Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Olbram <br />Zoubek

Olbram
Zoubek

  Olbram Zoubek byl jeden z nejvýznamnějších českých sochařů 20.století.
  V letech 1932–1937 navštěvoval Obecnou školu na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. Hlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. Po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
  V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které se naučil u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to se jim narodila dcera Eva. Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.
  
Stal se členem skupiny Trasa a Nové skupiny, byl též členem Umělecké besedy. Zoubek je autorem například posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech, kterou komunistický režim vzápětí nechal odstranit.

Václav <br />Fiala

Václav
Fiala

Profesor kreslení, výtvarník, grafik, ilustrátor a pedagog.

Po studiu na reálce pokračoval dvouletým studiem na Vysokém učení pražském. Poté přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu. Během 1. světové války odešel na vojnu a studia dokončil na konci války.

Od roku 1919 krátce působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Praze. Odtud přešel na Reálné gymnázium do Chotěboře, kde do roku 1928 vyučoval výtvarnou výchovu

Pro Chotěboř navrhl pomník padlým obětem 1. svět. války, výzdobu kaple Povýšení svatého kříže, sálu pohostinství Panský dům, interiér Sokolovny a reálného gymnázia. Navrhoval a realizoval scény divadelních představení pro ochotnické divadlo, plakáty, diplomy, ozdobné zdravice významným osobnostem. Dále se věnoval veřejné osvětové činnosti pořádáním přednášek o umění, publikoval v časopisech, vedl výtvarné kroužky a organizoval výstavy. Byl úspěšným odborníkem v oboru umělecké vazby knih u nás i v zahraničí. Ilustroval řadu knih. Svou korespondenci věnoval Památníku národního písemnictví v Praze.

František Xaver<br />Dušek

František Xaver
Dušek

Český skladatel, klavírista a pedagog. Manžel operní pěvkyně Josefíny Duškové. Studoval na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové. Zakladatel první české klavírní školy. K jeho žákům patří L. Koželuh a J. N. A. Vitásek. Autor zvláště klavírních skladeb (koncerty, sonáty), symfonií a komorní tvorby (zejm. pro smyčcové a dechové nástroje). Manželé Duškovi patřili k přátelům W. A. Mozarta, který při svých pobytech v Praze pobýval v jejich vile Bertramce.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Karel <br />Škarka

Karel
Škarka

16. 10. 1917 -  19.4. 2000

Karel Škarka se narodil v Horní Sloupnici 16. října 1917. Obecnou i měšťanskou školu navštěvoval v Ústí nad Orlicí, kam se se svými rodiči, Karlem a Žofií (rozenou Mikuleckou) Škarkovými přistěhoval. Jeho otec byl truhlář, maminka pečovala o domácnost. V roce 1934 absolvoval Obchodní školu v Chocni. Do československé branné moci vstoupil dobrovolně 1. října 1935 a sloužil u 30. pěšího pluku A. Jiráska ve Vysokém Mýtě, později u jeho 4. kulometné roty v Rychnově nad Kněžnou. V březnu 1938 byl převelen k 19. hraničářskému pluku pevnostnímu v Žamberku a kmenově přidělen k 11. rotě v Říčkách v Orlických horách. Po záboru pohraničí německou brannou mocí nastoupil v květnu 1939 jako voják z povolání tzv. "dočasnou dovolenou". Dekretem ministerstva národní obrany byl přeřazen do vládního vojska. Žádost o zrušení, přes opakovanou osobní intervenci, byla zamítnuta. 10. října 1939 nastoupil k 6. praporu vládního vojska v Hradci Králové, kde vykonával do roku 1944 funkci vedoucího hospodářského zátiší. V květnu 1944 odjíždí s celým praporem na strážní železniční službu do Itálie. 9. července po předstíraném přepadu a boji přechází v obci Premosello na stranu italských partyzánů divize Garibaldi. Zde se přidal ke skupině, která volí cestu za čs. jednotkou ve Velké Británii, kam se po strastiplném putování začátkem prosince 1944 dostal. Byl zařazen k Českoslovesnké samostatné obrněné brigádě ve Francii k "E" četě spojovací u dělostřeleckého pluku v Loon Plage jako velitel motospojek. V bojích o námořní přístav a pevnost Dunkerque byl vyznamenán Čsl. válečnou medailí "Za chrabrost". Spolu se svou jednotkou překročil hranice osvobozené vlasti 18. května 1945. V 50. letech odmítl vstup do KSČ a odmítl přerušit písemný kontakt s přáteli z války na západě. Byl souzen vojenským soudem v Brně na Špilberku a propuštěn z armády v hodnosti majora.
Karel Škarka byl od roku 1940 ženatý s Marií Večerníkovou, se kterou měl tři děti: Janu (1942), Karla (1946), Zdeňka (1953). Až do důchodu pracoval jako technický pracovník RaJ Vysoké Mýto. Mnozí si jej pamatují jako dlouholetého trafikanta v trafice "U Václava", kde si spolu s manželkou přivydělávali k důchodu.
Pan Škarka byl rehabilitován po roce 1989 a postupně povýšen do hodnosti podplukovníka a plukovníka ve výslužbě. Byl držitelem vyznamenání "Za chrabrost", "Za zásluhy o obranu vlasti". Jeho postoje a zásluhy byly oceněny ministerstvem obbrany, prezidentem republiky a prostřednictvím francouzského velvyslanectví i výnosem francouzské vlády.  Karel Škarka zemřel 19. dubna 2000.

Franz <br />Spina

Franz
Spina

5. 10. 1868 -  17.9. 1938

Politik a publicista německé národnosti.

 

Narodil se do rodiny řezníka Franze Spiny a jeho manželky Marie. Navštěvoval lidovou školu v Městečku Trnávce a potom na piaristickém gymnáziu v Moravské Třebové, kde získal maturitu. 

 

V roce 1887 nastoupil na studia germanistiky, klasické filologie a filosofie ve Vídni. Chtěl se stát středoškolským učitelem. V roce 1892 složil v Praze státní zkoušku z učitelství němčiny, latiny a řečtiny. Roku 1901 promoval a získal doktorát z filosofie.

 

Pracoval v Broumově a Uničově, v letech 1901–1905 působil jako profesor na gymnáziu v Moravské Třebové. Spolu s Aloisem Czernym začali vydávat Vlastivědný věstník Hřebečska. Potom pracoval na gymnáziu v Praze

 

Psal o českých a slovenských kulturních dějinám. Byl spoluzakladatelem a redaktorem časopisu Slavische Rundschau. Vydal staročeské památky Frantova práva a Legenda o sv. Kateřině". Je také autorem studie o českých tiscích v Norimberku v 16. století.

 

Roku 1926 se stal ministrem veřejných prací, od roku 1929 do roku 1935 působil jako ministr zdravotnictví a tělovýchovy.

 

Jeho manželkou byla Valerie Veiglová, která se také narodila v Městečku Trnávce. Měli spolu dvě děti, syna Herberta, který však v mladém věku zemřel, a dceru Margaret.

 

Až do své smrti byl věrný myšlence společného soužití Čechu a Němců.