Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.