Narodil se 27. 5. 1944 v Istebném na Těšínsku. Dětství prožil v Jablunkově. Po dokončení osmiletky se přihlásil na Odborné učiliště pracovních záloh v Třinci. V roce 1961 se vyučil hutníkem ocelářem. Po absolvování prezenční vojenské služby nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách. Po třech letech byl kvůli svému vystoupení na celopodnikové schůzi propuštěn a odešel do Prahy. Zde se dostal do prostředí kultovního divadla Orfeus, kde postupně začal i hrát. Principál Radim Vašinka mu otevřel svět pražské bohémy a seznámil ho s Egonem Bondym. Vlastní tvorbě se aktivněji začal věnovat koncem 60. let. Po srpnu 1968 se aktivně zapojil do odporu proti okupantům, v roce 1969 z Bondyho popudu nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studia musel z důvodu normalizace přerušit. Přesídlil na Moravu, pracoval jako textilní dělník ve svitavské Vigoně. Intenzivně četl, inspirován J. Demlem, Fr. Bílkem a O. Březinou. Po návratu do Prahy tři roky ošetřovatelem v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V té době také začal opisovat a ve vlastní samizdatové edici Louč vydávat díla J. Seiferta, J. Skácela, O. Mikuláška, Anny A. Achmatovové, E. Bondyho aj. V roce 1974 se oženil s Lidmilou Řehákovou, farářkou CČSH a oba se přestěhovali na československou faru do Hostinného. Pracoval jako ošetřovatel ve vrchlabské nemocnici. Začal publikovat v oficiálním tisku CČSH, překládal díla polského spisovatele, básníka a dramatika Romana Brandstaettera. Seznamuje se s Václavem Havlem. Na československé faře zprostředkoval první setkání Bondyho s Havlem. S pomocí královéhradeckého biskupa Josefa Pochopa byl v polovině 70. let přijat jako kazatel CČSH pro náboženskou obec Vrchlabí. V důsledku kontaktů na prostředí undergroundu mu v roce 1978 hrozila ztráta státního souhlasu pro výkon duchovenské služby, proto biskupem přeložen do Hlinska v Čechách. O čtyři roky později se manželé Kukuczkovi přestěhovali do Ústí nad Orlicí. Erwin ustanoven kazatelem v Žamberku a Nekoři. Dlouhodobě sledován Státní bezpečností. Přesto pokračoval v samizdatové produkci. Na konci 80. let se mu s pomocí prof. Milana Salajky podařilo dálkově dokončit bohoslovecká studia. V roce 1989 vysvěcen na kněze a sloužil jako farář CČSH v Žamberku a Nekoři. V listopadu 1989 vystoupil s projevem na ústeckoorlickém náměstí a aktivně se začal angažovat v Občanském fóru. Dvě volební období zvolen zastupitelem města. V současné době se angažuje v kulturním a duchovním životě v Ústí nad Orlicí. Pravidelně publikuje své duchovní promluvy v regionálním tisku, organizuje literární pásma Putování za duší. V 90. letech začal tvořit koláže. Od roku 1995 připravil více jak deset výstav. Dodnes stále vydává svá i cizí díla v edici Louč.