František Buříval

Českotřebovský rodák a pozdější odborový předák a politik původně pracoval v obchodě (absolvent obchodní školy). Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního mistra. Když došlo k otevření místní dráhy Německý Brod-Žďár, byl povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem v Nuslích.

Do výslužby odešel 1. ledna 1902, aby se mohl plně věnovat tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1. dubna stejného roku  zde působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské říšské rady. Mimo jiné inicioval obranný boj českých železničních zaměstnanců proti Vídni, známý pod jménem "pasivní resistence". Za 1. světové války se zúčastnil domácího odboje. Když se vše prozradilo, byl zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Trest si odpykával v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii. Po vzniku samostatného Československého státu (1918) působil jako poslanec Národního shromáždění, v letech 1920 až 1925 byl místopředsedou poslanecké sněmovny. Vždy kandidoval za stranu národně sociální, kterou také v roce 1897 spoluzakládal. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně, když před tím se léčil v lázních Darkově. Pochován je v urnovém háji na českotřebovském hřbitově.