František Čech-Vyšata

Cestovatel a spisovatel.

Jméno Čech si sám později přidal, aby zdůraznil svou příslušnost ke svému národu.

Vyučil se bednářem v Českých Budějovicích. Zde zažil první větší cestovatelské dobrodužství, když se svezl s voraři na vorech do Prahy. Bohužel to mělo za následek nucený odchod z učení.

Na svoji první cestu za moře se vydal roku 1910. V daleké cizině hledal zapomenutí a lék na zklamání z nevydařeného manželství. Cestoval po Jižní Americe. Do vlasti se vrátil roku 1912 a již o dva roky později vyrazil na druhou cestu do zemí slunce. V té době však vypukla v Evropě světová válka a ta jeho pobyt za mořem prodloužila na dvanáct let. Když se dostal do finančních potíží, pomáhal si svým bednářským řemeslem v místních pivovarech a šetřil na další výpravy Jižní Amerikou. V roce 1925 se vydal na cestu domů.

O svých cestách Jižní Amerikou napsal trojdílný cestopis. Vilímkovo nakladatelství mu jej vrátilo, že děj není dostatečně dobrodružný. Přepracoval jej s pomocí Ludvíka Padevěta, děj přizpůsobil požadavkům doby a teprve potom se dočkal v roce 1927 vydání. Přispíval i do různých českých časopisů.

Dobrodružná povaha mu nedala klid, a tak se roku 1927 vydal opět na cestu za moře. Tentokrát do vnitrozemí Brazílie. Cestovatelský život mu umožnil poznat dosti zevrubně skutečný život a poměry v sedmi jihoamerických republikách. Po deseti letech ho touha a stesk po rodné zemi zase nasměřovaly k domovu. Vydal cestopis Středem Jižní Ameriky.

Se svou druhou ženou se usídlil v Nové Vsi (Hlíně) u Sobíňova a hospodařili zde. Jezdil po vesnicích, kde v hospodách a školách vyprávěl o svých zážitcích při cestách Jižní Amerikou a pomocí promítacího zařízení, epidiaskopu, přibližoval posluchačům svět za „velkou louží“.

Další cestu mu překazila zákeřná choroba žaludku, kdy po neúspěšné operaci doma zemřel.