Jeho celoživotní zálibou je historie, zejména česká a středoevropská. Pochází z Břeclavska. Po vystudování gymnázia v Mikulově na Moravě absolvoval studium historie na Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v aprobaci s německým jazykem. Mezi jeho další koníčky paří sport, především volejbal, četba, cestování a setkávání se s lidmi. Místa jeho působení jsou rozmanitá, působil jako ředitelem Základní školy v Přibyslavi, dříve pracoval na odboru školství Krajského úřadu Vysočina a předtím na Odboru školství, rozvoje a památkové péče Městského úřadu v Chotěboři. Než se stal úředníkem, učil osm let na Vyšší odborné škole a Obchodní akademii v Chotěboři.
V době svého působení na Vyšší odborné škole v Chotěboři vytvořil spolu se studenty projekt "Chotěbořští zmizelí sousedé". V rámci tohoto projektu zmapoval osudy chotěbořských židů během druhé světové války. Výsledným produktem tohoto projektu byla publikace Osud rodiny Ludmily Löwidtové. Ta byla vydána i v anglickém jazyce s cílem doplnit putovní výstavy "Zmizelí sousedé" a "Pocta dětským obětem holocaustu", při jejich pouti po Spojených státech a Kanadě. Podílel se i na vytvoření putovní výstavy "Neztratit víru v člověka... Protektorát očima židovských dětí".
Spolu se Stanislavem Pavlíčkem stál u zrodu jedinečného edičního projektu v rámci České republiky - založení Chotěbořské edice, v jejímž rámci byly vydány již téměř všechny chotěbořské kroniky a pamětní knihy a dále syntézy k dějinám většiny místních škol a spolků. Publikuje také časopisecky.