Hana Vítová se narodila Praze jako Jana Lašková operní pěvkyni Nině Laškové a opernímu pěvci a učiteli hudby Hanušovi Laškovi (1860 - 1937). Už od dětství tedy dostávala hudební vzdělání. Zpočátku na uměleckou dráhu nepomýšlela a chtěla být učitelkou. Po naléhání rodičů však nakonec odešla na (a nedokončila) dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (1928 - 1931) a soukromě se pěvecky školila u zpěvačky Kamily Ungrové.
Studium opustila kvůli angažmá v Osvobozeném divadle V + W (1931 - 1932 a 1933 - 1935). Dále vystupovala v olomoucké zpěvohře (1932 - 1933), Divadle Vlasty Buriana (1935 - 1937), Švandově divadle (1939 - 1941), Novém divadle (1941 - 1942), Uranii a Studiu Intimního divadla (1943 - 1945). Po přerušení kariéry z politických důvodů se mohla vrátit do okrajových pražských divadel Alhambry (1953), kabaretu U svatého Tomáše (1953 - 1959) a do konce 60. let na zájezdových estrádách.
Její krásná, jemná a melancholická tvář s modrýma očima, úzkými rty a havraními vlasy se skvěle vyjímala na divadelních prknech (Golem, Caesar, Kat a blázen, Slaměný klobouk, Osel a stín, Karolina, atd.) a o to více před filmovými kamerami (Peníze nebo život, Načeradec, král kibiců, Dům na předměstí, Nezlobte dědečka, Matka Kráčmerka, Sextánka, Trhani, Jedna z milionu, Batalion, Jarčin profesor, Lidé na kře, Cech panen kutnohorských, Adam a Eva, Noční motýl, Valentin Dobrotivý, Šťastnou cestu, Sobota, Znamení kotvy, Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář a jiné), kde patřila ve 30. a 40. letech k nejobsazovanějším filmovým herečkám.
Pod upraveným jménem Hana Witt hrála za okupace ve dvou německých filmech, což jí připravilo po válce nejeden problém. S českým filmem se rozloučila v 50. letech jedinou rolí referentky MNV Koubové v Cikánově komedii Muž v povětří (1955). Naposledy před filmovými kamerami stanula v západoněmeckém snímku Kurta Hoffmanna Dům v Kaprové ulici (1964). Tím její filmová kariéra definitivně ustala.
V 60. až 80. letech se ještě zjevila v televizi (Babiččina krabička, Čtrnáctý v řadě, Kavárnička dříve narozených). Rodinné problémy (sebevražda jediné dcery Bedřišky v roce 1959), dvě rozvedená manželství se zpěvákem Járou Pospíšilem (1905 - 1979) a novinářem Bedřichem Rádlem (1905 - 1981) a těžká autonehoda ji dohnaly na úplné dno a k alkoholismu. V pozdějších letech se živila pod civilním jménem Jana Rádlová jako překladatelka z angličtiny, němčiny a ruštiny. Hana Vítová zemřela v úplném zapomenutí, zahořklá, nemocná a opuštěná v jedné z pražských nemocnic.
Otec Hany Vítové Hanuš Lašek byl bratrem Rudolfa Laška, strojvedoucího a majitele domu č. p. 66 v Hýblově ulici v České Třebové, jenž byl otcem šesti dětí, mj. pekaře Josefa Laška, řezníka Aloise Laška a starosty města Litomyšle MUDr. Františka Laška. Herečka se s českotřebovskou rodinou Lašků (především s řezníkem Karlem Laškem) osobně znala a až do své smrti s nimi udržovala písemný styk.
