Bohuš Brkl

Narodil se v Záchlumí u Žamberka jako poslední z devíti dětí.Vyučil se strojníkem u bratrů Františka a Josefa Kováříků v Prostějově. Na vojně se roku 1909 přihlásil k námořnictvu. Prošel torpédovým kurzem a musel zůstat u maríny přes první balkánskou válku a teprve na podzim 1913 se mohl v Rychnově nad Kněžnou ujmout vedení filiálky Stejskalovy žamberské mechanické dílny. Za mobilizace 1914 ho nasadili na Jadranu do dvoumotorového člunu TB11. Za čas zosnoval s Brňákem Bohumírem Petrlou a několika námořníky "takovou maličkou vzpouru". Dne 5.10.1917,když torpédovka vyrazila na povinnou okružní kontrolu minových polí,vyčkali spiklenci příhodné chvíle,zneškodnili nespolehlivé strojmistry,spoutali velící důstojníky,uklidnili nezainteresované muže-a vydali se k italským břehům-k Anconě. Přistáli v Porto Recanati,rodišti romantika Leopardiho. Vzbouřenci předali italské admiralitě zajaté rakouské velitele.Obdarovaní hostitelé ovšem zajali i je a po skončení výslechů byli dne 29.10.1917 odesláni do salmonských kasáren a zde byli drženi do března 1918,aby měsíc nato mohl Brkl odejít s výzvědným oddílem na frontu.
Po válce se stal královéhradeckým pojišťovacím úředníkem.13.listopadu 1944 ho zatklo gestapo a poslalo do Terezína. Odtud se vrátil v květnu 1945. Přestože byl vyznamenán samotným prezidentem Masarykem i jeho synem Janem,nikdy je nenosil a v paměti svých přátel zůstává jako spořádaný vdovec a nenápadný penzista;který byl ale dobrý vypravěč,diskutér i aktér.Zemřel 30.dubna 1982 v Hradci Králové.