Hana Kupčíková

Hana Kupčíková (za svobodna Procházková) pocházela z učitelské rodiny a i ona sama celý svůj život zasvětila tomuto povolání. Když jí bylo osm let, byla její matka poslána transportem do Osvětimi, kde byla umučena. Otec jí pak musel skrývat před nacisty. Tento zážitek Hanu poznamenal do konce života. Vystudovala gymnázium a obor český a ruský jazyk na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Poté, co absolvovala obor speciální pedagogika, mnoho let učila na Zvláštní škole v Chotěboři. V roce 1966 následovala svého muže do Hradce Králové, kde působila v profesi učitelky nemocných dětí ve Fakultní nemocnici. Její angažovanost během Pražského jara v roce 1968 ji znemožnila pracovní postup. Přesto ale dál pracovala naplno. V roce 1987 odešla do důchodu. Velmi milovala ruskou poezii, kterou také překládala. Vydala samizdatem překlady ruských klasických veršů s názvem Navlékání slov. Spolu s A. Dědochem vydala sbírku Stromy. Ke 100. výročí narození své maminky vydala knihu Kytička pro maminku. V nakladatelství Lynx vyšly její překlady ruské básnířky Ljubov Vondrouškové s názvem Co mám ráda, kterou věnovala festivalu Ars Poetica — Puškinův památník. Své verše publikovala také v regionálním časopise Chotěbořské ECHO. Její vnučka Alžběta Kupčíková kráčí ve šlépějích babičky.