Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
 Jaroslav <br />Kašpar

Jaroslav
Kašpar

Narodil se 3. 6. 1929 ve Svařeni u Vysokého Mýta. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1948) vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (1948-52), kde i pracoval na katedře dějin a archivního studia. Od roku 1964 CSc., od roku 1966 PhDr., docentem od roku 1989. Na FF UK v Praze působildo roku 1991. Publikační činnost zaměřena na paleografii novověkých písem, české dějiny a historickou geografii. Z díla: Dějiny Československa v datech, Úvod do novověké latinské paleografie, Ze starých letopisů českých, Paleografická čítanka, Soubor statí o novověkém písmu. Zemřel 9. září 2014 v Dřevčicích.

 
František <br />Langer

František
Langer

Spisovatel, dramatik, vojenský lékař, publicista.

Po studiu na gymnáziu, vystudoval lékařskou fakultu Karlovy university. Ještě během studií na gymnáziu začal publikovat v různých časopisech a novinách (např. Národní obzor, Přehled, Zlatá Praha či Lumír). V letech 1912–1914 redigoval Umělecký měsíčník, což byl list Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl členem. Hlavní část jeho tvorby tvoří dramata.

Přátelil se s Jaroslavem Haškem, napsali spolu a hráli hru Pogrom na křesťany v Jeruzalémě. V roce 1911 vstoupil Langer do Haškovy satirické politické Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Hned po studiích byl odveden jako voják na haličskou frontu. V roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal později šéflékařem 1. pluku legií v Rusku. Kromě lékařské praxe psal do legionářských časopisů a staral se o kulturní činnost. Po návratu z války pracoval v Praze jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V letech 1930-1935 vykonával funkci dramaturga činohry Divadla na Vinohradech.

V roce 1939 emigroval do Francie a působil zde jako šéf zdravotnictví čs. armády. Po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii.

V roce 1945 se vrátil do Československa ve funkci přednosty zdravotnictva v čs.vojsku v zahraničí. Dosáhl hodnosti brigádního generála.

V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

V letech 1949-1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků.

Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Gabriel  B.<br />Kubelka

Gabriel B.
Kubelka

Do našeho města přišel s otevřením chlapecké a dívčí měšťanské školy v roce 1874. Tehdy se nová škola ještě nacházela v soukromém domě Hynka Rybičky na rohu náměstí a Skuhrovské ulice.

Přestože se v našem městě nenarodil (byl rodák z Přestavlků), svůj druhý domov si velice oblíbil. Svědčí o tom řada básní a hlavně nám všem známé čtyřverší, vtesané do kamene pro studánku Javorka. V České Třebové se také oženil. Jeho ženou se stala dcera kupce a bývalého purkmistra Jana Čížka. Byl dobrým učitelem zároveň i uznávaným básníkem. Napsal řadu lyrických básní, mnohé z nich byly otištěny v Šimáčkově časopise Světozor, některé otiskl Svatopluk Čech ve svých Květech. Mnohé básně G. Kubelka i také překládal. Zemřel 26. října 1900 a jeho hrob je na novém českotřebovském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

17.1. 1933 -  22.6. 2007

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

František <br />Trojna

František
Trojna

29.1. 1897 -     ?   

František Trojna byl učitelem přírodopisu a ředitel (1932 - 1948) dívčí měšťanské školy v Ústí nad Orlicí. Byl také znalcem místní květeny, udržoval kontakty a spolupracoval jako florista s osobnostmi botaniky na Univerzitě Karlově (provázel na exkurzích v povodí Tiché Orlice např. profesora Karla Domina, který vedl za 1. republiky Botanický ústav na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, mezi oběma světovými válkami byl také děkanem fakulty a později rovněž rektorem univerzity). Jeho rukou psané schedy (lístky s popisky k jeho četným herbářovým sběrům rostlin z okolí Ústí nad Orlicí) se nacházejí v pražských univerzitách herbářových sbírkách. Manželka Františka Trojny Růžena (narozena 1894) byla místní známá sboristka v Cecilské jednotě, kterou podporoval i její manžel. Jejich syn Milan (narozen 1920) se stal chemikem (podílel se na sepsání středoškolské učebnice chemie). Rodina se po válce přestěhovala z Ústí nad Orlicí do Prahy. 

Antonín <br />Hořínek

Antonín
Hořínek

13.1. 1911 -  23.2. 1998

Hudební skladatel trampských a tanečních písní, písničkář.

Po studiích na gymnáziu a Průmyslové škole strojnické vystudoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce řídil Trampský pěvecký klub a protože zpočátku neměl dostatečný repertoár, zkusil to s vlastní tvorbou. Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor Hořínkova parta.

Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny - Aljaška, Pán sedmi moří, , Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda.

Málokdo dnes ví, že nebýt Tonyho a jeho spolupráce s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezí, nenavázal by Panton po "budovatelských" 50. letech na prvorepublikové soukromé vydavatele a nakladatele trampských písní. Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965-1988 celkem 17 sborníků zvaných "trampská romance" a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem "Trampská romance". Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvovoval na šedesát vystoupení po celé republice.

Tony zůstal trampem i v důchodu, který většinu roku trávil na své tramské chajdě v Liboháji u Chotěboře.