kpt. František Čejka

Narodil se 29.5.1913 v Prosetíně v rodině kameníka Františka Čejky a manželky Marie (rozené Třískové), jako nejmladší z pěti sourozenců. Po ukončení skutečské měšťanky přijal po otcově vzoru zaměstnání v kamenolomu firmy Granita Skuteč. V roce 1933 nastoupil na základní vojenskou službu k dělostřeleckému pluku č. 154 v Praze. Vzhledem k nevalným vyhlídkám na získání zaměstnání, zůstal u svého pluku jako déle sloužící poddůstojník (četař). U pluku setrval až do roku 1939, kdy jej Ministerstvo národní obrany, dle říšského výnosu, dne 30. června přidělilo k vládnímu vojsku, prapor 6. Hradec Králové, kde vykonával dozorčí a strážní službu.

Později sloužil v Pardubicích, kde poznal Růženu Špicovou (rozenou Jeníkovou), s níž se dne 21.prosince 1940 oženil. Narodila se jim dcera Eva a o několik let později Blanka. V roce 1944 byl jako příslušník vládního vojska nasazen k výkonu strážní služby do Itálie do prostoru Domodosola. Po třech týdnech pobytu na novém působišti přeběhl k italským partyzánům skupiny Garibaldi. Dne 10. července 1944 byl úředně uznán „nezvěstným při výkonu služby“ a ani jeho rodina neměla tušení, kde se právě nachází. Od italských partyzánů přešel v červenci 1944 do Švýcarska, kde byl do října internován. Ze Švýcarska odjel, s příslušníky jiných armád, přes Francii do Marseille, odtud zpět do Itálie do Neapole a dále pokračoval do Alžíru a přes Gibraltar do Anglie, kde byl dne 2. prosince 1944 prezentován u Československé zahraniční armády a zařazen do Československého tankového výcvikového střediska. Jako frekventant kurzu řidičů tanků se stal instruktorem budoucích tankistů. Později byl přeřazen k dělostřelectvu. Prožil pět měsíců ve Skotsku, odkud byl převelen do Southendu. Odjezdu zpět do vlasti se dočkal v červenci 1945.

Po návratu do Čech zůstal vojákem z povolání v hodnosti rotmistra. V letech 1947-48 absolvoval vojenskou akademii a apikační školu v Olomouci. Místy služebního pobytu se mu postupně stala Moravská Třebová (1945-47), Přáslavice (1948), Bruntál (1948-49), Česká Třebová – 183. PL oddíl (září 1949 až červenec 1953) a Kežmarok na Slovensku (1953-1954). Česká Třebová se mu stala trvalým domovem, kam se za ním v roce 1952 přistěhovala z Pardubic i jeho rodina. Posádka byla v této době umístěna v budovách škola v Nádražní a Komenské ulici a v sokolovně Na Skále, objekty kasáren v Semanínské ulici byly vystavěny až později. František Čejka působil ve Třebové ve funkci náčeníka štábu v hodnosti nadporučíka, později kapitána.

Dne 15.11.1954 byl kpt. František Čekla bývalý příslušník tzv. "západní skupiny“ bezdůvodně propuštěn do zálohy. V r. 1955 nastoupil do n.p. TOS Svitavy jako referent technicko-hospodářských norem. Po nástupu absolvoval v letech 1955-1957 strojnický obor večerní průmyslové školy v České Třebové. V závodě TOS zůstal nějaký čas i po odchodu do důchodu.
Po zbytek života mu jeho vojenskou dráhu připomínalo zranění ucha. Dne 1. května 1970 mu byl předán průkaz Československé zahraniční partyzánské brigády, na jeho základě byl oprávněn nosit pamětní medaile. Mimo to byl nositelem medaile The Star, Čs. Vojenské medaile za zásluhy II. stupně, Čs. Vojenské pamětní medaile ,"VB“ a odznaku čsl. Partyzána.