Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Žáček

Jan
Žáček

Spisovatel, dramaturg, herec žijící řadu let ve městě Česká Třebová. Narodil se v Pardubicích. Od mládí jej přitahovala divadlo. Nejprve byl scénaristou a dramaturgem v pražském divadle Rokoko. Po jeho zrušení se stal hercem, režisérem a také autorem řady estrád a kabaretních vystoupení. V letech 1991 až 1992 přesídlil pracovně do Brna, kde se stal dramaturgem a scénáristou Divadla u Jakuba.


Z jeho prozaické tvorby je třeba uvést novely "O knězi a rychtářovi" (1978) a "Mykologický kroužek", nebo román o Janu Sarkandovi "A odělil světlo od tmy", který vyšel v roce 1995 v předvečer svatořečení moravského kněze. O dva roky později vyšly jeho čtyři studie o Jakubu Demlovy pod názvem "Demloviana". Řadu dalších prací uvedl do života pod pseudonymem Jiří Sup. Za celoživotní literární dílo převzal Jan Žáček v roce 2007 od České biskupské konference Řád sv. Cyrila a Metoděje. Zemřel v roce 2008 v Olomouci, kde je také pochován.

Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický

František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky. Praha 1939, Chotěboř 1996.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Miloslav <br />Chleboun

Miloslav
Chleboun

19. 10. 1899 - 1. 12. 1983

Miloslav Chleboun se narodil, žil i zemřel ve Džbánově. Pracoval jako rolník. Jeho pronásledování bylo částečně způsobeno i činností jeho matky - poslankyně a senátorka předválečného parlamentu Československé republiky. Miloslav Chleboun byl odsouzen dvakrát. Poprvé ho Okresní soud v Litomyšli 30. prosince 1952 odsoudil za pobuřování proti republice na 8 měsíců odnětí svobody. 8. června 1960 ho Krajský soud v Hradci Králové odsoudil za sdružování proti republice na 3,5 roku odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských, k propadnutí jmění a ke ztrátě volebního práva na 3 roky po odpykání trestu. Miloslav Chleboun byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 25. července 1990 a Krajským soudem v Hradci Králové 25. ledna 1991.

Karel <br />Škarka

Karel
Škarka

16. 10. 1917 -  19.4. 2000

Karel Škarka se narodil v Horní Sloupnici 16. října 1917. Obecnou i měšťanskou školu navštěvoval v Ústí nad Orlicí, kam se se svými rodiči, Karlem a Žofií (rozenou Mikuleckou) Škarkovými přistěhoval. Jeho otec byl truhlář, maminka pečovala o domácnost. V roce 1934 absolvoval Obchodní školu v Chocni.

Do československé branné moci vstoupil dobrovolně 1. října 1935 a sloužil u 30. pěšího pluku A. Jiráska ve Vysokém Mýtě, později u jeho 4. kulometné roty v Rychnově nad Kněžnou. V březnu 1938 byl převelen k 19. hraničářskému pluku pevnostnímu v Žamberku a kmenově přidělen k 11. rotě v Říčkách v Orlických horách. Po záboru pohraničí německou brannou mocí nastoupil v květnu 1939 jako voják z povolání tzv. "dočasnou dovolenou". Dekretem ministerstva národní obrany byl přeřazen do vládního vojska. Žádost o zrušení, přes opakovanou osobní intervenci, byla zamítnuta. 10. října 1939 nastoupil k 6. praporu vládního vojska v Hradci Králové, kde vykonával do roku 1944 funkci vedoucího hospodářského zátiší. V květnu 1944 odjíždí s celým praporem na strážní železniční službu do Itálie. 9. července po předstíraném přepadu a boji přechází v obci Premosello na stranu italských partyzánů divize Garibaldi. Zde se přidal ke skupině, která volí cestu za čs. jednotkou ve Velké Británii, kam se po strastiplném putování začátkem prosince 1944 dostal. Byl zařazen k Českoslovesnké samostatné obrněné brigádě ve Francii k "E" četě spojovací u dělostřeleckého pluku v Loon Plage jako velitel motospojek. V bojích o námořní přístav a pevnost Dunkerque byl vyznamenán Čsl. válečnou medailí "Za chrabrost". Spolu se svou jednotkou překročil hranice osvobozené vlasti 18. května 1945. V 50. letech odmítl vstup do KSČ a odmítl přerušit písemný kontakt s přáteli z války na západě. Byl souzen vojenským soudem v Brně na Špilberku a propuštěn z armády v hodnosti majora.
Karel Škarka byl od roku 1940 ženatý s Marií Večerníkovou, se kterou měl tři děti: Janu (1942), Karla (1946), Zdeňka (1953). Až do důchodu pracoval jako technický pracovník RaJ Vysoké Mýto. Mnozí si jej pamatují jako dlouholetého trafikanta v trafice "U Václava", kde si spolu s manželkou přivydělávali k důchodu.
Pan Škarka byl rehabilitován po roce 1989 a postupně povýšen do hodnosti podplukovníka a plukovníka ve výslužbě. Byl držitelem vyznamenání "Za chrabrost", "Za zásluhy o obranu vlasti". Jeho postoje a zásluhy byly oceněny ministerstvem obbrany, prezidentem republiky a prostřednictvím francouzského velvyslanectví i výnosem francouzské vlády.
Karel Škarka zemřel 19. dubna 2000.

Rudolf  <br />Lukes

Rudolf
Lukes

7. 10. 1861 - 5. 12. 1934

Jediný syn pěvce J. L. Lukese se narodil 7. 10. 1861 v Praze. Ač studoval zpěv a vystoupil i v Národním divadle, stal se lékařem. Poté odešel do Vídně, po návratu dvacet let závodním lékařem Mirošovské důlní společnosti v Libušíně. V r. 1911 si v Ústí postavil dům (Lázeňská 576). Otevřel poradnu, kde bezplatně léčil nemocné tuberkulózou. Zakládal spolky pro pomoc nemocným - pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž, Spolek proti tuberkuloze. Na svém pozemku zřídil kolonii pro opuštěné sirotky a po mnoho let o ně s manželkou pečoval.  V rámci dobrovolných hasičů založil tzv. Samaritánské čety. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde TBC léčil mlékem, klidem a pobytem na čerstvém vzduchu. Od r. 1913 až do smrti ředitelem Albertina v Žamberku. Finančně i zkušenostmi pomáhal při budování ústecké nemocnice. Za zásluhy o město a okres jmenován r. 1931 čestným občanem. Zemřel 5. 12. 1934 v Žamberku, je pochován na ústeckém hřbitově.