Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Terezie <br />Kalousková

Terezie
Kalousková

Narodila se 20. 9. 1904 v Ústí nad Orlicí jako jedno z deseti dětí manželů Kroupových. Rodina nepatřila mezi zámožné. V roce 1914 zemřel otec, truhlářský dělník, Viktor Kroupa. O početnou rodinu pečovala osamocená matka, za pomoci dětí. Celá rodina byla levicově orientovaná, což se s nástupem nacismu všem stalo osudné. 

Terezka se se svým budoucím manželem Antonínem Kalouskem z Kerhartic seznámila v Ústí nad orlicí po 1. světové válce. Svatba byla v Lanškrouně 19. listopadu 1925. 21. ledna 1925 se jim narodila dcera Věra, 21. července 1927 syn Václav. Pro svoji činnost v KSČ odjíždí manžel do Španělska. Po skončení občanské války se složitými cestami vrátil do Protektorátu Čechy a Morava. Zde ho gestapo vytrvale pronásledovalo a víceméně náhodou našlo v bytě jeho švagrové Viktorie Kroupové v Ústí nad Orlicí čp. 703, dnes Tvardkova (tehdy Goethova) ulice, Ludvíka Tvardka. Strhla se lavina zatýkání s tragickými následky. Celkem bylo během ledna 1943 zatčeno a skončilo v ochranné vazbě v policejním vězení v Terezíně dvanáct lidí. Mezi nimi i Terezie Kalousková, která dostala 7 roků káznice a 10 roků ztráty cti. Rozsudek byl však v červnu 1943 zrušen a po dalším jednání v květnu 1944 byl vynesen nový rozsudek - trest smrti.

Terezie Kalousková byla popravena společně se sestrou Marií Pavlasovou 4. 8. 1944 v Praze na Pankráci. 

Jaromír <br />Lahulek

Jaromír
Lahulek

Narodil se 26. 11. 1892 v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1912). Do Ústí nad Orlicí přišel v prosinci 1914 jako úředník spořitelny a záložny. Bydlel ve služebním bytě v Lochmanově ulici čp. 158. Organizátor kulturního, společenského a sportovního života města - člen ochotnického divadelního souboru Vicena (vytvořil na 47 rolí, režíroval, psal scénickou hudbu), člen nově založeného Sportovního klubu (později předseda), trenér házené a atletiky. Přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy. Při slavnostním otevření (září 1936) dirigoval zahajovací představení Smetanova "Tajemství". Veškerý volný čas věnoval dirigování, organizování hudebního života a skladatelské činnosti. Dirigoval dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes (1920-35), byl dirigentem Orchestrálního sdružení, Cecilské hudební jednoty, patřil k zakl. Hudební školy Jaroslava Kociana (1939), kde externě učil hře na hoboj a fagot (až do r. 1951). Napsal na sta tanečních a drobných skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo více než 80 rukopisů. Z díla: Památce Husově, Boží bojovníci, Fantazie na chorál Kdož jste boží bojovníci, Pochod tkalců. Zemřel 5. 12. 1959 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově společně se svojí ženou Hedvou, která zemřela v roce 2001. Dne 26. 11. 1992 se stal čestným občanem města in memoriam.

Karel <br />z Lichtenštejna

Karel
z Lichtenštejna

Majitel panství Lanškroun a Lanšperk, tedy i města Česká Třebová, nejznámější člen rodu Lichtenštejnů, který jako první získal knížecí titul, v erbu již užíval čtvrcený štít, který je dnes státním znakem knížectví v Alpách, s jeho jménem jsou spojeny i popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621.


Karel byl nejstarším synem Hartmanna II. z Lichtenštejna (1544–1585) a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Jeho bratry byla knížata Maxmilián a Gundaker.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Jiří <br />Horník

Jiří
Horník

5.9. 1916 -  30.4. 1961

Byl akademickým malířem a profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a později pokračoval na École des Beaux-Arts v Pařízi.

Horník byl především vynikajícím a citlivým portrétistou, ale maloval i poeticky laděné realistické krajiny, ve kterých zachycoval barevnou i světelnou harmonii přírody Chotěbořska a Vysočiny. Jeho vzorem byl malíř Mikoláš Aleš.

Své obrazy tvořil a vystavoval nejen v Čechách, ale i v cizině. První výstavu v Chotěboři měl v roce 1943 a druhá obsahující 128 děl zde byla uspořádána v letech 1961-1962.

Oldřich <br />Meduna

Oldřich
Meduna

4.9. 1902 - 9. 11. 1996

Oldřich Meduna byl český automobilový konstruktér. Veškeré své prvotní vzdělání nabyl v Brně, absolvoval zde jak základní (národní) školu, tak i reálné gymnázium v Antonínské ulici a později vystudoval strojírenství na Vysoké škole technické (dnešní VUT Brno), kterou ukončil v roce 1924. Jeho nejslavnější období je spojeno s koncernem Škoda. Mezi jeho nejznámější díla patří populární nákladní automobil Škoda 706 a vládní limuzína Škoda VOS. Jeho první zaměstnání bylo v Královopolské strojírně (15. 6. 1926 – 31. 7. 1926), kde pracoval jako konstruktér. Podle vlastních slov zde byl jediný Čech mezi samými Němci. Pracoval zde na konstrukci visuté dráhy pro válcovnu železa. Jako začátečník pracoval bez nároku na mzdu.

