Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Pánek

Václav
Pánek

Narodil se 5. 10. 1915 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se strojním zámečníkem, do roku 1933 pracoval ve strojírně J. a F. Rösslerových. Po odchodu do Prahy pracoval ve firmě Walter vyrábějící letecké motory. Zájem o létání realizoval nejprve v Masarykově letecké lize, později v armádě. Dne 1. 10. 1937 nastoupil vojenskou službu ke 4. leteckému pluku do Kbel, absolvoval kurz leteckého mechanika. Základní pilotní výcvik absolvoval v Chebu. Od 29. 7. 1938 působil v Milovicích u 1. leteckého pluku T. G. Masaryka jako pilot dvoumístných bojových letounů. Pilotem-letcem jmenován 9. 8. 1938. Po propuštění z armády (1. 4. 1939) se vrátil do "Waltrovky". Již v srpnu 1939 však odešel do Polska a po zápisu do Cizinecké legie se přesunul do Francie. Zde dne 2. 10. 1939 povýšen do hodnosti desátníka a zařazen ke 136. pluku fr. bombardovacího letectva v Pau. Po kapitulaci odešel do Anglie. Do RAF přijat 25. 7. 1940, od 28. 3. 1941 u 311. peruti jako druhý, později první pilot. Od 22. 6. 1942 příslušník 138. britské perutě zvláštního nasazení. Povýšen do hodnosti Flight Sergeanta. Dne 10. 12. 1942 se nevrátil z operačního letu, s celou posádkou zmizel mezi Káhirou a Maltou. Dne 1. 2. 1947 jmenován in memoriam rotmistrem, následně štábním rotmistrem-letcem v záloze. Dne 29. 5. 1991 povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam a obdržel Čestný odznak čs. vojenského pilota. Nositel i dalších československých, anglických a francouzských vyznamenání. Od roku 1946 čestný občan města, v roce 1993 odhalena pamětní deska na ústeckém letišti.

Ladislav <br />Rob

Ladislav
Rob

Prof. Ladislav Rob, DrSc., se narodil v Dlouhé Třebové, byl absolventem českotřebovského gymnázia. Po absolutoriu Matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil na katedru jaderné fyziky na FJFI ČVUT (která v roce 1967 přešla na MFF UK). Dva roky (1959–61) působil ve Spojeném ústavu pro jaderný výzkum v Dubně. Ve druhé polovině šedesátých let (1966–68) pracoval v Rutherford Laboratory ve Velké Británii. V roce 1967 byl jmenován docentem, v roce 1992 profesorem. Během celé své akademické kariéry vedl přednášky z částicové fyziky a ovlivnil řadu studentů. V roce 1998 odešel do důchodu, ale až do roku 2011 na MFF dále pracoval.

Tým pod vedením Prof. Ladislava Roba získal prestižní ocenění EU Descartovu cenu v Bruselu 8.3.2007 za mezinárodní projekt HESS, na němž se podíleli i čeští vědci. Ocenění získal projekt, který zkoumal vesmírné gama záření za pomoci systému speciálních teleskopů postavených v západoafrické Namíbii. Optický systém teleskopu vyrobili v Turnově.

Gustav <br />Habrman

Gustav
Habrman

Pocházel z chudé rodiny pekařského mistra. Jeho rodná chaloupka čp. 62 stávala pod kostelem, při dnešní spojnici mezi Starým a Novým náměstím. Ve svém rodišti vychodil obecnou a měšťanskou školu a také se zde u strýce Viléma Dobrovského vyučil soustružnickému řemeslu. Po vyučení nemohl  najít ve Třebové zaměstnání, a proto se roku 1879 vydal do světa na zkušenou. Nejprve působil ve Vídni 1883. Zde se účastnil tajných politických schůzí a také se stal kolportérem radikálně levicových časopisů a letáků. Když se vše prozradilo, byl ve dvaceti letech odsouzen  v létě 1884 pro „ velezradu, spáchanou tiskem proti císaři a státní moci “ a za spolupráci s Josefem Bohuslavem Peckou na tři roky těžkého žaláře. Vazbu si odseděl ve Steinu. Z osmnácti odsouzených, třetina ve vězení zemřela. Po celou dobu věznění pilně četl a učil se cizím jazykům (němčina, francouzština). Po propuštění odjel do Paříže, kde pracoval jako fotografický pomocník a posléze do New Yorku, v USA nakonec prožil osm let. Živil se zde jako fotograf a redigoval socialistický tisk, dokonce začal studovat právo na chicagské univerzitě. Z důvodu nemoci se, ale musel vrátit do Čech (1897).

