Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Zdeněk <br />Špitálník

Zdeněk
Špitálník

Historik a kurátor.
Narodil se 24. února 1987 v Havlíčkově Brodě. S rodiči bydleli v Jiříkově, po roce se přestěhovali do Vepříkova, v současné době bydlí a působí v Praze. Po ukončení základního vzdělání absolvoval osmileté gymnázium v Chotěboři. Následovalo studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vojenská historie je jeho asi největším koníčkem, který přesahuje z práce do volného času.
Od roku 2007 působí jako externí pracovník knihovny Referátu historických fondů Vojenského historického ústavu Praha, konkrétně jako správce mapové sbírky.
V roce 2012 se stal kurátorem sbírkových fondů stejnokroje a výstroj a vexilologie.
Působí v Komisi vojenské symboliky a tradic. Specializuje se na historii československé armády první poloviny 20. století a na civilní odívání ve stejném období.
Je autorem řady článků a spoluautorem mnoha výstav.

Vilém <br />Balcar

Vilém
Balcar

Od mládí až do odchodu do důchodu pracoval jako topič lokomotiv ČSD. Lyžování, především běhu se věnoval od svých dvaceti let ve vojenské službě. Aktivně závodil do svých 40 let. Se závodní činností skončil po roce 1950. Současník a velký soupeř známých třebovských běžců bratrů Hájkových a M. Pakosty. V této sestavě v roce 1940 vybojoval na VII. ročníku přeboru ČOS lyžařských štafet čestné III. místo (Přebor se konal v České Třebovské). Vilém Blacar byl několikanásobný přeborník kraje v běhu na 18 km. 

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Pokorný

Karel
Pokorný

18.1. 1891 -  12.2. 1962

Narodil se v Pavlicích u Znojma. Ve čtrnácti letech odešel na vandr do Vídně, kde se vyučil zámečníkem. Pak pracoval jako dělník ve Vídni a nedalekém Atzgersdorfu. V roce 1910 se vrátil domů. 1910-1911 studoval na škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Od roku 1914 studoval uměleckoprůmyslovou školu u prof. Josefa Drahoňovského a poté Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922.

V díle Karla Pokorného se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po 2. sv. válce se věnoval převážně monumentální tvorbě. Z jeho prací byly realizovány pomníky významných osobností české kultury (Karel IV., Božena Němcová, Alois Jirásek…) K nejvýznamnějším poválečným realizacím patří pomník Sbratření (1945–1950), který vytvořil pro Českou Třebovou. K odhalení došlo 10. června 1951 na náměstí za přítomnosti ministra Dr. Plojhara. Nesmíme zapomenout ani na jeho pedagogickou činnost na ČVUT a v letech 1945–61 také na Akademii výtvarných umění.

Od roku 1939 byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd. Třikrát se stal laureátem Státní ceny (1949, 1951, 1955), roku 1956 mu byl udělen nejvyšší čestný titul Národního umělce. V roce 1958 se stává jako jediný mezi našimi výtvarníky čestným členem Akademie umění SSSR. Při příležitosti 70. narozenin mu bylo propůjčeno jedno z nevyšších vyznamenání, a to Řád republiky. Brzy na to - 14. února 1962 - však v Praze umírá.

Norbert <br />Fišer

Norbert
Fišer

30.1. 1882 -  20.1. 1956

Narodil se 30. 1. 1882 v Ústí nad Orlicí, v čp. 60. Vystudoval konzervatoř v Praze - obor trubka. Roku 1903 přijat za člena Českého filharmonického družstva v Praze. V únoru 1911 převzal kapelnictví ústecké dechovky. V letech 1913-19 kapelníkem městské hudby Náchod. Po návratu do Ústí nad Orlicí dirigentem Volného sdružení hudebníků, ředitelem kůru (po Petru Kocianovi). Místní dechovou hudbu pozvedl na koncertní úroveň. Do repertoáru zařadil operní předehry, výňatky z oper i sólové skladby pro dechové nástroje. Kvalitu orchestru potvrzovaly i pravidelné promenádní koncerty na náměstí (průměr 440 platících diváků). Divadelní režisér - se souborem Vicena nastudoval m.j. i operu B. Smetany Dalibor. Živnost kapelníka ukončil r. 1944, orchestr převzal František Uhlíř starší. Zemřel 20. 1. 1956 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Josef <br />Chaloupka

Josef
Chaloupka

7.1. 1924 -  25.3. 2013

Svébytný výtvarník, malíř a kulturní činovník. Studoval Osvětovou školu v Brně a Vysokou školu sociální a politickou (v 50. letech nedokončil). Jako pracovník Okresního kulturního střediska v Litomyšli a později ve Svitavách připravoval výstavy místních i známých umělců /Matička, Bukáček.../. 

Josef Chaloupka začal sám malovat v padesátých letech. Jeho tvorba je především krajinářská, i když zahrnuje jak portréty /Hercova tvář, Matka/ tak i zátiší. Náměty ale čerpá především z okolí rodné vesnice a Litomyšle /Šuráňkův kopec, Cesta ze vsi.../. Druhou oblastí jeho výtvarného zájmu jsou slovenské hory, kam se rád s přáteli - turisty a horolezci, každoročně vrací. Zamiloval si především Roháče, Malou a Velkou Fatru, které prochodil mnohorát s batohem na zádech. Z těchto cest čerpal náměty pro svou tvorbu /Hold modré a bílé, Vzpomínka na Oravu, Nebezpečí lavin.../.