Jindřich Prucha

Malíř. Narodil se jako nejmladší z pěti dětí. Nejstarší sestra Vojslava, od dvaceti let téměř hluchá, byla Jindřichovi po celý život oporou a po jeho smrti opatrovala pozůstalost. Dětství prožil v Klatovech, později žil s rodiči v Čáslavi, kde vystudoval gymnázium. Filosofickou fakultu v Praze nedokončil. V letech 1904-1905 začal malovat své první oleje, vedením pokrokového gymnaziálního profesora Kleina, který postřehnul nadání svého studenta a překračuje navyklý rámec tehdejší výuky kreslení. V letech 1907-1908 navštěvuje v Praze po tři semestry soukromou malířskou školu. V roce 1908 byl přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes.
V roce 1913 se Prucha natrvalo přestěhoval k rodičům na Župandu u Běstviny v Železných horách. Železné hory si zamiloval a staly se pro něj velkou inspirací. Našel si zde i svou velkou lásku, učitelku z Počátek L. Hegenbartovou. Roku 1914 mu byly na jarní výstavě Mánesa vystaveny dva obrazy. Měl také svou první samostatnou výstavu v Chotěboři. 26.července 1914 do jeho života vstoupila mobilizace a on musel narukovat. 1. září 1914 padl ve věku 28 let na frontě u Haliče. Za svého krátkého života namaloval více než 150 obrazů, podobizen a zátiší. Miloval jaro, a tak vznikl jeho nejslavnější cyklus Jaro v Železných horách.
Většina jeho obrazů je majetkem Národní galerie v Praze.