Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Věra <br />Fialová

Věra
Fialová

Na housle začala hrát v sedmi letech. Vystudovala stavební průmyslovku a pracovala v projekci jako projektantka. Její velkou láskou byla hudba a tak po úspěšném složení zkoušek na pražskou konzervatoř nastupuje do Lidové školy umění v Chotěboři a zároveň studuje dálkově vysokou školu. Během studia se jí narodily tři děti. Stala se učitelkou hudby v oboru housle, viola a zobcová flétna.
Za dobu své kariéry vystřídala jako houslistka řadu amatérských orchestrů na Havlíčkobrodsku včetně Stamicova orchestru v Havl. Brodě, Regionu ve Světlé nad Sázavou, orchestru v Humpolci, Chotěbořského komorního orchestru a dalších.
Učitelka Věra Fialová vedla Komorní orchestr mladých /KOM/, který vznikl z její houslové třídy a který v září 2004 slavil 14 let od svého založení. Tento orchestr, který vedla  řadu let byl velmi úspěšný nahrával v brněnském rozhlase, V Praze, byl pět krát pozván do Liverpoolu kde mimo jiné hrál dvakrát v jedné z největších katedrál, také nahrával v BBC - Radio Mersyside. Na základě těchto nahrávek vybrala porota v Římě Komorní orchestr mladých na mezinárodní festival Velká duchovní hudba. KOM pod jejím vedením vystupoval i na 7 koncertech na mezinárodním Eurorchestries ve Francii. Ymka Brno, jejíž členkou je paní Věra Fialová již dlouhá léta, poskytla Komornímu orchestru mladých vynikající zázemí a podporu při náročné organizaci zájezdů. Na slavnostním večeru k 680. výročí udělení městských práv převzala učitelka Věra Fialová záslužné ocenění za svoji dlouholetou vynikající pedagogickou práci. V roce 2018 získala paní Fialová jako finalistka ankety Osobnost nevládního sektoru 2018, Pamětní list jako ocenění a poděkování za osobní přínos k rozvoji občanské společnosti a ke zvyšování prestiže nevládního sektoru.

Leoš <br />Šimánek

Leoš
Šimánek

Leoš Šimánek pochází z města Choceň ve Východních Čechách. Sám říká, že jeho otec byl kantor, který už za První republiky vedl skauty a v činnosti s mládeží pokračoval i později, kdy s ním celá rodina jezdila na vodácké tábory. Svým dětem předal lásku k přírodě a chuť cestovat. Leoš Šimánek původě vystudoval stavební průmyslovku a po maturitě se v Plané u Mariánských Lázní stal vedoucím stavebního úřadu. Po roce 1968 byl převelen k partě kopáčů. Jako schopný kreslíř dokázal zfalšovat razítka na výjezdních dokladech a dostat se i s manželkou do Německa. V bavorském Pasově pracoval nejprve jako kreslič, později stavbyvedoucí, až si založil vlastní malou firmu. Po smrti manželky se vydal na první delší cestu. Po návratu zjistil, že už ho práce ve stavební kanceláři nenaplňuje, vše rozprodal a vyrazil do Kanady a později na další cesty. Svými knihami a fotoreportážemi se proslavil po celém Německu, o svých cestách vyprávěl v zemích Evropy i Ameriky.  Po roce 1989 se pravidelně vrací do České republiky. Na své expedice vyráží s druhou manželkou, kterou poznal v Orlických horách, i oběma dětmi. Při svých cestách se věnuje i horolezectví, má na kontě nejméně dva prvovýstupy. Svoje zážitky, pozorování, objevy a fotografie publikuje v knihách a předvádí na cestovatelských diashow. Je také autorem dobrodružného románu (V zajetí polární zimy). Žije střídavě v Kanadě u jezera ve vlastnoručně postaveném srubu a v Podkrkonoší.

Adam <br />Kašpar

Adam
Kašpar

Vystudoval Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě. Další studia na AVU - škola profesora Martina Mainera v Praze. 2018 diplomuje na AVU Praha.

