Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Hubálek

Jaroslav
Hubálek

Patřil k nejoblíbenějším a nejvýznamnějším spisovatelům s mysliveckou tématikou. Už ve studentských letech psal do Loveckého obzoru, Lesní stráže a České myslivosti. Je autorem řady knih o přírodě a zvířatech, přispíval do časopisu Od Trstenické stezky, napsal jednu divadelní hru.

Narodil se v Dolní Dobrouči v rodině známého spisovatele Karla Hubálka. Mladá léta prožil v České Třebové, studentská léta v Písku na revírnické škole a vyšším lesnickém ústavu. Po vojenské službě působil v Ostrově, Bítově na Moravě, Corštejně na Dyji, ale i v Polsku a v bývalém carském Rusku. V létech 1935-39 žil v Bystrém u Poličky, za II. světové války v Lomnici nad Lužnicí na Třeboňsku, po válce se usadil v Lanškrouně. Pracoval zde ve funkci přednosty správy státních lesů. V roce 1948 odešel do důchodu. Zemřel v Novém Jičíně a je pochován na městském hřbitově v Lanškrouně.

Jiří  <br />Fišer

Jiří
Fišer

Jiří Fišer se narodil spolu s bratrem Josefem 7. 1. 1936 v České Třebové.  Jeho otec Arnold Fischer pracovall na dráze, jako úředník v železničním skladě v České Třebové, kde pracoval až do dubna 1939, kdy byl kvůli židovskému původu poslán do výslužby. Po té se rodina přestěhovala do Přerova. Arnold Fischer se zapojil do odboje, gestapo ho v roce 1940 zatklo a byl bez soudu poslán do koncentračního tábora Dachau. Později byl převezen do koncentračního tábora Neuengamme nedaleko Hamburku, kde 17. května 1941 zemřel. Arnold Fischer je uveden na pamětní desce v nádražní hale v České Třebové mezi oběťmi války z řad železničních zaměstnanců.

Jiří Fišer byl s matkou i dvěma sourozenci v roce 1942 deportován do Terezína. Děti se po celou dobu pobytu v Terezíně s matkou nemohly potkat. Poprvé se setkaly až po dvou letech 15. května 1944 během transportu do Osvětimi Birkenau, kam byla celá rodina deportována. Umístěni byli v tzv. terezínském rodinném táboře. Po likvidaci rodinného tábora v červenci 1944 zůstala z celé rodiny naživu pouze dvojčata Jiří a Josef. Až několik let po válce se bratři Fischerovi dozvěděli, že jejich dvaatřicetiletá maminka Emilie a desetiletá sestra Věra zahynuly v noci z 11. na 12. července 1944 v osvětimské plynové komoře společně se třemi a půl tisíci československých žen a dětí.
S několika desítkami dalších dvojčat z celé okupované Evropy byli Jiří a Josef umístěni na zvláštní nemocniční oddělení do bloku č. 14, kde byli zařazeni do programu zkoumání jednovaječných dvojčat, vedeným nechvalně známým doktorem Mengelem.
Po návratu oba chlapci bydleli u svého strýce v Nesovicích u Brna, který během transportu do Osvětimi uprchl a tím si zachránil život. 
Jiří Fišer vystudoval vojenskou školu v Moravské Třebové. Poté pracoval jako důstojník. V té době se také s bratrem nechali přejmenovat ze jména Fischer na Fišer. jeho koncentračními tábory podlomené zdraví mu nedovolilo dále setrvat v armádě. Proto začal studovat elektrotechnickou průmyslovku v Olomouci. Po jejím ukončení pracoval v MEZu v Zábřehu jako zkušební technik na rozvaděčích. Jiří Fišer je členem Olomoucké židovské komunity v Lošticích, kde mají synagogu. Druhý z dvojčat Josef Fišer vystudoval železniční školu ve Valticích. Zemřel v roce 1980.
O životě Jiřího Fišera vyšla v roce 2020 v nakladatelství Zeď kniha pod názvem Mengeleho dvojče A-782, jejímž autorem je Pavel Baroch.

 

Petr <br />Wagenknecht

Petr
Wagenknecht

Petr Wagenknecht, profesionální fotograf, se narodil 13. 10. 1970 v Ústí nad Orlicí. Zájem o fotografování má již od dětství. V letech 1998-2007 byl fotoreportérem Orlického deníku. V Ústí nad Orlicí vede ateliér zaměřený na dokumentární, portrétní, svatební a reklamní fotografii. V jeho snímcích se mísí vyprávění mikropříběhů, emoce, gesta, výborná kompozice a humor. Jeho fotografie se nacházejí v publikacích Poslední kniha století (2000) a Jeden den v životě České republiky (2007), Orlické cyklo & in-line království : královské tipy na výlety na kolech a kolečkách (2011).

