Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Šlezinger

Alois
Šlezinger

Narodil se 19. 10. 1806 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 314 (dnešní Lukesova ul.). Vyučil se tkalcem a odešel do světa na zkušenou. Vrátil se roku 1829. Postupně si zřídil sklady s rukodělnými tkaninami v Praze a Kutné Hoře. Stal se prvním exportérem ústeckých rukodělných tkanin. Při návštěvách v Praze a Kutné Hoře se seznámil s českými buditeli a vlastenci. Stal se členem tajných revolučních spolků, K. H. Borovskému pomáhal v Praze a po českém venkově šířit jeho tisk. Aktivně se zapojoval do revolučních událostí roku 1848. Byl zatčen a vězněn. I po propuštění stále pod policejním dohledem. V roce 1856 se i s rodinou vystěhoval do Spojených států, kde v Nebrasce farmařil. Své vzpomínky a zážitky postupně vydával v krajánském časopise "Amerikán" v Chicagu. Jimi se inspiroval spisovatel Otto Janka při psaní knihy "Jsem Sioux!" (Albatros, 1964). Některé vzpomínky lze najít i v knize A. Branalda "Hrdinové všedních dnů". Zemřel v Denveru v USA 24. 2. 1893 a byl pochován na tamním hřbitově.

Pavel <br />Langhans

Pavel
Langhans

Narodil se v České Třebové. Přestože se vyučil nástrojařem, nikdy se tomuto řemeslu nevěnoval. Přitahovalo jej výtvarné umění, pro které měl vrozený talent. Působil v propagaci n.p. Perla 02 a v OPMP Koventa. Od roku 1991 má svou vlastní reklamní agenturu. Do dnešních dnů namaloval velké množství obrazů a obrázků, které zdobí některé významné prostory ve městě (Městský úřad, restaurace Hory…) Ilustroval řadu knížek, připomeňme nejen letos vydanou publikaci “Toulky minulostí Českotřebovska“, do které namaloval na 50 obrázků, ale i další publikace: Hudební brebty aneb perličky z říše hudby 1995, Škola hry na kytaru (1994), Krásná pasačka (1994), O bílé lišce (pohádky - 1991), Z minulosti Českotřebovska (1988) a další. Je autorem dvou zajímavých papírových vystřihovacích betlémů. Třetí betlém s čistě českotřebovskou tématikou připravuje k tisku nakladatelství OFTIS k letošnímu vstupu města do třetího tisíciletí. Je originalitou je to, že postavy betlému mají podobu skutečných českotřebovských občanů. V posledních letech také vydal ve spolupráci s Městským muzeem a nakladatelstvím OFTIS kreslené pohledy s českotřebovskou tematikou. Největší úspěch měl s kresleným humorem. První vtip otiskli Pavlu Langhansovi v „Našem vojsku“ a od té doby Získal novou zálibu ve vymýšlení a kreslení karikatur. Více než dvacet let pak uvádí své obrázky v nejrůznějších novinách a časopisech i na výstavách doma i v zahraničí. Do jisté míry vrcholem v této oblasti byl pro Pavla rok 1989, kdy byl pozván i s manželkou do Anglie k převzetí II. ceny mezinárodní výstavy kresleného humoru. Ostatně obrázky Pavla Langhanse byly i v roce 2000 součástí mezinárodní výstavy kresleného humoru pořádaného v Knokke-Heistu v Belgii při příležitosti fotbalového Mistrovství Evropy EURO FOOTBALL 2000. V neposlední řadě je třeba se zmínit o jeho spolupráci s Amatérským filmovým studiem v Ústí nad Orlicí (psaní a kreslení stovek titulků) v letech 1974 – 80.

Účast na výstavách: Hradec Králové (1985), Praha (Malostranská beseda 1985), Jablonné n.Orl. (1985), Česká Třebová (leden 1986), Ústí n.O.(1986), Ekofór Brno (1986), Skoplje (Makedonie 1987), Norsko Biennalen (1987), Humorest Hradec Králové (1987), Leeds (V. Britanie 1988), Knokke Heist (Belgie 1988), Margate – Velká Britanie (1989). Pavel Langhans je také autorem heraldicky uznané verze městského znaku České Třebové a městské vlajky.

Peter <br />Jilemnický

Peter
Jilemnický

Novinář, spisovatel, pedagog. Jeden z tvůrců slovenské socialistické literatury, národní umělec. Původním povoláním učitel. Z díla: Kus cukru, Kronika.

Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad), ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku.

Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku.

V roce 1922 vstoupil do Komunisté strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany (VKS/b/) a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko.

Od roku 1936 učil ve vesnici Jur u Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách.

Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945.

