Narodil se 1. 4. 1619 ve Vysokém Mýtě v rodině městského písaře. Studoval na gymnáziu v pražském Svatováclavském semináři. V roce 1637 vstoupil do jezuitského řádu, studoval teologii a filosofii (s B. Balbínem). Poté profesorem poetiky a rétoriky, horlivý kazatel. Učil v Jindřichově Hradci, Jičíně, Jihlavě a Českém Krumlově. V roce 1950 vysvěcen na kněze. V letech 1656-1660 správcem jezuitské tiskárny v Klementinu. V tomto období také napsal většinu svých významných děl. Poté se věnoval misionářské činnosti. Působil především na Boleslavsku, Hradecku, Chrudimsku a Čáslavsku. Zemřel 15. 10. 1680 po nakažení morem v Kutné Hoře, společně se synovcem jezuitou Jiřím Čapkem (z Vysokého Mýta). Pamětní deska ve zdi chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře od roku 1701. Významný básnický představitel protireformační doby, české barokní meditativní literatury. Hojně překládal, psal legendy, písně, básně i díla filosofická, meditativní a náboženská didaktická. Z díla: Jesličky (zpěvník), Co Bůh? Člověk?, Křesťanské učení veršemi vyložené, Svatý František Xaverius, Katechismus katolický aj. Obnovil i staré legendy o poustevnících sv. Ivanu a sv. Prokopu...