Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Štancl

František
Štancl

Narodil se 22. 1. 1885 v rodině domáckého tkalce. Řemeslu se vyučil u místního malíře a pozlacovače Josefa Springera. Odborné, umělecké i životní zkušenosti získal jako malíř a restaurátor v Praze, Vídni, Brně, Novém Městě nad Metují a jiných městech. K řemeslu se vrátil po 1. světové válce. Vynikal i jako malíř zátiší a portrétů, byl jedním z posledních malířů ústeckých betlémů. Byl výraznou osobností ústeckého kulturního života - organizoval výstavy, psal zajímavé statě o historických památkách a vývoji města. V letech 1937-53 působil jako kronikář. Zajímal se o historii a kulturu, podílel se na založení Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřel 26. 9. 1963 v Ústí nad Orlicí.

Josef II. <br />Sodomka

Josef II.
Sodomka

Narodil se 7. 6. 1904 ve Vysokém Mýtě. Základní vzdělání získal v rodišti, poté absolvoval odbornou kočárnickou karosářskou školu v Kašperských Horách (1918-20). V roce 1925 se vrátil ze studií a zkušené v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement. Přišel s novým programem a začal s výrobou automobilových karoserií. Karoserie navrhoval a výkresy kreslil sám. Tvořil pro firmy Laurin & Klement, Tatra, Walter, Aero, Praga, z cizích např. Rolls-Royce, Bugatti, Fiat, Ford, Lancia. Pro T. Baťu navrhl první karoserii s variabilním interiérem na podvozku Praga Grand. Od roku 1931 je majitelem celé továrny. V dobách hospodářské krize se firma soustředila na výrobu špičkových a exkluzivních výrobků určených nejnáročnější klienty. Největší úspěch měl s kabriolety - oceňovány na přehlídkách elegance. V období 2. světové války Sodomka spolupracoval s ilegální organizací Obrana národa, výroba stagnovala. Vyráběla a upravovala se užitková vozidla, autobusy, trolejbusy, ambulance atd. První autobus vznikl již roku 1928. V roce 1948 podnik znárodněn a vznikl n. p. Karosa (Sodomka správcem), největší výrobce autobusů u nás. V roce 1949 autor kabrioletu, který komunisti dali Stalinovi k jeho sedmdesátinám. V roce 1950 zatčen a uvězněn, obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a hospodářských deliktů. Po 2,5 letech vězení pracuje jako  konstruktér a zkušební technik v podniku LIAZ Mnichovo Hradiště, kam dojížděl ve svém velorexu. Fyzicky vyčerpán a s podlomeným zdravím odešel do invalidního důchodu. V 60 letech umírá 9. 2. 1965 ve vysokomýtské nemocnici.

Karel <br />Kšír

Karel
Kšír

Známý divadelník ochotnického souboru Hýbl. Narodil se v České Třebové. Otec František Kšír byl strojvedoucím Českých drah, matka Ludmila rozená Hubálková byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila. Po ukončení základní školy odešel do Brna, kde se vyučil obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let, až do doby, kdy těžce onemocněl a smrt předčasně ukončila jeho život.

Karel Kšír divadlo nejen hrál, ale i režíroval, byl jednatelem souboru, navrhoval scény divadelních her, psal recenze za celý divadelní okrsek. Za působení v Brně se seznámil s režisérem tamního Národního divadla Ottou Čermákem. Díky jejich přátelství Čermák režíroval několik divadelních představení v České Třebové.

Po přechozené chřipce Karel Kšír onemocněl zápalem plic a to byl začátek jeho dlouhé nemoci ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Škarka