Adam Kašpar se už od dětství zajímá o přírodu a nyní svůj vztah k ní vyjadřuje pomocí malby. Mladý umělec cestuje po světě i české a moravské krajině a na plátna zachycuje krásy skal, lesů a tekoucí vody. Na krajinomalbě si váží srozumitelnosti, díky níž obrazy ocení široké publikum, které pak může být k dílům o to kritičtější.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Jiří <br />Karen

Jiří
Karen

11.6. 1920 -  30.4. 2000

Základní vzdělání získal v Nových Hradech u Vys. Mýta. Vyučen knihkupcem ve Vys. Mýtě, roku 1942 maturoval na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Totálně nasazen na různých místech v Německu. Po válce vystudoval Fil. fakultu UK v Praze. Jako učitel působil v Ústí nad Labem a na Kladně,  potom jako vedoucí kabinetu dějepisu Ústavu pro další vzdělávání učitelů, později ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze. Básně publikoval od roku 1937,  zabírají širokou škálu od milostné či přírodní lyriky až po vlastenecké a filozoficky zaměřené. Z díla: Vteřiny zrání, Hledání modrého tónu /o F. Chopinovi, kniha získala cenu ve Varšavě/, Potichu a šeptem. Pod vlastním jménem Podmele vydával odborné pedagogické a filozofické práce, zaměřené na vědecký světový názor.

Básník, autor odborných pedagogických prací. Vlastním jménem Ladislav Podmele. Původem knihkupec, později po opžděných studiích pedagog. básník, filozof a esperantista. Pracoval mj. v Ústavu pro další vzdělávání učitelů a ve Výzkumném ústavu odborného školství, od roku 1979 se věnoval literatuře. Redig. sborník Z teorie a praxe občanské výchovy na školách 2. cyklu, psal texty k diafilmům pro potřeby škol. Z díla: básně: Vteřiny zrání, Okřídlený kámen, Plášť do deště, Den laskavý na slova, Básně pro violu, Don Quijot ins uns (překlad 14 básní do němčiny), Skřivan zpívá na betonu. Odb díla: Metodická příručka k Dějinám starověku, Pověrečné a naivní myšlení jako teoretický problém, Základy vědeckého světového názoru. V r. 1999 vydává další sbírku básní z českomoravské vrchoviny "Potichu veršem".

Jan  Křtitel<br />Kunstovný

Jan Křtitel
Kunstovný

22.6. 1854 - 9.3. 1942

Narodil se 22. 6. 1854 v Třeboni. Vystudoval reálku, po absolvování jednoročního učitelského kursu v Soběslavi učil na Táborsku. V r. 1877 složil zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1878, nejprve jako učitel (1878-1919), poté ředitel chlapecké školy. Vedle pedagogické činnosti se věnoval především ochotnickému divadlu a kreslířství. Od r. 1890 člen "Volného sdružení ochotníků", po přeměně na spolek Vicena jeho první režisér (1896). V témže roce jej umění třináctiletého J. Kociana inspirovalo ke hře pro mládež "Čarovné housle", Kocian vystoupil v hlavní roli. V r. 1916 hrána jeho báchorka se zpěvy a tanci "Krakonošova sázka". Od r. 1925 obýval dům "Villa Mateřídouška" v ulici Jiráskova. Usiloval také o stavbu vlastní divadelní budovy - divadlo slavnostně otevřeno v září 1936. V řadě obrázků a kreseb zachycuje vzhled města a jeho proměny od konce 19. do téměř poloviny 20. století. Zpíval v proslulém ústeckém oktetu, sólově hrál na flétnu v učitelském souboru. Zemřel 9. 3. 1942 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově. Obě hry a řada kreseb ve sbírkách Městského muzea. Výstava kreseb uspořádána naposled 1994, vydán katalog a barevné reprodukce čtyř kreseb.

Jan <br />Honsa

Jan
Honsa

6.6. 1876 - 9.9. 1937

Narodil se 6. 6. 1876 v Tisové u Vysokého Mýta. V r. 1881 se rodina přestěhovala do Běstovic u Chocně. Na jaře 1893 byl přijat do krajinářské speciálky prof. Julia Mařáka na pražské malířské akademii. Za studií tvořil v duchu prvotního impressionismu. Dostal bronzovou medaili na světové výstavě v St. Louis a Turkovu cenu hl. m. Prahy. Dopisující člen Hagebundu a člen Union International des Beaux-Arts et Lettres v Paříži. Většina krajinářských prací čerpala z Podorlicka a Vysočiny, převyšuje svojí uměleckou úrovní regionální význam a řadí se do vývoje české krajinomalby. Svědčí o tom 75 samostatných nebo společných výstav. Některé jeho práce vlastní Národní galerie v Praze. Z díla: Z mých vzpomínek, soubory kreseb z Českomoravské vysočiny, ze staré Prahy, Pohled na Poličku, Chalupy v Kameničkách, Krajina na Tiché Orlici, Běstovická alej, Na Horkách, Dub u Darebnic, články o Mařákovi a Slavíčkovi. Zemřel 9. 9. 1937 v Poličce.