Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Ilman

Josef
Ilman

Josef Ilman pocházel z rodu Ilmanů ze vsi Račiněves, kde rod hospodařil na zemědělské usedlosti. Vystudoval vyšší zemědělské školy v Táboře a Roudnici. Pracoval jako správce v hospodářském družstvu v Roudnici, později - do roku 1938 v Ahníkově u Chomutova. Po roce 1948 pracoval po celé republice v Geoplánu. Pro svého syna, který chtěl emigrovat, opatřil 100 švýcarských franků a 20 dolarů. 18. října 1951 byl proto zatčen a 28. února 1952 byl Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k 12 letům odnětí svobody, k pokutě 50 000 Kčs, k propadnutí veškerého majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Důchod mu byl vypočítán na 180 Kčs, takže v 69 letech nastoupil jako topič v Praze v pojišťovně.

Josef Ilman byl rehabilitován Městským soudem v Praze 23. dubna 1991.

Alois <br />Dryák

Alois
Dryák

Narodil se 24. 2. 1872 v Olšanech u Slaného. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1889-95), zde byl žákem a později spolupracovníkem profesora B. Ohmanna. Od roku 1898 byl učitelem kreslení na odborné škole zlatnické v Praze, v letech 1903-18 učil na Uměleckoprůmyslové škole, poté pracoval jako samostatný architekt. Často spolupracoval se sochaři, zvl. se St. Suchardou. Úspěšně se zúčastňil řady architektonických soutěží sám či s B. Bendelmayerem.

Celou jeho činnost charakterizuje snaha o prosazení nejmodernějšího architektonického výrazu, i když se s ním někdy vyrovnával poněkud opožděně. Zásluhou Dryáka a Bedřicha Bendelmayera také poprvé pronikla moderna (secese) do pražského prostředí v roce 1898 na Výstavě architektury a inženýrství v Holešovicích. Navrhl hotel Central (1899) a Garni (později Evropa, nyní Meran s Quidem Bělským a Bendelmayerem, 1901) v Praze, reálné gymnázium na Kladně (1905). V další tvorbě přešel od rostlinné (vegetabilní) moderny ke geometrické, k níž patří podstavce pomníků Františka Palackého (1907-12) a sv. Václava (1912-25).

Ve své činnosti pokračoval i po vzniku Československé republiky. Navrhl Odborový dům Na Perštýně (1920-22) a Radiopalác na Vinohradech (1922-24), v kterých doznívá kubismus, dekorovaný charakteristickými vrypy. Budovou tiskárny Orbis na Vinohradech (1927 až 1933) a tělocvičnou na Vršovickém náměstí (1927-29) se v závěru svého díla přihlásil k funkcionalismu.

Je taktéž autorem návrhu na stavbu Gymnázia v České Třebové.

Bjarnat <br />Krawc

Bjarnat
Krawc

Lužickosrbský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a dirigent se narodil v kantorské rodině v městečku Milstrich (Jitro). Studoval na učitelském ústavu v Budyšíně, na konzervatoři v Drážďanech a v roce 1883 začal pracovat jako profesor hudby na drážďanském gymnáziu. Přátelil se s českými hudebními skladateli a ve své tvorbě se nechával podobně jako B. Smetana nebo A. Dvořák inspirovat lidovými písněmi.
Mezi jeho přátele patřil také choceňský lékař MUDr. Josef Lásko a díky němu B. Krawc přijíždí ve 30. a 40. letech minulého století několikrát do Chocně, kde je založena Společnost přátel Lužice a na Krawcovu počest se konají divadelní představení a koncerty. Po nástupu fašismu byla v Německu jeho tvorba zakázána. V roce 1945 přišel při bombardování Drážďan o všechny rukopisy a veškerý majetek. Na konci téhož roku se přestěhoval s manželkou k přátelům do Varnsdorfu.
Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Čeněk <br />Kapoun

Čeněk
Kapoun

18. 11. 1910 - 4. 12. 1968

Pocházel z železničářské rodiny, bydlel ve Skuhrovské ulici, měl dva starší bratry. Původně se vyučil truhlářem, ale jeho zálibou a koníčkem byla hudba. Její studium mu však nebylo umožněno. Pracoval v lokomotivním depu. V padesátých a šedesátých letech byl předsedou estrádního odboru závodního klubu ČSD. Pravidelně zajišťoval program estrád a Silvestrů v Národním domě, na všech těchto akcích zajišťoval jejich režii.