Svá vandrovní léta ukončil téměř čtyřicetiletý. Po návratu do vlasti se stal aktivistou Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické  a redaktorem brněnské Rovnosti (1897). O rok později odešel opět do Vídně, kde pracoval jako šéfredaktor Dělnických listů, v roce 1901 se stal šéfredaktorem redakce Nové doby v Plzni a vůdčím činitelem sociálně demokratické strany na Plzeňsku. Posléze byl zvolen v poslancem do Říšské rady ve Vídni a to v květnu 1907.

 

Tady se po svém návratu usadil a za plzeňský kraj také v roce 1907 úspěšně kandidoval do rakouského parlamentu. Proměna státními orgány hlídaného rebela v říšského poslance byla zároveň i proměnou Habrmanovy světonázorové orientace: nad jeho dosavadním sociálně revolučním radikalismem převážil radikalismus nacionální. Habrman se stal čelným mluvčím opozice uvnitř internacionální a v duchu třídní ideologie vedené sociálně demokratické strany, zastáncem spolupráce s ostatními politickými stranami.

Svůj postoj uplatnil zejména v době vojenské diktatury za první světové války; v roce 1917 pomohl svrhnout dosavadní rakousky loajální stranické vedení v čele s dr. Bohumírem Šmeralem, po kterém převzal funkci předsedy parlamentního poslaneckého klubu, a ve stejném duchu napomohl i nutné reorganizaci institucí české politické reprezentace, Českého svazu říšských poslanců a Národního výboru česko- slovenského, a stal se členem jejich užšího vedení. (První jednání o změně politické orientace Národního výboru se uskutečnilo na podzim toho roku v České Třebové.) K naplnění cílů protirakouského odboje přispěl i svými cestami do neutrální ciziny; setkání s T. G. Masarykem na počátku jeho emigrace a pozdější zahraniční schůzka s jeho exponentem, stejně jako účast na oficiálním jednání s dr. Edvardem Benešem a představiteli prozatímní vlády za hranicemi v památných dnech října 1918, znamenaly informační a nakonec i faktické propojení domácího a zahraničního odboje, které přesvědčivě demonstrovalo před dohodovými mocnostmi jednotnou vůli české politické reprezentace k dosažení politické samostatnosti.

Státní převrat v roce 1918 byl proto i osobním triumfem nelehké a strmé životní cesty Gustava Habrmana, a jistě také jejím vyvrcholením, v samostatném československém státě zastával úřad prvního ministra školství a národní osvěty. V této funkci se zasloužil o založení univerzit v Brně a Bratislavě, Pedagogického ústavu J.A. Komenského, zestátnění hudebních konzervatoří, zřízení školských poradních sborů, vydávání nových osnov, zrušení celibátu učitelek, upravení prázdnin a hlavně vybojoval učitelstvu lepší hmotné zabezpečení. Od roku 1921 vedl ministerstvo sociální péče. Zákonem o nemocenském, invalidním a starobním pojištění dělnictva se hluboce zapsal do dějin našeho sociálně politického zákonodárství. Jeho zákon o stavebním ruchu zase umožnil, že velká bytová krize po 1. světové válce byla do osmi let zažehnána.

Postupem času se zdravotní stav Gustava Habrmana stále zhoršoval. Svoje ministerské působení ukončil při demisi vlády v březnu 1923. Ve volbách v roce 1925 a 1929 se nechal zvolit již jen do Senátu. Zemřel ve Skrbkově sanatoriu v Praze.

