Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Věra <br />Kuželová

Věra
Kuželová

Věra Kuželová se narodila 31. 10. 1918. Během války žila s dcerou u svých rodičů v Ústí nad Orlicí v čp. 434. Byla členkou ústeckého Sokola.Její manžel Josef Kužela pracoval jako konstruktér a pomocník továrních pilotů v závodě Avie v Čakovicích. Zde se seznámil s Jiřím Matičkou a oba se snažili zapojit do boje proti fašistům. Využili Slovenského národního povstání a po vzniklém zmatku na letišti se zmocnili letadla a letěli na Slovensko. Zřítili se však do lesa nedaleko Rajnochovic, přežil pouze Matička. Tento čin potrestalo gestapo zatčením příbuzných a jejich uvězněním v Malé pevnosti v Terezíně. Zatklo manželku, matku a čtyři sestry Josefa Kužely, a dále matku a sestru Jiřího Matičky včetně jeho nevlastního otce a nevlastního bratra. a jejich uvězněním v Malé pevnosti v Terezíně. Všichni, kromě těhotné sestry Jiřího Matičky, byli popraveni 4. 11. 1944.

Památku Věry Kuželové připomíná pamětní deska obětem 2. světové války na Památníku odboje a pamětní deska na ústeckém sokolském stadionu.

Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický

Magdaléna <br />Peterková

Magdaléna
Peterková

První žena ve funkci starostky města Česká Třebová. Zvolena do funkce v roce 2018 za Koalici pro Českou Třebovou.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Antonín <br />Novotný

Antonín
Novotný

15.3. 1913 -  24.4. 2005

Český filmový herec třicátých let 20. století, chemik.

V Táboře navštěvoval obecnou školu, měšťanskou školu a gymnázium, které nakonec dostudoval v Praze, kam se jeho rodina přestěhovala. Roku 1931 zúčastnil konkurzu na komparsistu ve filmu Před maturitou. Nakonec zde dostal roli titulní a byla odstartována jeho filmová kariéra. Celkem hrál ve 24 filmech. Byl dokonce na filmové stáži v Hollywoodu. V roce 1942 filmovou kariéru nečekaně ukončil.

Již od studentských let se vážně zajímal o chemii, kterou již během své filmové kariéry studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty musel studium přerušit, ale po válce ve studiu pokračoval na ČVUT v Praze, kde získal titul inženýra a posléze i titul doktora technických věd. Působil na několika vědecko-výzkumných pracovištích, až se v roce 1957 dostal do Chotěboře - do smaltovny, jež byla součástí pozdějších Chotěbořských strojíren. Zde založil a vybudoval laboratoř a zavedl smaltování, především pro potřeby chemického průmyslu. Krátce také působil jako externí pedagog-učitel chemie na chotěbořském gymnáziu (tehdy jedenáctileté střední škole). Z Chotěboře odešel v roce 1960 do Prahy.

V roce 1968 vyjel na studijní pobyt do německého Coburgu a po událostech 21. srpna 1968 se rozhodl do Československa nevrátit a zůstal v tehdejší  Německé spolkové republice. Do Čech dál pravidělně jezdil. V Německu žil až do své smrti v roce 2005. Na jeho přání byla urna s ostatky převezena do rodné vlasti a popel rozptýlen.

Josef <br />Ilman

Josef
Ilman

17.3. 1892 -  13.4. 1970

Josef Ilman pocházel z rodu Ilmanů ze vsi Račiněves, kde rod hospodařil na zemědělské usedlosti. Vystudoval vyšší zemědělské školy v Táboře a Roudnici. Pracoval jako správce v hospodářském družstvu v Roudnici, později - do roku 1938 v Ahníkově u Chomutova. Po roce 1948 pracoval po celé republice v Geoplánu. Pro svého syna, který chtěl emigrovat, opatřil 100 švýcarských franků a 20 dolarů. 18. října 1951 byl proto zatčen a 28. února 1952 byl Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k 12 letům odnětí svobody, k pokutě 50 000 Kčs, k propadnutí veškerého majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Důchod mu byl vypočítán na 180 Kčs, takže v 69 letech nastoupil jako topič v Praze v pojišťovně.

Josef Ilman byl rehabilitován Městským soudem v Praze 23. dubna 1991.

Josef <br />Čermák

Josef
Čermák

18.3. 1912 - 2.8. 1989

Josef Čermák - rolník a dělník - byl odsouzen 21. května 1953 Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě a 29. července 1953  Krajským soudem v Pardubicích za sabotáž k 7 letům odnětí svobody, propadnutí veškerého jmění a k 10 letům ztráty čestných práv občanských, k zákazu  soukromého hospodaření navždy a k zákazu pobytu v kraji Pardubice navždy. I přes kladné vyjádření Místního národní výboru byla žádost o milost Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě na veřejném zasedání zamítnuta. Josef Čermák byl podmínečně propuštěn až po uplynutí poloviny trestu v roce 1957. 

Rehabilitován byl Okresním soudem Ústí nad Orlicí 7. listopadu 1990.