslava. Zemřel 19. 3. 1830 ve Žďáru nad Sázavou a je dle svého přání pochován na Zelené Hoře. Z díla: Versuch einer böhmischen Phraseologie, Povídky a jiné práce vydalo r. 1961 Kraj. nakl. Brno. U výročí stých narozenin byla v r. 1876 na budově radnice odhalena pamětní deska. Jeho jméno nese Městská knihovna ve Žďáru nad Sázavou i jedna z ulic města Ústí nad Orlicí.

Dobromil <br />Keprt

Dobromil
Keprt

31. 12. 1920 - 6.7. 2014

Byl jedním z největších českotřebovských odborníků na dechovku. Narodil se 31.12.1920. Dechovka naplnila prakticky celý jeho život, i když se nikdy nestala jeho profesí. Vždy když se rozhodoval o tom, zda se věnovat v zajímavém angažmá hudbě nebo zůstat u jeho profese na dráze v České Třebové, rozhodl otec za syna a dráha vyhrála.


Narodil se na Farářství ve čtverci a jeho první kroky k hudební vzdělanosti mohl vést i sám mladý Jinřich Praveček, který tehdy bydlel v sousedství. Jenže ten odešel na vojnu a tak do houslí chodil k paní učitelce Hubálkové. Dechovka získala Dobromila Keprta především na vojenské hudební škole v Praze. Ze školy byl přidělen na půlroční zacvičení k 28. pěšímu pluku do Prahy ke kapelníkovi št. Kapitánovi Janu Peštovi, potom v lednu 1938 k 27. pěšímu pluku do Uherského Hradiště. Pak přišla okupace a s ní propuštění do civilu. Po válce se v roce 1947 oženil, po té se zapojil do řady aktivit spojených se zakládání tehedejších hudebních souborů. V roce 1949 byl jedním ze zakladatelů Závodního klubu železničářů. Díky klubu se pak mohl zůčastnit hudebních kurzů ve Zlonicích. V letech 1949-52  vystudoval dálkově pražskou konzervatoř. Státní zkoušku ze hry na snížcový pozoun složil v červnu 1952. Působil jako vychovatel na iternátě železniční průmyslovky, který byl tehdy v budově dnešní základní školy na Nádražní ulici. Zde vytvořil ze studentů mistrovské školy svou první dvacetičlennou dechovku. Ta se účastnila soutěží a vystupovala na estrádách. Dechovka pracovala do roku 1963.


Dobromil Kepr nepůsobil jen v dechovce, např. Také v tanečním orchestru Collegiál, založil soubor Studio, angažoval se v divadelním spolku Hýbl.
Roku 1968 profesně přesídlil z internátu na tehdejší prvozní oddíl ČSD, po nástupu normalizace pak byl v roce 1970 jako nespolehlivý odsunut do stanice, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1980 pracoval jako celní deklarant. V roce 1973 se vrací zpět k dechovce, do čela železničářské dechovky. Od 19. července 1973 do 2. prosince 1976 vystoupila českotřebovská železničářská dechovka pod vedením Dobromila Keprta na více než 40 koncertech na nejrůznějších místech Čech a Moravy, účinkovala i v Polsku. V následujícím období vedl tři roky dechový orchestr v Dlouhé Třebové a osm let obdobnou kapelu v Lanškrouně.

Nelze  opomenout další oblasti  hudební činnosti, a to oblast aranžérskou a skladatelskou, vytvořil řadu vlastních orchestrálních skladeb. Své působení u třebovské dechovky má podrobně zmapované ve vlastní kronice se spoustou fotografií, koncertních programů a vystřižených novinových článků. Své působení u dechovky ukončil v Kolíně v roce 1976, po problémech spojených s uvolňováním muzikantů pro nasmlouvané akce vedením tehdejšího Lokomotivního depa. Dechovku předal Františku Vilímovi.


Po odchodu do důchod ještě působil v dechovce v Dlouhé Třebové a v Lanškrouně. Během svého působení složil několik polek, valčíků, písní, orchestrálních sladeb. Mnoho skladeb pro dechovku také aranžoval. 

Jan <br />Šebela

Jan
Šebela

24. 12. 1940 -  22.6. 2017

Mgr. Jan Šebela byl Třebovák a nadšený místní patriot. Po maturitě na tehdejší Jedenáctileté střední škole v České Třebové následovala studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Téměř po celý život pracoval Mgr. Šebela v podniku Korado, a. s., Česká Třebová (dříve Koventa) v různých funkcích, naposledy jako vedoucí archivu. Jan Šebela se již od mládí zajímal o historii svého rodného města a kraje a v průběhu let vybudoval se synem Martinem bohatou sbírku dokumentárních fotografií a starých pohlednic s tématikou České Třebové a jejího okolí, čítající dnes úctyhodných cca 14 tisíc položek. Více než deset let je spolupracovníkem našeho městského muzea, kde pracuje na evidenci rozsáhlého souboru historických fotografií a pohlednic.
Je autorem řady drobných publikací, vydávaných městským muzeem, a autorsky se podílel i na vydání prvního dílu „Toulek minulostí Českotřebovska“. Z jeho pera pochází  pamětní spis, uložený spolu s dalšími dokumenty do báně chrámu sv. Jakuba při rekonstrukci kostelní věže v roce 1991.

Mezi jeho záliby patřila také regionální geologie a paleontologie. Se zesnulým doc. RNDr. Iljou Pekem, Csc., se podílel na uspořádání, determinaci a evidenci geologicko - paleontologických sbírek městského muzea a na několika odborných statích s touto tématikou.

Roku 2007 získal cenu města Česká Třebová Cenu Kohout.