Napsal paměti Z mého života (1914, 2. vyd. 1924, Mé vzpomínky z války (1928), spis Cesta k socialismu (1932),Jak si moje babička dědečka brala (1932) a Moje první láska (1933). Při příležitosti jeho šedesátých narozenin mu byla na rodné chalupě čp. 62 Na Splavě odhalena pamětní deska. Ta zde vydržela do 5. května 1946, kdy byla nahrazena novou. Rodná chalupa Gustava Habrmana byla zbourána na přelomu let 1965 a 1966.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín  <br />Pechar

Antonín
Pechar

21.8. 1874 - 4.2. 1928

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1895 a setrval v ní do 29. října 1918, kdy začal konat činnou službu v československé armádě jako šikovatel. 27. prosince 1918 došlo k jeho přeložení k leteckému sboru v Praze posádka Olomouc, kde sloužil až do 1. srpna 1920, kdy byl přemístěn k čs. leteckému pluku 3 gen. M. R. Štefánika v Nitře. Po celou dobu se pohyboval v hospodářských službách, zejména jako účetní a těžce se vyrovnával se svými zdravotními problémy. Z toho důvodu mu také byla 1. srpna 1925 jako nadporučíku poskytnuta roční dovolená a 1. srpna 1926 došlo k jeho přeložení do výslužby. Usadil se v Ústí nad Orlicí, kde jako vojenský penzista 4. února 1928 zemřel.

Otakar <br />Weiss

Otakar
Weiss

13.8. 1894 -  12. 10. 1944

Narodil se 13. 8. 1894. Předseda lyžařského oddílu TJ Sokol, člen Ústředního vedení odboje domácího. Při získávání dalších členů prozrazen. Dne 12. 5. 1944 spolu s J. Proškem zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jméno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

Marie <br />Červinková-Riegrová

Marie
Červinková-Riegrová

9.8. 1854 -  19.1. 1895

Česká spisovatelka, básnířka a dramatička. Jejími rodiči byli František Ladislava Riegr a Marie Riegrová-Palacká. Byla vnučkou Františka Palackého.

Od svých deseti let si vedla deníkové záznamy, ve kterých, kromě svých osobních zážítků, zaznamenávala rozhovory s osobnostmi, které byly hosty u Riegrů (např. k nim patřil v roce 1888 ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij). Zachytila zde i okamžik seznámení s Václavem Červinkou, správcem otcova statku v Malči u Chotěboře, který se zabýval literární a hudební tvorbou. V roce 1874 se za něj provdala.

Vládla psanou i mluvenou francouzštinou ruštinou, němčinou a angličtinou. Chvíle, kdy se sama pouštěla do literární tvorby, bývaly často v Malči. Mimo Čechy se zdržovala ve Vídni, opakovaně navštívila Francii, Itálii a Německo. O svých cestách si vedla pečlivé záznamy.
Přispívala do periodik Osvěta, Květy, Lumír a dalších. V roce 1877 dokončila básnickou sbírku Slovanské zpěvy, kterou zhudebnil její manžel. Přeložila operu Evžen Oněgin, kterou v Národním divadle provedl osobně Petr Iljič Čajkovskij. Psala libreta, např. Zmařená svatba (1875) a Dal si hádat (1880), která zhudebnil její manžel. Libreta Dimitrij a Jakobín zhudebnil Antonín Dvořák.

Roku 1885 uveřejnila Vlastní životopis Františka Palackého a o rok později ve Světozoru článek Před sňatkem Palackého, historický obraz z roku 1827. V roce 1892, po smrti matky, vydala její životopis (Marie Riegrová, rozená Palacká, její život a skutky).
V roce 1887 vydala rozsáhlý spis s názvem Ochrana chudé a opuštěné mládeže, ve kterém popsala příklady lidumilství v tehdejší Evropě. Tato kniha obdržela cenu na Jubilej výstavě roku 1891 v Praze.

Mimo literární tvorbu se věnovala charitativním činnostem.

Zemřela náhle ve věku nedožitých 41 let na mozkovou embolii.