Karel Jankele

Karel Jankele st. zaujímá v řadách místních betlemářských malířů místo nejvýznačnější. Pocházel z domku čp. 606 v Litomyšlské ulici. Po svatbě s Aloisií Duškovou, dcerou třebovského tkalce Václava Duška, žila rodina v domku čp. 501 v Ústecké ulici a teprve po letech mohla zakoupit rodný Jankelův domek čp. 606. Také Karel Jankele st. byl původně tkalcem, avšak nepříliš výnosné řemeslo nestačilo k obživě rodiny s pěti dětmi, a tak ve snaze po zlepšení hmotné situace vystřídal několik zaměstnání. Vstoupil do služeb dráhy a po nějaký čas pracoval jako topič na lokomotivě, posléze zastával místo zřízence v místní Občanské záložně. Nakonec se jako samouk stal malířem pokojů a pozlacovačem.

Karel Jankele st. byl nadšeným ctitelem bohyně Thálie a na místních jevištích ztvárnil řadu zejména charakterních rolí. V roce 1880 se stal při založení spolku divadelních ochotníků „Hýbl“ členem jeho prvního výboru a v pozdějších letech byl dokonce jmenován čestným členem spolku. Na „prknech, jež znamenají svět“ prožil neuvěřitelných šedesát let a v jubilejním roce 1919, jenž se stal i rokem jeho úmrtí, vyjádřili členové divadelního spolku svoji úctu a uznání předáním alba v ozdobné vazbě s titulem: „Spolek div. ochotníků Hýbl svému čestnému členu K. Jankelemu k 60. výročí herecké činnosti“. Album, dnes uložené v archivu městského muzea, obsahuje celkem 40 stránek veršů, přání, poděkování a dalších zápisů jubilantových hereckých kolegů, mezi nimi např. ředitele škol K. O. Hubálka, zakladatele muzea Jana Tykače, ing. Eduarda Stříbrného, E. Z. Rybičkové a řady dalších.

Karel Jankele st. od mládí obdivoval betlemářskou tvorbu svého děda Antonína Fialy a strýce Karla Fialy. Stal se jejich žákem a pokračovatelem a své nesporné výtvarné nadání zúročil jako autor nespočetné řady lepenkových figurek, tvořících samostatné betlémy nebo doplňujících betlémy jiných tvůrců. Jeho výtvory se staly záhy oblíbenými a byly žádány místními i přespolními vlastníky domácích jesliček. Jeho vlastní betlém přesahoval stavební délku osmi metrů a šťastným řízením osudu „ve zdraví“ přežil dlouhá léta od svého vzniku a je dnes uložen v městském muzeu. Počet jeho prvků dosahuje počtu téměř 1000 kusů. Malované lepenkové figury pocházejí z let 1856 - 1919. Typickým znakem Jankelova betlému je velký počet obrovských pestrých květů, rozsetých po celé ploše. Zvláště upoutají mistrovsky provedené květy macešek, u jiných malířů nevídané. Ojedinělá je rovněž postavička dámy v dobovém oblečení na bicyklu z roku 1898. Betlém budil zasloužený obdiv na světové výstavě betlémů ve švýcarském Luzernu v roce 1993, stejně jako na světových výstavách v Hradci Králové (1994 a 1996), na výstavě betlémů v Prostějově (1997), v Rychnově nad Kněžnou (1998) a Příbrami (2000). Českotřebovské veřejnosti byl Jankelův betlém představen na výstavách v letech 1947, 1969 a 1999.

O Vánocích 1919 Karel Jankele st. svůj milovaný betlém již nedostavěl. Zemřel neočekávaně přímo na Štědrý den. Rodinnou tragédii dovršilo úmrtí jeho syna Karla Jankeleho ml. na Nový rok 1920.