Ocenění: v roce 2007 v prestižní soutěži Czech Press Photo Dnes se jeho fotografie řadí mezi pět nejlepších v jedné z kategorií soutěže Regiostars 2011, vyhlašované Evropskou komisí; třikrát obdržel cenu na Czech Press Photo; v roce 2016 ho web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa; společně s V. Hurychem uspořádal setkání svatebních fotografů FOR-UM, kam se sjelo přes 120 kolegů z Čech a Slovenska.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Miloslav <br />Zatřepálek

Miloslav
Zatřepálek

7.2. 1908 -  19. 11. 1956

Voják, absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Tu absolvoval v roce 1928 s výborným prospěchem jako poručík dělostřelectva. Úspěšnou kariéru načas přerušil až červen 1930, kdy během plukovního cvičení je zachycen motocyklem a těžce zraněn. V roce 1935 se stává jedním z nejmladších posluchačů prestižní vysoké školy válečné, kterou absolvuje opět výtečně. Následně je zařazen jako zpravodajský důstojník vyššího štábu na Slovensko. Po okupaci je přidělen v rámci civilní zprávy na zemský úřad do Brna. V této době udržuje kontakty s odbojovou sítí Obrany národa a začíná svou zpravodajskou činnost. Odbojová činnost končí jeho zatčením v březnu 1945. Při pokusu o útěk je postřelen a uvězněn na Pankráci. Odtud ho vysvobodí květnové povstání jehož se aktivně účastní. Za svou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Kromě jiných Čs. válečný kříž 1939, medaile Za chrabrost a medaile Za zásluhy I. stupně. Po válce je vyslán do Londýna ve funkci zástupce vojenského a leteckého přidělence. Po únoru 1948 je odvolán do vlasti, krátce působí v Brně. V roce 1951 je předčasně penzionován.

Pavla <br />Vicenová-Rousová

Pavla
Vicenová-Rousová

11.2. 1884 -  19.1. 1939

Narodila se 11. 2. 1884 v Kostelci nad Černými lesy. Otec MUDr. Fr. Vicena, lékař a dlouholetý starosta Ústí nad Orlicí. Vystudovala obory malířského umění na UMPRUM (figurální kresba), speciálku u prof. Schikanedra. Od r. 1908 prof. kreslení na dívčím gymnáziu v Praze. Letní prázdniny trávila u rodičů v Ústí n. O., v díle zachovala mnoho ústeckoorlických malebných zákoutí a chalup. První samostatnou výstavu uskutečnila v r. 1918. Grafice se věnovala od r. 1924 jako členka SČUG Hollar. S "Hollarem"  vystavovala nejen v Čechách, ale často i v cizině (Japonsko). V r. 1925 se provdala za žambereckého rodáka, sochaře Fr. Rouse. Ilustrátorka básní J. V. Sládka Zlatý máj, autorka řady podobizen, obrazů z Krkonoš, Prahy a drobné grafiky a exlibris. Řada kreseb, portrétů a dřevorytů uložena ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřela 19. 1. 1939 v Praze a dle přání je pochována v rodinné hrobce Vicenových v Ústí nad Orlicí.

Bjarnat <br />Krawc

Bjarnat
Krawc

5.2. 1861 -  25. 11. 1948

Lužickosrbský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a dirigent se narodil v kantorské rodině v městečku Milstrich (Jitro). Studoval na učitelském ústavu v Budyšíně, na konzervatoři v Drážďanech a v roce 1883 začal pracovat jako profesor hudby na drážďanském gymnáziu. Přátelil se s českými hudebními skladateli a ve své tvorbě se nechával podobně jako B. Smetana nebo A. Dvořák inspirovat lidovými písněmi.
Mezi jeho přátele patřil také choceňský lékař MUDr. Josef Lásko a díky němu B. Krawc přijíždí ve 30. a 40. letech minulého století několikrát do Chocně, kde je založena Společnost přátel Lužice a na Krawcovu počest se konají divadelní představení a koncerty. Po nástupu fašismu byla v Německu jeho tvorba zakázána. V roce 1945 přišel při bombardování Drážďan o všechny rukopisy a veškerý majetek. Na konci téhož roku se přestěhoval s manželkou k přátelům do Varnsdorfu.
Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.