Vladimír Thiele

Narodil se 14. 2. 1921 v Potštejně. V devíti letech osiřel a vychován byl v českobratrském sirotčinci v Čermné. V letech 1935-39 se učil truhlářem v Dobříši. Během války byl totálně nasazen v Hallendorfu u Hannoveru, avšak uprchl a pracoval ve své profesi v pražské nemocnici na Bulovce. Po osvobození se stal redaktorem Svobodných novin a redigoval i časopis Nový hlas (1946). Od r. 1948 pracoval v ČKD jako úředník, později opět jako truhlář. V r. 1958 nastoupil do redakce Svobodného slova, v letech 1960–1963 byl propagačním textařem ve Státní propagaci, poté až po odchod do důchodu (1981) ve svobodném povolání. Od r. 1937 přispíval do novin a časopisů: Lidové noviny, Zvon, Dělnická osvěta, Národní politika aj.; po r. 1945: Svobodné noviny, Svobodné slovo, Květy, Svět v obrazech, Literární noviny, Večerní Praha aj. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem řady rozhlasových her: Nová krev (1949), Kutálek si zacvičí (1955), Velrybí domov (1962), Nejmladší voják (1962), Briga „Tři lilie“ (1964) aj. Užíval šifry vt. Prvotní básnická tvorba zaměřena sociálně, na oslavy práce a dělnických profesí i na změny nálady. V lyrice i odborné práci později převážil tematický zájem o umění (zejm. výtvarné), a také větší důraz na formální stránku verše. Je také autorem několika knih humorných historek a anekdot (Fůra humoru o známých lidech, Úsměvy Jaroslava Kociana aj.) a prózy i poezie pro děti (Báchorky Admirála Machorky aj.). Zemřel 30. 7. 1997 v Praze.