Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Dvořák

Alois
Dvořák

Voják, člen ilegální vojenské organizace. Narodil se v Chotěboři, po dokončení vzdělání pracoval v městské spořitelně. Jako záložní důstojník československé armády - poručík pěšího pluku 22 v Jičíně a člen Sokola se již v dubnu 1939 zapojil do zdejší skupiny celostátní ilegální vojenské organizace Obrany národa. Byl velitelem 1. čety chotěbořské roty Obrany národa a spojovacím důstojníkem k vyšší složce v Německém Brodě. Byl zatčen gestapem jako prvý z chotěbořské skupiny 28.července 1940, vězněn v Německém Brodě a dalších věznicích. Odsouzen k šesti letům káznice. Domů se vrátil 15. 5. 1945, záhy odešel do Mariánských lázní, kde byl ředitelem spořitelny.

Josef <br />Brožek

Josef
Brožek

Hudebník a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii muzických umění obor hra na fagot. V současnosti vyučuje na ZUŠ v Havlíčkově Brodě sedm nástrojů- flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku a klavír. Nejvíc se však soustředuje na dechové nástroje. Během své více než čtyřicetileté kariéry vychoval několik set žáků. 56 z nich se věnuje hudbě profesionálně. Učil i vlastní dceru Janu, ze které se stala jedna z nejlepších našich hobojistek. Se svými svěřenci objel celý svět. Za svůj život získal Josef Brožek řadu ocenění, např. v roce 2007 mu ministryně školství Mgr. Dana Kuchtová v Praze předala mimořádné ocenění za mnohaletou úspěšnou reprezentaci České republiky, v roce 2009 obdržel zvláštní ocenění za dlouholetou úspěšnou pedagogickou práci.

Josef <br />Uher

Josef
Uher

Narodil se 14. 3. 1910 v Bystřeci. Člen Sokola Bystřec, soustružníkem dřeva v Ústí nad Orlicí. Dne 2. 5. 1943 zatčen a vězněn v Pardubicích, Terezíně, Praze, Drážďanech, Lipsku a Norimberku. Zde 25. 8. 1944 odsouzen k trestu smrti. Trest nevykonán a J. Uher se 16. 5. 1945 vrátil domů. Zemřel 13. 1. 2006 v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Jindra

František
Jindra

26.7. 1918 -  18. 11. 1993

František Jindra se narodil v obci Svinná. Byl strojvedoucím, později posunovačem. V lednu 1949 byl zatčen a odvezen do Uherského Hradiště. Za údajnou velezradu byl odsouzen k 5 letům odnětí svobody, k peněžitému trestu 20000 Kčs, ke ztrátě čestných práv občanských na 5 let a k zabavení veškerého majetku (27. června 1949 Nejvyšší soud Praha, 18. prosince 1950 Nejvyšší soud Praha). Trest si odpykal v pracovním táboře v Jáchymově.

Fratnišek Jindra byl rehabilitován Krajským soudem v Brně 9. října 1990.

Jaroslav <br />Rérych

Jaroslav
Rérych

11.7. 1888 -  13. 10. 1965

Narodil se v Kropáčově Vrutici (okres Mladá Boleslav) v rodině účetního Bedřicha Rérycha. Po studiu na reálce v Mladé Boleslavi vystudoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1912 až 1919 pobýval v zahraničí, zejména v Itálii, Švédsku a Rusku, kde ještě studoval a zdokonaloval svou malířskou techniku. Náměty pro své obrazy také získával v USA (1919-1920), Holandsku a Francii (1921). Malířská tvorba nemohla poskytovat pravidelný zdroj příjmů, a proto ještě vystudoval profesuru kreslení a deskriptivní geometrie. Od roku 1923 působil jako středoškolský profesor v Praze, České Třebové a Německém (Havlíčkově) Brodě. Na českotřebovském gymnáziu učil pouze jeden rok. Od 1.9.1926 do 31.8.1927. Na odpočinek odešel v roce 1957.

 Zabýval se krajinomalbou, portrétní tvorbou, grafikou a také plastikou (B. Němcová, K.H. Borovský …). Vystavoval v Hořicích, Táboře, Brně, České Třebové a v Praze (třikrát v Rubešově galerii). Napsal několik divadelních a rozhlasových her, v rukopise zanechal rozsáhlé Vzpomínky. Příležitostně se věnoval scénografii. Jako krajinář byl ovlivněn impresionismem. Zemřel v Havlíčkově Brodě.

Josef <br />Glücksmann

Josef
Glücksmann

25.7. 1853 -  14.4. 1918

Josef Glücksmann byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty.

Josef Glücksmann byl rodák z Nymburka a do České Třebové jej přivedlo povolání poštovního úředníka, kterému zůstal věrný a postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života tehdy velmi dynamicky se rozvíjejícího města, ve kterém v roce 1891 žilo podle výsledků sčítání lidu (bez Parníku) 4982 obyvatel, z toho 82 německé národnosti.

Jeho první manželka byla Emilie roz. Janoušková (*11. 5. 1856 - 26. 11. 1910). Jeho druhou ženou se stala  25. 9. 1911 Olga Štěpánková z Kozlova. Josef Glücksmann měl tři sourozence: sestru Paulu, sestru Hedwigu a bratra PhDr. Karla Glűcksmanna (*18. 12. 1861 v Berouně - 28. 7. 1921). Jeho vnuk MUDr. Josef Glűcksmann (*10. 7. 1909 v Ústí nad Orlicí - 4. 12. 1977 v Praze) pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze a byl velmi oblíben mezi herci a zpěváky našich divadel. Navázal řadu krásných celoživotních přátelství (Jiřinou Jiráskovou, Karlem Högrem, Josefem Sukem nebo dirigentem České filharmonie Václavem Neumannem.


Josef Glücksmann se poprvé dostal  do funkce starosty města po krátkém působení Antonína Slámy 13. května 1890, avšak po roce 11. května 1891 na tuto funkci rezignoval spolu s dalšími třemi radními: E. Pražským a pány Vyskočilem a Mehlem. O bouřlivém vývoji města v tehdejší době svědčí i další změny ve složení městské rady v tomto roce. Po dvou a půl roce pak byla tehdejšímu starostovi Antonínu Felcmanovi vyslovena nedůvěra a starostou se stává opět Josef Glücksmann, aby v této funkci pobyl dalších dvacet let (listopad 1893 - 4. 11. 1912). Za starostování Josefa Glücksmanna je v kronikách a dokumentech zaznamenán velký rozvoj města, město se stále rozvíjelo, vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, byly vytyčeny nové ulice. Během jeho působení se počet obyvatel města zdvojnásobil, město také trvale usilovalo o své zviditelnění a přiblížení státní správy.
Josef Glücksmann se také stal prvním předsedou nově založeného „Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské“. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. V roce 1889 došlo v areálu železničního uzlu k sesuvu půdy. Při likvidaci následků objevili dělníci kosterní pozůstatky třetihorního chobotnatce Deinotherium cuvieri, které se zásluhou tří dárců, pánů Pavla Žídka, přednosty stanice, Kincla, průvodčího vlaků a Josefa Glücksmanna, poštmistra, dostaly do českotřebovského muzea, kde dodnes představují nejvzácnější část paleontologické sbírky.

Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze - Podolí. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo dne 18. 4. 1918. Josef Glucksmann byl ještě na konci jeho posledního funkčního období 24. května 1912 za jeho zásluhy prohlášen čestným měšťanem České Třebové.