Jeho největším úspěchem bylo uvedení operety „Mamzelle Nitouche“. Podle vzpomínek Kapounovy dcerypaní Hany Venclové stál její otec u zrodu celého tehdejšího provedení  operety. Osobně prý z Prahy scénář z Čs. divadelního a literárního jednatelství dovezl. Zpěvy se tehdy  zkoušely u Kapounů v kuchyni za houslového doprovodu pana Kapouna. Dochovaný novinový výstřižek, datovaný 27. 1. 1961, pocházející z Českotřebovského železničáře, mj. uvádí: „…Nemůžeme nevzpomenout toho, kdo byl iniciátorem všeho, co se kolem ‚Nitušky’ seběhlo. Není to nikdo jiný, než známý pachatel mnoha estrád, Čenda Kapoun. Tentokrát si však ‚troufl’ na  silné sousto, a že si  na něm nevylámal zuby, toho bylo důkazem 4krát vyprodané hlediště s neutuchajícím smíchem  a potleskem návštěvníků. S kolektivem ‚estrádníků’ připravil Čenda Kapoun dobrou zábavu a hezké chvíle vánoční pohody našemu obecenstvu. Jako vedoucí estrádního oddělení ZK ČSD určitě zajistí se svými spolupracovníky provedení další operety, ve které si přijdou na své účinkující i obecenstvo“. Z článku je tedy zřejmé, že uvedení operety v roce1960 proběhlo za účasti tehdejšího estrádního odboru ZK Železničářů ve spolupráci s divadelním souborem Hýbl. Jako Celestén se uplatnil Karel Tomeš, roli představené kláštera ztvárnila M. Koukalová, fortnýřku ztvárnila O. Marková, jako major se představil V. Bittl. Dále hrál B. Routek, J. Vařečková a další. Hlavní roli Denisy ztvárnila M. Meixnerová a jejího nápadníka hrál a zpíval Květoslav Kubišta, ředitele divadla Čeněk Hampl.

 

Čeněk Hampl se též zapojil  do sportovních činností v DTJ i v Sokole.  Spolupracoval s Čeňkem Hamplem při skládání básní, písní a výstupů při pořádání prvních ročníků Jabkancových poutí u Kostelíčka.

Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

16. 11. 1913 -  18.1. 1986

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

Radomil <br />Ilman

Radomil
Ilman

5. 11. 1924 - 3.5. 1989

Radomil Ilman byl z rolnického rodu Ilmanů z Račiněvsi. Poprvé byl odsouzen 10. ledna  1951 Okresním soudem v Roudnici nad Labem za ohrožení jednotného hospodářského plánu na 6 měsíců. Pak byl, podle svědectví bratra Jana, bez dalšího soudního rozhodnutí poslán na dalších 6 měsíců do TNP v Pardubicích. Tam se seznámil se spoluvězněm - konfidentem StB, který mu nabídl útěk přes hranice. Při útěku byl zadržen. Měl u sebe 20 000 Kčs, 100 švýcarských franků a 20 dolarů. Přiznal se, že mu valuty opatřil otec Josef Ilman. Tím pro StB vznikla protistátní skupina. Radomil Ilman byl 28. února 1952 Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu  k 10 letům odnětí svobody, k peněžitému trestu 30 000 Kčs, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. Těsně před propuštěním byl znovu obžalován a za pobuřování odsouzen  Okresním soudem v Příbrami k 18 měsícům odnětí svobody. Po propuštění pracoval v Praze jako lešenář. Po okupaci v roce 1968 odejel na řádný pas do Švýcarska a tam požádal o politický azyl. Byl prověřen a směl tam zůstat a pracovat. Finančně podporoval rodinu v Československu. V únoru 1989 utrpěl úraz, na jehož následky zemřel.