Josef
Škarka

30. 10. 1872 -  17.5. 1937

30. října 1872 se v Ústí nad Orlicí narodil městský kronikář, správce městského muzea a starosta města Josef Škarka.
Josef se u svého otce vyučil obuvníkem. Po vyučení strávil čtyři roky „na vandru“ ve Vídni. Po návratu a po absolvování státního kurzu si zřídil v Ústí nad Orlicí v roce 1898 samostatnou obuvnickou živnost. V tomto roce se i oženil. Po absolvování mistrovského obuvnického kursu a kursu pro učitele na pokračovacích školách v Praze vyučoval na odborné škole oděvní v Ústí nad Orlicí.
V první světové válce byl povolán k 30. domobraneckému pluku ve Vysokém Mýtě. Po výcviku v Koptáze v Maďarsku odešel do Sedmihradska k 11. pěšímu pluku. Zúčastnil se zákopových bojů na řece Seretu a Putně. V roce 1917 prošel školou účetních poddůstojníků v Ploesti a jako účetní poddůstojník byl přidělen k výměnné stanici Rimnikul-Sarrat a St. Baru v Černé Hoře. Po skončení války se vrátil zpátky do rodného města. V roce 1919 byl zvolen členem městské rady a v roce 1925 starostou města Ústí nad Orlicí. Starostou města byl celé čtyři roky. 8. června 1929 byl zvolen městským kronikářem. Josef Škarka se stal prvním oficiálním městským kronikářem a začal psát Pamětní knihu města Ústí nad Orlicí. První zápis zachycuje rok 1929. V roce 1936 sepsal tzv. „Memorabilien“ (vzpomínkové zápisy) zachycující období let 1924 – 1929. Jim psaná Pamětní kniha z let 1929 – 1936 je uložena ve Státním oblastním archivu v Ústí nad Orlicí. Na ustanovující schůzi muzejní komise 5. dubna 1922 byl zvolen jejím náměstkem a až do června roku 1935 pracoval jako správce muzejních sbírek. 15. června 1935 na svoji funkci zřejmě ze zdravotních důvodů rezignoval. Za svoje působení na půdě ústeckého muzejnictví odvedl veliký kus práce. Muzeum bylo přemístěno z čp. 1 „Klementina“ do vlastní rekonstruované budovy dnešní radnice. Nově vzniklá expozice, kterou tvořily pouze vlastní muzejní sbírky, se těšila velké pozornosti a přízni veřejnosti. Josef Škarka tehdy zpracoval a vydal „Průvodce po sbírkách muzea v Ústí nad Orlicí“ (in. Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických, 1932, č. 2). Při jeho čtení na nás dýchne tehdejší atmosféra a doslova vidíme expozici před očima. Spatříme vstupní prostor s vraty a zvonkem zvaným „šturmováček“, lapidárium, obrazárnu, jizbu s nezbytným ústeckým betlémem a tkalcovským stavem, místnosti s archiváliemi, památkami spolků, vzpomínky na legionáře a církevní památky. Samozřejmě nepřehlédneme ani spoustu drobností a různého nářadí. Muzejní a letopisecká komise ocenila jeho zásluhy o rozvoj ústeckého muzejnictví a jmenovala jej v roce 1936 čestným předsedou tohoto spolku. Josef Škarka muzejnictví a historii miloval až do sklonku svého života. Ani těžká nemoc nezabránila, aby vynechal jednání muzejní komise. Naposled se komise zúčastnil 14. května 1937, tři dny před svojí smrtí. Josef Škarka byl 20. května 1937 pochován na ústecký hřbitov.

Alois <br />Šlezinger

Alois
Šlezinger

28. 10. 1806 -  24.2. 1893

Narodil se 19. 10. 1806 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 314 (dnešní Lukesova ul.). Vyučil se tkalcem a odešel do světa na zkušenou. Vrátil se roku 1829. Postupně si zřídil sklady s rukodělnými tkaninami v Praze a Kutné Hoře. Stal se prvním exportérem ústeckých rukodělných tkanin. Při návštěvách v Praze a Kutné Hoře se seznámil s českými buditeli a vlastenci. Stal se členem tajných revolučních spolků, K. H. Borovskému pomáhal v Praze a po českém venkově šířit jeho tisk. Aktivně se zapojoval do revolučních událostí roku 1848. Byl zatčen a vězněn. I po propuštění stále pod policejním dohledem. V roce 1856 se i s rodinou vystěhoval do Spojených států, kde v Nebrasce farmařil. Své vzpomínky a zážitky postupně vydával v krajánském časopise "Amerikán" v Chicagu. Jimi se inspiroval spisovatel Otto Janka při psaní knihy "Jsem Sioux!" (Albatros, 1964). Některé vzpomínky lze najít i v knize A. Branalda "Hrdinové všedních dnů". Zemřel v Denveru v USA 24. 2. 1893 a byl pochován na tamním hřbitově.

Viktorie <br />Kroupová

Viktorie
Kroupová

3. 10. 1895 - 1. 10. 1943

Viktorie Kroupová se narodila 3. 10. 1895 v Ústí nad Orlicí jako jedno z deseti dětí manželů Kroupových. Rodina nepatřila mezi zámožné. V roce 1914 zemřel otec, truhlářský dělník, Viktor Kroupa. O početnou rodinu pečovala osamocená matka, za pomoci dětí. Celá rodina byla levicově orientovaná, což se s nástupem nacismu všem stalo osudné. Společně se svými sestrami působila v ilegálním odboji KSČ. V bydlišti v čp. 703, dnes Tvardkova (tehdy Goethova) ulice ukrývala Ludvíka Tvardka. Ten byl objeven gestapem při domovní prohlídce 20. 1. 1943. Viktorie Kroupová byla společně se sestrami Terezií Kalouskovou a Marií Pavlasovou zatčena, uvězněna a 1. října 1943 v Praze na Pankráci popravena.