Syn Martina Kormouta je nejstarší z celé řady významných českotřebovských rodáků. Dlouho ve Třebové nepobyl. Do školy chodil v Slaném a v Žatci, pak studoval v Praze, kde se roku 1584 stal Mistrem svobodného umění a v roce 1592 profesorem klasických jazyků a filozofie na pražské univerzitě. Souběžně spravoval i rozličné akademické úřady. V témž roce (1592) byl proboštem Karlovy koleje, v roce 1597 děkanem filozofické fakulty a v roce 1606 prorektorem. Patřil k předním básníkům latinským v Čechách na rozhraní 16. a 17. století. Je jmenován mezi předními latinskými humanistickými básníky v Čechách své doby. Inspiraci ke svým dílům čerpal především v přírodě, ale v jeho tvorbě se také zachovaly elegie na smrt významných osob (například Viléma z Rožmberka či Daniela Adama z Veleslavína). K nejzdařilejším dílům jeho básnické tvorby patří idylické popisy čtyř ročních období Idyllion de Majo mense, mundi pastore; De quartan parte anni et eius occupationibus; De sekunda parte anni, ae state a De auctumno, které byly souborně vydány tiskem v roce 1616. Zemřel po dlouhé těžké nemoci v Praze a pochován byl v kostelíku Božího těla na Novém Městě (dnes je to pravděpodobně součást kostela sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí).

Mistr Kampanus mu věnoval náhrobní vzpomínku a Pražská akademie zřídila na jeho hrobě desku s latinským nápisem. Překlad zní: Muži přeslavnému, filosofu velebystrému, básníku nadmíru vtipnému, svému prorektoru Mistru Janu Chorinovi, rodem z České Třebové, 3. května 1606 nám vyrvanému. V rodném městě nese jeho jméno jedna z ulic vedoucích ze Starého náměstí.