Karel Horký

Nahlásit chybu
Vím víc informací
Zobrazit všechny fotografie (2)
Datum narození 25. 04. 1879
Datum úmrtí 02. 03. 1965
Místo narození Ronov nad Doubravou (okres Chrudim)
Místo úmrtí Praha (okres Praha)
Profese a obory působení dramatici , spisovatelé, nakladatelé a vydavatelé, redaktoři, novináři, literární kritici, básníci

Životopis

Novinář, zejména fejetonista, redaktor, spisovatel, povídkář, básník, dramatik, recenzent a vydavatel periodik.


Začal studovat na gymnáziu v Hradci Králové, studia však nedokončil. Působil jako lesník a poštovní úředník v Hrochově Týnci.

Publicistické nadání ho přivedlo nejprve do Rokycan, kde založil časopis Kramerius. Odtud přešel do Prahy, také zde založil vlastní list - Horkého týdeník, později přeměněný na literární revue Stopa.

Od počátku první světové války žil ve Španělsku a Portugalsku, později v USA, i zde se věnoval žurnalistice. Psal protirakouské články do krajinských listů. V době první republiky psal do Pražského ilustrovaného zpravodaje, Národních listů, redigoval satirický časopis Švanda dudák a nacionalistický týdeník Fronta. V roce 1943 svou redaktorskou činnost ukončil.

Byl členem pražského obecního zastupitelstva i Rady hlavního města Prahy. Napsal řadu básnických sbírek a divadelních her.
Do roku 1945 působil v chotěbořském ochotnickém souboru. Jeho dramatická prvotina "Srážka vlaků" byla v Chotěboři uvedena roku 1902. Další hru ochotníci uvedli v roce 1925, ta se jmenovala Batoh, a v témže roce odehráli představení Bejvávalo.

Po osvobození usiloval o odjezd do USA, ale bez úspěchu. Nebylo mu dopřáno vrátit se k redaktorské činnosti, po komunistickém převratu v únoru 1948 mu sice vyšly dvě knihy, ale nikoli jeho dvoudílné paměti Dýmka míru a Ze zápisků věčného žáka. Pravidelněji publikovat mohl až od konce 50. let v deníku Lidová demokracie.

Ověření Škodová Miluše, Chotěbořské literární osobnosti, Město Chotěboř, 2015. 143 s. ISBN 978-80-87330-16-6
Dodavatel dat Městská knihovna Chotěboř
Odkazy Databáze autorit Národní knihovny Praha
Wikipedie - otevřená encyklopedie