V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ). V roce 1945 nastoupil jako vysoký úředník Sboru pověřenců na post vedoucího oddělení pro děti a mládež (povereníctvo školstva a osvety). V roce 1947 byl jmenován stálým delegátem Všeslovanského výboru v Bělehradě a v roce 1948 se stal kulturním atašé československého velvyslanectví v Moskvě.

S literární tvorbou začal ještě za středoškolských studií. Začínal jak psaním poezie tak prózy a své dílo zveřejňoval v Mladých proudech. V jeho práci bylo zpočátku možno zpozorovat prvky expresionismu, později pak silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory, ale i lyrika a popisy přírodních krás (např. Kysuce). Velká část jeho díla zůstala jen v rukopisné formě. Publikoval ve více časopisech (Proletárka, Hlas ľudu, Pravda chudoby, DAV)

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Bjarnat <br />Krawc

Bjarnat
Krawc

5.2. 1861 -  25. 11. 1948

Lužickosrbský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a dirigent se narodil v kantorské rodině v městečku Milstrich (Jitro). Studoval na učitelském ústavu v Budyšíně, na konzervatoři v Drážďanech a v roce 1883 začal pracovat jako profesor hudby na drážďanském gymnáziu. Přátelil se s českými hudebními skladateli a ve své tvorbě se nechával podobně jako B. Smetana nebo A. Dvořák inspirovat lidovými písněmi.
Mezi jeho přátele patřil také choceňský lékař MUDr. Josef Lásko a díky němu B. Krawc přijíždí ve 30. a 40. letech minulého století několikrát do Chocně, kde je založena Společnost přátel Lužice a na Krawcovu počest se konají divadelní představení a koncerty. Po nástupu fašismu byla v Německu jeho tvorba zakázána. V roce 1945 přišel při bombardování Drážďan o všechny rukopisy a veškerý majetek. Na konci téhož roku se přestěhoval s manželkou k přátelům do Varnsdorfu.
Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.

Miloslav <br />Zatřepálek

Miloslav
Zatřepálek

7.2. 1908 -  19. 11. 1956

Voják, absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Tu absolvoval v roce 1928 s výborným prospěchem jako poručík dělostřelectva. Úspěšnou kariéru načas přerušil až červen 1930, kdy během plukovního cvičení je zachycen motocyklem a těžce zraněn. V roce 1935 se stává jedním z nejmladších posluchačů prestižní vysoké školy válečné, kterou absolvuje opět výtečně. Následně je zařazen jako zpravodajský důstojník vyššího štábu na Slovensko. Po okupaci je přidělen v rámci civilní zprávy na zemský úřad do Brna. V této době udržuje kontakty s odbojovou sítí Obrany národa a začíná svou zpravodajskou činnost. Odbojová činnost končí jeho zatčením v březnu 1945. Při pokusu o útěk je postřelen a uvězněn na Pankráci. Odtud ho vysvobodí květnové povstání jehož se aktivně účastní. Za svou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Kromě jiných Čs. válečný kříž 1939, medaile Za chrabrost a medaile Za zásluhy I. stupně. Po válce je vyslán do Londýna ve funkci zástupce vojenského a leteckého přidělence. Po únoru 1948 je odvolán do vlasti, krátce působí v Brně. V roce 1951 je předčasně penzionován.

Přemysl <br />Slezák

Přemysl
Slezák

19.2. 1925 - 2.4. 2003

Přemysl Slezák se narodil 19.února 1925 v České Třebové. Později žil v Chlumčanech u Přeštic v okrese Plzeň jih. Byl to nejmladší politický vězeň v České Třebové. Už jako šestnáctiletý se zapojil do činnosti ilegální skupiny Mladý východ. Úkoly, které mu byly svěřovány, plnil s velkým nasazením. Za "velezrádnou činnost" v roce 1943, jako osmnáctiletý, byl zatčen v Pardubicích a později v Drážďanech odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl nakonec "zmírněn" na osm let těžké káznice. Prošel koncentračními tábory a káznicemi v Malé pevnosti Terezín, v Drážďanech, Buchenwaldu a Ebrachu, odkud byl poslán na nucené otrocké práce. Březen 1945 pro něj znamenal osvobození americkou armádou. Po sedm týdnů se léčil a zotavoval z následků války. Po válce, v roce 1963, byl v rakouském Štýrském Hradci korunním svědkem v procesu s válečným zločincem Štefanem Rojkem. Odsouzení tohoto vraha bylo pro pradědečka alespoň malým zadostiučiněním za utrpení, které válka nejen jemu přinesla. Pradědeček byl členem a funkcionářem ČSBS a dlouholetým odběratelem a čtenářem Národního Osvobození. Dne 2.dubna 2003 prohrál svůj poslední boj se zákeřnou nemocí.