Ve Škodě Plzeň (od roku 1927) se jako konstruktér věnoval traktorům, nákladním automobilům, autobusům a tankům. Od 2. 1. 1930 jmenován šéfkonstruktérem oddělení motorů a vojenských vozidel. Je zajímavé, že řidičský průkaz získal až 26. 6. 1933. Od léta 1936 se stal šéfkonstruktérem užitkových vozidel v automobilce ASAP v Mladé Boleslavi. Po okupaci Československa za nějakou dobu Němci převedli do Mladé Boleslavi zbrojní výrobu. Tehdy byl Ing. Meduna služebně poslán „v tajné záležitosti“ od 31. 1. 1941 na několik měsíců do firmy Porsche ve Stuttgartu, kde se podílel na konstrukci vojenského tahače Radschlepper Ost (RSO). 

Jako konstruktér pracoval v několika závodech: Královopolská strojírna v Brně (15. 6. – 31. 7. 1926), Automobilka Praga (1. 8. 1926 – 30. 9. 1927), Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni (1. 10. 1927 – 31. 12. 1936), Mladá Boleslav (1. 1. 1937 – 31. 12. 1950), Karosa Vysoké Mýto (1951–1955).

Příchod do Karosy znamenal pro Medunu jisté uskrovnění, coby obyčejný konstruktér dostal měsíční plat 7000 Kčs, ale brzy začal postupovat. Nejprve pokračoval na projektu malých autobusů Karosa se samonosnou karosérií na nápravách Tatra, ale kopřivnická automobilka později odmítla dodávat již potvrzené díly a Meduna se domníval, že v tom mohl být i vyšší zájem kvůli likvidaci bývalého majitele Josefa Sodomky a jeho odejití z funkce ředitele n. p. Karosa. Je však pravděpodobnější, že to souviselo i s dříve uvedenou orientací průmyslu na armádní požadavky. Nakonec byl totiž projekt autobusu pod Medunovým vedením přepracován do podoby třínápravového horského autobusu Tatra 500 HB, ovšem s portálovými nápravami Praga. Ředitelem automobilky byl tehdy bývalý Sodomkův lakýrník Kuba. Ten, jakmile zjistil, že Meduna je schopný organizátor, ho instaloval do funkce hlavního inženýra závodu a o jakékoliv ředitelování ztratil zájem. Tak dlouho nechával práci na Medunovi, až byl suspendován a Meduna se na příkaz ministra Zatloukala stal prozatímním ředitelem podniku se šesti pobočnými závody. V červnu 1954 byl Meduna oponentem prvotní studie nové limuzíny Tatra 603 – prosazoval tehdy fyzické rozšíření karosérie s výmluvným a poněkud potměšilým argumentem: „Je třeba počítat s cestujícími, kteří nejsou příliš sportovně založeni v důsledku stáří. Vstupování a vystupování z vozu mělo by být pohodlnější, aby osoby mohly bez namáhání a přílišného ohýbání snadno vstupovat a vystupovat.“

Od roku 1953 také Meduna externě přednášel na liberecké katedře techniky. Když začal v roce 1955 v Karose pociťovat zhoršení lidských vztahů v důsledku činnosti závodní rady KSČ a když mu navíc onemocnělo srdce, rozhodl se Karosu opustit a věnovat se pedagogice. Působil na Vysoké škole textilní a strojní v Liberci, v letech 1970–1972 jako proděkan Fakulty strojní pro pedagogickou činnost. Meduna ovládal několik jazyků (plynně němčinu, angličtinu a ruštinu, částečně čínštinu).


Od jara do podzimu 1996 publicista Jan Králík jezdil každý týden do Brna a s prof. Medunou natočil mnoho hodin vyprávění, podle kterého vznikla po deseti letech kniha "Utajené projekty Škoda - strhující příběh konstruktéra Oldřicha Meduny - ptal se, naslouchal a zapsal Jan Králík.“ Oldřich Meduna zemřel 9. listopadu 1996 v Brně, hrob má na Komínském hřbitově.

Karel <br />Štancl

Karel
Štancl

26.9. 1919 -  31.1. 2006

Narodil se 26. 9. 1919 v Ústí nad Orlicí. Maturoval v r. 1938 na českotřebovském reálném gymnáziu. V době studií na Karlově univerzitě v Praze se přímo účastnil událostí 17. listopadu 1939 a spolu s dalšími studenty byl tři roky internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. Do konce války byl totálně nasazen. Po osvobození dokončil vysokoškolské studium a stal se profesorem češtiny a francouzštiny (Gymnázium v Ústí nad Orlicí, později Střední průmyslová škola pro studující při zaměstnání v Pardubicích). Miloval hudbu - byl houslistou v Orchestrálním sdružení a hrával v tanečním orchestru J. Bílka, Fr. Uhlíře a V. Kopeckého. V koncentračním táboře spoluzaložil legendární studentskou vokální skupinu Sing-Sing-Boys. Stal se jejím dirigentem, aranžérem, textařem a komponistou. Své zážitky z této doby vypsal v knize "Zpívali jsme o život, aneb Jak jsem potkal osud" (1994). Člen Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Po listopadu 1989 převzal funkci kronikáře, kterou vykonával až do r. 1998. Zabýval se i restaurováním některých obrazů z depozitáře ústeckého muzea. Do podvědomí veřejnosti se zapsal svou prací na restaurování obrazů z kapliček "Křížové cesty". Zemřel 31. 1. 2006 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově.